2. zpráva výboru pro dopravu a veřejné práce o usnesení senátu (tisk 3016), jímž se zřizuje Ředitelství československé státní dunajské plavby v Bratislavě (tisk 3294).
Zpravodajem je pan posl. inž.
Bečka. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. inž. Bečka:
Slavná sněmovno! Doufám, že dočkám se tentokráte jednomyslnosti
u vás v tom smyslu, že svůj návrh podám co nejkratší. Jde zde
o návrh, který ve sněmovně byl již projednáván, totiž jde o usnesení
senátu, jímž se zřizuje Ředitelství československé státní dunajské
plavby v Bratislavě. My jsme jej projednali a senát pozměnil tento
návrh jenom v tom směru, že v § 2, odstavci 3 změnil slovo "čtvrtletně"
za slovo "každoročně". To znamená, že tento ústav má
předkládati účty příslušným nadřízeným úřadům jenom jednou ročně,
a ne, jak sněmovna se dožadovala, aby se tak dělo čtvrtletně.
Je to zjednodušení, přiznávám, a doporučuji, abychom se s touto
změnou senátu usmířili a abychom přijali osnovu tak, jak byla
senátem přijata. (Výborně!)
Předseda: K slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá. Budeme tedy hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Zákon tento má pouze 4 paragrafy, nadpis a úvodní formuli. Dopravní výbor se změnou učiněnou v senátě v původním usnesení poslanecké sněmovny souhlasí. Dám tudíž hlasovati o celém znění najednou.
Námitek proti tomu není? (Nebyly.)
Není jich.
Kdo tedy souhlasí s osnovou zákona, to je s jejími 4 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí tak, jak ji doporučuje p. zpravodaj, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím je zákon schválen v prvém čtení.
Druhé čtení dám na denní pořad příští schůze.
Tím je vyřízen odstavec druhý
denního pořadu dnešní schůze a přikročíme k třetímu, jímž je
3. zpráva výboru ústavně-právního a výboru pro dopravu a veřejné práce o vládním návrhu zákona (tisk 219), kterým se doplňují ustanovení zákona ze dne 27. května 1919, č. 305 Sb. z. a n., jenž se týká prozatímních opatření na ochranu vynálezů, a mění některá ustanovení zákona ze dne 11. ledna 1897, č. 30 ř. z., jenž se týká ochrany vynálezů (zákon o patentech) (tisk 3296).
Zpravodajem je za výbor ústavně-právní p. posl. dr. Matoušek a za výbor pro dopravu a veřejné práce pan posl. inž. Bečka.
Uděluji prvnímu zpravodaji za
výbor ústavně-právní p. posl. dr. Matouškovi slovo.
Zpravodaj posl. dr. Matoušek: Vážené Národní shromáždění! Jde o doplnění zákona patentního, a to na základě toho, že musíme srovnat náš zákon patentní s úmluvami mezinárodními, totiž s úmluvou versaillskou a st. germainskou a při té příležitosti ministerstvo obchodu, resp. patentní úřad uplatňuje určité změny, jež pokládá za nutné v patentním zákoně.
Patenty chrání se duševní majetek těch, kteří v různých oborech lidského vědění přinášejí geniální myšlenky, ale nemají dosti prostředků, aby je mohli provésti prakticky a využíti jich jak pro společnost, tak hospodářsky pro sebe. Těmto vynikajícím a často chudým geniům přináší zákon patentní ochranu, aby prostě, ač nemají kapitálu, mohli svůj duševní majetek využít hospodářsky pro sebe. To je jistě myšlenka hospodářského pokroku a hospodářské demokracie.
Tolik slov budiž věnováno těm žurnalistickým zprávám, které hleděly patenty samotné prohlásiti za výsadu kapitalismu, za výsadu, která znemravňuje a jež znemožňuje slabým lidem, aby duševní majetek uplatnili. Naopak patenty jsou prostředkem, aby i chudí lidé své geniální myšlenky a vynálezy mohli hospodářsky využíti.
A nyní k věci samé. Zákon, jak je nám předložen, má na mysli trojí účel:
1. úpravu ochrany vynálezů v územích, jez připojena byla, resp. připojena budou k republice Československé od bývalé říše Německé, resp. od republiky Rakouské (prováděcí zákon k mírovým smlouvám na poli ochrany živnostenského vlastnictví);
2. odstranění některých pochybností, jež panovaly v judikatuře při výkladu několika nedosti jasných ustanovení stávajících zákonů a
3. zjednodušení řízení a dosažení rychlejší a pronikavější ochrany vynálezcův a konečně úpravy poměrů technických úředníků i právních úředníků patentního úřadu a zvýšení poplatků vzhledem ke změně valutárních poměrů.
Pokud se týče prvního účelu, podle článku 311 mírové smlouvy versailleské podrží obyvatelé území touto smlouvou od Německa odloučených bez ohledu na toto odloučení a změnu státního občanství z něho vyplývající v Německu úplně a bez obmezení všechna práva z vlastnictví průmyslového, jež jim náležela v době tohoto odloučení a budou práva ta uznána státem, jemuž řečené území bude postoupeno a zůstanou v platnosti na tomto území po dobu, po níž německé zákonodárství je uznává platnými.
Ku předepsání formalit pro uplatnění těchto práv jsou přirozeně oprávněny státy nově utvořené a jest těchto formalit zapotřebí již z důvodů evidenčních.
Pro vynálezy jsou náležitosti ony předepsány v § 1, pro vzorky užitné pak v § 3. Pojem vzorku užitného jest bývalému zákonodárství rakouskému neznámý a lze tento označiti jako jakýsi přechodní útvar mezi patentem a vzorkem bývalého rakouského práva. Z tohoto důvodu se též navrhuje, aby s právy přihlášek vzorků v Německu posud nevyřízených bylo nakládáno buď dle zákona patentového nebo dle zákona vzorkového.
Tolik pokud se týče smlouvy versailleské, která nás nutila, abychom změnili některá ustanovení našeho patentního zákona.
Nyní přicházím k důležité smlouvě saint-germainské, k odst. 4.
§ 5 navržené osnovy stanoví, že zákon ze dne 27. června 1908, č. 123 ř. z., pokud jím agendy patentové ochrany přikázány byly ministerstvu veřejných prací, pozbývá platnosti a přikazují se agendy tyto ministerstvu obchodu.
Ustanovení toto jest nutné vzhledem k tomu, že patentní agendy přiděleny byly v republice Československé resortu ministerstva obchodu.
V § 6 jsou změny, které mají za účel, aby se zjednodušilo řízení a aby se zvýšily sazby, čehož je potřebí proto, že žijeme v poměrech, kdy naše koruna příliš klesla, než aby mohly zůstati v platnosti sazby staré. Dále spočívá změna v tom, aby určitá rozhodnutí nejvyšších instancí soudních, které různě rozhodovaly, nyní byla uzákoněna a rozhoduje se v § 6 předložené osnovy tak, že se jedná o těch rozhodnutích, která v poslední době stejně rozhodovala.
Další změna v § 6 je ta, že do předsednictva patentního úřadu se připouští také technikové. O to byl spor mezi techniky a právníky toho úřadu, který byl rozřešen kompromisem v § 6, jímž se mění § 34 odst. 4. A vzhledem k tomu, že patentní úřad byl příliš zatížen výdaji, které jsou spojeny s vydáváním různých tiskopisů, kterých je potřeba k vyhlašování patentů, ukládá se osobám, které o patent zažádaly, aby nesly také útraty. Poněvadž by potom chudé osoby nemohly zažádati o patent právě pro svoji chudobu, mohou býti těmto chudým osobám útraty patentního řízení sleveny. Zvýšení poplatků je odůvodněno poklesem kursu peněz. Vzhledem k tomuto rozhodnutí § 6, kde rozhodujeme otázku sporu mezi právníky a techniky a kde rozhodujeme právo chudých, kteří by žádali za patent a nemají jmění, odpadly důvody, abychom připojili resoluci, kterou jsme vložili v původní znění ve výboru ústavněprávním. Z těchto důvodů, protože návrhy, které byly v resolucích uplatněny, uplatnily se v zákoně samotném, upustil výbor od resolucí.
Z těchto důvodů jako referent
ústavněprávního výboru navrhuji, aby poslanecká sněmovna připojila
se k tomu, co usnesl výbor ústavně-právní a přijala zákon tak,
jak jej výbor navrhuje. (Výborně!)
Předseda: Uděluji
slovo druhému zpravodaji za výbor pro dopravu a veřejné práce
panu posl. inž. Bečkovi.
Zpravodaj posl. inž. Bečka:
Slavná sněmovno! Jménem výboru technického připojuji se k
vývodům předešlého pana řečníka a mám za povinnost jménem techniků
tentokráte prohlásiti, že jsme uspokojeni, že konečně dostává
se technikům aspoň v této sněmovně toho, co na nich dosud lpělo
jako na čele vypálené Kainovo znamení, že nejsou rovnocenni s
právníky. Neboť v tomto zákoně v § 34 stojí, že předsedou úřadu
může býti osoba právních věcí znalá, což znamená jinak přeloženo,
že to může býti jenom právník, ač úřad ve své většině je přece
řízen techniky. Dnes, prosím, má úřad 27 techniků proti 5 právníkům
a přece lpěla na technicích příhana, že nejsou schopni úřad vésti
a spravovati. Změnou, kterou přijal také náš výbor, tentokráte
konečně dostává se technikům v tom směru nápravy, a mám proto
za svou povinnost jménem techniků také ústavněprávnímu výboru
co nejuctivěji poděkovati a prosím, aby slavná sněmovna schválila
zákon tak, jak jej doporučil pan referent ústavně-právního výboru.
(Výborně! Potlesk.)
Předseda: Poněvadž není přihlášen již žádný řečník, debata odpadá. Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Tento zákon má 8 paragrafů, nadpis a úvodní formuli. Návrhů pozměňovacích není, dal bych tedy hlasovati o celém znění zákona, to je o všech 8 paragrafech, nadpise a úvodní formuli, najednou.
Námitek proti tomu není? (Nebyly.)
Námitek není.
Kdo tedy souhlasí s osnovou zákona, to jest s jejími 8 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, jak je obsažena ve zprávě výboru ústavně-právního a výboru pro dopravu a veřejné práce, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím je zákon schválen v prvém čtení a vyřízen jest odstavec třetí denního pořadu dnešní schůze.
Přikročíme ke 4. odstavci, jímž
jest
4. zpráva výboru ústavně - právního o vládním návrhu zákona o správě sjednocené obce pražské po 1. lednu 1922 (tisk 3310).
Zpravodajem jest p. posl. dr.
Bartošek. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Bartošek: Slavná sněmovno! Budování Velké Prahy, po němž po desetiletí již toužila česká veřejnost, počalo u nás konečně serií pěti zákonů z 5. a 6. února 1920, z nichž pro náš dnešní účel jsou významny zejména zákony tri, totiž zákon slučovací čís. 114, zákon volební čís. 115 a organisační zákon čís. 116.
Složitost věcí způsobila, že hned při projednávání slučovacího zákona lhůta proti původnímu návrhu - zákon měl podle původní osnovy vejíti v účinnost 1. červencem roku 1920 - pozměňovacím návrhem v plénu Národního shromáždění byla posunuta na 6 měsíců po vyhlášení zákona. Poněvadž vyhlášení nastalo 4. března 1920, účinnost zákona (s výjimkou § 13, který se stal účinným ihned vyhlášením) měla nastati 4. zářím 1920. Datum jistě naprosto nevhodné - rozpočet na př. nelze dělat ke 4. září - vedlo k tomu, že zvláštním zákonem z 15. července 1920, čís. 445 Sb. z. a n., posunut byl počátek účinnosti tohoto zákona k 1. lednu 1921. I tato doba však blížila se bezvýsledně ke konci a voleb do Velké Prahy nebylo. Nebylo jich jednak pro obtíže politické, ale také pro obtíže technické. Volby do obcí 15. června 1919 provedené, řád volení do obcí a ani volební zákon pro Velkou Prahu z 6. února 1920, čís. 115 Sb. z. a n., tu neznal ještě instituce stálých seznamů voličských, nýbrž bylo by bývalo třeba seznamy ad hoc pro volby, o něž jde, poříditi.
Vedle toho formálního důvodu nehodily se však stálé seznamy voličské pro tyto volby ještě z jiné příčiny. Dle volebního zákona pro Velkou Prahu z roku 1920 a to podle jeho § 2 jest pokládati území Velké Prahy za území jednotné a je tedy pro ně třeba jednotného seznamu voličského, kdežto dosavadní voličské seznamy pořizují se pro každou samostatnou politickou obec zvláště, takže by se stanoviska zákonů o Velké Praze byly při volbách podle dnešních stálých seznamů neprávem z volebního práva vyloučeni ti, kdož v posledních 3 měsících přesídlili z jedné obce budoucí Velké Prahy do jiné obce takové. Zde byla tedy mezera, která působila jednu z těch technických obtíží, pro které volby do Velké Prahy nemohly býti tak snadno provedeny.
Poněvadž by jinak zákon o Velké Praze, ten slučovací zákon č. 114 z r. 1920, vešel v účinnost a Velká Praha stala se skutkem 1. ledna 1921, ale neměla by žádných orgánů, vzniklo by tedy vacuum, jež nebylo možno připustiti, byl vydán dne 22. prosince 1920, pod č. 692 Sb. z. a n., další zákon, jímž ministr vnitra byl zmocněn, jmenovati pro přípravu k vybudování Velké Prahy ústřední správní komisi o 60ti členech, z nichž jednoho bylo označiti za předsedu, dva za místopředsedy a 17 jmenovati do užší správní komise. Inkompatibilita, kterou stanovil § 7 zákona ze dne 6. února 1920, čís. 116 Sb. z. a n., mezi členstvím ústředního zastupitelstva a členstvím místních výborů, byla tímto zákonem z prosince 1920 dočasně suspendována. Správní komisi podle tohoto zákona jmenované nebyla však také dána úplná kompetence ústředního voleného zastupitelstva, nýbrž pouze kompetence ta, kterou volené korporaci dávají §§ 9-16 organisačního zákona čís. 116. To jest ona kompetence, kterou podle tohoto zákona mělo míti ústřední zastupitelstvo na dobu do skutečného sloučení všech 38 obcí ve Velkou Prahu. Tak byla kompetence správní komise upravena tehdejším naším ústavním výborem. Upozorňuji zde, že původní text vládního návrhu dával správní komisi funkci širší, dávaje jí plnou kompetenci ústředního voleného zastupitelstva. Podle § 3 toho prosincového zákona měly býti volby do Velké Prahy provedeny podle zákona volebního čís. 115 a podle stálých seznamů voličských. Obtíže, o kterých jsem se zmínil, tím však nezmizely, poněvadž stálé voličské seznamy jsou právě pořizovány podle jednotlivých samostatných obcí, kdežto zde by bylo třeba jednotných voličských seznamů pro celé území Velké Prahy.
Podle §u 4 prosincového zákona stal se organisační zákon č. 116 z r. 1920 účinným jen co do své III. hlavy "O působnosti ústředního zastupitelstva", scházela však účinnost dosud jeho hlavě IV., která upravovala "působnost místních výborů". Také zde nastala v ústavním výboru naší poslanecké sněmovny restrinkce proti návrhu vládnímu. Tím prosincovým zákonem konečně v jeho § 5, který byl teprve ve výboru do předlohy nově vsunut, bylo oddáleno utvoření Velké Prahy do 1. ledna 1922. To byl odklad poslední.
Tato osnova, kterou dnes projednáváme a kterou mám úkolem doporučiti slavné sněmovně, neoddaluje již vznik Velké Prahy. Dnem 1. ledna 1922 Velká Praha stane se skutkem. Poněvadž ovšem není voleb ani dnes, má dnešní správní komise zůstati ve funkci, má však nabýti nyní již všech oprávnění voleného ústředního zastupitelstva. Má tedy padnouti její kompetenční omezení jen na §§ 9 až 16 organisačního zákona z r. 1920, čís. 116, má vejíti výslovně v účinnost i hlava IV. téhož zákona, jednající o působnosti místních výborů, neboť sloučením předměstských obcí s hlavním naším městem ve Velkou Prahu přestanou jednotlivé sloučené obce jako samostatné útvary veřejnoprávní existovati, a to, co dosud bylo zastupitelstvem obecním, stane se místním výborem. Jest tedy třeba pro tyto místní výbory zákonné úpravy, a ta právě jest obsažena v hlavě IV. organisačního zákona ze dne 6. února 1920, č. 116 Sb. z. a n. Podle § 3 této dnes doporučené osnovy mají tedy ustanovení hlavy IV. právě vzpomenutého organisačního zákona vejíti zároveň s dnes projednávanou osnovou v platnost.
Ústavně-právní výbor na vládním návrhu zákona mnoho neměnil. V § 1 předsevzal vlastně jen precisnější stylistickou úpravu. Stálo tu původně, že volby do Velké Prahy mají býti provedeny "zároveň s volbami do obcí". Ústavně-právní výbor to precisoval v ten smysl, že mají býti volby ty provedeny po uplynutí volebního období zastupitelstev obecních 15. června 1919 zvolených.
Volby tím nejsou oddalovány na dobu příliš dlouhou, neboť nezapomínejme, že první volební období našich obecních zastupitelstev jest tříleté, tato doba pak v červnu příštího roku uplyne a na sdělání voličských seznamů, které vezmou za základ volební území Velké Prahy, bude nějaké doby také zapotřebí, a myslím tedy, že touto předlohou volby nejsou oddalovány nijak uměle a nijak zbytečně.
K § 2 přičiněn ve výboru ústavně-právním další dodatek, že o členství v ústřední správní komisi má platiti také § 5 zákona ze dne 31. června 1919, čís. 75 Sb. z. a n. Je to zákon o rádu volení do obcí, a tímto § 5 se vyslovuje nevolitelnost jednak zaměstnanců obecních - to se týká malých obcí a nepřichází v úvahu při Velké Praze - jednak úředníků úřadů, kterým náleží bezprostřední moc dohlédací nad obcemi a konečně občanů, kteří, byvše upomenuti, nezaplatili rádně svých daní a veřejných dávek.
Po podání výborové zprávy však bylo uvažováno o tom, zda tato textace vystihuje vše, co jí vystiženo býti mělo. A přišli jsme k tomu názoru, že nedostačuje, že by ani z úřadů v další instanci nadřízených neměli býti členové do ústřední správní komise povoláváni, neboť i to jsou úředníci. kterým náleží tu dozírací moc. Proto byl, jak jsem informován, z dohody všech většinových stran této sněmovny podán pozměňovací návrh, aby tato vsuvka, ve výboru ústavně-právním přičiněná, byla zase ze zákona eliminována, za to však jest mně jako zpravodaji uloženo, abych z dohody týchž stran v této sněmovně vznesl apel na vládu, by šetřila zásady vyslovené v § 5 zákona o rádu volení do obcí v tom smyslu, aby úředníkům, kteří jsou členy ústřední správní komise, nedávala referátů, ve kterých by vykonávali nějakou dozorčí moc nad činností tohoto sboru, jehož sami jsou členy.
Pozměňovací návrh, o němž jsem se již zmínil, intenduje ještě jednu změnu další, totiž tu, aby ústřední správní komise, která jest dosud 60členná, byla rozšířena na 100člennou, ne obligatorně, nýbrž pouze fakultativně, tedy aby mohla býti až na 100 členů rozšířena. Děje se tak proto, poněvadž volené ústřední zastupitelstvo Velké Prahy jest rovněž 100členné, poněvadž dále tímto zákonem nastalo podstatné rozšíření kompetence ústřední správní komise ještě také o nové úkoly, kterých dosud neměla. Jest obava, že by tento dosavadní 60členný sbor, který není dnes ani početně úplný, na tyto úkoly mohl nestačiti. Já mohu již nyní prohlásiti, že, poněvadž tento pozměňovací návrh vychází z dohody stran, které tvoří většinu této sněmovny, mohu se mu konformovati.
Velká Praha stane se tedy 1. ledna 1922 skutkem. Dochází tím svého splnění dlouholeté úsilí, jež za starého režimu po staletí zůstávalo nesplněno a na jehož realisaci od převratu se pracuje. Vytvořen tím nový základ pro silný a mohutný rozvoj našeho hlavního města, jehož význam nejen v tomto státě, ale i světově den ze dne vzrůstá. Doufám, že mohu právě s tohoto místa vysloviti nejvřelejší přání nás všech, aby na této nové základně naše Praha rostla a mohutněla a aby se stala vzorem nové komunální správy a vyplnila ty úkoly a naděje, které v ní všichni skládáme!
Slavná sněmovno! Doporučuji vám,
abyste návrh ústavně-právního svého výboru schválili. (Výborně!)
Předseda (zvoní):
Než udělím slovo řečníku,
zapsanému v řečnické listině, žádám, aby byly přečteny pozměňovací
návrhy, jež byly podány.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte): Pozměňovací návrh posl. dr. Meissnera, Špatného, dr. Hnídka, dr. Mazance, dr.; a spol.:
Navrhujeme, aby v § 2 odstavec prvý vypuštěna byla závěrečná slova: "a platí o něm ustanovení § 5 zákona z 31. ledna 1919, čís. 75 Sb. z. s n.", a aby v 3. rádce § 1 před slovo "bude" vsunula se slova "může býti rozšířena až na 100 členů a".
Pozměňovací návrh posl. Housera a spol.:
V § 1 budiž místo věty "a
to po uplynutí volebního období zastupitelstev obecních 15. června
1919 zvolených" dána věta "a to volbami, jež budou vypsány
1. ledna 1922".
Předseda: Oba tyto návrhy jsou dostatečně podporovány a jsou předmětem jednání. Přikročíme k debatě.
Navrhuji řečnickou lhůtu 15minutovou jako při předešlých odstavcích. (Námitek nebylo.)
Námitek proti tomu není. Lhůta je tedy schválena.
Zapsán je proti předloze pan posl.
Houser. Uděluji mu slovo.
Posl. Houser: Slavná sněmovno! Návrh, který teď koalované strany udělají zákonem, je pošlapáním obecní samosprávy. Je to typický doklad pro to, jak se berou práva občanstvu a přesunují se na správní orgány. Odmítá se vůle lidu a znásilňuje se správními orgány byrokratickým absolutismem. Jednání Národního shromáždění, které připravilo zákon o Velké Praze, trvalo celých 8 měsíců. Tak dlouhá doba by mohla svědčiti o tom, že se k zákonu přikročilo s neobyčejnou vážností. V pravdě však to byla nechuť strany národně-demokratické k ustavení Velké Prahy, protože tato strana byla z obecních radnic pořád více vytlačována. Již dříve po 10 let se jednalo s některými obcemi, aby se spojily s Prahou. Byly to obce, které byly v nejbližší blízkosti. Vládní návrh tento obvod Velké Prahy značně rozšířil. A již to narazilo na odpor. Strany některé měly na tom zájem, aby charakter Velké Prahy byl charakter města t. zv. středních vrstev a vrstev majetných, a aby dělnictvo v tomto městě mělo vliv co možná nejmenší. Když jsme se usnášeli na zákoně o Velké Praze, tedy tento obvod vládou obmýšlený musil býti rozšířen, protože obce, které mají tvořiti Velkou Prahu, nemohou se určiti jen tak podle pravítka, nýbrž podle života, který je v nich, zejména podle hospodářského života, jímž souvisejí s ústředím.
Je přirozeno, že obce, které mají tvořiti Velkou Prahu, mají životní zájem na tom zákoně. Ale toho se nedbalo. Je to chyba. Když roku 1891 se měl utvořiti velký Curych - to bylo před 30 lety - byly obce vyzvány, aby poslaly podle poctu svého obyvatelstva delegáty do zvláštního shromáždění. V tom shromáždění se jednalo o velkém Curychu, o tom, jaká by měla býti organisace a o tom, jaká by měla býti působnost Velkého Curychu. Ti delegáti se usnesli na obecním zřízení, a to obecní zřízení nepředkládalo se žádnému zákonodárnému sboru, protože v demokracii nerozhoduje zákonodárný sbor, nýbrž instance nejvyšší, ale nejvyšší instancí je všechno občanstvo. Co bylo usneseno, bylo předloženo všemu občanstvu zamýšleného Velkého Curychu. A občanstvo šlo k urnám, aby buďto obecní zřízení přijalo nebo odmítlo. Usnesené obecní zřízení bylo přijato, a tak v úvodě k obecnímu zřízení curyšskému můžeme čísti: Městská obec Curych si dává následující obecní zřízení. Jak hluboký význam má občanství curyšské, a jak sebevědomý může býti každý Curyšan, který ví, že je zároveň zákonodárcem na životě ve své obci.
Jako červená nit táhnou se zákonem o Velké Praze ustanovení, jež osekávají obecní samosprávu. Velká Praha nebude mít jen finanční komisi, ve které je polovina členů jmenována úřadem, nýbrž bude pod kuratelou ministerstva financí. Bude musit totiž ministerstvu financí na 10 let ku předu předložiti finanční plán. Velká Praha má stavební sbor, a do toho sboru bude vláda jmenovat čtyři členy. Vláda si vyhradila tak význačný vliv na správu obce pražské, že primátor, který bude zvolen, podléhá potvrzení presidenta republiky. Nynější obecní řád pražský, vydaný r. 1850, je diktát, který předepsal tehdy Bach. Tam odtud je toto nařízení přejato. Tam je, že zvolení starosty se musí předložiti císaři k potvrzení. Roku 1850 nebylo občanstvo pražské prohlášeno za dosti uvědomělé, aby rozhodovalo o tom, kdo by se měl postavit v čelo správy obce. To bylo před sedmdesáti léty. Československý zákon po sedmdesáti letech říká, že občanstvo pražské ještě není tak vyspělé. V Prusku byla zrovna horečka v tom, že obecní funkcionáři musili býti potvrzováni orgánem správním. Známý vůdce konservativců Windhorst se o tom vyslovil v poslanecké sněmovně pruské takto: "Neznám žádného silnějšího popření samostatnosti některého města, neznám většího posměchu samosprávě, než když může vláda bez jakéhokoliv důvodu odmítnouti muže, jenž požívá důvěry města."
Zákon, o nějž se jedná, znamená takové poručnictví vlády nad správou obce pražské, jaké má otec nad nemluvnětem. Je to popření základních práv obyvatelstva: V obci nebude rozhodovat vůle lidu, hlas lidu, nýbrž bude rozhodným přání vlády, nebude voleného obecního zastupitelstva, nýbrž bude jmenována vládou správní komise.
To je již třetí zákon, který brání občanstvu pražskému, aby přistoupilo k volbám obecního zastupitelstva. Zákon o Velké Praze určuje, že má Velká Praha vejíti v život 4. září 1920, a že již před tím vykoná se volba do obecního zastupitelstva tak, aby k tomu byly všechny přípravy. Nestalo se to. Vláda předložila Národnímu shromáždění novelu k tomuto zákonu a novela tato odsunula ustavení Velké Prahy do 1. ledna 1921 a zároveň vyřkla, že do 1. ledna 1921 mají býti vykonány volby. Nestalo se to, a vláda přišla s návrhem novely druhé, která se stala zákonem. Ta dala ministerstvu vnitra moc, aby jmenovalo správní komisi. Správní komise byla jmenována a uložilo se jí, aby připravila volby do obecního zastupitelstva co nejrychleji tak, aby obecní zastupitelstvo nastoupilo 1. ledna 1922. Ani to se nestalo, a tak vláda předkládá novelu třetí. Správní komise, která již dříve byla jmenována a měla jen část funkcí, jež příslušejí zvolenému zastupitelstvu, dostane všechny funkce, které má míti pravidelné obecní zastupitelstvo, pokud toto nebude právoplatně zvoleno.
Ministr vnitra Černý odůvodňuje tuto předlohu (čte): "Poněvadž poměry Národnímu shromáždění známé nedovolují, aby do konce tohoto roku vykonaly se volby do ústředního zastupitelstva sjednocené obce pražské..." Takovou prázdnou frázi může předložiti ministr jen tomuto Národnímu shromáždění. Parlament, který jest si vědom své vlastní cti, takové mluvy by prostě nesnesl. Co jsou to ty "známé poměry", to vědí velmi dobře politické strany většiny. Ve správní komisi Velké Prahy mají politické strany většiny všechnu nebo skoro všechnu moc v rukou. Jde o to, aby tato moc jim byla zajištěna. Nemá dojíti k tomu, aby u volební urny se projevilo smýšlení občanstva pražského, aby nastoupil nový směr, nový režim, který by byl demokratický a pokrokový. (Hlas: Ony se bojí voleb!) Ano, je to strach z voleb a ten strach z voleb mají nejenom tyto strany, které ztrácejí nebo již ztratily důvěru lidu, nýbrž také vláda, která se o tyto strany opírá a ne o obyvatelstvo.
Ty "známé poměry", to je závoj, do kterého se halí vláda, aby se nemusela podívati pravdě do očí a pravda je, že by viděla marnost svého postupu, marnost svého nepřátelství a násilí, kterým pronásleduje velkou a zdravou myšlenku komunistickou, kterou vyznává proletariát pražský. Obecní volby v posledním roce, ať kdekoliv byly prováděny, všude ukázaly, že komunistická strana roste. Kdyby byly obecní volby ve Velké Praze, podškrtla by se jimi jenom síla komunistické strany Padly by slavnostní projevy, slavnostní ujištění, že pro komunismus v Československé republice není půda, směšnými by se ukázaly pomluvy, které jsou šířeny o komunismu soustavně.
Národní shromáždění usneslo se před 3 lety na demokratickém rádu do obcí. Bylo to v roce revolučního varu. Dnes tomu Národnímu shromáždění se předkládá následující předloha. Lid nebude pánem ve vlastním domě, bude míti v tom domě správce a ten správce ovšem bude jmenován vládou. Bude to správní komise. Správní komise bude složena tak, jak si bude přáti vláda, a ovšem také podle toho, jakou přízeň vláda projevuje jednotlivým stranám. Správní komise nebude odpovědna občanstvu, bude občanstvu cizí. A je na snadě domněnka, že ta správní komise povede obecní správu v těch tendencích, které má vláda také, a ty tendence jsou zaujatost naproti komunistům, nepřátelství naproti komunistům. Jest pochopitelno, že se může státi, že správa obecní se povede v duchu, který bude zrovna tak zaujatý naproti občanstvu komunistického smýšlení.
Československá demokracie těžce
stůně. Lidová práva, jimž revoluce zjednala u nás úctu, jsou pokračující
reakcí pořád více omezována. Československá demokracie jest zákrsek
bídně živořící, kterému se může předložiti i to, že místo voleného
obecního zastupitelstva bude vládou jmenována správní komise.
(Hlas: Po případě vládní komisař!) Naše strana odmítá tuto
předlohu a žádá, aby se hned vyhlásily volby do obecního zastupitelstva.
Vyznáváme pravdu: Všecka moc pochází z lidu. Tato předloha však
je realisací hesla: Svěřme své osudy reakční vládě! (Výborně!
Potlesk komunistických poslanců.)