Avšak těchto slov neslyšíme nikdy v okamžiku, když jde o nějaké vojenské požadavky a o výdaje na prospěch militarismu. Shledáváme, že ze 4 1/10 miliardy korun, jež se celkem požadují v dodatečném rozpočtu ke hrazení překročených výdajů, opět je velká část k účelům vojenským. To se děje přes to, že vláda při každé příležitosti prohlašuje v zahraničním výboru a v obou komorách Národního shromáždění, že Československo nesleduje politiky jiné, než čistou politiku mírovou, politiku, která směřuje k tomu, aby byl zjednán a obnoven v Evropě mír. Má-li stát skutečně a jen úmysl, dělati politiku míru, působiti ke klidu v Evropě, pak je při nejmenším nevysvětlitelno, že týž stát buduje militarismus, který stojí miliardy. To se však v Československu děje. K tomu bylo při tvoření nyní platného zákona branného výslovně ohlášeno, že Československá republika přejde k systemu miličnímu, to jest, že má v úmyslu militarismus zmenšovati. O omezování militarismu dodnes nepociťujeme ničeho, ani toho nejmenšího, vidíme, že výdaje na vojsko rok od roku stoupají. Při tom přes všechny příznivé zprávy, které Československo dává do zahraničního tisku, přes všechny umělůstky při sestavování číslic příjmových a výdajových, které mají předstírati rovnováhu v rozpočtu, má se věc tak, že nemůžeme čerpati z přebytku k účelům, které směřují nikoli k budování, nýbrž k boření. Kdo se na příklad těší z toho, že Československá koruna stoupá, že její kursovní hodnota roste, ten přehlíží druhou stránku této otázky. Nechce viděti, že hospodářské účinky rychlého vzestupu kursovní hodnoty naší koruny jsou pro velké massy obyvatelstva nejvýš hrozné. Dělnictvo v průmyslových krajích nemá příčiny si oddechnouti, nýbrž hledí smutným časům vstříc. Na Moravě a ve Slezsku byly již mnohé podniky nuceny následkem stornování četných příkazů ze zemí se špatnou valutou pomýšleti na rozsáhlá propouštění dělníků. V severočeském textilním průmyslu rovněž hrozí z důvodu stoupání koruny poruchy v obchodě, které ovšem nutně vedou k propouštění dělnictva. V kraji sklářského průmyslu severočeského, v okresu jablonecko-tanvaldském a v borském území sklářského průmyslu hrozí rovněž zlé časy. Náš sklářský průmysl je odkázán především na trh cizozemský. Zcela pochopitelno, že právě v tomto průmyslu jsou poměry nyní zcela nesnesitelné. Stoupáním koruny, která mnohému z politiků československých působí tak velké zadostiučinění, je ohroženo živobytí statisíců dělníků. Dnes přece nemůže už vláda zastírati vzrůst počtu nezaměstnaných. Musila přiznati úředně, že ve dvou měsících stoupl počet nezaměstnaných z 22.000 na 33.000. Při tom jde ovšem jen o ty nezaměstnané, kteří činili nárok na státní podporu a dostali ji. Ve skutečnosti je nezaměstnaných mnohem více než udávají úřední výkazy. Jen malá část nezaměstnaných dělníků průmyslových a živnostenských dostane podporu v nezaměstnanosti, kdežto větší část se úředně nepočítá. Nemáme tedy naprosto peněz na to, abychom na militarismus a jiné, podle našeho mínění zbytečné věci, vyhazovali nesčetné miliony, nýbrž měli bychom spíše velmi mnoho doháněti ve všech hospodářsko - politických úkolech státu. Bylo by třeba napraviti mnoho chyb, které počínajíc od převratu až do dnes byly stále a stále opět dělány v obchodní a dopravní politice, a zvláště by se mělo mnohé doháněti na poli politiky sociální. Jde o zákonná opatření v otázkách politiky dělnické, která Československý stát zůstal dělnické třídě dosud dlužen. Od strany, která nejen odsuzuje hospodářskou politiku tohoto státu, nýbrž také musí vytýkati všecko na poměrech vnitropolitických, nemůžete očekávati, že dá souhlas k státnímu hospodářství, jehož podstata se jasně ukazuje dodatečným rozpočtem. Odmítáme dodatečný rozpočet právě tak, jako jsme odmítli rozpočet na rok 1921. Naše snahy, aby v rozpočtovém výboru byly z dodatečného rozpočtu škrtnuty ony položky, proti nimž jsme z důvodů socialistických a demokratických, neměly ovšem úspěchu. Věděli jsme to předem, avšak považovali jsme za svoji povinnost přes své zamítavé stanovisko k politice tohoto státu spolupůsobiti věcně při vyřizování dodatečného rozpočtu. I když nemůžeme míti k politice nynější vlády důvěry, přece musíme s tohoto místa přednésti a zastávati nároky a požadavky těch vrstev obyvatelstva, jež zastupujeme. Vy nám to sice nesmírně stěžujete. Kdybyste se spokojili při tom tím, že nám ukážete svoji moc, kterou vám dává větší počet, nebylo by v tom nic neobyčejného. Vy jste v tomto státě, jak to stále opakujete, skutečně silnějšími, mocnějšími. A jestliže nám v parlamentě a ve výborech svým hlasováním dáváte znáti svou číselnou převahu, pak možno toho právem litovati, ale možno vždy ještě o tom mluviti. Domníváte-li se vy, kteří tvoříte většinu, že nutno z všeobecně státních důvodů zamítnouti požadavky, které v zastoupení pracujících vrstev obyvatelstva vznášíme na stát, a činíte-li tak využívajíce své číselné převahy parlamentní, pak se proti tomu dále nedá nic dělati, než vždy opět ukazovati, že vaše politika neodpovídá zásadám, podle nichž má jednati stát skutečně demokratický. Pro svoji osobu považuji to za nesprávné a pochybené, že odmítáte vždy opět, odvolávajíce se na státní zájmy, prostě vše, co oposiční strany navrhují nebo žádají. Spíše myslím, že vládní většina i sebe silnější neměla by se zříkati při úkolech zákonodárných spolupráce oposice, to jest spolupráce menšiny parlamentní, a zříkati se nemůže, jde-li této většině skutečně o to, aby pracovala dobře. Vy však směřujete k tomu, abyste nám jak ve výborech tak i ve sněmovně práci nejen stížili, nýbrž přímo zošklivili. Tu myslím však, že mohu jménem všech svých soudruhů v této sněmovně prohlásiti, že nikdy nedokážete toho, abyste nám zošklivili spolupráci při tvoření zákonů, která je vám ponejvíce nepříjemná. Stále a stále, kdykoli se k tomu naskytne příležitost, budeme ukazovati chyby a nedostatky vašeho státního hospodářství a vám co možná nejčastěji uváděti na paměť, co byste měli činiti jako vláda demokratického státu. Umdliti nás a unaviti tak, abychom nemohli vaše kruhy rušiti, to se vám nepodaří, i když budete prováděti sebe více uměleckých kousků, jichž jsme mnoho v poslední době zažili ve výborových poradách. Na takový kousek, který byl proveden teprve včera v sociálně politickém výboru, poukázal bych s tohoto místa několika slovy. Vy, na pravé straně sněmovny, jste většina. Avšak jste-li většina, pak máte také povinnost - dovolte mi, abych vám to řekl - abyste byli přítomni ve výborech, jde-li o věci, jež mají býti vyřízeny výhradně ve vašem smyslu. Nuže, včera se stalo v sociálně-politickém výboru, že ze členů většinových stran nebyla tam ani třetina, takže byly přijaty některé návrhy na zlepšení velmi důležité předlohy o vojenských zaopatřovacích požitcích. Bylo nebezpečí, že by zákon také ve své další části mohl býti místy změněn, při čemž se naprosto nejednalo o změny zákonné předlohy, jichž provedení by státu ukládaly nedostupná břemena. Usnesení, k nimž došlo hlasy menšiny, k zákonu o vojenských zaopatřovacích požitcích, byla povahy čistě věcné. Šlo o toto:
V ustanoveních tohoto zákona nečiní
se rozdílu mezi těmi, kdož odpykali určitý trest na svobodě pro
zločin nebo přečin politický nebo pro delikt sprostý. I kdo byl
nebo jest trestán pro přečin politický, má ztratiti nárok na zaopatřovací
požitky pro osoby vojenské. Proti tomu jsme namítali, že se to
neděje v žádném demokratickém státě světa, aby byly politické
zločiny a přečiny stavěny do jedné řady se sprostými zločiny a
se sprostými přečiny. Všude na celém světě dělá se rozdíl mezi
trestními skutky politickými a sprostými. Nejde tedy o nic jiného,
než, aby ze ztráty nároku na vojenské zaopatřovací požitky byly
vyňaty ony osoby, které odpykaly trest na svobodě pro trestní
čin politický. Taková změna v návrhu o vojenských zaopatřovacích
požitcích neznamená naprosto zatížení státu, jež by se nemohlo
platiti, nýbrž odpovídá zásadám demokratickým. Sotva byly však
návrhy menšiny přijaty, vzdálil se náměstek předsedův, český agrárník
Dubický, který jednání dosud řídil, a místo něho převzal
řízení předseda výboru sociálně-politického, český sociální demokrat
Johanis. Bylo hned viděti, že se něco děje, a nyní začala
práce členů výboru, kteří náležejí většinovým stranám sněmovny,
která naprosto nebyla způsobilá, aby nadchla pro parlamentarismus,
jak si jej představujete vy. Všichni poslanci většinových stran,
které bylo možno zastihnouti, byli totiž rychle ohlášeni v presidiální
kanceláři sněmovny jakožto členové sociálně-politického výboru
a přivedeni do zasedání. Při tom nutno zdůrazniti, že jedné menšinové
straně, která ještě před začátkem zasedání sociálně-politického
výboru měla provésti výměnu svého člena, bylo výslovně prohlášeno,
že je k této změně obsazení výborového místa příliš pozdě, a že
se tudíž výměna nebéře na vědomí. Co tedy bylo před zasedáním
prohlášeno nepřípustným, tam, kde šlo o skupinu menšinovou, bylo
vydatně učiněno při zasedání, poněvadž toho potřebovaly většinové
strany, aby obsadily místa nedostavivších se členů výboru. Po
několika minutách bylo ovšem složení výboru zcela jiné. Vládní
strany přivlekše několik nečlenů sociálně-politického výboru vytvořily
opět většinu. Pánové a dámy! Co myslíte, jak máme takový postup
posuzovati? Podle našeho mínění neměl se najíti ani jeden poslanec,
který by se propůjčil k takové komedii, ještě méně měl předseda
výboru trpěti, aby se taková hra prováděla. V jednacím řádě je
výslovně řečeno, že výbory jsou voleny ve sněmovně, že tedy nemohou
býti měněny při zasedání výboru. Ovšem za zasedání sněmovny byl
zaveden zvyk, který stranám ulehčuje výměnu výborů. Děje se to
tím způsobem, že se vpřed výborovým zasedáním v parlamentní kanceláři
včas oznámí změna v obsazení výboru. To všechny strany zachovávaly.
Avšak to teprve opravdu nelze z jednacího řádu vyčísti, že by
strany byly oprávněny při zasedání výboru vyměňovati členy, po
případě místo nedostavivších se členů vpašovati tam rychle jiné,
pouze za tím účelem, aby si opět opatřily většinu, kterou většinové
strany bez toho ve výborech mají, jsou-li jejich lidé podle své
povinnosti na místě. Včera bylo tomu opravdu tak, že do sociálně-politického
výboru byli přivlečeni poslanci, kteří byli při zasedání nachytáni
na chodbě nebo na schodech. Ani neuvážíte, jak takovým postupem
uvádíte do špatné pověsti československý parlamentarismus, a jak
málo tím prospíváte vážnosti státu, nehledě k tomu, že takovými
manévry úplně ubíjíte poslední zbytek demokracie, který v Československu
jest. Před tímto parlamentarismem, který jest jen váš, musí člověk
ztratiti všecku úctu. Je-li to tak daleko, pánové, že jednací
řád platí jen tehdy, kde se vám to hodí, a že se šlape nohama
v okamžiku, jestliže vám z porušení jednacího řádu vzniká politický
prospěch, jak jen můžete potom žádati od stran menšinových, aby
si trochu vašeho jednacího řádu vážily? Oznámili jsme události
v sociálně politickém výboru, o nichž jsem tu mluvil, presidiu
poslanecké sněmovny, a nyní jsme zvědavi, co z toho vyjde. Jde
o případ, který se nesmí přejíti mlčením. Podle mého mínění bylo
by nutno prohlásiti neplatnými usnesení, která byla včera učiněna
v sociálně-politickém výboru poslanci, kteří členy výboru ani
nebyli. Necháme-li takové případy nahromaditi, pak dá se tím většině
sněmovny volnost, aby dělala a prováděla vše, co se vám zdá ku
prospěchu. Pakli se však, pánové z většiny sněmovny, domníváte,
že takovým jednáním s menšinou vytvoříte vhodnou náladu pro to,
abychom se sblížili, pak se mýlíte. Nechcete-li protivy, které
tu beztoho jsou následkem politiky tohoto státu mezi menšinou
sněmovny a vládními stranami, ještě dále rozšiřovati, pak změňte
především své chování. Myslíte-li však, že nám musíte i dále ukazovati
jen svoji přesilu, a že s námi nemusíte jednati ve výborech a
ve sněmovně jinak, než jakobyste naši spolupráci pociťovali jako
obtěžování, pak to dělejte. Dovedeme to snésti, a ať se stane
cokoli, nepřestaneme ukazovati a potírati nedostatky v hospodářství
a politice tohoto státu. Zvláště pokud zůstává státní správa v
otázkách dělnického zákonodárství pozadu, budeme vždy vystupovati
jako důrazní upomínatelé. Poněvadž nám dodatečný rozpočet především
s hlediska dělnické politiky nemůže vyhověti, hlasujeme my němečtí
sociální demokraté proti návrhu, který jedna o dodatečném rozpočtu.
(Potlesk na levici.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo má paní posl. Purkyňová.
Posl. Purkyňová: Vážená sněmovno! V dodatečném rozpočtu ministerstva sociální péče nacházíme také položku 600.000 Kč na živnostenskou inspekci. S obnosem, který je preliminován v řádném rozpočtu, tvoří celý náklad na neobyčejně důležitou instituci tuto dohromady 4 miliony. Představte si, co vlastně živnostenská inspekce u nás znamená a jak v ochraně dělnictva se osvědčila. Bylo to teprve v r. 1883, kdy rakouská vláda po vzoru Švýcarska zavedla živnostenskou inspekci u nás a kdy v prvých letech nebylo více úředníků než šest, kteří živnostenskou inspekci vykonávali. Ale bylo štěstím, že tato instituce byla vložena do rukou nejpovolanějších. Byli to inženýři, odborníci, vyzbrojení hlavně znalostmi technické hygieny, kteří začali působit na ochranu dělnictva hlavně pokud se týče úrazu. A dnes vidíte na statistice úrazové, co všecko živnostenská inspekce způsobila, jak úžasnou měrou omezila úrazy hlavně při strojích. (Tak jest!) Naše statistika úrazová byla podkladem, na kterém mohla potom hygiena technická pokračovati. Tedy na základě statistiky úrazové byla učiněna všemožná opatření v továrnách na ochranu dělnictva, a dnes můžeme skutečně říci, že tato opatření jsou dokonalá a že pokračují s vývojem průmyslovým a technickým. Ale musím poukázati na to, že kdežto statistika úrazová byla podkladem pro všechna ochranná opatření, která měla takové krásné výsledky, my nedocílili jsme ještě toho, abychom měli statistiku nemocí způsobených prací. My nemáme této statistiky proto, poněvadž okresní lékaři jsou dosud tak hanebně placeni, že nemohou se úplně věnovati této práci a statistiku nám vypracovati. Teprve když naše zdravotní inspekce v továrnách bude vedena způsobem, který vyvolá statistiku nemocí, teprve potom na základě jejím bude moci býti zahájena systematická práce proti nemocem t. zv. živnostenským. Zde by bylo jistě na místě, aby při ministerstvu zdravotnictví byl zřízen zvláštní hygienický vědecký ústav pro zkoumání a léčení nemocí povstalých z práce. Pokud tohoto ústavu nebudeme míti, nebude boj proti nemocem z práce povstalým účinným. (Výborně!)
Jakou důležitost mají živnostenští inspektoři, ukázalo se nejlépe ve válce, kde úkoly, které jim byly uloženy, byly vypiaty do nejvyšší míry. Stav živnostenských inspektorů byl o třetinu zmenšen a přes to vykonávali větší práci než v dobách mírových. Naše ministerstvo sociální péče dobře oceňuje jejich působnost a význam a používá jich dnes k úkolům, které vlastně nespadají do jejich působnosti. Můžeme docela klidně konstatovati, že živnostenský inspektorát jest jediná instituce u nás ve státě, která má nejen důvěru dělníků, ale i výrobců, zaměstnavatelů. (Tak jest!) Také ve sporech mzdových nebo ideových, které zde jsou mezi dělníky a zaměstnavateli, vždycky volalo naše ministerstvo sociální péče živnostenské inspektory jako vedoucí osobnosti v těchto sporech, spoléhajících na jejich zkušenost ve všech směrech, týkajících se práva dělníků a zaměstnavatelů, jakož i k poradám při zákonech na ochranu dělníků.
Poněvadž instituce tato již v Rakousku měla býti vybudována mnohem důkladněji, pomýšlí také naše ministerstvo sociální péče na rozšíření této instituce v tom smyslu, že by jí podléhala veškerá práce, která zde jest, i když nespadá pod živnostenský řád, jako tomu je dosud, poněvadž máme u nás ještě dnes a měli jsme nesrovnalosti, které jsou někdy až absurdní. Na př. máte 2 pily vedle sebe. Na jednu pilu dohlíží živnostenský inspektor, poněvadž jest to podnik soukromý, druhá pila patří k lesnímu hospodářství a na tu již nemá právo dohlížeti. Tak to máte s lihovary a s jinými podniky tak zvanými hospodářskými, které nepodléhají živnostenskému řádu a živnostenské inspekci.
Jest tedy zcela správné, bude-li vybudována inspekce práce v celém rozsahu a pak teprve budeme moci říci, že je zde organisace opravdu taková, jaká odpovídá potřebám doby. Ale teď jde o to, že v jednáních o vybudování inspekce práce jsou různé autority, hlavně naše ministerstva, nebo na př. naše odborné školy řemeslnické a průmyslové, které se vzpírají této inspekci, vidíce v ní oslabování své vlastní autority. Myslím, že tento odpor není na místě a že je úplně nemístné, aby na př. školy řemeslnické a u průmyslových škol dílny této inspekci nebyly podrobeny, poněvadž se tomu vzpírají profesoři těchto škol. Myslila bych, že s největší radostí a otevřenou náručí by mohli přijmouti lidi, kteří mají ohromné zkušenosti praktické, které profesor teoretik nemůže v takové dílně získati. V tom ohledu doufám, že u nás instituce tato bude vybudována tak, jak po ní toužíme a jak naše poměry vyžadují.
Jest zajímavo, že dělník jest dnes chráněn pokud se týče zdraví hlavně v dílnách, kde jsou stroje, skutečně neobyčejně důkladným způsobem, ba téměř dokonalým. Je vypočítáno, jaký kubický prostor vzduchový zde musí býti, jak se má díti větrání, že musí býti zařízeno vyssávání prachu, kde se při výrobě práší, dělník musí býti chráněn před sluncem, je vypočítáno téměř, kolik paprsků slunečních smí nebo musí vniknouti do dílny a pod. Tedy dělník jest chráněn, ale naprosto není chráněno zdraví úředníka. Vidíme, že naše kanceláře - i našich ministerstev - neodpovídají nejprimitivnějším požadavkům hygienickým. Máme takové poměry, že má-li naše ministerstvo soc. péče ve svém paláci Fürstenberkově místnosti v přízemí, které uzná komise hygienická za naprosto neobývatelné, dají se tam úřady, posadí se tam úředníci. Ve statistickém úřadě, který je umístěn v bývalém ústavu hluchoněmých, jsou kanceláře umístěny ve sklepích v takovém nezdravém ovzduší, že tam veškeré úřednictvo, jak ženy, tak muži, trpí stálým katarhem plícním atd. Takové poměry máme. Jest tedy záhodno, aby naše ministerstvo zdravotnictví všímalo si těchto okolností a poměrů, aby vědělo, jak strašné jsou poměry co se týče umístění úředníků v privátních závodech, a aby učinilo nějaké opatření také na ochranu úřednictva. Jestliže chráníme zdraví pracujícího lidu, nesmíme obraceti zřetel pouze jedním směrem, poněvadž lidé, kteří nepracují rukama, ale pracují duchem, jsou také pracujícími lidmi, a mají nejméně ten význam jako dělníci. Měla jsem na př. tento případ při živnostenské inspekci: V určitém závodě našla jsem ve sklepě pracujícího muže, který zabýval se balením zboží a přípravou k jeho odeslání. Byl to muž velmi robustní, zdravý, silný. Musila jsem dle své povinnosti ihned zakázati majiteli závodu, aby v těchto místnostech zaměstnával tohoto muže, poněvadž to neodpovídalo živnostenskému řádu a předpisům zákonným. Tomu jsem mohla zabrániti, takový rozkaz jsem musila dáti. V kanceláři, která byla ještě horší než ony místnosti, kde onen silný zdravý muž pracoval, nalézaly se dívky chudokrevné, bledé, jako úřednice ve službě knihovní a účetní; a na ty se nevztahuje pravomoc živnostenského inspektora, který nemá práva říci majiteli: "V těchto místnostech nesmíš míti kancelářské místnosti." Tedy to jsou poměry, které rozhodně musí býti napravovány. Poukazuji na to, bude-li vybudována inspekce práce v těch velkých rozměrech, jak je v projektu ministerstva, že bude velmi záhodno, aby se do jisté míry rozdělily funkce, které připadnou určitým úředníkům. Tak na př. myslím, že při domácké práci by velmi dobře inspekci na domácí práce mohly vykonávati ženy, ovšem ženy s určitou mírou vzdělání a vyškolení, poněvadž není třeba, aby do každé malé domácnosti, kde se děje výroba, na př. ve sklářství na Jablonecku nebo krajkářství v Rudohoří, chodili inženýři, lidé, kteří jsou určeni pro závody velké, ve kterých je zapotřebí velkých vědomostí technických. Tedy inspekce práce rozhodně bude museti býti v tomto způsobu rozdělena. (Výborně!)
Ale nyní představte si jedno: Víme přece, že od počátku trvání naší republiky veškero zákonodárství naše bralo se téměř z 90% směrem ochrany dělnictva. Veškerá naše péče, všecko naše snažení směřovalo k tomu, aby se docílilo hlavně ochrany zdraví dělnictva při práci a zvýšení jeho prestiže. Nyní však přijdete na veřejnou schůzi, jako se mi to stalo v neděli, kde jsou naši páni komunisté, a tam slyšíte od nich, že ta naše republika pro to dělnictvo vůbec ještě ničeho neudělala, že je to republika, která nedělá nic jiného, než podporuje velký kapitál, "hyenistický" velký kapitál, utlačuje dělníka a která nemá nic jiného na práci, než vysílati četníky s bajonety a puškami na dělníky a stříleti do dělnictva. O tom velkém řetězu zákonů na ochranu dělnictva, který naše republika udělala, naši dělníci venkovští, zfanatisovaní a otrávení bolševickým jedem, naprosto ničeho nevědí. Na ochranu duchovně pracujících lidí, na ochranu středních vrstev a na ochranu výrobních vrstev, na ochranu průmyslu, který musí kvést, má-li naše dělnictvo žít, nebylo ničeho nebo málo vykonáno, ale přes to se tvrdí neustále, že veškerá péče státu jde směrem kapitalistickým. To je demagogie, kterou musíme skutečně z celé duše opovrhovati. (Výborně!)
Je zde otázka šetření. Zákon o vybudování inspekce práce rovněž jako zákon, který má ministerstvo zdravotnictví připraven o zdravotní policii, zůstávají stále ve stadiu příprav, a to proto, že tu je velká otázka nákladu. Kdyby se měly tyto zákony uskutečniti, vyžadovaly by ovšem velkých nákladů. Myslím, že je sice správné, aby veškeré naše budování kulturních a sociálních institucí bylo úměrné s naším hospodářským a finančním stavem, ale v tomto ohledu, kde jde o zdraví národa, o zdraví pracujícího lidu, myslím, že je šetření naprosto nemístné. (Výborně!) Vybudujeme-li instituci, která nám ochrání zdraví pracujícího lidu, jeho potenci úžasné zvýšíme a náklad, který dáváme na tyto instituce, tou zvýšenou výkonností a větší schopností pracovní dostaneme jistě mnohonásobně zpět.
Proto doufám, bude-li se u nás
šetřiti, že se bude šetřiti na pravém místě a včas a že se proto
nejdříve dočkáme toho, aby naše vláda vypracovala nám tyto zákony:
zákon o inspekci práce, zákon o zdravotní policii, zákon na potírání
kořalečného moru. Tyto zákony znamenají zdraví lidu a vláda je
povinna předložiti je, poněvadž vzala na sebe úkol pečovati o
zdraví lidu. Věřím, že budou co nejdříve sněmovně předloženy a
co nejdříve uvedeny v život. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo má ďalej pán posl. Roudnický.
Posl. Roudnický: Slavná sněmovno! O dodatečném rozpočtu bylo již mnohé břitké slovo proneseno jak v rozpočtovém výboru, tak i v plenu sněmovny. Zvláště způsob jeho podání a vysvětlivky byly i od vládních stran podrobeny řízné kritice. Nemíním se tedy těmito výtkami dále zabývati již z toho důvodu, poněvadž očekáváme, že brzy jako v normálních poměrech dodatečný rozpočet pomine. K zavedení rovnováhy do státních financí hledali jsme dvě cesty: zavedení nových a zvýšení dosavadních daní, a druhou cestu - úsporný systém - snížení výdajů. Ani prvá ani druhá cesta nedošla uznání ve veřejnosti, a druhý způsob, úsporný systém, byl uvítán od veřejnosti nevolí, roztrpčeností, rozhořčeností a bouří u postižených. Jsme však přesvědčeni, že tato roztrpčenost pomine, jestliže veřejnost pozná, že úsporný systém proveden bude všude, a že Národní shromáždění nezastaví se na poloviční cestě a že se nezalekne ani bran úřadů nejvyšších. Jsem přesvědčen, že rozhořčenost pomine, až veřejnost pozná, že pro státní zaměstnance je přece jen lépe, aby měli méně, a za to si mohli více koupiti, než aby měli mnoho bez směnné hodnoty. (Výborně!)
Na nešťastném hospodářství dřívější koalice neměli jsme viny. Neneseme tedy zodpovědnost za rozvrácené státní finance. My jsme mohli říci, aby ti, kteří rozvrácení financí státních zavinili, uvedli je též do pořádku. Vidouce však naše neutěšené poměry finanční, přejali jsme na sebe risiko nepopulárních předloh a nežádali jsme za to nic jiného, než co se v každém řádném právním státě samo sebou rozumí, totiž 1. zavedení právního řádu a 2. šetření odstraněním ústředen.
Strana, již si kladu za čest zastupovati, jest stranou sociálních reforem a pořádku. Chceme pořádek všude, pořádek nejenom ve státních financích, ale v celém našem národohospodářství, pořádek a spravedlnost v poměrech sociálních, politických, hospodářských, národnostních a kulturních - pořádek všude. Pro řešení těchto těžkých problémů nejprve je třeba, aby byl zajištěn k tomu podklad, totiž, aby zaveden byl právní řád. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Koncentrované strany přijaly naše požadavky a pan ministerský předseda ve své programové řeči přijal je za své a zdůraznil, že jest úkolem této vlády zavésti právní řád v našem státě. Ač je to věc samozřejmá, ač to koncentrované strany přijaly, ač to p. ministerský předseda v programové řeči zdůraznil a ač již takovou dobu na to čekáme, přece nevidíme dosti energie a u státních úřadů dosti dobré vůle, aby tento úkol svůj provedly, jde-li o katolíky.
Mám na mysli ty neblahé poměry a tu smutnou kapitolu katolických chrámů a neutěšené poměry ve školství. Příslušníci československé církve zabírají katolické kostely a chrámy. Nechci se zde zmiňovati o československé církvi, nechci připomínati její počátky, nechci ukazovati na motivy jejího založení, nechci dokazovati oprávněnost či neoprávněnost její existence, nechci ukazovati na neujasněnost jejích věroučných článků, nechci kritisovati její zakladatele, nechci připomínati a kritisovati způsob jejího státního uznání, to ať učiní si příslušníci zmíněné církve sami, ale to nemůžeme mlčením pominouti, jakým nezřízeným a nedovoleným způsobem provádí se jejich propagační činnost, jakým šíří se zášť a nenávist vůči příslušníkům a zástupcům katolické církve, že na mnohých místech dochází k nerozvážnostem a násilnostem, při nichž katolíci nuceni jsou dovolávati se pro svou osobní bezpečnost i ochrany bezpečnostních orgánů. Nemusím jíti daleko, zůstaňme zde v matičce Praze a v jejích předměstích. U nás na Žižkově v době, kdy zasedalo městské zastupitelstvo, konal se před radnicí tábor československé církve. Poštvaný dav Dlouhým-Pokorným insultoval nejen snad příslušníka lidové strany, nýbrž i příslušníky všech politických stran. Nejlépe by mohl vyprávěti sociálně-demokratický senátor Zavadil, když odcházel ze zasedací síně žižkovské, jak bylo spíláno jemu a všem ostatním příslušníkům soc.-demokratickým. Mohli by nám vypravovati i příslušníci nár.-socialistické strany v zastupitelstvu, jak oni byli insultováni, že pohaněn, potupen a spolíčkován byl starosta Žižkova, že důvěrník národních socialistů městský rada Chmelík byl ohrožován, a že, aby ušel ztýrání, zachránil se jen skokem do jedoucího vozu elektrické dráhy. Prosím, to je činnost příslušníků československé církve u nás v Praze, kde máme po ruce přece jen dosti bezpečnostních orgánů. Ale nyní, slavná sněmovno, dovedete si představiti, jak to asi vypadá na venkově, kde nejsou bezpečnostní a policejní orgány po ruce. Nedivte se tomu, jestliže po tak zv. bohoslužbách československé církve dochází k násilnostem, že se poštvaný dav dává svésti k nerozvážnosti, ke krádeži, k loupeži a že teče i lidská krev. Kde pak jsou státní orgány?
Pan posl. Laube včera říkal, že prý československá církev je postavena mimo zákon. Nikoliv, ne mimo zákon, nýbrž nad zákon. V tom s ním souhlasím, že pro československou církev zákony neplatí, ona si může dělati co chce, zákony na ni se neaplikují. Myslím, že násilnosti, krádeže a loupeže by okamžitě přestaly, kdyby zde státní orgány ukázaly pevnou ruku. Ale když příslušníci československé církve vidí, že nic proti jejich počínání nejen se neděje, nýbrž že se i schvaluje, že se mlčky trpí, že mají na jiných státních úřadech krásný vzor, potom odvaha jejich roste.
V pátek v generální debatě o dodatečném rozpočtu kol. Buday přinesl stížnosti ze Slovenska. Zde nejde snad o některé jen jednotlivce, nýbrž o státní úřady. Na Slovensku zabráno bylo všech 21 katolických gymnasií, ale 6 protestantských, ač jsou tři maďarská, zabráno nebylo. Marně se namáhají a usilují katoličtí Slováci o vrácení alespoň tří gymnasií. Československá církev má krásný vzor v počínání státních úřadů. Vždyť víme, jakým způsobem pracoval loni ředitel statistické kanceláře pan rada Boháč. Při sčítání lidu měl se provésti též soupis příslušníků jednotlivých vyznání. Pan rada Boháč věděl dobře, že československá církev zadala si o státní uznání a že ministerskou radou byla uznána jako církev československá. Pan rada Boháč našel však v naší republice vedle římskokatolické církve ještě českokatolickou církev, a protože v archových rubrikách nezanesl církve československé, bylo očividno, že chtěl uvésti v omyl příslušníky Československé republiky ve prospěch československé církve. Tak jedná úředník statistické kanceláře! Když se jednalo o uhřiněvský cukrovar a ministerský rada Hák mluvil o lihovaru, který nestával, dostal za to disciplinární vyšetřování. Když totéž provedl dříve pan rada Boháč, nestalo se mu nic, a dále pracuje v úřadu. Podle toho bude také vypadati statistika, která z rukou jeho vyjde.