Nechci se pro nedostatek času touto kapitolou šíře zabývati a přistoupím k nejnovějšímu nebezpečí, které nám hrozí: má býti provedeno nové rdoušení. Podkladem pro návrhy zemské školní rady jest výnos, vydaný menšinovým oddělením ministerstva školství číslo 159.454 z r. 1921, intimovaný oddělením I, nyní X, zemského výboru, přípisem české zemské školní rady z 13. ledna 1922. Tento výnos praví, že podle vyšetření docházky školní za 3 léta mají býti zrušeny všechny třídy, které mají průměrně méně než 75 dětí. Zavření jednotřídek, jichž počet dětí nepřesahuje 40, jest uvážiti, vyžadují-li toho poměry. Bez výjimky jest zrušiti školy, jež mají počet dětí mnohem nižší než 40, za hranici lze vzíti 35. Číslem 32.800 z 22. března 1922 nařídil zemský výbor zjištění počtu žáků na všech obecných školách v Čechách ve školním roce 1921/22 a přikázal, aby byla sebrána tato čísla spolu s čísly za předešlá dvě leta, aby byl vypočítán tříletý průměr. Podkladem pro návrh na zrušení třídy nebo školy má býti počet dětí docházejících do školy ve 3 posledních letech, t. j. v letech 1918/19, 1919/20, 1920/21, neboť výnos je z r. 1921. Nemíní se jím tedy nynější školní rok 1921/22. Zemský výbor však přijímá leta 1919/20, 1920/21, 1921/22.
Na základě těchto návrhů má býti koncem škol. roku 1921/22 v Čechách zrušeno dalších 150 německých tříd a počátkem příštího školního roku má jich snad přijíti na řadu ještě asi 300. Nechápu, jak se k tomu ministerstvo může propůjčiti, když přece ještě vůbec není zjištěn počet dětí pro příští školní rok. Zápis dětí bude přece až v září. Nechápu, že zemská školní rada, jejíž povinností je pečovati o školství, se připojuje k tomuto kroku zemské správy v Čechách. Důvodem je opět přenáramná šetrnost. Chce se šetřit, ovšem na úkor školy, učitelů, kteří budou vyhozeni na ulici. Ve skutečnosti se ve většině případů neušetří nic a není to zase nic jiného než nová rána proti německému školství. Nyní mi řekněte, to se týká také vás Čechů, návrhy se podávají stejně pro německé i české školy. Návrh zajisté, jenom že v provedení bude rozdíl. Proti Němcům bude návrh na zrušení vypracován a proveden s největším urychlením, na české straně jsme o rušení dosud mnoho neslyšeli. Český výnos zůstane snad ležet do nového školního roku a teprve pak bude uveřejněn a rok na to teprve proveden. Prosím pana ministra, aby nám oznámil, kolik českých tříd bylo už zrušeno a kolik jich má být zavřeno počátkem školního roku. Mnoho německých okresů bude zvlášť těžce postiženo, především ty, které mají hodně jednotřídek v horách, školy, jež mají mnohem větší význam než školy v nížině. Mohu to označit jen jako kulturní vraždění, jako krok nazpět v kultuře, jemuž není rovného, bude-li chudým horským vsím odňata jediná možnost vzdělání, ačkoli pan ministr Habrman kdysi slíbil, že nezruší žádné třídy, bude-li jen 14 dětí. Tím se snižují výborně zařízené školy ve městech na hůře zařízené školy vesnické.
Zabýval jsem se hlavně školou obecnou, mohl bych podati stejné zprávy o potlačování škol měšťanských a středních, avšak řečnická lhůta končí. Varoval bych pouze pana ministra, aby nepokračoval dále v rušení středního školství, zvláště když jsme už beztoho ztratili 22 středních škol. Obzvláště ať nemyslí na to, že zruší učitelský ústav v Opavě. Má býti vydán výnos, v němž se praví: "Poněvadž nebude pro absolventy ústavu míst, zastavuje se přijímání pro příští rok." Není věcí ministerstva starati se o umístění absolventů; ministerstvo nemá vůbec žádné povinnosti opatřovati absolventům učitelských ústavů místa. Škola má své existenční oprávnění, poněvadž navazuje na školu měšťanskou, tedy na školu národní a poněvadž poskytuje jedinou příležitost, aby děti z lidu nabyly vyššího vzdělání. A mají-li Čechové ve Slezsku dva učitelské ústavy, musíme žádati, aby tato jediná škola byla nám za všech okolností ponechána. Varuji vás také, abyste nezrušovali jedním rázem, jak se zamýšlí, gymnasium ve Frýdku. Je to kapitola pro sebe, ostudná skvrna pro vládnoucí kruhy v tomto státě, jak se nakládá s východními Slezany. Nejdříve se jim lichotilo, dokud se ještě očekával plebiscit. Oni se za to všichni vyslovili pro Československo, sotva však byla věc rozhodnuta, byly jim odňaty školy. Měli 4 střední školy, byla jim ponechána jediná v Bohumíně, a škola ve Frýdku, četně navštěvovaná, která měla r. 1920 273 žáků, byla zavřena, nejprve první třída, příštího školního roku druhá a třetí třída a nyní má býti zrušeno jedním rázem všech 5 tříd ostatních. Rozkaz k tomu je na stole pana ministra. Zbývajících 5 tříd má dnes ještě 150 žáků. Nikdo se nestará o rodiče a učitele, ačkoliv ministerstvo slíbilo, že škola bude rušena jen zvolna a postupně. Při této příležitosti mohl bych se také zmíniti o Znojmu, jaký zločin byl tam spáchán: boj proti dívčímu lyceu, proti odborné škole keramické a že se tam nyní zamýšlí zas spojit gymnasium a reálku, ačkoliv obě školy mají existenční oprávnění. Vedlo by příliš daleko, kdybych chtěl vypočítávati všechny odborné školy, o vysokých školách ani nemluvě. Vedlo by to také příliš daleko, kdybych uváděl číslice z rozpočtu, abych dokázal jasně číselnými doklady, jak je německé školství zanedbáváno. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
To všechno je možné, poněvadž
správa školství pluje v národně-šovinistických vodách, poněvadž
úředníci jsou národními šovinisty, poněvadž referenty o německém
školství jsou vesměs lidé cizí národnosti, namnoze, jako ve Slezsku,
i u správních komisí jen Čechové. Nesčetné přehmaty, jež se staly,
zůstaly neodčiněny, podání byla zakládána a namnoze ani formálně
nevyřizována. Jest prostě směšné, jak se nám odpovídá na naše
dotazy, provádí se s námi zrovna hra kočky s myší a je pochopitelné,
že se nás postupem času zmocnilo ohromné rozhořčení, že jsme úplně
pozbyli víry v rovnoprávnost a že slovo demokracie, o níž vy stále
mluvíte, stalo se nám prázdným heslem. V dosavadním svém boji
jsme si počínali klidně, mlčeli jsme ke všemu, věřili jsme, nebo
aspoň lehkověrní z nás věřili, že u vás konečně zvítězí hlas rozumu.
Věřili jsme, že se uplatní názor Tusarův, který 1. září
1919 v Chomutově prohlásil, že boj o školství nesmí býti veden
dále. Každý národ že má stejné právo, nikdo mu ho nemůže vzíti,
lze mu je na krátký čas odpírati, na vždycky však nikoli. Avšak
věřili jsme také, že splníte sliby v mírové smlouvě, kde jste
se zavázali, že poskytnete jednotlivým menšinám potřebné peníze,
věřili jsme slibům ve třetím pamětním spise, kde Beneš
prohlásil, že Čechové nikterak nepomýšlejí na utlačování německého
národa v jeho školách, universitách a technikách, domnívali jsme
se, že i pro nás platí slovo Masarykovo, jež pronesl k
lužickým Srbům: "Žádná republika nemůže potlačovati kulturních
snah a tak věřím, že i vám se dostane svobody." Dosud jsme
čekali marně. Nezabývali jste se vážně německými školskými stížnostmi,
nikdy jste se neobírali blíže otázkou, jak by to bylo lze všechno
odstranit, zda by nenastal klid a pořádek, kdyby byla povolena
autonomie ve školství. Neboť tomu se nevyhnete. Je to zcela přirozená
snaha každého národa, aby byl pánem nad svým školstvím. Také vy
jste o to kdysi usilovali a musíte i ve svém státě tuto snahu
míti na paměti. Lze to provésti zkrátka tak, že bude každému národu
svěřena péče a správa vlastního školství a bude mu přiznána na
tomto poli berní výsost. A řeknu vám, že v tomto státě nebude
dříve klidu a nebude dříve pořádku, dokud těmto našim požadavkům
nevyhovíte. Mezi obyvatelstvem je nesmírné rozhořčení, netoliko
u jednotlivců, zachvacuje všechny třídy a vrstvy, od prostého
dělníka až nahoru. Se školou odnímáte lidu možnost dalšího vzdělání.
Myslím, že jsme vás s dostatek varovali, upozornili jsme vás také
na následky. Co sejete, to budete také sklízeti. Jste hrobaři
svého státu, budete-li nadále pokračovati ve své šovinistické
politice. Dnes vás upozorňuji na toto: Rozčilení venku roste a
naši lidé bouřlivě žádají, aby rovné rovným bylo opláceno, oko
za oko, zub za zub. České menšiny mají za to pykat. Všechny tyto
české menšiny žijí dnes ještě úplně nerušeně. Mohly klidně provádět
svou počešťovací politiku, poněvadž německý Michl si právě až
dosud nechal všechno líbit. Budete-li však ve své politice pokračovati,
doženete naše obyvatelstvo k tomu, že cepy a revolvery vypudí
tyto vetřelce z německého území. Pak budete mít občanskou válku.
Končím výstrahou Ciceronovou Katilinovi: Quo usque tandem abutere,
Šrobáre, patientia nostra! Jak dlouho ještě chcete zneužívati
naší trpělivosti? (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
K slovu se přihlásil pan ministr dr. Šrobár. Dávám mu slovo.
Ministr dr. Šrobár: Slavná sněmovno! K dotazu pánů posl. Čermaka, Hillebranda, Hoffmanna a druhů a ke stejně znějící interpelaci pánů posl. dr. Schollicha, Pittingera, dr. W. Feierfeila, Simma, dr. Kafky a soudr. dovoluji si slavné sněmovně sděliti toto: Zemský správní výbor, jakožto hlavní vydržovatel škol, zasílá již od roku 1919 a zaslal tudíž také počátkem tohoto školního roku jednak návrhy na zrušení jednotřídních škol, jednak návrhy na zmenšení počtu tříd. Návrhy zemského správního výboru zakládají se na průměrném výsledku zápisů za poslední 3 leta. Návrhy své učinil zemský výbor správní z důvodů finančních, neboť v poslední době osobní náklad na národní školství vzrostl neobyčejně, v Čechách na 597 milionů korun ročně. Ke konkretním návrhům zemského výboru správního musel předseda zemské školní rady zaujmouti stanovisko a o nich rozhodnouti.
§ 9 zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n., dává předsedovi zemské školní rady právo zrušiti obecnou školu národní, není-li v ní 40 dětí, jež do této školy jsou povinny choditi. Po důkladných poradách se znalci pedagogickými i právnickými vytýčil si předseda zemské školní rady pro svou činnost směrnici, jež jest patrna z jednotlivých případů. Nynější předseda zemské školní rady nezrušil žádnou školu, která má více než 20 dětí a nepovažoval ani menší počet dětí za dostatečně směrodatný, nýbrž uvažoval v každém jednotlivém případě vzdálenost nejbližší obecné školy téhož jazyka, schůdnost cesty a další okolnosti. Pečoval úzkostlivě o to, aby ani sebe menšímu počtu dětí neodnímala se příležitost choditi do školy mateřského jazyka. Počet německých škol obecných, jež mají 20-30 dětí, jest značný a přece nebyly po uvážení zmíněných okolností předsedou zemské školní rady zrušeny.
Návrhy zemského výboru správního týkají se právě tak okresů českých jako okresů německých. Ve 48 českých okresích, pokud byly příslušné návrhy zemskou školní radou již zpracovány, navrhl zemský výbor správní zrušení 59 českých škol, u nichž počet dětí klesl pod 40. V 39 německých okresích bylo navrženo uvažovati o zrušení 136 škol, ježto počet dětí v nich klesl pod 40 žáků. Z těchto 136 německých škol bylo zrušeno pouze 5 škol a to:
1. jednotřídní obecná škola v Horkách (okres Dubá), jež měla 19 dětí, které budou choditi do sousední školy německé ve Vrchové, 2 km vzdálené, které též hrozilo zrušení pro malý počet žactva. Bylo jich tam 20;
2. jednotřídní obecná škola v Babicích (okres Prachatice), jež měla 12 dětí, které byly přikázány německé škole v Dolních Chrášťanech, vzdálené 2 1/2 km;
3. Jednotřídní obecná škola v Ježené (Jezině, okres Něm. Brod), jež měla 19 dětí, které byly přikázány německé škole v Jiřině, 2 km vzdálené, které též hrozilo zrušení pro malý počet žactva;
4. jednotřídní obecná škola v Haklových Dvorech (okres Čes. Budějovice), v níž jest 27 dětí, z nichž však některé jsou sirotci teprve v poslední době v obci umístění a děti české národnosti. Případ posléze uvedený není dosud konečně rozhodnut;
5. obecná škola v Matné (okres Jindř. Hradec), v níž bylo toliko 13 dětí, jež byly přikázány ke škole v Buku 2 1/2 km vzdálené.
Naproti tomu nebyly zrušeny německé školy pro velkou vzdálenost sousední školy neb neschůdnost cesty, ač mají méně než 20 dětí. Na příklad Kohling (okres Falknov) 17 dětí, expositura Grün (okres Falknov) 17 dětí, Ulmbach (okres Chomůtov) 20 dětí, Lohhäuser (okres Mar. Lázně) 14 dětí, expositura Witting (okres Děčín) 10 dětí, Bezděčice (okres Dubá) 19 dětí, Tachov (okres Dubá) 20 dětí, Vrchové (okres Dubá) 20 dětí, expositura Wilhelmstal (okres Vrchlabí) 15 dětí.
Při zrušování tříd a poboček definitivních a zatímních jest předseda zemské školní rady omezen toliko ustanovením § 11 zákona ze dne 2. května 1883, čís. 53 ř. z., jenž počítá průměrně na třídu 80 dětí. I tu jde předseda zemské školní rady hluboko pod uvedenou zákonnou mez a počítá na třídu průměrně 60-65 dětí. V žádném případě nebyla však redukce provedena, kde by na třídu připadalo průměrně více než 65 dětí. To znamená, že již při počtu 66 dětí byla ponechána druhá třída (takže vlastně na třídu připadalo 33 dětí), již při počtu 131 dětí ponechána třetí třída (takže na třídu připadlo 43 dětí), již při počtu 196 dětí ponechána čtvrtá třída (49 dětí na třídu) a již při počtu 261 dětí ponechána pátá třída (52 dětí na třídu).
Při počítání školních dětí béře se zřetel nejen k počtu dětí v nynějším školním roce, nýbrž i k příznivějšímu průměrnému počtu dětí za uplynulé 3 školní roky, aby snad náhodný úbytek dětí v posledním školním roce neměl nepříznivého vlivu na úpravu školy. Počet ten se v rozhodnutí o redukci školy výslovně uvádí, aby zájemníci mohli jej znovu prozkoumati a po případě v odvolání svém bráti v odpor. Kromě toho vyslovuje se zpravidla tam, kde toho jeví se potřeba, ochota, povoliti prozatímní pobočku, jestliže by po zápise ve školním roce 1922/23 nestejnoměrným počtem dětí narozených v jednotlivých rocích nastalo přeplnění některé třídy.
Třídy, jež jsou pro malý počet žactva zbytečné, měly by býti ihned zrušeny, jak původně zemský správní výbor navrhoval, ježto se dalším nákladem na ně zbytečně zatěžuje okresní školní fond. Vyhovuje však požadavkům pedagogickým, vyslovuje předseda zemské školní rady zrušení třídy s účinkem teprve od konce školního roku, aby nebylo vyučování novým roztřiďováním žactva během školního roku rušeno.
Celkem bylo navrženo zemským výborem správním, jenž sám snížil zákonnou mez 80 dětí na třídu na 75, k zrušení:
a) ve 48 dosud zemskou školní radou zpracovaných školních okresích českých 544 tříd, předsedou zemské školní rady bylo zrušeno z toho 85 tříd,
b) v 39 dosud zemskou školní radou zpracovaných okresích německých 512 tříd, předsedou zemské školní rady bylo zrušeno skutečně pouze 180 tříd.
Při tom nutno vzíti v úvahu, že průměrný počet žáků na jednu německou třídu připadající na školách německých jest menší než na školách českých. (Slyšte!) Na příklad v Horním Růžodole u Liberce, kde jest podle posledního sčítání československých obyvatelů o 180 více než německých a v obecním zastupitelstvu 18 Čechů a 17 Němců, v 5 třídách smíšené české obecné školy jest 287 dětí, kdežto v německé obecné škole chlapecké o 5 třídách a v německé obecné škole dívčí rovněž o 5 třídách, tedy v 10 třídách těchto německých škol jest celkem 272 dětí. (Slyšte!) Že v takovém případě musí nastati jisté vyrovnání, jest zajisté nade vší pochybu jasno.
Při provádění § 9 zákona ze dne 3. dubna, č. 189 Sb. z. a n., o redukci škol, nečiní se rozdílu mezi českými a německými školami. Německé školy mají však poměrně více zbytečných tříd, neboť jim ubylo žactvo české národnosti, jež přešlo do nově zřízených škol českých, zejména menšinových, a pak následkem toho, že německé školy měly a mají dosud poměrně menší počet žactva, neboť podle poslední tiskem vydané statistické zprávy o stavu národního školství ke dni 31. prosince 1919, připadlo na třídu v německých školních okresích průměrně 46·3 dětí, kdežto v českých školních okresích 50·6 dětí, což znamená, že bylo v německých okresích poměrně o 626 tříd více než v českých okresích. (Slyšte!) Že velký nepoměr mezi českým a německým školstvím trvá, dokazuje statistika o nákladu na školství národní. Připadalo totiž v Čechách podle stavu ze dne 1. prosince 1921 z celkového nákladu 597,620.954 Kč
| na národní školy české | |
| na národní školy německé |
ač počet obyvatelstva české národnosti v Čechách činí 66·6% a německé národnosti 33·03%. Tedy diference skoro o 3 procenta. (Posl. dr. Schollich [německy]: Jak to víte tak přesně?) Je to podle statistiky z 31. prosince 1919.
Z uvedeného plyne, že stanovisko předsedy zemské školní rady při rušení škol a tříd jest velmi mírné a že předseda zemské školní rady jde při tom z ohledů pedagogických hluboko pod zákonnou mez.
Nejde tedy o nová rdousivá nařízení pražského předsednictva zemské školní rady, nýbrž jde o nutná opatření, vyplývající z úbytku dětí, a úbytek ten je, pokud je způsoben menším počtem porodů ve válečných letech, zjevem přirozeným. Jest také přirozeným zjevem v těch místech, kde ubylo žactva jeho odchodem do škol českých. Není možno, aby na německých školách, které utrpěly i úbytkem porodů i úbytkem žactva českého, zůstal původní počet tříd.
Prirodzená povaha tohoto zjavu, t. j. ubývanie detí, je zvlášte patrná na Slovensku; tam bola do prevratu tak rečeno všetká slovenská mládež nútená chodiť do škôl maďarských, pretože iných štát nesriaďoval a v súkromých, resp. cirkevných a obecných, nariaďoval vyučovanie maďarské. Boly-li po prevrate sriaďované školy pre mládež slovenskú, musely zaniknúť školy, pokiaľ boly určené k púhej maďarisácii. Vývoj neni ani dnes ukončený, ešte nechodia všetky slovenské deti do slovenských škôl a ešte neni ani dosť tých škôl sriadené. Na príklad v Bratislave je 37.991, t. j. 40·7% obyvateľstva národnosti československej, ale na ľudových školách v Bratislave je pre nich iba 38 tried, t. j. zo všetkých 26·2%.
Maďarov je 21.111, t. j. 22·6%, avšak tried na ľudových školách majú 66, t. j. 45·6%. Počet tried nemeckých na ľudových školách v Bratislave odpovedá celkom počtu nemeckého obyvateľstva, pre 28·9% obyvateľstva nemeckého je 28·2% tried. Je zrejmo, že v Bratislave majú stále ešte Maďari na ľudových školách tried viac než im náleží, a to na úkor školstva československého i školstva nemeckého. (Slyšte!)
V Košiciach je obyvateľov československej národnosti 31.881, t. j. 60·9%, z tried na ľudových školách majú však iba 30, t. j. 36·1%, t. j. o polovicu menej. Maďari čítajú 11.796 obyvateľov, t. j. 22·5%, na ľudových školách majú však 52 tried, t. j. 63·9%. Z toho je videť, že zmeny v školstve sú nutné a že sú povahy prirodzenej. (Výkřiky. Místopředseda dr. Hruban zvoní.).
K přirozené povaze těchto věcí nutno si připomenouti ještě stav, v jakém zastal naše školství převrat.
V roce 1910 měli na příklad Češi
v Čechách z celého počtu škol 58·7%, ačkoliv počet obyvatelstva
činil více než 66%. Tento nepoměr nevznikl snad tím, že by české
obyvatelstvo nebylo školy žádalo, ale žádané školy byly mu za
Rakouska odpírány. Na příklad česká škola v Línech, která má dnes
900 dětí, mohla býti aktivována pro odpor místních činitelů (Němců)
až po převratu. (Slyšte!) Rovněž tak nemohli za Rakouska
prosaditi Češi školu v Březnici nad Labem, ač dnes je v ní 647
dítek. Podobně tomu bylo v celé řadě jiných míst. Připomínám na
příklad, že v Brně, které i podle rakouského sčítání lidu mělo
48% obyvatelstva českého, nebylo ani jediné české měšťanské školy.
(Slyšte! - Různé výkřiky německých poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Prosím o klid.
Ministr dr. Šrobár (pokračuje): Podobné poměry jako ve školství národním, jsou ve školství středním, odborném a obchodním, ba i vysokém.
V celém státě připadá jedna střední škola na 33.000 obyvatelů. Jedna česká střední škola připadá na 34.300 Čechoslováků, avšak jedna německá střední škola připadá již na 26.900 Němců. (Slyšte! - Výkřiky: To je škandál!) Ve školním roce 1917/18, tedy posledního školního roku před převratem, bylo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku českých středních škol 160, německých 132. Na toto území připadala tedy jedna střední škola na 34.180 obyvatel německých 132. Na tomto území připadala teprve na 42.400 obyvatelů, kdežto jedna střední německá škola připadala již na 23.700 obyvatelů. (Výkřiky.) Je nesporno, že nemohlo při tomto stavu zůstati. Stav německého středního školství specielně je takový:
v Čechách je něm. obyvatelstva 33·03%, avšak něm. škol středních 35·5%. - Tedy máte toho o 5% více!
Dále na Moravě je něm. obyvatelstva 19·6%, avšak něm. škol. středních 34·4%;
ve Slezsku je něm. obyvatelstva 34·1%, avšak něm. škol středních 54·5%;
na Slovensku je něm. obyvatelstva 4·7%, avšak něm. škol středních 7%.
Počítáme-li dohromady území Čech, Moravy a Slezska, jest německého obyvatelstva 31·4%, ale německých škol středních jest na tomto území 36·5%. V celém státě jest německého obyvatelstva 25·3%, ale středních škol německých je 31·1%. Tedy stále více, nežli by odpovídalo počtu obyvatelů. Zajímavý jest průměr žáků, připadajících na jednu třídu. Na jednu třídu na československých středních školách připadá 34 žáků, na německých středních školách však jen 28. Celostátní průměr jest při tom 32 žáků. Čechoslováci mají tedy ve svých třídách více dětí, Němci nedosahují ani celostátního průměru. Důsledek toho je, že některé německé střední školy jsou slabě navštěvovány, naproti tomu na českých školách jsou pravidelně třídy plné obsazeny, i přeplněny. Že o německé střední školství jest dobře postaráno, o tom svědčí počet německých středních škol v některých větších městech. Na příklad Němci v Praze mají 2 gymnasia, 3 reálná gymnasia, 2 reálky, 1 dívčí ref. reál. gymnasium, 2 učitelské ústavy; celkem 10 škol s 1967 žáky, z nichž je 872, čili téměř polovice, israelitů, 76 Čechů a 149 cizinců. Ježto je Němců v Praze 30.000, mají na každých 3000 obyvatelů jednu střední školu. (Slyšte! Slyšte!) Je tedy nadbytek německých středních škol v Praze zřejmý. Češi mají v Praze 32 středních skol a je jich 650.000, takže u Čechů připadá v Praze 1 škola na 20.300 obyvatelů.
Němci v Brně mají 2 gymnasia, 3 reálky, 1 židovské a 1 dívčí ref. reál. gymnasium, 2 učitelské ústavy, celkem 9 středních skol s 2124 žáky, z nichž je 124 cizinců a 573 židů. Ježto je Němců v Brně 48.000, připadá jim jedna střední škola na necelých 6000 obyvatelů, ač celostátní průměr je 33.000 obyvatelů. Češi mají v Brně 10 středních škol, tedy jen o jednu více, ač jich je 180.000, takže u nich připadá jedna škola na 18.000 obyvatelů.
Němci v Opavě mají 4 střední školy, Češi pouze 2. V celém Slezsku není vůbec české reálky až doposud.
Němci v Plzni mají dosud gymnasium, reálku a dívčí ref. reál. gymnasium, ač tvoří mizivý zlomek obyvatelstva. (Nepokoj. Výkřiky posl. Modráčka a výkřiky na levici.)
Ve školství průmyslovém, odborném a obchodním byl za Rakouska stav v Čechách, na Moravě a ve Slezsku ještě nepříznivější, nežli ve školství středním, na Slovensku pak pro slovenskou mládež škol průmyslových, odborných a obchodních vůbec nebylo. Ještě dnes jest na území Čech, Moravy a Slezska německých státních průmyslových škol a ústavů příbuzných 33·3%, státních škol odborných dokonce 63·4% a specielních 60·9%. Protože škol je nepoměrně více, nežli odpovídá počtu obyvatelstva, nedaří se velmi mnohým, nemají dostatek žáků a zánik jejich je zjevem zcela přirozeným.
Obchodních akademií mají Němci 33·33%.
Nejkřiklavější křivdou trpěl československý národ za Rakouska v oboru školství vysokého. Pro všechny Čechoslováky z území Čech, Moravy, Slezska i Slovenska byla jediná universita v Praze, a Němci měli rovněž jednu. Pro Čechoslováky z téhož území byly dvě vysoké školy technické, ale i Němci měli dvě, kterýžto poměr zůstal ještě dnes. V tom ohledu bylo zapotřebí vykonati pro československé školství po převratu největší kus práce. Ale potřebám vysokého školství německého vychází se při dotování rozpočtovém a zřizování nových stolic a profesur co nejvíce vstříc podle potřeby vysoké školy a vyučovacího provozu.
Považujem za nutnu zmieniť sa zvlášte o pomeroch školských na Slovensku v bývalom Uhorsku.
Trpelo-li školstvo české v Čechách, na Morave a v Sliezsku za Rakúska nespravedlivým ústrkom, boly krivdy páchané na mládeži slovenskej priamo barbarstvom. Na Slovensku boly mešťanské, stredné, odborné, priemyselné, zemedelské a vysoké školy vesmes maďarské, nielen čo do vyučovacieho jazyka, ale i duchom a roztriedením látky učebnej. Z ľudových škôl bolo 3223 (t. j. 89.65%) zcela maďarských a len na 344 cirkevných ľudových školách sa vyučovalo niekoľkým predmetom slovensky, spôsobom ovšem veľmi nedokonalým. Dľa zákonného článku XXVII 1907 (lex Apponyiana) muselo sa maďarčine na všetkých cirkevných školách bez ohľadu na to, dostávaly-li štátnu p odporu, či nie, vyučovať tak, aby žiak po absolvovaní ľudovej školy, t. j. v dvanástom roku, umel maďarsky vyslovovať svoje myšlienky plynne ústne i písomne. § 20 žiada toto od slovenských detí expressis verbis, a preto sa muselo učiť maďarskému jazyku, vlastivede, dejinám maďarským, zemepisu atď. aspoň 20 hodín v týždni maďarsky i na týchto 344 na oko slovenských školách. Len náboženstvo, čítanie a písanie sa učily deti asi ve 2-6 hodinách v týždni v materinskom jazyku. S dobrým svedomím je možno tvrdiť, že do prevratu 28. říjňa 1918 celé školstvo na Slovensku bolo maďarské, maďarisácia rovnomerne dusila Slovákov, Nemcov a Rusínov.
Je treba pri tom podotknúť i skutočnosť, že učiteľstvo stálo pod mocným tlakom maďarisačného úsilia a nemohlo nikde, ani na tých formálne slovenských ľudových školách vyvinúť intensivnejšiu činnosť slovensko-kultúrnu a výchovnú. Niet divu, že učiteľstvo slovenského pôvodu behom posledných 30 rokov, až na veľmi malé výnimky, podľahlo tlaku a vykonávalo službu aktivne maďarisačnú. (Tak jest!) Na učiteľských prípravniach (preparandiách), na stredných odborných a meštianských školách vládnul duch čiste maďarský a žiakom bolo prísne zakázané čítať slovenské alebo české knihy, mluviť medzi sebou slovensky, zpievať slovenské piesne atď.
Dľa úradnej štatistiky maďarskej by bolo náležalo Slovákom najmenej 57·22% ľudových, meštianskych, stredných a odborných škôl na Slovensku a najmenej alespoň stolica jazyka slovenského na bratislavskej universite.
Vo skutočnosti roku 1910 bolo len 9·55% škôl slovenských, ale tiež Nemci nemali v Maďarsku toľko škôl, koľko by im bolo podľa počtu obyvateľstva náležalo.
Toľko považoval som za nutné prehovoriť illustrácii bývalých pomerov vo školstve na Slovensku.
Bylo by smutným zjevem, kdyby obyvatelstvo na změnu organisace své školy vůbec nereagovalo. Jest ovšem nutno, aby změna v organisaci a tedy také redukce škol byly chápány v té povaze, jakou skutečně mají, a aby nebyly podkládány úmysly, jakoby šlo o ničení, rdoušení nebo drobení školství některé národnosti. (Výborně! Tak jest!) Vždyť i za Rakouska musely býti německé školy pro nedostatek žactva zrušeny, na př. v Hořanech nebo ve Svatoňovicích a jinde.
Ve světle skutečnosti vypadá věc obyčejně jinak, nežli podává-li se v zabarvení tendenčním. Na př. byla v neděli podle zpráv časopisů v Liberci manifestace proti domnělému ničení německého školství. Je nutno s tohoto místa ohlásiti, jaký je tedy dnes v Liberci skutečný stav škol a tříd. (Slyšte!) Věc má se takto: