Předseda: Tomášek.
Místopředsedové: inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.
Zapisovatelé: dr. Markovič, Špatný.
206 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři dr. Dérer, dr. Mičura, inž. L. Novák, Srba, Staněk, Šrámek, dr. Šrobár, Tučný, Udržal.
Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník
dr. Říha, jeho zástupce dr. Mikyška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 150. schůzi poslanecké sněmovny.
Dovolenou na dnešní schůzi udělil jsem posl. Stivínovi, Astrovi, Bechyňovi, Hrušovskému a Prokešovi pro neodkladné záležitosti.
Lékařské vysvědčení předložil posl. dr. E. Feyerfeil.
Byly provedeny některé změny
ve výborech. Žádám o jich sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Klub poslanců čsl. sociálně-demokratické strany dělnické vyslal do výboru zásobovacího posl. Zverce za posl. Kubála, do výboru rozpočtového poslance Oktávce za posl. Bendu, do výboru ústavně-právního posl. Jašu za posl. Kubála, do výboru zemědělského posl. Biňovce za posl. Kubála, do výboru branného posl. Chalupníka za posl. Astra, do výboru zahraničního posl. Lehockého za posl. Astra, do výboru dopravního posl. Pociska za posl. Chalupníka.
Do výboru dopravního vyslal
klub čsl. strany lidové posl. Adámka a Fr. Navrátila
za posl. Kopřivu a Roudnického; klub posl. republikánské strany
čsl. venkova posl. Jar. Hálka za posl. Jana Černého; klub
poslanců der deutsch-soz. dem. Arbeiterpartei posl. Grünznera
za posl. Schustera; klub posl. der deutsch. christl. soz. Volkspartei
posl. Bobka za posl. V. Marka.
Předseda: Došly
některé spisy. Žádám o jich sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Naléhavá interpelace posl. Daruly, Světlíka, Tausika a soudr. ministerskému předsedovi, ministru vnitra a ministru s plnou mocí pro Slovensko o útoku četníků na lid v Novém Městě n./V. dne 14. června 1922, při němž byl zastřelen dělník Josef Psotný a 7 osob těžce zraněno, a písemném prohlášení vlády o tomto případě.
Naléhavá interpelace posl. Housera, Kučery a soudr. ministru vnitra, že se protizákonně provádí řád volení v obcích a nevypisují volby do obecních zastupitelstev.
Naléhavá interpelace posl. Zierhuta a druhů min. předsedovi o zamýšleném postátnění pohraničních lesů.
Naléhavá interpelace posl. Zierhuta a druhů ministru zásobování o spekulacích s kontingentním obilím.
Naléhavá interpelace posl. Zierhuta a druhů ministru soc. péče, že se nezákonitě brání zřizovati nemocenské pokladny pro zemědělské a lesní dělnictvo.
Dotaz posl. dr. Hanreicha ministru vnitra o jazykových přehmatech podřízených úřadů při vyhláškách.
Dotaz posl. dr. Hanreicha ministru vnitra o přehmatech podřízených úřadů tím, že připojují na domovských listech označení Československá republika a jiné.
Dotaz posl. dr. Hanreicha ministru vnitra o jazykových přehmatech ve věcech soudních.
Dotaz posl. dr. Hanreicha ministru vnitra o přehmatech podřízených úředníků stran Sbírky zákonů a nařízení.
Dotaz posl. Schälzkyho a druhů ministru soc. péče o příplatku k úrazovým důchodům cizinců.
Dotaz posl. Schälzkyho a druhů ministru financí o ohlášeném návrhu zákona o staropensistech.
Dotaz posl. Dietla ministru nár. obrany o požáru v Kunžvartu.
Dotaz posl. Dietla ministru financí o požáru v Kunžvartu.
Dotaz posl. Dietla ministru zemědělství o požáru v Kunžvartu.
Dotaz posl. Dietla ministru železnic o požáru v Kunžvartu.
Dotaz posl. dr. Bartoška, týkající
se nedbalého úřadování u krajského soudu v Litoměřicích.
Předseda: Počátkem dnešní schůze bylo tiskem rozdáno usnesení senátu o návrhu sen. dr. Soukupa a spol. (tisk 1167 sen.) na změnu jednacího řádu senátu (tisk 3702).
Přikročuji k projednání pořadu
schůze, a to 1. odstavci, jímž jest
1. zpráva výboru rozpočtového k usnesení senátu (tisk 3547) k vládnímu návrhu zákona o ražbě dalších drobných mincí (tisk 3599).
Zpravodajem je p. posl. Remeš,
jemuž uděluji slovo.
Zpravodaj posl. Remeš: Slavná sněmovno! Senát Národního shromáždění československého schválil ve své 114. schůzi 27. dubna t. r. vládní předlohu o ražbě drobných mincí a provedl na ní některé menší korektury.
Předlohou touto pokračuje se v provádění zákona o ražbě drobných mincí ze dne 1. března 1921, čís. 94 Sb. z. a n.
Opatření toto je však toliko opatřením povahy přechodné, neboť nejde o konečnou úpravu naší měny. Bude se tak moci státi teprve po ustálení kursu naší koruny na mezinárodním trhu. Podle tohoto zákona zmocňuje se vláda raziti drobné mince po 10, 5 a 2 hal., jimiž se mají nahraditi poslední zbytky dosud obíhajících drobných mincí rakousko-uherských. Nejdříve mají býti raženy desetníky, a to pokud možno současně s mincemi korunovými, načež budou raženy mince ostatní.
Na základě dobrozdání ředitelství státní mincovny v Kremnici mají desetníky a pětníky býti zhotoveny ze směsi sestávající z 92% mědi a z 8% zinku a dvouhaléře pak z čistého zinku vůbec. Podle původního návrhu vládního mělo se zhotoviti z 1 kg čistého zinku 450 kusů dvouhaléřů. Senát usnesl změnu v ten smysl, aby se zhotovilo z tohoto množství kovu 500 kusů dvouhaléřů.
Rovněž tak změnil senát stylisaci § 5 vládní předlohy, škrtnuv v původní osnově slova: "ve stejné jmenovité hodnotě" a nahradiv je slovy: "bez jakékoliv srážky", takže paragraf ten bude nyní po této úpravě senátem provedené zníti takto: "Vláda se zmocňuje, aby dosavadní drobné mince korunové měny rakousko-uherské, pokud nebyly ještě vzaty z oběhu, podle zákona ze dne 1. března 1921, č. 94 Sb. z. a n., směnila za drobné mince nové (§ 1) bez jakékoliv srážky."
Volba kovu, jakož i čísla dělí se tak, aby cena kovu k výrobě mincí použitého nepřevyšovala jmenovitou hodnotu mince samé. Touto snahou veden byl také senát, když navrhl zhotoviti místo 450 celkem 500 kusů dvouhaléřů z 1 kg zinku.
Těchto drobných mincí má se raziti na účet státu nejvíce za 40,000.000 Kč. Tím ovšem není řečeno, že této číslice musí býti dosaženo. Zkušenost, že v době, kdy celá řada sousedních států jde na vyšší číslici, přistupujeme my k rozmnožování naší nejmenší mince, jest jistě charakteristickou známkou našich poměrů a současně výrazem silné vůle, dostati se zpět k těm dobám, v nichž i naše nejmenší platební jednotka padala na váhu při směně statků, jak u kupce, tak i u prodávajícího.
Rozpočtový výbor posuzoval proto
celkem příznivě vládní předlohu senátem již schválenou, jak se
stanoviska potřeby odstraniti starý nedostatek drobných peněz,
jež v obchodním životě nahrazovány býti musí stále ještě různými
svépomocnými prostředky, tak se stanoviska národohospodářského
a usnesl se ve své schůzi dne 7. června 1922 na tom, doporučiti
poslanecké sněmovně, aby předlohu zákona schválila tak, jak se
na ní byl senát usnesl. (Výborně!)
Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá. Měli bychom hlasovati. Jelikož však není k hlasování dostatečné presence, odkládám hlasování ke 3. odstavci pořadu.
Přikročíme ke 2. odstavci, jímž
jest
2. zpráva výboru rozpočtového k usnesení senátu (tisk 3596) o vládním návrhu zákona, kterým se stanoví spotřební dávka z tabáku, sloužící za základ pro vyměření trestu při důchodkových přestupcích tabákových (tisk 3698).
Zpravodajem jest pan posl. Kasík,
jemuž uděluji slovo.
Zpravodaj posl. Kasík: Slavná sněmovno! Tabák jest státním monopolem, jehož výtěžky jsou zajisté vydatným příjmem naší státní pokladně. Proto má také stát sám o sobě zájem na tom, aby byl nejméně zkracován. To děje se způsobem dvojím: za prvé, že se k nám podloudnictvím dováží tabák, který konkuruje s naší cenou a za druhé, že se zpronevěřuje a odprodává vypěstovaný tabák domácí, zejména v oblastech slovenských a v Podkarpatské Rusi. Pro první případ, podloudnictví, jsou vydány zákony a finanční úřady stíhají při zjištění těchto přestupků podloudníky citelnými tresty a vedle těchto trestů ještě zabavují materiál, který se u nich v tom okamžiku nalézá. Pak jsou zde ještě důchodkové tresty, takže proti podloudnictví měli bychom naše fiskální zájmy dosti kryty. K tomu vyměřují se tresty podle licenčního poplatku; podle zákona ze dne 23. ledna 1917 č. 51 st. r. zák. byl takový licenční poplatek na jeden kilogram čisté váhy stanoven na cigára 150 K, na cigarety 100 K, na jiné výrobky a suroviny 50 K. Vedle toho pokutovány byly případy podloudnictví 5-200 K pokuty. Zákonem ze dne 27. května 1919, č. 294 Sb. z. a n., vydaným za naší republiky, zvýšen tento licenční poplatek na 1 kg čisté váhy u doutníků na 225 K, u cigaret na 150 K, u jiného zboží a surových výrobků na 75 K. Zákon předchozí byl odvoláním zrušen. Jinak tomu však bylo na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Při tomto usnášení nebylo dosti pozornosti a zapomnělo se na to, že pro oblast bývalých uherských krajů platí dosud zákon uherský, a to ještě zákon z roku 1876, kdy platilo se licenčního poplatku vyměřeného z jednoho kilogramu tabáku 3 K 20 h, ovšem na svoji dobu přiměřená hodnota peněz. Dle zákona z 29. ledna 1920, č. 74 Sb. z. a n., zvýšen byl poplatek licenční na 400 K, při čemž - jak jsem již uvedl - nedopatřením nebylo zrušeno ustanovení platné pro obvod Slovenska a Podkarpatské Rusi. Nyní jsme se dostali do toho stavu, že, je-li kdo dopaden a souzen, vymlouvají se soudy, že zákony, podle kterých má býti souzen, nejsou ještě platné pro Slovensko a Podkarpatskou Rus a odsuzují podle onoho zákona z r. 1876 a tudíž vyměřuje se pokuta na 3 K 20 h z jednoho kilogramu tabáku, ač známo vám, že malý balíček u nás stojí sám o sobě 2 K. Vzhledem k ceně našich peněz a výši valuty jest přirozeno, že na Slovensko podloudně dováží se z Uher velké množství tabáku ke škodě monopolu tabákového vůbec a pěstitelé tabák zpronevěřují své výrobky a tu je samozřejmé, že se jim to vyplácí, když platí z kila tabáku jenom 3 K 20 h pokuty. Tím připravuje se stát náš o 397 K 80 h jenom na vyměřování těchto licenčních poplatků na 1 kg tabáku.
Proto vláda, aby zjednala nápravu a unifikovala jednak zákonné poměry, předložila senátu tisk číslo 1208 s návrhem zákona, který byl ve schůzi 118. senátu N. S. 31. května schválen, a pod tiskem č. 3596 pak předložen vládou poslanecké sněmovně, aby toto usnesení schválila.
Jménem rozpočtového výboru činím
slavné poslanecké sněmovně návrh, aby se připojila k usnesení
senátu a zákon tento schválila v plném znění. (Výborně!)
Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata tudíž odpadá. Hlasování také o tomto odstavci spojím s hlasováním o odstavci 3.
Přikročíme k 3. odstavci dnešního
pořadu, jímž jest
3. zpráva výboru zahraničního a živnostenského k vládnímu návrhu (tisk 3338), kterým se předkládá ke schválení Národnímu shromáždění obchodní úmluva uzavřená dne 20. října 1921 ve Varšavě mezi republikou Československou a Polskem (tisk 3686).
Zpravodaji jsou pánové posl. Hrušovský a Prokeš. Oba jsou omluveni, jeden nemocí, druhý zaměstnáním.
Stanovím místo pana posl. Hrušovského
pana předsedu výboru zahraničního posl. dr. Blaho referentem
a žádám, aby se ujal slova.
Zpravodaj posl. dr. Blaho: Slávna snemovňo! Zahraničný výbor pojednával o tomto ratifikačnom návrhu medzi našou republikou s Poľskom a vzal v úvahu, že pre náš priemysel a obchod je Poľsko tak významným a potrebným odbytišťom, že je treba, by tento ratifikačný návrh sa prejednal v Národnom shromaždení a dostal svoje schválenie. Sú tu nielen staré styky medzi Československom a Poľskom, historická a literárna vzájomnosť, ale pristupuje tiež okolnosť, že hneď po prevrate silou a mocou pomerov poľský život cez všetkú politickú agitáciu, ktorá sa sem tam ukázala, priklonil sa k nášmu hospodárskemu životu. Jak vidíme zo štatistiky, stalo sa Poľsko dobrým odberateľom našich priemyslových výrobkov na každom poli. Vidíme to nielen v styku železničnom, na poli poštovnictva, na poli plavby, ale vôbec vo všetkých smeroch hospodárskeho života. A keď uvážíme, že táto smluva poskytuje veľké výhody našim príslušníkom, není možno, aby sme sa staväli na isté stanovisko negácie alebo politickej nervosity, lež je nutno, aby sme vec posudzovali čiste z rozumových dôvodov, a neváham riecť, tiež z citových dôvodov. Môžem riecť alespoň toľko, že medzi nami Slovákmi i medzi Čechmi je málo tých, ktorí by to Poľsko nemali rádi a nedoviedli ho omluviť z rôznych výstrelkov, na pr. že tam mnohí odporci republiky Československej našli asyl. My sa nedívame tak tragicky na túto okolnosť a nebáli sme sa týchto pánov, poneváč sme si boli vedomí toho, že to, čo oni činia, nečinia v prospech svojho národa a nebáli sme sa, že z takejto politiky bude pršať a že takáto politika našu republiku podvráti. Keď vzpomenieme na staré styky poľskoslovenské, na politiku literátov, umelcov poľských, takého Zvilinského, Simelského a iných literátov, vidíme, že v poľskom národe boly veľké sympatie pre nás. A keď vidíme, že v Prahe je sídlo spolku českopoľského, v ňomž stále sa tieto styky upevňujú a že sa naväzujú tiež styky reálné, ideálné, lež styky obchodné, musíme sa postaviť na také politické stanovisko, ktoré nám nielen hospodársky vyhovuje, ale i pre budúcnosť zabezpečuje lepšie styky slovanské s veľkým poľským národom. Čo bude znamenať Poľsko obchodne a hospodársky pre nás v budúcnosti, to uvidíme za krátku dobu. Netreba sa nám báť slabej poľskej valuty. Jestliže nás priemysel bude poskytovať dlhodobý úver poľským odberateľom, vytvoríme si tam veľké odbytište, zamestnáme tým naše delnictvo, rozriešíme kus sociálnej otázky a získame Poliakov a presvedčíme ich, že to s nimi myslíme uprímne. I tie staré rany ohľadne Tešínska a Oravy sa zacelia, a pretenzie na Javorinu snáď nebudú tak priostrené, aby medzi nami vyvolaly konflikt. Všetko treba riešiť s rozumom a láskou a nikdy s vášňou, hnevom, krikom a lomozom. Rozumný politik nikdy nevybičuje vášne do najvyššieho stupňa, ale hľadá cestu kompromisu a vzájomného dorozumenia.
Táto smluva, ktorou je zaručené našim príslušníkom veľmi mnoho práv, je jednou, povedal bych, z tých najlepších súsedných smlúv, ktoré naša vláda do teraz so susednými štáty vytvorila. Je pravda, že už čas predbehla, že už čiastočne táto smluva je v živote, že sa uskutočňuje a podľa nej sa kupuje a podľa nej sa vytvoria styky obchodné, hospodárske. Naše spojenie železničné a poštovné je už hodne dokonalejšie. Vidíme, že stále a stále nás vývoz vzdor stagnácii klestí si cestu do Poľska, a v tomto vidíme záruku lepšej budúcnosti.
Z dôvodovej zprávy vyzdvihnem len niektoré osobité body. Tak na príklad zvláštna pozornosť je rovnež venovaná osobám právnym, menovite akciovým spoločnostiam, ako aj iným obchodným a priemyslovým spoločenstvám. To znamená, páni moji, veľmi mnoho, že naše spoločnosti, naše akciové spolky budú v správnej ochrane, že tieto spolky najdú tam ochrany a podporovanie nielen v zákonodárstve, ale i v administratíve poľskej, že budú tam môcť sriadiť svoje filiálky a takto podporovať náš vývoz.
V oboru politiky dovoznej a vývoznej prehlašujú obe smluvné strany, že omedzovanie dovozu bude prevádzané len v najnutnejšej miere a potiaľ, pokiaľ terajšie hospodárske pomery to činia absolútne nezbytným. Ja bych si dovolil pripojiť, že sa obchodné styky vôbec obmedzovať nebudú. Chceme-li pokračovať na ceste hospodárskej a obchodnej konsolidácie, musíme odstrániť všetky možné čínské múry a všetky byrokratické nariadenia, všetky možné i nemožné revisie, ktoré sa na hraniciach dejú, takže človek vyjde-li z republiky na 3 nebo 4 kroky ďalej, nevyjde z revisie. Je to naša revisia, ktorú prevádzajú finančníci, četníci, policia, celníci, takže sa vlaky zdržujú, jak to na pr. vidíme v Hor. Dvorišti. Takéto žaloby slyšíme i na poľskej hranici, e sa ľudia prehmatávajú a všetko možné s nimi sa robí. A my zatým, čo chceme navázať spojenie s týmito ľuďmi, naopak ím prekážame, aby mohli takto voľne cestovať za svojimi záležitosťmi.
Železničné spojenie je vôbec veľmi dôležité a chceme-li, aby sa to Poľsko stalo mostom do Ruska, tak my si tú cestu prez Poľsko musíme na toľko uvoľniť, aby nebolo žiadnych prekážok ani obchodu ani súkromým cestujícim, ani turistom ani výletníkom.
A tu bych upozornil našu vládu, že zo Slovenska je spojenie do Poľska veľmi nedostatočné. A vôbec naše železničné spojenie ide len smerom z Vardova na Orlovú a nič viac. Bolo by treba vybudovať od Vardova ešte na niektorých iných miestach železničné spojenie, jestliže to technické pomery dovolia (Hlas: A finanční!) a finančné, to sa rozumie.
Tedy menom zahraničného výboru, ktorý jednohlasne beze zmien, tak aby nemal žiadnych doplňkov tak, jako zahraničný výbor, ktorý si osvojil celú túto zprávu v plnom znení, doporučujem slávnej snemovni, aby túto zprávu, tento návrh ratifikačného usnesenia prijala. Tým, myslím, že dokážeme nielen poľskej vláde, lež i poľskému národu, že náš štát a naša republika drží s nimi a miení to opravdove a uprímne, a že tu bude prvý krok ke konsolidácii obchodnej a hospodárskej. Jestli sa naši susedia, ktorí od nás hospodársky závisia, ale od ktorých my v mnohých veciach hospodársky závisíme, sa presvedčia o tom, že ich snáď nechceme využívať, že nechceme tam len najdúť odbytište, lež že im chceme opravdove pomáhať, jak sme včera dokázali, že chceme i tomu Rakúsku našimi málo grošmi pomôcť, myslím, že musíme takú politiku i voči svojim slovanským súsedom, tak i voči Poľsku delať. Včera komunisti chceli, aby sme Rusku požičali; požičali sme tiež - ale z toho, jak hneď hovorím, v prvom rade je potreba naše peniaze investovať doma, z toho, keď nám zostane, pomôžeme našim slovanským bratom. (Hlas: Keď to bude!) To závisí od stupňa lásky. Koho budeme mať rádi, tomu viac požičiame.
Preto navrhujem slávnej snemovni,
aby toto ratifikačné usnesenie v úplnom znení, ako zahraničný
výbor to schválil, tiež schválila a prijala. (Výborně!)
Předseda (zvoní):
Místo omluveného a nepřítomného zpravodaje za výbor živnostenský
p. posl. Prokeše pověřuji referátem člena téhož výboru
p. posl. Votrubu, a žádám ho, aby se ujal slova.
Zpravodaj posl. Votruba: Slavná
sněmovno! Výbor pro obchod, průmysl a živnosti se zabýval ve své
schůzi dne 16. června vládním návrhem, kterým se předkládá ke
schválení Národnímu shromáždění obchodní smlouva mezi republikou
Československou a Polskou, ujednaná dne 20. října m. r. ve Varšavě.
Výbor tento při svém jednání vycházel z této úvahy: Obchodní smlouva
tato se zakládá na vyjednáváních, která se konala ve Varšavě,
a to ve dnech od 24. září až do 20. října r. 1921, kdy byla ta
smlouva též podepsána. (Hluk.)
Předseda (zvoní):
Prosím, pánové, o zachování klidu!
Zpravodaj posl. Votruba (pokračuje): Nutno uvážiti, že pro nás tato smlouva je důležitou, a to se dvou hledisek. Předně poskytuje nám možnost velice intensivních a vzájemných hospodářských styků, za druhé jeden stát vůči druhému zde vystupuje jako důležitá cesta transitní. Polsko, jak známo, je státem převážně zemědělským, který má hojnost úrodné zemědělské půdy, značné bohatství lesů a také, pokud by se jednalo o nerosty, všecky podmínky pro vývoj svého průmyslu. Nelze zapomínati také mohutných uhelných ložisek, která jsou i do daleké budoucnosti zajištěným reservoirem energie pro tamní průmysl a jehož naftová pole dala vznik významnému průmyslu specielně polskému.
Velikého přírodního bohatství Polska bylo dosud využito jen z části a je tedy přirozeno, že s rostoucí konsolidací hospodářského života v Polsku, který tolik trpěl válečnými událostmi, zvýší se také do budoucnosti jeho hospodářský styk s cizinou, při čemž naše republika Československá jako přímo sousedící stát také převážně průmyslový, zajisté značně přichází v úvahu.
Tak jako je naše republika Československá význačným mostem na západ, tak je Polsko pro náš důležitým průvozním státem pro přepravu na východ. Zde se v žádném případě opak říci nedá, poněvadž pouhý pohled na mapu nás přesvědčí, že úvaha živnostenského výboru vycházela z naprosto správného hlediska. Uvážíme-li, že náš vývoz do Polska v roce 1920 činil 99 milionů metrických centů v přibližné ceně asi 730 mil. Kč a dovoz z Polska k nám 39 mil. q v ceně asi 559 mil. Kč, při čemž ovšem největší položku dovozní hrály zde minerální oleje, tu není zde sporu, že předpokladem normálních hospodářských styků může býti jen řádná obchodní smlouva s Polskem.
Je dlužno připomenouti, že je uzavřena jen předběžně, a to na dobu jednoho roku ode dne, kdy vstoupí v účinnost, ale po uplynutí této lhůty se prodlužuje mlčky i s možností tříměsíční výpovědi. Smlouva spočívá úplně na základě parity a nejvyšších výhod pro oba státy.
Výbor zahraniční, jak zde již pan kol. dr. Blaho řekl, měl vzhledem k druhému odstavci § 5, příloha B obchodní smlouvy, jisté obavy ohledně možnosti interpretace citovaného odstavce. Když věc tu zde vyložil ministerský předseda a ministr zahraničních věcí, výbor zahraniční přijal výklad vlády za správný, totiž ten, že ustanovení ve druhém odstavci § 5, příloha B obchodní smlouvy, které jedná o případech potíží na železnicích, je třeba vykládati jen výhradně ve smyslu technickém, a že jím nemá býti dotknuto výsostné právo žádného státu, obzvláště nemůže se vykládati toto ustanovení v tom smyslu, že by na příklad v případě stávky na polských drahách mohl náš stát vypomoci Polsku svým personálem a také svým materiálem.
Výbor zahraniční se usnesl doporučiti tuto obchodní smlouvu ke schválení, a uložiti vládě, aby úmluvu tuto ústavně schválenou publikovala ve Sbírce zákonů a nařízení státu československého a uložiti ministru zahraničních věcí, aby v dohodě se všemi zúčastněnými ministry učinil další opatření, jichž je třeba k provedení této úmluvy.
Výbor pro průmysl, živnosti a
obchod z uvedených mnou hledisek připojil se ke zprávě výboru
zahraničního a navrhuje, aby úmluvě této dostalo se ve dnešní
schůzi sněmovní ústavního schválení. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Než udělím slovo pánům řečníkům zapsaným, navrhuji podle usnesení předsednictva, aby se stanovila řečnická lhůta na 20 minut. Námitek proti tomu není? (Nebyly.)
Námitek není. Návrh můj je přijat.
Uděluji slovo panu posl. Hlinkovi.
Posl. Hlinka: Vysoko ctená snemovňa! Pánovia a dámy! Ako v súkromých hospodárstvách a domácnostiach blahobyt, pokoj a šťastie závisí od dvoch vážnych faktorov, totiž od vnútorného dobrého zariadenia a konsolidovaných pomerov, zároveň ale i od tej okolnosti, v akom pomere nažíva jednotlivec so svojimi susedmi a so svojimi priateľmi.
Platí-li toto o jednotlivcovi, platí ono i o štátoch, o tých veľkých jednotkách, kde si jednotlivé rodiny podávajú ruku ku spoločnému blahu, ku suprema salus, k najvyššiemu šťastiu spolu kooperujú. K tomu o má smerovať aj dnes Národnému shromáždeniu predložená smluva o obchodných stykoch Československej republiky s Poľskom.
Slávna snemovňo! Z poverenia svojich kollegov klubu slovenskej ľudovej strany mám šťastie tlumočiť naše stanovisko voči tomuto národu. Myslím, že milo budete prekvapeni všetci, keď sa osvedčím, že navzdor nášmu oposičnému stanovisku návrh tento prijímame, že za tento návrh hlasovať budeme a nech mi je dovolené na krátko odôvodniť naše stanovisko.
Prítomnú smluvu my považujeme za smluvu rázu hospodárskeho, tedy čokoľvek má pozdvihnúť hospodársky charakter, ráz a blahobyt našej republiky, to iste my s otvoreným náručím vítame. Ale nemôžeme sa ubrániť tomu, že navzdor všemožnej našej demokracii a navzdor hlásaniu tej zásady, že naša zahraničná diplomácia nemá nič tajného, že v demokratickej republike prestaly tajné smluvy, my predsa sa neubránime tomu podezreniu, že za touto smluvou bude niečo takého, čo nás úplne neuspokojí.
Dľa nášho presvedčenia do práce zahraničnej politiky úplne nazerať je nám nemožno. Ale pri tom všetkom, poneváč sa tu jedná o veľkú rodinu Slovanov, poneváč sa tu jedná o národ nám blízky a o národ skoro 30milionový, my nemôžeme, veľactené shromaždenie, i ako Slaviani i ako republikáni proti tejto smluve negatívne stanovisko zaujať a to tým viac, že dnes po 4ročnom trvaní našej republiky pomery pomalúčky sa vyjasňujú, konsolidujú, že na oboch stranách tak na poľskej ako na našej strane ukazuje sa dobrá vôľa v priateľských pomeroch, v priateľských stykoch nažívať.
Prišiel mi do ruky časopis t. zv. Pospolitá reč. A v tejto Pospolitej reči pôvodca Viktor Dvoráček, finančný rada poľský v Paríži, sa rozepisuje, na koho sa asi má Poľska a na koho sa máme my, Československá republika, opierať. Tam sa hovorí, že Česi si to musia upovedomiť, že len v Poľsku môžu mať trvalú a stálu oporu proti zovnajším nepriateľom. A preto naša republika svoju politiku musí si tak zariadiť, aby smluva uzavrená medzi oboma štáty, totiž medzi republikou našou a Poľskom, neostala len písanou literou, ale aby prešla do života a krve, aby utužila tie bratrské slavianské styky. Autor v tejto dissertácii hľadí dokázať, že postavenie našej republiky, čo my zjavne vieme a často uprímne sme konštatovali, je strategicky ako i etnograficky dosť ťažké. To si musíme uznať, veľactená snemovňa, vnútorne nesjednotená, národnostne nespokojná, vnútorným otrasom vystavená republika nemôže prošperovať, nemôže blaho svojich občanov zabezpečiť Preto republika pri všetkom svojom bohatstve, vysokej kultúre je vydaná tomu hrozivému nebezpečenstvu, že akékoľvek podceňovanie muselo by viesť ku katastrofálnym dôsledkom. Veľmi vážnym činiteľom vo snahe zaistiť sa pred neistotou a hroziacou budúcnosťou pre Československo je najužšia solidárnosť a spolok s Poľskom. Toto sa však môže docieliť len obapolným dorozumením, to je na jasnom dni, obapolným odstránením všetkého toho, čo by prekážalo a čo by mohlo budiť nedorozumenie medzi Českom a Poľskom, tak aby aj obapolné sbliženie by prospelo obidvom štátom. Ale uznať musia i Poliaci, že aj oni na všech stranách obkľúčení sú hodne nepriateľmi, takže sa musia aj oni obzerať na všetky strany a sú odkázaní na najbližších svojich priateľov, na našu republiku.