Předseda (zvoní): Volám p. posl. dr. Schollicha za tento výrok k pořádku.
Slovo dále má zpravodaj za výbor
rozpočtový p. posl. Prášek.
Zpravodaj posl. Prášek: Slavná sněmovno! Má-li stát jako celek hospodářsky upevněny sledovati cílevědomou politiku, v prvé radě politiku hospodářskou, finanční a dopravní, je přirozeno, že musí soustřediti své snažení na to, aby k dosažení tohoto cíle, k povznesení a posílení hospodářské schopnosti života vlastnil prostředky k tomu, a to v prvé řadě dopravní prostředky. Dráhy musí býti takovým organisovaným celkem, aby nebylo disharmonie, aby nebylo rušivého tělesa, zasazeného v těle drah. Tu je přirozeno, že voláno bylo hned po osamostatnění našeho státu, aby stát přikročil k cílevědomé a pravidelné provozní politice železniční, a to jednak převzetím veškerých soukromých drah do svých rukou. jednak aby vhodnými opatřeními, vhodnými investicemi doplnil tyto dráhy a aby dostavěl dráhy, pokud mají význam celonárodní, hospodářsky.
Ovšem že musí počítati slavná sněmovna s tím, že programu, který roku 1919 byl přijat jaksi za základ národohospodářské činnosti, není možno do posledního písmene uskutečniti a také nebude pravděpodobně dodržen termín 5 roků, který si tehdá sněmovna stanovila, poněvadž výše nákladů produkčních nemohla by býti dodržena a tím také hospodářská prosperita podniků zaručena. Ovšem již zákon z roku 1919 naznačil, že stát hodlá se ubírati tou cestou politickou, aby všechny dopravní prostředky, tedy především dráhy, převzal postupně ve svůj majetek a ve svou správu, a že musí z důvodů hospodářských a technicko-dopravních hleděti provozovati dopravu na těchto tratích a tím také snažiti se o povznesení průmyslu jednotlivých krajů a pozvedati průmyslová odvětví podle celostátní potřeby. Prvním článkem toho řetězu byla Košicko-Bohumínská dráha, jistě důležitá spojka, a právě tak důležitou, ba ještě daleko důležitější spojkou je dráha Ústecko-Teplická, jejíhož převzetí týká se dnešní předloha, o které jednal náš rozpočtový výbor, v jehož jménu mám potěšení doporučovati tuto předlohu vám dnes ku přijetí.
Ústecko-Teplická dráha, jako dráha privilegovaná, jako dráha, která první vznikla na území dřívějšího království Českého roku 1858, vybrala si nejkrásnější, nejživější, nejprůmyslnější místa - ne snad pouze technicky, že si totiž položila tuto trať na nejschůdnější cestu pro dráhu, kde byl poměrně nejpříhodnější spád a nejpříznivější terén stavební - nýbrž dráha Ústecko-Teplická si vybrala hnědouhelný obvod, přímo ohnisko, tepnu celého našeho hospodářského života. Následkem toho se ukázalo, když náš stát se osamostatnil a když jako samostatný hospodářsko-politický celek zde stál, že je nemyslitelno, aby tato důležitá, hospodářsky naprosto pro stát nepostrádatelná dráha, byla ve vlastnictví společnosti soukromo-kapitalistické, která měla určité výsady, jež opravňovaly ji sice k provozování živnosti po stránce obchodní nezávazně, ale, poněvadž dříve v této společnosti měli podíl dřívější arcivévodové a arciknížata, kteří si dovedli hospodářsky zabezpečiti vliv na dráhu v tom směru, aby pro ně byla nejvýnosnější, aby se jim nejvíce rentovala, přirozeně to rušivě zasahovalo v organismus našeho státního hospodářství. Proto bylo jasno již roku 1919, že bude nutno, aby tato dráha přišla postupně do provozu státního resp. v majetek státní, aby stát takovým způsobem mohl vykonávati racionelnější politiku hospodářskou. Ukázalo se to v době obrovské krise uhelné, kdy bylo pátráno po příčinách této krise, po příčinách nedostatku uhlí ve vnitrozemí, ale zároveň také po příčinách drahoty uhlí. Tehdy se došlo k závěru, že hlavní vinu má poloha dráhy, poněvadž uhlí musilo býti dováženo dalekými oklikami, a to zdražovalo dopravu, poněvadž uhlí vykonávalo cestu o celých 50 km delší. Jednak se tím zdražovala doprava, ale poněvadž dráhy ostatní, po kterých bylo uhlí dopravováno, nebyly tak moderně vybudovány, byly touto dopravou přetíženy a uhlí zůstávalo státi na nádražích. Tím trpěl průmysl, tím trpěl také konsument, ježto jednak dostával uhlí opožděně, jednak bylo o mnoho dražší.
Tedy to by byl zase další moment, který mluvil pro to, aby tato předloha byla již podána. Přihlížíme-li však ciferně k tomu, vidíme, že tím, že uhlí a veškeré dopravní věci průmyslu našeho musily býti oklikou dopravovány, přicházel stát okrouhle o 50 mil. korun, jež musel zaplatiti zase jen konsument, jež musil zase zaplatiti ten, který byl jedenkráte odkázán na tento dovoz. Ovšem bylo dále poukazováno k tomu, že - jak jsem již řekl - zůstaly státi vagony v určitých nádražích, poněvadž trati nevyhovovaly, měly příkré stoupání, musil býti dáván postrk, nemohly býti dávány tak velké náklady, ucpala se, lidově řečeno, tato nádraží, a proto bylo uvažováno o přestavbě těchto nádraží, jež by ovšem vedla náš stát k velkým nákladům investičním, o kterých jsem se zmínil na začátku. Proto je nemyslitelno, aby stát přikročil k přestavbě těchto nádraží, které by v případě, že by nepřevzal Ústecko-Teplickou dráhu, byly nutností a naléhavostí.
Z těchto důvodů bylo nutno, aby trať, která je přímo tetivou a posláním svým byla určena k tomu, aby byla spojkou mezi hnědouhelnou pánví severní a naším vnitrozemím, byla převzata státem, již také z toho důvodu, že stát tím, že musil dožadovati se připojení na tuto trať, ve formě poplatků za připojení musil platiti určité obnosy. Ale nejenom to, on musil platiti i veliké nájemné z vozového parku, a to zase činilo další obrovské cifry, takže to činilo okrouhle na 6·9 milionu korun ročně, které náš stát doplácel, a to jen proto, že nalézala se tato důležitá trať v rukou soukromokapitalistické společnosti.
A tu bylo nemožno, aby tento stav byl nadále udržován, a proto tato předloha, vlastně de facto resoluce přijatá v roce 1919, objevila se v této sněmovně. A já bych jen prosil, aby byla posuzována tak, jak byla posuzována v našem rozpočtovém výboru, totiž čistě z hlediska národohospodářského, produkčního, z hlediska povznesení našeho hospodářského života, ale současně i z toho hlediska jednotné tarifní politiky, bez kteréžto jednotnost v provozu nádražním nedala by se prováděti.
Jsme si toho vědomi, že až se v budoucnosti přikročí k tomu, aby byla dělána jednotná dopravně-tarifní a celní politika, bude bezpodmínečně nutno, abychom vycházeli z názoru a předpokladu jednotnosti organisace v dopravnictví vůbec, a pak bude moci i celní i dopravně-tarifní cenník býti jinak upraven.
To vše uvažoval velmi objektivně náš rozpočtový výbor a posuzoval to i z hlediska finančního efektu pro náš stát. Ten vypadl v ten smysl, že, převezme-li stát tuto dráhu, ušetří se okrouhle 69 mil. korun ročně, čímž bude možno přikročiti k redukci dopravních tarifů, jakož i cen uhlí, po čemž bylo tolik voláno jak se strany konsumentů tak i našeho průmyslu, jenž stále hlásá, že není schopen konkurence ve výrobě, poněvadž prý dostává základ pro průmyslovou výrobu, totiž uhlí, již zdražené. Máme-li tomu čeliti, musíme hledati prostředky ke zlevnění uhlí.
Postátnění této dráhy mělo i další pozadí, a to: Dráha, která byla svého času vzhledem k výsadám, jež měla dřívější arciknížata, jak jsem se již zmínil, nesmírně aktivní, totiž tak aktivní, že vyplácela se až 21 1/2% dividenda, klesla nyní ve své nosnosti tak, že stát de facto v poslední době doplácel, resp. nemohl vybírati dopravních daní od této dráhy, jež musily býti odpouštěny, a to byly další obnosy, které stát musil dopláceti. A tak jsme stáli před faktem, že stát na soukromokapitalistickou společnost doplácel, nehledě ani k deficitu a ztrátám na dopravnictví, 16 mil. korun, totiž na nezaplacené dopravní daně, které ve formě záloh byly poskytovány. A tu jsme viděli, že stát de facto musil vydržovati soukromokapitalistickou společnost a dopláceti zase další obnosy, a to je nový důvod pro to, aby jednou tato bolavá otázka byla vyřízena.
Vím, že se této předloze podkládají úmysly nacionalistické. V této věci musí býti jednou jasno. Provozuje-li stát náš politiku, která má znamenati povznesení hospodářské a také zabezpečení hospodářské existence, nesmějí se vždy předpokládati motivy výhradně nacionalistické. Když by se předpokládaly, žili bychom stále v tom okruhu nepřátelství k našemu státu a já se domnívám, že všem vrstvám a třídám i národnostem v tomto státě musí záležeti na tom, aby stát náš hospodářsky byl silný, aby se mohl hospodářsky rozvíjeti, aby zde byl mohoucí a také tvůrčí, pokud se tyká hospodářské i celní politiky. A tu musí nám - bez ohledu na národnosti a také strany - záležeti na tom, aby stát mohl provozovati přímočarou politiku v každém odvětví a aby nebyly předpokládány vždy ty silně nacionalistické pohnutky.
Já právě přišel jsem k tomu názoru, když viděl jsem určité náměty, kde se mluvilo o "Besitzstandu" atd., že by nebylo správné, abychom při věcech hospodářských a finančních takovéhoto rázu předpokládali a mluvili ihned zase o těch nacionalistických předpokladech, o tom "Besitzstandu" atd. a tím stále a stále sířili a prohlubovali propasť, které není mezi námi třeba v případech, kde jedná se čistě o momenty hospodářské.
Náš rozpočtový výbor sledoval tuto otázku, jak jsem již řekl, s hlediska národohospodářského, s hlediska zaměstnanců a také s hlediska finančního efektu našeho státu. Můj předchůdce, p. kol. Marek, velmi správně to dokumentoval. Já se mohu jen připojiti k jeho prohlášení, pokud se týká zabezpečení zaměstnanců. Domnívám se, že zaměstnanci budou nám nejen povděčni, ale budou vděčně kvitovati jedenkráte tento akt, kterým byli vlastně osvobozeni z poddanství, ve kterém doposud byli, kde neexistoval žádný definitivní poměr, kde nebylo zabezpečení v takovém slova smyslu, jako požívají naši zaměstnanci u státních drah. Když stavíme je nyní na roven zaměstnancům u státních drah a říkáme, že budou míti tytéž všechny výhody, které mají zaměstnanci státních drah, jistě dali jsme jim slušný present, za který, domnívám se, budou vděčně kvitovati snahu pánů zástupců jak v dopravním, tak v rozpočtovém výboru. Ale tyto výbory šly ještě dále a řekly: nejen těch výhod, které mají dnes zaměstnanci státních drah budou zaměstnanci Ústecko-Teplické dráhy účastni, ale bylo do zákona vloženo, že výhody, kterých si získali ve svém doposavadním místě, bezpodmínečně a za každou cenu budou jim zachovány i potom, až budou převzati státem. Tedy všechno, co měli zaměstnanci, i když měli něco více než mají dosavadní státní zaměstnanci, na př. fondy, jež si vytvořili svým vlastním střádáním, zůstane jim zachováno. A to je také zdůrazněno jak v důvodové zprávě, tak i v přijaté resoluci p. posl. Dietla, že stát nemá naprosto úmyslu poškozovati zaměstnance, a že nesleduje politiku proti zaměstnancům, nýbrž že právě momenty hospodářské donutily stát, aby tuto politiku u nás prováděl. Tedy nebylo by dobře, abychom všecky tyto výhody posuzovali a kritisovali jen s hlediska výhradního nacionalismu, nýbrž musíme bezpodmínečně uznati, že také momenty hospodářské hrají zde nejdůležitější roli a že stát musí sledovati cíle, které bude míti v budoucnosti. (Posl. Knirsch: Vojenské cíle!) O naopak, pane kolego, bylo zdůrazněno, i pan ministr Šrámek to řekl, že zde nehrají naprosto žádnou úlohu cíle vojenské a strategické, že zde nemůžeme vůbec vážně uvažovati o nějaké strategii. Pane kolego, kdybychom se neměli opírati o velkou vyspělost obyvatelstva v Evropě a o dobré přátelské styky a dobrou politiku, kterou pěstujeme se svými sousedy, jistě by nás pěstování takové strategie nezachránilo ani po stránce vojenské. A ostatně, pohlédneme-li na mapu, je viděti, že takovéto důvody jsou plané. Náš generální štáb nezabýval se ani věcí po stránce vojenské, nýbrž dostal tuto předlohu tehdy, když rozpočtový a ústavně-právní výbor předložily mu ji na vědomí, a nemohl tedy vysloviti a dávati po této stránce nějaké návrhy. (Posl. Knirsch: My to víme lépe!) Pak ovšem domnívám se, že bychom si měli úlohy obrátiti, abyste vy byl referentem, jste-li do toho lépe zasvěcen, Ale domnívám se, že mohu s naprostou určitostí prohlásiti, že nesledujeme vojenských cílů. Předpokládají-li to pánové z německého tábora, žijí v tom ovzduší dřívějšího Německa, kde právě veškerá politika byla dělána jen se zřetelem na momenty vojenské. Ale my to dělati nebudeme a nechceme, poněvadž víme, že vojenská politika zabila Rakousko a přivedla na pokraj shroucení německé hospodářství. A takovou politiku sebevražednou my dělati nebudeme, nýbrž naopak politiku cílevědomou, hospodářskou, kulturní, a v tom ohledu ovšem půjdeme přímočaře. Jsem rád, že jedenkrát stát náš už se rozhodl pro tuto přímočarou politiku, a jsem rád že mám příležitost doporučiti tuto předlohu k přijetí.
Přirozeně připojuji se ke změnám
pana kol. J. Marka, který předlohu tuto zdůvodnil po stránce
technicko-dopravní, a já, který jsem doplnil jeho důvody po stránce
finanční a národohospodářské, mohu také jen doporučiti přijetí
této osnovy zákona tak, jak byla bedlivě uvážena a předložena
se změnami p. kol. J. Marka. Rovněž navrhuji přijetí i
těch resolucí, které mají zdůrazniti dobrou vůli a snahu, zaměstnanectvo
za každou cenu zabezpečiti a ho nepoškoditi, a býti dokumentem,
že nám v prvé řadě jde o zájmy národohospodářské. Budoucnost ukáže,
že jsme měli pravdu my, kteří obhajujeme tuto předlohu s tohoto
hlediska, poněvadž budoucnost jistě ukáže, že přijetím této předlohy
budou moci sníženy býti dopravní tarify a ceny uhlí. Prosím slavnou
sněmovnu, aby, přihlížejíc k těmto momentům, které jak kol. Marek,
tak i já jsme přednesli, přijala tuto předlohu v tom znění, ve
kterém ji doporučoval jak výbor dopravní, tak i rozpočtový, který
doporučuje poslanecké sněmovně, aby s důvěrou pro předlohu tuto
hlasovala. (Výborně!)
Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu. Zapsáni jsou na straně "proti" pp. posl. inž. Jung, dr. W. Feierfeil, inž. Kallina, Grünzner, Böllmann, Kostka, dr. Baeran, Čermak, Böhr, Darula; "pro" pp. posl. Horák a Bubník.
Než udělím slovo prvému řečníku, navrhuji, aby v jednotné rozpravě stanovena byla řečnická lhůta 30 minut.
Jest snad nějaká námitka v tom
směru? (Výkřiky německých poslanců.) Je-li snad nějaký
jiný návrh, prosím, aby mi byl podán písemně. (Posl. Patzel
[německy]: Prosím o slovo, pane předsedo!) Pan posl. Patzel
má slovo.
Posl. Patzel (německy):
Vzhledem k důležitosti věci navrhuji, aby řečnická lhůta byla
stanovena na jednu hodinu.
Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Panem posl. Patzelem byl podán návrh, aby byla stanovena řečnická lhůta jedné hodiny, naproti návrhu presidia, aby stanovena byla na 30 minut.
Kdo souhlasí s návrhem p. posl. Patzela, aby se stanovila řečnická lhůta na jednu hodinu, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest menšina. Návrh jest zamítnut.
(Hluk a výkřiky německých poslanců.) Tím zůstává při mém
návrhu a já uděluji slovo panu posl. inž. Jungovi. (Trvalý
hluk na levici. Různé výkřiky. - Předseda zvoní.) Prosím
o klid. Slovo má pan posl. inž. Jung.
Posl. inž. Jung (německy):
Dámy a pánové! S podezřelým kvapem a spěchem dochází zde k
události dalekosáhlého významu pro naše německé obyvatelstvo v
sudetských zemích. (Předsednictví převzal místopředseda dr.
Hruban.) K loupeži na škole druží se také zamýšlená loupež...
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Prosím pana poslance, aby neužíval takovýchto výrazů. (Hluk.
Různé výkřiky.)
Posl. inž. Jung (pokračuje): Ve starém Rakousku byly v posledních letech před katastrofou sestátněny tři železnice: severní dráha Ferdinandova, dráha severozápadní a společnost státní dráhy. Mnozí páni z této sněmovny budou se ještě pamatovati, že než byly tyto dráhy sestátněny, předcházela měsíce trvající zkoumání a vyjednávání se všemi účastníky. (Výkřiky.) A jak je tomu zde? Zde se to dělá všecko s takovým spěchem, že výtka pokusu o přepadnutí je jen oprávněna, a v debatě o tak důležité věci dostane člověk celých 30 minut řečnické lhůty. (Hluk. Německé výkřiky: To je skandál, neslýchaný skandál! - Posl. Pelikán: Je toho až dost!) Měl byste býti zcela tise, pane kolego. Již jednou jste se mnou zabýval, mohl bych se snad také já jednou zabývati vámi. Kde jsou ti, kteří dříve ve starém Rakousku vždy volali po demokracii? Táži se, kde jsou a jak se chovají dnes? Při této příležitosti nutno především připomenouti události, jež se v této sněmovně staly v prosinci 1920, když bylo na denním pořádku převzetí dráhy Košicko-bohumínské do státního provozu. Také tehdy to byl pokus o přepadnutí prvního řádu. Co však teprve máme říci k postupu, jehož se užívá u sestátnění dráhy Ústecko-teplické? V úterý pozdě v noci byla předloha hozena najednou do sněmovny a... (Hluk. - Posl. Roudnický: To je správně podle koncesse! - Různé výkřiky na levici.) Neměl byste ještě také rozmnožovati počet českých popských štváčů, již tu ve sněmovně jsou zastoupeni! A při takovém postupu, pomáhají také - nutno to konečně konstatovati - čeští sociální demokraté. Ba jeden z nich propůjčí se za zpravodaje při tomto pokuse, aby byla opět část našeho německého národa, a to pracující lidé, zardoušena. (Výkřiky.) Nevyhneme se skutečnosti, připomeneme-li si události z prosince 1920, že tu je porušení slova a důvěry. (Souhlas na levici.) Když se jednalo v roce 1920 o předloze o převzetí soukromých drah do státního provozu a když tehdy ve sněmovně došlo k nejbouřlivějším výstupům, bylo výslovně prohlášeno, že tehdejší předloha se týká jen dráhy Košicko-bohumínské. Nuže, to ovšem souhlasí. Avšak tehdy se české strany zavázaly slavnostním prohlášením, že dříve než by se snad použilo zákona na dráhu teplicko u a buštěhradskou, budou s německými stranami vážně vyjednávati. (Souhlas na levici.) Ptám se, kde zůstalo toto vážné vyjednávání? A nutno zjistiti... (Různé výkřiky na levici.) Kde je ministr železnic? Netroufá si sem ovšem. Je mu příjemněji zůstati venku. Nutno zjistiti, že tato ujednání stala se hlavně za činné pomoci nynějšího ministra železnic msgr. Šrámka. Tehdejší ministr železnic dr. Burger výslovně potvrdil tyto úmluvy v senátní schůzi předsedů z 21. prosince 1920. Když se vzdálili členové německého parlamentního svazu pro neslýchané výstupy, jež se tu odehrály, byl kromě toho přijat ve sněmovně resoluční návrh německých sociálních demokratů toho obsahu, že se vláda vyzývá, aby před převzetím dráhy Ústecko-teplické a buštěhradské vyjednávala s německými stranami o dohodu. Ani to se nestalo. Zcela naopak: v nočním zasedání byla předloha vhozena do sněmovny a způsobem již obvyklým v této ze všech nejmodernější demokracii byla podle všech pravidel umění promrskána. Neboť hned po schůzi ještě v nejčasnějších ranních hodinách sestoupil se dopravní výbor, aby rozdělil referáty. A v 9 hod. dopoledne konal již druhou schůzi. Ovšem česká veřejnost, především český tisk a prodejný, německy psaný vládní tisk (Výkřiky.) jako "Prager Presse" a jiné listy si pospíšily ujistiti, že tu dané slovo porušeno nebylo. Bylo a nebylo, jak se to právě vezme. Nebylo, a to prohlásil také ministr železnic ve výboru, právě potud, pokud se zde nejedná o převzetí ve smyslu zákona z prosince 1920, nýbrž o úplné postátnění, o koupi dráhy soukromé. Pro tento případ však nemá úmluva podle názoru těchto kavalírů již platiti. Je to jedna z vašich léček, do nichž jsme my prostodušní Němci již příliš často upadli. Je to jeden z pokusů podvodu, jakého se dopustil již jednou president velkého státu, jakého se dopustil na našem národě Wilson. Připomeňme si přece rok 1918! Jak byl tehdy přece tento Wilson oslavován v širokých kruzích našeho národa do slova jako spasitel? Vyjdeme-li dnes, budeme moci zjistiti, že nejširší kruhy našeho národa považují ho za největšího kejklíře světových dějin. (Hluk. Místopředseda dr. Hruban zvoní.) Podle událostí v dopravním a rozpočtovém výboru a podle všech událostí, jež se tu staly od prosince 1920, můžeme si učiniti obrázek o tom, jak se Češi dívají na věrnost a na dané slovo, a můžeme nyní k příslovečné věrnosti punské přiřaditi věrnost českou. Ke všemu tomu druží se ještě události, jež se staly předevčírem ve výboru dopravním. Myslím, že český parlament má přece, abych tak řekl, jednací řád, jednací řád, jehož ochránci by měli býti přece ve stranách českých? A jak se tohoto jednacího řádu užívá! Předseda dopravního výboru buď ho nezná anebo ho nechce úmyslně znáti. Při sezení přesel krátce několikráte přes jeho ustanovení. Tak na příklad vůbec nedbal onoho ustanovení jednacího řádu, které předpisuje, že v okamžiku, kdy začíná schůze sněmovny, nutno schůzi výboru přerušiti, nýbrž pan kolega Bečka dal prostě přivolati sluhy a odstraniti zvonky. Když předseda sněmovny k naší stížnosti ho upozornil, že to je nepřípustno, prohlásil, že zde je pánem on a tu že poroučí on. Tento pověstný předseda výboru dále ani neví, že má dáti hlasovati o podaném návrhu na konec rozpravy, nýbrž když byl návrh na konec debaty podán, zkrátka konstatoval, že je nyní konec debaty a nyní si volte řečníky pro i proti. Tento pověstný předseda výboru, ačkoli nebyla stanovena, jako na příklad nyní zde, lhůta řečnická, přes to neustále vyzýval řečníky s německé strany, aby skončili a mluvili k věci, ač jsme skutečně přesně k věci mluvili. (Smích na pravici.) Smějete-li se tomu, myslíte-li, že při takové příležitosti nemá se mluviti o opatřeních na drahách, pak vůbec nevím, o čem máme mluviti. Zkrátka a dobře, pak zcela prostě konstatoval, že právě řečnická lhůta příliš byla již překročena, a postupoval proti mně tím, že mne vyloučil. Dostane za to jistě první řád, který přijde, nevím, jak se bude jmenovati. (Posl. dr. Lodgman [německy]: Bílého lva!) Zcela správně, tedy bílého lva, a týž předseda se pak nestyděl povolati do výboru také ještě stráž parlamentní. Zkrátka a dobře samé věci, jež jsou výsměchem jakékoli demokracii, i demokracii české. Připomínáme, že mnoho pánů zde sedělo také ve staré rakouské říšské radě. Co pak jste nikdy neprovozovali něco, co se podobalo obstrukci? Zde se hned rozčilujete, jestliže někdo pouze překročí lhůtu řečnickou, když se mluví o věcech, jež jsou vám nepříjemny. Co pak dělali páni kolegové ve staré rakouské říšské radě? Házeli kalamáři, rozbíjeli pulty, přicházeli do sněmovny s dětskými trubkami a podobnými hudebními nástroji a používali jich tam ne právě jemně. To všechno nutno zde jednou zjistiti, poněvadž právě vy vždycky se dovoláváte důstojnosti této sněmovny a nám vyčítáte, že my jí nerespektujeme. My jsme v obou výborech udělali pokus, abychom k této předloze pronikli s návrhy, které měly odstraniti jisté obavy, jež máme a právem míti musíme po tom všem, co se za trvání tohoto státu stalo. Podali jsme tedy jisté návrhy zajišťovací. Ovšem byly všechny zamítnuty. Konečně ještě včera - aby pánové doopravdy nemohli činiti výtek - dály se celý den pokusy, aby se vyjednáváním dospělo k nějaké dohodě. Samozřejmě ani při tom nebylo možno dosíci od pánů ani nejmenšího ústupku, který by nás mohl upokojiti v obavách o budoucnost zaměstnanců Ústecko-Teplické dráhy a jen o ty jde, nikoli o budoucnost akcionářů. Neboť o budoucnost akcionářů postarají se již pan dr. Rašín a podobní. Nyní aspoň všichni víme, co si máme mysliti o této pevnosti k ujařmění demokracie. Nutno však s tohoto místa ohlásiti s náležitou jasností našemu německému obyvatelstvu, že násilný system, s nímž se počalo při reformě pozemkové, v němž pokračováno bylo zavíráním škol, je nyní korunován vytlačováním s německého pracoviště, loupeží našeho pracoviště. My, národní socialisté, stojíme zásadně na půdě sestátnění dopravních cest. Krátce a jasně však musím zde říci, že se v tomto policejním a vnuceném státě musíme brániti proti každému sestátnění. (Hluk. - Místopředseda zvoní.) Myslím, že pro toto označení nemůžete se rozčilovati, neboť žádný stát nemá tolik policie a četnictva k disposici pro každou maličkost, jako právě stát tento. (Výkřiky posl. Knirsche a Kostky.)
Toto naše stanovisko má své dobré důvody proto, poněvadž každé sestátnění vzhledem k panujícímu systému v tomto státě znamená předem počeštění. Pan zpravodaj řekl ve výboru - zda také zde, nevím - s licoměrným mrknutím oka prohlásil, že pro postátnění rozhodovaly jen hospodářské důvody. Nechci proto s pány teprve dlouho polemisovati, nýbrž uvádím hlavního svědka z vašeho vlastního národa, a to někoho, jehož jste při velmi důležité příležitosti, při rozhodování hornoslezské otázky v neprospěch říše Německé dovedli velmi dobře použíti, Dr. Hodáče, který přece platí ve vašich kruzích za národohospodáře prvního řádu. Co ten nedávno řekl? Bylo to v den před schůzí dopravního výboru. V zasedání čelných organisací obou průmyslových svazů chopil se právě také dr. Hodáč slova, mluvil o schodku státních podniků a při tom prohlásil, že při těchto úvahách nutno státním podnikům věnovati velmi velikou pozornost; a co se týká jednotlivých podniků státních - uváděl některé příkladem - že platí zvýšenou měrou o celém komplexu státních drah. A po několika hodinách máte odvahu přijíti s tvrzením, že tu nejde o nic jiného než o opatření hospodářské! Kdybychom chtěli zkoumati správnost tohoto tvrzení, myslím, že bychom potřebovali podívati se jen na příklad na §§ 11 a 12 předlohy.
Co však nás zajímá v nejprvnější řadě, jest § 5, který jedná o železničních zaměstnancích. Kromě hospodářských rozhodují prý pro postátnění také ohledy strategické. Jistě rozhodují také strategické ohledy, třeba nemáte dosud co činiti s děly a puškami, nýbrž směřujete k ovládnutí pracovních míst, která dosud patřila Němcům a mají býti v budoucnosti zabrána Čechy. Jsou to právě zřetele strategické v nesmírném boji, který se tu ve státě odehrává a v němž nejde o nic jiného než o vyhlazení druhého největšího národa. K postátnění pohraničních lesů, k potlačování německého průmyslu, k převzetí košicko-bohumínské dráhy do státního provozu druží se postátnění dráhy ústecko-teplické, k níž se v nejkratší době připojí také postátnění dráhy buštěhradské. (Výkřiky.)
Aby byly rozptýleny naše pochyby, hlavně však z toho důvodu, abychom byli vlákáni do léčky, chtěli jste nám přijíti s návrhem, aby tato předloha byla spojena s předlohou o zaplacení válečných půjček. Po tom, co jsme se zatím o této předloze dověděli, - byla právě sněmovně předložena - nemáme však důvodu nějak se obávati, že bychom mohli válečnou půjčku ohroziti. Je to jen podvod, o nějž se tu zase pokoušíte. Čechové porušili dosud každé slovo nám dané, to nutno úplně jasně konstatovati, a my proto již nemůžeme věřiti nějakému ujišťování i když je dáno písemně, a i když je kryje nějaké slovo ministrovo.
Nuže, jak řečeno, máme zvláštní obavy pro § 5 předlohy. Praví se v něm: "Na státní správu železniční přecházejí dnem převzetí podniku veškerá práva a povinnosti společnosti založené služebními smlouvami, které byly s jejími zaměstnanci v podniku železničním sjednány". Nuže, to značí krátce a dobře, že již dnem sestátnění jsou zaměstnanci vydáni samozřejmě úplně státní správě železniční, a co ta s nimi pak udělá, předvedeme ještě na několika případech.
Tyto obavy jsou nejen oprávněné pro události, jež se při jednání o předloze v dopravním a rozpočtovém výboru sběhly, nýbrž i pro zkušenosti, jež jsme dosud s celým systemem udělali. Jako příklad toho chci uvésti především zcela krátce poměry, jak se vyvinuly u košicko-bohumínské dráhy po převzetí do státní správy. Před nedávnem dostal jsem psaní, jež nám dává nahlédnouti do poměrů přímo neutěšených. Postižení žádají, aby se tyto věci někde přednesly, a myslím, že zde je zajisté nejvhodnější místo k tomu, aby v souvislosti se sestátňovací předlohou byly také předneseny všecky stížnosti, které máme proti systemu státních drah a proti kursu, jenž v nich vládne. Nový správce provozu, nějaký inženýr Reynek, píše můj důvěrník, dříve u vídeňské generální inspekce, nestydí se počínati si tak, jako kdyby byl nikoli správcem, nýbrž špiclem. Podřízený personál nutí, aby ve styku s cestujícími mluvil jen česky; průvodce vlaku, který mluvil s cestujícími německy, volal k zodpovědnosti a uložil mu, aby informace podával jen státní řečí. (Německý výkřik: Co je to za řeč?). Za prvé výraz státní řeč je naprosto nejasný, a za druhé podle názoru toho pána má se věc tak, že cestující jsou tu pro dráhu a nikoli obráceně. Tento správce dále zakázal co nejpřísněji ústní a písemný styk ve všech úředních místnostech v jiné řeči než státní pod výhrůžkou trestů. Zaměstnanci mezi sebou nesmějí tedy ani soukromě mluviti jinou řečí než tak zvanou státní. Ve třech měsících bylo do května přeloženo na tratě státních drah v celku 18 osob, ačkoli deputaci z ostravsko-karvínského revíru bylo v ministerstvu železnic prohlášeno, že košicko-bohumínská dráha není drahou státní, nýbrž soukromou. Lidé ze soukromých drah jsou tedy zcela klidně překládáni do obvodu některého libovolného ředitelství státních drah. Kromě toho byli nyní shledáni normovací komisí 64 zaměstnanci přespočetnými, ovšem nikoli Češi. Ti musí ovšem při nejbližší příležitosti také pryč. Kromě správce a jeho zástupce bylo jen ku správě provozu přeloženo 8 českých úředníků, všichni ovšem v postavení vedoucím. Zaměstnanci jsou překládáni z příčin nejmalichernějších. Postižený musí často odejíti ve 24 hodinách na rozkaz telegrafický nebo telefonicky, dokonce ústní. Tak se tam hospodaří. A jaké jsou příčiny přeložení? Je tu uveden případ, který je přímo hrozný. Pokladní slečna na př. nebyla představenému po vůli. Za to je špatně kvalifikována a přeložena do stanice pro ni nevýhodnější. Pan dr. Kutáč jede ve společnosti českých úředníků a dam v noci z Karvína do Těšína ve služebním voze nákladního vlaku, což je ovšem druhým zaměstnancům všem přísně zakázáno. Dále se ukládají za nejmenší přečiny nejtvrdší tresty. Avšak o jedno se u ředitelství drah v Olomouci, jemuž trať podléhá, a u existující dosud správy provozu v Těšíně nestarají, totiž o bytovou otázku zaměstnanců. Několik set železničářských rodin bydlí totiž ještě v polské části východního Slezska. Jsou tedy v každém okamžiku v nebezpečí, že budou vypovězeni. Železničnímu úřadu ovšem nenapadá, aby se o ně postaral.
Nuže, když tak se mají věci u dráhy, která dle výroku ministra železnic není ještě drahou státní, nýbrž soukromou, musíme se tázati: jak pak to teprv vypadá u drah státních? Myslím, že tato otázka nás zajímá v míře nejvyšší v okamžiku, kdy se přikročuje k postátnění dráhy soukromé. Chci poukázati na to, že tak a tak často bylo zakročováno v ministerstvu železnic a v jednotlivých ředitelstvích k vůli opatřením a celému systematickému útisku, vše, bohužel, bez nejmenšího úspěchu; ze bylo dále podáno tolik a tolik interpelací a dotazů, že však tyto interpelace a dotazy nebyly ani zodpověděny. Nutno tudíž konečně s tohoto místa celý tento system podrobně osvětliti a nemůžeme si tudíž odepříti, abychom s tohoto místa nepřednesli všechny tyto věci. Teprve před zcela krátkým časem musil jsem nově podati značný počet dotazů, poněvadž nebyly zodpověděny, ač jsem je podal před měsíci, ba dokonce jeden před 5/4 roku. Pan ministr železnic je tu, a já od něho očekávám, že se bude touto věcí trochu zabývati. Jeden dotaz byl podán dne 11. února 1921 k ministru železnic pro bezdůvodné propustění železničáře Arnošta Körnera v Louce-Hor. Litvínově, a dne 26. května nebyl dosud zodpověděn; ani dnes ještě zodpověděn není, avšak tehdy jsem jej urgoval. Druhý dotaz ze 13. prosince 1921 k ministerstvu železnic o nespravedlivém potrestání staničního přednosty v Sebuzíně nebyl dne 26. května t. r. rovněž ještě zodpověděn, a není ještě dodnes, ač byl urgován. Totéž se týká třetího dotazu pro nepřevzetí železničního pomocníka Hockaufa z dílen plzeňských, který byl podán 25. ledna 1922, rovněž i čtvrtého dotazu o propuštění ženské síly kancelářské z 13. prosince 1921, a konečně i pátého o propuštění ženských zaměstnanců na stanici Ústí n. L., podaném 11. ledna 1922. Nuže, páni patentovaní demokraté, kteří jste přece ustanovili předpisy jednacího řádu, že každý dotaz a interpelace musí býti zodpověděna ve 2 měsících, odpovězte mi na otázku, proč dotazy s naší strany nejsou zodpovídány.
V nejnovější době rozmáhá se zase bezdůvodné překládání. Z důvodů nejmalichernějších, ba často bez udání důvodů jsou překládáni lidé z německého území do českého. To vše se děje ovšem z uvedeného důvodu, aby se jejich byty v německých městech uvolnily a aby v těchto bytech pak byli ubytováni jejich čeští nástupci, aby tak bylo tedy naše německé jazykové území podle plánu promíseno. Tak se děje všudy, ať popatříme do německých Čech, Slezska nebo na Moravu.
Nemohu si odepříti, abych tu nepřednesl
zvláště pozoruhodný případ. Týká se přednosty stanice v Rýmařově.
Ten dostane od olomouckého ředitelství dopis tohoto obsahu: "Ze
služebních důvodů nutno Vás přeložiti z Rýmařova. Upozorňujeme
Vás tudíž na vypsané místo přednosty v Heřninovech - Miloticích,
poznamenávajíce, abyste o toto místo žádal, jinak budete později
přeložen na místo jiné, pro Vás ještě nepříjemnější." Podepsáno
personálním referentem ředitelství stát. drah v Olomouci známým
dr. Řebíkem. Tak tedy vypadáme! Dále mohu uvésti veliký počet
trestních opatření, z nichž vyjímám ovšem jen několik příkladů,
neboť jde o sta případů, a bylo by nutno celé hodiny mluviti jen
o nich, kdybych je chtěl všecky přednésti. Chci tu uvésti tedy
jen dva případy, které se staly v poslední době. Vrchní revident
Hugo Appelt, dlouholetý úředník provozního úřadu ve Střekově,
zaujímal tam místo vozového úředníka. Toto místo zastával k největší
spokojenosti. Najednou bylo toto místo vypsáno v úředním listě
ředitelství Králové-Hradeckého, aniž držitel jeho měl nějakou
závadu a aniž o tom byl vůbec zpraven. Jmenovaný umí ostatně služební
řeč v míře pro stanici Střekov aspoň dostatečné. Jde tu tedy o
vyložené znásilnění německého železničáře. Druhý případ týká se
oficiála Karla Becka, který dlouhá léta zastával v Mostu místo
vozového úředníka a tuto službu tam v namáhavé práci teprve organisoval.
Také jeho místo bylo najednou vypsáno, když mouřenín svoji povinnost
vykonal. Nyní je jisto: Beck zůstane v Mostu, místo ono bude zastávati
dále; avšak na jeho místo bude skutečně jmenován jiný, český úředník,
kterého Beck musí teprve zaučovati. Tak tedy vypadáme. V poslední
době množí se předčasná pensionování. Připomínám, že u starých
rakouských státních drah nebylo vůbec možné, aby byl někdo bez
disciplinárního vyšetřování dán na odpočinek před uplynutím služební
doby, a když jeho služební doba uplynula, pak onen úředník ze
slušnosti dostal rok zdravotní dovolené. Co se dělá nyní? Tu jste
se ovšem důkladně odrakouštili. Úředníci s 25 až 30 služebními
lety dávají se najednou v době 10 až 14 dnů na odpočinek. Nedbá
se často ani 14denní výpovědní lhůty, obvyklé u služek, nýbrž
ti lidé jsou v 5, 6 nebo 10 dnech prostě vyhnáni do pense. Při
této příležitosti nemohu konečně nevzpomenouti velikého počtu
přátel, nejubožších v jejich povolání. Jsou to oběti převratu.
Mám tu listinu, obsahující 48 zaměstnanců, kteří všichni přísluší
do sudetských zemí a kteří dodnes ještě nevědí, který z nástupnických
států je konečně převezme a bude jim vypláceti jejich odpočivné.
(Předsednictví se ujal předseda Tomášek.) Čím se provinili?
Dříve než došlo k t. zv. zákonu o přísaze z února 1919, byli sprostěni
služby a posláni na dovolenou. Zatím byl přijat zákon, který ustanovuje,
že nejdéle do 30. dubna 1919 musí býti vykonán slib na Český stát.
Ti lidé, jak řečeno, nebyli ve službě a naprosto o tom nevěděli.
Nikdo si také nedal práci, aby je snad zpravil o přijetí zákona
toho a o jeho předpisech. A pak se prostě vyvodily důsledky a
tito lidé, jsou to ponejvíce lidé mezi 60 a 70 lety, byli klidně
ponechání žebrotě. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Aby
se na konec neřeklo, že tu něco povídám do větru, a aby věc tato
byla konečně zachována v protokole o schůzi, vypočítám tu všecky
tyto případy. (Výkřiky.) Snad to bude pány zajímati. (Nepokoj.)
Nejprve chci konstatovati, že při celém tomto systematickém
utlačování vládne zdánlivě značná nesystematičnost, neboť v listině
jsou zaměstnanci, kteří dostávají podporu z Prahy, kdežto druzí
zase z Vídně a třetí konečně nedostávají vůbec nic. To sak nutno
zjistiti: Dosud nebylo ještě ustanoveno, že mají dostávati své
řádné odpočivné platy a s které strany je mají do stávati. Ačkoli
již před delší dobou zasedala v Římě konference následnických
států, která se zabývala také touto otázkou - aspoň se tak z Něm.
Rakouska ujišťuje - neshledali zde ještě ani za vhodno, aby se
zabývali těmi věcmi, o nichž se tam mluvilo. Tito lidé se nechávají
klidně hynouti, a to v době, kdy v čele ministerstva železnic
stojí pán, kterého by mělo již povolání jeho přiměti k tomu, aby
postupoval lidsky. (Souhlas na levici. Výkřiky, nepokoj.-Předseda
zvoní.) Při intervenci zaměstnanců Košicko-bohumínské dráhy
nám totiž řekl, že bude samozřejmě postupovati s největší možnou
lidskostí a všechno zkoumati. Jak to potom vypadá, vidíme z praxe.
Počínám s listinou: Ing. Richard Beck, stavební komisař
odboru pro udržování tratě v Hodoníně - je to vždy poslední místo
služební, jež uvádím - nedostává vůbec nic. Josef Brandl, vrchní
průvodčí v Hrušovanech-Šanově, dostává příspěvek z Prahy. František
Chwojka, výhybkář v Olbramkostelu, nedostává nic. Moric Dietholm,
vrchní průvodčí v Hrušovanech-Šanově, dostává podporu z Prahy.
Josef Felber, vrchní průvodčí ve Znojmě, dostává příspěvek v nedostatku
jiných příjmů z Rakouska. Josef Gast, průvodčí v Hrušovanech-Šanově,
dostává příspěvek z Prahy. Eduard Gebauer, vrchní průvodčí ve
Znojmě, dostává příspěvek z nedostatku jiných požitků z Rakouska.
Frant. Gepperth, průvodčí v Hrušovanech-Šanově, dostává podporu
z Prahy. Karel Henritsch, průvodčí ve Znojmě, z nedostatku jiných
požitků dostává podporu z Rakouska. Jan Hödl, železniční hlídač
odboru pro udržování tratě v Břeclavě, dostává pro nouzi podporu
z Rakouska. Že ta ovšem nemůže zmírniti jeho nouzi, je vzhledem
k valutním poměrům zcela jasno. Antonín Horák, vrchní topič ve
Znojmě, dostává příspěvek z Rakouska. Inž. Antonín Hübner, stroj.
adjunkt v Liberci (Plzni), nedostává nic. Ferdinand Hübner, revident
v Mikulově, nedostává nic. Vdova po Antonínu Kattusovi, vrchnímu
revidentu ve Znojmě, jenž zatím zemřel, dostává příspěvek ve výši
odpočivného pro staropensisty. Josef Kratochvil, staniční sluha
v Božicích-Jaroslavicích, nedostává nic. Josef Krespach, vrchní
průvodčí ve Znojmě, pro nedostatek jiných požitků dostává podporu
z Rakouska. Antonín Krejčí, výhybkář v Olbramkostelu, nedostává
nic. Albert Kretschmer, inspektor v Louce-Horním Litvínově, dostává
pro svou nouzi dočasnou podporu z Rakouska. Jak se s Kretschmerem
jednalo, jest ještě s dostatek známo. Jan Ludwig, strojvedoucí
v Jihlavě, dostává pro velkou nouzi z Rakouska podporu velmi nedostatečnou.
Nedávno učinil jsem stran Jana Ludwiga vlastní dotaz, který není
ještě zodpověděn a z něhož chci vylíčiti jen zcela krátce stav
věci, poněvadž jmenovaný sloužil v témže služebním místě, kde
jsem ztrávil svůj služební čas do převratu, a já ho velmi dobře
znám. Jmenovaný sloužil 45 let...