Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Slavíček (pokračuje): Ano, vy jste slovenská ľudová strana a nikoli Slováci. V tom je ten veliký rozdíl. My si totiž poměr mezi sebou náležitě upravíme a jistě máme všichni tolik dobré vůle, že nikoho z nás ani ve snu nenapadne Slovákovi ubližovati. (Posl. Hlinka: Jak dlho to robíte?) Pane kolego, kdyby bylo po vašem, shodli byste se lehčeji s Maďary nežli s námi. To já vím. (Potlesk na galerii.)

Předseda (zvoní): Vyzývám obecenstvo na galerii, aby se zdrželo jakýchkoli projevů.

Posl. Slavíček (pokračuje): Nedej Prozřetelnost, aby na Slovensku ľudová strana dobyla tolik moci, že by mohla mluviti jménem všech Slováků. Pak by bylo pro Slovensko běda. (Potlesk. Posl. Koutný: 6000 vojska českého jste nám poslali na Slovensko!) Ano, pane kolego, ale ne proti Slovákům! Vy to velmi dobře víte, že jsme na Slovensko poslali vojáky na ochranu republiky, na ochranu Slováků samých. (Odpor poslanců slovenské strany ľudové. Posl. Koutný: Abyste mohli falšovat volby, proto jste je tam poslali!) Já vám povím, jak by to na Slovensku dopadalo, kdybyste se tam vy dostali k moci: Knuta maďarská by nad vámi vládla a vy byste ji poslouchali tak slepě, jako jste to dělávali dříve. (Výkřiky.) Ale Slováci jsou - bohudíky - probudilým lidem, který chápe situaci a který chápe svoji budoucnost. Kolega Křepek se dovolával Slováků. Já také znal Slovensko před světovou válkou, já jsem také jezdíval na Slovensko ještě před válkou světovou. Znali kolegové němečtí tehdy Slováky? Nejen že jich neznali, nýbrž s Maďary se dokonce bratrsky rozdělili o nadvládu, o násilnou nadvládu nad Slováky i Čechy. (Potlesk.) Není tedy třeba, aby kolegové němečtí brali v ochranu Slováky. Historie je zde příliš jasná, historie, které se dovolává kol. Křepek, osvětluje nejlépe jejich činy. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.) Kol. Křepek stěžoval si na některé konkrétní věci. Stěžoval si na př. na válečné půjčky. Stěžoval si na to, že neuznáním válečných půjček je spousta lidí ochuzena a připravena o existenci. Co pak jsme udělali s válečnými půjčkami? Dali jsme podmínku, aby majitelé válečných půjček upsali půjčku československou. Proč? Ne proto, že bychom chtěli trestati majitele válečných půjček starých (Stálé výkřiky poslanců slovenské strany ľudové.), nýbrž proto, abychom, než budeme moci někomu něco vyplatiti, získali prostředky pro státní pokladnu. (Stálý hluk.)

Místopředseda inž. Botto (zvoní): Prosím, nevyrušujte řečníka!

Posl. Slavíček (pokračuje): Uznávali němečtí kolegové tuto dobrou snahu republiky Československé? (Výkřiky posl. Vrabce a dr. Labaye.)

Místopředseda inž. Botto (zvoní): Páni poslanci Vrabec a dr. Labay, neráčte vyrušovať. (Výkřiky.)

Posl. Slavíček (pokračuje): Neuznávali snahy této, a když jsme chtěli prokázati dobrou vůli, kolegové němečtí to byli, kteří znemožnili ocenění válečných půjček. Abychom my z koalice proti oposici starali se o to, aby oposičníci německé národnosti státu neuznávající byli krmeni ze státní pokladny a aby jejich zástupci volali, že nebudou platiti daní, tak naivními přece nejsme. A stalo-li se tady něco s válečnými půjčkami, pak je to vina kolegů německých. Ale na něco bych chtěl poukázati. S oposicí kolegů německých není to takové, jak kol. Křepek líčí a jak kol. Křepek hrozí. V nynější průmyslové krisi továrníci, podnikatelé národnosti nejen české, ale také německé sedí v různých svazech spolu, spolu jednají o hospodářských věcech svých. Mám za to, - odpusť, je to můj soukromý názor - že tito lidé se smějí celé oposici za zády a že se smějí všem těm bojům, které se vyznamenávají národnostní záští. Proč? Pravděpodobně snad národnost je jim vedlejší, přednější jest jim snad zájem o kapsu. Kdyby to byli jen továrníci, řekl bych, je to tak, jak jsem řekl: Snad. Ale také jsou to obchodníci a řemeslníci němečtí, kteří touží a volají po společné odborné práci. A budiž poznamenáno, že se strany české nejsou odmítáni. Jsem přesvědčen, že vedle těchto vrstev jsou to široké masy pracujícího lidu, které si přejí společné práce i po stránce hospodářské i po stránce sociální. A je-li tady něco a je-li tady někdo, kdo kope příkop mezi Čechy a mezi Němci, pak jsou to německé živly neodpovědné, které nemají zájmu na státu, ale nemají také zájmu na všech těchto potřebách lidových. Zbaví-li se lid německý těchto neodpovědných živlů, uzná-li lid německy princip většiny, demokracie, uzná-li základ tohoto státu a organisaci tohoto státu, bez vyrovnání jsme k disposici ke společné práci s Němci. (Tak jest! Výborně!)

Abych přešel k dalším vývodům, chtěl bych ještě několika slovy reagovati na vývody kol. Skaláka. Užil silných slov. Mám za to, že by jich poslanec užívati neměl. Užil silných slov, že vládní strany jsou tak nestydaté, že obviňují komunisty, že oni svojí prací zesilují reakci. Užil dalších silných slov, kterých není potřebí opakovati. Ale, má-li kol. Skalák a strana komunistická názor, máme jej také my. Strana jejich názor svůj může hájiti a my ho budeme hájiti také. Ano, strana komunistická je vinna, že reakce zvedá hlavy. To je náš názor. Ale ne strana komunistů československých, avšak komunisté v Rusku. Kdyby komunisté v Rusku byli ukázali, jak má vypadati stát lidu, vláda dělníků a sedláků, kdyby byli ukázali, že systém vládnutí, systém státní v Rusku je přijatelný a snesitelný každému člověku, který má pojem o právu a spravedlnosti, pak by reakce hlavy nezvedala. (Posl. Koutný: Tak mluví všichni reakcionáři a všichni kapitalisté!) Ale jestliže v Rusku není dovoleno časopisy tisknouti... (Výkřiky.) Vy si stěžujete na konfiskaci. Já jí nezastávám - a naše strana to byla, která hleděla bývalého ministra vnitra odstraniti z vlády, a podařilo se jí to - nezastávám se konfiskace, ale v Rusku není dovoleno vůbec projeviti jiného názoru než komunistického; tam nejen že jsou konfiskace, tam se nic jiného netiskne než komunistické věci, poněvadž tam komunisté nic jiného tisknouti nedovolují. Vy voláte po volbách. Ony přijdou, a mám za to, že do té doby nastane vystřízlivění u nás všeobecné, nejen u vás. Vystřízlivění, které znamená mnohdy vylučování nespokojených živlů i ze strany komunistické. Jsou prováděny volby v Rusku? (Posl. Koutný: Právě jsou tam volby do sovětů. Nečtete noviny!) Čtu. A museli tam voliti všichni ti, kteří nesouhlasí s komunisty pod rouškou nestrannosti. Není dovoleno zakládati tam jiné strany politické než komunistickou.

Kol. Skalák naříká si na zakročování četníků. Dobře - my nikdy nebudeme schvalovati střílení četníků do lidu, ale odpusťte, tam kde se jedná o život těchto četníků, tak minimální právo má každý člověk, hájiti svůj život, nehledě k povinnostem, které četníkům ukládá stát. (Posl. Koutný: Tak se obhajovaly rakouské vlády také!) I kdyby se tak obhajovaly, já bych tak rád viděl kteréhokoli komunistu, až by ho někdo ohrožoval na životě, jestli by řekl: Bratře, pojď a usekni mi hlavu! Bránil by se každý.

Kol. Skalák mluvil o nestydatosti stran koaličních. V čem pak kolega Skalák vidí nestydatost? Snad v tom, že jsme nesedli na jejich heslo jednotné fronty? Projevím nás názor: Jsme pro jednotnou frontu. (Posl. Koutný: Ale s kapitalisty!) S vámi, pánové, jsme pro jednotnou frontu, ale nejsme jen pro jednotnou frontu na táborech lidu při nadávkách, nejsme jen pro jednotnou frontu v dílně, ale jsme také pro jednotnou frontu tady, u pracovního stolu! (Výborně! Potlesk.) A tu vy nechcete. Proč jí nechcete? Vy neuznáváte, jako kolegové němečtí, demokracie, ale my ano. To je naše víra, demokracie je naše víra a vy jí neuznáváte. Vy máte víru: Diktaturu. A toho zase neuznáváme my. To není naše víra. Tedy kol. Skalák neměl voliti slovo "nestydaté strany", ale měl říci: Nepodařilo se nám získati strany socialistické pro názor nás. Jak by diktatura vypadala? Každá diktatura třeba i dělníků jako kapitalistů odporuje demokracii a nepřivede žádné štěstí lidstvu ani žádnému národu. (Výborně! Potlesk.) Jen pravá demokracie na právech většiny může přivoditi spokojenost lidu ve státě, ale diktatura žádná. I staří otroci se zvedli, lidé, kteří neměli špetku práva, proti diktatuře a násilí. Proti každé diktatuře vyvstane protidiktatura. A jaké konce budou v Rusku, nechci usuzovati. Trosku Rusko znám byl jsem v něm, - pravím trosku, neosobuji si práva mluviti o něm detailně. Ale jaké konce budou tam, nechci usuzovati. Pravděpodobně takové konce, jaké jsou v severní Italii, kde komunistická strana ovládala všecka města, kde komunistická strana vzala továrny do svých rukou. Za týden, když jí kapitalisté nedali peněz, dali je zpátky dobrovolně. Tam v Rusku budou takové konce jako byly v severní Italii, kde v Miláně, největším městě Italie, komunisté, majíce město v rukou, nechali se od fascistů vyhnati.

Konce tyto dají se proto tušiti, poněvadž ta hrdá diktatura v Rusku dnes dává veliké koncese až na 90 let cizím kapitalistům. Kapitalistů svých se diktatura v Rusku zbavila, znegovala je, ale kapitalistům cizáckým dává koncese na 90 let. Jak se povede dělníkům ruským pod panstvím tohoto kapitalismu, nechá se také tušiti.

K takovým koncům nechceme dojíti v Československé republice a k takovým koncům také v Československé republice nedojdeme. Ano, jsme pro solidaritu, jsme pro jednotnou frontu pracujících vrstev lidových, ale nikoli v negaci, nýbrž v akci, nikoli v boření, nýbrž ve tvoření. (Výborně! Potlesk.) Známe trochu historii národů a známe také historii všech revolucí. Domnívá-li se někdo, že je zapotřebí všechny základy, na kterých revoluce světové, nevyjímaje ani francouzskou, stavěly, zbořiti a nové základy tvořiti, pak myslím, že se mate. Revoluci jde prováděti, ale základy, které budovaly desítky a sta generací lidských, základy k lidskému životu, k jejichž stavbě bylo zapotřebí tisíciletí, nedají se rozbořiti a za 24 hodin vystavěti. Sledujeme-li cíl pomocí demokracie, pomocí práva a zákonů, které si sami dáme, budovati svět lepší, lepší společnost, pak se domníváme, že my máme pravdu a ne ti, kteří hlásají násilí. (Výborně!) Ostatně nezazlívám ani řečníku strany komunistické a projevuji zase soukromý názor: Konec politické strany komunistické u nás dá se již nyní tušiti. Ten bude (ukazuje na ministerské lavice) tady na těch vládních lavicích. (Výborně!) Jsem o tom pevně přesvědčen. Vyloučení starého Šturce a jiných tomu nasvědčuje, to je první krok k vládním lavicím. (Výborně!) Až odbudeme nové volby, budeme mluviti o tom dalším kroku. Já věřím, že se s komunistickou stranou sejdeme v jednom táboře, ale v táboře pracovním a nikoli v táboře diktatury. (Výborně!)

Kol. Skalák nám nadal, použiv silných slov, pro Vatikán a pro přesvědčení náboženské. Ano, jsme pro svobodu náboženskou. Jako já mám náboženství, socialismus, a mrzí mě to, jestliže mě někdo uráží, právě tak nesmím urážeti náboženské cítění a vniterné přesvědčení člověka, jestliže spočívá na jiných základech. Jsme pro svobodu náboženskou, avšak to neznamená, že půjdeme na svačinu k svatému otci do Říma, jako největší bolševik Čičerín, když vyjednával v Janově to udělal. Tedy ani tu neměl kol. Skalák práva nám něco vytýkati. A nyní, prosím, dovolte, abych přesel k prohlášení vlastního klubu. Naše stanovisko k prohlášení vládnímu mohlo by býti velmi stručné. Vláda je pokračováním vlády minulé, tato vláda převzala i program i závazky dřívější vlády, takže v podstatě zdánlivě nezměnilo se ničeho. V minulé vládě měli jsme své zástupce, máme je i v této a je proto pochopitelno, že k vládě máme důvěru a že ji budeme plně podporovati. (Výborně!) Stanovisko naše mohlo by býti tím stručněji vyjádřeno, čím obsažnější je prohlášení vlády, protože ono bylo sděláváno na předpokladech, za kterých všechny koalované strany - tedy také naše - šly do vlády, lépe řečeno, v jakých byla vláda rekonstruována. Vláda se nevyhýbala ničemu. Základní motivy koalice, klidný rozvoj našeho státu uvnitř, mírumilovné směrnice na venek, posilované Malou Dohodou, zůstaly i nyní nedotčeny. Klidný vývoj bude jistě také zachován, budeme-li cílevědomě řešiti nynější hospodářskou krisi, a to vláda docela konkretně svým prohlášením přislíbila.

Vláda se nevyhnula ani otázce sociální, ohlásivši předlohy zákonů o sociálním pojištění dělníků, zemědělců i živnostníků a majíc v úmyslu podporovati sestárlé občany ke práci neschopné a podporovati ty, kteří jsou bez práce. Zmínila se o otázce daňové, živnostenské i zemědělské, o otázce osvětové a školské, chce zdokonalovati správu a zřízení státní, hodlá pracovati na otázce znárodnění dolů, na zlevnění výživy a dále na celé řadě otázek, které se dotýkají všech vrstev našeho národa.

Současně předložila nám finanční plán, který obšírně objasnil pan ministr financí, a konečně ústy pana ministra věcí zahraničních nám řekla, co je nového v naší zahraniční politice, a jak se vláda dívá na budoucnost v tomto ohledu. Jest nesporno, že vláda připravila prohlášení své velmi pečlivě a že může plně uspokojiti, bude-li vláda a koalice přesně podle něho postupovati.

Nic se zdánlivě nezměnilo a přece se změnilo velmi mnoho. Koalice a vláda dřívější byla celý rok provisoriem. Měli jsme koalici, v níž všechny strany byly jednou nohou v koalici a druhou venku. Měli jsme koalici, ve které si strany namnoze nedůvěřovaly; nechci říci, že se chtěly navzájem napalovati, ale chci říci, že každá strana hleděla jaksi pro sebe pracovati do zásoby. Každé zajisté tanula na mysli možnost rozchodu a každá se proto bála risika a hleděla pro své voliče utrhnouti co možná nejvíce. V tom byla její slabost. Byl to poměr nezdravý a mnohé události jej velmi jasně osvětlovaly. Naše koalice svojí neúplností velmi často dávala příležitost oposici k úspěchům, které se snad ani tak nejevily v parlamentě, jako venku, neboť slabost koalice byla cítiti ve správě státní i u úřadů, čehož oposice, ale také i jiné živly svědomitě, někdy také nesvědomitě, využívaly. Národ tyto poměry vyciťoval a nebylo divu, že i v naší straně ozývaly se hlasy: ven z takové koalice! Jsem přesvědčen, že nejen naše strana, nýbrž všechny koalované strany velmi vážně uvažovaly, jak z tohoto provisoria, slabé koalice, vybřednouti.

Byly tu jen dvě možnosti. Buď koalici proměniti v opravdovou, ucelenou a silnou koalici, která v poctivé dohodě bude vládnouti ku prospěchu státu a celého národa, v koalici, v níž žádná strana nebude chtíti výsad nad jinou - pak ovšem musí jíti všechna neupřímnost stranou a nesmí býti mezi koalovanými stranami naprosto žádné záludnosti a stranické práce do reservy anebo koalici rozbíti a svésti bratrovražedný boj na nůž mezi světem občanským a socialistickým. Možná, že by bývalo k boji tomuto došlo, kdyby zde nebylo ještě třetího bojovníka, který by se nepřidal ani k tomu, ani k onomu světu, ale který by bral půdu pod nohama, půdu státní, oběma. Snad by byl býval boj sveden, kdyby bylo na některé straně vítězství a naděje na udržení vítězství a kdyby byla nepřikvačila těžká hospodářská krise, která všem velí klid zbraní. Vyvolati boj za těchto okolností považovali jsme za šílenství, znamenalo by to ohrožení státu, byl by to boj všech proti všem a neodvratný zánik nadějí jedněch i druhých. (Výborně!) Toto vědomí, myslím, je u všech koalovaných stran, které jsou si také vědomy, že měšťanský tábor není tak silný, aby mohl vládnouti sám, a že socialistický tábor by neudržel diktatury, i kdyby ji nastolil, nehledě ani k tomu, že ho dělí celá propast ideových a programových rozporů, o osobní nevraživosti ani nemluvě. K politice boje byla naše strana hodně lákána, a odmítli-li jsme jej, a rozhodli-li jsme se pro další koalici, musili jsme k tomu míti vážné důvody, důvody již uvedené. Rozhodli jsme se tedy pro další koalici, ale v té jsme chtěli míti jasno, jako jistě všechny druhé strany, poněvadž jsme věděli, že koalice bude ucelená a pevná jen tehdy, když do vlády půjdou nejpřednější lidé političtí, a ze koalice nezklame, když nebude slibovati věcí nemožných.

Stalo se jedno i druhé."Pětka", ta pravá "pětka", jest ve vládě a v tom je velký rozdíl a v tom také spočívá ta veliká změna k prospěchu koalice. Rovněž vládní prohlášení jest střízlivé. Vláda i koalice jsou posíleny, důvěra stran upevněna a my si nepřejeme ničeho jiného, než aby koalice důsledně šla za vytknutými cíly, které jsou obsaženy ve vládním prohlášení.

Vládní prohlášení, třebaže je střízlivé, obsahuje tolik důležitých věcí, že každá z nich by mohla sloužiti za podklad pro velikou debatu. Dnes ovšem by byly specielní debaty předčasné, neboť o každé věci budeme míti příležitost mluviti ve výborech i v plenu, a proto nás klub se omezil na tři hlavní body: na projevení povšechného názoru, který jsem si dovolil tlumočiti já, na část hospodářskou, do níž spadá nynější krise ve výživě, výrobě i odbytu, o níž bude mluviti člen našeho klubu dr. Laube, a konečně na zahraniční politiku, o níž naše stanovisko poví dr. Hrušovský.

Očekáváme, že všechny koalované strany mají tolik dobré vůle jako naše a že spojenými silami se nám podaří bez úrazu přenésti stát přes nynější těžkou dobu a všechny jeho vrstvy vyvésti z trapného strádání. Očekáváme zejména, že občanské strany budou míti plné pochopení pro těžkou dobu, v níž všechny pracující vrstvy našeho národa trpí, a že nebudou chtíti výsad na jejich úkor.

Od vzniku státu jsme optimisty a naději i víru svou opíráme o reelní fakt. Bohatství naší vlasti dává možnost ke klidnému vývoji i po stránce hospodářské. Ocenila-li cizina naši korunu, ocenila ji nejen ze spekulace, nýbrž také právě pro naše bohatství přírodní. Nás národ je národem pracovitým a práce odjakživa tvořila hodnoty. Půjdeme-li všichni za cílem, spravedlivě výsledky práce rozděliti, nebudeme-li trpěti, aby na jedné straně hromadily se milionové přebytky a na druhé straně byl hlad a zoufalství, urovnáme cestu pro pevnou a silnou koalici, ke které bude míti důvěru celý národ. Upevnění koalice a rekonstrukci vlády považujeme za velký krok k tomuto cíli a proto ji budeme všemožně loyálně podporovati. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. dr. Czech.

Posl. dr. Czech (německy): Slavná sněmovno! Za zcela zvláštního stavu odešla od nás stará vláda. Ranou do srdce za živa byla dopravena na onen svět; nikdo nevěděl, proč přišla a nikdo ještě ani dnes neví, proč vlastně musila jít. Žádná z velkých vládních maxim nepadla, naopak, stará koalice žije; žádná z vůdčích státních idejí nezakolísala, naopak národní stát žije; panující politický systém se neshroutil, naopak včera jsme slyšeli, že stát je bohudíky konsolidován. Ani žádné volby nevynutily si nového vládního složení, naopak, volby se zásadně nekonají; také žádná rána v otevřené parlamentní bitvě nepadla, naopak, po celé měsíce nebylo vůbec zasedání. Nikoli, nic z toho všeho! Zcela klidně a tiše, ovšem po dlouhém a těžkém utrpení - promiňte mi dikci úmrtních oznámení - nastoupila stará vláda cestu všeho pomíjejícího. V jiných, v konstitučních státech se při vládní krisi svolává parlament, dá se voleným zástupcům příležitost, aby zaujali stanovisko. U nás nejen se parlament nesvolá, nýbrž naopak dokonce se oddaluje a staví přímo před hotovou skutečnost. V jiných, v demokratických státech, provádí se změna vlády za přímého působení poslanců, parlamentu, za přímého spolupůsobení presidenta republiky. U nás byla tato funkce vykonávána pěti oligarchy, kteří jednají s ministry jako se svými zřízenci, vypovídají je ze služby zcela libovolně, výpověď pak prodlužují, jindy zase berou zpět, na konec však přece provedou, kteří propustí jednotlivé ministry, občas i celou ministerskou radu, opatří nové ministry, občas se sami vyšinou do sedla; touto cestou přišlo ministerstvo Benešovo, touže cestou bylo nyní propuštěno. Milý pan bůh dal, milý pán bůh zase vzal. Může-li něco charakterisovati poměry v našem státě, drsně odhaliti ten zdánlivý konstitucionalismus, tedy je to tento postup, který se příčí každému demokratickému citu.

Dříve, než se obrátím k nové vládě, jejíž porod, jak víte, se zdařil opravdu jen pomocí kleští, dovolím si rozloučiti se se starou vládou. Ve svém prohlášení z 19. října minulého roku, na něž se nová vláda včera odvolala, prohlásil ministerský předseda dr. Beneš za jeden ze svých prvních úkolů finanční a hospodářskou konsolidaci státu. Zeptejme se nyní sami sebe, jak daleko Benešova vláda svůj úkol splnila. Pan ministerský předseda Švehla tuto otázku včera zodpověděl. Mínil, že bychom mohli s uspokojením srovnávati náš hospodářský stav se stavem v ostatních státech. A pan dr. Rašín k tomu připojil: Konsolidace našeho státu a našich poměrů dělá velmi dobré pokroky. Podle mínění nové vlády, pana ministerského předsedy a pana ministra Rašína tedy splnila odstupující vláda co se týká hospodářské a finanční konsolidace státu převzaté úkoly v plné míře. Toto konstatování vlády nezprošťuje nás však povinnosti podrobiti poměry ve státě vlastnímu dodatečnému zkoumání. Obraz, který se před našima očima otevírá, je úplně jiný, je krajně chmurný. Vyslovím-li to, bude se hned na české straně tvrditi, jak se to v poslední době opětovně stalo v českém tisku, že my v tomto státě hledíme na vše černými brýlemi, že při líčení poměrů ve státě notně nadsazujeme, že naše kritika je diktována nejostřejší nenávistí proti státu. Proto chci napřed nechat mluvit jen holé skutečnosti a především dát slovo místu se stanoviska českého státu naprosto nepředpojatému. Mezi tiskopisy, jež byly včera poslancům rozděleny, nachází se mezi jiným také pamětní spis Ústřední jednoty obchodních a živnostenských komor k hospodářské krisi. Ten nám dává přímo zdrcující obraz rozvratu našeho národního hospodářství. Budu něco z toho citovati: Chebská obchodní komora hlásí ze všech podniků silný pokles výroby, mimořádně značné zmenšení stavu dělnictva a na celé čáře zkrácení pracovní doby. Vyšetřováním o zaměstnanosti v řadě jmenovitě uvedených podniků vyšlo na jevo, že v těchto podnicích bylo zaměstnáno počátkem ledna ještě 8297 dělníků a že v srpnu - od té doby se poměry mimořádně zhoršily - bylo zaměstnáno jen ještě 4283 dělníků. Ašský textilní průmysl vykazoval počátkem ledna nezaměstnanost 300 až 500 dělníků, v srpnu bylo to již 2400 dělníků a mezitím se, jak se hlásí, počet ten zdvojnásobil. Rukavičkářská živnost v obvodu chebské obchodní komory hlásí v srpnu nezaměstnanost 600 až 800 dělníků a k tomu ještě trojnásobný počet nezaměstnaných domácích dělníků. V porculánovém průmyslu, v němž v lednu bylo zaměstnáno 15.000 dělníků, bylo ohlášeno v srpnu 1500 bez zaměstnání, ostatní jsou zaměstnáni jen 3 až 4 dny. Poldina huť v Chomutově zaměstnávala 1. ledna 1920 966 dělníků, v lednu 1922 407, 30. srpna 1922 280, z čehož již tehdy dvě třetiny pracovaly pouze 48 hodin, ostatek 40 a 32 hodin týdně. Od té doby se i zde poměry zcela podstatně zostřily. Mannesmannovy závody pracovaly v srpnu 4 dny ve dvou směnách, v pomocných podnicích se pracuje jen tři dny ve 2 neb jedné směně. V srpnu bylo již 700 dělníků a 45 zřízenců propuštěno, od té doby se situace podstatně zostřila. V obvodu královéhradecké obchodní komory zastavily textilní podniky práci skoro úplně a ostatní průmysl pracuje jen 3 až 4 dny. Ještě počátkem září činil v několika podnicích tohoto komorního okresu počet nezaměstnaných 10.314 dělníků. V jednom jediném měsíci přibylo ještě dalších 6000. V domáckém průmyslu jest zaměstnána jen jedna čtvrtina dělníků. Kovoprůmysl jest následkem zrušení všech objednávek úplně v úpadku, rovněž výroba zemědělských strojů a rovněž i stavební průmysl. Jablonecký sklářský průmysl je ze světového trhu úplně vytlačen. Co to znamená, vysvítá z toho, že je to typicky vývozní průmysl. Z obvodu brněnské obchodní komory hlásí se přímo decimování stavu dělnictva: tam pracuje průměrně jen 20 až 50% dřívějšího stavu dělníků. V keramickém průmyslu pracuje vůbec jen 5%. Statistika v 67 podnicích měla za výsledek, že z 18.000 dělníků zaměstnaných v oněch okresích bylo zaměstnáno na konci srpna jen 500 dělníků, že 20 továren se 6000 dělníky pracuje jen 5 dní, 12 továren se 4000 dělníky jen 4 dni a 5 továren s 800 dělníky jen 3 dny. Ze třech šamotových továren v Blansku dvě vůbec nepracují, jedna se stavem dělníků redukovaným na 20%. Ve Svitavě zastavilo práci z 12 továrenských podniků 5 již v červenci, další mezitím následovaly. V Brně bylo roku 1921 zaměstnáno v oděvnictví průměrně 2200 dělníků, v lednu tohoto roku 870. Mezitím se jejich počet dále značně redukoval. V Krnově bylo v srpnu 6 továren úplně zavřeno, tři pracovaly jen 3 dny, ostatní ještě kratčeji.

Při tom skoro každý den přináší nové zprávy o stěhování našeho průmyslu do ciziny. Tak přeložila firma Budig a Smolka ze Svitavy svůj podnik do Polska; firma Riedl v Tanvaldu a Pressler v Tanvaldu koupily objekty v Německu a pracují tam; továrna na vlnu Mautner v Rožmberku a přádelna Haltenberger v Nové Vsi jdou do Uher, Spojené textilní závody akc. spol. v Bratislavě do Čepelu v Uhrách, přádelna lnu Wein v Kežmarku, továrna s 240 tkalcovskými stavy, do Budafoku, Klingerova továrna na pytle do Budakalaczu, továrna na vlněnou přízi Hellmann do Angyaföld, jedna továrna na niti v Bratislavě s 9000 vřeteny, dále celá řada továren v Žilině, Čaco, Vrablech, Opatové na Slovensku propustila své dělníky a převezly svá strojní zařízení do Uher. A tak to pokračuje v pestré řadě. A i o tom jste snad četli v posledních dnech, že Harrachovy sklárny zastavily úplně provoz a že dělníci šli za hranice, nejlépe kvalifikovaní dělníci, aby hledali místo v Německu, kam časem přesídlí pravděpodobně velká část sklářského průmyslu. Tato data o nezaměstnanosti jsou z největší části vzata z pamětního spisu ústředny obchodních komor, data o zavírání podniků z "Českého Slova" a z "Tribuny".

Při tom tato data nijak nevyčerpávají pravého stavu našeho průmyslu, nýbrž přinášejí jen zcela malý výstřižek z událostí poslední doby. "České Slovo", které se rozhovořilo o tomto pamětním spise v jednom úvodníku, nadepsaném "Hrůzy hospodářských krisí", vypravovalo pak mezi jiným, že se v jedné schůzi důvěrníků národně-socialistické strany přihlásil ke slovu jeden dělník a zvolal: Jděte do továren, podívejte se tam, tam již není života, tam je hřbitov! A "České Slovo" k tomu připojilo: "Ovšem, číslice zprávy obchodní komory neukazují nám hospodářský život státu, nýbrž ukazují nám hospodářsky hřbitov." (Souhlas na levici.) Cituji schválně list, stojící blízko koalice, abych ukázal tu malou divergenci mezi ministerským vylíčením a skutečným životem a především abych vyložil, že naše líčení není snad výplodem naší fantasie, nýbrž že se kryje s holými skutečnostmi. Jest to tedy hospodářský hřbitov, který nám Benešova vláda při svém odchodu zanechala, a nikoli, jak včera zvolal pan ministr dr. Rašín, konsolidovaná republika.

Abych čelil případným námitkám, chtěl bych hned napřed něco konstatovati: My víme velmi dobře - a já to připouštím bez dalšího - že hospodářská krise v Československu není snad ojedinělým zjevem. Připouštíme, že tvoří součástku velké hospodářské krise a že příčiny této krise jsou také mezinárodní povahy. Pochopitelně, vzájemné působení v životě evropských států jest zcela zřejmé. Státy kapitalistického světa jsou spojité nádoby. Zdar a úpadek jednoho státu odráží se nutně na druhém státu. Hospodářská ruina jednoho státu vyvolává hospodářské krise v druhém státu. A tak přece musily přirozeně pařížské smlouvy, jež přivedly Německo a Rakousko k systematické zkáze, strhnouti sebou i Československo. Vůbec nic neprospěla isolace hospodářského území, nepomohla isolace valuty od valuty sousedních zemí. Československo bylo nemilosrdně strženo s sebou do víru hospodářského chaosu. A tak tedy tento stát, který ze sebe učinil formálně sluhu francouzské imperialistické politiky, na konec přece sám odnesl kletbu této politiky. Ale ačkoli hospodářská krise má mezinárodní příčiny, ačkoliv na ni spolupůsobily vlivy a následky francouzské reparační politiky, přece nemusil býti hospodářský rozvrat, přece nemusil býti především rozvrat naší výroby tak úplný, a když se tak stalo, tedy to musilo míti jistě své vlastní příčiny.