Nehledě k tomu, že pan kol. Křepek mluvil zase tím hlubokým tonem ještě hlubšího přesvědčení, přece říkám, že když již nasadil takový ton, velmi zdvořile bych ho prosil, aby se držel pravdy. Pan kol. Křepek to patrně nečetl, ale není docela dobře jen tak od slyšení docela zkreslovati, co jsem řekl. Pan kol. Křepek dnes s velikým mravním rozhořčením zde řekl, že chci Němce nutiti na kolena. Mne to jakživo ani nenapadlo, já vůbec nikoho nechci nutiti na kolena, neboť to je docela zbytečná námaha. Já jsem jen řekl, že by Němci mohli děkovati pánu bohu, že jsou u nás a nikoliv v Německu nebo v Rakousku. Je-li takovým zločinem klesnouti před pánem bohem na kolena, nevím, proč jsou křesťanští sociálové v německém souručenství. (Veselost.) To je ten jediný velký zločin, kterého jsem se dopustil. To přece mně nemůže býti vytýkáno ve zlé, ale přece toho použil pan kol. Křepek, aby učinil na mne osobní útok, který je velmi nepěkný. Řekl, že jsem byl na kolenou před císařem. To jest ošklivé, že to řekl, nechci mu to však vytýkat; patrně viděl ty volební plakáty, kde jsem byl na kolenou. Ale dopisu, který jsem psal, nečetl. Konstatuji, že ani já, ani dr. Rašín, ani Červinka nikdy ani jediným slovem neprosili, aby bylo ve prospěch náš zakročeno. Konstatuji - a jsou na to svědci, které bych mohl jmenovat - že jsme vždy prosili, pokud jsme vůbec mohli mluviti - víte, že ve vězení, kde poslouchají auditoři, nemůže se vše mluviti: Neurčujte politiku naším osudem. Více jsem nemohl říci. Konstatuji, že v mém listě císaři není ani jediného slova prosby a já zde docela otevřeně říkám, že se za ten list nestydím, naopak, že jsem pyšný, že jsem jej tak psal.
Prosím, věci nejsou takové, jak si představujete; nesmíte zapomínat, jaká byla situace. Situace byla velmi politicky napiatá a z toho, co napsal Sixtu. Bourbonskému, jste mohli vidět, že byl boj mezi císařem a mezi Stürghem, mezi arcivévody, vojenskou stranou a generálním štábem, který naprosto chtěl, abych byl pověšen. V té příčině byly věci tudíž docela jinaké a já mohu říci - a též pan dr. Körner, který byl mým obhájcem - co ho to stálo, než mne přiměl, abych napsal dopis tak, jak jsem jej napsal.
Jak pravím, kol. Křepek neměl příčiny, aby tuto historii zde ještě ohříval a dělal mně výčitky, tím méně, poněvadž myslím, že Němci nemají nejmenší příčiny vzpomínati mnoho na můj osud. (Tak jest!) Tak daleko jsme to ještě nepřivedli, abychom došli toho, k čemu došli Němci, kteří hrozili oposicí vládě, poněvadž vydala amnestii. (Posl. dr. Kafka [německy]: Dr. Waldner, předseda "Nationalverbandu" vám gratuloval, když jste přišel do právního výboru!) Musím konstatovat, že jsem v žádném "Rechtsausschussu" nebyl, poněvadž jsem nebyl poslancem, byv zbaven mandátu. (Posl. dr. Kafka [německy]: Tedy gratuloval vašim kolegům ve výboru!) Nevím, kdo tam byl, já jistě ne.
Musím konstatovat, že - zaplať pán bůh - také mezi Němci jsou slušní lidé; výjimka potvrzuje pravidlo. Musím jen říci, že jest mně velice líto, když pan kolega Křepek na tyto věci vzpomíná, a myslím, že jest lépe na to nevzpomínat. Odkrývat demokracii teprve, když to člověk potřebuje, jest velice laciným prostředkem. Myslím, že jest to potřebí tenkráte, když k tomu člověk není nucen, když to dělá z hlubokého přesvědčení a dobrovolně. (Tak jest!)
Právě tak nevím, kde to vzal pan kol. Křepek, že jsem cosi mluvil o socialistech, co by vypadalo asi tak, že bych byl vyslovil přesvědčení, že socialisté již nechali svého socialistického programu. Mně ani nenapadlo něco takového, řekl jsem prostě jedno: Socialisté zůstanou socialisty, ale vědomí veliké nutnosti hájiti stát a národ je vede, aby hledali řešení problémů, které mají doma, dohodou se všemi ostatními a ne bojem, ve kterém by spoléhali na třetí internacionálu - tím spíše, že tato třetí internacionála se ukazuje naprosto neschopným pro tyto věci instrumentem, jelikož je vidět, že od této internacionály se odlučují všichni, poněvadž tato internacionála znamená, že v ní malí i velcí národové by byli nuceni úplně se podříditi diktátu Moskvy. Proto vidíte, že tam nejsou ani belgičtí, ani angličtí, ani francouzští socialisté, a dokonce jste viděli v posledních dnech neobyčejně interesantní zjev, že se francouzská komunistická strana rozpoltila, a to proto, poněvadž její veliká část prostě Moskvu poslouchati nechce. To jest všechno, co jsem o socialistech řekl. Jestli myslí pan kol. dr. Czech, že tím socialisté naši opustili svůj socialistický prapor, to, prosím, ať si vyřídí oni mezi sebou. Já to netvrdil. Ale jestli naši socialisté - ne tedy komunisté, na ty to teprv čeká a já vím, že pan kol. dr. Šmeral tu cestu velmi dobře najde jestli jsou tam, že staví národ a republiku nejvýše všeho, pak jsme tomu my všichni upřímně rádi a dojista to nezmenší naši pevnou vůli vyřizovat sociální otázky v zájmu spravedlnosti všech, vyřizovati je tak, aby nemusil nikdo litovat, že tuto národní solidaritu staví nade vše. (Výborně!) Jedno jenom řeknu: Myslím, že německá sociální demokracie má nejméně příčin vytýkati našim sociálním demokratům, že chtějí hájiti národ a republiku, poněvadž, jak vidíme, němečtí sociální demokraté k ostatním Němcům opravdu nemají tak daleko. Tedy v té příčině, myslím, že bylo docela zbytečné, že se mně takové výtky dělaly.
Pan kol. Křepek ovšem zde mluvil o těžkém položení německého národa. Musím docela upřímně říci, že jsem byl trochu zvědav, co nám asi všechno řekne. Já konečně také vidím něco, ale přiznám se, že vidím všechno, jen ne to, že by se Němcům tak zle vedlo. Jestli se jim vede hospodářsky zle, vede se jim stejně jako nám. Chtíti, aby se jim vůbec vedlo dobře po všem, co bylo jimi válkou zaviněno - a myslím, že na té válce nejsou docela tak nevinni, alespoň ji vítali s neobyčejným nadšením - bylo by trochu neskromné. Tu jest otázka válečných půjček, o které stále mluvíme. Ovšem vy jste ty válečné půjčky s nadšením upisovali. Pan rada Chlupp v mém procesu řekl - Rašín byl proto odsouzen, že napsal jakýsi článek, ve kterém nebyl dost nadšen pro válečné půjčky, to byla jeho hlavní vina docela otevřeně před soudem, že německé spořitelny překročují statut a statutární ustanovení tím, že kupují tak mnoho válečných půjček, ale to ze je patriotismus. Já ovšem nevím - snad to nebyl vždy patriotismus, spíše těch 6%, na které počítali pro budoucnost - ale bylo to.
A nyní řeknu něco jiného. Tyto
válečné půjčky byly upisovány k tomu, aby centrální mocnosti zvítězily,
a co vy jste chtěli vítězstvím centrálních mocností dosíci proti
nám, o tom nebudeme mluvit, o tom jsou dokumenty. V tom ohledu
citové momenty pro nás jest velmi těžko hledat. Ale řeknu vám
ještě jedno. Ty válečné půjčky v Rakousku a Uhersku! Co tam za
ně dostanou? Proč máte vy mít privilegia, abyste byli extra placeni?
Protože se tak neobyčejně chováte k našemu státu, protože ho máte
tolik rádi? (Potlesk. - Posl. dr. Lelley: To je povinnosť
štátu! - Hluk. Různé výkřiky.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím o klid!
Posl. dr. Kramář (pokračuje): To není povinností státu.
Já tedy konstatuji, že naši němečtí kolegové mají přímo příčinu býti neobyčejně vděčni za to, co jim stát, resp. vláda dávala a chtěla dát za válečné půjčky. Oni myslí, že z nás vytlačí víc, ale tu se náramně mýlí. Já bych majitelům válečných půjček mezi Němci řekl jednu věc: My přece musíme také trochu počítati, a když jsme nabízeli před třemi nebo šesti měsíci tolik a tolik za válečné půjčky, nesmíme zapomenouti, že od té doby kupní hodnota naší koruny neobyčejně stoupla a že následkem toho budeme museti také snad revidovati to, co jsme tenkráte Němcům nabízeli. (Výborně!) Jestli budou potom majitelé válečných půjček naříkat, prosím, ať se poděkují tam, kam to patří, ale ať nevyčítají nám, že jsme byli nespravedliví. (Výborně!) Každým způsobem řeknu, že majitelé válečných půjček v Československé republice budou, až bude věc vyřízena a křik už nebude nic platný, vzpomínat s vděčností - páni poslanci to nebudou, to se rozumí samo sebou, aspoň to neřeknou - jak je to hezké, že jsou v Československé republice, poněvadž když si vzpomenou, co dostanou v Maďarsku a v Rakousku, přijdou jistě k náhledu, že se jim u nás vede neobyčejně dobře.
Pan kol. Křepek nám vyčítá také školy. Já nebudu o tom mluviti, to je specialita kol. dr. Lukavského, který dojista v té příčině řekne, co je potřebí, ale řeknu jedno: Vy naříkáte, že vám zavíráme školy. Prosím, abyste mně dovolili říci malou reminiscenci. Skoro všecky střední školy, které jsou státní, u nás v Čechách a na Moravě, jsem já jménem našeho klubu vyjednával. Skoro všecky. A musím konstatovati, že vždycky bylo podmínkou: za jednu školu českou jednu německou. A když si vezmete, že nás byly dvě třetiny a vás jedna třetina, vidíte z toho, kolik máte zbytečných škol a následkem toho, jsou-li dnes zbytečné školy německé, a jsou-li, jak bych řekl, slučovány, nemáte opravdu příčiny naříkati, tím více, že sami neukazujete takovou neobyčejnou ušlechtilost v ohledu školství. Když my pro děti svých lidí v německých krajinách zřizujeme školy, když děláme, co jest naší nejsvětější povinností, pak můžete čísti, co vy proti tomu děláte. Jakživi jsme se my proti německé škole nechovali s takovou brutálností, jako to děláte vy. (Hluk. Různé výkřiky.) Tedy prosím, žádné nářky na školu.
A konečně třetí, co se týče úředníků. Nevím zrovna, máte-li na takové úředníky, jako je pan Hejda, příčinu si neobyčejně stěžovati (Výborně!), ale řeknu: Jestliže nám vyčítáte dráhu ústecko-teplickou, pak vám řeknu docela upřímně poněvadž já nic nemaskuji, já to řeknu, jak to je: My máme povinnost tam dávati české úředníky. To je, prosím, dráha na hranicích, strategicky neobyčejně důležitá, a poněvadž vy říkáte, že jste v odporu proti republice organisováni do poslední vesnice - jak nám to řekl pan kol. Křepek jsme my povinni, abychom se bránili. A my se bránit budeme. (Výborně! Potlesk.)
Tedy takové jsou všechny ty vaše veliké nářky. Tu říkáte, že k zachránění vaší politické svobody vám nezbývá nic jiného, než boj. Já bych rád věděl, zdali někdo na světě má větší politickou svobodu než vy. (Posl. dr. Lelley: Pojďte k nám, tam sa naučíte politickej slobode!) Já tam také k vám někdy jdu. Já řeknu hned malý příklad té svobody: V "Národních Listech" otiskli jsme báseň, kterou zpívali vaši mladí a starší páni v Chebu. (Německý výkřik: Možná, že jste si ji v "Národních" sbásnili sami!) Musím konstatovat, že v "Národních Listech" nemáme člověka, který by byl s to něco takového napsat. Ovšem by tam bylo i málo lidí, kteří by dovedli napsat německou báseň, a dokonce ne něco tak neobyčejně surového, zejména co se týče útoků na presidenta Masaryka a jeho rodinu. Musím upřímně říci, že já bych se za to styděl, kdyby něco podobného vyšlo v českém jazyku. A prosím! U nás to bylo konfiskováno, ale pokud vím, rozšiřuje se to docela klidně na korespondenčních lístcích. Myslím, že vy, pánové, si nemůžete stěžovati ani v nejmenším, že by někdo utiskoval vaši svobodu. Ovšem že my se hájíme a budeme hájit, když vy děláte věci, které jsou přímo úžasné a které by nikdo nepochopil, když chcete ukazovati, jako bychom my tam, kde jste vy, neměli žádného práva a nepatřili tam. Pakliže to nazýváte ohrožováním svobody, pak je to logika, která je vaší specielní vlastností. Vám je dovoleno všechno, vy to děláte ve jménu německé vysoké kultury, ale jestliže by si někdo jiný něco dovolil, pak je to to nejstrašnější, co může býti, a vy hrozíte: My půjdeme před Evropu. Pan kol. Křepek hrozil, že půjde před Evropu. Musím mu říci, že taková hrozba jest anachronismem. Dříve ovšem Němci byli zvyklí, že šli do Vídně, do Berlína, a odtud se to telegrafovalo do celého světa, a my jsme vypadali podle toho v celém světě, ale dnes to není možno. Nyní však svět zná Němce. Byli v severní Francii a tam cosi udělali, co se trochu týče kultury a je ukázkou, co všechno Němci dovedou. Za hranicemi jest již o nich jisté ustálené mínění. A já vám řeknu docela upřímně: jestliže půjdete před ty dobrovolné spolky všech možných filogermánů a filomaďarů, které mají jisté kongresy, a budete-li tam žalovat a dostanete snad i nějaké resoluce, to nám neimponuje. Tato vaše Evropa nás prostě nezajímá. My máme jen jednu touhu, abychom byli čistými před svým vlastním svědomím. Docela upřímně vám řeknu: Říkáte mi, že jsem šovén. Já se za to nestydím, ale kdybych věděl, že my násilím nebo státní mocí odnárodňujeme jediného Němce, budete míti ve mně nejupřímnějšího spojence. My to nepotřebujeme a nebudeme to nikdy dělat, ale také nedovolíme, abyste nám brali třeba jedinou českou duši. (Výborně!) My v této příčině se budeme a musíme bránit a musíme dělat všechno, co je povinností naší státní správy. Jestliže myslíte, že zde budete u nás míti nějaká privilegia, a že my se budeme třást a bát, když vy řeknete, že půjdete před Evropu, to se náramně mýlíte. (Posl. dr. Juriga: Nedostanú pas! - Veselost.) Bože, i pas mohou míti beze všeho. Tedy v tom ohledu musím upřímně říci, že nám tím nenaženete strachu.
Kol. Křepek - já spěchám ke konci - řekl neobyčejně hrdé slovo. Napřed řekl: "My jsme veliký národ," pak se trochu korigoval a řekl: "My jsme poměrně veliký národ v poměrně malém státu, a takové věci si nemůžeme dáti líbiti." Nepopírám, že jste částí velikého národa, ale musím říci, že jest mně na tolik drahá suverenita našeho státu, že bych si vyprosil, abyste se vy ve vyžadování toho, co myslíte, že jest vaším právem a co my nazýváme nespravedlivými privilejemi, odvolávali na to, že jste částí velikého německého národa. Myslím, že není možno, aby to kdokoliv z nás připustil. Nemůžeme s vámi jednati jinak než tak, jak vás máme zde. Co je za hranicemi, jest něco jiného. Nevyčítám vám dokonce, že se máte za část velikého národa, ale nám to není závažným, co se týče naší vnitřní politiky. Jestliže nám vyhrožujete tím velikým němectvím a stále nám říkáte: "My jsme synové velikého národa," pak říkám já, že my budeme dělati to, co děláme, co jest naší povinností, totiž slovanskou politiku. Buďte ubezpečeni, že my ji dělati budeme, a to nejen slovy, nýbrž i skutky, a pak se vyrovnáme. A že to není jenom prázdná fráze, budete moci viděti v sobotu zde v této sněmovně, až položíme veliký a pevný fundament pro budoucí sjednocení slovanského národa tím, že zpečetíme zde od zástupců národu k národu upřímné jihoslovansko-české spojení. (Výborně!) Prozatím nejste tak nebezpečni a ten vás 60timilionový národ také ne, a proto klidně budeme vyčkávati budoucích věcí. Žalujte si, kde chcete. Myslím, že ukážeme-li my, co se děje u nás, na základě úplně přesných fakt a dat, že nebude člověka, kterého bychom se musili před tím vaším evropským fórem bát. A my musíme dělati politiku, kterou tato vláda chce dělati. My jsme rádi, že tato vláda je výrazem, řekl bych, upřímné vůle, spojiti české síly k jednomu společnému cíli, totiž ke zdravému, pevnému vybudování našeho státu.
Myslí-li pan kol. Křepek, že bůhví co řekl, když pravil, že naše koalice jest jedině spojena nenávistí k Němcům, musím říci, že je to především veliká domýšlivost, a za druhé, že je to veliká chyba, jestliže si to myslí. Ne, nenávist jest nám příliš negativní věcí a my jsme pevně přesvědčeni, že nenávist k vám by u nás nikoho nespojila. Nás spojuje upřímná a veliká láska k našemu národu a republice! (Výborně! Potlesk.) V té jsme hotovi ke všem obětem a ty také přineseme. Jest jich potřebí, abychom skutečně positivně mohli budovati svou republiku. A proto se mi líbila ve vládním prohlášení důstojná a klidná slova, kterými bylo ukončeno, že totiž vláda cítí v sobě dosti síly i autority, aby hájila autoritu státní. (Výborně!) To jest to, co jsme stále potřebovali, to vědomí, že vláda spojuje v sobě všecky síly, které tento stát a tuto republiku chtějí. To jí musí dáti tu vnitřní sílu a autoritu, a já doufám, že této vnitřní síly a autority užije všude, nejen na venek, nýbrž i uvnitř i proti odporu, kterým nám hrozil pan kol. Křepek. (Výborně!)
Končím tím, že opravdu si přeji,
aby vláda s pomocí těch, kterým je dražší národ, stát a republika
než všecko ostatní, ve společné práci se všemi, kteří nechtějí
nic jiného než blaho národa, mohla vyplniti veliké úkoly, které
si postavila sobě i nám ve svém prohlášení. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Slovo má dále pan posl. dr. Buday.
Posl. dr. Buday: Slávna snemovňa! Na Slovensku hlavne u evangelíkov, ale za ich príkladom čiastočne i u katolíkov panuje tak krásna obyčaj, že na pohrebe buďto kňaz alebo kántor odparentuje zosnulého a v mene jeho odoberie sa od najbližšieho jeho príbuzenstva.
Ako každé dielo i toto behom časov odchýlilo sa od pôvodnej rydzosti. Mnohý kňaz alebo kántor totiž, parentujúci zosnulého, vidí jediný svoj cieľ v tom, aby rozličnými sytými barvami vylíčil zásluhy zosnulého a jeho najbližších priateľov bez ohľadu na to, či tie zásluhy sú skutočné alebo len domnelé, fiktivné. Neviem prečo, ale táto slovenská obyčaj mi napadla, keď som napred počul a potom v novinách čítal exposé pána min. predsedu. Napadla mi táto obyčaj zaisté preto, lebo je kus podobnosti medzi nimi. I exposé pána ministerského predsedu je plné chvály na odstúpivší i na novú vládu a na jej najbližších priateľov, na vo vláde združené, tak zvané štátotvorné strany bez ohľadu na to, či túto chválu zasluhujú, či nie.
Lebo viďme len: na počiatku svojej reči pán. min. predseda povedal: Preto trváme na programu prehlásenom tu menom vlády ústy môjho predchodcu dna 18. oktobra minulého roku. Keď toto v pravde zodpovedá mnohému jednoduchému, do zákulís politiky a do krkolomnej logiky politickej nerozumujúcemu človekovi, môže ľahko napadnúť, že predloží otázku, keď je to tak, prečo bola potrebná zmena vlády. (Veselost. Výborně!) A skutočne, veľactení pánovia, myslím, že na túto otázku správne len tak môžeme odpovedať, že zmenu terajšej vlády zapríčinila výlučne rivalita jednotlivých tak zvaných státotvorných strán a hlavne ich vodcov. Táto príčina to zapríčinila, že jednotlivé ministerstvá ako ministerstvo zásobovanie boly znovu k životu vzkriesené. Táto príčina to zapríčinila, že jednotlivé kreslá ministerské neboly rozdávané podľa potrieb celoštátnych, lež podľa hladu jednotlivých politických strán na ministerské kreslo. Toto zapríčinilo terajšiu zmenu vlády. Toto je charakteristikou terajšej zmeny vlády. Už i toto by dostačilo, aby slovenská ľudová strana s nedôverou sa chovala proti terajšej vláde, lebo, jak ona to sama vyhlasuje, je len pokračovaním pre nás v neblahej pamäti odumrevšej vlády. Ale máme my k tomu aj iné príčiny.
Pán ministerský predseda ďalej
povedal: "Jedním z nejpřednějších úkolů vlády je péče o zabezpečení
klidného rozvoje vniterních poměrů". Pekné heslo, krásné
slová, ale len to je chyba, že tomu skutky neodpovedajú. Slovák
na takého človeka, ktorý iné hlása slovom a iné skutky dokazuje,
hovorí, že vodu hlása a víno pije. I ohľadne tohoto hesla vlády
to iste platí. Na Slovensku pred prevratom neznali sme mimo válečných
rokov žiadnu predbežnú censúru novín a tiež neznali sme na Slovensku
pred prevratom žiadne habanie. To nám bolo úplne neznáme. Toto
je najzfalšovanejší tovar rakušácky. Tento tovar rakušácky musel
byť importovaný na Slovensku k vôli tak zvanej unifikácii. Pred
tým censori zúrili ako šílení, bez všetkej príčiny, celkom nevinné
stati cenzúrovali, len aby v zárodku udusili každý slovenský pohyb.
My sme o veci tejto opätovne podali interpelláciu a vysoká vláda
bola na toľko blahosklonná, že po mesiacoch na jednu našu interpelláciu
odpovedať ráčila. V tejto odpovedi hovorí toto: "Dal jsem
si předložiti uvedené výtisky "Ľudové Politiky" a shledal
jsem, že některá v interpelaci uvedená místa zabavena byla bez
zákonného odůvodnění. Místa, která nejsou než politickými úvahami,
jichž potlačení se zákonem nedá odůvodniti". Tak vidíte,
že vláda sama doznáva, že tí štátni zástupcovia na Slovensku protizakonne
pokračovali; za tento protizákonný čin čo sa im stalo, na to niet
odpovedi vlády. (Výkřiky posl. dr. Jurigy.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Žádám pana posl. Jurigu, aby nevyrušoval řečníka.
Posl. dr. Buday (pokračuje): Keď sa veci takto majú, či je sa diviť, že štátni zastupitelia ďalej pokračujú v tomto protizákonnom spôsobe? Len to je rozdiel, že teraz už necenzurujú, ale zhabajú celé náklady novín. A to k tomu im dáva právo nedávno tu odhlasovaný zákon o mimoriadných opatreniach na väčšiu slávu demokratickej slobody slova. Vláda pri debate toho zákona o mimoriadných opatreniach nám sľubovala, že tento zákon, jak jeho nadpis už ukazuje, skutočne len v mimoriadných časoch bude prevádzaný.
My síce tie sľuby vládne známe už z minulosti, a tak sa zdá, že to bude i v budúcnosti. Tak ako predošlé sľuby stály za toľko, tak je tomu i s terajšími sľuby. Tento zákon o výnimečných opatreniach neprestane, bude prevádzaný na našich časopisoch ďalej, zaiste na znamenie toho, že v očiach vlády naše časopisy oposičné slovenské sú vždycky vo výminečnom stave, sú vždycky "vogelfrei". (Výkřiky poslanců slovenské strany ľudové a posl. dr. Lelleye.) Takto tedy zamýsľa pán predseda ministerstva pracovať k tomu, aby sa rozvoj vnútorných pomerov u nás ukľudnil. Lebo i po nastúpení terajšej vlády celkom tak vesele sa habajú naše časopisy, ako pred tým. Iste neprispeje sa k ukľudneniu a pokojnému rozvoju vnútorných pomerov tým čo vzpomenúl pán predseda ministerstva ohľadom župného sriadenia, že totižto od 1. januára budúceho roku bude do života uvedené. (Výkřiky.) Návrh zákona pozbavuje župy o všetky politické práva (Tak je!), pozbavuje župy o všetku výkonnú moc a celú správu žup dáva do rúk len poslušným, slepým napomahačom centralistickej vlády. A okolnosť, že do župného výboru vláda má menovať 1/3 členov, pozbavuje župy všetkej demokratičnosti. A hľa, týmto návrhom zákona chce pán min. předseda ukľudňovať pokojný rozvoj vnútorných pomerov na Slovensku. Slabiny tohoto župného zákona cítili všetci až do terajšej vlády, a preto otálali s uvedením jeho do života. Len terajšia vláda sa odhodlala k činu herostratovskému tým, že chce zničiť poslednú špetku slovenskej samosprávy, totiž ministerstvo s plnou mocou pre správu Slovenska. (Výkřiky poslanců slovenské strany ľudové.) My však vieme, že toto opatrenie vyvolá nový nepokoj, novú nespokojnosť na Slovensku, a preto v poslednom okamžení varujeme pred tým, aby Slovensko bolo pokusným králikom.
Zajímavé je, čo hovoril pán min.
predseda ohľadom školstva. Mluvil totiž toto: "Majíc na mysli
hříchy bývalého státního režimu na Slovensku, bude vláda věnovati
i nadále zvýšenou pozornost kulturnímu povznesení Slovenska, jmenovitě
stavbám škol." Keď sa takto pán min. predseda vyslovil o
školách, myslím, že bysme celým právom boli od něho očakávali,
aby k týmto pekným slovám dodal ešte toto: Pre uspokojení myslí
na Slovensku a pre zachování našej cti ako vlády navrátime všetky
ukradené slovenské stredné školy. (Potlesk a výkřiky souhlasu
u poslanců slovenské strany ľudové. Nepokoj.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Volám pana poslance dr. Budaye za tento výrok k pořádku.
Posl. dr. Buday (pokračuje): Predošlá vláda sa k tomu písomne zaviazala a my sme prevzali dedictvo predošlej vlády. Toto zaručila celá "pětka" a keď celá "pětka" teraz k moci prišla, vstúpila do vlády, nech pokladá za svoju čestnú povinnosť svoj záväzek splniť. (Výkřiky.)
Et nunc venio ad fortissimum.
Veľmi pekné sú slová, ktoré povedal min. predseda o tom, že sa
vynasnaží vláda odstrániť hospodársku krísu. (Výkřiky.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím o klid a pana řečníka prosím, aby pokračoval.
Posl. dr. Buday (pokračuje):
Pekné sú tie slová, ktorými vláda sľubuje odstrániť hospodársku
krísu. Dovoľte mi však, pánovia, abych túto starostlivosť... (Výkřiky
posl. dr. Jurigy.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím pana posl. dr. Jurigu, aby nevyrušoval.
Posl. dr. Buday (pokračuje): Prosím, pánovia, dovoľte mi, túto starostlivosť skutočným, zo života nášho vinohradského ľudu vzatým príkladom osvetliť. Slovenskí vinohradníci, ktorí tvoria aspoň 80 až 90% veškerého vinohradníctva republiky, stoja na pokraji záhuby. Čo to zapríčinilo? Minulého roku slovenské vinohradníctvo bolo prinutené k obrábäniu svojich viníc nesmierne mzdy vynakladať, takže výroba stala sa nesmierne nákladnou. Keď teraz na jaseň vinohradníctvo slovenské sa tešilo, že celoročná jeho námaha a celoročné jeho výdavky budú vynahradené, tu predošlá vláda, jejž program prevzala terajšia, uzavrela obchodnú smluvu, podľa ktorej 150 tisíc hl vína má byť privezené k nám z Jugoslavie. Následkom toho ceny vína na toľko klesly, že nehradia ani polovicu režijných výdavkov. Človek by myslel, že v tom krušnom postavení slovenského vinohradníctva vláda, keď to spôsobila, prikročí ku pomoci. Lež vidíme, jak pomahá. Vláda ustálila, paušalovala obratovú daň z vína na 65 h za 1 liter ešte tehdy, keď cena vína bola 15 až 20 K. I nariadila vláda, že tento paušál obratovej dane musí byť zaplatený hneď po oberačke s konsumnou daňou. Medzi tým však ceny vína klesly na 1/4. Finančníci ale ďalej vesele vyberajú túto zvýšenú daň obratovú od slovenských vinohradníkov. Mám pri ruke doklad. (Ukazuje potvrzenku.) Výrobca vína 720 litrov musel zaplatiť takového paušálu 468 K. Za tých 720 litrov, čítajú-li niečo kol 4 K, utržil 2880 K. Z toho je zákonná daň obratová nanajvýš 56 korún a on musel zaplatiť 468 K. To je úradné okrádanie daňujúceho občianstva, a jestli vláda nezakročí a túto krivdu neodčiní, na Slovensku vyhynie všetká dôvera v spravedlnosť republiky. Pán min. predseda síce povedal, že tiež v obore daní bude nutno previesť úľavu. Také úľavy poskytujú sa slovenským vinohradníkom. Na koniec ešte niečo.
Pán ministerský predseda o speciálnom pomere na Slovensku povedal toto: Vláda má plné porozumenie pre zvláštne pomery na Slovensku a bude preto so zvláštnym zreteľom k nim prihliadať. (Výkřiky poslanců slovenské ľudové strany.) Pekné slovo, vláda síce uznáva zvláštnosť slovenských pomerov, lež čože máme z toho, keď len bezčinne prihliada, lebo ani slovička konkretne nepovie, jak tieto zvláštne pomery chce upraviť. (Výkřiky.) A preto keď to vláda povedala, poviem to ja niekoľkými krátkymi vetami. (Čujme!) Vec je tak samozrejmá, tak jasná, tak ľahká. Slovenský a český národ ako rovnocenní činitelia dobrovoľne utvorili Československú republiku. Nemal by byť jedon národ pánom a druhý otrokom. A slovenský národ nič iného si neželia, len to, aby táto rovnocennosť a rovnoprávnosť do poslednej litierky bola zachovaná. (Tak je!) Jestli v zemiach českých vyučuje sa v školách a úraduje sa výlučne po česky, tak musíme my v slovenskej krajine tiež výlučne po slovensky úradovať. Myslím v štvrtom roku našej republiky je to žiadosťou spravedlivou a prevediteľnou, lež čo so žiaľom vidíme, že posiaľ alespoň 80 % slovenských úradníkov a učitelov složilo zákonom predpísanú zkúšku do slovenčiny, za to nevieme ani o jedném českom úradníkovi a českom učiteľovi, ktorý toto tiež urobil. Následkom toho sa na Slovensku ešte dosiaľ vo väčšine úraduje česky, ale ústavná listina nám zabezpečuje, že na Slovensku sa pravidelne úraduje slovensky.
Jestli český národ do oslobodenej
vlasti si nazpät priviedol všetkých svojich súkmenovcov z Bosnie,
Haliče (Výkřiky.), za to slovenský národ si toho želia,
aby jeho bratia mohli domov z Ameriky a odinaď. Lež so žiaľom
vidíme, že toto je vonkoncom nemožné, lebo nielen ti sa nevracajú,
ba i noví domorodci sklamaní utekajú z vlasti svojej. (Výkřiky.)
Uznáváme síce potrebu českej pomoci na Slovensku, predsa však
žiadame, aby úrady a služby boly udeľované v prvom rade domorodým
Slovákom, ale keď nie sú, majú byť udeľované Čechom. So žiaľom
nesieme, že opak sa deje, úrady v prvom rade pravidelne bývajú
obsadzované Čechmi a len výnimečne Slovákmi. (Výkřiky.)