Předseda (zvoní):
Slovo si vyžádal pan
ministr věcí zahraničních dr. Beneš. Uděluji mu je.
Ministr dr. Beneš: Slavná sněmovno! Když jsem se v úterý ujal slova, způsobili někteří poslanci ľudové strany hluk a volali na mne, že jsem ve věci Javoriny zaprodal Slovensko. Pokládal jsem věc za pouhý incident a nereagoval jsem v té chvíli. Odpoledne v senátě senátor téže strany začal vyrušovati tímže způsobem. Viděl jsem, že věc jest systematicky inscenovaná a odpověděl jsem tudíž, že asi před rokem pan posl. Hlinka sám mne žádal, abychom Javorinu Polákům postoupili. (Slyšte!) Pan posl. Hlinka prohlásil toto tvrzení za lež a řekl, že prý jsem neměl odvahy před sněmovnou mu to říci. Konstatuji tudíž zde ve sněmovně před panem posl. Hlinkou toto:
1. Ke konci května 1921 přišel do úřadu na Hradčanech ke mně p. posl. Hlinka jako poslanec ľudové strany, vládu tehdy podporující, v oficielní intervenci a žádal mne, abychom postoupili Javorinu Polsku, předloživ mně při tom žádost podepsanou řadou osob z osad u Nedecy a Kacvína. Byla to Stará Ves a Malá a Velká Franková, které si přáli, aby obce Nedeca a Kacvín byly vráceny republice. Pan posl. Hlinka odůvodňoval mně to tím, že bychom výměnou za tyto obce mohli postoupiti celou Javorinu. (Slyšte!)
2. Několik dní na to obrátili se ľudoví poslanci na řadu slovenských poslanců jiných stran a předložili jim k podpisu žádost k vládě, to jest ministerstvu zahraničních věcí, kde týž návrh byl přesněji formulován, kde bylo podrobně vyznačeno, že Javorina má býti vydána Polsku za výměnu obcí Nedecy a Kacvína. Žádost tato byla podepsána poslanci ľudové strany.
3. Aby nebylo možno tvrzení toto jakkoli zkroutiti, dovolávám se svědectví pánů posl. inž. Botto, posl. dr. Vanoviče (Posl. dr. Vanovič: Pravda!), Jančeka (Posl. Janček: Pravda!), posl. Hrušovského (Posl. Hrušovský: Pravda!), posl. dr. Klimo (Posl. dr. Klimo: Pravda!), posl. Braneckého (Posl. Branecký: Pravda!), posl. Vrabce, Bendy, Oktávce a Lehockého, kterým také žádost k podpisu byla předložena, kteří však podpis odepřeli. (Slyšte!) Mohl bych uvésti další podrobnosti, na příklad kdo, jak a kde zde v parlamentě tuto žádost prohlížel a zkoumal. Myslím, že o tom ví také p. posl. Špaček (Posl. Špaček: ano, ke mně přišli s deputací také!). Jednomu z mých pánů kolegů bylo řečeno, že nepotřebujeme skal, nýbrž lidí (Posl. dr. Klimo: To mně povedali!), jinému že se můžeme vzdát skal a získati naši krev. (Posl. dr. Vanovič: Tak je!) Bude-li třeba, dám doklady ještě jiné.
4. Konstatuji, že to bylo po prvé, kdy vládě politicky otázka Javoriny se postavila, že to bylo učiněno v oficielní intervenci tohoto poslance, tehdy vládu podporujícího. Konstatuji dále, že teprve později postavili Poláci otázku Javoriny úplně v téže formě, jako posl. Hlinka. (Slyšte! To je hanba!) Od té doby vzala vznik celá otázka Javoriny v té formě, jak se vyvíjela později v jednání. Jinak ostatně nikdy postavena nebyla.
Konstatuji dále, že mi nešlo v mé poznámce v senátu o to, zmiňovati se meritorně o otázce Javoriny, bylo však s mravního hlediska nepřípustno, aby se uváděla naše politická a zejména slovenská veřejnost tak demagogickým způsobem v omyl a aby se štvalo ve věci Javoriny na Slovensku od těch, kteří první sami v oficielní intervenci mně otázku tuto postavili.
To jsou nezvratná fakta, jez žádná
prohlášení nezmění. Jsem proti politické nepoctivosti a licoměrnictví
v každé jeho formě. (Potlesk.) Uvádím proto tato fakta
parlamentu a naší veřejnosti na vědomí, svůj soud pronese už ona
sama. (Výborně! Hlučný potlesk.)
Předseda (zvoní):
Slovo dále má p. posl.
Horák.
Posl. Horák: Slavná sněmovno! Máme opět jedno vládní prohlášení za sebou. Uplynula čtyři leta od naší samostatnosti a stojí před námi šestá vláda parlamentní. Máme tedy to potěšení vítati průměrem častěji než jednu vládu každoročně. Pan ministerský předseda oznámil nám, že od loňského zasedání, kdy vláda Benešova byla nastolena, nedoznaly poměry podstatné změny a proto trvá nová vláda na programu prohlášeném 18. září min. roku. Snad nebylo ani třeba toto zdůrazňovati, neboť sněmovna zvykla si již příliš na podobné zjevy a proto přijala prohlášení to se stoickým klidem, vědouc, že nenastala ani změna programu, ani změna osob, ježto aranžeři zákulisní přesedli pouze do ministerských lavic. Pan ministerský předseda je příliš velkým optimistou, věří-li v dlouhé trvání této vlády i pro ten případ, když by se tato o zlepšení vnitřních, hospodářských a sociálních poměrů nepostarala. Orgány vlády musí pečovati o to, aby demokraticky právní řád byl nejen dodržován, nýbrž zlepšován a k udržení žádoucího klidu a pořádku bude nutno trochu více u činiti nežli se stalo projevením dobré vůle. Strany ve vládě seskupené podávají si po páté ruce, přikládajíce si predikat stran státotvorných. Jsou však ještě v této sněmovně strany, které nejsou ve vládě súčastněny, ale plným právem, ne-li větším právem, zaslouží si tohoto názvu, byť ve vládě zastoupeny nebyly. Přijdou doby, kdy správnost našeho stanoviska potvrzena bude událostmi a naší politice dostane se zadostiučinění. Musíme se probojovati jako každá strana, když mohutní, což jeví se při každém měření sil; tak při volbách obecních vidíme to zřejmě a to posiluje nás v tomto boji, který skončí vítězstvím středostavovských zásad. Poměry ve sněmovně jsou tudíž dnes již podstatně jiné, než jaké vládnoucí koalice představuje. Strana živnostenská jest silnější než tak mnohá strana ve vládní koalici zastoupená několika ministry a dojde-li k všeobecným volbám do obcí v příštím roce, ukáže se jasně pravdivost našeho tvrzení. Další důsledky z voleb obecních musí vésti k tomu, že se zástupci středostavovské strany v parlamentu bude se muset docela jinak počítati. My přes to, že nuceni jsme danými poměry provozovati zde politiku volné ruky, politiku obranné oposice od případu ku případu, budeme organisačně se vyvíjet a občanstvo pozná, že jsme státotvorným činitelem a vědomi si toho, co stát ku svému životu potřebuje, ale že nehodláme vše to, co vláda, rozuměj koalice, diktuje, prostě přijímati a konáme svojí povinnost tak, jak za dobré uznáme. Živnostnictvo při zakládání své existence je pamětlivo toho, jak každý začátek je zlý a proto také ocení naší snahu, když chceme dát tomuto státu zdravy hospodářský základ.
Ochota naše nesmí však vykládána býti tak, že hodláme spolupůsobiti vždy tam, kde toho ku prospěchu a potřebě státu ne uznáváme. Co zvláště chci vytyčit, je okolnost, že my vládě, byť sebe krásněji slibovala, po trpkých zkušenostech věřiti nemůžeme. Provinily se všecky na existenčních zájmech stavu živnostenského a my pochybujeme o všem tom, co nám v programovém prohlášení vlády bylo sděleno. Nevěříme ani v tu jednotnost a pevnost její, neboť vidíme, že vláda se při každé příležitosti o příkré rozdíly v lúně svém rozchází.
Nám není tudíž možno činnost této vlády jinak posuzovati než dle jejích činů. Slova jsme vyslechli, počkáme na skutky. Ani té slibované velké práci nechceme dobře v řiti, jsme lidé praktičtí, vědouce, že od velkých slov ke skutkům bývá daleko. Citované vládní prohlášení je činem okrašlovacího spolku, kde zahradníci chtějí zalesňovat srázné stráně. Jen pozor, aby z těch pěti zahradníků žádny nespadl a nestrhl ty ostatní sebou.
Slibovaný blahobyt zasloužilo by si obyvatelstvo tohoto státu po dlouhém svém utrpení a každý přijal by počin vlády s povděkem. Iniciativy k tomu musela by se vláda ovšem ujmouti, vhodnými opatřeními po stránce hospodářské.
Vhodné, všestranné a úzkostlivé šetrnosti bylo by jistě třeba a doporučuji nové vládě, aby po této stránce podporovala i snahy korporací a všech, kdož iniciativní návrhy takové činí. Jmenovitě úsporná komise, jejíž dobrou vůli a zdatnost nelze podceňovati, měla by se těšiti přízni vlády tím spíše, že korporace tato sledu je snahy ty s veškerou opravdovostí. S předešlou vládou má však tento parlamentní útvar smutné zkušenosti.
Hospodářství naší samosprávy vyžaduje rovněž šetření těchže zásad, jež uznáváme za nutné v hospodářství státním. Rozhodně je nepřípustno, aby tíže veškerých břemen samosprávných uvalována byla jen na bedra středních poplatných vrstev.
Zamýšlené účinky dávky z přírůstku na majetku se dostavily a vybírání její v prvotní určené výměře znamenalo by dnes přímo konfiskaci úspor těch nejšetrnějších a nejpřičinlivějších občanů, místo projektovaného ztenčení válečných zisků. Zejména původní určení této dávky bylo zmařeno opožděním v doručování platebních rozkazů, totiž v době, kdy majetkové poměry s postupující hospodářskou krisí byly podstatně změněny. Lze souditi, že dávka z přírůstku na majetku stala se za daných poměrů anachronismem.
Apeluje-li stát na všechny činitele hospodářské, aby přispěli ku všeobecnému zlevnění, nemůže se této povinnosti vymykati sám. Je nemyslitelno, aby také v státním provozu se nacházející podniky činily výjimku ze všeobecně požadovaného zlevňování. Tu nestačí však pouhé všeobecné přípovědi anebo snad nepatrné zlevňování poštovních cenin, nýbrž zlevnění patrné, které by mělo vliv na snížení režie výroby a obchodu.
Pan ministr financí dr. Rašín hodlá provésti celou administrativu státních podniků po způsobu komerčním. Potom by jistě v pravý čas bylo lze odstraniti vše, co činí státní podniky pasivními. Nebylo by pak možno, aby státní železárny v Podbrezové byly částkou 150 milionů Kč pasivními, aby státní dílny železniční i jiné v státním provozu se nalézající byly příčinou velikého schodku našich drah. To platí také o státních dolech.
Slib pana finančního ministra, že nebudou žádné nové daně požadovány a staré zvýšeny, přichází trochu opožděně a nelze dobře z toho vyčísti nějaký blahodárný úmysl. Už proto ne, že dospěli jsme k takovému rozpětí daňovému, které činí nějaké nové zatížení prostě nemožným.
Náš daňový systém pohltil nejen všechen výdělek poplatníka, ale i jeho úspory, které měl mnohdy za celou dobu své výdělečné činnosti a úmorné životní práce. Dle praxe ve všech státech zavedené možno zdaniti jen část čistého zisku, ostatní díl nutno ponechati jako pramen výživy rodině poplatníka. U nás nastala však konfiskace úspor a rodinného majetku, v mnohých případech sáhnuto bylo i na majetek zděděný. Vždyť v rodinách živnostníka nemluví se celý den o ničem jiném než o daňovém útisku. Stalo se zvykem, že při setkání se dvou spřátelených poplatníků netáže se za dnešní doby jeden druhého, jak se mu vede, nýbrž mnoho-li platil daně.
Placení daní jest u nás samozřejmým, víme, že bez toho se stát neobejde, jde tu však o poměr a okolnost, snesou-li nadále živnosti a obchod tyto horentní výpočty daňové. Žádáme proto jako všem spravedlnost, poctivé rozdělení a odstranění libovolné diktatury daňové, spravedlnost ku všem v ohledu daňovém a nechceme, aby jedni platili a druzí poroučeli.
Knihovní vložky na realitách našich živnostníků jsou dokladem této neúprosné činnosti našich berních správ. Tyto počínají si v poslední době tím způsobem, že započítávají vedle 10 % úroku, který jsme před válkou nazývali úrokem lichvářským, ještě výlohy se sepsáním žádosti, opisu, manipulačních poplatků atd., zcela dle způsobu v advokátních kancelářích obvyklých. Tyto výlohy jsou veliké. Včera přesvědčil jsem se o případu, kde částka za dlužné daně 3800 Kč byla vtělena do knih, při čemž útraty započítány byly 214 Kč. Opožděné doručování platebních rozkazů v nynější době hospodářské krise zaviňuje, že daně vyměřené z dob lepší hospodářské konjunktury, mají se nyní, v těchto trudných dobách, kdy úpadek řemesel je tak zjevný a je všeobecně známo, že živnostnictvo a obchodnictvo prodělává těžkou krisi, platiti jako by doba uplynulá tomu ještě dovolovala. Některé orgány státní ve svých fermanech nařizují okamžité splacení berních povinností, byť i lhůta, následkem podání žádosti o shovění povolena byla a lhůty a splátky se přesně dodržovaly.
Jiné stížnosti docházející nás oznamují, že úřady v sledu vládního provolání, týkajícího se zlevňovací akce, nutí k překotnému rozprodeji zásob zboží a výrobků za poloviční cenu. Živnostnictvo, již dříve vzestupem naší koruny na zahraničních bursách k tomu donuceno, slevovalo dobrovolně a prodávalo bez výdělku, ano i se ztrátami, aby jen přiblížilo se době přítomné, domnívajíc se, že mu náhradou umožněn bude levnější nákup surovin. Ale i tu došlo sklamání, neboť zlevnění surovin a polotovarů nekráčí soudobně se zlevňovací akcí živnostnictvem podniknutou.
Tyto neblahé poměry nebude možno bez vydatné pomocí vlády udržeti, to vidí každý národohospodář, a četné konkursy a insolvence poslední doby ukazují, že máme co činiti s poměry, jichž vážnost dlužno uznati a k odstranění jich horlivě pracovati. Čeho nejvíce litovati dlužno, jest, že katastrofa dotýká se i starých, celá desítiletí dobře prosperujících podniků, o jejichž stabilitě byl každý přesvědčen. To jsou základny našeho zdravého podnikání, to jsou studnice našeho hospodářského života a poplatní síly. Proto dlužno zejména zdůrazniti, aby volání pana ministra financí po konsolidaci naší státně-finanční politiky nezůstalo hlasem volajícího na poušti, nýbrž stalo se skutkem a zbědačené naše výrobní vrstvy mohly se opět vzpamatovati a byly jako dříve chloubou našeho národního hospodářství a podnikání.
K novému panu fin. ministru této vlády voláme: Nejen sliby, ale skutky čeká od Vás naše živnostnictvo! (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
V otázkách zahraniční politiky nechci podceňovat některé věci, které skutečně přinesly nám prospěchu. Konference janovská nedosáhla ale a těch výsledků, kterých jsme si slibovali. Tato konference poučila nás o tom, že musíme se starat o náš hospodářsky vývoj sami. Ti, kteří počítali na skutkem projevené sympatie našich spojenců, vždy a ve všem byli sklamáni, neboť v hospodářských stycích přestává sentimentalita a převládá holá skutečnost a prospěch jednotlivce.
Skupinový system, jenž se dnes v mezinárodní zahraniční politice provádí, nutí státy ku přiklonění se jednoho ke druhému. Třeba jsme vždy ty nejkratší a nejjistější cesty nenalezli, přece došli jsme k cíli mnohdy při malém sklamání.
Opakuji při této příležitosti naše dávné přání, tuto již pronesené, týkající se obsazování našich zahraničních úřadů, najmě konsulátů, které mají býti pionery našeho obchodního podnikání v navazování styků zahraničních. Neměly jsme s počátku vhodných sil, abychom s dobrým výsledkem mohli čeliti konkurencí s jinými státy. Byli jsme začátečníky v tomto oboru, což se na našem obchodu vymstilo. Při těchto institucích musíme uplatniti znalosti osvědčených praktiků, bez jichž součinnosti nepovzneseme náš vývoz a neupevníme naše obchodní styky v zahraničí. (Posl. Pastyřík: tam dají jenom protekční dětí, jiní tam nemají místa!) Ano, ale nemělo by to být!
Finanční a hospodářský program nepřeceňujme a spíše hledejme příčiny, proč se nám vše nedaří tak, jak bychom rádi chtěli. Apel k poplatnictvu, aby trpělivě snášelo nepřízeň doby, je sice patriotický, ale nesmí dlouho trvati. Neměli jsme moci čeliti vhodně spekulaci s naší korunou, která překotně stoupala, pročež nemohl býti dodržen stejný krok s opatřeními, jež živnosti a obchod k této okolnosti zaujati musely. Z toho vznikly ztráty nenahraditelné, které zůstanou zúčastněným v neblahé paměti. (Posl. Pastyřík: Cukr, bavlna!) Ano, bavlna.
Zdali naše valutová politika zabrání značnějšímu kolísání naší měny, ukáže
budoucnost, což v zájmu našeho vývozu bylo by si jen přáti. Obavy pronesené, že sanujeme sice valutu, ale poškozujeme naši výrobu a obchod, nejsou zcela bezdůvodny.
Státní hospodářství na rok 1923 vykazuje po bedlivé opravě deficit, jehož bychom se měli při takovém rozpětí daňovém zhostiti, neboť nepodaří-li se nám to při tak značných daňových břemenech, nebude to ani v budoucnosti možné z příčin, že nelze daňový system nadále stupňovati. V tom může jedině pomocí restrinkce státních výdajů vhodným spořením a řádným hospodářstvím.
Vše co zatěžuje neobvyklou měrou státní hospodářství, musí býti zmírněno, ale i hospodářství v naší samosprávě musí doznati podstatných změn.
V otázce uhelné projevil p. min. předseda vůli tím, že mluvil o zmírnění jejím, následkem čehož přijíti máme ku zmenšení výrobních nákladů a sleva dojde plného výrazu na zlevnění cen uhlí. Za to pan ministr financí vyslovil se proti snížení dávky, kterýžto případ neilustruje jednotnost nazírání na hospodářské otázky vlády.
Daňová reforma, k níž dospěti máme v r. 1924, směřovati má k úplnému zjednodušení a úměrnému rozvržení daňového břemene. Špatnou útěchu poskytuje pan min. předseda tím, že hodlá stoupající nezaměstnanost odstraniti podporami v nezaměstnanosti.
Podpory v nezaměstnanosti musíme posuzovati nejen z hlediska humanitního, nýbrž ze zorného úhlu státního hospodaření a hospodárnosti. Vyplácením podpor se nic produktivního nekoná, spíše měla by se podporovat pracovitost, nadání a podnikavost.
Slibů, že pro hospodářské zabezpečení živnostnictva vykonáno bude vše, slyšeli jsme již také od předešlých vlád dosti, zdá se však, že to je dědičné zatížení našich vlád, ale ke skutkům od těchto slibů bývá vždy daleko. Stát, pokud je odběratelem výrobků po živnostensku vyráběných, zadává státní dodávky každému, jen ne živnostnictvu v dostatečné míře a proto bychom pozdravili ohlášené vhodné předpisy dodávkového úřadu, by účast drobných živnostníků byla při dodávkovém řízení umožněna.
Starobní a invalidní pojištění dělnictva, samostatných živnostníků a drobných podnikatelů zemědělských uvítáme jako splátku na dluh, těmto vrstvám o vybudování státu zasloužilým. Problém ten již dávno stále a stále připomínaný má zabezpečiti příslušníky zmíněných vrstev před nedostatkem ve stáří. Očekávám, že usnesení sociálně-politického výboru svého času učiněná budou novou vládou respektována a pojištění těchto tří kategorií vyřešeno bude současně a neodděleně jako důsledek našich demokratických zásad a poměrů.
V ohledu školském a osvětovém trváme na tom, aby vláda pokračovala v akci zabezpečiti našim menšinám všude tam, kde zákonitý počet stává, vzdělání v mateřském jazyku.
Živnostenské a pokračovací školství budiž upraveno v zásadách ku prospěchu stavu živnostenského a vyučovací doba odpovídejž poměrům a potřebám stavu.
Příslušníci středních vrstev a my jako jejich zástupci všichni jsme součástkou tohoto státu a národa, chceme proto opravdově na jeho vybudování pracovati a z jeho pokroku se těšiti. Živnostnictvu, obchodnictvu a všem produktivním vrstvám musí však v zájmu nerušeného vývoje zabezpečena býti neodvislost a svobodné podnikání.
Slib vlády, že chce býti spravedlivou a nepředpojatou ke všem, bez rozdílů národní, náboženské, neb společenské příslušnosti, mohl by tvořiti podklad pro posuzování její blízké činnosti a zaujetí stanoviska vůči ní. My však takových pružných slov a slibů slyšeli jsme mnoho - ba i závazná ujednání se strany vlád nebyla splněna.
Vláda pana ministerského předsedy prohlásila se za dosti silnou ku splnění svých slibů. Nuže vyčkáme, až síla tato se ukáže a až všeobecná, poněkud nejasná tvrzení vládního prohlášení doplněna budou činy, na něž občanstvo čeká.
Do té doby, po zkušenostech s
minulými vládami, zaujme náš klub stanovisko vyčkávací a vzhledem
k tomu, že vláda nynější, jak ústy jej ho předsedy bylo sděleno,
výslovně přejímá dědictví starého režimu, nemůžeme hlasovati pro
toto vládní prohlášení. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Slovo má pan poslanec Adámek.
Posl. Adámek: Slavná sněmovno! Bývá zvykem, že nebožtíkovi věnujeme pohrobní vzpomínku a pozdrav na uvítanou novému občanu. Životy jednotlivců jsou analogicky podobny životům národů i životům států, neboť státy z jednotlivců jsou složeny. I náš stát, jehož 4leté trvání budeme pozítřku oslavovati, má svůj život, má své nebožtíky, má své nově narozené. Míním to ne ve skutečném životě a případu, nýbrž míním to obrazně. I v našem státě nedávno pochovali jsme pátého nebožtíka, jímž byla vláda dr. Beneše a předevčírem, 24. října svojí vstupní řečí a to přímo řečí 3 členů ohlásila nám život svůj vláda šestá naší republiky, vláda koncentrace ministra Švehly.
Je-li již v životě obecném možno řečmi vítati a doprovázeti jedince, je to tím spíše možno, ba nutno činit také v životě politickém, proto míním ve svých vývodech ně kolik vzpomínek mimochodem věnovati vládě minulé, a několik připomínek pronésti a také požadavků k proslovu ministerského předsedy a členů vlády.
Pan ministerský předseda Švehla přednesl program nové vlády. Podle časového postupu měl bych sice věnovat dříve posmrtnou vzpomínku vládě bývalé, dovolím si však během přednesu svých myšlenek jenom vzpomínku mimochodem ji věnovati, co dříve vyzvednu některé body programového prohlášení pana ministerského předsedy.
Pan ministersky předseda zmínil se o hospodářské krisi, která je všeobecná a která byla prvním bodem jím předneseného programu. Je pravda, že náš stát jako oasa v poušti stojí ve střední Evropě, s odhodlaností a odvahou čeliti náporu útočníků na naši hospodářskou existenci. Stoupání ceny naší koruny nesmí však býti uměle vyháněno, na naše poměry jakž takž upravené, nesmí býti hřešen o, neboť jest možno, že by cizí podvratnou agitací naše poměry byly podvráceny a krise hospodářská, která není jen vždy důsledkem stoupání ceny naší koruny, mohla býti přiostřena.
Je mylný názor, že krise hospodářská dnešních dob týká se pouze průmyslu nebo průmyslového dělnictva. My zemědělci krisi tu proděláváme s sebou. Konjunktura příznivá zemědělství je pryč. Rolník má dnes platiti dávky a daně, kdy krise na něho více doléhá jak na kterýkoliv jiný stav, tak, jako by byla úroda abnormálně bohatá, ačkoliv jest známo, že letošní rok byl pro nás rokem katastrofálním. Sucho, průtrže mračen, krupobití, lijavce, to vše následovalo za sebou, takže dnes, kdy na jedné straně naříká se na nezaměstnanost, zemědělci naříkají na nedostatek příznivého počasí, pracovních sil, aby zbytky své úrody dostali pod střechu, do míst určených k přezimování, úschově té které plodiny.
Ceny plodin letošní sklizně neodpovídají výrobním nákladům a třebas se nám ve státním rozpočtu zaručuje sleva 400 mi lionů korun daně z obratu, nic to pro nás neznamená, neboť při menší tržbě musí býti přirozeně menší obratová daň, a ta nebude činiti pokles jednu pětinu cirka proti roku loňskému, ale klesne pod polovici, u zemědělců na jednu pětinu, event. až jednu čtvrtinu tržby roku minulého.
S povděkem vítáme slova p. min. předsedy, že vzhledem k tomu, že v praxi zákona o státní dávce a přírůstku na majetku prokázány byly mnohé tvrdosti, je nutno přikročiti k opravě zákona toho ve směru přiměřených a sociálně spravedlivých materielních úlev.
Poněvadž vláda sama je si jista, že ve svém programovém prohlášení nevytýčila veškeré úkoly, jež přináší život státu a jeho obyvatelstvu a chce je řešiti v úzké součinnosti s Národním shromážděním, nevylučujíc nikoho, kdo má upřímný zájem o stát a jeho dobro, jako příslušník našeho státu přináším v zájmu státu a v zájmu našeho zemědělstva přání, aby dávka z přírůstku na majetku nebyla na nás vymáhána z přírůstku fiktivního, ideálního, jmenovitě u budov, inventáře i pozemků.
Dávka z majetku a přírůstku na majetku předpisovaná podle zákona ze dne 8. dubna 1920, je velice tíživá a v mnohém případě hraničí přímo s konfiskací majetku. Tím ovšem vinen není zákon sám, nýbrž ti, kteří jej vykládají. Znám případy, kde berní správa, třebas v Poličce, vypočítá dávku z přírůstku na 20.000 K, co zatím podle zákonných norem propočítáno činí 4000 K. Nebo jiný případ. Domkář, mající podle úředního ocenění majetek před válkou oceněný na 800 K, oceněn je na 73.000 K, ačkoliv majetek jeho se nezvětšil v ničem. Povinná dávka 13.000 K přesahuje cenu celkového jeho majetku vůbec. A nejen z obvodu berní správy v Poličce, ale i z Ledče, Chrudimi, Žamberka, Milevska, Sedlčan a jinud mohl bych posloužiti statistickými příklady ne dávky, nýbrž konfiskace majetku.
Víme, třebaže je to nepopulární, že daně platiti musíme. Stát jich ke své existenci nutně potřebuje. Poněvadž však stát nemůže existovati bez poplatníků, je samozřejmou nutností i sílu poplatníkovu využitkovati jen poměrně podle jeho možnosti a ne ji přepnouti jako tětivu u luku. Žádáme novelisaci zákona o dávce z přírůstku na majetku nejen v tom smyslu, aby nebylo zdaňováno to, co nemáme, ale aby opraven byl zákon tak, aby úředníci berních správ neměli právo odchylovati se od zákonných norem. Chceme platiti daň z majetku, který jsme skutečně k 1. březnu 1919 měli a dávku z přírůstku chceme platiti z toho, co nám skutečně přibylo. Jmenovitě žádáme, aby válečné zisky zbohatlíků byly řádně zdaněny. (Výborně! Tak jest!) Žádáme dále, aby rekursy podané proti vysokým daňovým předpisům byly řádně prozkoumány a benevolentně také vyřízeny, a ne aby zůstávaly 4-5 roků ležeti nevyřízeny.
Na ohlášenou reformu daňové soustavy, kterou vláda má ve svém programu, se opravdu těšíme.
Jsou případy, že z rolnických usedlostí, majících před válkou cenu 10- 15 tisíc korun, bylo loňského roku zaplaceno přes 2000 korun na různých daních.
Daně u nás stouply oproti letům předválečným ne o 100, 200, nýbrž o 3-4 i více tisíc procent. Ty daně platíme, aniž víme, jaké daně platíme, aniž je nám známo, na co na všechno ta která daň odváděna, eventuelně vybírána jest.
Co je u nás zemědělců, je i u živnostníků, které samosprávné přirážky jako nás přímé daně velice zatěžují a poplatní sílu poplatníkovu podlamují.
Odbouráváním daní a reformou daňového systému budeme se jako stát také snažiti vybřednouti z dnešní hospodářské krise.
Naše zemědělství poškozováno je každoročně spoustou škod, které mu působí dravé horské bystřiny, potoky i řeky, jmenovitě při jarním tání sněhu a větších dešťových srážkách. Upravováním vodních toků, podporováním regulací potoků a řek nejen že by se rolnictvu prospělo, prospělo by se i státu, neboť škody národohospodářské, vzniklé těmito škodami, jdou do milionů, ale čelilo by se i nezaměstnanosti dělnictva.
Uznávám, že u každého oboru práce nelze žádati na dělníkovi, aby se uchopil krumpáče a lopaty. Zůstane také pravdou, že stát náš není schopen na dlouho polovinu nebo třetinu svých celkových příjmů věnovati na osobní náklady svých zaměstnanců. Stát nemůže všechny schopné síly zaměstnati a stát náš nemůže také dlouho a trvale platiti podpory nezaměstnaným, poněvadž bude nutno revidovati poměr rozvrstvení pracovníků v různých oborech práce. Stát náš je příliš zprůmyslovělý a tím právě příliš mnoho lidí čeká na zaměstnání v tomto oboru práce.