Majitel továrny, který na příklad jako textilník má přádelnu a tkalcovnu, jest angažován svými spekulacemi u určitého bankovního ústavu, ten ho kryje, dává mu úvěr a současně se stará o dobré zúrokování uložení jeho velikého kapitálu. A jestliže dnes přicházejí průmyslníci ze svazu Obchodních a živnostenských komor a říkají: Nám je zle, je třeba nějakým způsobem učiniti nápravu, jest nutno odbourat daně, jest nutno opatřiti zaměstnání pro naše továrny, nuže, tito pánové, kdyby měli býti upřímní a šli do sebe, museli by říci, tak jako to řekl zástupce strany národně-demokratické v Lomnici nad Pop.: My továrníci to vydržíme, my máme dosti peněz již nahrabáno, my jsme hodně milionů z dělnictva vydřeli a bude-li krise trvat ještě rok nebo dva roky, my to vydržíme. Ale ještě jiným způsobem si pomůžeme: nebude-li se nám dařit naše spekulace, povandrujeme se svým kapitálem do ciziny. - A podívejte se na Slovensko. Dělníci jsou tam připraveni o svoje zaměstnání v továrnách, které se stěhují do Maďarska, převážejí tam celé svoje zařízení strojové a tím vlastně seslabují a snižují hospodářské poměry na Slovensku. Proti tomu ovšem naše vláda nemá žádného opatření, nežli že to klidně snáší. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Jsem rád, že jest přítomen pan ministr sociální péče. Když se sestavoval rozpočet, řeklo se, že schodek musí býti pokud možno nejnižší. Rozpočet byl po stránce výdajové snížen, ale jakým způsobem? Vážení pánové a paní! Vy jste odhlasovali letos zákon o zvýšení důchodu válečných poškozenců, invalidů, žen po vojácích padlých, jejich dětí a sirotků. Tím zákonem alespoň částečně bylo vyhověno těm dávným přáním, aby trochu to existenční minimum těchto obětí válečných bylo ze státních prostředků hrazeno. Nyní přichází finanční správa československá a říká: My nemůžeme přece hraditi všecko, co jest preliminováno na základě zákonných ustanovení. A dnes ministerstvo sociální péče nemá dotováno vydání spojené s nákladem na vyšší důchod válečných poškozenců, poněvadž ministerstvo financí se vyslovilo: až prý to bude potřebí, tak se to dá. Ale já se ptám, zda jsme zde proto, abychom schvalovali rozpočet, který není založen na věcných, na skutečných zákonných podkladech, nebo jsme-li zde proto, abychom rozpočet považovali za kus cáru, o kterém se bude mluviti 3 neděle ve výboru a 14 dní v plenu, odhlasuje se, a pak si budou příslušné resorty dělat s vydáním a příjmy, co budou samy chtít. To jest důležitá okolnost.
Právě před chvilkou byli zde zástupci nezaměstnaného dělnictva pražského - včera ráno, pokud je mi známo, dostavili se do ministerstva sociální péče. Zítra jest den, v němž bude Československo oslavovat popáté 28. říjen jako svátek svojí státní samostatnosti. Nuže, tento svátek není ještě kalendářním, není oficielním svátkem, tedy nemusí se podle toho řídit žádný zaměstnanec, žádný podnikatel, poněvadž může klidně naříditi, že se pracuje. Ale ministerstvo sociální péče a vláda československá, jako představitelé dnešního režimu a zejména jako držitelé moci v tomto státě, měli by tento zítřejší den proklamovat a skutky dokázat, že jest skutečně svátkem pro každého. Ale co se stalo? Mám dosud jeden případ ze Smíchova, z nejprůmyslovějšího obvodu Velké Prahy, odkud přišli proletáři se stížností, že tamnější hejtman odepřel výplatu podpory v nezaměstnanosti za den 28. října. Místo toho, aby těm dělníkům, kteří jsou tak nešťastni, že byli postiženi nezaměstnaností, se přidalo, aby si uvědomili, že jest skutečně veliký den národního jubilea, odpírá jim byrokrat ze Smíchova - možná, že má nějaké direktivy - výplatu podpory, která tak jako tak bude nízká, pro tento den 28. října. Pan ministr sociální péče byl tak laskav, že řekl, že s tímto ustanovením nesouhlasí a že bude učiněno v tomto směru všecko, co je potřebí. Konstatuji, že pan přednosta okr. politické správy odepřel výplatu podpor v nezaměstnanosti i po tomto prohlášení pana ministra sociální péče, poněvadž řekl, že prý nemá žádné poukázky, aby tuto podporu skutečně mohl poukázati.
Nuže, vážení pánové, finanční správa se zanáší tím úmyslem, zaříditi státní podniky podle soukromého podnikání. Tak na příkl. továrna na tabák bude řízena čistě obchodním ředitelem, bude jen pamatováno na to, aby se pokud možno nejvíce vydělalo a aby náklad spojený s výrobou byl nejnižší. Nebo solné doly, které máme jediné v Československu, v Akna Slatina v nejvýchodnějším cípu našeho státu, v Podkarpatské Rusi, budou řízeny podle obchodních zásad: nejmenší vydání, největší příjem, asi podle zásad soukromo-podnikatelských firem a bank, zvyklých po stávce bankovních úředníků loňského července, že když někdo ze zaměstnanců nepoložil hlavu na guillotinu zaměstnavatelské libovůle, jednoduše po 20 až 30 letech úmorné práce byl z práce vyhozen.
Tímto způsobem chceme řešiti otázku sanování financí státních? Za dnešního režimu a pod zorným úhlem měšťáctví československého by se po čertech špatně dařilo zaměstnancům státních podniků obchodně spravovaných podle zásad, které proklamoval pan ministr financí. Ovšem banky a jednotlivé peněžní ústavy mohou si libovati, že mají značné příjmy. Dostávám právě sdělení, které bylo publikováno v Praze dne 23. října: Česká společnost pro průmysl cukerní, financovaná Živnobankou, vykazuje z bilance za minulý rok čistého zisku 12,400.000 K, s převodem loňského zbytku celkem 15,200.000 K, což znamená 62% zúročení původního akciového kapitálu, čili jinak za 1 1/2 roku zaplatí se těmto členům nebo akcionářům celý kapitál, který do podniku vložili. Živnobanka bude vypláceti 60% na dividendě na akcie svým správním radům, na jednotlivce až 200.000 K. Předsedovi správní rady, bývalému vrchnímu radovi, řediteli Živnobanky Růžičkovi, odhlasována roční tantiema 1,287.160 korun československých!
Zde je viděti, kde by se mohl zjednati pramen státních příjmů, kdo by mohl něco sleviti a přispěti k sanování zbědovaných příjmů státních. Na jedné straně vidíme, že soukromé podniky vydělávají úžasné miliony, a na druhé straně vidíme, že stoupá počet těch, kteří by rádi pracovali, jen kdyby pracovati mohli.
Vážení pánové! Dnešní doba je kritičtější, nežli si vlastně představujete, nedá se odbýti krásným proslovem anebo vypracovanou řečí podle určité šablony v poslanecké sněmovně. Je zapotřebí nejen se zamysliti, ale také pomýšleti na určité prostředky, které by mohly napraviti alespoň to nejhorší. Každý člověk pracující má přece právo aspoň na život. Či chcete vehnati ještě další statisíce lidí do zoufalství a chcete odsouditi statisíce dětí proletářských k tomu, aby neměly co dáti do úst? Mají se vrátiti doby z druhého a třetího roku války? Ale dnes jsou jiné poměry. Zboží je, zboží je nadbytek, my máme mouky dost, masa dost, máme dosti všech životních potřeb, takže bychom mohli v pravém slova smyslu v hojnosti žíti, ale není peněz na kupování těchto potřeb. Lidé, kteří by je mohli kupovati, jsou bez zaměstnání anebo mají takové platy a mzdy, že jejich příjem nestačí ke krytí toho nejnaléhavějšího. Nuže, vážení pánové, jestliže zde přicházejí obchodní komory s daty o tom, že příčinou těchto poměrů je pouze valuta, my se svého stanoviska konstatujeme: Jednou z příčin ovšem jest spekulace s valutou, ale základní příčinou není. Jsou zde ještě jiné příznaky. A podíváte-li se, vážení pánové, na statistiku o hospodářství v nezaměstnanosti našich podniků, o omezování výroby, pak z několika přehledných cifer vynikne ubohost hospodářského života Československa, ubohost nejenom po stránce hospodářské a konkurenční, ale také i po stránce sociální.
Jest to patrno z výkazu, jejž podává nám Svaz obchodních a živnostenských komor, který byl dodán všem klubům - jsou to tedy úřední číslice - že v chebském obvodu na počátku roku bylo v závodech zaměstnáno 8297 dělníků, kdežto v srpnu je zaměstnáno již jenom 4223, v ašském průmyslu textilním bylo zaměstnáno 2400 dělníků, nyní je jich zaměstnáno necelých 300, v průmyslu porculánovém koncem července bylo zaměstnáno 15.000 dělníků, z toho je nyní 1500 propuštěno a 10.000 dělníků pracuje pouze 2 až 3 dny týdně. V obvodu královéhradeckém - je to tedy český obvod z východních Čech - zasáhla průmyslová krise hlavně průmysl textilní jako rovněž v Chebsku, neboť zde je průmysl odkázán ze 75% na export. Otázka vývozu je nejdůležitější pro hlavní náš industrielní odbyt, jako je textilnictví, výroba nástrojů a strojů průmyslových, konfekce prádla a konfekce šatstva. Československý průmysl je vlastně vybudován ze 75% na export. Má tolik možnosti výnosové a výrobní, že může zásobovati 70 milionů obyvatelstva a v Československu je pouze 14 milionů obyvatelstva, a to ne celých, a z toho ovšem značná část vůbec nemůže kupovati. Proto vidíte, že továrny v různých krajích, které dodávaly své zboží do ciziny, dnes jsou vůbec úplně zastaveny anebo živoří, dělníci jsou zaměstnáni 1 nebo 2 dny v týdnu. Většina podniků na Hradecku pracuje 3 dny v týdnu. Podporu v nezaměstnanosti, vyplácenou v refundačním řízení závody na počátku září, bralo 10.317 dělníků a koncem tohoto měsíce vzrostl počet podporovaných o dalších 6000 osob. Domácký průmysl textilní, kterým se zabývají největší chuďasové ve vesničkách na úpatích a kopcích Krkonošských hor, je přímo z jedné čtvrtiny zničen. Kovoprůmysl je téměř zničen - pokud byl odvislý od vývozu - při zrušení téměř všech zahraničních objednávek. Následkem zvýšení naší průmyslové krise je sklářský průmysl, zejména jablonecký ze světového obchodu vůbec vyřazen a v průmyslu potravinářském jsou postiženy všechny vývozní firmy uzenářské, známé pražské uzeniny, šunky a salámy dnes nemohou býti vyváženy, poněvadž nikdo nemůže kupovati. Sušárny čekanky, továrny na kávové náhražky, které si opatřují suroviny za vysoké ceny, do ciziny vyvážeti nemohou a domácí konsum je snížen následkem nedostatečných příjmů obyvatelstva. V obvodu brněnském - v jednom z nejprůmyslovějších obvodů kromě pražského, ze kterého musíme vyjmouti zvláště okresy Praha VIII., Smíchov a Praha VII. - v obvodu brněnském tedy klesl počet zaměstnaných dělníků od 1. ledna 1922 o 30 až 50%. V průmyslu keramickém pokles zaměstnaných je nad 50%. Pracovní doba byla tam snížena ve velkém počtu závodů na 4 dny v týdnu. Podle sdělení Svazu moravských průmyslníků v lednu t. r. z 18.000 dělníků bylo zaměstnáno 15.000, koncem srpna však pouze 5000. 20 továren se 6000 dělníky pracuje 5 dní v týdnu, 12 továren se 4000 dělníky 4 dny, 5 továren pouze 3 dny v týdnu. Svaz zaměstnavatelů svitavských sděluje, že jeho 12 firem začátkem roku zaměstnávalo průměrně 1200 tkalcovských stavů, koncem srpna však pouze 60% stavů. 5 textilních továren zastavilo úplně výrobu, ostatní tak učiní v nejbližších týdnech. Oděvní průmysl, zejména mužská konfekce, je ochromen, neboť byl odkázán na vývoz. Největší průmysl tohoto druhu je v Prostějově. Tisíce dělníků zaměstnaných v konfekčním průmyslu v Prostějově, vyrabitelé kalhot, kabátníci atd. pracují doma se ženami a dětmi. A jděte se dnes podívat do Prostějova: ti lidé tam po celou řadu týdnů pracují pouze jeden nebo dva dny v týdnu nebo nepracují vůbec! A není divu! Největší odbytiště pro prostějovskou konfekci byla Pešť a Vídeň. Dneska do Pešti je zavřena cesta, do Vídně není odbytu pro znehodnocení valuty rakouské i maďarské a tím je ubit prostějovský průmysl.
Takových případů je ve všech oborech více. Připočtěme k tomu tisíce domáckých dělníků z jiných oborů! Uvádím textilní průmysl, který jest rovněž postižen, Živnostníci hromadně vypovídají své živnostenské listy, z Brna se oznamuje, že během tohoto roku zřeklo se provozování živnosti 57 členů společenstva oděvníků brněnských. Těžba uhlí v revíru ostravsko-karvínském je omezena na 3 dny v týdnu. 75% výroby koksu je zastaveno úplně. A nemáme se čemu diviti! Ze saarského území - jednoho z nejstarších těžišť Evropy, které teď bylo připojeno k Německu po úpravě hranic na základě versaillesského míru - a kde doluje se špatnější uhlí než naše, dováží se toto uhlí přes Francii, Německo a Československo do Pešti a při tom vagon saarského uhlí přijde touto cestou do Pešti laciněji, nežli vagon uhlí ostravského, které má do Pešti tak daleko, co by kamenem dohodil. Tu je viděti zvrácené poměry, zvrácenou politiku tarifní, poněvadž tu je příčina abnormálně vysokých nákladů dopravních. Ze statistiky vývozu našich hotových výrobků je třeba, abych uvedl - a tu konstatuji, že je to z doby, kdy krise, zaviněná valutní spekulací, ještě nezasáhla u nás plnou váhou, poněvadž stoupání koruny československé bylo zahájeno ve značnější míře a tempem rapidnějším teprve v srpnu a září tohoto roku - celkový vývoz hotových výrobků v červnu t. r. - bohužel nemám data cenová, nýbrž jenom data kvalitativní, totiž kolik centů a kusů proti minulému roku bylo vyvezeno. Oproti minulému roku poklesl vývoz našich hotových výrobků z 1,147.000 q a 419.623 kusů na 645.832 q a 367.496 kusů, čili o 43%. Ale tato statistika není směrodatná, museli bychom znáti dnešní statistiku, abychom mohli porovnati, jak časově pokročila skutečná krise v tomto směru.
Ale také naše konsuláty, jak je uvedeno zvláště ve zprávě Svazu obchodních a živnostenských komor - moje informace jsou vlastně vybírány pouze z úředních dat - přinášejí a podávají relace velmi smutného obsahu. Tak na příklad konsulát ve Varně píše 5. září pod č. j. 1919: "Srpnový kurs vyvolal úplné desinteresement o československé zboží. Bulhaři říkají: nemá smyslu bráti v úvahu vaši korunu."
Situace této ovšem využívají jiné státy, jako na př. Italie a Anglie, které vytlačují české zboží ze zahraničního trhu.
Konsulát v Sarajevě 1. září píše a podává tuto situační zprávu: "Situace dovozu republiky Československé vzhledem k vysokému stavu Kč minimální. Ve sklářství nastoupila úplná stagnace. Učiněné větší objednávky pro náhlý vzestup Kč byly anulovány. Textilnictví jest téměř úplně zhrouceno po stránce vývozní. České zboží následkem valutárních změn utrpělo ohromné ztráty. Československé zboží bývá nahrazováno italským, které je svojí jakostí mnohem špatnější." Konsulát v Krakově podává úřední zprávu za srpen v tom smyslu, že polští obchodníci naléhají, aby věřitelé - exportéři z Československa - ze svých starých pohledávek vůbec slevili a žádají nejméně 60%. Generální konsulát vídeňský dne 4. září konstatuje ohromný pokles dovozu uhlí a výrobků strojnických právě následkem vysokého kursu čs. koruny.
Na základě těchto dat a těchto cifer jest skutečně na pováženou, jestliže ministerstvo financí přichází s drobečkovou politikou a říká, že bude třeba nějakým způsobem, ne sice zaváděním nových daní, ale při řešení otázek finančně-politických, jako jsou změny soustavy daňové, dbáti interesů všech vrstev.
Uvedl jsem již při rozpočtové debatě minulého roku - a obraz ten se asi nezměnil - že na daních nepřímých odvádí se v Československu 85%, na daních přímých 15%. Z toho je viděti, že vlastně největší břemeno, pateronásobné břemeno, leží na nejširších vrstvách lidových, t. j. na dělnictvu, na zřízenectvu, na proletariátu z řad úřednických, poněvadž toto musí odevzdávat svůj groš, a sice vdovin groš, velmi těžce postrádatelný, ze svých nízkých příjmů v podobě daně obratové, dávky uhelné, v podobě dávky masné a všech těch konsumních nepřímých daní. Ovšem jest otázka, zdali to dělníci a ostatní, kteří trpí těmito poměry, snesou, a zda skutečně zůstanou i na dále netečnými. Dnes ovšem jest třeba konstatovati, že po stránce, řekl bych organisační, není ještě mezi dělnictvem té jednotnosti, jaká by měla býti. Jest úkolem zejména revoluční organisace strany komunistické, aby po stránce organisační sledovala cíle sjednocení dělnictva tak, aby bylo možno proletariátu i v Československu vybřednouti z těch těžkých poměrů doby přítomné.
Ačkoliv pokládáme dnešní krisi za krisi, která se bude opakovati, bude-li dnešní soustava udržena, poněvadž je nezbytným doprovodem systému soukromokapitalistického, za krisi, která se dostavuje v určitých intervalech, ovšem ne předem stanovených, nýbrž mimořádných, přece pro odstranění dnešní krise navrhujeme některé prostředky, které, kdyby se uznaly, mohly by tomu nejhoršímu předejíti, totiž vyhladovění a dalšímu ničení dělnických existencí. Je to zejména sjednocení bank v jedinou banku a podrobení jejích operací zvláštní kontrole shora a kontrole zaměstnanců a dělníků zdola. Za druhé sjednocení největších syndikátů a monopolistických kartelů pod kontrolou státu a dohledem dělníků, zejména při výrobě železa, těžbě uhlí, v průmyslu cukrovarnickém a textilním. Za třetí provésti pozemkovou reformu v tom smyslu, že budou socialisovány velkostatky. Za čtvrté povinné spojení občanstva v celostátní organisaci družstevní za účelem plánovitého rozdílení nejnutnějších předmětů životních a s použitím stávajících družstev za podpory státní. Za páté okamžité zahájení železničních investic, staveb nádražních budov, druhých kolejí, nových tratí, jako Praha-Znojmo, Bratislava-Praha-Bohumín, a pod., dále staveb obytných budov pro státní zaměstnance. Ovšem je pravda, budovy pro státní zaměstnance, pokud jsou cizího původu, máme, jako na příklad pro vzácnou a námi velmi vřele milovanou francouzskou missi, pro ty, kteří se baví a po těžkých strádáních se musí zotaviti na čerstvém vzduchu a dojížděti do pražské Stromovky každého rána koňmo, kde se s nimi setkává náš pan generální inspektor naší armády. Důstojníci naší francouzské misse jsou ubytováni v různých hotelích pražských a včera jsem se dověděl, že jeden z těchto důstojníků - kolonel - bydlil v hotelu a že za něj československá republika platila měsíčně - pán je zvyklý na více místností, je sice sám, ale musí míti pohodlí - 7000 Kč. (Slyšte!) Měl tedy tento kolonel za byt měsíčně více, než dělník československý za svoji celoroční dřinu. Vážení pánové! V Bubenči se vystavěla budova. Jest tam právě 12 bytů. Těchto 12 bytů bylo vyhraženo pouze členům francouzské misse. Tento dům stál 2 miliony korun. Nemyslíte, že by bylo dobré postaviti na periferii v Praze - pozemky by mohla dát obec - několik baráků, kde by se mohlo usaditi se svými ubohými rodinami tisíce státních zaměstnanců a zřízenců. Mám jeden případ z poslední doby: V Praze VII., v Letohradské ulici č. 58, bydlí topič státních drah v bytě o jedné místnosti, do které se chodí přes dvě místnosti přední na stranu, pro vodu a pro všechny potřeby. Dva nájemníci procházejí těmito místnostmi. Tato díra je prožraná houbou, úplně nezpůsobilá k obývání. Všecky intervence byly marny. Obrátil jsem se na ministra zdravotnictví za vyšetřením těchto poměrů, obrátil jsem se osobně na dra Baxu, předsedu správní komise pro velkou Prahu, a ukázal jsem na neudržitelnost těchto poměrů. Žena mu tam těžce churaví, dítě mu tam zemřelo, ale není pomoci.
Včera jsem byl ve vojenském statku v Košířích, za Košířemi přes půl hodiny cesty. Tento vojenský statek byl prvním takovým pokusem, aby vojáci měli pro svoje zásobování určitý objekt hospodářský. Tento statek vojenský se likviduje. V něm je 14 rodin tamějších, bývalých zřízenců, kteří přišli o svoje zaměstnání a současně mají býti vyhozeni z bytu, poněvadž se tam nastěhuje baterie dělostřelectva z Kostelce nad Labem a odněkud z Kopidlna, poněvadž tam prý pochůzka velitele baterie trvá skoro hodinu a je třeba, aby baterie byla pohromadě. Když jsem mluvil s odpovědným šéfem ministerstva Národní obrany, bylo mně rečeno, že těm lidem mohou se dáti byty náhradní. Ptal jsem se, kde? V těch barácích za kadetkou, které mnozí znáte, o kterých se vyslovil sám pan ministr Udržal před 14 dny, že si tam uhnal generál Kunz a generál Diviš rheumatismus a že teď chodí celí na křivo. Tyto baráky jsou pro úřadování československých generálů špatné, ale poněvadž tam byli generálové, jsou dobré pro proletáře z bývalého motolského statku. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Dále žádáme a navrhujeme: regulaci řek, zejména Vltavy a pokračování v regulaci Labe a Moravy; elektrisaci v provozu státním. Převzetí všech podniků, jejichž vlastníci sabotují výrobu, do správy státu, s technickým a administrativním vedením jejich dělníků manuelních i duševních; tresty a pokuty, zabírající majetek sabotujících podnikatelů; vyplácení podpor v nezaměstnanosti, zvýšených o 100%, po celou dobu nezaměstnanosti i dělníkům neúplně zaměstnaným; zavedení sociálního pojištění a výplatu starobních podpor od 1. ledna 1923.
Konstatuji, a pan ministr sociální péče dá mně sám jistě za pravdu, že obnos, který se má dnes preliminovati na vyplácení podpor v nezaměstnanosti per 100 milionů korun v říjnu t. r. až do konce tohoto roku, při stoupajícím počtu nezaměstnaných naprosto nevystačí, neboť je to obnos naprosto nedostatečný. Počet nezaměstnaných přestoupil jistě půl milionu, s příslušníky rodin je to již přes 1 milion lidí, kteří trpí nynější hospodářskou krisí. A vy chcete zavésti sociální pojišťování, jak tu bylo řečeno zástupcem strany sociálně-demokratické, v jakési naprosté jistotě, že to jinak nejde, až od roku 1928? Což vláda nemá tolik pochopení pro strádání těch nejubožejších z ubohých, ani tak zvané socialistické strany, aby se pokusily aspoň o to, aby bylo přikročeno k vyplácení starobních podpor lidem přes 60 roků starým, invalidním, zmrzačeným, k práci neschopným od 1. ledna příštího roku? V tom jest smysl sociálního pojišťování. Chcete-li dělat reformy, dělejte je včas a tak, aby to stálo za řeč. Ovšem poměry jsou neobyčejně desolátní, a jak řekl Karel Marx už před 50 lety: "Na určitém stupni vývojovém střetnou se hmotné společenské síly výrobní s poměry výrobními, čili, a to je pouze právnický výraz pro tento stav, s poměry vlastnickými, v nichž se dosud nalézají. Výrobní síly rozrazí svoje pouta, nastupuje období sociální revoluce. Se změnou základu mění se celá nadstavba, volněji nebo rychleji."
Tato pravda je čerpána ze skutečnosti
a platí také pro Československou republiku. Komunistická strana
má za úkol a svoje jediné poslání proces revoluční urychlovat,
říditi a přivésti přes dnešní, skutečně obtížné situace proletariát
československý tam, kde má býti, totiž k zajištění existence a
k vybudování všeobecně spravedlivého sociálního zřízení. (Výborně!
Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Slovo si vyžádal pan ministr sociální péče Habrman.
Ministr soc. péče Habrman: Dámy a pánové! Na naléhavou interpelaci pánů posl. Johanise, Slavíčka, Staňka, dr. Noska, dr. Lukavského a soudruhů a naléhavou interpelaci pánů posl. Schäfera, Pohla, Kaufmanna a soudruhů dovoluji si jménem vlády učiniti toto prohlášení:
Obě naléhavé interpelace obírají se otázkami hospodářskými, hospodářskou a průmyslovou krisí, jíž bylo věnováno již provolání minulé vlády z 9. září t. r., a jíž se obíralo prohlášení této vlády, v prvý den tohoto zasedání Národního shromáždění přednesené.
Mám tu čest prohlásiti slavné sněmovně, že vláda má upřímnou a pevnou vůli splniti všechny ony kroky, které byly v obou uvedených projevech označeny.
Stav hospodářské krise, kterou dnes naše republika prodělává, jest jistě přechodný. Třebas nelze vyloučiti, že mohou následkem hospodářských a politických vlivů zahraničních, jichž nejsme pány a regulátory, přijíti ještě jiné vlny krise, přec můžeme na základě zkušeností čerpaných z ciziny bezpečně říci, že jde a půjde nyní i v budoucnu o krise rázu přechodného.
Úkoly na vládu vložené hospodářskou krisí jsou dvojího druhu: jednak úkoly správní, jednak úkoly zákonodárné iniciativy. Základním a společným tonem obou těchto úkolů jest a bude snaha podporovati za přispění a pomoci státu hospodářskou produkci, práci a podnikání; formy, jimiž vláda chce tyto snahy uplatniti, jsou hlavně úlevy finančního rázu, zlevnění životních potřeb a finanční podpora osob a vrstev hospodářskou a průmyslovou krisí postižených.
Vládní prohlášení přednesené před třemi dny v této síni ukázalo, kterými cestami chce kráčeti vláda k uskutečnění oněch forem. Jest to zejména úprava uhelné dávky a reforma daňová vůbec, provádění investic, urychlení různých veřejných staveb a prací, uspíšení objednávek ve všech oborech státní správy a podniků státních.
Pokud jde o vládní iniciativu zákonodárnou, možno konstatovati, že nejen v roce tomto, nýbrž i v létech minulých dbáno bylo toho, aby podnícen byl stavební ruch. Podrobná čísla uvedu ještě na jiném místě. Lze uvésti zde řadu zákonů, jichž tendencí, ať přímou či nepřímou jest, když ne odstraniti, tedy aspoň zmírniti následky nezaměstnanosti, jistě to zjevu nejpalčivějšího. Pokud jde o dobu dnes bezprostřední, možno zde uvésti, že bylo vydáno nařízení ze dne 23. října t. r., jímž čelí se hromadnému propouštění zaměstnanců tím, že stanoví se po dobu průmyslové krise minimální výpovědní lhůta.
Aby dle možnosti bylo čeleno překotnému zastavování práce ve velkých závodech, dala vláda příslušné pokyny přednostům zemských správ politických. Bude sledována snaha, aby v dohodě zaměstnavatelů a zaměstnanců byl provoz v určité míře udržen.
Pokud jde o cenovou politiku, bude pokračováno dále v opatřeních, aby ceny životních potřeb byly snižovány; orgány politické zprávy budou revidovati dosavadní cenové úmluvy. Ministerstvo pro zásobování lidu, pokud za daného stavu, rozsahu jeho kompetence a správního aparátu jest to možno, bude v tomto směru vykonávati své poslání.
Vláda podnikla také potřebné kroky u bank a peněžních ústavů ke snížení úrokové míry, aby bylo ulehčeno průmyslovému podnikání na úvěr odkázanému. O připravovaném snížení sazeb poštovních bylo obyvatelstvo již tiskem informováno.
Aby urychleně mohlo býti čeleno výstřelkům lichvy, byly administrativní delikty lichevní přikázány převážně správním úřadům. Připravuje se reforma, na základě jejímž má býti čeleno úmluvám o udržování vysokých cen, případně umělému překážení pochodu zlevňovacího.
V programu vlády bylo již v obrysech poukázáno na práce investiční. Ministerstvo veřejných prací urychlí nutné stavby veřejné jako jsou elektrárny, údolní přehrady, silnice, mosty a pozemní stavby. Ministerstvo železnic, jež uspíší přípravné práce týkající se státních železnic a prací na železnicích, zadá na účet potřeby na rok 1923 objednávky 1200 vagonů kolejnicového materiálu pod podmínkou, že ceny budou přizpůsobeny nynějším poměrům. Podrobnější program uvedu později.
V jednotlivostech možno poukázat, že ministerstvo veřejných prací provádí nyní v oboru staveb pozemních novostavby, adaptace a přístavby budov státních úřadů a ústavů v úhrnné částce 298.440.512 Kč. Náklad na stavby téhož druhu, jež se pravděpodobně ještě letos zahájí, obnášeti bude 268,983.638 Kč. Na stavby připravené k zahájení eventuelně v roce 1923 počítáno jest s nákladem 767,891.000 Kč.
V oboru staveb pozemních pro účely bytové provádí ministerstvo veřejných prací stavbu nájemných domů a svobodáren v místech zvláště postižených bytovou nouzí nákladem asi 72 milionů Kč. V důsledku usnesení vlády ze dne 15. května 1922 věnována byla částka 20 milionů Kč, získaná dle zákona ze dne 27. dubna 1922, čís. 130 Sb. z. a n., na stavbu domů pro státní zaměstnance v některých zvláště důležitých místech.
Dále na stavbu státních obytných domů ve střediscích úřadů a škol a městech župních na Slovensku věnován usnesením vlády ze dne 13. června 1922 částka 100 milionů korun.
Na stavby obytných domů pro státní zaměstnance, připravené k zahájení eventuelně v roce 1923 v místech, kde toho bude největší potřeba, počítáno částkou 50 milionů korun. Ministerstvo veřejných prací projednává ovšem veškeré tyto stavby se všemožným urychlením a s vyloučením druhé stolice, aby jakékoliv zdržení nenastalo.
Kromě dosud uvedených staveb pozemních pamatováno jest v návrhu rozpočtu státních investic pro rok 1923 na stavbu v oboru jednotlivých ministerstev značnými částkami, takže celkový náklad rozpočtený na prováděné neb k zahájení připravené práce v oboru bytové péče obnáší 676 milionů Kč.
V oboru staveb vodohospodářských věnováno na úpravu řek v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku pro rok letošní asi 40 milionů Kč, pro rok 1923 175 milionů Kč.