Jak je opatřeno střední školství letos učitelskými silami? Loni připadalo na 2868 zkoušených profesorů 387 nezkoušených, a 130 přesluhujících, 124 měli dovolenou zdravotní nebo studijní. Kromě toho ředitelé nahradili svým učebním úvazkem 60 sil a každý profesor učil průměrně 3 hodinám přespočetným. Letos je o 60 tříd více, ale počet sil také vzrostl o 141, takže až na 2 ústavy jsou všechny hodiny plně obsazeny. Bylo to umožněno zase jenom příkladnou horlivostí profesorů, kteří přes malé remunerace převzali opět vyučování v hodinách přespočetných. Za loňský letní běh dostalo se jim za to odměny, letos samozřejmě se lze nadíti., že také se jim dostane za to přiměřené remunerace. Počet posluchačů na fakultách filosofických a přírodovědeckých značně vzrostl a lze z toho míti naději, že nedostatek sil profesorských bude se velmi rychle zmenšovati. Národní školy máme dvoje: ty, které vydržuje samospráva, a druhé, které vydržuje stát. Těchto t. zv. menšinových škol dodnes bylo zřízeno 714. Zvláštní poměr ve školství je na Slovensku. Slovensko má pouze 982 školy státní, obecné a občanské, ale 2430 škol církevních. Podkarpatská Rus má 231 státní školu a 249 škol církevních. Jaký je náklad na toto školství na Slovensku? Na školy církevní na osobní náklady přispívají církve 3,496.000 Kč, ale stát 65,034.000 Kč. Vidíme, že účast na nákladu se strany církví je nesmírně malá, kdežto stát platí téměř všechno na církevních školách, ale na druhé straně nemá stát téměř žádného práva na dozor a také disciplinární moc není v jeho rukou. Každý nepředpojatý člověk uzná, že tento stav na Slovensku je na dlouho neudržitelný, že je nemožno, aby stát platil církevní školy a neměl vůbec práva dozoru a disciplinární moci nad učitelskými silami.
Tím vyčerpal jsem řádný a mimořádný rozpočet výdajový. Několik slov o příjmech státních, řádných a mimořádných. Jsou 3 resorty, které dávají státním financím 16 miliard státních příjmů: finance, železnice a pošty. Dále jsou 3 resorty: ministerstvo zemědělství, ministerstvo veř. prací a pozemkový úřad, které spravují státní jmění a dávají také necelé 2 miliardy státních příjmů. Tedy těchto 6 rozpočtových kapitol dává stálý příjem 18.350,000.000 K. Zbytek pak, asi 500,000.000, dává všech 18 zbývajících rozpočtových kapitol dohromady. Přihlédněme poněkud k rozboru příjmů, které udává ministerstvo financí, poněvadž to občanstvo nejvíce interesuje, co mají vynést daně, které občanstvo každoročně musí platiti, a jiné poplatky, ať daně přímé či nepřímé, cla a j.
Tedy nejprve přímé daně. Přímé daně proti roku 1922 jsou preliminovány zase větším obnosem o 258 milionů (Posl. Bubník: To platí výrobní vrstvy všechno!). Kdo to má zaplatiti? Zvýšena je v rozpočtu všeobecná daň výdělková o 21 milionů, zvýšena je výdělková daň podniků povinných veřejným účtováním a má vynésti více o 40 milionů, zvýšena je daň důchodová o 21 milionů, zvýšena je pro letošek daň z příjmů o 168 milionů. Tedy berní šroub v osobní dani bude dále pracovati a poněvadž se v r. 1922 seznalo, že ta částka byla nízko preliminována a že daň z příjmů vynesla více, tedy na rok 1923 je zařaděna částkou o 168 milionů větší. Vynese také více daň z tantiem, o 13 milionů více. Vynesou více úroky z prodlení, exekuční poplatky a tresty - tedy to, co naše poplatnictvo velmi tíží - o 8 milionů. Letos to bylo 10 milionů, na příští rok jest 18,800.000. To jsou všecky daně přímé. Cla rozpočtena jsou položkou vyšší o 148 milionů.
A nyní spotřební daň, které platí všechno občanstvo. Ty jsou rozpočteny méně o 396 milionů a mají vynésti dohromady 2.123,000.000. Přihlédněme, v čem jsou sníženy a v čem zvýšeny! Dávka z kořalky má vynésti méně o 10 milionů. Daň z cukru je snížena o 12 milionů, daň ze zapalovadel o 6 milionů. Daň z vína v lahvích o 4 miliony a dávka z uhlí jest proponována o 400 milionů méně. Zvýšeny jsou tyto nepřímé daně v rozpočtu:licenční poplatek má vynésti více o 7·5 milionu, daň z nápojů na venkově o 10 milionů, daň z masa na venkově více o 10 milionů, daň z vodní síly o 10 milionů více - letos byla 30, pro příští rok 40 milionů. Poplatky různé, které vynesou 2.873,000.000 jsou preliminovány o 72 milionů níže. Zvýšeny jsou tyto poplatky: Kolky o 21 milionů, právní poplatky mají vynésti o 180 milionů více, daň z jízdních lístků více o 30 milionů, daň přepravní má vynésti více o 93 milionů, a daň ze zavazadel více o 2 miliony.
Jest otázka, zda pan ministr financí v těchto položkách dobře odhadoval, nebo zda se shledá s výsledkem menším. Snížena je daň z obratu a přepychu o 400 milionů.
Monopoly vynesou méně, a to sůl má vynésti méně o 13 milionů, výbušné látky o 8 1/2 milionu.
Nyní jsou státní závody a ministerstvo financí. Tabák má vynésti více o 57 milionů, úhrnná suma výnosu tabáku je 1.762,000.000 (Výkřik: Prokouřené miliony!)
To prokouříme, prosím, dobrovolně. Tato daň, pánové, 1.762,000.000 je úplně dobrovolná daň, kterou státu dáváme. Podnik tento je pro stát přirozeně aktivní. Vydání věcná jsou 905 mil., takže zbývá 857 mil. zisku. Státní loterie, podnik nový, mladý, má v příjmech 87 mil., ve výdajích 66 mil., takže zbývá zisk 21 mil., takže proti letošnímu roku je preliminován příjem větší. To by byly jen ukázky, slavná sněmovno, které snad nezajímají ani tak pány členy sněmovny, kteří mají příležitost si je přečísti v rozpočtu, jako širokou veřejnost a při této příležitosti je nutno alespoň některá čísla vytáhnouti a veřejnosti předložiti, aby měla ponětí, na jakých prvcích spočívá státní hospodářství.
Přistupuji k rozpočtu státních investic. Státní investice, jak jsem uvedl s počátku, mají určeno pro rok 1923 2.999,000.000, tedy méně proti letošku o 263 mil. Snížení to je přirozené, poněvadž očekáváme snížení nákladů všech stavebních podnikání. Je potřebí při této příležitosti zdůrazniti, že položka na investice povolená, neznamená, že za celý ten obnos roku 1923 budou provedeny stavby, nýbrž to znamená hranici až na kterou smí státní správa jíti, když realisuje investice rozpočtové. Je to vázáno na dvě podmínky: Pokud příslušné stavby budou tak technicky zpracovány, aby se mohly provésti a za druhé pokud ministr financí najde peníze, aby se stavby mohly prováděti. To je podmínka sine qua non, ale jak uvidíte, z výkladu dalšího, přece z části dosažitelná. Je zajímavo, jak se investice státní zvětšují stále, a to na podniky, které každý občan musí pozdraviti, Tak na vodní stavby je o 30 mil. proti letošnímu rozpočtu více. Na elektrisaci státu je v rozpočtu o 40 mil. korun více než letos, na státní báňské závody o 15 mil. více a na pozemní stavby o 169 mil. více. Tedy celkem o 255 mil. více je preliminováno v záhlaví ministerstva veřejných prací pro rok 1923.
Ale my jsme povolovali investice již na rok 1921 a 1922 a dosud nebyl veřejnosti podán výkaz, co z toho, co jsme povolili, bylo realisováno. Tedy alespoň několik ukázek, že vláda skutečně mohla realisovati, že není investiční rozpočet pouze přikrášlením rozpočtu, jak bylo praveno v rozpočtovém výboru, že to není schválně dáno z rozpočtu stranou, aby rozpočet byl poněkud rovnovážný, nýbrž, že skutečně investiční rozpočet je upřímně myšlen, a kdyby byly prostředky, že by se provedl celý v těch podnicích a projektech, jež jsou zralé k provedení.
Co jsme provedli roku 1921 z celkového investičního rozpočtu? Na stavby předsednictva ministerské rady bylo dáno téměř 9 mil., pro ministerstvo financí - malý obnos - 361.000, pro ministerstvo pošt v r. 1921 97 mil. a pro min. železnic 1.421,000.000, pro min. zemědělství 4 mil., pro min. veř. prací 282 milionů. My jsme tedy realisovali celkem v roce 1921 investiční program do výše 1.812,000.000. Měli jsme v rozpočtu něco přes 3 miliardy, ale celkem byla přece hezká řada věcí provedena. A co v roce letošním až do září bylo provedeno? Na investice bylo povoleno přes 3 miliardy a do dnešního dne uvolněno na 1.060,000.000. Do konce roku se to ještě zvětší, poněvadž účty přijdou hlavně ke konci roku, takže letošního roku přes 50% investiční o programu jsme realisovali.
Ovšem je nyní otázka, z čeho se to uhradilo, kde jsme vzali na to obnosy, a tu mohu slavné sněmovně sděliti konkrétní data celého investičního hospodářství do dnešního dne. Je známo, že ve finančním zákoně stojí, že tyto investice se nesmějí hraditi z běžných příjmů, nýbrž jen prostředky zvláštními, které ministr financí si vypůjčí na investice. Jaké půjčky jsme realisovali, odkud jsme vzali peníze? Předně to byla investiční půjčka dopravní, povolená zákonem z 18. března 1921, která vnesla dle stavu ze dne 4. listopadu 1922 589 milionů. Protože však potřeby investiční ministerstva pošt a železnic dohromady dělaly 1.518,000.000, je viděti, že půjčkou nebyly uhraženy. Pak jsme měli státní výpůjčku losovou, kterou vláda byla zmocněna opatřiti kapitál do obnosu 1 miliardy na podporu stavebního ruchu. Byli jsme v tom velice optimističtí. Co vynesla? Do 4. listopadu 1922 vynesla 58 milionů. (Posl. Zeminová. Právě na 2 činžáky!) Přece trochu více než na 2 činžáky, ale ne mnoho. Jen 58 milionů. Tento nepatrný výsledek měl také nepříznivý vliv na provádění zákona o stavebním ruchu. Byla proto státní správa vzhledem k tomu, že pro státní zaměstnance v místech s největší nouzí bytovou, stupňovanou ještě zřízením státních úřadů a ústavů, nebylo bytů, nucena použíti k tomu cíli jiných prostředků.
Třetí pramen měla být výpůjčka pro elektrisaci, do které někteří stoupenci elektrisace republiky kladli veliké naděje. Ale půjčka zase vynesla do 4. listopadu pouze 10 milionů. Konečně je tu t. zv. anglická půjčka, jejíž celkový výsledek můžeme odhadnouti, prvé realisované části, na 1.021,000.000. Sešlo se nám tedy celkem z těchto 4 půjček 1.678,000.000 na investice. Protože však v letech 1921 a 1922 bylo na investice potřeb celkem 2.872,000.000 Kč, nestačily tyto půjčky a vláda byla nucena potřebné peníze dáti zálohou z kasovních hotovostí, a zaplať pán bůh, tyto kasovní hotovosti zde byly a jsou. Bez nich by nebylo možno tolik věcí realisovati.
Svědčí to tedy o velké vnitřní národohospodářské síle státu, který třeba s velkým napjetím poplatného občanstva, ale přece jen je s to dáti státu k disposici na investice tak vysoké položky po takové hrozné řadě roků válečných.
Nebyla by zpráva moje úplnou, kdybych nenastínil vývoj naší obchodní bilance, poněvadž je to nejdůležitější pro naše vztahy k cizině.
Jak se vyvíjela naše obchodní bilance od roku 1920 až do tohoto roku? Pro rok 1920 vydal státní statistický úřad tento výkaz: Bilance byla aktivní co do váhy okrouhle 30 miliony centů a 2 1/2 milionu kusů. Co do hodnoty byla aktivní 4·18 miliard Kč.
Za rok 1921 byla naše bilance aktivní co do váhy 56·8 milionů centů a okrouhle 4 miliony kusů v hodnotě 4·8 milard Kč, tedy bilance pro třetí rok poválečný jistě velmi příznivá.
Dále pro rok 1922 mohu posloužiti daty až do počátku září a porovnati ne sice co do hodnoty, ale co do váhy, jaký byl export a import. Bilance je zase aktivní, větší export než import co do váhy i kusů. Mám ovšem data jen do 1. září. Za poslední měsíce jich nemám, poněvadž statistický úřad nemá tato data dosud zpracována. Jistě by z nich bylo vidět stagnaci a krisi, která tu je. Obchodní bilance až do konce srpna je aktivní co do váhy 43 miliony metrických centů a 2 1/2 mil. kusů. Co do hodnoty za rok 1922 dosud není výkazu. V tomto směru budeme pro příští léta ve výhodě, poněvadž je nyní přikázáno při importu i exportu udávati nejen váhu a počet kusů, nýbrž současně hodnotu, takže úřad statistický pro příští dobu bude moci hned s tímto výkazem co do váhy dáti také výkaz co do hodnoty.
Bylo by velice zajímavo, kdybych nechtěl příliš obtěžovati trpělivost slavné sněmovny, uvésti detaily naší obchodní bilance, ale řeknu aspoň jedno: Při exportu musí býti mementem pro náš další vývoj, že příliš mnoho vyvážíme surovin a málo tovarů nebo polotovarů. Zde je potřeba ještě privátního podnikání u nás a je třeba vyvážeti více tovarů a polotovarů, více materií už zušlechtěných až do konečného výrobku a ne tolik surovin. V tomto směru, jakmile se poměry ustálí, je veliké pole pro podnikání co do zušlechtěného exportu. Hodnota bilance obchodní souvisí přirozeně ruku v ruce přesně se zaměstnaností nebo nezaměstnaností. Tu mohu uvésti jen několik čísel od roku 1919 do 1922. Vypláceli jsme úhrnem na tak zvaných podporách v nezaměstnanosti v roce 1919 260 mil., v roce 1920 94 milionů, roku 1921 76 milionů, v roce 1922 88 mil. do konce srpna tohoto roku. Přirozeně krisí, která nastala, resp. nejvíce se projevila ku konci roku, tyto podpory v nezaměstnanosti velice se zvýší.
A nyní k jedné z nejdůležitějších činností státních, k sociální péči.
Na státní a invalidní pojištění v rozpočtu není ještě nic, jen přípravný malý obnos 1 mil. Kč. My všichni bez rozdílu jsme pro provedení tohoto ohromného sociálního díla. Máme určité budovy sociálního pojištění již vystavěny, je to nemocenské a úrazové pojištění a nyní přistoupíme v tomto parlamentě k pojištění starobnímu a invalidnímu. Každý uznává spravedlivost požadavku, aby nemajetný občan nemusel se báti stáří, nehody vlastní osoby anebo nehody v rodině a aby s klidnou myslí mohl hledět do budoucnosti, neboť mnohdy bez vlastní viny nemůže si ušetřiti tolik, aby měl zaopatření na stáří. Ale je pro to ještě jiný důvod, a to ten, že část občanů již má stáří opatřeno, totiž přímí státní zaměstnanci. Ti mají zaopatření ve stáří, svoje pense. Je spravedlivo, aby i nepřímí státní zaměstnanci - a to jsme my všichni - měli opatření po dobu trvalé invalidity, případně stáří. S tím přirozeně souhlasíme všichni, ale musíme žádati, aby toto pojištění se vztahovalo na širší okruh nemajetného občanstva, tedy i na drobné živnostníky a rolníky, neboť jen tím způsobem bude možno odstraniti smutný stav, který prožívají zemědělští výměnkáři. V tom půjdeme zajisté všichni za jedno a jedním směrem, aby tento veliký podnik sociální byl tak vybudován, aby dělal čest našemu obnovenému mladému státu.
Mluví se i o dalších způsobech pojišťování, na příklad proti nezaměstnanosti. Bylo by vítáno, aby i věc ta byla upravena zákonem, protože ta forma, jak dnes je, nese odium zaviněné těmi, kteří tu a tam užívají podpor v nezaměstnanosti, aniž by toho bylo třeba anebo se práce štítí. To odium se dá z podpor nezaměstnanosti smazati jen všeobecnou úpravou pro ty nešťastné, kteří přes svoji touhu po práci jí nemohou nalézti. V této době, ve které žijeme, je snaha vůbec, občanstvo zajistiti proti všem možným poruchám, které život s sebou přináší. Máme pojišťování životní. Co největší snaha se strany státu by měla býti vyvozena, aby ten, kdo nebude podroben pojišťování starobnímu podle nového zákona, se soukromě pojišťoval životně. Máme živelní pojištění všeho druhu. Tu je potřebí si položiti otázku: Co je známkou tohoto pojišťování a této zajišťovací snahy? Přirozeně je to snaha pěkná, ušlechtilá, v každém směru ji třeba podporovat. Známkou tohoto pojištění je záruka proti poruchám podnikání. Znakem tohoto všeho počínání a pojišťování je, že platím dobrovolně obnosy, abych byl chráněn pro případ poruchy. Když jsem postižen, beru obnosy, na které jsem se pojistil, kdežto nepostižený je nebere a platí dále. Tu je ta solidarita, vzájemnost pojišťování a k této solidaritě musíme vůbec mezi všemi stavy ve státě dospěti. Tato myšlenka pojišťování se dá aplikovat, dámy a pánové, i na další velký komplex sporných dosud otázek, které bych chtěl shrnouti pod titulem pojištění proti poruchám produkce, proti poruchám podnikání, které jinak se nazývají ochranou domácí produkce. Jakou produkci mám na mysli? I průmyslovou i zemědělskou. Poruchy produkce průmyslové, ať jsou přivoděny čímkoliv, ztrátou trhu zahraničního nebo domácího, mají za následek krisi se všemi neblahými známkami stagnace, a z nich první je nezaměstnanost, poněvadž se podniky zavírají, jelikož se nevyplácejí. Krise zemědělského podnikání právě tak jako průmyslová krise se vyznačuje ztrátou rentability, výnosnosti, má však jiné znaky odlišné, neboť podnikatel zemědělský nemůže svůj podnik přenésti, zavříti anebo čekat, až se zase najde trh, který by mu zaplatil režii a malou odměnu. Ale státu, zvláště státu, jako je náš z polovice agrárního a z polovice průmyslového musí záležeti v prvé řadě na produkci obojí, i průmyslové i zemědělské.
A tu přicházím k důležité otázce, která buší na dveře tohoto parlamentu, a tou je spor mezi politikou ochranářskou a svobodným obchodem. Slyšíme a čteme, že v tomto sporu se vynalézají pro massy hesla, formulky pro rovnost, pro paritu všeho podnikání průmyslového a zemědělského nebo pro odstranění nerovnosti, která je mezi podnikáním zemědělským a průmyslovým. Tu si vzpomínám, co těch hesel za 4 roky jsme slyšeli, a jak málo jsme mnohdy od těch hesel přešli k činům, k realisaci obsahu těch hesel. Aspoň jedno připomenu: Heslo "šetřit". Pan ministr financí v roce 1919 je vyslovil s této tribuny parlamentní, stále se ozývalo na shromážděních lidu a odhlasovávalo. A výsledek? Rozpočet státní bubřel rok od roku tak dalece, až na rok 1923 referenti, byrokrati v ministerstvech, sestavili rozpočet snad o 6 miliard vyšší než pro rok 1922. Volalo se: "Šetřiti", ale každý chtěl šetřit jinde. Na schůzích se odhlasovala jedna resoluce: "Šetřit!" a hned vedle toho odhlasovala se druhá: "Vláda se vyzývá, aby dala do rozpočtu to a to." To bylo heslo "šetřit." K činům se šlo málo a pozdě, až snad teprve v tomto rozpočtu, o kterém referuji.
Zrovna tak se to má s hesly: Ochrana a svoboda celní. Tak přímočaře se ty věci řešit nedají. My chybujeme, vážené shromáždění, že považujeme ochranu anebo svobodu celní za principielní otázku, že se chceme rozestoupit na 2 tábory, pro cla anebo proti clům. Cla nebo volnost obchodu nejsou žádné principielní otázky, to jsou prostředky státní nebo národohospodářské therapie nebo dietetiky, kterých se užívá podle stavu potřeby ochrany té či oné produkce, jako lékař u nemocného dnes ordinuje purgans, zítra adstringens, dnes hořkou sůl a jindy opět opium, jednou alkohol, po druhé vodu. Lékař, který by předpisoval zásadně všem lidem hořkou sůl, anebo všem lidem stále alkohol, byl by prohlášen za blázna, právě tak nerozumné stanovisko hájí všichni extrémní stoupenci cel a všichni extrémní stoupenci svobodného obchodu, manchestráci. Historie obchodní politiky jednotlivých států, když ji přehlédneme, nám ukazuje, že ve státech se to mění. Perioda ochrany, perioda cel. Vezměme si Prusko za celých 100 roků. Od r. 1818 do 1842 byla snaha po zvýšení cel, od r. 1833 do 1842 byl směr na snížení cel, od r. 1842 do 1855 směr ochrany, od r. 1860 do 1873 volný obchod. Pak přišel Bismarck. A od r. 1879 vidíme návrat k ochraně a v r. 1902 ještě další zvýšení cel. Po válce ochrana produkce zemědělské v Německu, všemožná ochrana za účelem získání soběstačnosti Německa v produkci zemědělské. A v jiných státech je tomu také tak.
Zájem občanstva vyžaduje poznati, kdy má býti volný obchod a v čem a kdy mají býti cla a v čem, aby dělba národní práce byla správná a užitečná státu i občanstvu. Vždyť vidíme podobné změny systém i všude jinde, v administrativě, církevnictví, vojenství, sociálních věcech atd. Jen z duševního zápolení dvou ideových okruhů, které se potírají a hledí získati veřejní mínění možno dojíti k správnému řízení státního a národohospodářského kormidla. A stane-li se rozhodnutí více v jednom směru, nesmí nikdo tvrditi, že podle potřeby nenastane obrat. Přijde vláda, přijde parlament a půjde ve druhém směru.
Proč jsou ty změny a proč budou? Poněvadž národní hospodářství kulturního státu pracuje pro dva trhy, pro domácí trh a pro zahraniční trh, a spočívá na dvou systémech dělby práce: Systému nacionální dělby práce a systému mezinárodní dělby práce. A úkoly tu má dvoje: 1. pro přítomnost lacino vyráběti, co se potřebuje uvnitř, a býti schopno exportu, 2. pro budoucnost - a to je důležité a na to zapomíná - harmonické uspořádání organisace výrobní, vychovati produktivní síly, pozvednouti techniku a ostatní dobré vlastnosti pracovní, jak podnikatele, tak dělníka.
Všech těchto cílů najednou nelze dosáhnouti. Někdy třeba klásti větší váhu na prvý, jinde na druhý. A když přijdeme k ochraně nebo svobodě dovozu, vždy je třeba si položiti dvě otázky: 1: Stojí naše produkce - ta či ona - za to, abychom ji chránili?, a 2. potřebuje ta produkce ochrany? A podle toho, jak ta odpověď vypadne, podle toho v přítomné době se zařídíme. Po určité řadě roků položíme si tu otázku znovu a vypadne-li odpověď jinak, musíme změniti systém. Není to tak jednoduché, není to přímočaré, hesly se tyto věci nedají upraviti, formulkami se nedají vyříditi.
Po této exkursi vracím se zpět k pojištění proti poruchám produkce. Vyžaduje-li v určité době zájem státu v některé produkci svobodu, budiž. Vyžaduje-li však jinde produkce ta neb ona ochrany, budiž chráněna. A zdraží-li cla výrobek průmyslový, je to pojištění pro udržení toho průmyslu, potřebuje-li toho stát, a je to pojištění proti nezaměstnanosti. A zdraží-li jindy cla zemědělské potraviny, je to pojištění proti hladu v dobách zlých, které mohou kdykoliv z různých příčin přijíti. Cílevědomá, dobře uvážená politika obchodní a průmyslová pro tu neb onu dobu, i kdyby to měla býti politika celní ochrany domácí produkce, je nejlepší politikou lidovou, nejlepší politikou konsumentskou, protože všichni občané jsou stejným dílem konsumenti a producenti a v ceně zdražených výrobků platí pojistné - proti poruchám té či oné produkce, bez které stát se nemůže obejíti. Zase docházíme k nutnosti vybudování meziobčanské solidarity.
Slavná sněmovno! Rozpočet ve vydáních
má známky úspornosti, za druhé je nižší než předešlý a za třetí
vykazuje menší schodek. V příjmech počítá s menším výnosem dvou
nejtísnivějších daní, dávky uhelné a daně z obratu. Rozpočet nemá
příkras a je upřímný. Prosím slavnou sněmovnu, aby po provedení
generální debaty vešla o návrhu státního rozpočtu republiky Československé
pro rok 1923 v debatu podrobnou. (Výborně! Potlesk.)