Sriadenie veľkých žúp tejto túžbe nevyhovie a konsolidovaniu slovenskej krajiny osožiť nebude. Pomery, v ktorých sa zákon o veľkých župách vyniesol, a okolnosti, v ktorých sa do života uvadzá, podstatne sa zmenily. Hlavná podmienka zavedenia veľkých žúp ako prostriedkov posilenia centralizmu pražského patrí už do ríše nemožnosti. A to bola: vrúcne očakávané silné zakorenenie sa myšlienky čechoslovakizmu vo veľkých massách Slovákov. Zkúsenosť tvrdí, že naopak sa to stalo.
Riešenie slovenskej otázky môže
sa stať len jedným spôsobom, keď do ústavnej listiny sa vezmú
všetky autonomné práva slovenského národa. Naša strana na tomto
stanovisku trvá, za autonomiu bojovať neprestane, lebo len v nej
vidí zabezpečenie jestvovania slovenského národa ako rovnoprávneho
národa. Rozpočet štátny ako prostriedok predĺženia života terajšej
vlády, ktorá slovenskej autonomii odporuje, naša strana neodhlasuje.
(Potlesk slovenských ľudových poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dávám slovo dalšímu řečníku p. posl. Němcovi.
Posl. Němec: Ctěná sněmovno! Podstata naší politiky musí býti ze základu změněna. Celá naše politika není dobře orientována, poněvadž dnes ještě všichni myslí na to, že tak, jako jsme byli ve spojení se starým Rakouskem, tehdy státem převážně agrárním, také dnes, když jsme samostatným státem, jsme státem agrárním. Je to omyl, poněvadž my jsme ze starého Rakouska přejali asi 25 % obyvatelstva a bezmála 80 % průmyslu. Stali jsme se obratem ruky státem průmyslovým, a tím také celá naše politika bude se museti přeorientovati na politiku státu průmyslového. Nedovedeme-li toho, pak budeme velice trpěti, poněvadž politika naše bude namířena proti základním potřebám většiny obyvatelstva této republiky. A to je věc, která je velmi vážná, mnohem vážnější, nežli se na první pohled zdá. Je přirozeno, že nemůžeme ihned skočiti z jednoho do druhého a nemůžeme ihned dělati ve všech ohledech a směrech politiku průmyslovou, politiku, která by odpovídala struktuře státní, ale přece jenom jsme mohli býti dnes dále, než tomu ve skutečnosti je, kdyby zde bylo řádné pochopení pro tyto základní věci.
A ještě něco nutno říci: My to vidíme, z debat to slyšíme a narážíme na to čím dále tím více, když čteme měšťanské listy, že se jeví všude odklon od politiky demokratické a že se nám reakce pozvolna všude zahnizďuje. Tu je nutno říci jedno: Celé dějiny naše nám ukazují, že se nesmíme odchýliti od demokracie, nechceme-li si přivoditi nové Lipany, po nichž by následovala přirozeně zase Bílá Hora, ale poněkud hůře, než jak tomu bylo dříve, a mohlo by to znamenati zaniknutí celého našeho národa.
Naše republika trvá již přes 4 roky, ale ani dnes není možno ještě říci, že jest úplně zajištěna tak, že by nebylo potřebí všemi silami ji držeti. Před chvílí slyšeli jste zde, s jakou nenávistí a nevraživostí mluvil jeden ľuďák o naší republice a jak nejnemožnější argumenty uváděl, aby dokázal, že Slovák a Čech jsou dva naprosto rozdílné národy, že dokonce už nejsou ani Slované, že nepatří k sobě. Ba dokonce tu povídal, že je to takový poměr, jako mezi Němci a Maďary. Tak to asi naznačil, takže, když je slyšíme, musíme si říci: To nejsou republikáni, to nejsou státní občané republiky Československé, nýbrž to jsou úhlavní nepřátelé naší republiky. (Předseda Tomášek ujal se předsednictví.)
Přátelé, my přes všechno to, nechť se děje cokoli, musíme republiku naši hájiti nejen proto, že jsme 50 let po ní volali, nýbrž také proto, že jinou formu státní si nedovedeme u nás představiti. Ale my ji musíme také proto hájiti, jak také poslední karlistický puč ukázal, abychom vyplnili to, co socialistická Internacionála od nás žádá. Při příležitosti posledního puče karlistického přišli k nám sociální demokraté z Uherska a Rakouska a prohlašovali: "Vy držíte vlastně demokracii evropskou ve svých rukou. Kdybyste vy padli, reakce zvítězí na celé čáře." A zapřísahali nás, abychom v zájmu socialismu napjali všechny síly a republiku naši udrželi.
Přátelé, že je u nás zle a že u nás reakce všude postupuje, toho máte důkaz ve stávce německých studentů na německé universitě. Prosím, přijdou sem z Německa Orgeschové, Hakenkreuzové a organisují tady studenty. Ovšem dali tomu pláštík antisemitský, ale ve skutečnosti, jak jsme se dobře informovali od spolehlivých lidí, je způsob té organisace takový, jak to dělají Hakenkreuzové v Německu. Je to tedy úplně vojenská organisace, která směřuje k podobným cílům, jaké sledují fascisté v Italii a jimiž teď vyhráli. Ale my nemáme zde jen Němce. Je nutno také ukázati na druhé věci. My máme zde také černosotněnce a vyslovené fascisty, kteří veřejně chodí a povídají, že je nutno u nás takovou organisaci provésti. Podíváme-li se blíže na ty poměry, vidíme, že nemůžeme se oddati úplné jistotě a bezpečnosti, poněvadž nevíme, co se zítra stane. Ta stávka sama o sobě by mnoho neznamenala, ale to, že akademický senát se postavil na stanovisko stávkujících studentů, na tak zv. stanovisko, jak oni celou tu věc aranžují, antisemitské. Ve skutečnosti je to pokus, aby se u nás uplatnila jednak taková organisace, která by jako v Německu prováděla puče, jednak organisace fascistů, jako v Italii.
Bylo nám již několikráte vytčeno, že jsme sociální patrioté, že už jsme zapomněli na socialismus atd., poněvadž prý se spojujeme v koalici s měšťáckými živly. Přátelé, my neděláme politiky pro měšťáky, my děláme politiku pro české dělníky, pro český lid, a poněvadž jí nemůžeme dělati sami, musíme se ohlížeti po těch, kteří se hlásí k republice, kteří při republice stojí a ji chtějí držeti. S těmi musíme dělati politiku, chceme-li udržeti naši republiku. A o tu nám běží, ne o to, jak nám vytýkají, abychom sloužili měšťákům, nýbrž abychom sloužili dělníkům. A prosím, aby se ti, kteří nám to vytýkají, podívali do Francie, kam francouzští socialisté svou přeradikalisovanou politikou to dopracovali. Stali se úplně bezvýznamnou frakcí francouzské sněmovny. V Anglii to také není v poslední chvíli tak příliš valné a zdá se mi, že také tam šli poněkud dále na levo než měli a než bylo zdrávo. A podívejte se na Finsko, na Maďarsko a Rakousko, kde taktéž sociální demokraté němečtí prohlásili: "My nepůjdeme do vlády, my s vámi politiku dělati nebudeme." Křesťanští sociálové tam tiskli papírové peníze v domnění, že čím dále budou tisknouti, tím bude hůře, a říkali: "Čím hůře, tím lépe, poněvadž je vedle ten veliký strýček německý, a když nám bude zle, však on nám pomůže." Že zatím přišel ten strýček do týchž poměrů jako oni, že nemůže pomoci ani sám sobě a tím méně druhým, na to tam nepomýšleli. Dnes jsou tam ovšem jiného názoru, a byli by, myslím, rádi, kdyby mohli odčiniti, co po dvě léta činili.
Ale je zase nutno říci na druhou stranu: Budou-li naši páni z měšťáckých stran takhle postupovati jak postupují dnes, a bude-li dr. Kramář a dr. Rašín pronášeti takové řeči, jako je pronášejí dnes, je ovšem otázka, jestli bychom my pak mohli s nimi zůstati v tomto společenství a jestli bychom nemusili toto společenství podrobiti náležité revisi a podívati se z blízka na to, jak věci vlastně vypadají.
Pan dr. Kramář je pro snížení mezd a prodloužení doby pracovní. Pan ministr dr. Rašín promluvil v průmyslovém klubu řeč, která stojí za to, aby se citovala, a to proto, poněvadž dr. Rašín není jen poslancem, nýbrž dr. Rašín je zároveň finančním ministrem. Dr. Rašín prohlašuje, že je nutno, aby se zejména šetřilo na úřednících a aby všechny daně byly svedeny na daň spotřební, poněvadž prý základem demokracie mohou býti toliko daně nepřímé, musíme se smířiti s daní z obratu a s daněmi spotřebními. Pánové! Ptám se, jak by to dopadalo, kdyby se všechny tyto daně svrhly na daň spotřební? Kdo dnes vlastně platí i daň spotřební? Jen ten, kdo pracuje, kdo vykonává nějakou užitečnou práci. Ten, kdo bere daň od takových lidí, část toho dá na berní úřad a část si nechá, neplatí daň, nýbrž odnáší jenom to, co druzí vydělali, na berní úřad. Tedy to by znamenalo tolik, že vlastně stát je povinna vydržovati chudina, drobný lid, konsumenti, široké massy dělného lidu, a ti druzí páni, kteří vydělávají a bohatnou, nebyli by povinni vůbec platiti nějakých daní. Ovšem je nutno říci, že rozdíl mezi námi a národními demokraty, přihlížeje k této daňové soustavě nebo k těmto daňovým názorům pana dr. Rašína, leží v tom, že oni bojují za udržení majetku, za jeho rozmnožení, kdežto my bojujeme za zachování existence dělného lidu. (Výborně!) To je ten veliký rozdíl mezi námi.
A teď se ptám, co je pro stát důležitější, zdali zachování kapitalistů, jejich majetku, jejich bohatnutí, anebo zachovávati schopnost pracujícího lidu? A nedosti na tom. Pan ministr dr. Rašín horuje dále také pro Mussoliniho. Ve své řeči, o níž jsem se již zmínil, praví: "Vrací se úcta k individualitě, jak je patrno ze vzestupu liry, co se Mussolini ujal vlády, i když není známo, jak se věci vyvinou. Člověk to musí vyhrát, ne massa. Ve všech státech jdou a půjdou poměry na pravo. Nastává státníkova zkouška, buržoasie musí tvořiti, a nedovede-li toho, není to jen porážkou její, nýbrž celé kultury. Buďte tedy na to dobře připraveni, abychom si nemuseli říci, že to nedovedeme." To přece je jasná a určitá výzva: Připravujme se na takový fascismus a připravujme se k tomu, abychom to dělali tak, jako to udělali fascisté v Italii. A tu je první otázka, zdali ten Mussolini to udělal sám To není pravda, Mussolini to neudělal sám, nýbrž Mussolini měl k tomu massy fascistů, a kdyby ti s ním nebyli šli, nebyl by v Italii nic svedl. Ale je otázka, když to chtějí u nás ti páni také tak zaváděti, kam by to mohlo dojíti. Myslím, že není dobře vždycky s takovými věcmi k nám choditi a říkati: "Nebudete-li dělati to, co my chceme, tak vám ukážeme!" To není dobrá politika, to je politika velice nabezpečná, poněvadž vyvolává stejnou odezvu na straně druhé. A kdyby se tak u nás začaly měřiti síly navzájem, že by jeden druhému ukazoval, co dovede, pak je ovšem otázka, kdo by to konečně vyhrál. (Tak jest!) A my pravíme: Není dobře s takovými věcmi choditi, zejména když se toho užívá v takové pohnuté a nebezpečné době, jaká je dnes.
A dovolte mi, pánové, abych něco řekl o našem školství. My dnes se všech stran slýcháme stížnosti na školství, zejména na školství menšinové. Tu prohlašujeme, že je nutno vybudovati školství menšinové, ale že je také nutno vybudovati a upraviti naše občanské školy, rozšířiti je o čtvrté třídy a zastaviti, podle mého názoru a podle názorů mých četných přátel, vývoj středního školství. Středního školství, zdá se nám, máme již dosti, ale nemáme vybudovány občanské školy, zejména ne čtvrté třídy, které by byly průpravou pro školy odborné, kterých průmyslový náš stát nevyhnutelně potřebuje. Při té příležitosti je nutno, abych se zmínil o debatě, kterou jsem měl o té věci v rozpočtovém výboru. Tam si p. kol. Hillebrand stěžoval na menšinové školství u nás, zejména zde v Čechách. Ukázal jsem mu na to, jak se ve Vídni nakládá s českými školami menšinovými, a druhého dne pan posl. Taub prohlásil, že to, co jsem řekl, není správné, opatřil prý si informace z Vídně. Tu chci k vůli zjištění pravdy vám přečísti dopis, který jsem dnes dostal od lidí, kteří v těchto věcech školských pracují. (Čte): "Jsme nespokojeni s úpravou menšinového školství z těchto důvodů." (Posl. dr. Kafka [německy]: Neplatí princip retorse, kdyby to i pravda bylo!) Pane kolego, mně bylo řečeno, že to není pravda, co jsem řekl."Obec vídeňská zřídila nám ve smyslu smlouvy saintgermainské a mezistátní smlouvy brněnské ve Vídni 15 škol. Dosadila na ně učitele německé národnosti, některé z nich z poněmčeného území Československé republiky, zaujaté proti menšině a neovládající jazyk vyučovací. Máme takové učitele na škole v XV. okresu hned dva, Böhma a Rosseho, a máme takovou učitelku na škole ve II. okrese, Fleischerovou. Tito neumějí ani tolik česky, aby se s dětmi dorozuměli. Takových je celá řada i v jiných okresích. Jsou-li na německých školách v Československu čeští učitelé se stejnou učitelskou kvalifikací, nevíme, ale myslíme, že by je Němci vytloukli. Žádná z těchto škol nemá vlastní budovy a vyučuje se jen v hodinách odpoledních v místnostech, kde se dopoledne vyučují děti německé. To znemožňuje také vnitřní upravení třídy, a vejdeme-li do takové školy, nenalezneme zevně ani toho nejmenšího, co by upomínalo, že je zde škola česká. Německé třídy zejí prázdnotou, oproti roku 1913 je podle úřední statistiky o celou třetinu dětí méně než letošního roku. Při trochu dobré vůle dalo by se účelným přeškolením lehce uprázdniti těch několik desítek tříd pro školy české. Prosaditi to nemůžeme. Školy vydávají dětem německá vysvědčení, ale při tom nedovolí městská školní rada, aby se na českých školách řeči německé vyučovalo. Vědí, že ve Vídni je dětem němčina potřebná a počítají s tím, že děti pro tento nedostatek přejdou do škol německých. Dítě nesmí se tudíž ve škole naučiti řeči, v níž je napsána jeho kvalifikace, a jíž mluví jeho učitelé. Veřejných škol měšťanských není vůbec. Ve velkoměstě, kde při určitých oborech nevezmou bez absolvování měšťanky hocha ani do učení, je to jistě citelný nedostatek. Na celém rakouském venkově není mimo několika jazykových škol - celkem 8 - vůbec žádné české školy.
Žádali jsme o propůjčení jednotlivých tříd pro tyto kursy v obecných školách. Nepodařilo se nám to nikde. V některých místech, jako Štokravě a Víd. Novém Městě, mělo otevření jazykové školy za následek, že naši lidé byli propouštěni z práce a teprve po mnohých intervencích se podařilo věc uklidniti."
Já to nepovídám proto, abych tím chtěl dokázati, že Němci to dělají tak, jako to děláme my, ale stěžují-li si naši soudruzi němečtí, že my k tomu prý mlčíme, jak nám bylo vytčeno, pak chci říci, že my nemlčíme k tomu a prohlašujeme, že jsme proti tomu, aby se našim německým spoluobčanům někde křivdilo. Avšak ukazujeme na to, že jinde je to ještě mnohem horší a zejména tam, kde je purkmistrem sociální demokrat a většina obecního zastupitelstva sociálně-demokratická. Proto bylo nutno, abychom na to ukázali.
A zajímavé bylo, že pan dr. Kafka dnes ve své řeči nám vytýkal, že němečtí sociální demokraté prý často již podávali ruku českým, kteří ji zamítli. Nevím, jak pan dr. Kafka na to přišel, bráti naše německé soudruhy v ochranu proti nám, ale myslím, že si to s našimi soudruhy bez pana dr. Kafky dovedeme vyříditi mnohem lépe, poněvadž myslím, bude-li pan dr. Kafka do tohoto poměru zasahovati, že nejen ničeho nespraví, nýbrž věci ještě zhorší. (Hlas: To by mohlo vypadati jako na té německé universitě!) Ovšem, vždyť pan dr. Kafka a pan dr. Kramář a pan dr. Rašín - a posledně, jak tu mluvil pan kol. Dyk, jsou lidé vlastně jedné barvy, vždyť mezi nimi není vlastně žádného rozdílu, jenom jazykového. A já myslím, že se pan dr. Kafka s p. dr. Rašínem a p. dr. Kramářem dříve dohodne, než by se dohodl s německými sociálními demokraty. (Posl. Dyk: To se, pane kolego, klamete!) Myslím, že je také samozřejmé, že pan dr. Kafka schvaluje politiku národní demokracie: je mu upřímná, je mu jasná a proto se mu zamlouvá mnohem více než politika sociálních demokratů, která prý je záludná a neprozradí svých pravých cílů, jak to dělá politika pánů národních demokratů. Nás to nemůže nijak urážeti, vyslovuje-li pan dr. Kafka nesouhlas s naší politikou a když si pochvaluje politiku národní demokracie, poněvadž - jak jsem již řekl - páni patří k sobě, mezi nimi není v podstatě žádného rozdílu. Myslím, že ta doba není příliš daleká, kdy pan dr. Kafka s p. dr. Rašínem půjdou ruku v ruce.
Pan dr. Kafka také prohlásil - nevím, byl-li k tomu oprávněn - o celé německé oposici: "Jsou mezi námi rozdíl, ale pokud se týká boje za naše práva, za naši existenci, stojíme solidárně na půdě společného odboje a není zde rozdílu mezi třídami a vrstvami. Všechny politické strany stojí na této jedné platformě." Nevím, zda byl pan prof. dr. Kafka oprávněn, aby mluvil jménem německých sociálních demokratů, ale poněvadž nikdo proti tomu neprotestoval, tak snad k tomu byl oprávněn. A tu bych řekl, že by to bylo velmi povážlivé, ne pro nás, ale pro naše soudruhy německé, poněvadž si nedovedu dobře představiti, že by politická linie dr. Kafky a německých sociálních demokratů mohla se někdy sejíti ke společnému jednání a ke společnému solidárnímu vystupování.
A nyní ještě něco řeknu panu kol. Dykovi. Pan kol. Dyk také docíroval o socialismu a prohlašoval, že třídní socialismus může býti málo sociálním atd. S p. kol. Dykem se o socialismu nebudu příti, myslím, že on má právo míti svůj názor a žádný mu to právo nesmí bráti. Ale jest jen otázka, je-li ten názor správný. Ke konci však pravil: Nacionální šovinismus německý nevzbudí u nás šovinismus český, nýbrž nacionalismus, jenž pronikne všechny vrstvy národa. Jest možná, že se koalice neudrží, že dojde k novým volbám, jež nepřinesou nápravu, ale jisto jest, že nacionalismus jest na postupu, ve kterém jej nikdo nezadrží.
To se jen tak zdá, a já myslím, že nacionalismus v době, kdy nemáme práci, kdy pomalu nebudeme míti co jísti, dostane povážlivou trhlinu. Ale jestliže myslí p. kol. Dyk s tím poukazováním na volby - taková legenda totiž se vytvořila, že my se bojíme voleb - pánové, myslíte-li tedy, že si volbami pomůžete, prosím, jen do toho. My se voleb nebojíme! Co by se mohlo stát? Že ztratíme pár mandátů. To by bylo to nejhorší, ale to by nás nezabilo. Ba, kdybychom přišli hodně slabí do této sněmovny, abychom mohli dělati oposici, viděli byste za krátký čas, jak by to zde dopadalo. Ale my jsme příliš silnými, my bychom svou oposicí republiku ohrozili a proto ji dělati nesmíme, neboť chceme republiku naši udržeti. Měli bychom potom volné ruce, avšak bylo by otázkou, jak by se to tam našim pánům líbilo.
Ještě jedno je nutno říci. My čeští sociální demokraté jsme ve vládní koalici. Ale tím není řečeno, že bychom se vzdávali práva každékoliv kritiky a že bychom všechno, co se nám předloží, bez jakékoliv odmluvy nebo námitky přijímali. Právě proto jsme v koalici, abychom zadrželi věci zlé a nepříznivé a pomáhali dělníkům zlepšovati jejich postavení.
Zde také bylo řečeno, a řekl to také kol. Hackenberg, že u nás naše byrokratické úřady jsou náramně nediskretní a že se dostávají do novin věci, které nejsou ještě ani v těch nejužších kruzích dobře známy. Myslím, že jest to zlořád, který bude mu seti býti odstraněn, zejména když listy oposiční, jak se to již několikráte stalo, dostanou důvěrné informace dříve, než je dostaly listy, které pak mají vládu a její jednání hájiti. To je také jedna věc, která je velmi nepěkná a která by se neměla neustále opakovati. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
A nyní se chci podívati na některé věci v našem rozpočtu, zejména na to naše vojenství. My jsme měli zase manévry. Nač se ty manévry pořádají? Což je možno, že bude zase frontální, taková posiční válka, jak to bylo dříve To je naprosto vyloučeno. Dnes přece nebojuje generál s frontou, jak to kdysi bývalo, vývojem linie, vývojem armádních sborů, aby jeden druhého rychlostí předčil. Poslední válka to již ukázala. To byla válka inženýrů, techniků a chemiků, a příští válka bude jistě více takovou. Ale my myslíme, že jsme státem pacifistickým a že se u nás pracuje k tomu, aby k válce nedošlo, ale když se to již dělá, ať se to dělá prakticky a nevyhazují se peníze. A podivné jest jedno, a to jest nutno zde vytknouti, že se sdělává rozpočet vojenský tak, že každý krejcar se tam spotřebuje, a najednou výlohy na mobilisaci byly zaplaceny z běžného budgetu ministerstva vojenství. Útraty na manévry byly také z téhož pramene zaplaceny. Jest tedy viděti, že by ten rozpočet mohl býti ještě o pár set milionů menší a ještě by nám to neuškodilo.
Jest také nutno, a bylo zde mluveno o tom předešlými pány řečníky, zmíniti se o tom, že je velmi těžko, když se dnes v těchto poměrech dává větší položka na kultus o 9 mil. korun. To je velmi povážlivé, a myslím, že by se tato věc neměla opakovati a že bychom měli působiti k tomu, aby tato věc byla změněna.
A nyní ještě něco. Naši páni agrárníci
volali po clech na mouku a na maso. A tu mohu říci, když to svoje
volání v různých formách opakují, že je to věc, které bychom nemohli
snésti. V době, kdy se dělníkům snižují mzdy až o 30%, měli bychom
dopomáhati agrárníkům k zvýšení cen za mouku, maso, tedy za jejich
zemědělské výrobky? jak si to představují, nevím. Jak si to představují
ti, kteří při tom zkracuji mzdy dělníků, ale ne dovedou se ohraditi
proti snahám agrárníků, aby zvýšili své zisky, to jest mi nepochopitelné,
a myslím, že je tato věc velmi nebezpečná, poněvadž jest také
neodůvodněná. Relace zlata ku koruně je dnes asi 1:7. A zdražování
životních potřeb je dnes ještě desatero- až patnácteronásobné.
Takto není nijak odůvodněno, poněvadž zlato, jako měřič hodnot,
udává také směrnici cenovou a následkem toho se nedá dále držeti,
aby taková drahota u nás byla, poněvadž jest také neodůvodněna
tou hodnotou. (Posl. Jar. Hálek: Průmysloví výrobci! V zemědělství
té drahoty není!) To nevím. Myslíte, že průmysloví výrobci...
(Výkřiky posl. Jar. Hálka.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Prosím o klid. Račte zachovati klid. Slovo má pan posl. Němec.
Posl. Němec (pokračuje):
Pánové, já konstatuji, že to, co jsem povídal, je pravda.
Každý se přece může o tom přesvědčiti. To je konstatování fakt.
Nevím, proč se rozčilujete. (Posl. Jar. Hálek: My prodáváme
lacino. To je vaše politika obchodní a tarifní! - Hluk.
Výkřiky posl. Jar. Hálka a českých poslanců sociálně-demokratických.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Němec (pokračuje): Já konstatuji pouhá fakta. Dříve se také platila doprava a všecko, a ceny těchto zemědělských výrobků byly nepoměrně nižší a vždycky odpovídaly, ba byly ještě pod relací zlatou, kdežto dnes - no, ano, vy říkáte, že do toho vám nic není - ale něco je, čím se měří hodnoty, a ty se měří zlatem. Když se však mluví o prodeji, musí zde býti nějaká hodnota, nějaké měřítko, které hodnoty měří, a to je zlato. Já vám ukazuji, že to není ani s tohoto stanoviska odůvodněno, když trváte na těch vysokých cenách a ještě chcete míti obilní a masná cla, abyste mohli ještě více zdražovati.
Nyní chci se ještě několika slovy zmíniti o starobním a invalidním pojištění. Čtyry roky již máme republiku, čtyry roky se nám to pojištění slibuje, ale doposud se ještě nestalo skutkem. Máme slíbeno, že letos ještě do konce roku podobná předloha bude podána. A tu chci právě zde urgovati, aby tato předloha také skutečně byla podána. A zejména apeluji na ony pány, kteří se přimlouvají za to, aby generálům, jim se vyplácí u nás pense jenom do VI. hodn. třídy, bylo přidáno, aby jim bylo dáno více. Já konečně nic proti tomu nemám, když se generálům dá, aby neměli nouzi, ale já se ptám, co bude s válečnými poškozenci, co bude s válečnými invalidy a co bude konečně i s těmi druhými lidmi, jimž se mají dnes snížiti platy či upravovati, jak se tomu u nás říká? Když by se lidem, kteří stáli proti nám, kteří nemají žádných zásluh, měla zvýšiti pense, tedy od VI. třídy počínaje až někde tam do třetí podle toho, je-li to polní zbrojmistr, nebo generál kavalerie nebo pěchoty, tedy o značné sumy peněz, jak pravím, já bych jim to přál, ale, prosím, dejte také těm druhým, dejte dělníkům, pak budu ochotně hlasovati také pro to, aby se dalo generálům. (Posl. Merta: Na Pohořelci bydlí invalidé v zavšivených barácích!) Invalidé, já myslil, že ti generálové. Tedy jistě, že bude se mnou celá sněmovna souhlasiti, když řeknu, že, když už se něco dělá, musí se dnes pomýšleti také na ty, kteří nedostávají vůbec ničeho, a těm musí býti životní poměry zabezpečeny.
Očekáváme bezpečně, že ještě letos bude podána předloha o sociálním pojištění, jež se bude opírati o tyto zásady:
1. Že bude odděleno pojištění samostatných od nesamostatných, že budou obě dvě předlohy podány. Nemluvím proti tomu, aby samostatní starobního a invalidního pojištění požívali, ale myslím, aby se to od sebe oddělilo, poněvadž se to dobře k sobě nedá spřáhnouti.
2. V zákoně o pojištění nezaměstnaných bude obsaženo pojištění nemocenské, invalidní a starobní.
3. Pojištění invalidní a starobní bude prováděno Ústřední sociální pojišťovnou.
4. Místní agendu, t. j. styk se zaměstnavateli, pojištěnci a důchodci budou prováděti okresní pojišťovny, zřízené v sídlech politických úřadů první instance. Samozřejmě, že nesmí býti při tom zapomenuto vdov a sirotků.
Pánové, chci končiti. To, co my
žádáme od politiky naší doma, dá se shrnouti ve tři slova: Chléb,
svoboda a vzdělání. To, co žádáme, nežádáme pro dělný lid samotný,
nýbrž aby byla udržena a rozmnožena jeho pracovní schopnost, aby
se stát o ni mohl pevně opírati ve všech ohledech a směrech. Od
politiky naší zahraniční žádáme, aby ve svém pacifistickém postupu
šla dále, aby se neodchylovala od pacifismu a aby všecky páky
nasazovala, aby rozpory, které se někde jeví, pomáhala klidniti
a mírniti, poněvadž nějaká nová světová válka by byla hrobem veškeré
kultury. Když se dívám na ty poměry, jak se u nás vyvíjejí, a
když slyším ty různé útoky na nás, že jsme jako sociální patrioti
se všeho vzdali, co dřív bylo podstatou našeho programu, prohlašuji,
že cílem naší politiky je povznášeti a posilovati dělnictvo, posilovati
je tak, aby mělo schopnosti ze státu demokratického a lidového
vytvořiti stát socialistický. To je naším cílem, za tímto cílem
jsme za všech okolností vždycky šli a za tímto cílem půjdeme také
příště. Jestliže nám páni, ať je to s té nebo oné strany, vyhrožují
jedni tím, druzí oním - poslední hrozby tedy jsou nyní fascistické,
ukazují nám Mussoliniho - pravíme jim, že jsme se nebáli dříve,
že se nebojíme dnes a nebudeme se také báti ani příště. Jenom
jedno jim odpovídám: Italie není Československo, a to, co se jim
podařilo v Italii, se v Československu sotva podaří. My tedy za
žádných okolností před žádnými hrozbami neustoupíme a budeme konati
svou povinnost vůči lidu dělnému, vůči naší republice dále tak,
jak jsme ji konali dosud. (Výborně! Hlučný potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Přerušuji jednání o rozpočtu a projednávání pořadu dnešní schůze vůbec.
Na schůzi dne 7. listopadu omlouvá se dodatečně pan posl. Tadlánek chorobou.