Předseda (zvoní):
Slovo dále má pan posl.
Wittich.
Posl. Wittich (německy): Dámy a pánové! Přijetím státního rozpočtu, předloženého sněmovně, budou uložena obyvatelstvu břemena, jež podle mého názoru daleko přesahují platební schopnost obyvatelstva. Již dnes jsou konkursy a nucená vyrovnání na denním pořádku, téměř 50% dělníků je v mnohých průmyslových odvětvích bez práce a naproti tomu není vůbec naděje, že v brzku nastane zlepšení trudného obchodního stavu. Sám pan ministr financí uznal tuto skutečnost výrokem, že to bude trvat asi 20 let, než se lidstvo vzpamatuje z těchto poválečných poměrů a z války samotné. A nevěřte, pánové, že konkursy, k nimž dochází na Slovensku, postihují, jak se namnoze udává, takové obchodníky, kteří zavedli svůj obchod buď za války nebo po válce; běží o velmi staré obchodní domy, jichž obchody byly dosud velmi solidní a dobré. Nyní bychom se mohli domnívat, že vláda složená, jak se všeobecně říká, z nejlepších hlav tohoto státu, nejen zná tyto neudržitelné hospodářské poměry, nýbrž že použije také přiměřených opatření, aby zabránila dalšímu zhoršování hospodářských poměrů a přivodila skutečně zlepšení. Finanční politika státní měla by býti vybudována na zásadě levné výroby, aby tím byl zajištěn vývoz vyrobených statků. Má-li však býti prováděna taková politika, je nutno, aby byly sníženy daně a státní dávky, a to nejen daně přímé, nýbrž i nepřímé. Za to však myslíme, že je třeba navrhnouti zachycení, a to citelné zachycení oněch vrstev obyvatelstva, jež přes špatnou konjunkturu dosahují v této době značných přebytků a rozdělují je mezi sebe jako tantiémy.
Zvlášť těžce se pociťuje na Slovensku daň z obratu a dávka uhelná. Mimo to jsou oživení průmyslu obzvláště na překážku nesmírně vysoké výdaje dopravní. O snížení daně z obratu a uhelné dávky nechce pan ministr financí, jak známo, vůbec ani slyšeti. Vláda, místo aby předcházela v tomto směru dobrým příkladem, nadržuje snaze podnikatelů po snížení mezd a myslí, že tím dosáhla vrcholu státnické moudrosti. Vláda však při tom zapomíná, že snížením mezd vlastně nepřispívá k tomu, aby stoupla schopnost průmyslu k soutěži. Neboť kdyby to bylo pravda, že snížením mezd se dosáhne, nebo aspoň příznivě bude působit na schopnost soutěže průmyslu, musela by se přece tato skutečnost nějakým způsobem projevovati. Avšak nicméně přes snížení mezd, jež bylo v tomto roce provedeno a jež dostoupilo celkové výše 40%, vidíme, že schopnost soutěže průmyslu se nepozvedla ani o čárku, naopak, ačkoli mzdy byly sníženy, hospodářská krise se přiostřila. To je rozhodně jen důkazem pro to, že snížení mezd a zastavení práce celkově podkopává spotřebitelskou schopnost dělníků a tak vlastně spolupůsobí jako příčina hospodářské stagnace. Finanční politika vlády, která se zakládá na zásadě, již pronesl Bismarck r. 1870 po vítězném skončení německo-francouzské války - že bude v Německu pěstovat milionáře naráží u nás sociálních demokratů na nejrozhodnější odpor, poněvadž konečným jejím výsledkem jest jen to, že dělnictvo má nésti lví podíl státních břemen. Žádáme tudíž neprodlenou reformu soustavy daňové na zásadě odstranění všech nepřímých daní a na zásadě progresivnosti se zřetelem na přiměřené existenční minimum. Reforma daňové soustavy v naznačeném smyslu byla by pro Československou republiku do jisté míry dobrou reputací, vždyť přece vláda a všichni činitelé, kteří tvoří tento stát, stále tvrdí, že Československo je demokratickou republikou. Nuže, pánové, já myslím, že právě v revolucích, jež skončily vítězně, reforma daňové soustavy a daňového zákonodárství tvořívá základní pilíř vítězné revoluce, neboť v daňové soustavě obyčejně bývá vyjádřen ráz předcházející vládnoucí třídy, která dosud měla moc v rukou. Jestliže tedy Československá republika činí si poctivě nárok na název republiky demokratické, musí také reformovati daňové zákonodárství v moderním smyslu, a to v tom smyslu, že pracující vrstvy obyvatelstva a hospodářsky slabí jsou zákonem chráněni. Naproti tomu bedra, jež hodně unesou, musejí na se vzíti větší část státních břemen. Avšak reforma daňové soustavy je nutná nejen se stanoviska dobré pověsti Československé republiky, nýbrž také proto, poněvadž teprve správné provádění daňové soustavy poskytne zemím a jednotlivým městům možnost žíti.
Pozorujme poměry na Slovensku. Až do vypuknutí války maďarská vláda průmysl na Slovensku, řekněme, uměle podporovala, a to tím, že poskytovala průmyslu státní podpory a státní dodávky. Přizpůsobením železniční sítě průmyslovému území byl utvořen předpoklad pro slušnou prosperitu průmyslu. Avšak maďarská vláda pečovala také o národní hospodářství, závislé na zvláštních územních a podnebních poměrech, a o životní potřeby pracujícího obyvatelstva. Tak na př. obyvatelstvo spišské není s to, aby se zabývalo průmyslem. Avšak pro nestálé a drsné klimatické poměry není také s to, aby provozovalo zemědělství tou měrou, jak je to možno v jižnějších částech republiky. Tyto poměry mají za následek, že obyvatelstvo ve Spiši se zálibou se zabývalo pěstováním brambor; maďarská vláda pečovala o to, aby tyto brambory, jichž se tam rodilo přebytečně, byly přiměřeně upotřebeny k účelům průmyslovým. Tak tedy maďarská vláda pečovala o to, aby jak obyvatelstvo, zabývající se zemědělstvím, tak i to, jež se zabývá obchodem a průmyslem, mělo přiměřenou existenci. Tím, že byly přesunuty hranice, změnily se ovšem jedním rázem také poměry jak v průmyslu, tak i v zemědělství oněch oblastí Slovenska, jimž je zápoliti s klimatickými obtížemi, a to nikoli na prospěch, nýbrž ke škodě obyvatelstva. Můžeme klidně říci, že obyvatelstvo - mám zde na mysli právě území Tater - zápasí s nouzí a bídou, jaké dosud nepoznalo nikdy před tím, po mnoho staletí, od té doby, co tito bodří Němci vzdělávají svou prací toto území. Také průmysl jedním rázem pozbyl svého starého odbytiště, ale do dnešního dne ještě nezískal nového.
Tak vidíme na celé čáře tentýž zjev jako dříve: vystěhovalectví ze Slovenska. Mohli byste se o tom snadno přesvědčit, kdybyste zde v Praze postáli několik minut denně u amerického konsulátu. Viděli byste, že tam 60 až 80 lidí denně čeká na pas do ciziny, aby si v Americe založili nový domov.
Pánové, nemohu se naprosto uzavříti poznání, že přeložením zemských hranic nastala zajisté také změna v možnosti výdělku těchto vrstev. Ale co má obyvatelstvo právo požadovati, to je, aby vláda, která vznesla nárok na území, na němž tito lidé bydlí, postarala se také o to, aby ti lidé, když se stali státními občany tohoto státu, měli také možnost existence a aby jim toto existenční minimum bylo také zajištěno. Mám ovšem za to, že vláda vzhledem k tomu, že výdělkové poměry musely se přizpůsobiti změněným politickým poměrům, dá snad lidem také přiměřený návod. Vláda měla by zde předcházeti dobrým příkladem. To však nečiní. Průmyslový kapitál, jak vidíme, stěhuje se ze Slovenska. Zařizuje své továrny v Polsku, v Rumunsku, v Maďarsku nebo v Jugoslavii. Dělník se však nemůže vystěhovati, tím méně pak drobný zemědělec ze Spiše nebo z jiného území Slovenska. A přece bylo by na Slovensku potřebí tolik kulturní práce! Při stavbě nemocnic, chorobinců, škol a bytů mohlo by se zaměstnati tolik tisíc lidí, jen kdyby se stát chopil iniciativy. Avšak bylo by také potřebí regulace řek, jmenovitě v údolí Váhu a Moravy, a jsem přesvědčen, že obyvatelstvo těchto území bylo by na věky vděčno, kdyby se započalo s pracemi regulačními. Zde by měla vláda zvlášť vděčné pole působnosti, nehledíc k tomu, že zde běží vesměs o opravdu chudé drobné slovenské lidi a o drobné zemědělce. Nutno upozorniti, že, protože údolí Moravy a Váhu není zregulováno, opakují se každoročně, a nejen jednou v roce, povodně, jež často ničívají práci celého roku. Je tudíž nezbytno žádati, aby vláda nenakládala příště se Slovenskem při produktivních investicích tak macešsky, jak tomu bylo doposud. Také při zadávání státních prací žádáme, aby byl brán dalekosáhlejší zřetel na slovenský průmysl. Také v nakládání s městy musí nastati obrat. Finanční stav měst na Slovensku je katastrofální. Už na konci války města neměla finanční rovnováhy a úplný nedostatek malých bytů způsobil, že města musela vynaložiti miliony korun, aby opatřila vracejícím se lidem byty a přístřeší. Ale také výdaje na chudinství se značně zvýšily. Náklady na ubytování vojska stouply do závratných výší a nesnížily se ani od doby, kdy tato města patří do státního svazku československého. Policie na př. byla už před 1 1/2 rokem postátněna. A ačkoli byla postátněna, stát nepřevzal zároveň nákladů na její udržování, nýbrž ukládá je i nadále městům, právě tak, jak tomu bylo dříve, dokud byla policie městská. Ale z části i úplným ochromením samosprávy vládními orgány, které ochromily každou iniciativu místního obyvatelstva, došlo to tak daleko, že města nejsou s to, aby vyhověla třebas jen nejzákladnějším požadavkům obyvatelstva, a tu se domnívám, že vláda, která svou politikou je vlastně spoluzodpovědna, ano ještě více, která tento stav vlastně zavinila, musí na se vzíti povinnost, městům, jež toho potřebují, umožniti, t. j. poskytnouti jim potřebné hmotné prostředky, by mohla splniti své závazky. Už proto, že jdeme vstříc velmi vážné době - je zima, nezaměstnanost zvyšuje bídu a nouzi - bylo by přímo pohromou, kdyby na sta chudých, trpících lidí nedostalo pro své děti ani státní podpory, na niž mají podle práva chudých nárok. Musíme žádati pana ministra financí, aby splnil zcela svoji povinnost k městům v tomto směru.
Nerozřešenou, ale tím důležitější otázkou jsou pense osob, jež byly za maďarského režimu ve státní službě, nebo jinak získaly nárok na státní pensi. A není jich málo na Slovensku, kdož byli 30 až 40 let ve státní službě, ale jichž pensijních nároků vláda neuznává. Chci se zmíniti především o jedné skupině takových osob. 12. února 1919 svolala sociálně demokratická strana v Bratislavě tábor lidu, který se však nemohl konati, poněvadž ještě před začátkem táboru přitáhlo vojsko a bez příčiny střílelo do shromážděného zástupu. Účastníci táboru prchali, střelba však ve všech ulicích bratislavských pokračovala a výsledek byl 8 mrtvých a více než 40 těžce raněných. Tehdejší župan Samuel Zoch a také pan ministr dr. Šrobár slavnostně slíbili, že stát se bude starat o oběti této divoké soldatesky. Avšak do dnešního dne nedostaly tyto oběti nebo jejich příslušníci ani haléře státní pense.
Jinou skupinu tvoří dělníci a dělnice tabákových továren a dělníci a zřízenci ve státních podnicích a úřadech, jako u železnic, pošt, berních úřadů atd. U dělnic tabákových továren se stává, že třebas už dávno požívají pense, že však je jim vyplácení najednou bezohledně zastaveno, poněvadž jejich mužové nejsou československými příslušníky. U jiných státních zaměstnanců bývají činěny jiné námitky, hlavně že nejsou státními občany, nebo že se v r. 1919 zúčastnili všeobecné stávky. Dovolávám se zde zejména českých sociálních demokratů, kteří přece, jak se domnívám, stojí zásadně na stanovisku neomezeného práva stávky a nemohou tudíž připustiti, aby se s někým, poněvadž jeden den stávkoval, nakládalo hůře než s jinými lidmi, kteří se onoho dne nezúčastnili aktu solidarity.
Zmínil bych se ještě o třetí skupině, to jsou učitelé obecných škol, kteří sice dostávají pensi, ale je jim vyměřena nikoli podle zákona č. 99 z r. 1920, nýbrž podle starého maďarského pensijního zákona. Podle tohoto zákona dostávají učitelé po 40leté učitelské činnosti 2600 K roční pense. To se stalo tím, že vláda ve zmíněném zákoně č. 99 nepostavila konfesijní učitele na roveň učitelům na školách státních. Podle maďarského zákona přispívali i konfesijní učitelé stejnou částkou do pensijního fondu a tehdy byla stanovena pense jen ve výši 2600 K. Kdyby byli nyní i tito učitelé československou vládou uznáni, musila by jim býti vyplácena stejná pense, jako už uznaným státním učitelům. Toto kruté zamítnutí nároků starých, bezmocných učitelů na pensi jest nejen nespravedlivé, nýbrž i svrchovaně nelidské a působí přímo znemravňujícím způsobem nejen na ty, jimž byla pense odepřena, nýbrž i na všechny ostatní. Už z mravních důvodů neměl by stát skrbliti s přiznáním pensí. Jak jinak může si stát vychovati poctivé, rozšafné, povinností dbalé úředníky, než když v nich budí vědomí, že stát po životě, vyplněném pilnou, svědomitou prací, zajistí jim pokud možno bezstarostné stáří. Žádáme tudíž od pana ministra financí neprodlenou úpravu pensijních nároků bývalých maďarských zaměstnanců podle zásad spravedlnosti a slušnosti. Žádáme dále, aby učitelé na obecných konfesijních školách byli postaveni na roveň, co se týče pense, učitelům na školách státních.
Shrnuji. Závratné sumy, které
požaduje vláda v letošním rozpočtu, nejsou v žádném poměru k platební
schopnosti poplatníků. Rozpočet má nápadné známky třídní vlády,
poněvadž vybíráním nepřímých daní svaluje větší část břemen na
bedra pracujícího obyvatelstva, kdežto vrstvy bohatých, kdož tyjí
ze statků vyrobených dělnictvem, chrání. Tímto nerovnoměrným zatížením
snižuje se ještě více životní míra pracujícího obyvatelstva a
dělnictvo je vrháno do nezměrné bídy. Za takovouto politiku nemůžeme
my, sociální demokraté, převzíti odpovědnost a budeme tudíž hlasovati
jak proti celému rozpočtu, tak i proti této jeho části. (Souhlas
na levici.)
Předseda (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto předmětu a přerušuji projednávání pořadu dnešní schůze vůbec.
Než přikročím k jejímu ukončení, učiním ještě některá presidiální sdělení.
Mezi schůzí byla tiskem rozdána
zpráva.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Tisk 3872. Zpráva výboru ústavně-právního
a rozpočtového k usnesení senátu o vládním návrhu zákona (tisk
sen. 1279 a 1345) o upotřebení části správních přebytků hromadných
sirotčích pokladen (tisk posl. sněm. 3802).
Předseda: Dovolenou na tento týden udělil jsem pp. posl. Bečkovi, Čundrlíkovi, Geršlovi, Hamplovi, Ertlovi a Lehockému pro neodkladné záležitosti. Dovolenou na pátek dne 24. t. m. udělil jsem posl. dr. Bartoškovi pro neodkladné zaměstnání.
Byly provedeny některé změny
ve výborech. Žádám, aby byly sděleny.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické vyslal do výboru ku prozkoumání zprávy o činnosti Stálého výboru posl. Ant. Černého za posl. Kovačiče a posl. Hvizdáka za posl. Zverce; do výboru zásobovacího posl. Tadlánka za posl. Zverce; do výboru ústavně-právního posl. Pika za posl. Jašu; do výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností posl. Prokeše za posl. Hummelhanse.
Klub poslanců čsl. socialistů vyslal do výboru iniciativního posl. Práška za posl. Trnobranského; do výboru zdravotnického posl. Pelikána za posl. Trnobranského; do výboru socialisačního posl. dr. Vrbenského za posl. Davida.
Klub der deutsch. christl.-soz.
Volkspartei vyslal do výboru ústavně-právního posl. dr.
Luschku za posl. dr. Petersilku.
Předseda: Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala zítra ve čtvrtek dne 23. listopadu 1922 v 10 hod. dopol. s
Nevyřízené odstavce pořadu dnešní schůze.
Je snad proti tomu nějaká námitka? (Nebyla.)
Není jí, návrh můj je přijat.
Prohlašuji schůzi za skončenu.