Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: dr. Czech, inž. Botto, Buříval, dr. Hruban.

Zapisovatelé: Bradáč, Taub.

218 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Švehla, ministři Bechyně, dr. Dolanský, dr. Franke, Habrman, dr. Hodža, Malypetr, dr. Markovič, dr. Rašín, Stříbrný, Šrámek, Udržal, odbor. přednosta ministerstva financí dr. Vlasák.

Z kanceláře sněmovní: sněm.tajemník dr. Říha, jeho zástupce dr. Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 172. schůzi poslanecké sněmovny.

Došly některé spisy. Žádám o jich sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Dotaz posl. dr. Lelleye ministrovi nár. obrany vo veci náhrady ceny koní vdove Tomáša Svajcera.

Odpoveď ministra školstva a nár. osvety na dotaz posl. dr. Körmendy-Ékesa o vybudovaní slovenskej školy v obci Rútkách Vyšních.

Předseda: Počátkem dnešní schůze byly tiskem rozdány zprávy:

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Tisk 3874. Zpráva výboru zahraničního a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 3791), kterým se předkládá Národnímu shromáždění úmluva mezi vládami republiky Československé a republiky Rakouské, uzavřená v Praze dne 17. prosince 1921 o provedení úmluvy ze dne 10. srpna 1920 o uvolnění zadržených deposit a vzájemném uznání kontrolního označení cenných papírů.

Tisk 3875. Zpráva výboru sociálně-politického, zahraničního a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 3804), kterým se předkládá ke schválení Národnímu shromáždění československo-německá úmluva o převodu zaopatřování válečných poškozenců na Hlučínsku a závěrečný protokol, podepsané v Ratiboři dne 12. dubna 1922.

Předseda: Ve včerejší schůzi byl tiskem rozdán a výboru iniciativnímu přikázán návrh posl. Pohla, Schäfera, Tauba a druhů na zrušení uhelné dávky (tisk 3870).

Výboru imunitnímu přikazuji žádost krajského soudu v Litoměřicích ze dne 16. listopadu 1922, č. Vr 2782/22, za souhlas k trestnímu stíhání posl. Hellera pro zločin podle §u 65 b) tr. z. a přečin podle §u 300 tr. z., spáchaný řečí pronesenou na veřejné schůzi v Ústí dne 17. září t. r. (č. 257 imunit.).

Přistupuji k projednávání pořadu schůze, a to k prvému odstavci, jímž jest:

1. Pokračování v projednávání zprávy výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 3810) státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1923 (tisk 3856).

Uděluji slovo dalšímu řečníku, zapsanému na straně "proti", p. posl. Jos. Fischerovi.

Posl. Jos. Fischer (německy): Slavná sněmovno! Zajisté zřídka ještě měl německý národ příčinu býti nespokojenějším, než za nynějších poměrů a v tomto státě. To jsou následky a účinky zákonů, k nimž došlo bez přičinění Němců a proti jejich vůli, účinky zákonů, prostých jakéhokoliv rozumu a bez jakékoli spravedlnosti k našemu národu. Jako zákonodárství přináší německému národu škody nejtěžší, takový je i rozpočet, který leží na stole sněmovny. Je to rozpočet velmoci a nikoli malého státu, státu vnitrozemského, jakým je republika Československá. Český národ jest stále ještě ovládán bláhovou myšlenkou o znamenitosti a výtečnosti své republiky a přehlíží skutečnost že existuje nesmírná krise hospodářská a rovněž i krise z národnostních zmatků. Dokonce i muž, jako ministr zahraničí dr. Beneš, je zaujat myšlenkou svého povolání jako světový diplomat a věří, že může z národa 13milionového utvořiti světovou říši. Den trpkého vystřízlivění však přijíti musí a jest jen škoda miliardových nákladů dosud vydávaných. Tyto poměry se nedají udržeti, nezařídíte-li se na reální politiku přiměřenou právě těmto poměrům. Vy máte rozpočet jako velmoc, máte vojsko jako velmoc, úřednický aparát jako velmoc, representaci také takovou a toto přehánění je v poměru k velikosti státu přímo směšné. Jestliže je nyní finanční hospodářství státní zdánlivě v pořádku, jak by se dalo souditi z rozpočtu, přece prodělává soukromé hospodářství krisi největší. Těmito poměry již ničí se soukromé hospodářství samo sebou. To budou trpké následky velikášství. Náš národ má přísloví, které praví: "Dělati velkého je lehko, zůstati velkým je umění." Nemůže-li moje strana dáti souhlas a uznání tomuto státnímu rozpočtu, pak je toho důvod ten, že tento rozpočet ani nevyhovuje potřebám státu, ani že stát nepomýšlí na to, že další trvání takových břemen je pro lid nesnesitelným. Naše kritika a odmítnutí rozpočtu jest tudíž protestem proti útisku a znásilňování německého zemědělství. Jestliže schodek ve státním rozpočtu z roku 1921 proti schodku z roku 1923 klesl zdánlivě ze 726 na 526 milionů, pak mně k tomu schází víra jako mnohým, ba všem mým německým kolegům. Rozpočet je na venek krásně frisírován, takže by se mohl člověk domnívati, že se státní hospodářství pohybuje ve spořádaných poměrech; a i když nám sděluje zpravodaj, že výdaje na zcela neužitečné, obrovské vojsko klesly o 223 milionů, že výdaje v ministerstvu železnic se zmenšují, příjmy naproti tomu se zvyšují, pak nutno právě při těchto státních zařízeních, u dráhy, u telegrafu a telefonu litovati, jestliže se tu výdaje zmenšují a příjmy zvětšují, poněvadž se tím naše dopravnictví jen poškozuje a vývoj hospodářský zdržuje. Rozpočet, jenž nám má ukázat, že jdeme vstříc lepším časům, však neříká, že přímé daně byly zvýšeny o přírůstek 258 milionů. Pakli je vyznačen větší příjem u cel, musíme právě se svého stanoviska tohoto většího příjmu litovati, neboť postihuje jen poplatníka, středního a drobného zemědělce, naše malé živnostníky a naše domkáře, a jejich situace je taková, že hledí do budoucnosti úzkostlivými zraky, zda snad již brzy nenadejde doba, kdy se konečně sníží veřejné dávky. Takto však vidíme i přes příznivé číslice rozpočtu, že se přímé daně opět značně zvětšily. A i když se praví, že prý dávka z uhlí klesla o 450 milionů, necítíme z toho ve svém hospodářství nic, neboť uhlí je nyní ke koupi dražší než dříve. Důvod toho je skrytý a moji kolegové již k tomu projevili své stanovisko a pokusili se stáhnouti závoj s tohoto tajemství. Daňové zatížení stalo se pro náš lid nesnesitelným. A připadá-li dnes již na hlavu 1400 K veřejných dávek, pak to mluví víc než všecky řeči pro rozpočet.

Je to zvláště zemědělství, které tvoří pramen těchto veřejných dávek, na něž je v rozpočtu pamatováno jako na pastorka a Popelku, které tím trpí, neboť právě sedlák je to, jenž nežije bez námahy ze státních peněz, nýbrž jen ze své vlastní práce. A dosáhne-li pílí a nejkrajnější šetrností malého jmění, které nelze považovati za závodní kapitál ani za reservní fond, přichází k němu stát, který nejen brání, aby se nějaké jmění utvořilo, nýbrž přímo naše soukromé jmění konfiskuje způsobem nijak v právu neodůvodněným. Pro naše hospodářské poměry nejsou účinky žádného zákona tak zlé, jako zákona o dávce z majetku a o dávce z přírůstku na majetku, onoho zákona, který v posledním okamžiku ještě spáchalo revoluční Národní shromáždění. Když jsme sepisovali své jmění podle stavu z 1. ledna 1914 do 1. března 1919, uplynuly od onoho dne tři roky, a v této době klesla cena našich nemovitostí tak značně, že nemáme přírůstku na majetku, nýbrž více než 50% ztráty. A o dávce z majetku nebo o dávce z přírůstku na majetku nemůže býti řeči. To ovšem nijak nebrání berním správám, aby z příkazu zákonodárců nesvlékaly německého sedláka až do košile. Co se odehrává v jednotlivých berních okresích, nedá se vůbec vylíčiti. Vymačkává-li se z tak malého okresu, jako je můj domovský okres loketský, majetková dávka 7,800.000 K, pak to mluví za celé svazky. K jakým účelům bylo by možno použíti této obrovské sumy ve směru humanitním, na poli hospodářském, na potřeby kulturní! Takto se však tyto peníze vydřou a předhodí molochu-fisku na další lehkomyslné výdaje na vojsko a representaci, na zcela neužitečné účely, takže i lid musí ztratiti úctu před zákonem a důvěru v morálku zákonodárství. Stojíte-li před úkolem republiku vybudovati a nově zaříditi, pak nestačí udělati ústavu, pak to nemůžete učiniti násilnými prostředky, pak to i nemůžete prováděti s oním licoměrnictvím ke spravedlnosti před veřejností ciziny, jako dosud, nýbrž jen s vůlí národů, s vůlí Němců, s vůlí menšin. Potom však musíte zavésti spravedlnost do svých zákonů, spravedlnost do správy. Vaši spravedlnost však tvoří přednostní práva, jež jste si přisvojili. Takové ovládání, takové vykořisťování, jako zde, nebylo by na místě ani proti rasám, stojícím kulturně velmi hluboko. Charakteristickou známkou této republiky v jejím chování vůči německému národu jest násilí, jest bezpráví. Potlačováním našeho národa vysoce kulturního pod úroveň lidskosti musí na naší straně vzbuditi opor a nenávist. A brzy budete sklízeti, zajisté již v nejbližší době, ovoce takové politiky vy, pánové z většiny, vůdcové státu a této vlády. Hospodářský život republiky vháníte do konkursu, a jako jste stát vybudovali překvapujícím způsobem a v nejkratší době, je snad také možno, že sami zase napomáháte nesmírně rychle k jeho zkáze. Stát, který chce žíti, musí býti vybudován na spravedlnosti a na svobodě svých obyvatelů, avšak zde vůči nám platí, jako ve všem vašem jednání, jen slova: "Neboť já jsem velký a ty jsi malý!" Tento špatný příklad jste si zvláště přisvojili naproti národu německému. Tím vytvořili pánové z většiny stálý, avšak skrytý stav válečný, tím jste sami dali důvod k nejostřejší oposici a k negaci. Pro národnostní státy je takový stav neudržitelný. Tím přehlížíte, že vůle národa může takovými státy opět zakolísati, poněvadž potřeba spravedlnosti denně se ukazuje německému lidu ze skutečných poměrů, a on ví, že tu je vědomě brutalisován a znásilňován. Pozorujeme spravedlnost, když se na př. díváme na číslice vojska naprosto zbytečného? K vojsku náleží přes 22% Němců. Praví se, že pro tyto německé rodáky, kteří musejí tráviti své mládí po dobu zcela zbytečnou ve vojsku, je prý také dostatečný počet německých důstojníků k disposici. Vůči těmto 22% německých příslušníků mužstva stojí však jen 14% německých důstojníků. Opět důkaz, že tu není spravedlnosti.

Jestliže vznikly pohnuté poměry, nutno to právě přičísti vaší vůli. My víme, co chcete se svojí politikou: chcete odnárodniti Němce a zničiti jejich hospodářství. Kdyby vaše vůle byla jiná, kdyby vaše vůle opravdu směřovala k tomu, dáti nám svobodu a spravedlnost, pak by vaše ujišťování, sliby vlády a ministrů nesměly odporovati skutečnosti. Tím musí na naší straně zmizeti jakákoli důvěra a tím je znemožněno dospěti ke spolupráci. Vinu na vzniku nepřátelských poměrů nesete úplně sami. Mohou pánové z většiny a z vlády naložiti na svůj účet ještě více než dosud? Nedokazuje to celý váš systém, když ničíte naše německé školství, vyvlastňujete německou půdu k české kolonisaci, nedokazuje to, když vyvlastňujete německé železnice, když propouštíte naše německé úředníky, naše německé dělníky, jimž jste vzali možnost pracovati, nedokazuje to dále vaše zákonodárství, sestátňování policie a odnímání obecní samosprávy? Není to rána pěstí našim lázeňským městům, když chcete vniknouti tam do správy, do dozoru, ba i do zařízení lázeňských správ? Nedokazuje tuto vůli odnárodniti a zničiti náš národ především jazykový zákon a konec konců sestátnění pohraničních lesů? Myslím, že více nemůžete zodpověděti před dějinami - a ty budou souditi spravedlivě. Kdo znásilňuje takovým způsobem, nemůže v soukromém životě žádati, abychom měli k němu, trýzniteli, důvěru. A co platí o životě soukromém, platí také pro život ve státě. Ani zde není předpokladu pro důvěru.

My víme, že tento boj se vede o naši existenci, o budoucnost německého národa a o naši otčinu, a proto nás také najdete jednotny. Vy nepočítáte s německou silou a vytrvalostí. Poměry samy vás přivedou k rozumu, abyste upustili od tohoto velikášství a vrátili se od myšlenky o velmoci k reální představě malého státu, abych neřekl, státu trpasličího. Trvale si přece nemůžete sami stačiti. Jste vtěsnáni mezi velké sousedy a nemůžete svoji hospodářskou slabost vyrovnati spolky s jinými státy. K tomu přijde ještě vaše nerozumná celní politika, která působí zvláště škodlivě na zemědělství. Stát, který musí při svém dovozu a vývozu stále počítati se svými sousedy, přijde samozřejmě v jistou závislost na těchto státech a nic nepomůže, jestliže Rašín, ten muž, který nám opět předložil tento obrovský rozpočet, udělal z české koruny domněle korunu hodnotnou. Přijde čas, kdy se tato hodnotná koruna stane korunou trnovou.

Ani z demokracie nelze v tomto státě nic pozorovati, jinak by si musili býti všichni občané úplně rovni před zákonem a každý občan musil by míti přístup k státním úřadům. Utiskování a propouštění německého úřednictva je zajisté nejlepším důkazem, že tu je právě tak málo demokracie, jako od nás můžete žádati loyality nebo uznání vaší autority. Neboť takové státní nezbytnosti nemohou býti nikdy vynuceny, mohou býti získány jen důvěrou. Státní pořádek, který není založen na důvěře a uznání obyvatelstva, stojí na shnilém základě a může se shroutiti při každé bouři. Také vaše zásada většiny vznikla z tohoto názoru, spočívá na nenávisti a na brutálním útisku německého lidu, německých poslanců.

Jestliže jsme ve svých požadavcích stanovili také požadavek samosprávy, nebylo by přiznání takové samosprávy pro stát nebezpečím. Naopak by to jen podporovalo horlivost národů. Naproti tomu odpírání samosprávy by ve státě vytvořilo poměry, jež by se pro jeho existenci staly zajisté v nejbližší době účinky krise zvláště citelnými. Stát musí býti práv vůli svých národů. Z toho vyplývá také zásada o suverenitě národa, a také německého národa. Československé republice tato zásada schází. Proto, myslím, tento stát asi věčně nepotrvá. Jsme tu a jednáme k příkazu svého národa, který denně na svém těle cítí tento stav právní nejistoty, hospodářského útisku. Dal pro nás svoji vůli na jevo, abychom odepřeli tyto výdaje, dal svou vůli na jevo, abychom odpírali těm zákonům, jež jsou patrně vydány jen na zničení celého národa. Vůle národa je naším svědomím. Právní věrolomností v tomto státě jest právní vědomí ve státě na straně naší, a jestliže vůdcové státu dnes již nestojí na právní půdě, musí to na německé straně otřásti nejen právním vědomím, nýbrž otřásti i úctou před zákony. Tento otřes půjde dále a bude-li v dosavadním postupu proti německému národu pokračováno, zasáhne zajisté i stát v jeho existenci. Odpovědnost za tyto poměry padne na většinu sněmovny, na její vůdce a na vládu. Německý národ však se dovede sám chrániti i v dobách nejtěžších. (Potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Slovo má dále pan posl. Sajdl.

Posl. Sajdl: Velectěná sněmovno! Parlament musí každoročně přirozeně povoliti rozpočet státu a vláda dožaduje se na koaličních stranách projevu důvěry povolením rozpočtu jako samozřejmé věci. Nebylo by tedy ani s tohoto stanoviska třeba členům koalice mluviti, poněvadž vláda vyšla z jejich řad a má přirozeně důvěru již předem zajištěnou. Ale nejde jen o vládu, jde tu o stát a státní potřeby, ježto stát sám není representován pouze vládou, nýbrž také její administrací, a k té ovšem musíme občas promluviti, abychom si naše vzájemná stanoviska vytkli. Zejména pak správě finanční je potřebí řady ohledů, neboť ona má v rukou často existenci řady lidí, na jejichž existenci je opět vázána existence řady ostatních. A tu je potřebí, abychom i my přes to, že ohlašujeme důvěru vládě a že budeme hlasovati pro rozpočet, některé otázky předvedli, abychom pro příště mohli vykázati, že i po té stránce poměry se zlepšují, že státní správa jde ku předu a my tak spokojeněji mohli před voliče předstupovati.

Nechci přecházeti do jednotlivostí, jen všeobecně konstatuji, že zejména v trestních případech důchodkových vleče se řízení do nekonečna a ohrožuje přímo existenci lidí. Zjistil jsem před nedávnem případ, že trestní důchodková věc ležela ve stole referenta 1/2 roku a teprve na intervenci byla vytažena a projednána. Nevyřizování věci té ohrožovalo nejen existenci dotyčného, ale hrozilo přivésti do konkursu i několik lidí na něho vázaných. Nechci poukazovati na jednotlivé případy nepředpisování včas, čímž ohrožuje se i hospodářství naší samosprávy. Uvedu na př. případ kdyňský, kde akciové společnosti nebyla od r. 1918 předepsána daň a kde berní správa domažlická odkazuje, že předepisovati má berní finanční správa v Plzni. Na učiněný dotaz u berní správy v Plzni odpověděla tato, že předpisovati má berní správa domažlická. Tak se to vleče 3 roky a okresy a obce nemohou následkem toho řádně své hospodářství uvésti do pořádku. To jsou jednotlivosti, které vždy se stanou a vždy budou moci býti kritisovány. Nechci do jednotlivostí přecházet, chci jen přednésti ukázku toho, že jest opravdu třeba některé věci vyřešiti nejen ku prospěchu poplatnictva, nýbrž i v zájmu finanční správy, aby si získala důvěru poplatnictva, aby mohlo nerušeně a bez šikan pracovati. Kdyby nebylo těchto případů, mohli bychom bez všeho s rozpočtem projeviti souhlas, poněvadž celá řada věcí již proti jiným létům a zejména proti roku minulému nás uspokojuje. Především ta okolnost, že přece přichází - rozpočet s viditelnými úsporami.

V ministerstvu nár. obrany vykazují úspory cifru 1·6% z rozpočtu a také ministerstvo zahraniční vykazuje slušné snížení. Dále rozpočet byl rozlišen na náklady věcné a osobní, takže konečně může býti učiněn konec bajkám o ohromných nákladech na osobní výdaje, které byly přednášeny v měšťáckém tisku do neuvěřitelných sum 11-12 miliard ročně. Třebaže tu přes menší příjem z dávky uhelné a daně z obratu, z každé o 400 mil. Kč byly zvýšeny příjmy, aniž by jiné daně byly zvýšeny, třeba že se pan kolega Luschka ze Slezska divil zvýšení prelimináře daně osobní, podle výsledků a finančních účinů let předchozích můžeme míti důvěru, že nynější rozpočet je skutečně preliminován na základě výsledků dosažených a že také účin příštího roku předpokládaných daní bude odpovídati pouze poplatkové schopnosti obyvatelstva našeho státu. Naše správa ministerstva financí zejména uznává nutnost pružnější celní politiky a zavrhuje ochranářskou politiku, kterou jsme začali v některých případech prováděti a která nám selhala, neboť přichází k poznání, že tato politika mohla sice prospěti jednotlivým odvětvím a jednotlivcům, ale musila při tom poškoditi tisíce ostatních poplatníků. Do rozpočtu vložena jest úhrada úroků a splátek všech státních dluhů, to je zjev, který přes to, že zatěžuje skoro 3/4 miliardy náš rozpočet, je velice potěšitelný, poněvadž zjednává nám naprostou důvěru v mezinárodních kruzích finančních, že chceme všem povinnostem vyhověti a že chceme všecky povinnosti, které máme vůči komukoliv, skutečně splniti. Že se konečně vyplatí zadržené peníze při okolkování, opět musí jen u našeho občanstva posíliti důvěru ve státní správu, poněvadž tím, že dostanou zpět peníze, o kterých mnozí mysleli, že jsou obětovány popřevratovým opatřením, budou ve své důvěře ve stát a ve finanční správu posíleni. A poněvadž první domácí půjčka má býti správně proplacena, tedy i po té stránce bude opět pracováno ke zvýšení důvěry ve státní půjčky, kterážto důvěra byla zejména válečnými půjčkami těžce otřesena a dotčena, a proto je potřeba opětně novou důvěru zjednávati.

Přehlédneme-li toto všecko jako přednosti rozpočtu na rok 1923, vidíme-li, že státní správa má opravdovou snahu, aby zjednala důvěru státu nejen tím, co bylo provedeno, ale i těmito dalšími opatřeními, mohli bychom klidně považovati za povinnost hlasovati, aniž bychom jednali a vytýkali co dále. Musíme se však přece dotknouti některých otázek, které se týkají reformy státní správy a zejména reformy berní. Nejsme proti zatěžování daňovému až do nejvyšší snesitelné výše, poněvadž jistě bude lépe dáti odhodlaně tato břemena na bedra občanstvu a míti pořádek ve státě, míti finanční hospodářství státu v pořádku a zejména míti ke státu důvěru, než ulehčovati občanstvu břemena jako to činilo Rusko, Rakousko anebo Německo, ale rozvrátiti při tom úplně základy finančního hospodářství státu, ze kterého pak vycházejí ty hrozné důsledky, jež právě v těchto zemích dnes vidíme a které na konec nemohou skončiti jinak, než novým, ale daleko těžším zatížením všech občanů. Nechceme opírati požadavek reformy daňové také o křik Němců, kteří nechtějí platiti našemu státu vůbec. (Posl. Prášek: Hlinkovci také ne!) Ovšem, třeba také Hlinkovci.

Pan kolega Fischer ve své řeči přede mnou prohlašoval, že nemohou platiti, poněvadž prý místo zvýšení majetkového mají 50% snížení hodnoty majetkové. Já věřím, že celá řada německých podnikatelů a německých občanů vůbec je v takové situaci. Ovšem, za to jim nikdo nemůže, že spekulovali s válečnými půjčkami, že věřili v Rakousko, za to jim nikdo nemůže, že spekulovali s markou a že místo v československou korunu měli důvěru v německé hospodářství, že ukládali všecky své peníze v marce. Nemůžeme za to, že jejich ústavy i jednotlivci místo aby hodnoty nechávali zde, přenášeli je do Německa, vkládali do marek, a že nyní ještě, aby odvrátili důsledek díla této chybné spekulace, kupují v Německu všechny možné braky, zboží, které tam nikdo nikdy nemohl prodati, že tam kupují nemovitosti a že chtějí přenášeti i podniky průmyslové přes hranice do Německa. Všechny tyto spekulace musí skončiti stejně, jako spekulace s válečnými půjčkami a markou, poněvadž Německo se bude důsledně brániti proti invasi všech cizozemců, a zejména pokud chtějí získati majetek nemovitý. Nelze se tudíž diviti, že, když němečtí sedláci, obchodníci a průmyslníci všecko věnovali do marek, dnes ovšem jejich majetek se snížil ne na polovinu, ale možná na jednu desetinu ceny bývalé. Nechceme opírati tedy o tento neodůvodněný křik, vyšlý ze špatné německé spekulace, náš požadavek reformy daňové. Také ne proto, že s mnohých stran, zejména se strany ľudové a jiných, volá se po reformě daňové v úmyslu, aby se neplatilo vůbec nebo aspoň málo. Považujeme za povinnost platiti, zejména v těchto těžkých přechodných dobách, platiti tolik, kolik každý snese, abychom hospodářství naše přivedli do řádného normálního stavu, třeba by jednotlivec byl zatížen. Lepší je, je-li zatížen jednotlivec, ale je-li celek, státní správa v pořádku, poněvadž tento pořádek garantuje také pořádek jednotlivce, třeba s určitými obtížemi osobními. Nemůžeme přivoditi stav jako má Německo, abychom posilovali nebo nechali jednotlivce posilovati a úplně rozvrátili státní správu hospodářskou, aby nebyla schopna nésti břemena poválečné doby.

U nás byla vytčena zásada, že 1. lednem 1924 má býti přikročeno k provedení reformy daňové. Proto chceme dáti jako v předposledním rozpočtu na r. 1923 návrhy a základy k této reformě, jak má býti provedena a pokud má býti aspoň v nejbližších dobách provedena. O tom, že jest jí nutno, nebude sporu. Již včera zde konstatoval pan kolega dr. Hnídek dle výkazu sekčního šéfa dr. Vaníčka, že k dani činžovní je dosud platných 534 zákonů, nařízení a předpisů. To jest tedy něco tak chaotického, že opravdu musí býti zvláštní kancelář pouze na to, aby měla jen v patrnosti seznam zákonů, a aby tu byl přehled, jaké všecky tyto zákony k jedné dani platí. Ale to není jen u jedné daně činžovní, také všecky ostatní daně, osobní, reálné mají tolik původních zákonů, novelisací a průvodních ustanovení, že jest opravdu potřeba pro každou daň míti zvláštní kancelář, která by jenom vykazovala, co všecko se k zákonům o jednotlivých daních vztahuje. Jest zcela přirozeno, že potřeba zjednodušiti, seskupiti všechna nařízení v jednotný zákon, aby občan poplatník věděl, co a jak má přiznávati a co platiti, aby lhůty byly stejného data a aby působily pro všechny skupiny stejné lhůty rekursní atd., aby poplatník jasně alespoň viděl do všech povinností, které mu státní správa ukládá, je nezbytně nutná.

Čeho chceme hlavně docíliti při berní reformě my, jako socialisté, jest, aby byl správně oceňován a zachycen příjem zdanitelný. Dosavadní způsob předpisování není vždycky ekonomický, ale také není vždycky spravedlivý. Chceme docíliti, aby byl chráněn slabý proti přehmatům, aby měl v zákoně ochranu proti nemožným šikanám, které se dnes často dějí. Zejména dělník, drobný živnostník, úředník, gážista, odkázaný na stálý příjem, jest dnes, když přechod od vysokých příjmů k nižším se opět dostavil a když léta dobrých příjmů nahrazují opět léta s příjmy menšími, než bylo vydání úměrně zmenšeno, v těžkém postavení. S těmito zmenšenými příjmy dělník nebo úředník, který má letos platiti daň za 2 minulá léta, jest na tom daleko hůře, nežli kterýkoliv podnikatel, poněvadž ten tu má možnost eventuelně převaliti daň na výrobky své, kdežto dělník i gážista při zmenšených platech nemůže tyto vysoké povinnosti prostě plniti. Potřebujeme, abychom daňovou reformou mohli se vystříhati všech sekatur, které povstávají z těch rozličných přiznání, které musí poplatník předkládati. Nejednotnost předpisů a přiznávek způsobuje chaotický stav a u lidí neinformovaných často zaviňuje opoždění podání, což má v důsledku výměry bez přiznávek, které nejsou rekursní a které přivádějí jednotlivé poplatníky do těžkých poměrů. Ovšem, že musíme také chtíti, aby reformou daňovou byla dána možnost výchovy občanstva k berní morálce. Není sporu o tom, že naše morálka berní je strašně nízká. Je to přirozený důsledek předválečných poměrů, našeho poměru k předchozímu státu, který byl přenesen i do státu našeho. A tu je potřebí, abychom nový poměr právě ulehčováním přiznávek, rekursů, přátelštějším jednáním umožnili občanům lépe vykonávati své povinnosti ke státu a tím zvyšovali také morálku berní u každého jednotlivého poplatníka.

Ovšem, jsou také úkazy, že morálka trpí nejenom přirozeným výsledkem našeho poměru k předchozímu státu, nýbrž je to výsledek válečných poměrů pokleslé morálky vůbec, a také tedy pokleslé morálky berní. Sjednocení daňové je potřeba aspoň prozatímně v nejhrubších rysech dle skupin provésti. Týká se to skupiny osobních daní, pak daní reálných a daní nepřímých a poplatků. Je třeba, aby aspoň pro každou skupinu byly jednotné předpisy, výkazy, aby tu mohlo býti jednotné přiznání. A nejvyšší potřeba je, aby bylo provedeno sjednocení důchodkového zákona trestního pro všecky daně a poplatky a pro celou republiku, neboť dosavadní chaos je přímo úžasný a nebezpečný, poněvadž občanstvu způsobuje těžké bolesti a také nelibost vůči státní správě a nechuť občanstva k placení daní vůbec. S reformou státní správy, pokud se týká správy finanční, nutno uplatniti vedle reformy státních podniků, zejména jak jest již vykázáno v letošním rozpočtu ve zvláštním účtování, aby to nešlo na účet sociálních a humanitních ústavů a jejich vlastní působnosti, zejména reformu služby pokladní a účetní. I tu je potřeba reformy, poněvadž zmíněná služba je těžkopádná a často vůči občanům příliš briskní. Vedle toho nutno doplniti tuto službu pokladní a účetní správní kontrolou vybudovanou v každém ministerském oddělení účetnickém, jako oddělení poukazovací až k Nejvyššímu kontrolnímu úřadu. Úsporná komise nemůže vždycky všude zachytiti včas vše. Jen správní kontrola bude moci zachytiti tyto věci dříve, než budou vyplaceny a ne, jak se to často stává při Úsporné komisi, jen prostě dodatečně zjistiti. (Posl. Prášek: Ovšem neodvisle musejí býti zachycovány!) Ovšem, jest přirozeno, jedná se o neodvislost této správní kontroly a ta musí býti v kontaktu s Nejvyšším správním kontrolním úřadem, odvislá od správních úřadů vlastních. Této reformy budeme se dožadovati zvláště, abychom mohli docíliti správné kontroly a tím také úspor ve státní správě. Vděčné pole působnosti by tu bylo, abychom z toho chaotického stavu, který po válce nastal, přišli k trochu idealisované správě státní, zejména pokud se týče její účetní a pokladní správy. Mohl bych tu vyprávěti jako člen úsporné komise, pokud se týče daní v jednotlivých případech, jak vykonati vliv a uhájiti zájem státu. Bylo by to přílišné zasahování do podrobností, ale několika případy bych mohl dokázati, že skutečně dá se mnoho zachytiti a zlepšiti, že kdyby tu byla kontrola správná a neodvislá, že bychom mohli mnoho odstraniti, co dnes je ještě vadou. Zde by se také dalo uspořiti mnoho peněz místo stálých hrozeb o snižování počtu přespočetného personálu nebo snižování platu, kterážto opatření by přirozeně musila zostřiti dnešní hospodářskou krisi, poněvadž by byl zvětšován počet nezaměstnaných a počet těch, kteří nejsou schopni konsumu. V důsledku toho by se zvýšil počet těch obchodů a živností, které by ztratily odběratele. Proto by byla tato politika, pokud se týče správné kontroly služby státní, daleko výhodnější a musila by přinésti daleko více efektu a zisku.

Politika snižovati mzdy bez základny snížení cen potřeb životních, nebo snižovati počet personálu státního za dnešní přiostřené krise hospodářské, tato politika státu byla by stejně neodůvodněna, jako neodůvodněné jsou útoky soukromých kapitalistů proti příjmům dělnictva a úřednictva, které se nerovnají už ani úrovni životních potřeb. Nikoho nenapadá ze zaměstnanců, ať jsou to dělníci nebo státní úředníci nebo zřízenci, jak to ve svém exposé správně konstatoval pan ministr dr. Rašín, aby jim šlo o mnoho peněz, nebo mnoho-li jich dostanou, nýbrž co si za ně koupí. Vycházím-li z této devisy, musím panu dr. Rašínovi říci druhou, že také musí se státní správa dívati na to, kolik lidí i tento peníz dostává, kolik lidí při dnešní vývozní krisi uschopňuje život průmyslu a obchodu a kolik lidí eventuelně není schopno, aby konsumovalo a tak zvyšovalo hospodářskou krisi dnešní doby.

Snížení cen životních potřeb není ještě takové, aby opravňovalo předem snižovati mzdy a platy a zejména formou, jako se to stalo v posledním týdnu u Škodovky, která bez ptaní, bez vyslechnutí organisací úřednických jednoduše diktuje slevy. Tento diktát, který při tom, když už z hrubého příjmu se skoro 30% sráží, má o dalších 10 procent snižovati platy, je v poměru k indexním cenám naprosto neodůvodněný. Stát přirozeně nemůže jíti touto cestou, aby také on ještě tímto způsobem dnešní krisi zvětšoval a zhoršoval.

Tyto otázky považoval jsem za povinnost vytknouti v debatě o skupině finanční. Poslouchal jsem a byl bych rád slyšel také od oposice, aby ve finanční správě přinesla řadu konkrétních návrhů a námětů, kterými by svoji kritiku, pokud se týče státní správy, doplnila, konkrétními návrhy na reformy a zlepšení. Je přirozeno, není-li někdo spokojen s tím, co je, že přináší návrhy, pokud a jak by se daly zlepšiti tyto poměry a přizpůsobiti žádaným okolnostem. Bohužel, pouhá kritika bez podávání návrhů na zlepšení je velmi pohodlná. Ba, bývá to často nejen pohodlí, ale i pouhá demagogie. Protože tu nebylo podáno návrhů konkrétních na zlepšení rozpočtu, na jeho lepší uspořádání, na zlepšení podmínek života občanstva, protože tu nebylo takových návrhů, abychom mohli o nich opravdu jednati, že by se daly ještě letos provésti, pak nemohu ovšem nic jiného prohlásiti, než že budeme jako strana hlasovati pro rozpočet tak, jak jest, při čemž jsme si jen dovolili vytknouti to, co pro nejbližší dobu máme za možné, aby bylo upraveno jako další etapa v cestě zlepšovací a aby mohl býti příští rozpočet již posuzován jako opravdu vzorný, vzorného státu, ke kterému nejen poslanci a parlament, ale i občané vědí, jaký mají poměr práv a povinností. (Výborně!) Tento vzájemný poměr mezi právy a povinnostmi nalézti, považuji za nejdůležitější úkol v popřevratovém chaosu, v době, kdy nejsme ještě úplně konsolidováni, poněvadž na něm bude moci býti vyjádřena i potřeba našeho státu vůči potřebám občanů. (Výborně! Potlesk.)