Preto, aby sa tejto katastrofe, ktorá nám z tohoto stavu hrozí, predišlo, navrhujem slávnej snemovni, aby sa všetká pečlivosť o tieto kolonie sústredila u niektorého verejnoprávneho úradu, už či to bude kolonizačný výbor - ktorý vlastne pri pozemkovom úrade by mal byť, alebo tam je - alebo či to bude iný úrad na Slovensku, Slovenská zemedelská rada alebo ministerstvo zemedelstva (Výkriky slovenských ľudových poslancov: Vezmete si to na seba?) - nemuseli by ste sa toho báť. - Tedy tento úrad musí to na seba vziať, nech už je to ktorýkoľvek verejnoprávny orgán, ktorý by sa staral o tieto veci. Ovšem bol by tiež i verejnosti za to zodpovedným. Ostatne kolonizačný fond sriadený pri Štátnom pozemkovom úrade - o ktorom i ja, ač práve som vo vládnej strane, som veľmi málo počul, ako je veľký - je určený na podporu kolonistov, aby mohli títo svoje hypotečné dlhy zaplatiť a prídelovú cenu aby mohli splatiť, tento kolonizačný fond mal by stavebný ruch podporovať, ale do dneška tento fond pri našom pozemkovom úrade nevyplatil ani haliera žiadnemu kolonistovi na tú podporu. (Výkřiky slovenských ľudových poslanců: Kde je? - Kam sa podel?) Ja na to len upozorňujem správu Štátneho pozemkového úradu, ktorý stojí pod kontrolou snemovne.
Zo štátneho rozpočtu ministerstva
zemedelstva na rok 1923 nech je uvolnená istá položka na podporu
poľného hospodárstva týchto naších kolonistov. Do rozpočtu ministerstva
zemedelstva na rok 1923 nech sa mimoriadne vloží jeden milion
korún na podporu všetkých kolonistov na Slovensku, vo všetkých
župách. Štátny pozemkový úrad nech sa postará o okamžité prevedenie
vlastníckeho práva týchto pozemkov na kolonistov, by si prípadne
mohli vypožičať, lebo teraz majú títo síce zem, ale nemôžu ňou
voľne dišponovať. Koloniám, slávna snemovňo, pomôžu nie vysoké
úrady, ale svorná práca všetkých slovenských poslancov a positívna
práca všetkých strán tu v tejto snemovni. Nepochybujeme, že by
sa české strany proti tomu postavily. A tu tvrdím, že kollega
Füssy nemá pravdu, keď tvrdí, že v koloniach sú usadení samí Moravci.
(Posl. Füssy [maďarsky]: Áno, sú tam i Moravania!) Len
jeden je tam, ale Moravci sú štátni občania a majú právo tam ísť.
Keď by ste vy Maďari mali trochu lepšie srdce na tých kolonistov,
pomohli by ste im, lebo sú to všetko malí, chudobní ľudia. (Posl.
Füssy [maďarsky]: Dostal som informáciu, že mal
20 jutár poľa!)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Prosím, nevyrušujte řečníka.
Posl. dr. Blaho (pokračuje):
A ja preto žiadam nielen celú snemovňu, ale všetkých naších
priateľov, aby otázke kolonizácie venovali veľkú starosť a pozornosť,
lebo tak pomôžu najchudobnejším malým ľuďom, ktorí v týchto krajoch
majú našu štátnu ideu československú držať. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Slovo dále má pan posl. Hvizdák.
Posl. Hvizdák: Ctená snemovňo! Z dôvodu, že táto rozpočtová debata nevedie sa za účelom korektúry predloženého rozpočtu k čomu, zdá sa, nestačí autorita zákonodarných sborov našej formy, nedržím za potrebné, abych sa držal prísne patričnej kapitoly a aby som z tej hromady ružových sošitov a z tej piramidy milionových a miliardových číslic vytíkal materiál pre nejaké rečnenie s tohoto miesta. Neide mi o vyhovenie formalite, ale o vyhovenie obvyklej povinnosti snemovni.
Budúcoročný rozpočet prejednáva sa za zvlášť kritického obdobia nášho štátu v ohľade hospodárskom. Kto má možnosť, alebo je prinútený dívať sa z blízka na hospodárske pomery v našom štáte a nech by sa na ne podíval dakto trebárs i povrchnejšie, zistí, že podobný stav nevydrží žiaden štát. Áno, hospodársky stav nášho štátu hraničí s katastrofou. Prevažná väčšina členov tejto snemovne to vidí, vie o tom a snáď i čiastočne pociťuje. - Je pravda, že národohospodárska katastrofa ženie sa celou Evropou; postihnutý je ňou viac-menej každý štát, ktorý bol svetovou vojnou priamo či nepriamo postihnutý. Tak je to so štátmi starými, ktoré už pro jestvovaly, nie aby na to netrpel štát, ktorý vznikol v dôsledku tejže vojny, ako Československá republika. Je síce pravda, že náš štát ako taký, tešil sa od počiatku jeho vzniku nemalej priazni niektorých šťastnejších štátov europských i zaoceánských. Že sa tu stretaly vzájomné záujmy, netreba vari podotýkať, ale vyzdvihnúť treba, že pohnútkou tých záujmov boly výpočty kapitalistických záujmov - a tie kapitalistické záujmy osudne postihly náš ideálne vzniklý štát.
Áno, nebol to ľahký úkol budovať štát na troskách starého haraburdia a z ničoho. V nastalých okamžikoch epochálnej doby československý národ sa osvedčil náležite: Na jednej strane smrtelné strádanie porobeného ľudu s heroickou vytrvalosťou, na druhej strane nedostižná odhodlanosť a pohotovosť inteligentných složiek národa! - Len škoda - preškoda, ž dnes, v piatom roku trvania národnej slobody čsl. národa, zisťujeme, že ta druhá složka, vlastne prvá, za akú sa ona pokladá, spupne šliape kedysi vyzdvihnuté ideály štátneho sriadenia. Je pravda, že sa od začiatku tvorenia nášho štátu našimi čelnými ľuďmi vyzdvihovala ťažkosť uplatňovania socialismu v poválečnej dobe, ale jeho možnosť sa nevytvárala a to už i tým, že sa v novom štáte uzákonovaly v určitých otázkach principy demokracie a socializácie. Ale stroskotalo to všetko! Demokracia zostala na papieri a pre socializmus v tomto štáte zostal len výsmech a opovrženie! - Česl. republika stala sa kopiou feudálneho štátu. Alebo štát, ktorým vládne aspoň z polovice monarchistická byrokracia a plutokracia, môže sa nejako ináč charakterizovať?
Ale k tej našej smutnej hospodárskej kapitole. Státisíce občanov tohoto štátu sa poneviera bez práce, a ktorý štát vo svojich rozpočtoch vedie stále rubriku o takýchto a o takom ohromnom počte k pomeru celého občianstva štátu, ten štát musí svojim časom vykazovať určite záhubný úpadok! Pravda, že tento statisícový počet lenochov-občanov delí sa u nás na dve kategorie: jedna trieda následkom zahálenia zúfa, núdzou a hladom mrie - a druhá trieda, trieda to skutočných lenochov, z nešťastia a smrti prvých žijú, tyjú a hýria!
Ctená snemovňa! Nemožno dostatočne zdôrazniť s tohoto miesta a nemožno dostatočne vystihnúť ten hrozný stav, v akom sa nachodí robotný ľud našej republiky! Všetky odvetvia robotníctva, všetky odvetvia malopriemyslu, maloživnostnictva, maloroľnictva ocita sa tak v mravnom ako hospodárskom bankrote a stav tento stáva sa každou chviľou horším, tak že behom v najbližších týždňov a behom budúcich mesiacov zimného obdobia nabudne tento stav najvyššieho vrcholu, a nedajú sa ani tušiť následky tohoto nešťastia! Tu rozumieme nešťastie robotných vrstev občianstva, ale ten súčasný krach priemyslu a obchodu je vari tiež niečim nešťastím? Zkúsenosť nás učí, že áno! Ale tu nutno ešte niečo iného pripomenúť. Páni vlastenci, republikáni, všetci vy, ktorí sa v tejto snemovni pri každej príležitosti i náležitosti hádate o slovíčka, ktorý ste lepší vlastenec, ktorý Čech a ktorý Slovák, ktorý katolík, luterán lebo kališník, vy všetci ste po prevrate kričali unisono a s vami kde aká vlastenecká trúba, že náš mladý štát, naša mladá republika len tak môže hospodársky prospievať a zmohutnieť, keď bude robotníctvo usilovne a čo najusilovnejšie robotovať! Ach, čo ste vy páni, robotníctvu nádavali do lenochov, že pracovalo - kde práca totiž bola - len 8 hodín denne, čo ste sa mu navytýkali jeho zdánlivé neocenenie nadobudnutej národnej slobody a t. p., a hľa, pri tej 8hodinovej dobe "lenošenia" to nevlastenecké robotníctvo behom asi dvoch rokov tak zaplnilo fabrické a obchodné sklady priemyselnými a šopy poľnohospodárskymi výrobkami, že dnes toto vlastenecké panstvo vyhadzuje to nevlastenecké robotníctvo o hlade v zime na ulice a zatvára svoje vlastenecké podniky!
Ale čo, ktokoľvek z vás, zástancov dnešného božského poriadku na zemi, nadhodí, že je dnešným proletárom sveta žiť, že však im štát dáva stámiliony podpory nezamestnanosti! Áno, vypotrebovaného človeka, vlastného syna svojho národa vyhodíte na ulicu a potom ho necháte žobrať o človeka nedôstojnú almužnu! Je to hanebnosť!
Ale niekto bude proti tomuto niečo namietať. Veď počujeme každú chvíľu rečniť s vlasteneckých piedestálov a hromožiť s patriotických balkónov, že kapitál a ťažký priemysel u nás neni náš, že je to majetok tak zv. cudzincov a cudzárov a tí že vyssávajú naše robotníctvo a okrádaju náš štát; áno, je tomu tak, ale v správach a v správnych radách týchto cudzích podnikov sedia naši patentovaní vlastenci, Česi a Slováci. Títo patentovaní naši vlastenci berú z týchto cudziarských podnikov desaťtisícové tantiemy, ale že by sa nejakým spôsobom pričinili v záujme nešťastného čsl. proletariátu robotujúceho a hynúceho v týchže podnikoch, fabrikách, baniach atď., o tom nemáme žiadneho makavého dôkazu! Naši patentovaní vlastenci dokázali sa v tomto obore dobrými príživníkmi!
Takto to vyzerá u nás okolo súkromného kapitálu.
A ako je to so štátnym kapitálom? Vzdor tomu, že sa po prevrate tak vyzdvihovala ťažkosť, lebo dokonca nemožnosť socializácie u nás, predsa sa učinili kde - tu nejaké nábehy k sozializácii. A tu by sme mohli právom očakávať, že takéto štátom spravované podniky sú skvelým príkladom a vzorom výrobnej a obchodnej prosperity - už i voči súkromému kapitálu, aby takto dokumentoval náš demokratický štát, za aký ho povolaní i nepovolaní štátnici u nás vyhlašujú, nemohúcnosť existencie súkromného majetku v kultúrnom, pokrokovom alebo modernom štáte! Ale nie je tomu tak. Štátom spravované podniky u nás v každom ohľade bankrotujú! Tak je tomu zvlášť na Slovensku.
Takto bankrotujeme v ohľade hospodárskom, ale pri tom bankrotujeme aj mravne. Takými pokleskami vystavujeme si vysvedčenie národohospodárskej nemohúcnosti a stávame sa viac a viac závislejšími na cudzom kapitále a tak sa dobrovolne vrháme v otroctvo nepriateľov.
Pri záležitosti štátnych podnikov nutno zvlášť vyzdvihnúť pomery nášho robotného ľudu. Robotníctvo týchto podnikov pri slabom alebo žiadnom zamestnaní stráda, hladuje, je šikanované arogantným úradníctvom a je viac malomocné v obrane pri takomto námezdnom pomere, než u súkromného kapitalistu!
Štátne úradníctvo v týchto podnikoch vládne neobmedzene a tam, kde toto úradníctvo postráda odborných znalostí, alebo dobrej vôle pri vedení takýchto závodov, tieto nedostatky nahradzuje si spupnosťou a panovačnosťou na všetky strany. Podobné zjavy boly už viacráz predmetom rôznych vyšetrovaní.
Tu by sa dalo vari doporučovať, aby o štátne úradníctvo a správa z takých pasívnych podnikov boli zo štátnej služby navždy bez náhrady a bez penzie prepustení tak, ako sa to robí a tamojším robotníctvom pri zastavovaní výroby v dotyčných závodoch! Tak by bola aspoň krivda spravodlivá na oboch stranách, keď majú nevinní trpeť za vinných!
Takýto nezdar socializmu v pokusoch u nás pôsobí iste nemalú radosť zbožňovateľom súkromého vlastníctva, a títo sa tým ani netaja, ba víťazoslávne nám to vyhadzujú na oči, že nakoľko je bezúčelné naše socialistické snaženie. Len čo je pravda, ale politické ošemetníctvo u nás je až príznačné, keď si pripomenieme, jak mnohokrát sa u nás zameňoval princíp socializmu za princíp štátu - a opačne. Dobre, to v istých prípadoch malo svoj smysel, ale divné je, keď sa naši vlastenecký patrioti chvastajú veľkým a drahým výdobytkom národnej slobody pre ľud. Nuž, prosím vás, v Československom štáte nemohli ste predsa pre slovenský ľud učiniť národnou a úradnou rečou nejakú mongolčinu! _ To je prirodzené právo ľudu, národa, a vy sami tiež nie ste žiadni handrbulci.
Chvastáte sa, všetci vy, čo sa chvastáte, že ste dali robotnému ľudu 8hodinovú pracovnú dobu, toto právo si ľud u nás fakticky sám vydobyl vo vhodnej dobe, štát toto právo len zákonom formuloval, ale plne dosiaľ nezaistil. Alebo povedzme, že ste 8hodinovú pracovnú dobu dali robotníctvu vy, alebo my, patriotický vlastenci, lebo vlastenecký patrioti, ale nedali ste a nechcete dať tomu robotníctvu práce ani na tých 8 hodín! To vidíme dnes v tej hospodárskej kritickej situácii. (Posl. dr. Blaho: To je na celom svete!) Inak by to mohlo byť u nás. Stačilo by to, čo chcú slovenský vlastenci, aspoň nejakú nápravu v tom ohľade. (Posl. dr. Blaho: Na jak dlho?) Aspoň pokus urobte, ale ešte na to ste sa neodhodlali, na toľko nemáte kurážu.
Že ste dali tým šťastným robotníkom, ktorí môžu tu vo vlastnej domovine pracovať, ten šľachetný dar, že mimo ťažkých dosavádnych daní nepriamych musia platiť dane priame, že usilovných odmieňa štát daňou z výdelku, je to ozaj veľkým činom demokratického štátu! A ešte jedným socialistickým čudákom sa pýši naša republika: je to socializácia pôdy! Bežne sa tomu u nás hovorí "pozemková reforma", ale správnejšie by to vari bolo "pozemkový humbug.", alebo "švindlerstvo s pôdou". - I stalo sa za onoho času, keď sa Sloboda narodila, že sa politické kmotry veľmi radily, ako a čím by sa rodičke, tej Sedliackej Chudobe, zavďačily. Jedna-dve kmotry chcely dať dar bolševický: rozdať zem koľko kto chce; iné politické kmotry keď toto videly, že je kmotor Socializmus odstrkovaný, pizly ten dar vďačným kmotrám, daly ho do opatery štátnym pánom, sdedeným po jeho cisárskej jasnosti, tí ho čo bohatším sedliakom rozpredávajú, štátni páni z toho pekne žijú, banky z toho tyjú, štát platí na úrady - a slovenská sedliacka chudoba vandruje do zasľúbenej zemi Ameriky, alebo umiera hladom doma!
Pri tejto príležitosti bych mohol uviesť záväzný doklad, aby sa mi to nenadhadzovalo, že som to zformuloval v nejakej zaujatosti proti pozemkovému úradu. V doline kysuckej a rajeckej, najchudobnejšich to krajoch slovenských, má ohromné panstvo gróf Bolestrini, tedy cudzinec. Dalo by sa očakávať, že v týchto krajoch sa to prevedie parceláciou. Ja ako socialista som zásadne proti parcelácii, poneváč som za socializmus štátny, nie rozkrajovať, ale nechať to v celku. A čo sa stalo v kysuckej doline? Žiadna parcelácia ani vyvlastnenie sa tam nestalo. Ja som sa dozvedel, že panstvo v týchto dvoch dolinách, rajeckej a kysuckej, bolo predné, a to nejakej spoločnosti pre zpracovanie dreva v Mor. Ostrave. Šiel som za vecou a dozvedel som sa v Čaci od určitého človeka, nášho súdruha, kuriósne dáta. Tento človek mne sdelil, že prišli k nemu ľudia a vyložili mu, že hľadajú "strohmanna" pre kúpu toho veľkostatku a hneď mu navrhovali - neviem, koľko milionov korún - aby to prijal, že bude mať krome toho svoj honorár, že sa stane členom správnej rady. To je však chúlostivá vec. Šiel som preto ku štátnemu pozemkovému úradu a tam mi bolo sdelené, že tomu tak neni, že veľkostatok v rajeckej a kysuckej doline nebol predaný, ale že bol daný do árendy na 25 rokov zmienenej spoločnosti. Tak prosím: Jedno ani druhé nemôže obstáť ako správna vec a nemožno toho strpeť v našom štáte. Lebo predstavme si, čo bude za 25 rokov: veľkostatok bude vydrancovaný onou spoločnosťou tak, že štát z neho nebude mať ničoho, i keby ho dostal docela zdarma. Ale ešte jedno kuriozum je pri tom, totiž ako sa zachovaly naše úrady. Zaujímal som sa o vec, poneváč to bolo podozrelé, išly o tom rôzné klebety, poneváč sa hľadal oný "strohmann" ku kúpe. Oný "strohmann" musel byť nejaký slovenský vlastenec, za ktorého ochrany sa celá vec previedla. Ale bolo mi sdelené na patričnom mieste, že týmto "strohmannom" je akýsi štátny úradník v Mor. Ostrave. Prosím, tedy štátny úradník v Mor. Ostrave! Zdá sa mi však, že bude to niekto iný, pretože ten je len predsedom onej spoločnosti. Zostalo tedy nevyšetrené, kto je "strohmannom" pri tejto kúpe. Podivné je v tejto veci ešte niečo: Následkom toho, že spoločnosť rozoberá takto veľkostatok, odoberá sa tým v mnohých prípadoch slovenskému ľudu právo na niečo, čo doposiaľ mal. Mal na príklad právo na panstve vyžínať trávu, sbierať ráždie v lese, ale touto drevárskou spoločnosťou v rajeckej a kysuckej doline je tento ľud dnes vyháňaný zo statku a tak nielen že pozbyl tie výhody, ktoré požíval od súkromníka Balestriniho, ale dnes je všemožne šikanovaný pre každú maličkosť od lesníkov, od strážnikov a inženierov, od správcov toho statku atď. Bolo takých sťažností mnoho, že sa to stalo i predmetom vyšetrovania župného výboru trenčianskej župy. Župný výbor poslal delegáciu vyšetrovať túto záležitosť v kysuckej doline. Videl som protokol, kde boly shrnuté všetky tieto sťažnosti. Protokol bol predaný župnému úradu k ďalšiemu pokračovaniu. Podivné je, že tieto sťažnosti sa ďalej nedostaly. Zostaly ležať. Prenásledovanie chudoby v dolinách deje sa ako sa dialo, vec uviazla v župnom dome, a to je tiež príčina, prečo župná administratíva nepostúpila vec štátnemu zastupiteľstvu k potrestaniu určitých deliktov. Toľko s tej úradnej stránky.
A keď už sa niečo stalo, že našli nejakého vlasteneckého "strohmanna" pre tú spoločnosť, čakali by sme, že snáď bere sa do určitej miery ohľad na tamojší chudobný ľud a že sa snáď zamestnáva pri vyrúbaní tých ohromných lesov alebo na pílach. Ale tomu neni tak. Táto vlastenecká spoločnosť s tým vlasteneckým "strohmannom" objednali si robotníkov, drevorubcov a furmanov z Poľska. Títo pracujú na pilách a horách a svážajú to drevo s hôr na píly. U nich majú za dôvod to, že tí pracujú za poľské marky, následkom čoho môžu oni to robiť lacnejšie, za polovicu alebo aj tretinu, nežli naši robotníci. Následkem toho sú slovenskí robotníci z píl vyhadzovaní a ani slovenskí furmani nedostanú žiadneho zárobku. Ľud náš je šikanovaný, vláčený po súdoch a odsudzovaný k pokutám aj lesníkmi.
Tak vypadá pozemková reforma u nás na Slovensku.
Tak sa idea socializmu diskredituje v demokratickom štáte, demokratickými ľuďmi, ktorí ešte pred niekoľko rokmi boli nadšenými propagátormi tejto vznešenej idei ľudstva! Dajme tomu, že u nás niet vôle ani potreby pre zmenu hlbšieho významu hospodárskeho zariadenia štátu, slovom, niet smyslu pre socializmus, ale potreba nápravy alebo odstránenie krízy v štátu nutno previesť. Poneváč sa dosavádny system kopírovaný od iných konzervatívnych štátov neosvedčuje, predsa sa len budú museť hľadať iné schodnejšie cesty k náprave. Nateraz sa upierajú naše zraky za hranice do tých krajov, kde by sme mohli vyvážať naše priemyselné výrobky, čím by sa odpomohlo hospodárskej kríze u nás. Ba hospodárska existencia nášho štátu je nemysliteľná bez vývozu priemyselných výrobkov. Len škoda - preškoda, že naši štátni diplomati tak málo fedrujú komerciálnu politiku, ako by to v prospech nášho štátu v zahraničí robiť mohli. Mienim však, že by sa v bežnej i v dohľadnej dobe mohlo vo všeličom odpomôcť, keby sa u nás bral ohľad na isté vnútorné potreby štátu a obyvateľstva. V našom štáte máme mnoho krajov, za ktoré sa naše tak zv. nóbl občianstvo hanbí: Sú to kraje celkom nekulturované. Máme také kraje v Čechách, na Slovensku a zvlášť v Podkarpatskej Rusi. Koľko by tu štát získal povznesením statisícov, ba milionov ľudí na primeranú kultúrnu úroveň! Vieme, že títo ľudia chodia zväčša polobosí, polonahí, následkom duševnej zakrnelosti sú títo ľudia málo produktívni a bez ich viny ubíja sa hladom a núdzou ich tvorivá energia. Mnoho by štát získal úpravou obcí týchto krajov a ich komunikáciou. Ovšem, tu sa vyžadujú veľké investície, a tieto by sa daly získať len redukovaním na minimum výdavkov na armádu vojenskú a kňazskú u nás! Kulturizovanie týchto zapomenutých krajov a časti našej republiky nebude nám prevádzať žiadon súkromný kapitalista, bo taký reflektuje len na surový materiál!
Ale zkúsenosť nás poučuje, že ako hospodárska, tak i kultúrna politika nášho štátu čertovsky kulhá. Veľmi makavý dôkaz toho máme v tak zv. otázke "odalkoholizovania" Slovenska! Kedysi sa s hrôzou písalo a rečnilo u nás o krčmách a páleniciach, ktoré ubíjaly slovenský národ - ale ako máme písať a rečniť dnes o týchto ľudomordárňach, ktoré sa na Slovensku počtom čo len sdvojnásobily! Ale dnes o týchto veciach u nás vôbec sa ani skoro nehovorí, lebo dnes sa Slovensko zaplavuje alkoholovou otravou patentovanými vlastencami, ktorí dali svoje čestné mená pri tak zv. nacionalizovaní páleníc a krčiem!
A jestli sa dnes kde - tu vytýka,
že je Slovensko z hospodárskeho stanoviska passívne, kto vie ako
to bude s tým naším krásnym Slovenskom o niekoľko rokov, keď bude
štátny rozpočet rok po roku vykazovať také cifry príjmov liehových
daní zo Slovenska! - Je svrchovaný čas činiť nápravu, aby kapitola
hospodárskeho života nášho štátu bola korrigovaná a tendencia
zmenená. (Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dalším řečníkem jest pan posl. Schälzky. Dávám mu slovo.
Posl. Schälzky (německy): Dámy a pánové! Kdo doufal, že stížnosti, přání a požadavky, jež zvláště s německé strany při specielní rozpravě o státním rozpočtu v minulém roce byly předneseny, alespoň poněkud dojdou zřetele, stal se při nynějším státním rozpočtu opět bohatším o jedno zklamání. Zvláště jest důležito konstatovati, že úsporná opatření vlády, o kterých se nyní tak často mluví, možno pozorovati ne snad u neproduktivních státních výdajů, nýbrž, jak několikráte bylo ve specielní rozpravě zjištěno, právě v oněch oborech, jež ve státě, jenž je zvyklý tak se odvolávati na své sociální cítění, měly by dojíti zvláštní péče a štědré podpory, při výdajích na účely sociální péče. Přes trpké žaloby a hlasité protesty proti bezohlednému poškozování německých zájmů ve všech oborech přechází většina této sněmovny s cynickým úsměvem. Přes to musíme stále opět a opět ukazovati před veřejností na toto znásilňování.
Příznačným pro sociálního ducha vlády je zacházení s ubohými obětmi války. Novela k požitkovému zákonu vstoupila v platnost prvním únorem. Při tehdejších jednáních bylo zjištěno, že touto novelou opětně byly splněny nejdůležitější požadavky válečných poškozenců. Jak vážně jde vládě o péči o válečné poškozence, o tom svědčí okolnost, že prováděcí nařízení k této novele nebylo do dnes ještě vydáno. Ačkoliv při provádění zákona ze dne 25. ledna 1922 bylo by třeba na zvýšené výplaty důchodů vyšší částky o více než 1.000,000.000 při přibližně 700.000 válečných obětí majících nárok na zaopatření, byla do státního rozpočtu zařazena částka na zákonité požitky ve stejné výši jako v roce minulém. S ad se doufá mezi tím ve větší úmrtnost mezi obět i války nebo se čeká, že novými sociálně lékařskými komisemi se škrtne nárok na důchod velkému počtu poškozenců, jak je tomu častěji pravidlem. Není také viděti, odkud ministerstvo sociální péče vezme tyto částky na výplatu zvýšených důchodů ode dne 1. února 1922. Všeobecné výdaje pro válečné poškozence doznávají vůči roku minulému snížení o 21,950.000 Kč. Toto snížení se dotýká nejen zákonitých požitků, nýbrž i léčení a péče o amputované válečné poškozence. Položka na léčení válečných poškozenců byla snížena z 19,500.000 Kč na 1,850.000 Kč, tedy o 17,650.000 Kč, prý, protože léčení invalidů v nemocnicích a sanatoriích je částečně hrazeno také zákonitými požitky. Uvážíme-li, že svobodní invalidé dostanou v nejlepším případě při vpočtení drahotní přirážky měsíčně 225 Kč, které v případě léčení připadnou ústavu, kdežto u ženatých invalidů má býti polovina jim příslušejících důchodů vyplácena rodině, možno si představiti, jaké léčení může býti takto ubohým obětem války poskytnuto, když přece denní poplatek v léčebně musí býti dnes stanoven průměrně 40 Kč. Již dosavadní léčení válečných poškozenců, jež vedle důchodů ošetřovanců mělo k použití částku asi 19 1/2 milionu, v mnohém směru nevyhovuje, jak to dokazují četné žaloby a stížnosti invalidů v rozličných léčebnách na zaopatření, ubytování a dodávání léků. Oprávněné stížnosti, jež jsou podávány na ubytování chorých na plíce v nevhodných barácích, okolnost, že v mnohých odborných léčebnách nejsou přidělováni váleční poškozenci, dále, že žádosti o léčení často zůstávají po čtyři až šest měsíců bez vyřízení, ačkoliv od rychlého vyřízení závisí schopnost k výdělku, zdraví a namnoze také život válečného poškozence, to vše ukazuje, co by v tomto oboru bylo ještě vykonati a jak vláda chápe tuto povinnost Ačkoliv doléhá nutnost zřízení nových léčebných ústavů, snižuje se tato položka na minimum. Uváží-li se, jak na př. nemocný rheumatismem touží denně po lázeňském léčení, aby došel úlevy ve svých bolestech, nutno nejostřeji odsouditi měsíce trvající protahování vyřízení žádostí o léčení a žádati nápravu, také se velmi často přihází, že dotyčný mezi tím zemře. Právě léčení je jedním z nejdůležitějších odvětví péče o invalidy, poněvadž jedině tím, že se nemocnému vrátí zdraví, a nebo je snaha, aby mu bylo vráceno, vrátí se mu také chuť k životu a radost z práce.
Na schůzi svazu invalidů v Karlových Varech prohlásil zástupce vlády, min. rada dr. Fleischmann, že každý invalida má míti nárok na léčení a svobodnou volbou lékaře. Avšak z předloženého státního rozpočtu nepozorujeme, že by vláda zamýšlela přistoupiti k tak humanním snahám. Místo aby se zřizovaly moderně vybavené léčebny pro plícní choroby, jež mají čeliti nejhoršímu následku války, tuberkulose, místo aby se zřizovaly domoviny a ústavy pro sirotky a opuštěné dítky obětí války, staví se kasárny a obětují miliardy militarismu, na to se musí při léčení našich obětí války šetřiti!
Mnoho válečných poškozenců nebylo ještě představeno ani sociálně-lékařské komisi, ba dokonce přihláška podle zákona ze dne 20. února 1920 nebyla v mnohých případech ještě projednána.
Při zastavení vyživovacích příspěvků mělo zároveň dojíti také k poukazování nových důchodů. To však dalo na sebe po mnoho měsíců čekati a musí býti označeno jako ostuda, že dnes veliký počet válečných invalidů po 2 1/2 roce musí čekati na poukazování svých důchodů, takže ubozí váleční poškozenci, kteří namnoze jsou bez zaměstnání, mají pohledávku proti státu více než na 3000 Kč zadržených požitků. (Posl. Budig [německy]: Dostanou také 10% úroků z prodlení?) V tomto případě nikoli. Ještě prý je, jak se sděluje, nevyplaceno 200.000 doplatků důchodů ode dne 1. května 1920 do dne přiznání běžného důchodu. Urgencí, intervencí, provedených organisací, jakož i poslanci, nelze spočítati. Třebaže se musilo uznati, že referent v ministerstvu sociální péče min. rada dr. Fleischmann, pokud je v jeho moci, vychází vstříc a rozvíjí velikou znalost věci, aby těmto nedostatkům odpomohl, je jisto, že proti tomuto špatnému hospodářství, možno říci svinskému hospodářství, totiž v zemském úřadu v Praze, nemůže stačiti. Po tak dlouhé době mohly již býti nalezeny prostředky a cesty, aby tam byl jednou udělán důkladný pořádek. Musíme jen žasnouti nad trpělivostí invalidů, kteří po tak dlouhou dobu klidně přijímají takové zadržování svých zákonitých požitků. Díváme-li se na bídu, trpkou nouzi těchto ubohých obětí války, jež dnes se staly také obětmi hospodářské krise, nemůžeme dosti odsouditi tyto neodpustitelné nešvary. Na místo aby podle často vyslovovaného přání německých obětí války byli přijati zkušení němečtí invalidé k vypracování německých žádostí u německých okresních úřadoven, brání se německým úředníkům jazykovými zkouškami a šovinistickým týráním v práci a hrozí se jim propuštěním, nebudou-li si v určité době moci osvojiti státní řeč.
V péči o amputované válečné poškozence shledáváme proti minulému roku škrt jednoho milionu. Musí se označiti jako kruté, že amputovaným válečným poškozencům, jichž roční příjem přesahuje 20.000 Kč, nejsou opatřovány prothesy na státní náklad a ani nejsou na státní náklad opravovány. Charitativní péče je v státním rozpočtu snížena o 3,300.000 Kč, ačkoliv právě v tomto oboru jest invalidní péče veřejnosti tak velice na prospěch. Jako při vyměřování důchodů, shledáváme i zde tytéž žaloby o vleklém vyřizování žádostí o bezúročné půjčky k vybudování samostatné existence nebo k provozování družstevního podniku. Žádáme, aby fondy pro příspěvky zákonem nezaložené byly rozděleny podle národnosti a aby byl sněmovně předložen výkaz o použití specifikovaný podle jednotlivých národností.
V minulém roce zařazená částka 1,950.000 Kč na školení válečných invalidů je v tomto rozpočtu škrtnuta. Jak mnozí, kteří pro vadu ve válce získanou nemohou již konati svého starého povolání, jsou postaveni před nutnost vyučiti se jinému životnímu povolání, jež se srovnává s jejich nynější schopností! Pomoc státu na školení pro nově zvolené povolání jest nezbytnou nutností. Poněvadž se pravděpodobně od sociálně lékařských komisí slibuje značné snížení zákonitých požitků, byla pro další vyřizování sociálně lékařských komisí tato položka zvýšena o 720.000 Kč. Dlužno ovšem žádati, aby při těchto sociálně-lékařských komisích bral se spíše zřetel na skutečné zdravotní poměry invalidů, než na státní měšec.