Předseda (zvoní):
Uděluji slovo druhému zpravodaji panu posl. Kasíkovi.
Zpravodaj posl. Kasík: Slavná sněmovno! Rozpočtový výbor pojednav o předloženém vládním návrhu zákona, jímž se upravuje vyplácení drahotní přirážky k důchodům válečných poškozenců, činí návrh slavné sněmovně, aby tato osnova zákona byla přijata. Jen tak mimochodem k němu připojuji toto:
Drahota, zejména pro malé lidi, ač musíme přiznati, že drahota poněkud polevila, přece však pro lidi, kteří odkázáni jsou výhradně jenom na podpory válečných poškozenců, polevila tak málo, že vláda se nerozpakovala učiniti návrh na prolongaci zákona, na kterém jsme se již jedenkráte v této sněmovně usnesli.
Vzhledem k tomu, že náklady jsou náležitě kryty a v rozpočtu na ně pamatováno, výbor nenamítá nic proti tomuto návrhu zákona a žádá, aby byl schválen.
Ve výboru rozpočtovém přijata byla resoluce p. posl. Tauba: "Vláda se vybízí, aby učinila všechna opatření, aby nároky válečných poškozenců zajištěné jim zákonem ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., a novelou ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., byly jim nejdéle do šesti měsíců poukázány a aby o tom byla podána zpráva výboru sociálně-politickému a rozpočtovému.
Jménem rozpočtového výboru činím
návrh, aby jak osnova, tak i resoluce byly slavnou sněmovnou přijaty.
(Potlesk.)
Předseda (zvoní): Přikročíme k debatě. Než udělím slovo řečníku zapsanému, navrhuji, aby se stanovila řečnická lhůta 20 minutová.
Námitky proti tomu nejsou? (Nebyly.)
Není jich. Návrh můj je přijat.
Uděluji slovo zapsanému řečníku,
jímž je pan posl. Uhl.
Posl. Uhl (německy): Slavná sněmovno! Váleční poškozenci všech kategorií nalézají se v nejsmutnějších poměrech, jež si dovedeme představiti. Nynější státní péče nestačí, o soukromé vůbec nelze mluviti. Jak vypadá naše péče o invalidy, ukazuje několik číslic. Plná invalidní renta činí 2.400 K. Tuto rentu může dostati jen takový invalida, který je aspoň z 85% k práci neschopen. Plná renta vdovská činí 600, renta sirotčí 400 K ročně. Bezdětné vdovy nebo družky života, jichž výdělková schopnost není zmenšena aspoň o 30%, nároku na vdovský důchod nemají, invalida, který má aspoň 6000 K příjmu ročně, vůbec pozbývá nároku na důchod invalidní. Tato trojí ustanovení ukazují velmi zřetelně tvrdosti našeho zákona o péči o válečné poškozence. Zákon je nedostatečný, nevyhovuje, odbývá válečné poškozence směšně malými důchody a částkami. Vláda patrně vůbec nemá úmyslu a vůle zlepšiti péči o válečné poškozence. Kdyby tomu opravdu vážně chtěla, nebyla by v rozpočtu na rok 1923 provedla škrty v takové míře, že to činí miliony. Položka "všeobecných výdajů", z níž se hradí hlavně léčení a péče o poškozence s amputací, byla sama snížena o 21,950.000 K. Tak se naše péče o válečné poškozence ukazuje ve světle zcela zvláštním. Do nebe volá způsob, jak se jedná s válečnými poškozenci při vyměřování důchodů. Není dosti silného výrazu, jenž by označil takový způsob jednání, co se zde děje, jest brutalita, jest hanebnost, nad níž nemůže býti horší. Vinu na tom má jedině vláda, která musí tyto poměry znáti, která však úmyslně nebo vědomě pomoci nezjednává.
Zákon ze dne 20. února 1920, podle něhož se vyměřují renty válečným poškozencům, nabyl účinnosti dnem 1. května 1920. Dodnes, po 2 1/2 letech, čeká mnoho tisíc na vyměření svých důchodů. Dodnes ještě nebylo vydáno k zákonu prováděcí nařízení, ti lidé upadají v nejhorší nouzi. Z nejvzdálenějších okresů celé země cestují týdně sta a sta válečných poškozenců do Prahy, přicházejí k likvidatuře zemského úřadu, doufajíce, že pak jejich nároky na důchody budou rychleji vyřízeny. Poslední haléř, poslední žebrácký gros vydávají na tuto cestu do Prahy. A podobně jako v Čechách bude tomu asi také na Moravě a ve Slezsku. Když pak ti chudáci přijdou k likvidatuře, jsou odbýváni sliby, že jejich žádost bude ve 14 dnech, ve třech týdnech vyřízena. Jako všechny sliby, nedodrží se ani tento. Dnes máme veliký počet válečných poškozenců, kteří mají u státu nedoplatky důchodů až do výše 3000 K. Největší část nedoplatků nebyla dodnes vůbec vyplacena. Placení vyživovacích příspěvků a státních přídělů bylo bezohledně zastaveno. Lidé zůstali najednou bez příjmů a je nepochopitelno, jak mohou tito lidé vůbec existovati. Připadají na obtíž veřejné dobročinnosti. Není pak divu, když se v neobyčejném počtu množí samovraždy, když se ti lidé stávají z nouze a bídy zločinci.
Administrativní vyřízení je často nesrozumitelné. Uvedu zde zcela krátce několik případů. Vdově se najednou zastaví vyživovací příspěvek. Dostane důchod. Avšak důchod se nepoukáže pro její čtyři děti, musí jeti do Prahy, výsledek cesty do Prahy je, že se těm čtyřem dětem ovšem renta od prosince 1922 vyplácí, nikoli však doplatek za neplacených šest měsíců. To je vyřízení zcela zvláštní. Je přece jasno, že by bylo možno vyměřiti současně s důchodem vdovy také důchod pro děti. Je to vada administrativy. Tato vada se však ukazuje ve stech a tisících případech. Kdyby k tomu byla opravdová vůle, bylo by možno tuto vadu beze všeho sprovoditi se světa.
Jiný případ. Válečná vdova dostávala vyživovací příspěvek do července 1922. V roce 1920 obdržela přípis, v němž se jí sděluje, že k výplatě důchodu všechno je v pořádku. S tímto dopisem šla ta žena na okresní hejtmanství. Tamější úředník jí prohlásil, že věc nyní je v pořádku, že se nepotřebuje již o nic starati. Žena jde radostně pohnuta domů. Poněvadž má oční chorobu, jde letos k okresnímu úřadu v Mostě a žádá, aby jí bylo poskytnuto lékařské ošetřování. Tam jí bylo naznačeno, že pro ni nelze nic dělati, poněvadž promeškala lhůtu k uplatnění svých nároků. Žena šla k úřadu, okresní hejtman jí prohlásí, že nepotřebuje nic dělati, že je věc v pořádku. Žena je Českou, úředník je Čech, v tomto případě nelze se tedy vymlouvati, že si jazykově nerozuměli. Ta žena již po měsíce nedostává ani haléře, dodnes nebyla ještě vyřízena její žádost, kterou podala v srpnu tohoto roku. Ubohá žena je se svými čtyřmi dětmi zhola vydána hladu a bídě.
Místní skupina organisace válečných poškozenců nám líčí tento případ: Pozůstalá, jez se narodila v roce 1866, ztratila v poli své tři syny. Žádost o důchod rodičů byla řádně podána, avšak odmítnuta s odůvodněním, že ta stará zena je ještě schopna výdělku. Proti tomuto výměru byl podán rekurs 21. prosince 1921, dodnes však ještě nevyřízen. Žena žije v nejhorších poměrech. Jiný případ: invalida, klasifikovaný 100% neschopnosti k výdělku, dostává invalidní důchod, je však ponejvíce připoután na lůžko. Dne 21. listopadu žádal o zálohu se zpětnou účinností k 1. květnu 1920. Záloha mu dodnes ještě nebyla poukázána, doplatek důchodu rovněž ne.
To jest jen několik případů. Takových případů je však na sta a na tisíce a jsem přesvědčen, že případů ještě mnohem horších, než zde byly uvedeny. Křiklavá tíseň válečných poškozenců se zhoršuje hospodářskou krisí do nekonečna. Mnoho poškozenců bylo rádo, že našlo práci a výdělek, dnes však o ně přišli. Podle předpisů o návštěvě školy nebo o ošetřování v nemocnici, nedostávají svobodní poškozenci po tuto dobu žádné renty, rodiny ženatých 50% z ní. Po propuštění náleží důchod dříve placený. V mnohých případech musejí tito majitelé důchodů čekati 8 až 10 měsíců na opětné vyplácení důchodů. Následky toho se nedají vylíčiti. Možno si také živě představiti, do jaké tísně se ti lidé nutně dostanou. Na léčení válečných poškozenců bylo dáno na r. 1920 do rozpočtu 19,500.000 K, na tutéž položku na rok 1923 1,850.000 K. Tato položka byla tedy snížena o plných 17,650.000 K. Vláda ovšem praví ve vysvětlivkách k rozpočtu, že ke snížení tomu došlo jen proto, poněvadž léčení bude hrazeno zákonnými důchody. Pakli již dosavadní léčení, ač pro ně bylo po ruce skoro 20 milionů ročně, bylo značně nedostatečné a dalo často podnět ke stížnostem, bude to v budoucnosti ještě mnohem, mnohem horší. Žádosti o léčení vyřizují se hlemýžďovitým tempem. Vyřízení žádostí dá na sebe čekati čtyři až pět měsíců. Právě zde však bylo by zvláště na místě vyřízení rychlé a přesné. Přes všechny snahy organisací válečných poškozenců o pronikavé zlepšení, nebylo ho ještě dosaženo. Jak vychází na jevo ze sdělení organisace invalidů, bylo v řadě případů hrazeno ošetřování v sanatoriu ve Frankensteinu jen asi 60% zemským úřadem, ostatních 40% musili hraditi váleční poškozenci ze svého. Váleční poškozenci, choří na plíce, jimž bylo povoleno léčení, ježto nebylo místa v ústavech k tomu určených, byli dáni do ústavů jiných, značná část do baráků v Pardubicích, ačkoli tamní správa sama upozorňovala, že se tyto baráky k pobytu a léčení nemocných plicnými chorobami nehodí.
Na sjezdu Svazu válečných poškozenců Karlových Varech bylo veřejně konstatováno, že osoby tam ubytované jsou vydány bez ochrany vlivům povětrnostním.
Baráky jsou staré a propouštějí vítr, déšť a sníh. Nemocní plicními chorobami, kteří jsou tam ubytováni, nemají v zimě pokrývek zimních, nýbrž jen lehké pokrývky letní. (Výkřiky německé: Slyšte! Slyšte!) Jídlo je nečisté. V posádkové nemocnici v Liberci bylo chorým na plíce odpíráno vycházeti. Je příliš málo léčebných ústavů. Mělo by se přikročiti k vybudování ústavů pro choré na plíce. Pro léčení vdov, sirotků a rodičů se neděje vůbec nic, ač je důchod nízko vyměřen. Péče o válečné poškozence s údy amputovanými je rovněž pode vší kritiku. Na tyto účele je dáno na rok 1923 do rozpočtu rovněž o milion méně. Částka na dobročinnou péči, která v roce 1920 činila 11,600.000 K, byla snížena o 3,300.000 K. Odůvodnění zní: Zlepšení hospodářských poměrů a pokles cen denních potřeb životních. Zde ke škodě přistupuje ještě posměch. Kde lze pozorovati zlepšení hospodářských poměrů? Kde je vydatné zlevnění životních potřeb a potravin? Nemůžeme sdíleti tento názor vlády, poněvadž mu právě všechny skutečnosti odporují. Vidíme jen, že krise trvá dále, že zastavování provozu stále a stále přibývá, že počet nezaměstnaných stále roste. Dodnes ještě není nikde viděti známky zlepšení. Žádostem válečných poškozenců o půjčky se v náležité míře nevyhovuje. Povolují se často tak malé částky, že váleční poškozenci vůbec nemohou dosáhnouti svého účele, aby si založili existenci.
Při různých titulech, jako rentách, léčení, péči o poškozence bez údů, zmenšovaly se obnosy, avšak u kapitoly sociálně-lékařské prohlídky dělal se opak. Tato položka byla zvýšena o 720.000 K. Účel tohoto zvýšení je přece jasný. Bezděky myslí člověk na proslulé přehlídkové komise za války. Zde jde o to, aby prohlídky válečných poškozenců byly skutečně účinnými. Procentní sazba neschopnosti k výdělku má býti snížena, mají se dělati úspory na podporách, váleční poškozenci mají býti o své nároky ošáleni. Škrtnutí podpor má činiti miliony. Klasifikování tuberkulosních rovněž vyzývá ku kritice. Když už jsou uznáni, pak se stanoví neschopnost k výdělku tak nízko, že se nepřizná renta žádná nebo žádná taková, jež by stála za řeč. Úřady pro péči o válečné poškozence trpí v jistých resortech a odděleních velikým nedostatkem schopných úředníků. Zde je nutna náprava. Desetitisíce čekají na přiznání důchodů, téměř 300.000 válečných poškozenců čeká na výměru doplatků. To je stav zahanbující.
Tato vládní předloha chce až na další dáti válečným poškozencům jen 50%ní příplatek. S povolením příplatku souhlasíme. S čím však nemůžeme prohlásiti souhlas, jest znění §u 1, který zmocňuje vládu, aby znova upravila příplatek nařízením. Zde se tedy dává vládě právo, aby zcela prostě změnila zákon podle libosti a libovolně nebo aby jej docela zrušila. Navrhujeme, aby toto ustanovení bylo škrtnuto, a očekáváme, že i sněmovna nahlédne, že toto znění zákona není vhodné.
Je nutno zákon o válečných poškozencích
novelisovati. Počet poškozenců se stále zmenšuje. Peněz takto
ušetřených bylo by možno použíti na zvýšení renty. Avšak ministerstvo
dosud ani nepřihlíželo k podáním organisací válečných poškozenců,
která směřovala ku zlepšení péče o poškozence. Bylo by si přáti,
aby se také v kruzích stran většiny a zvláště u vlády došlo k
náhledu, že péče o válečné poškozence je nedostatečná, že důchody
důrazně vyžadují, aby skutečně byly náležitě zvýšeny. (Souhlas
na levici.)
Předseda (zvoní):
Dávám slovo dalšímu
řečníku, jímž jest p. posl. Molík.
Posl. Molík: Slavná sněmovno! Projednávaný vládní návrh zákona dotýká se tisíců válečných invalidů, vdov a sirotků. Povinností naší jest, abychom v této době všeobecné hospodářské krise pomohli sociálně slabším, válkou krutě postižený.
Zákonem ze dne 20. února 1920, čís. 142 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., stanoví v §u 42, že jest po dobu mimořádných drahotních poměrů vypláceti přiměřenou drahotní přirážku k důchodům válečných poškozenců, která byla stanovena zákonem ze dne 21. prosince 1921, čís. 485 Sb. z. a n., pro celý rok 1922 na 50%.
Projednávanou osnovou má býti, prodloužena tato drahotní přirážka na rok 1923 vzhledem k dnešním tísnivým hospodářským poměrům a nezaměstnanosti, která zvláště těžce doléhá na válečné poškozence. Jelikož dnešní poměry jsou hodně neujasněné, ponechává projednávaná osnova vládě možnost, aby upravila přirážku podle hospodářských a drahotních poměrů Vžijme se do rodiny takového zemědělce jako je Emil Šolc ze Sýkořic, pošta Zbečno, který přišel ve válce o nohu, živí 4 děti a výměnkáře, k tomu přistupují dnešní hospodářské poměry, veškeré dávky a daně, a jest mu odpírána vůbec jakákoliv podpora, jelikož jest majitelem hospodářství dnes insolventního. A takových případů je dosti, neboť výměry válečným poškozencům byly sdělávány v dobré konjunktuře zemědělské. Pročež je nutno, aby zemské úřady v dnešní době věnovaly invalidům, zemědělcům zvláštní pozornost, abychom aspoň částečně zmírnili jejich starosti a odvedli je od krutě pronásledovaného osudu a nahradili tak těm, kdož ve světové válce ztratili buď své údy nebo zdraví, aspoň částečně onu bolestnou ztrátu. Je sice pravda, že není naším úkolem a přáním, abychom peněžitými podporami prováděli sociální péči o válečné invalidy, vdovy a sirotky. Jedním z hlavních a také nejužitečnějším z úkolů péče je vrácení invalidů občanskému životu, poskytovati možnosti obživy vdovám postrádajícím živitele a všemožně napomáhati k tomu, aby nebyl válečný poškozenec odkázán ani na rentu ani na cizí dobročinnost, ale aby se mohl spolehnouti na vlastní sílu a práci.
Mohu prohlásiti, že náš stát a zvláště ministerstvo sociální péče a zemské úřady pro péči o válečné poškozence věnovali od prvopočátku této tak důležité otázce největší pozornost. Bylo to v prvé řadě léčebné, školení invalidů, které v prvé řadě se týkalo výcviku v užívání zmrzačených údů, pak školení odborné, sloužící k zdokonalení invalidů v bývalém zaměstnání anebo ku práci v témže oboru, dále přeškolování invalidů pro jiné povolání. Školení odborné provádí se dvojím směrem. Jednak je to školení invalidů jako řádných žáků, jednak ve zvláštních kursech, které vydržuje zemský úřad pro péči o válečné poškozence. Je samozřejmé, že přeškolování se musí díti jen v nejnutnějších případech a musí se hleděti k vědomostem a vzdělání dotyčného invalidy.
Počet invalidů, kteří byli školeni ve školním roce 1919/20, byl okrouhle 1800, a ve školním roce 1920/21 asi 1200 válečných invalidů. Školení má zajisté cenu, a to hlavně invalidů, jako řádných žáků ve školách mistrovských, kde po absolvování takovéto školy, na příklad tesařské a zednické, se může invalida ucházeti o místo políra, kresliče, a má-li dostatečnou praksi polírskou, může se státi mistrem zednickým nebo tesařským. Je nutno připomenouti, že zemský úřad podporoval nemajetné vysokoškolské studenty-invalidy ve studiích.
Celkový přehled válečných invalidů školených v roce 1919/20, 21 byl podle oborů tento: 1. Školství živnostensko-průmyslové: 1840 Čechů, 667 Němců, celkový náklad 783.025 46 Kč. 2. Školství hospodářsko-lesnické: 175 Čechů, 46 Němců, celkový náklad na školení 76.189 22 Kč. 3. Školství obchodní: 728 Čechů, 250 Němců, celkový náklad na školení 221.844 44 Kč. 4. Školství různé: 178 Čechů, 22 Němců, celkový náklad na školení 158.901.36 Kč. 5. Praktický výcvik: 717 Čechů, 124 Němců, celkový náklad na školení 3,274.377·73 Kč. Celkem školeno Čechů 3642, Němců 1116, dohromady 4758. Celkový náklad na školení za léta 1919 až 1921 činil 4,514.378·21 Kč. Mimo to poskytnuty zemským úřadem podpory na taxy a knihy.
Tímto školením, kterému zemský úřad věnoval velikou péči, mělo se dosáhnouti přijetí válečného poškozence do zaměstnání, leč následkem války, která se stala hospodářsky katastrofou všech zemí a způsobila, že i náš stát trpí hroznou nezaměstnaností, nebylo možno všem po práci se hlásícím invalidům dostatečně vyjíti vstříc. Je nutno, až zlepší se všeobecné poměry hospodářské, aby vláda vydala zákon o povinném zaměstnání určitého procenta válečných poškozenců v jistých podnicích. Jen tak je možno dáti předpoklad pro tuto péči.
Vydáním prvního zákona, týkajícího se pozemkové reformy, t. j. od 9. listopadu 1918, dána možnost zlepšiti stav obětí světové války, zvláště z řad zemědělských a venkovských válečných invalidů, přídělem půdy, kde v zákonech o pozemkové reformě je brán zřetel i na válečné poškozence. Je si jen přáti, aby příděloví komisaři vždy hleděli uspokojiti přání našich válečných invalidů, kteří dávají dostatečnou záruku za zdárné obhospodařování na přidělené půdě. Ceny půdy přidělované buďtež přizpůsobeny dnešním hospodářským poměrům. Nemohu než vítati usnesení ministerské rady, které uvede v činnost 1. ledna 1923 náhradovou banku, kde o potřebný úvěr může se válečný invalida ucházeti buď na základě zákona úvěrového ze dne 11. března 1920, č. 161 Sb. z. a n., jímž možno získati úvěr na pozemky ve výši 9 ceny půdy, na stavbu hospodářských a obytných budov až do 9/10 ceny půdy a polovinu nákladu stavebního. Samozřejmě může zadatel úvěru dosáhnouti podle §§ 1 a 3 citovaného zákona pouze v případech, když odborná a mravní kvalifikace je zárukou, že poskytnutého úvěru nebude zneužito, a jestliže z osobních vlastností a poměrů bude lze seznati, že i na usedlosti takto zadlužené se udrží.
Naši venkovští invalidé volají po rychlém provedení pozemkové reformy, kde se jim naskytuje příležitost najíti uhájení aspoň skrovné, ale jisté životní existence na zemědělské půdě, čímž je položen základ k tomu, aby tisíce jich nebylo, jako dosud, vystaveno na obtíž společnosti a fysickému hladovění. Důkaz toho je, že dostávám denně několik dopisů od válečných poškozenců, kteří obracejí se na Státní pozemkový úřad, aby jim v této době a dodatečně poskytl ještě další příděl půdy, aby dostatečně mohli své rodiny vyživiti.
Slavná sněmovno! Jedna z bolavých stránek péče o válečné poškozence a pozůstalé je zadávání trafik. Je samozřejmé, že jedním z prostředků schopných pomoci značnou měrou velkému počtu invalidů a pozůstalých, který má stát úplně ve své moci, je propůjčování prodejen tabáku. V důsledcích toho ministerstvo financí výnosem č. j. 65.838/19 ze dne 30. srpna 1919 nařídilo prodejovým úřadům, pro příště obsazovati tabáční trafiky a tabákové sklady výhradně válečnými poškozenci, pokud se týče jich obsazení za účelem zjištění, které z nich mohou býti vypovězeny a znovu ve prospěch válečných poškozenců vypsány, při čemž nutno bráti zřetel na takové případy, kde dosavadní držitel trafiky není na výtěžku z této existenčně závislý.
Jasný a lehce proveditelný výnos ministerstva financí setkal se při provádění s velikými těžkostmi. Dosavadní držitelé houževnatě drží se trafik, pak časté neporozumění se stanoviska úředníků finančních, dále obavy tabákové režie o poklesnutí odběru hlavně tím, že se svěří velké tabákové prodeje osobám poměrně kapitálově slabým atd. K tomu ještě přijdou obtíže kalamity bytové, která již mnohého válečného poškozence tak trpce zklamala, neboť jednou z podmínek při ucházení se o trafiku je, vykázati se okresnímu finančnímu ředitelství vhodnou místnost ku provozování trafiky, pročež zemské úřady umožňují v případech, kde jsou k tomu dány předpoklady, převzetí a provozování trafiky postavením stánku. Podle výnosu ministerstva financí mají býti uprázdněné trafiky v případech, kde se uchází o některou více žadatelů, zadávány těm nejpotřebnějším. Toto nařízení měla by si hodně k srdci vzíti sama okresní finanční ředitelství.
Prodej tabáku na venkově nikterak nestačí k obživě rodiny válečných invalidů a je nutno, aby se těmto lidem poskytovalo i hmotné podpory se strany sociální péče a důchod jim upraven tak, aby skromný život mohli uhájiti. Nutno míti na zřeteli, že trafiky při volném prodeji kuřiva mají zisk velmi malý, zvláště na našem venkově.
Je nutno poukázati na nynější způsob ve vyměřování dávek ze zisku. Vyskytují se případy, že trafice se ziskem vzhledem k dnešním poměrům nepatrným vyměřena byla dávka ze zisku až na 1000 K ročně. Poukazuji na to, že předchůdcové neplatili z trafik buď žádnou, nebo jen nepatrnou dávku ze zisku. Stížností na postup finančních úřadů i úřadů soc. péče je pochopitelně hodně a dají se odstraniti na společné dobré vůli státních úřadů. Dle pracovního plánu okresních finančních ředitelstev bude do konce roku 1922 převzato válečnými poškozenci asi 60% všech trafik, t j. okrouhle asi 12.000 trafik a tabáčních skladů v Čechách. Podobně je tomu i na Moravě.
Slavná sněmovno! Nutno zajisté oceniti akci, kterou zemské úřady pro péči o válečné poškozence podnikly poskytováním podpor a půjček do obchodů a živností. Jest samozřejmé, že těžcí váleční poškozenci, kteří nemohli se věnovati svému předválečnému povolání, volili zaměstnání lehčí, při kterém zúčastniti by se mohla případně i manželka, a to hlavně v obchodě. Pokud je možno tato nová povolání válečných poškozenců sledovati, dlužno s potěšením zaznamenati, že tomuto novému zaměstnání věnovali se váleční poškozenci s veškerými, třeba i skromnými silami, se vší energií a snahou.
Musím konstatovati, že pokud se nedostávalo válečným poškozencům potřebné kvalifikace k samostatnému provádění řemesla a dožadovali se podpory úřadů, vycházely tyto na základě cís. nařízení ze dne 7. prosince 1915, čís. 364 ř. z., válečným poškozencům blahovolně vstříc. Pokud jde o propůjčování živností koncesovaných, je nutno, aby příslušná ministerstva, ministerstvo soc. péče, vnitra a obchodu, vycházela a přihlížela více v prvé řadě ke způsobilým válečným poškozencům a nepropůjčovala živnosti tyto lidem úplně hmotně zabezpečeným.
Nutno poukázati též, aby příslušní činitelé při zadávání nádražních restaurací a vojenských kantin věnovali více pozornosti válečným poškozencům a jim tyto pronajímali snad vyskytnou se zde překážky rázu finančního, které nutno překonati kapitalisací důchodů pro získání potřebného kapitálu k zařízení živnosti. Celkem bylo poskytnuto válečným invalidům půjček i do živností, trafik a obchodů v r. 1921 v Čechách Kč 2,760.859·01 ve 260 případech, vdovám do různých živností v roce 1921 Kč 505.088·34 ve 350 případech.
Při udělování licencí biografických budiž vzat zemskými správami zvláštní zřetel na válečné poškozence a mimo to budiž dbáno toho, aby při přijímání nových zaměstnanců do podniků přijímáni byli pouze váleční poškozenci, neb tím najdou tisíce invalidů trvalou existenci.
Slavná sněmovno! Jedním z nejdůležitějších problému, přivésti válečné poškozence k životu, je otázka družstevní. Zde buď hlavně věnován zvláštní zřetel a péče družstvům výrobním a pracovním oproti družstvům spotřebním a výdělečným z toho důvodu, že v družstvech pracovních naleznou zaměstnání obyčejně veškeří členové a tu každý jednotlivec přispívá ku prosperitě celkové svými vědomostmi, jak jen nejlépe umí. Jeden dává chuť ku práci druhému a tím se ovšem jen láska ku práci co nejintensivněji vyvíjí.
Mohu konstatovati, že stávající invalidní družstva výrobní a výdělková spočívají na reálně trvanlivém základě práci a přičinlivosti - a jest povinností státu, aby jim finanční výpomocí další existenci a vybudování umožnil. Družstva výhodno je utvořiti jen tam, kde není možno z ohledů místních nebo hospodářských osamostatniti invalidu-jednotlivce. Při této příležitosti poukázati bych chtěl na orthopedické družstvo válečných poškozenců Praha II, kde celé desítky válečných poškozenců pracují s láskou na orthopedických přístrojích a pomůckách pro své kamarády-invalidy, a nalezly tak trvalé zaměstnání a výživu. Družstvo toto vzorně vede jeho ředitel Lehr. Jako vzor vytrvalosti a píle uvádím semenářské družstvo v Dřevčicích, kteréžto družstvo najalo si několik korců půdy, kterou samo nejprimitivnějšími prostředky zpracovalo, a dnes 6 členům poskytuje přiměřené obživy. Samozřejmě, že prosperita je plně zajištěna tím, že členové se neřídí dle hodin, nýbrž dle potřeby práce.
Celkem máme 44 družstev pracovních, kde je umístěno 1476 · členů. Jiných bylo celkem 94 družstev, společenstev 33 s 2272 členy. Z toho likvidovalo 14 družstev a 2 společenstva.
Důležitá je otázka léčení invalidů, které je věnovati největší pozornost, a je nutné vybudování nemocnice pro válečné poškozence, aby tito nebyli poukazováni od jedné nemocnice ke druhé, a nemusili čekati často, než se uvolní lůžko, kde stav nemocného se často zhorší tak, že není pomoci. Náklady s léčením ve vojenských nemocnicích jsou vysoké, pročež požadavek nemocnice je nejen požadavkem invalidů, ale také zájmem státu.
Slavná sněmovno! Stálé stesky našich válečných poškozenců slyšíme na zdlouhavé vyřizování žádostí a výměrů u našich zemských úřadoven, zvláště na úřednictvo a vedoucí činitele. Je sice pravdou, že zpracování aktů trvá někdy celé měsíce a že válečný poškozenec, který již nemůže se výplaty renty, kterou tak nutně ke své výživě potřebuje, dočkati, stává se netrpělivým a zoufalým. Tu nutno konstatovati, že vedoucí činitelé a úřednictvo, až na malé výjimky, koná svůj úřad nad své síly v nedostatečných místnostech, neboť kdo viděl v Karlínské invalidovně úřadovny zemského úřadu pro péči o válečné poškozence, ten zajisté úsudek učiní si sám nejlepší a uzná práci těchto obětavých činitelů.
Podotýkám zvláště, že následkem spatného umístění peněžní likvidatury, která zpracovává a vyplácí statisíce případů, zdržovala se celá agenda a teprve červnem letošního roku, když byla přestěhována do baráku za invalidovnou, a když úřad dostal potřebné místnosti, teprve 1. listopadu t. r. mohla zahájiti pořádně své práce. Jsem přesvědčen, že ti, kteří až doposud věnovali válečnému poškozenci všecku svou práci a pozornost z řad úřednictva, mu tuto i nadále věnují.
Nemalé důležitosti je otázka, která se projednávala před tím, totiž předlohy zákonů, kde prodlužovala se lhůta válečnému poškozenci až do konce roku 1923. Týká se to hlavně žen, které nejsouce informovány, často lhůtu tuto propásly a jen péčí a blahovůlí ministerstva soc. péče dostalo se jim cestou milosti úředního schválení.
Přimlouvám se, aby osnovu zákona,
který jest projednáván, kde zvláštní úhrada nákladů vzniklých
tímto návrhem nepadne ministerstvu financí na váhu, neboť na to
bylo pamatováno při sdělávání rozpočtu na rok 1923, pol. 6 a 7,
tit. 4., kap. XXI a XXIA, slavná sněmovna přijala. (Potlesk.)
Předseda (zvoní):
K tomuto předmětu podal
návrh p. posl. Uhl. Žádám o jeho sdělení.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
Návrh posl. Uhla a soudr.:
V §u 1 buďte škrtnuta slova od
"až" až do "nařízení".