Bylo zde už vyloženo, že stávka vůbec nenáleží do právní sféry, že je to skutečný stav, který prostě nastává zrovna tak jako války a kde se nikdo netáže, zdali to ten, komu to není po chuti, dovolí. Nikdo se asi nebude pana dr. Rašína teprve tázati, může-li stávkovati, ale budou-li jinak pro to předpoklady, prostě to učiní a nebude žádati slavnou vládu o dovolení. Je příznačné, že toto klesání cen vychází právě z oněch kruhů, jež ovšem neznají hladu a strádání. Slyšeli jsme od pana kolegy Blažka, jak vynikajícím poctivcem je pan ministr financí Rašín, a víme zcela dobře, že on to byl, jenž naši korunu v Curychu hnal náramně do výše a způsobil tak uváznutí průmyslu a uváznutí veškeré výroby. A mnohonásobný milionář, multimilionář, jenž má nesčetnou řadu správních radovství, jenž je advokátem a zároveň ministrem, ten ovšem neví ničeho o hladu, ten může státní úředníky velmi snadno učiti šetření, on, největší valutový pletichář v celém století, s ním společně náš velectěný pan ministerský předseda, který si rovněž pěkně vykrmil bříško a o němž také nelze tvrditi, že ví asi něco o hladu. Těmto pánům je ovšem velmi lehko. Hůře je však těm, kdož tím budou postiženi.
Je to vůbec tak zvláštní. Státní úředník vstoupí do státní služby v době, kdy je tu určitý platový zákon. Spoléhaje se na stálost smlouvy, kterou ujednával se státem, začne svou služební dobu. Je stálým zaměstnancem. Jeho požitky jsou pevné, jeho pense je jistá. Ale když několik let sloužil, musí se dožíti toho, že se jeho požitky každou chvíli mění a že je nakonec docela nejisto, jakou dostane pensi. To není nic jiného, než porušení smlouvy, to je nemravné, nesociální. Tím přestává býti úředník vůbec stálým zaměstnancem, stává se jakýmsi druhem tichého společníka státu, jen s tím rozdílem, má-li stát zisky, že nedostane ničeho, jestliže s však objeví ve státním hospodářství schodek, že za to může zaplatiti svým platem, a že musí tento schodek spolu nésti. Dnes jsou tudíž platy státních úředníků nejlepším předmětem útoku, s nímž je možno manipulovati. Je příznačné, že se to děje vůbec bez bázně před veřejností a před budoucností. Neboť můžeme si snadno pomysliti, jaké to bude míti následky. Nespokojený státní zaměstnanec, jenž hladoví a křehne, nepracuje přece jen tak, jako zaměstnanec spokojený; a pak, tento zákon působí jako prosívání veškerého státního úřednictva. Co bylo mezi státním úřednictvem dobrého, bude hledět velmi brzy a velmi rychle státní službu opustiti, a co zůstane, budou jen obyčejné plevy. A co se děje nyní, bude se díti i v budoucnosti. Do státní služby přijde jen ten, kdo bude neschopen někde jinde se jinak uchytiti. Státu se dostane jen nejhoršího materiálu. Každý, kdo v sobě cítí jen trochu síly, že sám prorazí, bude se této státní službě vyhýbati. Snad to bude pro produktivní práci docela dobré, vždyť není potřebí, aby bylo tolik státních zaměstnanců, ačkoli musíme prohlásiti, že i to je vinou vlády, a museli bychom se vrátiti až ke dnům převratu, abychom zjistili, kdo všechno byl přijat do státních služeb, s jakými výhodami a za jak nedostatečných předpokladů. Je na tom přece snad něco pravdy, co psaly před nedávnem noviny, že tolik a tolik ministerských radů muselo teprve teď dělati maturitu. Že se sem ovšem takovým způsobem dostala spousta lidí, kteří nic nedělají, tomu rád věřím, ale jak k tomu přijdou ti, kteří pracují a správně se činí, aby pykali za tyto vládní chyby, když přece sami nemají na celé věci nejmenší viny?
Státním úředníkům se ukládá, aby šetřili, žádá se na nich, aby nežili tak rozmařile, jako žili doposud, aby si nekupovali tolik šatů, aby nechodili tolik do divadla, avšak ve státním hospodářství je šetrnost, jak se zdá, jen heslem. Pan kolega Feierfeil již poukázal na rozmanité věci a právem bičoval poměry ve vojsku. Dovolte, abych také uvedl několik příkladů, jak se v tomto státě šetří. Československým legionářům v Americe se vyplácí na lékařské vysvědčení, prokazují-li více než 20%ní snížení schopnosti k práci, měsíční důchod po 43 dolarech, tedy asi 1300 K, a tito legionáři nekonají pro stát vůbec ničeho. Pro menšinové školy se staví budovy, a to ne zrovna laciné, a nejen pro české menšinové školy zde u nás, nýbrž i v Berlíně a v Kolíně n. R., a to všechno z peněz ministerstva školství. Tážeme-li se, kolik dětí chodí do těchto menšinových škol, shledáme, že je mnoho takových škol, kam chodí nejvýš 8 až 9 dětí, v Šilperku na př. byla vystavěna nákladem 2 milionů korun občanská škola dokonce pro jedno české dítě.
Mluvilo se také o našich drahých zastupitelských úřadech. Ano, kdyby to bylo jen to. To bychom snad snesli. Nejsme tak škarohlídští, a popřáváme každému jeho zábavu. Proč by nemohl československý přidělenec dobře žíti? Vždyť na to máme. Ale konec konců musíme se pozastaviti nad tím, zachází-li stát s jihoslovanskými poslanci tak královsky, že jim poskytne zvláštní vlak, ale ne vlak českých státních drah, což by nebylo nic stálo, nikoli, zvláštní vlak musí schválně přijeti z Bruselu, vlak o 5 spacích vozech a s jídelním vozem bruselské společnosti spacích vozů, a z tohoto vlaku se musí za každý kilometr zvláště platiti. Tím vlakem zde pánové sem tam jezdili. Víme dále, kdo všechno jezdí jako diplomatický kurýr. Jsou to bassermannovské postavy, které často nacházíváme v odděleních a které si ze široka činívají nároky na celou první třídu, a o nichž je jisto, že vůbec nejsou diplomatickými kurýry. Víme, že tak často se při tom provádívá trochu podloudnictví ve prospěch jistých ministerských úředníků, a je také známo, že v době, kdy je president na Capri, celé množství takových kurýrů jezdí na státní útraty sem a tam a vykrmují se tam. To všecko nemá nic společného se zahraničním zastupitelstvem, to jsou lidé, kteří mají dobré styky s ministerstvem zahraničních věcí a dopřávají si na státní útraty pěkných letních výletů.
Je také velmi zajímavé zjistiti, jak jsou spravovány na př. železnice, které mají, jak známo, největší schodek. Je to ředitelství státních drah v Hradci Králové a v Praze. Těmto byl nabízen štěrk z prvotřídního kamene až do polovice září za cenu 32 až 36 korun za krychlový metr z místa odeslání, při čemž měla tu výhodu, že mohla štěrk objednati z toho lomu, který je dopravně nejblíže místu upotřebení. Avšak tato ředitelství nabídky nepřijala, naopak, sama zřídila v Polici-Žandově lom na čedičový štěrk, z něhož mohla letošního roku dodávati litoměřickému odboru pro udržování trati štěrk, jehož krychlový metr stál 46·50 K, tedy ne méně než o 14 K více za krychlový metr, než jak jej nabízeli soukromí podnikatelé. Ale to není ještě všechno. Tento štěrk byl dovážen po trati delší o 42 km, delší než z onoho místa, jež udávala nabídka, kolem oné soukromě dodavatelny, lomu na čedičový štěrk v Žernosekách. Takových poměrů je ještě více, vedlo by mě to však příliš daleko, kdybych chtěl všechno uváděti, ale má to býti jen příkladem, že ve státní správě je toho tolik, co vyžaduje nápravy a co by vyneslo státu, kdyby to bylo řádně opatřeno a spravováno, právě tolik úspor, jako onen postup, který je sankcionován tímto zákonem.
Celý zákon znamená vědomé poškozování veškerého státního úřednictva. Mluvíme-li o utiskování státních zaměstnanců, musím zde začíti mluviti také o tom, jak právě němečtí státní zaměstnanci musí trpěti pod touto vládou, pod tímto systémem. Nechci opakovati všechno, co zde přednesl už kolega Feierfeil. Jen bych poukázal na to, že teprve před nedávnem částka, která vybyla justiční správě, měla býti rovnoměrně rozdělena soudcům za přespočetnou práci. Jednotlivá presidia krajských soudů podala odůvodněné návrhy. Nechci se zde šířeji vyjadřovati o tom, zda otázka, je-li soudce přetížen či není, může býti řešena onou soustavou, kterou zavedla justiční správa podle starorakouského vzoru, totiž soustavou bodů. Podle toho se ocení práce soudců a pak se určí peníze. Ale toto ocenění je nesmírně krásné. Trestní akt se počítá za 1 1/2 až 2 body, při čemž je naprosto lhostejno, je-li to drobná či větší věc, vynaložená práce se vlastně vůbec nepočítá. Ale nejkrásnější je, že na př. práce přednosty soudu ve věcech konkursních a poručenských se vůbec neoceňuje; to se přičítá jen krajskému soudu, aby pánové u sborových soudů samozřejmě dostali více, ježto zřejmě převládá jistá přitažlivost pro krajské soudy. Nechci dále mluviti o této sou stavě bodů, o níž by bylo možno říci velmi mnoho, ale zcela zvláštní je rozdělení těchto zbývajících přídavků za přetížení. Peníze nebyly dány přetíženým soudcům podle návrhů krajských soudů, nýbrž jen českým soudcům, nehledě na to, jsou-li vůbec přetíženi nebo ne. Nechci říci, že je tím vinno snad jen ministerstvo spravedlnosti, dokonce bych tvrdil, že by nebylo takového činu schopno, kdyby za tím nebylo veškeré ministerstvo, neboť všechno se to tak hodí do celé soustavy národnostního útisku, tak se to hodí na tento stát, že musíme říci, že tato ďábelská myšlenka mohla se vylíhnouti jen v nějaké ministerské radě. No, naši němečtí soudcově dovedou i to snésti, jsou dnes již tak daleko, že, pokud mohou, utíkají ze státní služby, a ti, kteří mají ještě několik let, nějak tato léta odslouží. A pak rovněž ukáží této státní službě s radostí záda.
Nuže, velectění pánové, když jsem tak povšechně naznačil ráz tohoto návrhu - nechci se vůbec pouštěti do podrobností, jeť konečně zcela lhostejno, strhne-li se tolik či tolik procent v době, kdy by se podle mého názoru nemělo vůbec nic strhovati - musím ještě promluviti o několika věcech. Především tento návrh úplně zapomíná, že je zde zákon, a to zákon ze dne 15. dubna 1920, č. 314, který jedná o zabavitelnosti platů státních úředníků. Podle tohoto zákona lze základní plat státního úředníka do jisté míry zabaviti a za jistých podmínek odevzdati věřiteli. Naproti tomuto základnímu platu ostatní zákony ustanovily, že drahotní přídavky exekuci nepodléhají. A nyní, pánové, přijde tento zákon a ustanoví, že 75 % drahotních přídavků se připočítává k základnímu platu, i vzniká nyní právnická otázka: Rozšíří se zabavitelnost na těchto 75% či nikoli? Jinými slovy: Má onen úředník nyní ještě nižší existenční minimum, než dříve, či může klidně spoléhati na to, že těchto 75%, tak jako dříve, nepodléhá exekuci? Jsme toho názoru, hledíce k nynějším poměrům, že zůstávají v platnosti dřívější právní předpisy, proto jsem si dovolil navrhnouti doplnění §u 1 v tom směru, že jsem řekl, aby pod slovy "základní plat, který nepodléhá exekuci," i nadále byl vyrozumíván onen základní plat, který byl základním platem dříve, aby tedy těchto 75%, které k tomu nyní přistupují, nepodléhalo exekuci.
Velectění pánové, omezuji se jen na to nejdůležitější. V § 6, odst. 2 se praví: "Členům rodiny, kteří se zdržují v cizině, drahotní přídavky nepřísluší." Dobře, tato zásada je takřka částkou mezinárodního úřednického práva, mohu-li tak říci, a obsahuje staré pravidlo: Tam, kde dostává někdo svůj plat, svoji pensi, má ji také ztráviti. Jsou zde připuštěny výjimky, ale jen ve zcela zvláštních případech může ústřední úřad ve shodě s ministerstvy povoliti takovou výjimky. Nuže, pro normální doby bylo by to snad beze všeho přijatelné, pro dnešní nikoli. Neboť proč pak dává dnes státní zaměstnanec v pohraničních krajích, na hranicích, své děti do ciziny? Přece ne snad proto, aby dělal něco zvláštního, aby snad ukázal, že má zvláštní příjmy, nýbrž právě naopak proto, poněvadž je za hranicemi laciněji; a jen z těchto důvodů posílají naši lidé své děti do Rakouska, do Saska nebo do Pruska, poněvadž, majíce nepatrně prostředky, jichž mohou vůbec užíti na výchovu svých dětí, jen tímto způsobem mohou jim poskytnouti lepší vychování. Proto myslím, že není potřebí, aby to byly teprve zvláštní případy, které, jak se praví v odůvodnění, jest podrobiti nesmírně přísnému zkoumání, nýbrž jsou-li poměry takové, jak jsem je vylíčil, nechť jsou přídavky v tomto případě klidně vypláceny. Navrhuji tudíž, aby byla škrtnuta slova "ve zvláštních případech".
Podle mého názoru je nemravné, má-li se znemožniti ženě státního zaměstnance výdělek. Nedivil bych se, kdyby tato myšlenka byla v tomto zákoně provedena snad až tak daleko - již to jednou před nějakým časem prošlo novinami - že bychom v něm našli ustanovení, že pensista, který má kromě pense vedlejší zaměstnání, které mu vynáší více než 3000 K ročně, ztrácí pensi. Ano, velectění, to přece jen není možné. Je sice pravda, že smlouva o platu státního zaměstnance není smlouvou soukromoprávní, ale konečně dnes jsou ty tam ony doby, kdy se přísně rozlišovalo mezi pojmem veřejnoprávní a soukromoprávní. Všechny ty věci splývají. Jestliže však dnes někdo získal smlouvou a svou prací a uplynutím doby nárok na pensi, pak mu nelze tento nárok jen tak prostě odebrati jedině proto, že jeho žena, jako pilná hospodyně, chce ještě něco přivydělati. Je-li zde obsaženo ustanovení, že ženatým státním zaměstnancům, jichž ženy jsou samostatně výdělečně činné, mají býti drahotní přídavky naznačeným způsobem sníženy, myslím, že by se měl tento pasus škrtnouti, poněvadž odporuje dobrým mravům. (Souhlas na levici.)
Právě totéž musíme říci o odstavci 7 tohoto paragrafu. Jedná o případech, kdy si někdo vezme ženu, která před tím sama byla ve státní službě a která sama již před tím získala nárok na pensi nebo nějaké zaopatření. I zde se má ubírati. Proč pak? Což pak pracovati je hanba? Je práce něčím, co se musí peněžitě trestati? V příslušných předpisech nacházíme místo, kdy státní zaměstnanec musí očekávati snížení své pense tehdy, dopustil-li se ve službě nějakého provinění. Ale snaží-li se dnes za neutěšených poměrů žena něco přivydělati, to se dopouští muž služebních poklesků? Nenahlížíte nestvůrnost takových předpisů? Zrovna tak je nemravné - a na to již poukázal pan kolega Feierfeil praví-li se, že od 1. ledna roku příštího dítě státního úředníka, které se narodí po této době, nemá míti nároku. Ano, to je něco, upřímně řečeno, co bych pokládal za naprosto nemožně, kdyby to bylo přijato.
Zákon byl zřejmě vypracován až v poslední minutě, má téměř v každém paragrafu zřetelnou pečeť ledabylosti. Jsem dalek toho, abych zde ze sebe dělal korektora, ale přece jen bych rád uvedl něco jako příklad. Ve 2. odst. §u 12 stojí (čte německy): "Witwen nach staatlichen Zivil und Militärbediensteten, deren staatliches Dienstverhältnis nach dem 31. Dezember entstanden ist" - prosím, vdovám "und die notwendig im aktiven Dienst oder Ruhestande verstorben sind" - tedy zemřelým vdovám - "gebührt außer den gesetzlichen Versorgungsgenüssen nur die einheitliche Teuerungszulage u. s. w." Velectěné dámy a pánové, to není snad chyba v překladu, neboť v českém textu je to také (čte česky): "Vdovám po státních zaměstnancích civilních a vojenských, jichž státní služební poměr nastal po 31. prosinci 1922 a kteří zemřeli buď v činné službě nebo na odpočinku, přísluší kromě zákonných zaopatřovacích požitků pouze jednotný drahotní přídavek atd."
Je to ovšem redakční chyba, toto "kteří" se nevztahuje k "vdovám", nýbrž k mužům, a dokazuje to, jak ledabyle jsou takové zákony pracovány.
Dámy a pánové, vedlo by příliš daleko, kdybychom chtěli snad opakovati všechny ty věci nebo připojiti nové, jež možno uvésti proti tomuto zákonu. Při nejlepší vůli nenacházím jediného důvodu, který by mluvil pro zákon. (Posl. Merta [německy]: K tomu je zde přece senát, aby nás kontroloval!)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid.
Posl. dr. Keibl (pokračuje): My z oposice můžeme býti s tímto zákonem konečně spokojeni. Je to další krok po nakloněné rovině, po níž tento stát kráčí. A k tomu chceme mu býti vlastně nápomocni. Neboť známé přísloví praví: "Kdo chce kam, pomozme mu tam." Samozřejmě však budeme hlasovati proti zákonu. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Kostka. Uděluji mu slovo.
Posl. Kostka (německy): Slavná sněmovno! Musím zde vysloviti svůj obzvláštní dík za to, že pan zpravodaj konečně uznává za vhodno, sledovati poněkud rozpravu;již měl příležitost slyšeti od kteréhosi pana řečníka přede mnou o jedné chybě návrhu. Ale nemyslím, že by mu mělo běžeti jen o to, aby seznal chyby tohoto zákona, bylo by snad účelné, aby se z řečí, jež jsou zde přednášeny, poučil také poněkud o obsahu zákona. Neboť jeho zpráva o předmětu zdá se mi býti velmi skvělou řečí oposiční. Tak zde nelze referovati o takovém zákonu tak nesmírné důležitosti.
Dámy a pánové! Musím také sociálně-politickému výboru, vládě, jakož i koaličním stranám vytknouti, že projednávaly celý návrh zákona příliš pomalu. Neboť pročítáte-li dnešní večerník, shledáte, že koruna v Curychu klesá rychleji, než zde bude vyřízen tento zákon; zdá se také, že hlavní účel zákona spočívá v tom, že před veškerou obdivující se cizinou má býti znovu projeveno hospodářské upevnění tohoto státu, jež se vztahuje na veškeré státu oddané státní úřednictvo.
Stalo se zde, bohužel, zvykem, že o obchodních krisích pan ministr obchodu a o finančních krisích, které nepostihují pouze státní domácnost, nýbrž i soukromé domácnosti státního úřednictva, pan ministr financí ničeho neví, nebo předstírá, že neví, neboť heslem se stalo: "Musíme snižovati ceny, snižovati ve státním hospodářství, snižovati ovšem nejprve u těch, kdož se nemohou brániti, u lidí, kteří tělem i duší jsou zapsáni státu." Jako hypnotisována běží celá koaliční většina za zvukem těchto dud nového krysaře z Hamelnu, našeho pana ministra financí. Kam ji s touto písničkou dovede, nelze, bohužel, dnešního dne ještě zcela přesně říci.
Zažili jsme to již před rokem, když jsme připravovali poslední vánoční nadílku v této sněmovně. Mysleli jsme, míním přirozeně ctěně strany koaliční, jak čarokrásně jsme ozdobili vánoční stromek. Dárek byl zde ve sněmovně také přijat a odevzdán těm, kdo jím měli býti obmyšleni. Ale ukázalo se, že tato vánoční nadílka ve velmi krátké době musila býti zase vzata zpět. Bude snad rovněž tak nutné, abychom i o tomto zákoně v poměrně krátké době v této sněmovně znovu mluvili. Snad je těm, kdož mají býti touto vánoční nadílkou obmyšleni, spolu také stanoveno, že se jim dárek rozplyne vniveč.
Koruna klesá. Dnes se musíme tázati: Je to vhodný okamžik, abychom nechali klesnouti také platy státních zaměstnanců? Dovolte mi při tom také několik slov zásadní povahy o způsobu zákonodárství v tomto státě. Z návrhu a již od dřívějška víme, že v tomto státě 350.000 zaměstnanců se svými rodinami žije ze státních příjmů. Víme ze statistiky, že celé staré Rakousko, bez Uher, živilo půl milionu státních zaměstnanců. Správa, soudnictví, policie a všechny ty krásně věci, o něž se musí stát starati, mohl tam tudíž zastati poměrně nižší počet. Početně z toho plyne, že máme o 38% více státních zaměstnanců, v jednotlivých oborech, jak zde bylo podrobně vyloženo i při rozpravě o rozpočtu, dokonce ještě více. Neboť počet politických úředníků se dnes jen v Čechách proti starému Rakousku zdvojnásobil. Vykonává se tedy mnoho správy v tomto státě. Vykonává se zde mnoho a přemnoho spravedlnosti. Valnou část z toho jste si zaúčtovali na vlastní konto, více či měně o své vůli, takže poměr německého a českého státního úřednictva v tomto státě se jeví jako 1:17, tedy zase známka úplné rovnoprávnosti, jíž jsme zde stále znovu a znovu obmýšleni a chlácholeni. Poměry jsou dnes podle číslic 1:17 a ctěná koalice nechť si tato čísla vštípí hluboko v paměť a vědomí obzvláště proto, poněvadž tím musí postihnouti každého státního zaměstnance a především své vlastní lidi.
Pan ministr financí nám vykládal, že zde každý třináctý člověk musí býti vydržován státem. Je-li to nutno, či není-li to nutno, z toho si v nynějším okamžiku nemusíme dělati těžkou hlavu. Stát je jednou zde, a právě tím, že pánové z koaličních stran neměli ani odvahy, aby zde několika slovy obhájili návrh zákona, se ukázalo, že ani koaliční strany nebyly v této otázce jen tak za jedno. Dnes odpoledne kolovaly také jakési zprávy o rozmanitých vyjednáváních zde ve sněmovně i mimo tuto sněmovnu. Aby jako menšina, jako menšina, jíž se nedbá, nemůžeme o tom pronášeti dalších úsudků, jak dalece právě takový návrh musí a může přispěti k přesunu koaličních poměrů. My musíme zjistiti jen toto: Jestliže se stát dnes rozhodl a musil-li se k tomu rozhodnouti, aby každou třináctou osobu považoval za státního zaměstnance nebo za příslušníka státního zaměstnance, má vůči těmto osobám závazek, nesmí je vháněti do bídy a nesmí je nechati zbědačiti. Avšak právě tento návrh je cestou k tomu, aby nejen znovu nastala stará úřednická bída, která byla v Rakousku již příslovečná, nýbrž ještě mnohem větší úřednická bída, jaké jsme dosud vůbec nepoznali. Stát, který si dá takový návrh svými u vesla stojícími stranami vnutiti, dopouští se, či spíše jeho vláda, zločinu na státních zaměstnancích. Prohlašuji, že jsme toho příliš vzdáleni, než abychom udělali na této cestě třebas jen jediný krok s koaličními stranami.
Avšak vláda a zákonodárce i v textován a odůvodnění zákona postupoval naprosto nesociálně a neloyálně. Nyní, dámy a pánové, kdykoli použiji slova neloyální, můžete si pod tím představiti silnější výraz, který jsem pronesl předtím. Je neloyální, jak se zde zákon připravuje a sdělává. Nechci mluviti o tom, jaké byly porady, jichž jsme byli v posledních 24 hodinách zase svědky a jež jsou holou nemožností, a sázím se, kdybych zde položil panu zpravodaji nějakou učenou otázku, na př. proč je v jedné tabulce v rubrice pro tři děti uvedeno číslo nižší než v rubrice pro dvě děti, že mi nebude moci na to odpověděti, protože se v těchto věcech vůbec nevyzná. (Německé výkřiky: On nebude rozuměti ani jiným otázkám!) Ano, nebude uměti odpověděti ani na mnoho jiných otázek. Avšak způsob, jak byl zákon připravován, je i po jiné stránce iloyální. Většinové strany zase jednou budují nový zákon na hromadě trosek porušených slibů. Či není snad pravda, že česká odborová ústředna dostala od presidenta této republiky přípověď, že před vydáním takového zákona o platech má býti v přípravném stadiu slyšena i česká odborová ústředna? Měli bychom se na to jednou otázati pánů z odborové ústředny a slyšeli bychom, že zde jde o slib vládou porušený. President Masaryk výslovně slíbil, že vynaloží všechen vliv, aby tato korporace byla slyšena. Nemluvím zde o německých korporacích. Neboť jsou i takové, které se ujímají zájmů státních zaměstnanců, přes něž se však přejde k dennímu pořádku; vy však pomíjíte dokonce i své vlastní české korporace a v tom je veliké nebezpečí. Víme také, že ministerský předseda Švehla nechal deputaci 6 hodin čekati - vypravuji věci, o nichž se mluvilo předevčírem zde v Praze v žofínském sále - a když ji nechal čekati, přijal ji na zakročení poslanců, ale pro nás Němce je zajímavé, že se dovídáme, že referent v žofínském sále, jak jsem slyšel státní zástupce, návrhu zákona ještě vůbec neznal. Na této schůzi v žofínském sále, která prý byla velmi pečlivě obsazena četnictvem a špicly, nemohlo tudíž býti jednáno o obsahu návrhu, který však byl již asi vytištěn. Státní zaměstnanci jsou tudíž dnes postaveni před hotovou událost, aniž byli po demokratickém způsobu, který bývá stále a stále zdůrazňován, vlastní státní zaměstnanci v této věci dotázáni. Již tak často jste zde užili výrazu demokracie, ale myslím, že právě při tomto návrhu musíme znovu prohlásiti, že se to slovo ve vašich ústech obrací v nepravdu, že zde chcete jednati podle gest a obyčejů Mussoliniho a že chcete postupovati násilně i proti českým státním zaměstnancům.
Již jsem se zmínil, že studium zákona bylo pro nás téměř nemožné. Podivno, ale jest to také z obzvláštního důvodu bezúčelné, neboť slavné ministerstvo financí neopomenulo tento zákon už předem nařízením částečně provésti. Je velmi zajímavé, že byl vydán výnos ministerstva financí, jenž má býti prováděn ode dne 1. ledna 1923 a jenž daleko přesahuje hranice tohoto zákona. Rád bych upozornil pana zpravodaje, že by bylo nutno, při projednávání takovéhoto zákona proniknouti i do těchto hlubin, a že je samozřejmě nutno, takové věci ihned stíhati, kontrolovati a změniti. Jak známo, návrh obsahuje 50%ní srážku na daň z příjmu ode dne 1. ledna počínaje. Avšak na výnosu ministerstva financí stojí, že se má odečísti plná daň z příjmu. Očekávám, že tento výnos nebude dne 1. ledna proveden, neboť by to byla samozřejmě krutost ze všech největší, kdyby finanční správa v pouhé libovůli šla ještě dále než zákon. Tak se zdá, že se zde v této republice nečeká, až se zákonodárné sbory na něčem usnesou, že se ani hořejší termín pánům z finanční správy nezdál dosti rychlým, nýbrž že mohou jíti napřed a nařízením uvésti takové ustanovení do prakse. Bude úkolem zákonodárství, aby zde co nejpřísněji finanční správu kontrolovalo. (Předseda Tomášek ujal se předsednictví.)
Ctěný pan řečník přede mnou již mluvil o důvodech návrhu zákona. Cítím se oprávněn, označiti tyto důvody rovněž za naprosto neloyální. Slyšíme zde ovšem zase, že tento návrh má býti prostředkem k velikému ozdravovacímu procesu v tomto státě, že tento ozdravovací proces - to jsou slova důvodové zprávy - má míti vliv na regulování poptávky a nabídky. Tedy pokles cen má býti přivoděn omezením nejnutnějších životních potřeb státních úředníků. Tedy dolů s příjmy, ceny pak půjdou také dolů! Takové argumentování považuji za důstojné nějakého černošského státu, ale nikoli za důstojné středoevropské republiky, poněvadž je od základu nemravné a věcně naprosto nesprávné. Státní úředník, který si za války a po válce, neseděl-li snad náhodou v nějaké ústředně a tam si něco nepřivydělal, nemohl opatřiti šatů, nemohl obnoviti prádla a i jinak byl nucen úplně stranou postaviti své životní a své duševní potřeby, ten se má nyní zřeknouti těch nejnezbytnějších životních potřeb, aby ceny klesly. Musím říci, že kdyby měla býti vypsána mezinárodní cena na nové vynálezy, musil by býti tento geniální vynález pana ministra financí dr. Rašína, jak přivoditi pokles cen, vyznamenán cenou Nobelovou. Pobijte prostě všechny spotřebitele a ceny klesnou na nulu! To je opravdu prostá a velmi chvalitebná theorie. A zde začíná ministr financí prováděti tento pokus na státních úřednících. To je neloyální argumentace, která se v tomto návrhu stále a stále vrací, avšak zřetelně a slovo za slovem je vyjádřena na začátku důvodové zprávy, jak jsem ji citoval.
Neloyální je a také zůstane, uvádí-li se jako důvod, že děti v 18 letech mají býti a mohou býti zaopatřeny. Rád bych se zeptal někdy ctěných pánů ministrů a pánů z většinových stran, kolik již mají provdaných 18letých dcer, a také bych se jich rád zeptal, zda je tak lehce možné, najíti vždycky už pro dítě v 18 letech zaopatření. Může ovšem již býti na cestě do života, ale nebude vždycky možno dáti mu zaopatření, a i když snad bude pracovati v živnosti, při zemědělství a v průmyslu, nebude 18leté dítě pravděpodobně vždycky již zaopatřeno. Je to tedy zase zcela podivná argumentace, uvádí-li se něco takového na odůvodnění návrhu zákona. Pánové, kteří dříve mluvili, poukázali již na to, že v budoucnosti musí milý Pán Bůh nechávati státní úředníky bezdětné, neboť již nedostanou na děti žádných sociálních přídavků a požehnání dětmi má býti v tomto státě trestáno. Je dobře, že to zde na tomto místě připomínáme. Snad se zde někdy dětmi bohatý český národ obrátí proti vlastním svým zákonodárcům, poněvadž se v obyvatelstvu pociťuje, že taková ustanovení jsou naprosto protisociální.
Nyní přistupuji k vlastním číselným argumentům a musím i zde znovu připomenouti, co je nemravné a neloyální. Na jedné straně se tvrdí, že platy zůstanou celkem tytéž; tak se argumentuje, a jak jsem slyšel, ve výboru se o tom opět mluvilo. I v dalším je o tom řeč, ale z tabulek je patrno, že byly vybrány jen ty příklady, kde srážky nejsou přespříliš veliké. Tedy jen takový ilustrační materiál byl předveden ve výborech a také pan zpravodaj jej přednesl. Prosil bych pana zpravodaje, aby počítal. (Posl. dr. Kafka [německy]: Není zde!) Ano, není zde, nezajímá se o to, považuje zákon již za přijatý. Přes to bych rád věděl, mnoho-li se strhuje úředníku IX. hodnostní třídy v III. platové stupnici. Vypočítal jsem a myslím, že proti tomuto číselnému materiálu nebude námitek, že dne 1. července 1923 strhne se úředníku v IX. hodnostní třídě v III. platové stupnici 2870 K. Dozví-li se to dneska, dnes před vánocemi, a chtěl-li by snad právě, je to vrchní oficiál, koupiti své ženě za obnošený zimní plášť nový, podívá-li se snad na nezaplacené účty za obuv, slyší-li, že nájemné půjde nahoru, poněvadž pan ministr financí - slyšel jsem o tom - provádí ve svém domě velké opravy a uvalí je na nájemníky, slyší-li dále, že doktorské účty nebyly ještě sníženy a že také ani účty za potraviny, které ještě nezaplatil, nejsou sníženy, ale bude-li mu za to od 1. července 1923 ubráno 2870 K... (Posl. Grünzner [německy]: Pan zpravodaj ve výboru prohlásil, že brambory jsou lacinější!) Ano, brambory jsou lacinější, na konec z toho vylezou bramboroví úředníci, bude-li se pokračovat touto cestou. Na druhé straně - to snad nebude pan zpravodaj také věděti - praví se v důvodové zprávě toto: Nehrazená částka v rozpočtu činí 1400 milionů korun. Část z toho bude uhrazena touto svrchu jmenovanou 20%ní srážkou, to je 436 milionů, mimo to srážkami bude hrazeno 236 milionů, zbývá ještě 728 milionů korun v rozpočtu nehrazeno. Čím to bude uhrazeno? Dalším strhováním, k němuž dojde u státních úředníků pravděpodobně ještě příštího roku. Částka, z níž možno strhovati, bude snížena o dalších 33%, to znamená pro onoho ubožáka IX. hodnostní třídy, o němž jsem se prve zmínil, srážku dalších 2640 K. Ten muž si tedy nechal vzíti 2870 K a v příští době mu uberou dalších 2640 K, daně a pensijní příspěvky, jichž jsem prve nepočítal, činí 830 K, tedy dohromady je to 6.340 K. Ročně bere 22.116 K, bude tedy moci v příštích třech měsících, ježto se mu srazí 28%, žíti ze vzduchu. To je geniální prostředek, jak snížiti ceny zboží. Bojím se jen jedné věci: že dospějeme k tomu, že i vzduch bude zdaněn. A ani tím nedojdeme k cíli. Je nejen nemravně, ale je věru neuvěřitelné, že zpravodaj může zde pominouti takové skutečnosti a ani jedním slovem se o nich nezmíniti a nepodati nám vysvětlení těchto domněnek. (Posl. dr. Kafka [německy]: Jiná sněmovna by nestrpěla, aby pan zpravodaj nebyl přítomen!) Prosím, řekněte mu, že bychom si zde velmi přáli vysvětlivek. Proč není v důvodové zprávě, jak mají býti nahrazena ona 33%? Má se státním úředníkům ještě dále ubírati? Domnívám se, že se půjde dokonce ještě dále. Uvedl bych zde pro to dva příklady, aby lidé venku také věděli, co můžeme od finanční správy očekávati. Onen chudák v IX. hodnostní třídě v III. platové stupnici nechť se ještě jednou vrátí. V roce 1914 bral 3.938 K, v roce 1922, od roku 1920 počínaje, bral 21.279 K. Podle návrhu bude bráti 18.414 korun, tudíž 1. července mu ubude 2865 K, t. j. 13%. Přičteme-li k tomu ještě 40%, s čímž se počítá, neboť na 33% to nezůstane - zaokrouhleme raději srážky na 40% - dospějeme k výsledku, že na konci roku může očekávati plat 15.214 K, tedy proti dnešku 28%ní srážku. To jsou ty známé 3 měsíce, kdy se může živiti vzduchem. A odečteme-li zcela částky, jež možno snižovati, jak to dnes stojí v zákoně, strhne se mu celkem z dnešního jeho platu 43%.