Posl. Jos. Kříž: Vážená sněmovno, dámy a pánové! Především ohrazuji se jménem klubu komunistických poslanců proti způsobu, jakým byla předloha o požitcích státních zaměstnanců přinesena do této sněmovny. Zdá se mně, že způsob projednávání této osnovy má se ustáliti ještě do budoucna proto, poněvadž zažili jsme podobně jednání také v dobách minulých. Bylo tor. 1920, r. 1921 a nyní opakuje se tato komedie, jak správně bylo zde řečeno, již po třetí.
Státní zaměstnanci mají býti objektem, se kterým má býti zahráváno takovýmto neodpovědným způsobem; ale je otázka, zdali státní zaměstnanci jednání to si zaslouží. My ovšem máme za povinnost, abychom varovali vládu, aby tímto způsobem nepokračovala, poněvadž mohlo by se brzy státi, že vláda samotná i stát utrpěly by podobným jednáním mnoho škody.
Projednávaná předloha samotná, jak vidíme, je bagatelisována jednotlivými stranami této sněmovny. My vidíme, že v dobách, kdy projednávány byly předlohy daleko podřadnějšího rázu, než je tato, byly sněmovní strany mnohem více zastoupeny, než je tomu dnes. (Posl. Houser: Svědomí je vyhání!) Je viděti, že pánové nemají dobrého svědomí a bylo to také viděti již při projednávání v sociálně-politickém výboru, kde veškeré koaliční strany vzdávaly se odpovědnosti za tento zákon, kde odmítaly zpravodajství, ačkoliv byly doby, kdy přímo koaliční strany rvaly se o zpravodajství, když mohly státním zaměstnancům nějaké výhody přinésti. Tentokráte ovšem situace se obrátila a my vidíme, že pánové lekají se duchů, které sami vyvolali.
A nyní dovolte mi, pánové, několik slov k předloze samotné. Předloha tato nese v prvé řadě ráz více méně zpátečnický, který spočívá v odbourání jednotlivých výhod, kterých státní zaměstnanci dobyli dlouholetou prací organisační a které byly vtěleny v zákon čís. 541 z roku 1919. Dnes má se vládní předlohou dosáhnouti toho, k čemu jednotlivé koaliční strany dříve stále a stále soustavně štvaly. Zákonem č. 541 byla odstraněna celá řada křivd, které byly na zaměstnancích celá desetiletí páchány. Strany, které representuje pravice zde v této sněmovně, soustavně štvaly, poukazujíce zejména na to, že zákon tento přivodil velikou novelisaci v řadách státního zaměstnanectva. My naproti tomu jsme poukazovali, že akt, který byl vtělen v zákon, byl aktem spravedlivým, kterého přirozeně musili jsme jako zástupcové státních zaměstnanců hájiti do důsledků. My ještě dnes musíme a budeme hájiti zásad, které jsou obsaženy v tomto zákoně. Připomínám, že právě jednotliví zástupcové strany, která soustavně štvala proti zákonu, byli pak zúčastněni na budování zákona a že pomáhali zákon tvořiti. Je charakteristické, jak dalece poměry v republice se změnily. Co bylo před 2 lety užitečno, co bylo prospěšno státu, to je dnes škodlivo a má býti odstraněno.
Vážení pánové a dámy, my vidíme, že jednotliví exponenti koaličních stran soustavně přičiňovali se o to, aby celá veřejnost byla poštvána proti státním zaměstnancům. Starali se po schůzích, starali se také ve veřejném tisku, aby státní zaměstnanci skutečně vyhlíželi tak, jako kdyby byli placeni královsky. Věci ovšem vypadaly jinak, bylo to také panem zpravodajem zdůrazněno a ve vládní osnově bylo rovněž poukázáno na to, že prý státním zaměstnancům měl býti jaksi poskytnut určitý oddech, aby se sanovali, protože byli posledními, kterým byly zvýšeny platy oproti zaměstnancům soukromých závodů. Víme však, že ani to nebylo dodrženo. Již loňského roku přišla vláda s návrhem, aby odbourány byly částečně příjmy a požitky státních zaměstnanců ve způsobu placení daní a ve způsobu pensijních příspěvků. To byly již malé začátky a vidíme, vezmeme-li statistiku, vezmeme-li tabulky vládní osnovy do ruky, že obnášelo toto snížení mezd samotných u mnohých kategorií menších okrouhle 90 až 113 Kč. To bylo již určité snížení, že ano? Naproti tomu viděli jsme, že tím byla ukázána cesta soukromému průmyslu, aby i on mohl snižovati mzdy svému dělnictvu. Dnes chápeme plně, že vláda nemohla se postaviti proti státním zaměstnancům v době, kdy bojovala s průmyslníky na jedné frontě proti dělnictvu zaměstnanému v závodech soukromých, že vláda ani vládní koalice nebyla by bývala ani snesla tento boj na dvě fronty, a proto musila státní zaměstnance konejšiti tím, že se jim poskytne určitý oddech, aby byli uspokojeni, aby se nezúčastnili bojů, které vedlo dělnictvo v soukromých závodech. My jasně vidíme a také jsme na to poukázali na schůzích, že jest to jen zdánlivý manévr vládních činitelů, aby podobným způsobem mohli solidaritu pracujícího lidu v této republice rozraziti.
Předloha samotná má v prvé řadě na zřeteli jedno: totiž uspořiti určité obnosy. Vládní předloha a zástupcové vlády, kteří hájili tuto předlohu, poukazují na to, že přinese určitou úsporu ve výši 700 milionů korun. Zdánlivě znamená ovšem 700 milionů korun určitý obnos, my však nesmíme přehlížeti okolnost, že obnos, který má býti uspořen, jest pouze fiktivní; ve skutečnosti celým tímto snížením nedocílí se žádné úspory, ale přivodí se naopak škoda tomuto státu. Chci poukázati, jakým způsobem: V prvé řadě jde o to, že bude vzbuzena přijetím této předlohy veliká nespokojenost v řadách státních zaměstnanců, a tato nespokojenost bude vyvolávati určitá opatření se strany vlády. Vláda pochopitelně bude míti snahu tuto nespokojenost udusiti za každou cenu, třebas i násilnými prostředky. A pánové, pan dr. Rašín nijak se netají tím, že vláda je ochotna i odhodlána za každou cenu proti jakémukoli pokusu se strany zaměstnanců vystoupiti celou mocí. Pan dr. Rašín prohlásil totiž na schůzi pardubické dne 12. prosince tohoto roku, že státní zaměstnanci nemají prý práva domáhati se zlepšení svých příjmů těmi zbraněmi, kterými hájí své právo zaměstnanci v soukromých závodech. Budu citovati slova p. dr. Rašína, jež zní takto: "Já pro svou osobu nedám nic na ty, kteří chtějí napodobiti dělníky tím, že zřizují odborová ústředí a podobně. Po mém názoru, ať je to populární či ne, úředník a zřízenec nemá nároků ani na stávku ani na pasivní resistenci." Já, pánové, předpokládám, že p. dr. Rašín nemluvil v tomto případě za svoji osobu, nýbrž jako zástupce koaliční vlády. Pan dr. Rašín přirozeně je dosti otevřený, aby stanovisko, které sdílí koaliční vláda, hájil a aby je přirozeně také veřejně publikoval. Osobně p. dr. Rašín, myslím, tohoto názoru nesdílí a nemůže ho sdíleti. Já chci toto svoje zdání opříti o tento fakt: Pan dr. Rašín roku 1918 byl jiného názoru. Tehdy naopak agitoval v řadách státních zaměstnanců a nabádal je, aby všemi možnými prostředky působili potíže státu rakouskému, poněvadž byla vážná doba. Nejen p. dr. Rašín, ale ještě jiní pánové sdíleli tento názor, a proto se mi zdá, že to nebyly osobní názory dr. Rašína, které přednášel v Pardubicích, nýbrž mínění vlády samotné. Mínění toto, že státní zaměstnanci mají právo na pasivní resistenci a stávku, sdílel také p. ministerský předseda Švehla r. 1918, když měl jsem příležitost v Národním výboru tehdy konferovati s pány. Tehdy byl jsem jimi poslán do Polska, abych působil k sabotáži a pro stávku na rakouských železnicích, tedy, abych všemožnými prostředky působil k tomu, aby zastaven byl dovoz potravin do Vídně. -
Tedy pánové tehdy uznávali, že je nejen nutno, ale i prospěšno v rozhodujících okamžicích, hoditi veškerou moc na váhu, aby bylo docíleno určitého úspěchu. Tehdy ovšem jednalo se o dobu velice vážnou, a já se táži, nebyla-li by dnes po odhlasování tohoto zákona doba rovněž tak vážnou, jako byla doba tehdejší. Ba naopak musíme si přiznati, že ta doba bude ještě mnohem vážnější, než byla tehdy. Proč? Protože jde o zachování existence státních zaměstnanců a jejich rodin, a tu si musíme přiznati, že v takových vážných okamžicích nemůže býti směrodatným to, čeho si snad jednotliví členové vlády přejí, nebo to, čeho si nepřejí. Poměry přirozené jsou mnohem silnější než vůle jednotlivců. A právě proto chceme upozorniti, že mínění vlády je nesprávné, že v tomto případě nemůže také býti směrodatným a že také státní zaměstnanci nemohou názoru p. dr. Rašína, jako představitele vládní koalice, naprosto sdíleti.
Pánové z jednotlivých vládních stran měli v první řadě na zřeteli, aby se ušetřilo. Tedy šetřiti ovšem, ale jakým způsobem? Již p. zpravodaj kol. dr. Nosek zdůrazňoval, že jest potřebí určitých opatření, aby stát nemusel vydávati takové ohromné obnosy na státní zaměstnance. Ovšem, pánové, my vidíme nutnost šetření na jiné straně. V prvé řadě jsou to jednotliví pánové z řad klerikálních, kteří mají příležitost, aby poukazovali, kde se šetřiti má. Chci upozorniti, že chce se šetřiti v prvé radě na výhodách, které získali státní zaměstnanci, které tvoří také součástku mzdy, které státní zaměstnanci požívají. Pan dr. Rašín stále a soustavně poukazuje na to, že prý železniční zřízenci zneužívají jízdních výhod. Tyto jízdní výhody jsou oceňovány také určitým obnosem, a to denně na 3 K včetně výloh na režijní uhlí. (Výkřik posl. Bubníka.)
My poukazujeme na to, že byli to železniční zaměstnanci roku 1920, kteří sami uznali oprávněnost tohoto požadavku se strany veřejnosti a sami učinili určité ústupky. Ale na druhé straně vidíme, že to byly určité kruhy, které nejenom že neslevily, ale naopak ony domáhaly se způsobem dosti ostrým, abych tak řekl, zdánlivých práv, které získaly ještě ve starém státu. Dnes po čtyřletém trvání republiky vidíme na příklad, že jednotlivé řeholní řády v Československu mají zaručeny dle instrukce železniční J 12/I bod 44 nároky na určité jízdní výhody. Viděli jsme na příklad a měli jsme příležitost - a stálo by za to, aby se to statisticky zjistilo - jakým způsobem těchto výhod bylo zneužíváno za ministrování pana Šrámka, klubovního kolegy pana dr. Noska. Číslice těchto jízdních výhod šly by do nekonečna. Zde ovšem pánové neviděli, jakým způsobem jsou železnice přiváděny přímo do deficitu tím, že celá řada příživníků přiživuje se na účet státních a železničních zaměstnanců, tedy na jejich nabytých železničních právech, která jsou jim zaručena. V tomto ohledu, myslím, že docílilo by se velikých úspor, kdyby pánové pamatovali nejenom na železniční zaměstnance, ale také poněkud na sebe a na řeholní řády, které mohou snáze zaplatiti si jízdně, nežli železniční zaměstnanci. My vidíme, že železniční zaměstnanci nejezdí snad z nějakého sportu. Vidíme naopak, že celá řada sportovních klubů a jiných více zneužívá těchto výhod. Proti tomu ovšem musíme se postaviti a nemůžeme naprosto souhlasiti s názorem, který je sdílen jednotlivými pány.
A nyní také několik slov o tom, jakým způsobem je zde dokazován nadbytek státních zaměstnanců. V posledním čase jsme svědky, že je celá řada zaměstnanců ze státních služeb propouštěna proto, poněvadž jsou určité přebytky. Na druhé straně však vidíme, že za propuštěné přijímají se protekční děti, ne z řad socialistických, ale z řad majetných, v prvé řadě z řad rolnických příslušníků.
Mám doklad o tom, že ve stanici Veselí-Mezimostí bylo propuštěno několik zřízenců, vrátivších se z presenční služby, kteří však ve službách dráhy již byli. Těmto zřízencům bylo odepřeno přijetí, ale na druhé straně právě v tytéž dny přijat byl do služby dráhy jakýsi Urban z Řepce, který má hospodářství s 23 korci polí, jehož otec zaměstnává čeledína a služebnou, ale syn šel do služeb dráhy. Tohle, myslím, pánové, že nesvědčí o dobré vůli, když mluví se o šetření, o redukci personálu a na druhé straně se toho takovým způsobem zneužívá.
Chceme-li mluviti k předloze samé, musíme si položiti otázku, zdali je tato předloha s to dosáhnouti žádoucího klidu mezi personálem, čili ne. Bylo zde již zdůrazněno, jaký ohromný rozruch předloha vyvolá, a chci upozorniti na jednotlivá ustanovení předlohy, která příčí se veškerým zásadám demokracie.
My vidíme, že právě v nejnižších vrstvách se odbourává, kdežto na druhé straně v hodnostních třídách IV., III. a II. se dokonce přidává. Nemáme nic proti tomu, když páni sdílejí názor, že úředník nahoře nemůže snad vystačiti se svojí gáží, ale ptám se, je-li možno, když nedovede vystačiti úředník s 32.000 K, zda dovede vystačiti úředník se 12-14.000 K.
Máme ještě další ustanovení: v §u 5 je odstavec třetí, ve kterém se vláda zmocňuje, aby postupně odbourávala přídavky státních zaměstnanců. Pánové, tento odstavec byl sice panem zpravodajem nazván odstavcem zcela nevinným, ale bude míti pro státní zaměstnance dalekosáhlý význam. Státní zaměstnanci nemohli si uvědomiti dosah vládního návrhu proto, poněvadž předložen byl způsobem, který nelze dostatečně kvalifikovati, byl předložen tak, aby nejen státní zaměstnanci, ale i poslanci neměli možnosti do vládního návrhu dostatečným způsobem vniknouti, aby prostě vláda mohla propašovati takovéto ustanovení, jež je obsaženo v § 5, odst. 3.
My chápeme plně stanovisko vlády, ale nemůžeme pochopiti stanovisko stran koaličních. Po tom všem, co se odehrálo v soc. politickém výboru, dovedeme si vysvětliti, z jakých důvodů zástupcové koalice přistoupili na návrh. Přistoupili naň jen proto, a by zbavili se napříště odpovědnosti a kritiky z řad státních zaměstnanců, aby prostě dali vládě do ruky možnost, aby sama vládním nařízením mohla prováděti restrinkci platů státních zaměstnanců. Je však otázka, zdali tím vládní strany smyjí zase odium odpovědnosti, které přijetím návrhu na ně padne. Já však chci tvrditi docela otevřeně, že ne. I když návrh bude odhlasován, neznamená to ještě, že bylo dosaženo žádoucího klidu tak, jak si jej vláda představuje. Měli jsme již příležitost, abychom slyšeli, co znamená takovéto překvapení, které se stane a které se stalo již v této sněmovně zákonem o učitelích. Viděli jsme, že zvedl se ohromný odpor proti tomu a že vláda byla nucena kapitulovati. Vláda kapitulovala, musila přijíti s novým návrhem, aby z části napravila to, co pokazila zákonem učitelským. A domníváte se, pánové, když dovedli učitelé vyvinouti takový tlak na vládu, že nejsou s to železniční zaměstnanci, aby nalezli dostatečné prostředky k tomu, aby dopomohli si ke svým právům? Kdo se domnívá, že státní zaměstnanci resp. železniční zaměstnanci docela klidně položí hlavu na špalek, je na velikém omylu. Myslím, že právě přijetím tohoto návrhu páni se přesvědčí, že udělali velikou chybu a že tato chyba bude musiti býti v dohledné době napravena. Upozorňovali jsme také ve výboru na tato ustanovení, a já bych žádal zástupce vládních stran, aby před hlasováním ještě znovu uvážili dalekosáhlé důsledky §u 5., odst. 3., jakou ohromnou nespokojenost vyvolají proti sobě a proti státu.
Tedy my docela klidně mohli bychom říci, že odpovědnosti za to, co bude následovati, neneseme a mohli bychom také i ze zlomyslnosti říci: dobře se tak stalo. Ale nám záleží také na tom, aby byly vyčerpány prostředky, a ty, doufáme, vyčerpali jsme tím, že jsme podali řadu pozměňovacích návrhů, kterými měla býti chyba napravena. Ale přes to koaliční strany neuznaly za vhodné, aby samy o těchto pozměňovacích návrzích uvažovaly. Ony na konec na komando vlády a limine tyto návrhy zamítly. Je ostatně věcí jejich svědomí, aby rozhodly, jak za dobré uznají, ale ponesou za to odpovědnost. My se plně přičiníme, aby veškeří státní zaměstnanci přesvědčili se o tom, na které straně byla dobrá vůle a ochota jim pomoci, a na které straně bylo komando a teror, za každou cenu popraviti všecko to, co směřovalo k zlepšení jejich životní úrovně. My po této stránce máme svědomí úplně klidné a předpokládáme, jakmile nadejde okamžik 1. ledna 1923, že se přesvědčí vláda samotná i strany vládní o tom, že naše stanovisko ve výboru i v plenu tohoto shromáždění bylo správné a že nakonec musí také zvítěziti. I kdybychom vyčerpali všecky možné prostředky, kdybychom se rozmluvili, jak chtěli, v této sněmovně, víme, že naše námaha není naprosto nic platna. Víme však, jaké prostředky vedou k cíli a chceme jich také do krajnosti využíti. Půjdeme mezi zaměstnance a zřízence, budeme je burcovati k odporu proti této předloze a budeme hledět, abychom je sjednotili v jedné frontě, aby mohli také v tomto případě svým odporem docíliti toho, aby byly zachráněny jejich rodiny a jejich existence. (Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Hirsch. Dávám mu slovo.
Posl. Hirsch (německy): Slavná sněmovno! Předloha, která nás nyní zaměstnává, je již dnes ve sněmovně proto, poněvadž nás k tomu nutí jednací řád. Tato předloha, která rozhoduje o osudu statisíců lidí a zaměstnanců, státních úředníků a zřízenců a jejich příslušníků, která znamená tak nesmírně mnoho pro štěstí a neštěstí více než milionu lidí, dobře se hodí do politiky vedoucích lidí v tomto státě. Ohlédneme-lise do doby asi půldruhého roku, vidíme, jak boj mezi třídami kapitalistickými a pracujícími se rozšiřuje velmi silně. Rdoušení a škrcení proletariátu počalo; kapitalisté všech národů a všech států se domnívají, že bude možno zavésti opět staré poměry a starý stav poroby, úplné odvislosti velkých mas pracujících tříd. Minulého roku bylo zde ukázáno na vzájemné účinky mezi zaměstnanci státními a zaměstnanci a dělníky venku v továrnách a ostatních podnicích a živnostech. Je jistě všem jasno, že platy a mzdy všech těchto vrstev navzájem korespondují, se zájmem patří na to všechny majetné vrstvy všech národů, průmysl a klika kapitalistická, která má zde ve státě rozhodný politický vliv; to však znamená také současně hospodářské zájmové společenství všech těchto zaměstnaneckých skupin. Minulého roku počal boj o snížení platů bankovních úředníků, pak přisel v prosinci - bylo to asi právě v téže době jako nyní - najednou atentát na platy státních zaměstnanců a učitelů - je tomu právě rok, v tutéž hodinu mluvil jsem tu já a moji klubovní kolegové. Velké masy, jichž se věc týkala, byly jako bezhlavé, byli jsme zaskočeni, pánové tehdejší "pětky", zástupci kapitalistických podnikatelů, trvali na tom, že zákon musel býti projednán oné noci, ačkoli pánové neměli ani zdání, jaké účinky zákon musí vyvolati. (Německý výkřik: Právě jako dnes!) Zrovna jako dnes. Tehdy to byl dr. Kubíček, podobný pán jako dr. Rašín, (Německý výkřik: Ten má spiritus!) - ano, ten má špiritus a ten druhý má jiný "špiritus" (Veselost) - lidé s nesmírnými příjmy, oni sice ještě nenosí monoklu, avšak bude to brzy, že si přisvojí způsoby a manýry vysoké šlechty; potřebné příjmy k tomu již mají. Výkřik lidí tehdy tak těžce postižených vedl v pozdějších měsících k malé retuši tehdejšího zdařilého atentátu, na strašnou ránu, která byla tehdy učitelům zasazena, byla dána malá náplast.
A nyní opět vidíme, že nás najednou nutí eruptivní moc malé mocné skupiny kapitalistů, abychom se zabývali touto předlohou. Letošního roku museli jsme viděti snižování mezd a platů soukromých zaměstnanců a dělníků. Byl to strašný zápas, byl to boj mezi skupinami odporujících si zájmů. Bylo zápaseno, měřil se poměr sil, dělníci a zaměstnanci seděli za stolem s podnikateli. Hospodářská krise oslabila částečně odolnost organisací. Podnikatelům, spojeným českým a německým průmyslníkům, se podařilo stlačiti mzdy, snížiti životní úroveň proletariátu. Nyní musejí statisíce lidí zaháleti. Nouze je velká, spotřeba klesá. Hospodářská krise stoupá, hospodářská bída roste. Machinace finančníků tohoto státu dokázaly toho, že hodnota naší koruny byla v cizině výše ceněna. Tu vývoz přestal. Krise roste, bída se vzmáhá. Avšak jak pan finanční ministr Rašín tak i ministr obchodu. Novák prohlásili: Je to krise k ozdravění, krise je přechodná, již jí skoro není. Avšak Rašín také prohlašuje: Musíme šetřiti. A tak v důsledku této taktiky nutno se také nyní zasaditi o to, aby se šetřilo ve státním hospodářství. Avšak u militarismu jim to ani nenapadne. Ve velké rozpočtové debatě dovozovala celá řada řečníků, že by se zajisté mohlo šetřiti, že by se mohlo a mělo šetřiti tam, kde se dělají výdaje neproduktivní, u militarismu. Avšak tu se vyhazují miliardy. (Posl. Hillebrand [německy]: Toho Francie nedopustí!) Francie rozkazuje a držitelé moci v tomto státě musejí podle rozkazů aportovati, a strany, jež sedí ve vládní koalici, musejí poslouchati, poručí-li zde kapitalista. To je známka, to je příznačné pro politiku v tomto mladém státě, v tomto demokratickém státě, který je podle svého mínění povolán dáti střední Evropě novou tvářnost. To jsou pánové, kteří se domýšlejí, že se nyní stala Praha střediskem Evropy.
Avšak s těmito methodami to pánové daleko nepřivedou. Neboť se domnívám, že i v zákonodárství, v politice musí býti mravnost a poctivost. Co se však děje v tomto státě? Statisícům řádných lidí bére se část jejich příjmů. (Posl. Taub [německy]: Ani se s nimi nemluví!) Ještě se k tomu vrátím. Jak to vypadá s příjmy těchto lidí? Bylo jim možno vystoupiti proti zaměstnavateli-státu tak silně a mocně, že by se podařilo třeba jen trochu přibližně vyrovnati mzdy, platy se znehodnocením peněz tohoto státu a drahotou, jaká tu byla a jest? Naslouchejte přece kolem sebe v kruzích těch lidí! Řeknou vám, že těžce hladověli a trpěli nejen ve válce, nýbrž i po válce, a že teprve potom, když se pomocí našich organisací podařilo, přiblížiti mzdy znehodnocené měně, přizpůsobují je drahotě, že teprve potom ponenáhlu stouply o něco mzdy státních zřízenců a platy zaměstnanců. Zvýšení platů státních zřízenců a úředníků je naproti předválečné době dvoj až šestinásobně, šestinásobné jen pro zcela omezenou část velikého počtu zaměstnanců. A tu přichází pan Rašín a prohlašuje, že i zde nutno šetřiti. Tento obrovský rozpočet, tento rozpočet s 19 miliardami, je neslýchanou částkou pro tento malý stát, pro stát s 13 miliony obyvatel, který by měl míti v nejpříznivějším případě rozpočet 9miliardový. Nuže, tu se dělají pokusy šetřiti na útraty životní úrovně, zdraví, štěstí velkého počtu lidí, aby se při tom ušetřilo v nejpříznivějším případě asi 800 milionů.
Moji přátelé tu dnes mluvili o tom, že předpokladem pro vývoj hospodářského útvaru, jakým přece jest stát, je radost z práce lidí zvláště interesovaných na vývoji tohoto útvaru. Ve správě, ve vedení státu potřebujeme zdatných, charakterních lidí, silných charakterů. Avšak tu se podniká vědomě, se zvláštní plánovitostí pokus, učiniti si statisíce lidí a jejich příslušníky poddajnými nástroji, vykořistiti je, také duševně, také v charakteru v zájmu vládního stroje. Vidíme to zcela jasně, když trochu prolistujeme vládní předlohu. Je pro úmysl vlády zvláště příznačno, že se má nejen provésti toto snížení, nýbrž že má býti také dána vládě plná moc, aby ve chvíli, jež se jí bude zdáti vhodnou, snižovala platy státních zřízenců a zaměstnanců ještě dále, až k úplnému odstranění všech drahotních přídavků a přídavků na děti. Vládě se má ponechati, aby uznala, zda se poměry tak zlepšily, že zřízenci státní těchto přídavků již nepotřebují, jedním slovem, parlament má vůbec býti vyřazen. Ovšem pánům je velmi nepříjemno, když mají redukovati mzdy před celou veřejností, neboť to, co se děje v této sněmovně, proniká ven do všech světnic, do všech komor, proniká daleko za hranice státu také do zemí druhých. Panstvu je to nepříjemno a proto by chtěli raději potají, ve své tiché komůrce v ministerstvu, zardousiti zaměstnance a dělníky, ještě více jim sešněrovati hrdlo. Vliv parlamentu, poslanecké sněmovny a senátu má býti úplně odstraněn, parlament má býti vyřazen a má dále žíti jen na oko. Jen ať se pánové nemýlí. Nepodaří se jim vládnouti trvale takovými prostředky a prostředečky, budova jejich moci je přece jen velmi silně otřesena. Jestliže jsme tu minulého roku řekli, že se tyto methody vymstí, že se také tato většina jednou rozbije, dostali jsme se dnes k tomuto stavu, jak myslím, trochu blíže. Dosud není ještě jasno, zda většina vydrží do 12 hodin v noci nebo do 1 hodiny, zda se v nejbližších minutách již zase úplně nerozbije. Vláda jako zaměstnavatel ukazuje se tu ve světle velmi podivném. Co pak je to jiného, praví-li vláda: "Chceme snížiti platy, až se nám to hodí," než když podnikatelé venku prohlásí: "Nechceme s vámi smluv, chceme plat upraviti individuelně podle znalostí a schopností jednotlivců," jak nám to nedávno při vyjednávání znamenitě vykládal v delší řeči sekretář zaměstnavatelů, ten pán, který krátce před tím, před rokem uzavíral s námi zaměstnanci smlouvy, poněvadž tehdy byly mocenské poměry jiné, ten pán nyní učí, že je chybou, se zaměstnanci smlouvy uzavírati. Zde chcete totéž, vydati státní zaměstnance úplně do rukou podnikatele. (Posl. Merta [německy]: Hubu držet a sloužit!) Ano, mlčet a sloužit!
Podívejme se na sociální stránku této předlohy. Vláda prohlašuje: Sníží se nejen drahotní přídavek, budeme snižovati také tam, kde se jedná o sociální přídavky pro ženy a děti. Tato předloha, když se stane zákonem, poskytne nám obraz velmi zvláštní. Budou tri kategorie státních zaměstnanců. Budou tu lidé, kteří budou placeni podle předpisů dosavadních, pak lidé, ustanovení po 1. lednu 1923, kteří budou nuceni žíti s příjmy značně nižšími, lidé, kteří snad pracují právě tak zdárně, právě tak znamenitě jako jejich soused, avšak zákonná ustanovení připouštějí, aby zaměstnanci byli zcela různě placeni a odměňováni. Pěstují se tu různice, nepřízeň, denunciantství v míře ještě větší, než dosud. Kazí se charaktery, lidé budou se snažiti, aby si opatřili příjem jiným způsobem. Za laciný peníz se stanou ve volných hodinách konkurenty druhým pracujícím vrstvám národa. (Posl. Kostka [německy]: O tom se píše v českých časopisech, to je výhoda zákona!) Ano, to je výhoda zákona, budou se snažiti pracovati jako stlačovatelé mezd, jen aby uhájili bídnou existenci. Pense se těm lidem zkracuje. Ač musejí zaměstnanci platiti miliony na pensijní pojištění, nemají státní zaměstnanci vůbec vlivu na předpisy o své pensi. Předloha, stane-li se zákonem, zkrátí těm lidem pense, nepřinese jim zvýšení pensí, nýbrž snížení jich pro novopensisty. Mají býti postaveni na roveň staropensistům, ač víme, že tito lidé mají se svou pensí příliš málo, aby mohli třeba jen nuzně zíti. Zákon tedy nezavádí ani slibovaného vyrovnání pensí. Výsledkem tohoto zákona bude, že pensisté co nejrychleji zemrou a tak bude otázka pensistů v tomto státě velmi rychle vyřízena. A vzrůst obyvatelstva? Lidé si rozmyslí ploditi děti, když jsou za to trestáni. Populace národa utrpí škodu. Není maličkostí, zda chudý úředník dostane přídavky na ženu a dítě nebo zda je honorována práce jednotlivcova bez ohledu na rodinně příslušníky. To je několika rysy několik ustanovení předlohy, jimiž jsou zaměstnanci tohoto státu nyní k vánocům obšťastněni.
Řečník německé občanské oposiční strany tu dnes prohlásil, že nemá ceny protestovati zde proti methodám vládních stran, a že na tom nezáleží - pravil tento zástupce německo nacionálního občanstva o kolik procent se stát rozhodl zkrátiti své zaměstnance. Avšak přes to zde mluvil. Musí se totiž mluviti, zda to jde těm lidem ze srdce, bylo by záhodno vyzkoumati. Pravil jsem již, že kapitalistické třídy všech stran a všech národů mají největší zájem na tom, aby platy a mzdy zaměstnanců a dělníků byly sníženy. Jsou tu přece vzájemné účinky a vzájemné vztahy. Koalice měla odvahu podati tuto předlohu zákona a vnutiti parlamentu svoji vůli, podle níž musí býti vyřízena ještě tohoto roku. Pánové se cítí neobyčejně silnými a mocnými. Avšak je to jen zdání a závisí jen od toho, aby takové předlohy byly co nejrychleji parlamentu předloženy a vyřízeny. Před několika dny to byly ještě pověsti, před 3 dny přišla předloha do sněmovny, byla hned dána na pořad a zástupci oposice se snažili v těžkých zasedáních změniti důkladně tento zákon. Všechny pokusy, najíti u vládních stran porozumění pro nouzi lidu, zůstaly bez úspěchu. Vládní strany, od národních demokratů směru Kramářova a Rašínova až k sociálním demokratům české národnosti měly to mezi sebou ujednáno. Všechny musely si učiniti tento program základem. Tažme se, proč pak to tak musí býti. Národnostní protivy, národnostní spory nutí zde různé strany k sobě, nutí socialisty seděti s jejich největšími nepřáteli, s representanty kapitálu, dělati s nimi zákony, které přece odporují a ve tvář bijí vše to, co se jmenuje socialistickou republikou. Zástupci různých stran kapitalistických patří dohromady, zástupci tříd dělnických také. Velké masy lidu v tomto státě jsou lidmi pracujícími. Ty strany, které zde sedí na pravé straně sněmovny, počítají ke svým voličům všecky státní úředníky a dělníky. Pod heslem nacionalismu najdou v radách státních úředníků vždy zase přívržence. Nechtějí slyšeti, že na obou stranách pracujících vrstev národů není porozumění pro jejich politiku. Měla býti odstraněna nenávist a nepřátelství, aby se mohl proletariát dorozuměti. Socialistické strany vládní koalice neměly by se obětovati takovým způsobem, jako se to děje. Nic vám to nepomůže, přijde den, kdy se tato koalice, jak tu je dnes, rozbije. Je na masse lidu, aby poznal, kdo vlastně jeho zájmy zastává. Zde se dělá pracujícím vrstvám velká škoda; aniž se s nimi mluví, rozhoduje se o nich. Sliby, že se s nimi bude vyjednávati, že budou slyšeny organisace, nebyly dodrženy. Venku máme aspoň systém důvěrníků, máme závodní výbory, tam se aspoň s lidmi mluví, zde se však brutálně šlape právo velkých vrstev lidí, stát jako zaměstnavatel ukazuje tu kapitalistickým třídám, jak se to musí dělati. Tak se cítí silným. Rašismus, fascismus přeložený z italštiny do češtiny, je na pochodu. Avšak neporoučí tento muž sám, nýbrž celá koalice kapitalistů, zbohatlá, mocná zájmová skupina kapitalistů chce nyní využíti své moci silnou ranou, aby potlačila massy lidu, aby opět zavedla starou porobu. Dnešní debata nám ukazuje, jak to vypadá. Ani jediný řečník vládní strany neměl odvahy, neměl smělosti, aby tu vystoupil na obranu této předlohy, vyjímaje dva chudáky - nevím, jak se jmenuje ten hostinský, a pan dr. Nosek kteří byli nuceni tuto předlohu hájiti. (Německý výkřik: Agrárník!) Byl to ovšem zase agrárník jako minulého roku. Těm pánům se totiž vede tak dobře, že nevědí, co je bídy a nouze mezi lidem. Vládnoucí strany se cítí silnými, avšak přijde den, kdy se na koalici vymstí ta nemravnost, brutalita a násilí. Můžete se tomu smáti, (Řečník obrací se k pravici.) býti lhostejni nebo docela neposlouchati, co řečníci oposiční mluví. Referent není ve sněmovně, ministři tu nejsou. Co je jim po tom, co k této předloze chtějí říci zástupci milionů lidí!