To jest, co bych měl říci k této předloze se stanoviska politického a právnického. Naše stanovisko jest jasné. Jsme na půdě demokraticky a parlamentárně řízeného státu - a takovým Československo přece chce býti - bezpodmínečně proti zmocňovacímu zákonu vůbec tam, kde k tomu není příčiny zcela nutné a naléhavé. Jsme ovšem tím více proti jakémukoli zmocnění vlády, stojíme-li proti ní v tak ostré oposici jako jest naše. (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Slovo dále má p. posl. Pik.
Posl. Pik: Slavná sněmovno! Většina řečníků německých stran prohlásila, že zákon o slučování a rozlučování obcí má tendence politicko-nacionální. Nejsme toho názoru, zvláště ne ve věci slučování obcí. Ve všech moderních státech shledáváme se s tendencí po vytvoření velkých jednotek komunálních, zvláště děje se tak v hlavních místech a střediscích průmyslových. Je jisté, že velké a sjednocené těleso komunální může snadněji plniti moderní úkol nežli malé obce. Takové sjednocení má netoliko význam soustředění a zjednodušení správy pro účelné plnění správních úkolů, ale jest nezbytně žádoucí pro plnění úkolů správních, komunikačních, zdravotních, sociálních a kulturních. Jest neúčelné, když toliko ústřední obec průmyslového obvodu jest vybavena moderními zařízeními komunálními, kdežto sousední obce trpí nedostatky kanalisačními, vodovodními, nedostatky školskými, sociálními a kulturními.
Je sociálně nespravedlivo, když veliká masa pracujícího lidu v ústřední obci, bydlícího však pro bytovou nouzi v sousedních obcích, je vylučována z výhod, jichž poskytuje obec sídlu průmyslu, jíž dělníci odvádějí plody své práce a jsou pracovním pobytem v této obci poplatnými.
Slučováním přiléhajících obcí vykonává se akt nutnosti. Tvoření velikých autonomních celků jest v souhlase s moderními úkoly demokratické samosprávy, neboť malé autonomní celky nejsou s to, aby konaly v obvodech průmyslových své úkoly.
Upozorňuji zde zejména na význam chystané aglomerace plzeňské. Sedm těsně přiléhajících obcí má býti sloučeno, aby odstraněny byly neudržitelné závady zdravotní, znemožněno infikování Plzně splašky z nekanalisovaných obcí a proveden jednotný regulační plán. Tímto sloučením umožněno by bylo vyřízení i jiných naléhavých otázek společných, jež za roztříštěnosti nemohou býti vyřešeny. Sloučením obcí dosáhne se i úspor. Jednotlivé obce mají zřizovati své vlastní školy, vodovody, kanalisaci, elektrisování a komunikace. Při sloučení kombinováním a sjednocením těchto úkonů získají se veliké úspory, kdežto při separátním řešení úkolů mrhalo by se jměním obcí. Poznamenávám zejména, že všech 7 obcí velké Plzně stojí před úkolem vybudovati nové školy. Každá obec ohromným nákladem musí vybudovati svou vlastní školu. Dojde-li však ke sloučení sedmi obcí, znamená to, že jednotná obec může vybudovati kombinované školy. Může totiž postaviti jednu společnou školu na hranicích dnes samostatných, ale v budoucnosti na hranici společné soustředěné obce. To znamená, že místo 7 škol, které musí býti postaveny, stačí, budou-li postaveny tři nebo čtyři školy, a náklad na dvě školy zůstane k dobru obecního jmění.
Totéž platí o ostatních projektech, platí to o zřizování vodovodu, o zřizování kanalisace, komunikací, takže pozorujeme, že při sloučení obcí, zejména v případě plzeňském, dosáhne se veliké úspornosti na prospěch sjednoceného celku. Krom toho, že mohou býti plněny tyto společné úkoly, získá se též na rozvoji sjednocené obce a pro budoucí rozvoj bude vybudována nová základna. Poznamenávám, že pro zřízení Velké Plzně vyslovily se všechny interesované obce, vyslovil se okresní výbor a vyslovila se zvláště zdravotní rada, která poukázala na závady kanalisační a na nebezpečí infikování velkého města, jako je Plzeň, a vydala své dobrozdání, kterým doporučuje, aby aglomerace plzeňská byla co nejdříve provedena. Vidíme tedy, že plzeňská aglomerace je jednou z nejnaléhavějších a z nejdůležitějších. Překvapuje nás proto, že proti tomuto věcnému projektu se zahajuje politická agitace a že se nehledí na tento projev s hledisek vyšších, s hledisek hospodářských, sociálních a kulturních. Odmítáme tento politický odpor proti účelné aglomeraci nejenom plzeňské, ale proti všem účelným aglomeracím, které mají býti provedeny v průmyslových střediscích. Aglomerace plzeňská má svůj základ hospodářský a sociální a my bychom nemohli snésti, aby přes odůvodněnost žádosti a přes jasné znění zákona byla znemožněna.
Zdůrazňuji zde, že, byly-li provedeny aglomerace méně zdůvodněné a dokonce byly-li provedeny aglomerace z důvodů zcela jiných, nežli je v případě plzeňském, nemohli bychom klidně přihlížeti k tomu, aby hospodářskými důvody a zákonem podepřená aglomerace plzeňská byla znemožněna jenom z důvodů nějakých intrik politických. Nemohli bychom také snésti, aby ministerstvo vnitra, které již provedlo nesčetná sloučení a rozloučení obcí, a mnohdy ne z takových důvodů, jaké jsou snášeny pro aglomerace velikých středisek, činilo nějaké výjimky a postavilo se proti aglomeraci, pro kterou mluví technikové, lékaři, právníci a pro kterou mluví všechny okolnosti, jež svědčí o nutnosti a závažnosti aglomeračního projektu plzeňského.
Nepochybujeme, že ministerstvo vnitra bude se zde říditi pouze zákonem a že bude přihlížeti také k tomu, že obce, okresní výbor, zdravotní rada a také všichni ostatní činitelé, kteří mají na zřeteli zájem a rozvoj Plzně a Velké Plzně, se pro sloučení vyslovili, a že také aglomeraci plzeňskou schválí.
Pokud se týká námitek p. prof. dr. Kafky proti názvu novému, který se objevuje v zákoně, proti termínu "podnět", chci vysvětliti tuto věc, jak vznikla, a proč bylo žádoucno, aby nový termín do zákona byl vložen. Dosud bylo v zákoně ustanovení, že vláda může rozlučovati a slučovati obce, bylo-li u okresní politické správy o tom před koncem r. 1920 řízení zahájeno. Pojem řízení byl nejasný a můžeme říci, že také v mnoha případech byl překážkou, aby podané žádosti byly vyřízeny. Kdyby bylo bývalo zůstalo při tomto termínu "řízení", mohlo by se státi i v budoucnosti, co se stávalo v minulosti, že totiž spis zůstane ležeti u okresní správy politické, ať již z nedbalosti nebo ze zlomyslnosti, a tím by se každá žádost aglomerační znemožnila, každá žádost o rozloučení obcí nemohla by býti provedena. Poněvadž se staly takové případy, přišlo se k tomu, že stačí dáti do zákona slovo "podnět", čímž se má rozuměti, že nezávisí věc sloučení nebo rozloučení obce na libovůli politického úřadu, nýbrž že sloučení nebo rozloučení obce má býti ihned projednáváno a musí býti projednáváno, když je dán k tomu podnět. To znamená, když obec, některý okres nebo jiný veřejný orgán učiní písemné podání u politického úřadu, pokládá se to za podnět a nemůže pak již býti uplatněna libovůle okresní správy politické. Kdybychom nechali v zákoně staré ustanovení, mohlo by dojíti k tomu, že okresní hejtman nebo referent u okresní správy politické mohl by nad zákon provésti sám o sobě svou vůli, mohl by činiti, co by chtěl, resp. mohl by úplně zmařiti každou podanou žádost, kdyby ji zavřel do přihrádky, čímž by se prokázalo, že nebylo řízení a tím že žádost nemůže býti uplatněna. Slovo "podnět" bylo dáno z toho důvodu, aby se odstranil absolutismus takovýchto referentů, aby okresní správa politická nestála nad zákonem, nýbrž aby rozhodování v této věci příslušelo jedině ministerstvu vnitra, byl-li dán podnět se strany interesentů. Poněvadž ve slučování obcí spatřujeme správní a hospodářský pokrok a poněvadž máme důvěru, že zdůvodněné aglomerace budou schváleny, budeme hlasovati pro zákon, jímž dnešní slučování obcí může býti urychleno. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Slovo dále má p. posl. Hackenberg.
Posl. Hackenberg (německy): Dámy a pánové! Kolega Pik se právě snažil dokázati a vyložiti, jak je nutno, aby se obce slučovaly a tvořily veliké komunální útvary, aby se dosáhlo toho, aby tyto veliké obce v zájmu obyvatelstva prováděly to, co nemohou obce malé. Vynasnažil se také dokázati, že je potřebí, aby malé obce byly přičleněny k velkým, aby obyvatelstvo malých obcí bylo učiněno účastným těch výhod, které poskytují velké obce svým obyvatelům. O této otázce snad není sporu ani rozdílu mínění mezi námi, kteří patříme k oposici a jsme nuceni zaujmouti stanovisko proti této předloze, a mezi pány z většiny. Při rozporu, který je mezi námi, jde o zcela jinou otázku. I my zastáváme názor, že slučování různých obcí z hospodářských důvodů může býti potřebným a že nemá mu býti bráněno a že mohou býti vybudovány předpoklady, aby podle poměrů k takovému sloučení mohlo dojíti i bez souhlasu všech obcí. Poukazuji na to, že staré obecní zřízení obsahuje jako nejvyšší zásadu ustanovení, že nesmí dojíti ke sloučení obcí proti jich vůli. V § 2 většiny obecních zřízení je obsaženo ustanovení, za jakých podmínek se může pomýšleti na takové spojení obcí, jaká šetření mají býti zahájena, jakého předběžného řízení je potřebí, a na konec se pravilo v § 2, že ke spojení obcí proti jejich vůli nesmí dojíti. Toto ustanovení zákona bylo překážkou nutnému sloučení obcí a je pochopitelno, že se již za starého Rakouska různé sněmy zemské zabývaly otázkou, zda by nebylo potřebí v zájmu občanstva toto ustanovení z obecních zřízení vymýtiti, a bylo skutečně v některých zemských sněmech usneseno, že i bez vůle, bez souhlasu všech obcí může býti provedeno sloučení obcí, ne však, aby se dala plná moc vládě nebo nějakému byrokratovi, aby postupoval jako samovládce, nýbrž bylo právě usneseno, že spojení obcí proti jejich vůli může býti provedeno jen zákonem zemským, usnesením zemského sněmu. Kdyby některému takovému zákonodárnému sboru bylo dáno zmocnění, aby prováděl spojení obcí v hospodářském zájmu obyvatelstva i proti vůli jedné neb druhé obce, nebojovali bychom pravděpodobně proti tomuto zákonu, nýbrž řekli bychom si, že zájem celku, obyvatelstva obcí, jde nad zájmy jednotlivcovy nebo nad zájem jednoho nebo několika odpůrců. Nyní však při této předloze nejde o to, aby byly chráněny hospodářské zájmy obyvatelů jednotlivých obcí, aby bylo umožněno a provedeno sloučení nebo spojení obcí s hospodářských důvodů v zájmu obyvatelů.
Podíváme-li se na předlohu, shledáváme, že v ní má býti dáno a dává se vládě zmocnění, aby v Čechách, na Moravě a ve Slezsku prováděla sjednocení obcí roku 1923 tenkráte, jestliže byl jednou stranou k provedení toho dán až do roku 1920 podnět. Kol. Pik ve svých vývodech vykládal, že také pojetí slova "podnět", popud, v tomto návrhu bylo nutností, neboť znění zákona ještě dnes platného prý nevyhovuje a bylo nejasné a umožňovalo, že úřady sabotují provádění tohoto zákona. Dnes se totiž v zákoně praví: "Bylo-li řízení zahájeno". Nyní kol. Pik vyslovil názor, že úřady nebo jednotliví činitelé úřadů měli možnost, nechati spis ležeti, řízení nezaváděti, takže z toho důvodu i tam, kde byla uznána toho nutnost, kde všichni byli srozuměni, ke spojení obcí nedošlo. Poukázali jsme již v právním a ústavním výboru na to, že, kdyby šlo o odstranění této nejasnosti, nebylo by a není nutným, aby toto ještě nejasnější slovo "podnět" bylo pojímáno do předlohy, nýbrž že by bylo pak nutným, aby bylo zcela jasným způsobem vyloženo, za jakých okolností se má sloučení provésti. Podali jsme návrh a dovolili jsme si tento návrh zde v plenu opakovati, aby takové spojení obcí bylo provedeno tenkráte, podala-li návrh jedna ze zúčastněných obcí. Myslím, kdyby se bylo toto znění přijalo - podání návrhu některého zájemníka - bylo by se vyhovělo tomu, čeho si přál kol. Pik, kdybychom soudili podle toho, co kolega Pik zde uvedl k odůvodnění nutnosti slova "podnět". Nyní se ta věc má tak, že přes to vše, co jsme zde vyložili, náš návrh byl odmítnut a slovo "podnět" dále zůstalo v předloze. Jsou tedy ještě jiné důvody než ty, o kterých nyní promluvil ve své polemice kol. Pik. Byli bychom velmi rádi slyšeli ve výboru, ve kterých případech nějaké rozhodnutí se strany ministerstva nebylo učiněno, kde nešlo o návrh zájemce, nýbrž o obyčejný popud. Takového rozhodujícího vysvětlení nemohli jsme ve výboru dostati. Žádali jsme, aby nám bylo sděleno, o které obce jde, aby nám bylo zvláště sděleno, ve kterých obcích předpoklady ustanovení nynějších zákonů nevyhovují, tedy stran kterých obcí je nutno pojmouti do tohoto zákona slovo podnět. Toho jsme se nemohli dověděti a z toho již dovozujeme, že nejde o obce, u kterých se pomýšlí na spojení nebo sloučení z hospodářských nebo věcných důvodů.
Jak jsem již řekl, nemáme nyní zájmu na tom, aby tam, kde z věcných neb hospodářských důvodů je potřebí provésti spojení, byly činěny potíže. Avšak víme, že při této celé akci a předloze zákona, kterou má dosavadní zákon býti prodloužen a zhoršen, nejde o sloučení z hospodářských důvodů, nýbrž že jde pravděpodobně o sloučení z národních, nebo lépe řečeno z národnostních pohnutek. (Souhlas na levici.) Jedině a jen o tuto otázku jde. Řečníci přede mnou z oposice již na to poukázali, co vše bylo od převratu v tomto státě v akci sjednocovací provedeno. Bylo poukázáno na příklad Miroslavy, který je zvláště křiklavý, na případ Velkého Brna a Velké Olomouce. Chtěl bych zde hned prohlásiti, že ani u Velkého Brna nemůže býti řeči o tom, že sloučení obcí v tomto rozsahu bylo by bývalo z hospodářských nebo věcných pohnutek nutností. Podívejte se jen na Velké Brno, shledáte, že byly zde přičleněny obce, jež jsou vzdáleny od Brna dvě železniční stanice, jako Tuřany, Vejvanovice nebo Obřany, kde o nějakém hospodářském vztahu není řeči. Kol. Pik mínil komunikace, osvětlení, vodovod, kanalisace atd. Obyvatelé Tuřan, Vejvanovic a Obřan budou ještě velmi dlouho čekati, než jednou budou moci býti účastni těchto zařízení. (Posl. Hirsch [německy]: Osvětlení, vodovod a kanalisaci, to nyní očekávají!) Nyní nejen očekávají, musí platiti na tato zařízení, ze kterých ničeho nemají. U obcí, jež nuceně byly přičleněny, nastal nyní zcela značný obrat ve smýšlení, a kdyby dnes obyvatelé českých obcí byli tázáni, jak se staví ke spojení, zaujali by všichni stanovisko zamítavě, ježto není společenství zájmového mezi těmito osadami a v dohledné době nebude. Může býti namítnuto, že se velkoměsta musí rozšiřovati. Uznávám to a uznávám to také stran Brna. Avšak myslím, že bude potřebí několika generací, než Brno dosáhne takového rozšíření, aby přišlo až na hranice obcí, jež nyní patří k Velkému Brnu. Ze všech těch důvodů vidíme, že nejde o zájmy hospodářské.
A nyní nám pověděl kol. Špaček ve své řeči, že je správné, že při tvoření Velkého Brna a Velké Olomouce byly prý rozhodnými úvahy, že je tohoto spojení a sloučení potřebí, aby se skutečně většině dopomohlo k jejímu právu. Ptám se vás, bylo-li potřebí sloučení a spojení obcí, aby se národnostní většině brněnské zjednala platnost? Kol. Špaček tedy nepokrytě doznal, že při sjednocení jde o to, aby se tímto umělým způsobem vytvořila většina a aby byla zjednána taková většina, kterou má býti vliv menšiny snížen na nejmenší míru. Tedy o to jde těm pánům a o to jde i dnes většině, aby bylo umožněno proti vůli obcí, proti vůli obyvatelstva zjednati většinu, případně přesun poměrů mocenských (Posl. Pohl [německy]: A proto také ten "podnět"!) A proto také ten "podnět", protože takové sjednocovací akce nebyly zavedeny na návrh obcí, na návrh zájemníků, nýbrž protože takové podněty byly činěny jednotlivými osobami a rozličnými národními výbory, jež byly a z části ještě dnes vesele dále jsou činny. Na podkladě takového zcela obyčejného popudu má se nyní umožniti, aby se také nyní ještě slučovalo, při čemž hned uvádím a zdůrazňuji, že tam, kde taková sjednocení jsou skutečně přáním a byla by potřebou, potřebou z důvodů uvedených kol. Pikem k odůvodnění této vládní předlohy, nemohlo se k takovému spojení dospěti. Dovolil jsem si již v právním a ústavním výboru uvésti několik takových příkladů, kde obce byly pro sjednocení, protože se však několik osob příslušejících k české menšině, vyslovilo proti sjednocení, nedošlo k sjednocení i čistě německých míst. Poukazuji zde jen na malý příklad v mém volebním kraji, na spojení Mohelnice se Švákrovem. Jak obecní zastupitelstvo mohelnické tak i švákrovské se usneslo, aby spojení bylo provedeno. Až dodnes nemohli dosáhnouti k tomu schválení. Věc byla již v příznivém stadiu, poslední dobu se však opět rozbila, protože docela mizivá česká menšina ve Švákrově činila požadavek, aby jí byly dány nějaké záruky při spojení obou míst. Vidíme tedy, že nerozhodují pohnutky a důvody hospodářské, nýbrž že při těchto všech akcích mají význam výhradně jen národnostní pohnutky.
Nyní zaujímáme zásadně stanovisko proti tomuto zákonu nejen proto, že se vládě dostává zmocnění, se kterým nejsme srozuměni - za žádných poměrů nejsme pro takové zmocnění nejen v Československu, a nejen proto, že se provozuje libovůle, aby se přivodily přesuny národnostní, přesuny národnostních mocenských poměrů - nýbrž také z věcných důvodů jsme zásadně proti tomu, aby se vládě dávalo takové zmocnění; jsme spíše pro to, aby ke sjednocení mohlo dojíti jen usnesením zákonodárného sboru nebo lépe řečeno voleného sboru, ne však vládou nebo dokonce jejími orgány. Nyní jsme podali návrh, aby slovo "podnět" nahrazeno bylo výrazem "návrh zájemníků", případně "návrh obce". Myslíme, kdyby tento návrh byl přijat, že by bylo vyhověno všem námitkám, které byly vysloveny protivnou stranou.
V zákoně nalézáme ještě více takových nedostatků. Tak na př. v odst. 3 §u 1 je obsaženo ustanovení, že k rozloučení obcí může dojíti i proti vůli zemského výboru, jestliže zemský výbor opomenul se vyjádřiti ve lhůtě jemu dané. Je to jistě také zlá vada, která má býti odstraněna. Žádáme také v návrhu škrtnutí celého 4. odstavce §u 1. Proč? Protože i zde opět má býti stanoveno výjimečné postavení pro Slovensko, ne však v jeho prospěch. Na Slovensku se má směti prováděti spojení obcí i ještě roku 1924, a to i tenkráte, jestliže teprve roku 1923 takové popudy ke spojením budou činěny. Poukazuji na to, že na Slovensku nebyly podněty činěny včas a má býti teprve stanovena lhůta k podání takových podnětů. Máme tedy plný důvod, abychom také proti tomuto ustanovení zaujali stanovisko.
Důležitá okolnost nás vede k tomu, abychom navrhli také změnu §u 3 předlohy. Víte, že jsme se před krátkou dobou usnesli na zákonu, kterým mají býti odloženy volby do obcí. Podíváme-li se nyní na § 3 tohoto zákona, shledáváme v něm ustanovení, že komise mají nejen prováděti slučování a rozlučování obcí, nýbrž také vésti správu těchto obcí, a že volby mají býti vypsány v době 6 nebo 12 měsíců podle velikosti obce. Jsme toho mínění, že takové ustanovení naprosto nemůže v zákoně zůstati, jsme dále toho názoru, že tam, kde sloučením nebo rozloučením mají býti vytvořeny nové obce, je nezbytně nutno ihned provésti volby.
Proto také navrhujeme, aby zde ustanovení, že volby mají býti vypsány teprve do 6 nebo 12 měsíců po rozloučení nebo po sloučení obcí, bylo škrtnuto a na místo toho aby bylo pojato ustanovení, že volby mají býti provedeny do 2 měsíců po rozloučení nebo sloučení obcí. Kdyby tento návrh byl odmítnut, pak podáváme eventuální návrh, že volby mají býti vypsány do jednoho měsíce.
Máte-li opravdovou vůli změniti skutečně na zákoně jen to, co brání slučování obcí z hospodářských důvodů, pak máte také povinnost hlasovati pro návrhy námi podané. Chcete-li však ukázati, že to nejsou hospodářské, nýbrž, jak jsem řekl, národnostní pohnutky, jež vás pohnuly k tomu, abyste provedli prodloužení platnosti tohoto zákona a s tím i jeho zhoršení, pak naše návrhy odmítnete a budete hlasovati pro předlohu v dosavadním znění. (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Slovo má dále pan posl. Prokeš.
Posl. Prokeš: Slavná sněmovno! Z ohledu na obsáhlý denní pořad dnešní schůze chci býti nanejvýš stručný, abych zbytečně projednávání ostatních předloh nezdržoval. Nemám ani v úmyslu zabývati se předlohou, kterou právě projednáváme, s hlediska všeobecného, chci spíše z příčin užších, dotýkajících se přímo zájmů nám bližších, promluviti.
Především chci poukázati na zajímavý moment, který jsme při této debatě mohli vypozorovati. Že totiž němečtí poslanci z tábora měšťáckého postavili se proti této předloze, není pro mne ani pro žádného socialistu nejmenším překvapením, poněvadž ti posuzují samozřejmé zákony a předlohy zákonů se svého užšího buržoasně-nacionalistického hlediska, ale že kolega Hackenberg, který právě přede mnou na této tribuně se ujal slova, aby předlohu potíral, vešel také na tuto ideologii, jest pro mne dosti velkým podivením. Pamatuji se na doby, kdy my čeští sociální demokraté jako naši němečtí soudruzi, když běželo o slučovací akci jednotlivých obcí, vycházeli ze socialistického názoru, že sloučené celky dovedou daleko více tvořiti s hlediska socialistického a hospodářského než jednotlivé obce rozdělené a rozčleněné. Soudruh Hackenberg vešel na ideologii, kterou tlumočil pan dr. Kafka a jiní kolegové z německého tábora, že nám běží o nacionální momenty při projednávání a posuzování této předlohy. Nechci popírati, že by národnostní ohled vůbec nepřicházel při této záležitosti v úvahu, ale není nejpřednějším. Myslím, že hospodářsko-sociální momenty, pokud se chtějí řešiti v rámci komunálně-politickém, jsou nejdůležitější a nejpřednější. Kolega Pik vylíčil zde všechny příčiny, které mluví pro slučování obcí, pro tvoření větších těles autonomně-správních k obstarávání velikých úkolů, které na naše komuny nyní připadají, a proto nemám potřeby, abych také já tento moment zde vyzdvihoval. Nechtěli by však pánové obrátiti své zraky poněkud do minulosti a zabývati se vzpomínkami, jak tomu bylo v dobách minulých? Já zde zastupuji město Mor. Ostravu a vzpomínám si, že svého času, když ještě Mor. Ostrava byla spravována německo-buržoasními zástupci, kdy český živel, který tvořil nepochybnou a zdrcující většinu ve městě, neměl tam nejmenšího zastoupení, také se tito zabývali otázkou sloučení Ostravy s okolními obcemi, aby mohli obstarávati významné úkoly hospodářské a obecně prospěšné. Tenkráte proti nim ovšem rovněž bylo argumentováno, že chtějí z důvodů národnostních sloučení provésti. Ale musejí se dopouštěti němečtí kolegové téže chyby a opakovati, co bylo proti Němcům tenkráte uváděno, když stejně má býti podobným způsobem postupováno? Tolik s hlediska všeobecného, a nyní ke konkrétnímu.
Obracím se k panu ministrovi vnitra s apelem, aby provádění zákona o slučování obcí dála se poněkud rychlejším tempem, nežli se to až doposud dělo. (Výborně!) Důvodová zpráva nám sice uvádí, že ministerstvo dalo povolení ke sloučení obcí ve 436 případech a že v 701 případech byly žádosti zamítnuty. Myslím, že je ještě celá spousta žádostí obcí o sloučení nebo o rozloučení, avšak mělo-li by býti postupováno tak, jako je tomu na příklad ve slučovací akci na Ostravsku, pak by to vypadalo opravdu náramně divně. Již r. 1919 po anketě, jež byla svolána zástupci interesovaných obcí, obrátily se obce jednomyslným usnesením na ministerstvo o sloučení. Šlo o sloučení 15 obcí ostravských na moravské a na slezské straně, totiž o 7 obcí na straně moravské a 8 obcí na straně slezské, a kdyby nebyla vpadla do toho rozhraničovací akce na Těšínsku, kdyby nebyl vznikl t. zv. plebiscitní problém, myslím, že by byla věc dávno vyřízena a měli bychom tu nepříjemnou proceduru s krku. Ale až do podzimku 1920, nemýlím-li se, problém těšínský - vyřízení plebiscitních záležitostí stále a stále nebyl skoncován, takže nebylo možno přikročiti ke sloučení obcí moravských a slezských. Jakmile otázka Těšínského Slezska a jeho rozhraničení byla rozřešena, mohlo býti přikročeno k rozřešení otázky Veliké Ostravy. Tu však vyvstal jiný činitel, a to moravský zemský výbor, lépe řečeno moravská zemská správní komise, která postavila se proti způsobu, jakým sloučení mělo býti provedeno. Zákon dává pravomoc vládě, aby netoliko měnila hranice obcí, nýbrž také okresů a zemí. Tohoto zmocnění mohlo ministerstvo vnitra bez jakýchkoli rozpaků využíti, poněvadž u nás běží o sloučení obcí, které netoliko leží v rozdílných okresních hejtmanstvích, nýbrž také v rozdílných podle starého pojmu, korunních zemích, v moravské a slezské. Ministerstvo vnitra mohlo využíti svého práva a provésti toto sloučení, avšak neučinilo tak na základě námitek a houževnaté akce, jež byla vedena se strany zemského výboru moravského. Moravský zemský výbor postavil se na egoisticko-finanční stanovisko, uváděje, že by odloučením okresu moravsko-ostravského od Moravy a připojením ke Slezsku byly těžce poškozeny finanční zájmy Moravy. (Zcela správně!) O této spravedlnosti máme samozřejmě my poněkud jiné názory. (Výkřiky posl. Sladkého.)
Bylo mně sděleno, že Morava nemůže obstarávati svých úkolů a povinností finančního rázu, kdyby byla zbavena bohatého zdroje příjmu, který jí plyne z Ostravska. Jak je to číselně, dovoluji si zde dokázati několika ciframi. Roku 1922 činily příspěvky ve způsobu zemských dávek a příplatků z okresu ostravského do pokladny zemské 17 milionů korun a pro účely celého okresu moravsko-ostravského vrátila Morava 3 miliony korun. Připlatil tedy náš okres 14 milionů korun pro zemské potřeby. (Slyšte!) Chápu, že se nynější správa zemská, pokud se může užívati toho pojmu, nemůže vzdáti bohatého zdroje příjmů, ale my nechceme býti věčně takovou platební kolonií, takovou plantáží, odkud se jen hrnou peníze do zemské pokladny v Brně (Výborně!) a kde zase naše kulturní a hospodářské potřeby jsou naprosto zanedbávány. (Výkřiky.) Pardon, když se používá širokého pojmu, že musí býti přihlíženo k potřebám celé země, domnívám se, že Ostravsko není k tomu, aby platilo na chudé kraje Moravy, když máme bohatou Hanou, bohatý jih Moravy, které by rovněž mohly tyto úkoly na sebe převzíti. (Výkřiky.)
Když jsme v debatě projednávali podrobně tyto otázky, vyúčtoval jsem s panem zástupcem moravského zemského výboru a nechci jednotlivosti zde uváděti, tolik však musím s největším důrazem znovu potvrditi, že k takovým účelům nenecháme nadále našeho okresu zneužívati a že budeme trvati s největší rozhodností a neústupností, aby to, co je vládě tímto zákonem pravomocně dáno, také se uskutečnilo. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
Apeluji na pana ministra vnitra, aby nadále neposkytoval tolik sluchu zástupci moravského zemského výboru, aby pro potřeby, které tu byly zdůrazněny a vyzvednuty na sloučení obcí moravských a slezských, vláda projevila náležité porozumění a aby v době pokud možno nejbližší provedla sloučení našich měst.
Budeme již pomalu 4 léta představovati správní komisi, aparát ne volený, pouze jmenovaný, a není to ani pro osoby na této akci zúčastněné nijak populárním, a není přáním a snahou naší, abychom tento stav prodlužovali, nýbrž přejeme si, aby bylo provedeno sloučení v době co nejbližší, aby byly vypsány volby společně s příštími volbami obecními, a to ne rozdrobeně, nýbrž ve Velké Ostravě. (Výborně!)
Ze samozřejmých příčin pro osnovu zákona budeme hlasovati. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Krejčí. Dávám jemu slovo.
Posl. Krejčí: Paní a pánové! V naší tak proslavované demokracii zakořeňuje se stále, čím dále tím více zvyk, kterého by i v buržoasních, ale upřímně demokraticky spravovaných republikách občanstvo prostě netrpělo. Nejdůležitější otázky veřejného a státního života nejsou u nás upravovány ve skutečnosti zákony vydanými zástupci lidu, nýbrž vládními nařízeními, která v ničem nezadají absolutistickým patentům císařského Rakouska. Aby absolutistický ráz takovýchto vládních opatření byl aspoň poněkud zakryt, volí se k tomu forma zákonného zmocnění, které uděluje Národní shromáždění vládě, a to vždy pro jistotu, aby jí poskytlo hodně volné pole působnosti na delší dobu. A jsou to zpravidla takové záležitosti, jež tímto nedemokratickým způsobem jsou upravovány, na kterých jsou interesovány nejširší vrstvy lidové. Poukazujeme jen nahodile na zákon ze 16. srpna 1920, č. 165, jímž byla zmocněna vláda, aby po dobu pěti let zřizovala státní policejní úřady, kde toho uzná zapotřebí, poukazujeme na zákon o úpravě platů státních zaměstnanců před několika dny přijatý, jímž dána vládě moc restringovati požitky státních zaměstnanců podle volného uvážení, a konečně na tento zákon, který zmocňuje vládu, aby slučovala a rozlučovala obce, měnila hranice jich okresů, žup a zemí. A přirozeně, aby se i tu dalo vládě hodně široké pole k samostatnému působení, vylučuje se takřka veškerá účast zastupitelstva oněch obcí a ostatních samosprávných celků, o které jde. Zmocňuje-li se pak vláda k takovýmto opatřením v zemích českých na dobu jednoho roku, je rozšířeno toto zmocnění, pokud jde o Slovensko a Podkarpatskou Rus, přirozeně na dobu dvou let. My komunisté protestujeme co nejdůrazněji proti takovémuto absolutistickému omezování samosprávy, jak v zemích českých, tak zejména na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, odvolávajíce se na to, že téměř žádná z velkých obcí s tímto opatřením vládním nesouhlasí. Vyzýváme znovu vládu, aby splnila slib daný bývalým ministerským předsedou dr. Benešem a vypsala již jednou konečně volby na Slovensku a v Podkarpatské Rusi a umožnila tak, aby skuteční zástupcové lidu o jeho záležitostech rozhodovali. Tuto důraznou výzvu vznášíme zejména znovu proto, že poslední věta čl. 2 navrhovaného zákona obsahuje špatně zakrytý úmysl volby znovu oddáliti.
A proto prohlašuji s tohoto místa, že klub komunistických poslanců bude hlasovati proti tomuto vládnímu návrhu. (Souhlas a potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž jest pan posl. dr. Luschka.