Co se uměleckého řízení týče, řekl jsem, že umělecké vedení souvisí nutně také s vedením hospodářským a že také umělecké vedení působí na prosperitu finanční. Toto u divadla nelze rozlišovati, to souvisí dohromady. Já přiznávám, že jsem nepřítelem každé ztrnulosti a že je nutno, aby se jevil pokrok ve všech oborech činnosti národní. Tomu se nemůže vyhnouti ani umění a v důsledku toho také ne umění dramatické. Je nutno připustiti ke slovu i nové směry v umění, a to platí i o divadle a zvláště o naší první scéně, která do jisté míry je scénou státní. (Výborně!) Já schvaluji docela snahu uměleckého vedení Národního divadla přivésti k platnosti nové směry na tuto první naši scénu, ale bylo by přece jen nutno, aby se to dělo jinak, nežli se to děje dnes. Dnes v Národním divadle zatlačuje skoro úplně režisér dramatika i tam, kde by toho třeba nebylo a nota bene stojí to ještě velké peníze. Uznávám, že jednotlivé velké večery v činohře byly, ale často se zde pracuje více vnějškem než je zdrávo. V dekoraci přece neleží všechno; jako na příklad není ještě v šatech celý a pravý člověk, tak také v dekoraci divadelní není ještě všechno. Ale proti čemu se však co nejrozhodněji musím ohraditi, je operní režie, a to hlavně hudební režie. Můžeme sice stará díla pojímati jinak, než tomu bylo dříve, ale nelze přece interpretovati Smetanovy opery jinak, než to dělal Smetana sám. Na příklad uvedu jen "Prodanou nevěstu". Z tohoto díla plného jasu, plného radosti, plného krásy, udělalo dnes Národní divadlo opravdu smuteční pochod. Ten, kdo ještě neměl příležitosti poslechnouti Prodanou nevěstu, uzná to a sám mi dá za pravdu. Dnes není Prodanou nevěstou to, co dnes se provozuje na Národním divadle. To je opravdový smuteční pochod. Zdá se mi, jakoby toto dílo Smetanovo bylo schválně nějak odradostněno, jako kdyby chtělo Národní divadlo vzíti nám tu radost, kterou pociťujeme každý více méně při poslechnutí Prodané nevěsty. Dnešní interpretace poškozuje přímo umělecké dílo, poněvadž je to interpretace protismetanovská. Vždyť my zde máme starou smetanovskou tradici, vždyť toto dílo bylo dirigováno určitým způsobem od Smetany přes Čecha, Angra a Kovařoviče a nyní přijde nová správa Národního divadla a opravuje samotného Smetanu, jako kdyby řekla: Smetana to dělal špatně, já musím Smetanu opraviti.
Já neupírám naprosto upřímné snahy uměleckému vedení Národního divadla. Ale v této věci zachází obě vedení, jak činohry, tak také opery příliš daleko. Myslím, že přichází dokonce na zcestí. Tak se mně zdá, že se stává Národní divadlo dnes jakoby scénou určenou pro určitý směr nebo určitou třídu, kam směry ostatní nejsou skoro vůbec připuštěny. Národní divadlo přece jen není pro určitou uměleckou kliku. Národní divadlo není pro určité kruhy pražské, Národní divadlo vystavěl si celý národ, Národní divadlo je pro celý národ a celý národ má právo pookřáti v tom, skoro bych řekl, státním stánku umění. (Výborně!)
Ale, jak dnes vypadají poměry v Národním divadle, tu se obávám, snad jsem řekl pravdu, hlouběji založené posluchačstvo se spíše Národnímu divadlu vyhne, než aby se tam přilákalo, a to na škodu tohoto divadla. Přirozeno, že hospodářskou stránku nemůžeme naprosto podceňovati, poněvadž více méně přece jen není možno, by se stále a stále na tuto scénu doplácelo.
Je nutno promluviti o těchto věcech zde, poněvadž nemáme zemského sněmu, a je to smutné, že musí se mluviti zde s tohoto místa a že není možno, aby se dnes tyto věci nechaly fóru odborných časopisů nebo uměleckých rubrik denního tisku. Doufám, že i zde intendance Národního divadla také provede žádoucí pořádek a nápravu.
Přicházeje ke konci znovu připomínám, že ministerstvo financí, které bylo vedeno duchem Rašínovým, vykonalo veliký kus práce pro finanční konsolidaci našeho státu. V tomto duchu rašínovském bylo vedeno za tím účelem, aby náš stát finančně, hospodářsky byl silný, aby byl pevný a abychom zde kráčeli v popředí celé střední Evropy.
Dosud se tato práce ministerstvu financí dařila. Ovšem zase opakuji znovu, že není možné, aby zde finanční správa přicházela do druhého extremu, aby snad nechtěla prospěchu státu obětovati prospěch a existenci jednotlivých poplatníků, neboť poplatnictvo není nic jiného než zase ten stát. Ten stát je zase společnost občanů, a tu je nutno ve prospěch samého státu popřáti přece jen těmto širokým vrstvám národa celého dosti času, aby se zotavily, aby mohly své další úkoly hospodářské ve prospěch státu samého splniti. Povede-li se dobře poplatnictvu, povede-li se dobře všem vrstvám - dnes už není rozdílu mezi poplatníkem tím a oním, buď platí daň přímou nebo nepřímou - a budou-li žíti všechny vrstvy v blahobytu, bude také v blahobytu stát. Doufám a jsem pevně přesvědčen, ze při příštím projednávání rozpočtu nebude třeba vznášeti žalob, kterých bylo dnes přece jen nutno a snad, doufám, naposled přednésti s této tribuny. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): K slovu se přihlásil pan ministr financí inž. Bečka. Dávám mu slovo.
Ministr financí inž. Bečka: Slavná sněmovno! Bylo zde mluveno o státním hospodaření lihem a vysloveno podivení, že smlouvu onu projednával ministr financí s dr. Kubíčkem a se společností, v jejíž čele stojí předseda senátu Prášek. Konstatuji, že jsem o záležitosti této nejednal ani s jedním ani s druhým z obou jmenovaných pánů. Předsedou společnosti, s níž jsem jednal, není předseda senátu Prášek, nýbrž pan inž. Bachrach a místopředsedou dr. Rolíček.
Dále pojednal pan posl. Palme o zprávě listu "Wirtschaft" a rozváděl široce otázku tak zv. zálohových účtů. Konstatuji, že tato otázka rozřešena nebyla, poněvadž se za jednání objevily ještě právní otázky, které nutno prve projednati. V důsledku toho nebyly vydány žádné titry čtvrté státní půjčky. Jsem přesvědčen, že otázka tato, jakož i otázka válečných půjček musí býti v zájmu našeho hospodářského života v nejbližší době rozřešena.
Tím doufám, velectění, že jsem na pravou míru uvedl různé vývody v těchto otázkách, zde zprvu pronesené. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. V. Mark. Dávám mu slovo.
Posl. V. Mark (německy): Slavná sněmovno! Ani vývody pana ministra financí, jakými doprovodil finanční rozpočet na rok 1924, ani důvodová zpráva k rozpočtu nepřináší vysvětlení a doplňků potřebných k návrhu zákona. Postrádáme také pomůcek potřebných k důkladnému studiu a k přiměřenému posouzení rozpočtu, tak zejména účetních uzávěrek za uplynulý rok. Byť i bylo známo, jak jsou zatíženy pracemi berní úřady a účetní oddělení, tož přece se musí s tohoto místa velmi rozhodně požadovati, aby při předložení státního rozpočtu pro nastávající rok byly zároveň předloženy státní uzávěrky roku předchozího. Je-li přetížením orgánů, které jsou pověřeny sestavováním účetních uzávěrek, včasné vyhotovení těchto ohroženo, jest to právě věcí odpovědných míst, aby se postarala o přiměřené rozmnožení pracovních sil. Zde není šetření naprosto na místě. Předpis státních daní a poplatků je posud ještě silně zpožděn a je na snadě, že toto zpoždění, musí škodlivě působiti na splácení a dobytelnost státních dávek. Pan ministr financí v odpovědi na interpelaci má za to, že již nastalo podstatné zlepšení ve vypočítávání nedoměrků daňových, a že lze tudíž očekávati, že berní správy v první polovině 1924 se dostanou k běžné agendě. Pochybuji velice o správnosti tohoto mínění, a kdybych i to připustil, vzbudila by v nás obavu okolnost, že vyměřovací úřady se nemohou dostati k běžné práci, pokud obrovský počet daňových rekursů a stížností zůstává nevyřízen. Po léta jsou takové rekursy nevyřízeny a i tato okolnost není bez podstatného vlivu na placení a dobytelnost daní. Postrádáme dále při rozpočtu jakéhokoliv vysvětlení pana ministra o příštích úmyslech měnových, daňových a hospodářských. Veliký počet daní a dávek vyžaduje rovněž tak obsáhlého správního aparátu který pohlcuje nemalou část státních příjmů. Daňové břímě se stalo však poplatníku již téměř nesplnitelným. V nejbližší době musí dojíti ku snížení daní v nejširším rozsahu, má-li býti jen poněkud odstraněna hospodářská krise, která tak těžce postihuje všecka výrobní odvětví. Snížení daní bude však pouze tenkrát možným, bude-li při spořivosti ve všem možno dosáhnouti i zlevnění správy zjednodušením agendy a snížením režie. Pan ministr financí mlčí však, bohužel, ve svých vývodech naprosto o takovém zjednodušení.
Postrádáme dále v rozpočtu podrobného výkazu veškerého státního dluhu, k jehož kontrole bylo by konečně zapotřebí utvořiti kontrolní komisi státního dluhu. Vkladů pod závěrou, obzvláště z peněz okolkovaných v březnu 1919 nelze dosud stále ještě zcela uvolniti, bylo by stran těchto vkladů alespoň přiznati přiměřené zúročení až do chvíle jejich uvolnění. Mezistátní jednání stran hodnocení pohledávek našich státních občanů u zahraničních dlužníků z doby předpřevratové měla by býti nyní co nejrychleji skoncována. Snížení daní mělo by býti napřed zahájeno tím, že se pozvolna započne se zmenšováním a odstraňováním válečných přirážek a že se obzvláště úlevami daňovými vyjde vstříc průmyslu a živnostem. Především nutno zdůrazniti potřebu, aby se na zájmy průmyslu a obcí, které bez tak co nejúžeji souvisí, bral v stejné míře zřetel, jelikož ještě poměry doby poválečné vyžadují zvlášť účinné podpory průmyslu.
Naléhavě nutnou se stala reforma daňového rozdělení zvláštní daně výdělkové. Obtíže a nebezpečí, jež dosud zde hrozily průmyslu, mohou býti nejlépe odstraněny tím, bude-li splněn jeden z hlavních požadavků průmyslu stran zvláštní daně výdělkové a bude-li předpis §u 32 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n., přiměřeně upraven, bude-li tedy ponechána podnikům větší procentní sazba nežli 20% čistého zisku podléhajícího zdanění. Náš průmysl se může udržeti na výši výkonnosti jen tehdy, bude-li mu umožněno podstatné zlevnění výroby a usnadní-li se mu také výměna často zastaralých a výši požadavků již neodpovídajících zařízení podniků, cla prostým dovozem moderních strojů, jaké se v tomto státě nevyrábějí. Po snížení daně z uhlí musí přijíti snížení daně z vodní síly, nemá-li se vzbuditi zdání, že podniky hnané vodní silou jsou poškozovány proti podnikům, jež spotřebují uhlí. Snížení se musí dále vztahovati na daň z obratu z přepychu, zejména však na cla takových výrobků, jichž náš hospodářský život potřebuje a které se v tuzemsku buď vůbec nevyrábějí nebo ne v postačitelné míře.
Zvláštního zřetele vyžaduje spatný stav našich obecních financí. Ze státního rozpočtu vysvítá, že státní příděly obcím budou v roce 1924 daleko menší nežli byly loni, poněvadž výtěžky oněch státních příjmů, jimiž se určuje rozsah přídělu obcím, skutečně klesají. Obcím mohlo by především povolení vybírati obecní přirážky ze státních daní umožniti rychlejší plynutí tak nutně potřebných hotových peněz. Rovněž bylo by pro finanční stav obcí rozřešení otázky válečných půjček jakousi úlevou. Zejména muselo by se však vymoci, aby se poskytla obcím z prostředků státních jednak přiměřená náhrada za práce vykonané v oboru přenesené působnosti, jednak aby byl zrušen zákonitý závazek placení příspěvků státu, který tento požaduje na obcích za obory správy obcím odňaté, jako na příklad za policii a zdravotnictví. Při používání obcí k obstarávání prací v přenesené působnosti nechť se snaží úřady vyvarovati se všech tvrdostí a zbytečných příkazů a nechť používají formy více zdvořilé a žádající než rozkazující. Státní správou častěji dotvrzované zlevnění živobytí nezůstalo, bohužel, trvalým. Naopak, nejen že nepřestalo, nýbrž muselo ustoupiti mírně stoupajícímu zdražení. Těmto potřebám jest vyhověti splněním povinností státu k jeho zaměstnancům. Na žádný způsob se nesmí tudíž v dohledné době pomýšleti na snížení mezd a platů.
Vůči německým zaměstnancům a úředníkům musí dosavadní bezohlednost státní správy, která není žádnými ohledy na službu, jak se tak rádo tvrdí, odůvodněna, ustoupiti spravedlivému cítění. Přesazování německých státních zaměstnanců z německých a přidělování do českých služebních míst, jež stojí stát dosti značné částky, neodpovídá naprosto služebním ohledům a musí býti zastaveno. Státní správa nechť zahájí co nejdříve předběžné práce k zavedení nemocenského pojištění státních úředníků a zaměstnanců a jich rodin.
Vidím se nucena, abych se zmínil o ob zvláště drsném případu nedostatečného starobního zaopatření státních zaměstnanců. V jednotlivých odvětvích státní služby, na příklad v poštovní službě byli zaměstnanci, kteří byli ve zvláštním služebním poměru a kteří při nastalé neschopnosti ke službě dostávali starobní zaopatření z provisního fondu. Tak dostává bývalý poštovní posel Rochus Schöppe v Cukmantlu ve Slezsku, a mnoho jiných, rovněž bývalých poštovních poslů a postilionů dnes měsíční provisi celých 57 Kč. Na žádost jmenovaného došlo od poštovního a telegrafního ředitelství vyrozumění: "Ministerstvo pošt a telegrafů sdělilo sem výnosem ze dne 4. října 1923, čís. 53.404- IV-ai 1923, že Vaší žádosti o zvýšení provise nelze vyhověti a že nelze ani panu presidentu republiky navrhnouti výjimečně příznivý vyřízení Vaší žádosti cestou milosti."
Další výklad o tom je zbytečný.
Žádáme co nejrozhodněji, aby všem bývalým státním příslušníkům, i takovým, jaké uvádí vylíčený případ, musila býti poskytnuta možnost existence v případu neschopnosti ke službě a aby tudíž ustanovení o nárocích na provisi byla přiměřeně upravena. Úřady, kterým jest rozhodovati o takových nárocích, nesmějí nikterak označiti předem za beznadějné předložení žádosti o udělení milosti vyšším instancím, jak se to stalo v uvedeném případě. V rozpočtu postrádáme dále obzvláště péči příslušného rozsahu o obyvatelstvo pohraničních hor trpící nouzi. Státní správa nařídiž proto přípravné práce, aby mohly býti co nejdříve zahájeny stavby drah a silnic v Rudohoří, na Šumavě a regulace řeky Ohře.
Na tyto uvedené veřejné stavby bylo z velké části již pamatováno za doby starého Rakouska jako na práce nouzové a vyhovělo by se jen až příliš oprávněným požadavkům nouzi trpících horalů a zároveň i četných nezaměstnaných v sousedních průmyslových okresech. Zde jest opravdu nutná co nejrychlejší pomoc.
Předložený státní rozpočet je prodchnut jako jeho předchůdci v této zemi vládnoucím duchem nespravedlnosti a útisku národních menšin. Pokud se většina v tomto státě nepřizná k zachování svobody a práv všem státním občanům bez rozdílu národnosti a pokud se nám Němcům odpírá samospráva, dotud nemůžeme věnovati tomuto státu žádné důvěry a nemůžeme také schváliti žádného rozpočtu. (Souhlas na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Ke skupině finanční již není žádný řečník přihlášen a prohlašuji rozpravu o této skupině za skončenu.
Přerušuji pro pokročilost doby další projednávání tohoto odstavce, jakož i dnešního pořadu vůbec a připojuji, že dám na pořad příští schůze oba nevyřízené odstavce.
Nežli ukončím, mám nějaká sdělení presidiální.
Dovolenou udělil jsem na dnešní schůzi poslancům: Skotkovi, Johanisovi, Koudelkovi, dr. Schollichovi a Roscherovi, na dnešní a zítřejší schůzi posl. Jar. Markovi vesměs pro neodkladné zaměstnání.
Mezi schůzí byly tiskem rozdány naléhavé interpelace. Žádám, aby byly přečteny.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Tisk 4313. Súrna interpelácia posl. Tománka a spol. ministru školstva a nár. osvety v záležitosti správy církevných majetkov.
Tisk 4318. Naléhavá interpelace posl. Mikulíčka a soudr. vládě o lihové aféře předsedy senátu Národního shromáždění Karla Práška.
Místopředseda dr. Hruban: Mezi schůzí byl tiskem rozdán Závěrečný účet státních výdajů a příjmů republiky Československé za rok 1920 (tisk 4315).
Končím schůzi a podle usnesení předsednictva navrhuji, aby příští schůze konala se zítra v úterý dne 27. listopadu 1923 v 10 hod. dopol. s pořadem:
Nevyřízené odstavce dnešního pořadu.
Jsou nějaké námitky proti tomu? (Nebyly.)
Námitek není. Návrh můj je přijat.
Prohlašuji schůzi za skončenu.
(Konec schůze v 7 hod. 45 min. več.)