Čtvrtek 13. prosince 1923

4. Zpráva výborů ústavně-právního a rozpočtového o usnesení senátu (tisk 4236) k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 1607 a 1658) o ochraně československé měny a oběhu zákonných platidel (tisk 4343).

Zpravodajem za výbor ústavně-právní je pan posl. dr. Černý, za výbor rozpočtový pan posl. dr. Nosek.

Uděluji slovo prvnímu zpravodaji panu posl. dr. Černému.

Zpravodaj posl. dr. Černý: Slavná sněmovno! Předmětem mého referátu jest usnesení senátu Národního shromáždění, tisk 4236 k vládnímu návrhu zákona o ochraně čsl. měny a zákonných platidel.

Účelem tohoto vládního návrhu jest, postihnouti jakoukoliv nezřízenou a nezákonnou spekulaci, která směřuje k poškození čsl. měny, ať už poškození děje se násilným a umělým zvýšením či snížením kursu koruny. Navrhovaný zákon má tedy čeliti pouze těm, kteří spekulují pro kursovní zisk, nebrání však ovšem nákupu cizozemských platidel, kde se to děje z důvodů hospodářských nebo obchodních.

Celá vládní osnova dělí se na pět hlav. Hlava první pojednává o ochraně československé měny, druhá o ochraně oběhu zákonných platidel, třetí obsahuje společná ustanovení, čtvrtá úpravu příslušnosti a pátá obsahuje ustanovení závěrečná.

Důležitost a nutnost tohoto zákona není zajisté potřebí zejména dnes blíže odůvodňovat, a to tím spíše, uvážíme-li, že na skutkové podstaty, které jsou obsahem navrhované vládní osnovy a o nichž nemůže býti pochybnosti, že jsou těžkým zločinem proti státu, nepamatuje ani zákon na ochranu republiky, tím méně jiné zákony. Ústavně-právní výbor přijal proto usnesení senátu o navrhované vládní osnově beze změny a navrhuje slavné sněmovně jeho přijetí rovněž bez jakékoliv změny. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Dávám slovo zpravodaji za výbor rozpočtový, panu posl. dr. Noskovi.

Zpravodaj posl. dr. Nosek: Slavná sněmovno! Podstatné věci z osnovy zákona senátem již probrané přednesl p. zpravodaj ústavně-právního výboru a domnívám se, že je mně možno v této záležitosti jménem rozpočtového výboru poukázat na tištěnou zprávu zpravodajovu, která se snažila vystihnouti nejdůležitější body, o kterých bylo zvláště také ve výboru samém jednáno. Proto doporučuji jménem výboru rozpočtového, aby osnova vládní, jak byla senátem schválena a jak se k ní připojil výbor ústavně-právní, byla přijata beze změny.

Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen. Rozprava odpadá.

Budeme hlasovati. Prosím pány a paní poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

K osnově té nebylo podáno pozměňovacích návrhů. Dám tedy zase o ní hlasovati v celku najednou. (Nebyly námitky.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, obsahující 20 paragrafů, s nadpisem zákona a úvodní formulí ve znění, navrženém pp. zpravodaji a souhlasném s předchozím usnesením senátu, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina, tím poslanecká sněmovna přijala v prvém čtení tuto osnovu zákona ve znění souhlasném s předchozím usnesením senátu.

Druhé čtení navrhnu na pořad schůze příští.

Tím vyřízen je odst. 4 pořadu.

Přejdeme k odst. 5., jímž je:

5. Zpráva výboru ústavno-právného o vládnom návrhu zákona (tisk 4328), ktorým sa mení ustanovení zákona zo dňa 21. prosinca 1922, č. 406 Sb. z. a n., o zmocnení vlády k dalšiemu slučovaniu a rozlučovaniu obcí, k zmenám hranic obcí, okresov, žup a zemí, ako i k potrebným opatreniem s tým súvisiacim (tisk 4358).

Zpravodajem je za výbor ústavně-právní p. posl. dr. Dérer. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Dérer: Slávna snemovňa! Zákonom zo dňa 18. marca 1921 zmocnená bola vláda k tomu, aby slučovala a rozlučovala obce a aby menila hranice obcí, okresov politických, súdnych a zastupiteľských a k tomu cieľu aj hranice žúp a zemí. Toto zmocnenie vlády podľa zákona zo dňa 18. marca 1921 trvalo do konca roku 1922. A poneváč koncom r. 1922 neboly všetky vyskytlé sa prípady vybavené, následkom toho roku 1922 splnomocnenie vlády predĺžené bolo zákonom zo dňa 21. decembra 1922, č. 406, do konca roku 1923.

Poznamenávam, že toto zmocnenie vzťahovalo sa iba na také prípady, v ktorých do konca r. 1920 politickým úradom správnym bol podaný písomný podnet za tým účelom, aby sa tieto zmeny previedly alebo jestli boly do konca r. 1920 z moci úradnej zahájené, bolo v tom ohľade pokračované.

Poneváč vláde nebolo možné ani do konca r. 1923 všetky tieto prípady vybaviť, následkom toho predchádza pred poslaneckú snemovňu s návrhom zákona, kto rým by zmocnenie vlády bolo predĺžené na dlhšiu dobu. Vláda sama navrhovala predĺženie tohoto zmocnenia až do konca apríla 1924.

Ústavne-právny výbor však odchýlil sa od tohoto vládneho návrhu a vzhľadom na to, že tých prípadov je predsa len ešte veľká časť a vzhľadom na to, že tieto prípady účelným, dôkladným a vecným spôsobom nebude môcť patričné ministerstvo vybaviť za krátku dobu 4 mesiacov, ústavne-právny výbor usniesol sa predĺžiť zmocnenie vlády do konca roku 1924, tým viac, že podľa zákona zo dňa 21. decembra 1922, č. 406, toto zmocnenie vlády ohľadom Slovenska bez tak trvá do konca roku 1924. a takým spôsobom táto vec jednotne by bola potom upravená ohľadom celého územia republiky.

Ústavne-právny výbor prijal aj 2 rezolúcie k tomuto návrhu zákona. Jedna rezolúcia, ktorou sa vláda vyzýva, aby poslaneckej snemov ne predložila návrh zákona o novom obecnom sriadení, platnom v celej republike vyjmúc územia v Podkarpatskej Rusi. Ústavne-právny výbor vychádza z toho, že obecné sriadenie malo by byť čím skôr upravené jednotným spôsobom v celej republike. V historických zemiach republiky platia celkom iné predpisy ohľadom obecného sriadenia ako na Slovensku a Podkarpatskej Rusi. Vzhľadom na to, že volebný riad do obcí je unifikovaný a platí jednotný volebný riad ohľadom všetkých obcí v celej republike, a poneváč tento republikánsky volebný riad do obcí zmenil niektoré ustanovenia starých obecných riadov ohľadom mnohých ustanovení, a sú na mnoho pochybnosti, ktoré ustanovenia ktorých zákonov platia, následkom toho ústavne-právny výbor osvojil si túto rezolúciu, aby vláda bola vyzvaná k predloženiu jednotného obecného sriadenia ohľadom celého územia republiky a navrhuje poslaneckej snemovni, aby prijala túto rezolúciu.

Ďalej usnáša sa ústavne-právny výbor na rezolúcii druhej v nasledovnom znení:

"Obecní správní komise při slučování a rozlučování obcí buďte zřizovány poměrným zastoupením stran podle výsledku posledních obecních voleb v obci.

Kde dosud obecní volby nebyly vykonány, zřídí se správní komise obecní podle výsledku posledních voleb do Národního shromáždění v obci poměrným zastoupením stran."

Ústavne-právny výbor doporučuje i túto rezolúciu ku schváleniu, a síce z dôvodov, poneváč uznal za účelné, aby prax pri vymenovaní obecných správnych komisií v prípade slúčenia a rozlúčenia obce bola jednotným spôsobom upravená, poneváč na mnohých miestach tieto správne komisie vymenované boly podľa pomerných výsledkov volieb, ale sú miesta, kde tieto správne komisie neboly podľa tohoto výsledku vymenované, a dokonca je miesto, kde každej strane bolo dané rovnaké zastúpenie bez ohľadu na to, akým spôsobom sa prejevila vôľa občianstva pri voľbách.

Preto ústavne-právny výbor prišiel k tomu názoru, že v tých málo početných prípadoch, v ktorých takéto správne komisie sú, poťažne ešte len budú vymenované, má sa toto vymenovanie diať podľa vôle prejavenej občanstvom pri voľbách, a to podľa pomeru strany, podľa posledných volieb obecných, a tam, kde ešte obecné voľby prevedené neboly, podľa výsledku posledných volieb do Národného shromaždenia. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Než udělím slovo řečníku zapsanému, navrhuji podle usnesení presidia řečnickou lhůtu 15 minutovou. (Námitky nebyly.)

Námitek proti tomu není. Uděluji slovo p. posl. Schubertovi.

Posl. Schubert (německy): Slavná sněmovno! Prodloužení platnosti zákona o slučování a rozlučování obcí a o změně hranic obcí, okresů, žup a zemí je dnes opětně na denním pořadu a jak se zdá, převládá snaha, aby se pokračovalo na neblahé cestě, která v té věci byla dříve nastoupena. Bylo by zajisté bývalo lépe, aby se zákonodárné ústrojí raději zastavilo, nežli aby se tvořily zákony, které nejsou v souhlasu s vůlí velké části obyvatelstva, nýbrž které již předem vyzývají ku kritice. Zkušenosti, jež jsme stran provádění tohoto zákona sebrali, dávají nám podnět k plně odůvodněným a těžkým obžalobám. Jakkoliv se jednotlivá ustanovení zákona zdají sama o sobě nevinnými, přece se ve velmi mnohých případech zneužívá jeho provádění, jež často směřuje k tomu, aby německé obce byly zbaveny svého národního rázu, aneb aby na úkor německých obcí byly sousedním českým obcím zašantročeny cenné německé objekty podléhající daním a přirážkám. Odnárodnění a ochuzení četných německých obcí jeví se vám jako hodně žádoucí konečná meta. Ve volbě prostředků nejste příliš vybíravými, a kde mírný tlak nevede k cíli, tam saháte k ostřejším prostředkům, abyste prosadili svou vůli. Tento zákon není žádným spravedlivým administrativním opatřením, naopak je holé politikum. Kdežto se v jiných státech nabytá práva a po mnoho let pevně stmelené svazky respektují a neuvolňují, ničíte takové po staletí vžité svazky a poměry a porušujete tím i nejsvětější cit, který lid má, cit pro domov. Proti rozumnému rozlučování aneb rozumnému slučování obcí, které se děje ve vzájemné dohodě zúčastněných, a jež souhlasí s nevyhnutelnou potřebou, nebude zajisté nikdo ničeho namítati. Avšak nové útvary, které tvoříte obzvláště na jazykových hranicích, jeví se ve velmi četných případech jako nepřátelské činy proti našemu lidu. Věc se tím nestává lepší a spravedlivější, odůvodňuje-li se, aby se zastřel pravý úmysl, sociálními floskulemi a hesly. V mnohých případech směřujete tímto zákonem předem již přímo k tomu, abyste takovým slučováním a rozlučováním vynutili českou většinu v těchto obcích. Je velmi mnoho příkladů, jimiž se to dá dokázati, a překročil bych jistě značně svoji řečnickou lhůtu, kdybych uvedl jen malou část, pouze nejdůležitější případy. Zdá se, že se již nemůžete dočkati, až bude rozbit skrovný zbytek naší obecní a okresní samosprávy. Věc ta je pro nás tak eminentního, zásadního významu, že neopomeneme přivésti ji před mezinárodním forem na přetřes. Víme ovšem, že toto mezinárodní forum, Svaz národů, je velice míchaná společnost (Výkřiky.), kde vedle několika málo poctivců a rozumných sedí velký houf nadvítězů, kteří nehlasují pro právo, nehlasují pro utlačované a týrané tohoto světa. (Souhlas na levici.) Slovem: Svaz národů pro silné, Svaz národů je ve své většině bez odvahy a bez páteře, aby lámal oštěpy za pravou demokracii a právo sebeurčení národů.

Jde-li o okresy a obce, tu by bylo mnohé důležité věci uspořádati, tu by se měla především provésti základní, nikoliv zdánlivá sanace obecních a okresních financí. Neboť mnohé obce a okresy a často i jim přičleněné finanční ústavy se hroutí pod tíží přirážek, bezcenných akcií místních drah, které jsou v jejich držení, a zejména pod tíží válečné půjčky. Šikanování obcí jde však ještě mnohem dále. Dnes se doručují našim obcím obecní přirážky tak pozdě, že se tím ocitají v těžkých finančních nesnázích a že velmi často zakolísá pravidelný obecní rozpočet. Postarejte se o to, aby berní úřady odváděly zavčas přirážky a poukažte těmto berním úřadům zavčas částky, kterých se těmto snad nedostává, nebyly-li v okresu zavčas opatřeny. Pro tyto důležité otázky, pro tyto životní otázky lidu nemáte žádného porozumění. To nehraničí již na netečnost a nepochopení, čeho se v té příčině dožíváme, to jest přímo zlá vůle, která se tu bezuzdně vyžívá. Nikoliv sociální, nikoliv administrativní, nikoliv hospodářské, nýbrž pouze a jedině národní pohnutky byly rozhodující pro utvoření tohoto tvrdého zákona. Obzvláště příznačný příklad, jak lehkovážně postupujete, nedbajíce cenných vymožeností, dává případ týkající se obce Červeného Újezdu v okresu stříbrském. Již v březnu 1921, když se tenkráte projednával také tento zákon, měl jsem příležitost poukázati důrazně na tento těžký případ a jeho tak zhoubné následky. Věc od té doby neusnula, naopak vynořuje se právě nyní opět z propadliště a stala se teprve nedávno neodpovědnými činiteli s vaší strany opět předmětem nového jednání a nového sporu. Červený Újezd v Čechách a Němčice na Moravě byly před válkou dvěma jedinými obcemi v těchto zemích, které železnou houževnatostí a pomocí různých veřejných činitelů provedly vzornou zemědělskou komasaci. Jak zástupci zemědělské rady v Čechách, tak zástupci zemědělské rady na Moravě byli pyšní na tyto oba těžkými obětmi dosažené vzorné příklady polního hospodářství. Vynaložené oběti na penězích a práci byly velmi značné. Červený Újezd přinesl je rád, poněvadž se domníval, že stvořil dílo, jež bude blahodárně působiti pro děti a vnuky a neochvějně přetrvá běh století. Zmýlili se, nevěděli, že se kdysi budou dělati zákony, že kdysi budou úřadovati správní úřady, které se domnívají, že jejich úkolem není budování, nýbrž ničení toho, co jest. Účinky, jaké by vzešly zneužitím v provádění tohoto zákona Červenému Újezdu, byly by dalekosáhlejší a tíživější, nežli robota před rokem 1848. Dne 24. října t. r., tedy nedávno, byl plán změněn. Kromě vyloučení 66 ha z katastru zamýšlí se s Masarykovým dolem odníti obci daňový objekt, který přispívá 90% k přirážkovému hospodářství. Jak scelená půda polní, tak i cenný daňový objekt má tam obec Červený Újezd postoupiti české sousední obci Líním. (Posl. Pik: Ale ta celá obec bere přirážky, a to neoprávněně, a ostatní obce nedostanou ničeho! České obce nedostanou ani haléře!) Je to staletá obec, jejíž bytím otřásáte přes to, že provedla komasaci. Výkřik nemění ničeho na stavu věci, jak jsem jej vylíčil. (Posl. Pik: V Červeném Újezdě je ta nespravedlnost, že sedláci dostávají přirážky z dolů a ostatní obce, obydlené dělníky, nic!) Hned na to odpovím. Provede-li se tento plán, byv chráněn a potvrzen špatným zákonem, klesne obec Červený Újezd se svého, vlastní silou dosaženého výhodného postavení na politování hodnou, s finančními obtížemi zápasící obcičku. To je účelem celé věci. Bude to zásluhou režimu prý moderního, že toho pozvolna dosáhne.

Dožíváme se ještě jiných prazvláštních věcí. S Jihlavou má býti sloučena česká obec Dřevěné Mlýny. V té věci již interpeloval můj kolega Pittinger. I česká obec Dřevěné Mlýny je proti tomuto sloučení. Přes to se však nařídí. Tím se zajisté neumlčují národnostní vášně, naopak rozněcuje se nový národnostní spor a svár.

Mimochodem chtěl bych odpověděti na výkřik, že věc směřuje k tomu, aby se vyvlastnila půda, aby se vyhovělo přání sousední obce Líní po občanské škole. (Posl. Pik: To je nesprávné!) Vám je vše "nesprávné", co pravíme. Chcete-li však poškoditi a zlomiti hospodářskou sílu Němců, poškozujete a boříte tím hospodářský základ svého vlastního státu. Čechy byly v těch dobách svých dějin v největším rozkvětu a nejsilnější, v nichž byl nejsilnější německý vliv kultury. Německé zakládání měst přineslo zemi netušený rozkvět. Německé právo našlo přístup a velkou platnost i zde v obvodu Starého Města a hradu. Podrýváte naše německé obce a ničíte národní, sociální a hospodářskou jednotu a celistvost jejich. Nepřátelství a zášť nejsou činiteli vytvářejícími hodnotu, přinášejí snad s počátku zdánlivý úspěch, z něhož se radují šovinistické mysli, vyvolávají však na druhé straně hluboké rozhořčení, že toto zůstává pak i po celá pokolení.

Domníváte se, že rolník, jehož zděděnou půdou jejím vyloučením z prastarého obecního svazku, který mu přirostl k srdci, proti jeho vůli disponujete, bude na vás pěti nadšený chvalozpěv? Tomuto klamu se snad nechcete oddati, neboť německý sedlák lpí pevně a neochvějně na své hroudě, hrouda jest poloviční duší jeho života. Co tento zákon zamýšlí, není odstraňování, to je rozsévání zášti a zdá se, že pouze tuto hodláte pěstovati a podporovati.

Již loni bylo podle tehdejší zprávy výborové 2929 případů, podrobených tomuto zákonu. Od té doby se to nezlepšilo, naopak, tlak se zostřil a prohloubil, a proto sesílil a prohloubil se také i náš odpor proti tomuto zákonu a nenaleznete žádné poctivé německé duše v tomto státě, která by vašeho postupu neodsuzovala.

Kdyby byl tento zákon vážně míněn, kdyby byl vážně vytvořen s ideálními a zároveň prakticky prozíravými snahami, tu by byl našel poklad pro rozumné provádění. Je zvláštní, že souběžně s rozlučováním obcí nebyla také vydána bezvadná ustanovení, zda a jakým způsobem a kým se má provésti naprosté rozdělení společného jmění a majetku a společných břemen, jakož i příslušenských poměrů příslušníků obce.

Obzvláště pro tyto příslušenské poměry vznikne později mezi nově utvořenými obcemi nový boj a povstanou nové spory. Tak rozněcuje tento zákon nové boje, místo aby je mírnil a pochoval. A nastane-li konečně případ, že se nové obce neshodnou o jmění obecní a o příslušenských poměrech příslušníků obce, pak vyjde nepokrytě na jevo mezera v zákoně, který nestanovil dostatečných norem, komu přísluší rozhodovati. Co pak, táži se? Jest pak rozloučení platným či nikoliv? Zákon tento se stane v mnohých případech hrobařem naší obecní samosprávy. Prodlužuje se znovu, a mnohé obce zejména na jazykovém pomezí musí s tím počítati, že nedojdou ani v roce 192 klidu.

Ministerstvo vnitra je, žádají-li se bližší vysvětlení o jednotlivých případech, 7kráte zapečetěnou knihou a schovává se za ministerskou radu, jakoby nebylo žádných referentů, kteří podávají ministerské radě návrhy, která je pak venkoncem schvaluje. Neobáváte se následků této methody? Opravdová, pravá, vynikající kultura nepracuje bezohlednou mocí. Methody kultury jsou zároveň methodami síly a mírnosti. Ubíráte se jinou cestou: Krásná slova, osudné, neomluvitelné činy. Jeden z vašich řečníků měl na příklad již v rozpravě o zahraniční situaci slovo "rozumný, klidný nacionalismus" na rtech. Ovšem pouze na rtech, neboť zkušenost učí, že ti muži, z jichž úst plně zní taková slova, je nejméně mají v srdci a že jsou ponejvíce hlasateli zášti. Nechcete-li dopomoci k úspěchu opravdovým, národy smiřujícím názorům, pak vyžijte se jen zcela podle svého přání v bezpráví a používejte svých licoměrných slov, jak to beztoho činíte, pouze jako řečnických obratů. Leč ať jde jakkoliv daleko vaše neupřímnost v té příčině, ať se jakkolivěk vyžijete ve své nepoctivé politice, to jedno víme: přijde doba, která zlomí hůl i nad tímto vaším počínáním. Takové zákony nevedou nikdy k ozdravění státu. Nyní, kdy se před branami republiky připravují v Německu těžké, světem otřásající události, měli byste býti přece prozíravějšími. Chcete-li dobývati, tu zápolte s námi v činech pokojné kultury, nikoliv však s otevřenými a zastřenými konfiskacemi našeho majetku. Vždyť může přijíti čas, který napraví vaše chyby, a oprava těchto chyb tají pak v sobě nové drsnosti a nové zárodky vnitřního boje a vnitřního útlaku národů. Kletba minulých století znovu by ožila a hledala by si nových nešťastných obětí v této zemi. A toho byste se měli, chcete-li převzíti před dějinami zodpovědnost jako republikáni, jimiž jste, jak tvrdíte, stříci a vyvarovati. Nečiníte toho, naopak vytváříte nová ohniska vření pro přítomnost i pro dobu příští.

Proto musíme to podrobiti ostré, těžké kritice, a proto odmítáme tento zákon, který jest nehodný právního státu a ducha našeho poctivého a charakterního programu strany. (Potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. Pik.

Posl. Pik: Slavná sněmovno! Jsem povinen opraviti vývody předešlého p. řečníka, pokud se týče záležitosti obce Červeného Újezda u Plzně. Obec ta je německá a na jejím katastru je největší důl v západních Čechách, důl "Masaryk". Na tomto dole pracuje dělnictvo více než ze dvou třetin české, výtěžek z práce tohoto dělnictva plyne však cestou přirážek pouze obci Červenému Újezdu. Okolní obce Líny a Zbuch nemají žádného prospěchu přirážkového přes to, že většina dělnictva bydlí v těchto obcích. Proto správně obec Líny a Zbuch usilují, aby buďto Červený Újezd byl připojen k Línám, nebo aby byl vykatastrován důl a připojen obci línské nebo zbušské, totiž aby přirážky byly spravedlivě rozděleny na obce, kde vlastně horníci bydlí. Poněvadž v Červeném Újezdě není horníků jsou tam pouze sedláci - je proto nespravedlivo, že minorita německých sedláků přejímá veškeré přirážky tohoto dolu a že se brání tomu, aby spravedlnost byla poskytnuta obcím okolním, které mají povinnost udržovati školy, které mají nésti náklad na chudinství, které mají povinnosti, jež vyplývají z toho, že valná část horníků bydlí v okolních obcích.

Pokud se týče problému a otázky sloučení pozemků v Červeném Újezdě, nemáme zájmu, abychom tento projekt poškozovali, ale máme zájem, aby přirážky plynuly spravedlivě také okolním obcím.

Není tedy věc Červeného Újezda věcí nacionálního šovinismu, nýbrž věcí sociální spravedlnosti. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu dále není nikdo přihlášen. Debata je skončena.

Uděluji závěrečné slovo zpravodaji, panu posl. dr. Dérerovi.

Zpravodaj posl. dr. Dérer: Vážení pánovia! Na vývody p. posl. Schuberta chcel by som poznamenať na informáciu ctenej snemovne len toľko, že tu nejde o nejaký zákon, ktorý by obsahoval nejaké opatrenie dosial neplatné, neslýchané, ale, že tu ide o zmocnenie vlády k úkolom, ku ktorým už zákonodárnym sborom, zákonodárnym spôsobom bola zmocnená dvoma zákony. Nejedná sa ani o rozšírenie tohoto dosiaľ zákonne platného splnomocnenia, o nejaké nové prípady, ale pred nami ležiaci návrh zákona predĺžuje dosavádne zmocnenie vlády i na tie prípady, ktoré do roku 1920 buď úradnou cestou do behu uvedené boly alebo ktoré so strany obcí lebo so strany iných osôb alebo faktorov boly učinené.

Ja znova doporučujem poslaneckej snemovni schválenie návrhu zákona vládneho v tom znení, ako sa na ňom ústavne-právny výbor usniesol. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Poněvadž není dostatečné presence, odkládám hlasování k následujícímu odstavci. (Námitky nebyly.)

Přejdeme k odstavci 6, jímž je

6. Zpráva výboru pro záležitosti průmyslu, živností a obchodu a výboru zahraničního o vládním návrhu zákona (tisk 4347), kterým se prodlužuje zmocnění dané vládě v § 2 zákona ze dne 4. července 1923, č. 158 Sb. z. a n., o prozatímní úpravě obchodních styků s cizinou (tisk 4362).

Zpravodajem za výbor pro průmysl, živnosti a obchod je posl. Netolický, za výbor zahraniční p. posl. Hrušovský.

Dávám slovo panu zpravodaji za výbor pro průmysl, živnosti a obchod, posl. Netolickému.

Zpravodaj posl. Netolický: Slavná sněmovno! Zákon, který je předmětem projednávání, je vlastně jen prodloužení dosud platného zákona, jehož platnost vypršela 1. prosince t. r. Zákonem tímto byla dána vládě možnost, aby obchodní smlouvy, které sjednala s jinými státy, mohla na základě tohoto zmocňovacího zákona vyhlašovati s prozatímní platností, než se smlouvám těmto dostane ústavního schválení. Zmocňovacího zákona toho podle mínění výboru pro záležitosti obchodu, průmyslu a živností je naléhavě potřebí, poněvadž každá obchodní smlouva je pro náš průmysl a obchod určitým podkladem pro další spojení, které zvláště při nynější krisi hospodářské má pro naše hospodářství značný význam.

Z důvodu toho výbor pro záležitosti obchodu, průmyslu a živností, poněvadž tento zmocňovací zákon pokládá za naléhavý, navrhuje poslanecké sněmovně, aby se tomuto zmocňovacímu zákonu dostalo ústavního schválení. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo druhému zpravodajovi - za výbor zahraniční, - jímž je pan posl. Hrušovský.

Zpravodaj posl. Hrušovský: Zahraničný výbor navrhuje poslaneckej snemovne, aby vládny návrh zákona, ktorým sa predĺžuje zmocnenie vlády v smysle §u 2 zákona zo dňa 4. júla 1923, č. 168 Sb. z. a n., o prezatýmnej úprave obchodných stykov s cudzinou, predĺžila.

Pomery, ktoré viedly k tomu, aby tento zákon zo dňa 4. júla 1923 bol prijatý, sa nezmenily. Je nutné, aby bola vláda zmocnená uviesť do života smluvy obchodné, uzavreté čo najrýchlejšie v platnosť, aby mohla byť zachovaná smluva ťažená a nemuselo byť vyčkávané, až budú ratifikované Národným shromaždením. Predĺženie tohoto zmocňovacieho zákona v smysle navrženého zákona má platnosť až na 2 mesiace, totiž na mesiac december a január budúceho roku.

Priebehom jednania v zahraničnom výbore o tejto veci bola s jednej strany istá pochybnosť prednesená, a to, že by bolo nutné uviesť v zákone, že zmocnenie sa vzťahuje výlučne na obchodné smluvy, poneváč text osnovy vládneho návrhu zákona v tejto veci nie je dosť jasný.

Poneváč v skutku hlavne tu ide o obchodné smluvy, bol som v zahraničnom výbore vzpomenúl, že v dôvodovej zpráve zahraničného výboru vzpomeniem túto vec. A skutočne sa to i stalo v prvom odstavci dôvodovej zprávy zahraničného výboru, kde je vzpomenuté, že záujem a situácia našej republiky vyžadujú, aby ďalšie obchodné smluvy, sjednané po 30. novembri 1923, uvedené boly čo najrýchlejšie v platnosť. Ináč predsa ústavná listina jasne stanoví v § 64, že k ratifikovaniu medzinárodných smlúv je nútny súhlas Národného shromaždenia iba v tom prípade, jestli sú to smluvy obchodné, ďalej také smluvy, z ktorých pre štát alebo občianstvo plynú akékoľvek bremená majetkové alebo osobné, menovite aj vojenské, ako aj smluvy, ktorými sa mení štátne územie.

Jestli by boly smluvy medzinárodné, ktoré nemajú týchto predpokladov, ktoré nejednajú o takejto otázke, tak nie je potrebné, aby boly ratifikované Národným shromaždením, ale stačí, keď sú ratifikované prezidentom republiky.

To som považoval za nutné uviesť k informovaniu verejnosti, nakoľko bolo i v časopisectve jednané o včerajšom zasadnutí zahraničného výboru, ktorý pojednával o tejto veci. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu.

Než udělím slovo zapsanému řečníku, navrhuji podle usnesení předsednictva řečnickou lhůtu 20minutovou. (Námitky nebyly.)

Námitek proti tomu není. Návrh můj je přijat.

Dávám slovo zapsanému řečníku, jimž je pan posl. R. Fischer.

Posl. R. Fischer (německy): Slavná sněmovno! Návrh zákona, kterým se vláda zmocňuje uzavírati obchodní smlouvy a uvésti je se souhlasem presidentovým v platnost, vrací se k zákonu ze dne 25. listopadu 1919; v tomto zákonu praví se na rozhodujícím místě, o jehož podstatný obsah se i dnešní návrh zákona opírá: "Smlouvy, na základě §§ 1 a 2 zatímně v platnost uvedené, buďtež ihned předloženy k ústavnímu vyřízení pro konečné schválení." Zákon sám byl časově omezen na rok 19191920, měl býti sám pouhým provisoriem a dal se snad ospravedlniti za poměrů, jaké byly v r. 1919 krátce po vybudování státu, v době, kdy byly hospodářské a politické poměry ještě naprosto neujasněny a kdy také nebyly ještě definitivně stanoveny státní hranice mnohých evropských států. Avšak dnes máme přece podstatně jiný stav. Právě zástupcové českých koaličních stran a zástupci vlády nemohou ani dost často na to poukazovati, že český stát sám jest "konsolidován". Stále slyšíme toto slovo až do omrzení a můžeme a musíme přiznati, že jsou dnes podstatně jiné poměry nežli před 4 roky, kdy se dal vládě tento zmocňovací zákon. Hospodářské kolísání se velice zmenšilo, jsou patrny poněkud pevnější poměry a nebylo tudíž již vloni zapotřebí, aby se tento zákon ještě jednou prodlužoval, nýbrž měly již tenkráte vládní strany zaujati stanovisko, že uzavírání obchodních smluv, nejdůležitější to vykonávání vlivu na vytváření se národního hospodářství, nemůže se ponechati byrokracii, nýbrž musí býti věcí parlamentu. Místo toho byl v loni tento zmocňovací zákon z listopadu 1919 podstatně rozšířen ustanovením, že vláda může změnu celních koeficientů provésti opětně, aniž by se dotázala parlamentu, aby vyrovnala cenu a kolísání valuty. Zmocňovacího zákona bylo i potud zneužito, že se obešlo naprosto původní ustanovení, že vládě přísluší pouze právo, uvésti provisorně se souhlasem presidentovým v platnost obchodní smlouvy, které se uzavírají na základě nejvyšších výhod. Od té doby projednali jsme zde mnoho smluv, jež nebyly uzavřeny pouze na základě tohoto ustanovení zmocňovacího zákona, nýbrž které jej daleko přesahují, aniž by se přihlíželo k ustanovením novely k zákonu, již jsem citoval. Dále chci konstatovati, že se především nedržela vláda závazného ustanovení, že uzavřené obchodní smlouvy musí býti ihned ústavně vyřízeny. Projděte si jednání poslanecké sněmovny a najdete, že jsme mohli parlamentární cestou projednati obchodní smlouvy teprve 14 měsíců po té, když nabyly platnosti. Máme dnes mnoho obchodních smluv na denním pořadu, mezi nimi smlouvu s Francii, která - bude ještě o tom řeč - v mnohém směru jest ohromně velikým zatížením našeho národního hospodářství a dělnictva; smlouva tato byla uzavřena 17. srpna a nabyla již dávno platnosti, jelikož se jí dostalo souhlasu presidentova. Bylo tudíž, ať jakkoliv posuzujeme účinky tohoto zmocňovacího zákona, téhož v každém ohledu co nejhruběji zneužito a parlament, který by dbal poněkud na vážnost k sobě samému, musil by pro toto zneužívání, jaké prováděla vláda, odmítnouti prodloužení tohoto zmocňovacího zákona. Děje se, alespoň v tisku, pokus omluviti zmocňovací zákon poukazem na to, že je nepolitického rázu, a děje se pokus odníti všem těmto důležitým hospodářským otázkám ostří rozporů tím, že se praví, že jsou to otázky hospodářské, jež nemají s politikou co činiti. Poukazuji pouze na to, že právě otázka celní a obchodní politiky co nejvíce odkrývá protivy, které jsou mezi společenskými třídami, mezi jednotlivými vrstvami, mezi obyvatelstvem venkova a měst, a že tyto protivy musí samozřejmě nalézti i výraz v postavení, jaké zaujímají parlamentní zástupci jednotlivých tříd a vrstev obyvatelstva k obchodní politice, k obchodním smlouvám. Vzpomeneme-li si, jak veliké parlamentní boje vyvolala v době nejlepšího německého parlamentarismu vyřízení německo-ruské obchodní smlouvy a připomenu-li pánům většiny, na jakém stanovisku stáli v létech 1905/6 v rakouském parlamentě k obchodní politice starého Rakouska, tu musím již říci: nastala obrovská změna v českých stranách, které se dnes v zastupitelstvu lidu vzdávají všeho vlivu na vytváření našich hospodářských styků s cizinou. Právě tu bylo by povinností parlamentu, zachovati si vliv. To se nevymluví ani omluvou, že má tento zmocňovací zákon zůstati pouze do 1. února, tedy o měsíc déle v platnosti. Neboť důvodová zpráva poukazuje výslovně na to, že až do té doby mají býti m. j. vyřízeny tyto smlouvy: smlouva s Rakouskem, Švýcarskem, Belgií a jinými státy, jak se v důvodové zprávě praví - nejsou všechny uvedeny. Uvědomíme-li si, jak velká část dovozu a vývozu jde z Rakouska a do Rakouska, jak úzké jsou hospodářské styky právě s touto zemí, tu nemůže prodloužení zmocňovacího zákona býti ničím jiným, než vyřazením vlivu parlamentu právě při uzavírání obchodní smlouvy s Rakouskem. Ze zahraniční a obchodní politiky tohoto státu musíme usuzovati, že máme plnou příčinu, abychom si právě v tomto případě nedali vzíti svého vlivu, nýbrž abychom se postarali o to, aby při uzavření obchodní smlouvy s Rakouskem měl parlament rozhodující slovo. V důvodové zprávě se praví: "Hospodářská situace Československa vyžaduje, aby sjednané obchodní smlouvy uvedeny byly ihned v platnost." Tato věta podrží svoji platnost nejen do 1. února 1924, nýbrž bude tomu dlouhý čas, skoro vždy tak, poněvadž každé vacuum v hospodářském ohledu mezi jednotlivými státy působí škodlivě a poněvadž tím především trpí dělníci. Avšak dovolte, abych právě zde poukázal, že nemá Československo vždy tak na pilno, aby uvedlo v platnost již sjednané obchodní smlouvy, jimiž se mají navázati obchodní styky. Připomínám, že smlouva s největším hospodářským územím, se 120milionovým národem ruským se protahuje a zamezuje a přes všecko naléhání a přes všechny urgence se parlamentárně nevyřizuje, poněvadž se to hodí malé, avšak mocné skupině v koalici, aby zamezila smlouvu s Ruskem, kdežto všechny ostatní evropské státy mají již dávno čilé obchodní styky s tímto státem. Myslíme, že je to vládě právě v tomto parlamentě velmi snadné; může ho kdykoliv svolati a prosaditi obchodní smlouvy tak, jak se jí hodí, neboť když se jednou "pětka" shodla, již se na osnově ničeho nemění a kromě pánů z "pětky" a pana zpravodaje, který jest nucen předlohu prohlédnouti, nestará se o ni nikdo více a nikdo ji nečte, prostě se odhlasuje a schválí. Žádná vláda nemá to tak snadné a nenalézá se v tak šťastné situaci vůči parlamentu, jako právě vláda našeho státu. Přes to trvá systematické odstrkování parlamentu, takže musí vždy více pozbývati vážnosti, čím více se zde zahnízďuje takový způsob nakládání s neobyčejně důležitými předlohami. Má-li parlament pouze jiskřičku úcty k sobě, musí proti tomu vystoupiti. Obracíme se nejen z důvodů parlamentární vážnosti proti zmocňovacímu zákonu, nýbrž jsme proti němu i v zájmu všech vrstev, jež jsou dotčeny způsobem, jak se upravují naše obchodní styky s cizinou, především v zájmu našich dělníků samotných. Jsou to právě dělníci, kteří špatnými účinky obchodní politiky více trpí, nežli z dobrých účinků mají prospěch. Neboť sjedná-li se jednou skutečně rozumná smlouva, mají dělníci v nejlepším případě více práce a mzdy, avšak následky špatné obchodní politiky pociťují nejdříve. Řečník naší strany promluví dnes ještě o obchodní smlouvě s Francií a poukáže vám na to, jak velikým bezprávím jest, ponecháváme-li rozhodování o nejdůležitějších národohospodářských věcech pouze byrokracii. Dodatečné schválení obchodní smlouvy, již dávno platné, parlamentem, není vlastně ničím jiným nežli naprosto prázdnou bezobsažnou formulí, poněvadž jest nemožno, aby se již po celé měsíce platná obchodní smlouva změnila usnesením parlamentu, poněvadž se tím nenatropí nic jiného nežli nové neštěstí. Neboť obchod a doprava, obzvláště mezi státy, které jsou daleko od sebe vzdáleny, mezi státy, jež dělí moře, musí míti pevný podklad a nikdo by nechtěl a nemohl, nevěda, nemůže-li i právní podklad odebírání zboží býti otřesen, nemohou-li usnesením parlamentu býti dodatečně změněny celní sazby atd., navázati obchodní styky s Československem. (Předsednictví převzal místopředseda dr. inž. Botto.) Proto není dodatečný souhlas parlamentu s obchodní smlouvou, která již nabyla platnosti, ničím jiným než holou poklonou před parlamentarismem, která nemůže míti žádné vnitřní ceny. Právě proto, poněvadž chceme nejen v zájmu vážnosti parlamentu, aby uplatnil svůj vliv na národní hospodářství ve všech důležitých otázkách, nýbrž i proto, poněvadž chceme stálosti obchodní politiky, kterážto stálost není nám zaručena dosavadním způsobem úpravy obchodních styků, budeme hlasovati proti tomuto zmocňovacímu zákonu v zájmu vážnosti parlamentu a v zájmu širokých vrstev dělnictva, které zastupujeme. (Souhlas na levici.)


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP