Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Začátek schůze v 1 hod. 25 min. odpol.

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: Buříval, dr. inž. Botto, dr. Czech, dr. Hruban.

Zapisovatelé: Anděl, dr. Gažík.

175 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři inž. Bečka, dr. Dolanský, Habrman, inž. Novák, Stříbrný, Šrámek; za ministerstvo soc. péče odb. přednosta dr. Kubišta.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupci Nebuška, dr. Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 243. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolenou udělil jsem dodatečně na včerejší jakož i na dnešní schůzi posl. Oktavcovi; na dnešní schůzi posl. Kasíkovi, Dubickému, Hamplovi, Tomíkovi, dr. Gažíkovi, vesměs pro neodkladné zaměstnání.

Nemocí omluvil se posl. Kraus.

Dodatečně omlouvá se nemocí od 10. do 14. prosince pí. posl. Sychravová.

Byly provedeny některé změny ve výborech. Žádám o jich sdělení.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Do výboru kulturního vyslal klub poslanců českosl. soc.-dem. strany dělnické posl. Hvizdáka za posl. Sychravovou a posl. Tadlánka za posl. Oktavce.

Do výboru rozpočtového týž klub posl. Němce za posl. Kasíka.

Předseda: Došly některé dotazy.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Dotazy:

posl. Tausika ministru nár. obrany o odpovědi na interpelaci o politické persekuci, o stálém šikanování mužstva posádky prešovské a o nových případech šikanování mužstva a týrání vojáka Turzy,

posl. Tausika ministru vnitra o nezákonném jednání okresního náčelníka gelnického Mareše,

posl. Tausika ministru školství a nár. osvěty o nedostatcích školství na Slovensku.

Předseda: Přejdeme k projednávání pořadu. Měli bychom nejprve přikročiti k odst. 1, jímž jest:

Byl jsem však požádán, aby se tento odstavec odsunul na pozdější dobu dnešní schůze. Nebude-li námitek, přistoupili bychom k odst. 2. (Námitek nebylo.)

Námitek není, přistupujeme k odst. 2., jímž je:

Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan posl. Buříval. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. Buříval: Vážená sněmovno! Za přepravu zboží na železnicích v území Československé republiky platí se daň ve výši 30% ceny přepravní. Zákon, který je v této chvíli předmětem našeho jednání, snižuje tuto daň ze 30 na 15%. Podle § 10 zákona č. 242 z 30. června 1921 byla vláda zmocněna část této daně podle volného uvážení ponechati státní správě železniční k úhradě výloh, vzniklých mimořádnými poměry nebo investicemi. Tato část daně, kterou vláda ponechala železničním správám, nesměla činiti více než polovici daně. Daň přepravní zapravují osoby povinné k placení dovozného.

Dovolte, abych při této příležitosti vzpomněl historie této daně. Zákon čís. 242 ze dne 30. června 1921 unifikoval zákony, které až do té doby platily o zdanění železniční přepravy vůbec. Do té doby byly v republice daňové zákony trojího druhu, a to zákony rakouské, zákony uherské a zákony pruské. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku platil zákon ze dne 19. července 1902, č. 153, změněný co do výměry nařízením ze dne 10. ledna 1917.

Co zatím daň z jízdného z r. 1902 je daní stálou, byla daň přepravní daní dočasnou. Tak zvaný zákon uherský z roku 1887 ukládá přepravní daň na zboží trvale ve výši 7% u rychlozboží, 5% u zboží nákladního.

V obvodu platnosti bývalých pruských zákonů, t. j. na Hlučínsku, platil o zdanění přepravy zákon z dubna 1917, č. 73 německého ř. z. V důsledcích zákona 242 z 30. června 1921, jímž sjednoceno bylo zdanění, provedla státní železniční správa unifikaci tarifů v celém území republiky, aby odstraněny byly jednak tehdejší rozdíly v tarifech v různých státních územích, jednak aby se propočítávaly tarifní poplatky po všech souvislých státních drahách celé republiky. Tento čin měl v zápětí podstatné zlevnění dopravy.

Zákonem, který projednáváme, ukládáme ministerstvu železnic velmi těžký úkol. Stanovením termínu 1. března 1924 pro účinnost nového zákona, podle kterého zlevnění daně z 30 na 15% vejde v účinnost, ukládáme, aby ministerstvo železnic v době dvou měsíců propočítalo naše tarify a přizpůsobilo je změněným poměrům. Státní rozpočet pro rok 1924 v kap. XVII, Ministerstvo železnic počítá s příjmem provozu státních drah částkou 4.580,257.100 Kč. Snížením daně přepravní z 30 na 15% zmenší se výnos z provozu o 341 mil. Kč. Finančnímu ministerstvu nenastane pražádná újma. Příjem ministerstva financí z titulu daně dopravní v částce 494 mil. Kč zůstane zachován.

Je nesporné, že tím je rovnováha rozpočtová ministerstva železnic značně otřesena. Státní správa železniční spoléhá, že úbytek tento uhrazen bude zvýšeným ruchem dopravním. Připouštím, že v důsledcích snížených tarifů splní se tento předpoklad; obávám se však, že ti, kteří užívati budou této výhody zákona, nebudou ochotni laciněji prodávati své výrobky a zboží levněji dopravované. Bohužel, máme již pro to doklady. Mám dále obavu, že státní správa železniční bude se snažiti zmenšený svůj příjem uhraditi úsporou ve výdajích osobních.

Mám povinnost varovati před takovým postupem a upozorňuji, že systém úspor v personální politice mohl by vyvolati snadno nejtěžší katastrofu. Spoléhám, že ministr železnic nedopustí, aby tento úsporný systém nastolen byl v jeho resortu.

Jsem přesvědčen, že československá veřejnost, zejména však naše kruhy obchodní a průmyslové uvítají tento zákon vděčně. Vláda i Národní shromáždění vycházejí ochotně vstříc jich žádostem, a to v několika směrech.

V posledních dnech projednáno bylo několik velmi cenných zákonů, směřujících ke snížení daní a dávek. Je to úkaz, že zákonodárné sbory i vláda mají poctivou snahu pozvolna naše poměry ustáliti a upevniti.

Jménem rozpočtového výboru doporučuji, aby této předloze zákona dostalo se ústavního schválení. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu.

Než udělím slovo řečníku zapsanému, navrhuji podle usnesení předsednictva, aby se stanovila řečnická lhůta 20minutová. (Námitky nebyly.)

Námitka proti tomu není, návrh můj je přijat.

Dávám slovo řečníku zapsanému na straně "proti", jímž je p. posl. R. Fischer.

Posl. R. Fischer (německy): Vážené dámy a pánové! Zákon, který má býti dnes novelisován a pozměněn, začal účinkovati jako časově obmezený zákon dne 30. června 1921. Konec účinnosti tohoto zákona byl stanoven ke dni 31. prosince tohoto roku. Dnešní návrh zrušuje toto časové omezení a přeměňuje tento zákon v zákon nyní časově neomezen. Jest snahou naší finanční politiky přeměňovati všechny tyto zákony, které zpravidla přinášejí s sebou těžká nepřímá zatížení a dosud byly časově omezeny, přeměňovati v trvalé zákony. Vidíme při tom také to, že proti tomu, jak se zákonodárství původně namáhalo, aby našlo pro vydání takových velmi zhusta národní hospodářství poškozujících zákonů nějaké odůvodnění, nikdo se děle nenamáhá s vyšetřením účinků všech těchto důležitých berních zákonů. Stačí, že stát potřebuje peněz a že následkem toho není možno zrušiti účinnost časově omezeného zákona. V této jediné větě se vyjadřuje vlastně celé odůvodnění, které, jak vláda, tak páni zpravodajové ve výborech dávají ke vzniku takových zákonů. Ale důvodová zpráva k tomuto návrhu stojí přec za to, aby byla důkladněji prohlédnuta. Vláda píše ve své důvodové zprávě k této dnes projednávané předloze toto: Platnost zákona i o dopravních daních byla v r. 1921 z té pří činy omezena koncem r. 1923, protože při tehdejší výměře státních příjmů byla naděje, že v budoucnosti bude lze státní potřeby uspokojiti bez této daně. Protože však od těch dob státní příjmy poklesly, nepředvídaná vydání však stoupla, stalo se další vybíraní této daně z fiskálních důvodů nutností. Porovnáme-li poměry z 30. června 1921 s dnešní chvílí poměr české koruny k švýcarskému franku byl tehdy 8·025 a naše koruna znamená dnes 16·72 - máme stoupnutí koruny o okrouhlých 108%. A jak se to má se státními příjmy a výdaji? Bylo to přec pýchou české finanční správy, že mimo rozpočet pro rok 1924 mohla přivésti v soulad příjmy a vydání a že v rozpočtech aspoň účetnicky nedocházel výrazu schodek ve státním hospodářství. Měli jsme tehdy rozpočet 13 miliard a máme dnes rozpočet 17 miliard, jestliže hledíme k rozpočtu pro rok 1924, našli jsme vyrovnání až asi na 500 milionů korun v rozpočtu také letos. Argumentace vládní není tedy, ať na ni hledíme, jak chceme, žádným způsobem správná a stává se tím méně důvodnou, jestliže hledíme k poměru čísel indexu, jaký byl v r. 1921 a jaký jest nyní. Měli jsme tehdy pro důležité potraviny index 1303, dnes máme 964, tedy pokles průměrně 26%. Stoupnutí kursu koruny nevyjádřilo se tedy - upozorňovali jsme na to opětně - ani zdaleka stejnou měrou při poklesu cen; na všechen způsob musela by se novela k zákonu, o němž se při jeho stvoření za hospodářsky mnohem horších poměrů před 2 1/2 rokem soudilo, že přestane koncem tohoto roku účinkovati, změněným hospodářským poměrům přizpůsobiti, museli bychom také v sazbách, také v dopravě shledati snížení o 26%, kdyby novela jen k hospodářským poměrům stran cen měla brát zřetel, nemluvě ani o tom, že bylo úmyslem tehdejšího zákonodárství pojímati zákon jen jako zákon nouzový a zrušiti jej, kdyby se hospodářské poměry jen poněkud změnily. Jak velké jest vlastně snížení sazeb, které nám tento návrh přináší? Měli jsme dosud při nákladní sazbě 100 přirážku 30 a budeme míti nyní přirážku 15. Kdo tedy dosud platil 130 K dovozného, bude po 1. březnu 1924 platiti 115 K. Propočítejte přesně sazbu procentní, dojdete k celkovému snížení dopravného - jde výhradně o zboží - o 11·55%, sazby se tedy nesnižují v procentech ani o polovici toho, co by odpovídalo průměrnému poklesu cen všeho zboží od vydání zákona. Poukazuji tu opět k tomu, že ve vládní důvodové zprávě obsažena jsou také, zda úmyslně, nebo bez úmyslu, nepravdivá tvrzení. Ve vládní důvodové zprávě se praví: Snížení odpovídá průměrnému poklesu cen zboží a kupní síle koruny. S kupní silou koruny nemůžeme činiti docela žádného srovnání, protože by musela dnes býti více než dvakrát tak vysoká podle stavu kursu z r. 1921. Dokázal jsem však podle cenového indexu, pocházejícího od státního statistického úřadu, že pokles cen činí 26%, kdežto snížení dopravného nečiní ani celých 12%. Musíme se proto tázati, kdo píše takové odůvodnění k zákonu? Nemůžeme to chápati jinak, než že mají poslanci, kteří se nechopí tužky a věci nepřepočítají, býti zúmyslně klamáni o účinku novely. Při tom zůstává zcela mimo úvahu, že zůstává, což má přec také podstatný význam, nezměněně zachována daň z jízdních lístků a zavazadel, usnesená v r. 1921. Působí to také zcela zvláštně, poukazuje-li vládní důvodová zpráva na to, že se odůvodňuje odklad účinnosti snížení daně dopravní 1. březnem 1924 tím, že přípravy ku provedení zákona vyžadují tolik času. Ctěné dámy a pánové, toto odůvodnění není z dvojí příčiny správné. Především musela vláda již při sestavení státního rozpočtu přihlížeti k zamýšlené změně a jistě s ní také počítala. Stalo se to již před několika měsíci a bylo by to opět lehkovážností, vybudovati státní rozpočet na cifrách, o jejichž nesprávnosti a potřebě jejich změny byla napřed jistota a nemůže to býti velkým uměním připočísti k dopravní sazbě, která činí sto, 15% na místě dosavadních 30%. Ale vláda praví, že se nemůže zříci příjmů z dopravní daně, že musí proto tuto daň zachovati, byť i ve snížené výměře. Rádi bychom řekli pánům z většiny: Není úkolem oposice ukazovati vám cesty, jak musíte státní hospodářství přizpůsobiti změněným hospodářským poměrům, říci vám, jak můžete také v státním hospodářství vyvolati účinek stouplé hodnoty koruny. To jest věcí stran většinových. Můžeme vám jen říci, že sami budete tlakem hospodářských poměrů uvedeni na onu cestu, kterou jsme vám tak často ukazovali, totiž, že musíte omezovati svá vydání, že musíte šetřiti tam, kde by se mělo opravdu šetřiti, jinak se nedosáhne vůbec toho, aby státní hospodářství bylo uvedeno v soulad se spořádanými hospodářskými poměry.

Hledíme-li na novelu a uvážíme-li při tom, že poslední všeobecné zvýšení sazeb se stalo 1. června 1920, v době - abych užil slova užitého v jedné z posledních vládních zpráv důvodových - v době vysokých hospodářských čísel, a učiníme-li srovnání k tomu, má se vše tak, že máme dnes ještě sazby, jež jsou o třetinu vyšší, než změny v cenách zboží, jež se v onom čase udály a že jen v jednotlivých případech byly provedeny změny potud, že byly odstraněny zvláště hrubé nesrovnalosti mezi cenami zboží a třídami sazeb, tak že nastaly přesuny uvnitř jednotlivých skupin zboží. Jak naše sazby ještě dnes účinkují, pro to buď uveden jediný příklad: Největší podíl na našem dopravném spočívá na našem hospodářství uhelném; na dopravě uhlí do našeho státu a do ciziny máme však při vzdálenostech 200 km již o 50% vyšší sazby pro uhlí než Rakousko, o 85% vyšší sazbu než Francie, o 98% vyšší než Italie a o 225% vyšší než Belgie. Vezmeme-li jiné druhy zboží, najdeme u některých ještě větší rozdíl, ještě větší rozdíly proti sazbám našich sousedních států a naše sazbová soustava vede konečně k tomu, abych uvedl jen jeden příklad, že kukuřice, kterou odebíráme z Rumunska, která by pro naše zemědělství měla býti levnou pící, přijde pro ohromné dopravní sazby, jimiž jsou tyto dovozy píce zatíženy, v severních a západních Čechách ještě dráže než domácí obilí a toto nemožné stanovení našich sazeb působí, že se domácí obilí zkrmuje, poněvadž není možno žádati, aby rolníci krmili kukuřicí a ne domácím žitem, když tato kukuřice přijde mnohem dráže než domácí obilí následkem ohromného zatížení, téměř 60 h dopravného za jeden kg. A jaké účinky mají tyto sazby pro naši dopravu vůbec? Československo jest vtěsnáno uprostřed Evropy mezi státy, které jsou mezi sebou v neobyčejně živých hospodářských vztazích. Představíme-li si, jak ohromná doprava jde přes Hamburk do Rakouska a Uher, jaká jest mezi Německem a oběma státy samými, nehledíc na velice objemnou dopravu, již Československo udržuje přímo s těmito dvěma státy, musíme si představiti, že ovšem, dokud jsou tyto sazby tak neobyčejně vysoké proti sazbám sousedních států, provádí se tato doprava zboží, ačkoliv máme vod ní cestu po Labi, ačkoliv při vší dopravě zboží mezi Rakouskem a Německem musel by tento průvoz jíti Československem, kolem hranic našeho státu, protože nikdo nepošle uhlí Československem na příkl. do Uher, když Československo má o 50% vyšší dopravní sazbu. Máme tedy z těchto, v poměru ku zahraničí mnohem vyšších sazeb poškození našeho národního hospodářství ve dvojím směru, jednak, že dopravy té nemáme vůbec, že jde podle našich hranic, čímž tisíce zůstanou bez zaměstnání, kteří by jinak při transportu a dopravě mohli nalézti práci a za druhé, že frekvence právě na našich hlavních tratích jest mnohem menší, než by jinak mohla býti. A jestliže pan ministr železnic před nedávnem se zřetelem k zeměpisné poloze, kterou tento stát má v Evropě, pronesl hezký výrok: "Musíme se státi státem dopravním", pak tohoto cíle lze dosáhnouti jen, jestliže naše sazby budou přizpůsobeny aspoň zhruba sazbám sousedních států, jestliže průvoz a doprava zboží naším státem nebude ztěžována vysokými sazbami, nýbrž spíše bude učiněno opatření, aby pro tuto dopravu byly zjednány úlevy. Avšak nemožné poměry stran dopravních tarifů nejsou jen tam, kde jde o zahraniční dopravu. Máme sice slib pana ministra železnic, že nastane, pokud lze, již 1. ledna jednotná úprava tarifů i pro místní dráhy. Jest to stav přímo nesnesitelný, představíme-li si, že máme lokální dráhy, u nichž se vyskytuje stále ještě proti státním drahám, podle toho, jaké zboží jest dopravováno, v jednotlivých případech zvýšení o 73 až 130%, a není divu, že v některých krajinách, kde jsou takové malodráhy, i soutěží s těmito podružnými drahami velice vážně doprava autobusová. I při osobní dopravě jest tomu tak v jednotlivých případech a jest nezbytno, aby nám konečná a jednotná úprava sazeb nebyla jen slibována, nýbrž také skutečně v nejbližší době provedena.

Dovolte mi, abych ještě zcela krátce pojednal o věci, která se již stává nesnesitelnou, totiž o právním poměru mezi železnicemi a těmi, kteří jich používají. Podá-li dnes strana dráze zboží k dopravě a je-li s tím spojen určitý poplatek, není to nic jiného, než smlouva, kterou železnice se zavazuje bezvadně provésti a zač béře náhradou poplatek. Jak se však mají věci, vyskytnou-li se při dopravě diference, lhostejno, jde-li o ztrátu zboží nebo spory o zařadění do jednotlivých tříd tarifů. Téměř vždy rozhoduje o diferencích dráha podle svého regulativu. Věc se má tedy tak, že jedna strana stojí proti druhé smluvní straně zároveň také jako soudce a v nejřidších případech jest straně možno, aby dosáhla u správy železnice svého práva, protože správa má svá rozhodnutí již formulována v regulativu upravujícím dopravu. To jest nemožný právní stav a jest nutno, aby právě v tom nastala co nejdříve úprava.

A nyní mi dovolte ještě slovo k důvodové zprávě našeho váženého pana referenta. Kdyby bylo správné, co jest uvedeno v důvodové zprávě, že se příjmy snížily - to jest tam doslovně uvedeno - o 341 milion korun, pak bychom s panem zpravodajem úplně souhlasili. To jsou totiž úhrnné příjmy stanovené v rozpočtu. 340,800.900 korunami jest dopravní daň zařaděna do rozpočtu pro r. 1924. Stala se zde tedy chyba, kterou bychom viděli rádi tak napravenu, že by pan zpravodaj byl i textu zákona dal ono znění, kterého si přejeme, úplné odstranění dopravní daně. Není také správné, jakoby zmenšené příjmy nedocházely výrazu u finančního ministerstva. Neboť dráha vybírá sice dopravní daň, tato zúčtuje se však u ministerstva financí a daň se objevuje také v rozpočtu tohoto ministerstva. Ale i když na místě těchto 341 milionů korun - průměrně počítáno - snížení bude činiti, protože účinnost započne teprve 1. březnem 1924, jen 115 až 120 milionů korun tak tomu asi přibližně bude - vítáme přec tuto byť i malou úlevu dopravě, která přes to ještě v rozpočtu jest zatížena daní ze zavazadel, daní dopravní atd. celkem 494 miliony. Nevíme, splní-li se naděje, že bude lze úbytek daně dopravní hraditi zvýšenou dopravou. Ale právě proto, že doprava zůstává i na dále tak zatíženou, že daň i na příště jest brzdou pro vývin dopravy, přáli bychom si, a také jsme to navrhli, aby tato daň, která překáží vývinu Československa na dopravní stát, která tvoří překážku hospodářského vývinu tohoto státu, byla co nejdříve úplně odstraněna. (Potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Žádám o přečtení podaných návrhů.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

1. Návrh posl. R. Fischera, Schweichharta a druhů:

Sněmovna se usnáší, že se přes předlohu tisk 4352 přechází k dennímu pořadu.

2. Pozměňovací návrh posl. Kirpalové, Dietla a druhů:

V čl. I, odst. 2 budiž číslice 15 nahrazena číslicí 5.

3. Pozměňovací návrh posl. Hirsche, Grünznera a druhů:

Poslední věta §u 22 zákona ze dne 30. června 1921, č. 242 Sb. z. a n. má zníti: "Zákon pozbývá účinnosti dnem 31. prosince 1924."

Předseda: Návrhy tyto jsou dostatečně podporovány a jsou předmětem jednání.

Ke slovu není dále nikdo přihlášen. Dávám závěrečné slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj posl. Buříval: Vážená sněmovno! Pan kol. posl. Fischer uvedl zde některá tvrzení, která jest dlužno opraviti. V prvé řadě má obavu, že pokud se týče čl. II, má zákon býti zatížením trvalým. Já jsem ve své zprávě již uvedl historii tohoto zákonodárství a označil jsem, v jaké výši konečně také můžeme předpokládati, že bude tato daň daní dočasnou a daní trvalou.

Připomínám dále, že není třeba míti obavy, pokud se týče poslední věty §u 22 zákona ze dne 30. června 1921, č. 242 Sb. z. a n., že totiž účinnost zákona se ruší 31. prosincem 1923.

Já totiž mám za to, že p. kol. Fischer té obavy nemá, spíše by si přál, aby nastal stav "ex lex". Zákon sám tuto obavu rozptyluje tím, že ukládá vládě, aby zákon nový, jímž je počátek účinnosti stanoven od 1. března 1924, okamžitě byl vyhlášen. Tyto obavy tedy odpadají.

Pokud se týče jeho dalších výtek, že důvodová zpráva k vládnímu návrhu není dosti správná, poněvadž prý neodpovídá daným poměrům na trhu peněžním, odpovídám, že faktem je a zůstane, že se občanstvu tímto novým zákonem dostává slušné částky, která representuje obnos 341 Kč. Rovněž není správné jeho tvrzení, že by se o takový obnos nejednalo. Připomínám, že ve státním rozpočtu v kapitole ministerstva financí jest jedna část té přepravní daně obsažena spolu s obnosem za jízdenky. Representuje to obnos 424 mil. a přepravní daň odpočítaná obnáší v ministerstvu financí 341 mil. To je polovice té celé 30 %ní daně. Tu druhou polovinu neodvádělo ministerstvo železnic, nýbrž odvádělo ministerstvu financí pouze tu jednu část, totiž 15%, a 15% této daně zakalkulováno je v tarifu. Tedy moje tvrzení, že občanstvu dostává se té výhody, že se na dovozném slevuje 341 mil., je naprosto správné.

Dále se uvádí, že prý doba dvou měsíců je příliš dlouhá pro propočítání tarifů a že by k tomu cíli nebylo zapotřebí plných dvou měsíců. Připomínám, že ovšem ani já, ani kol. Fischer nemáme možnosti říci s určitostí, jak veliký úkol je propočítání našich tarifů vzhledem ke změněným poměrům, a když státní správa železniční vyžádá si, aby zákon byl o to zdržen, pokud toho potřebuje k provedení tohoto úkolu, musíme tento důvod také s naší strany respektovati.

Dále se uvádí, že je třeba, aby se dospělo k účelnějšímu a většímu slevení tarifů. Snad jistě p. kol. Fischer také přizná, že v tomto směru vykonala státní správa železniční všechno, co vykonati mohla. Připomínám, že zejména propočítání tarifů, které provedeno bylo v různých směrech, najmě však, které se velice osvědčilo na Slovensku, vyžádalo si jistě obnos také velice slušný, a to částku 350 mil Kč, ostatně ministerstvo železnic a celá vláda se neuzavírá tomu, aby od případu k případu přistoupila k další restrinkci našich tarifů. Jde pouze o to, aby nižádným způsobem nebyl ohrožován celkový náš hospodářský život a abychom nedospěli k takovým koncům, k jakým dospěli v jiných státech. A co zatím my nyní, ovšem pozvolna, přistupujeme k tomu, abychom snižovali tarify, abychom zmírnili daně a dávky, v jiných státech - a jistě že to není na posledním místě Rakousko - jeví se tendence stoupání tarifů, a to stoupání až do nejzazších mezí.

Ovšem souhlasím, aby různé ty nepřístojnosti, které se ještě tu a tam jeví, byly odstraněny. Také uznávám i důvod, který byl tenkráte uváděn během debaty o tomto předmětě - tvrzení toto je částečně správno - že totiž ty tarify jsou namnoze příčinou, že se náš hospodářský život nemůže rozvíjeti takovým způsobem, jak by bylo třeba. Je to sice správné, ale celkově vzato jistě naše železnictví se může vykázati úspěchy; a není to poslední měrou také to, že přichází tu, aby nám usnadňovalo dopravovati zboží lacinějším způsobem, než tomu bylo až doposud. Ostatně poměr státní správy k obecenstvu jest také řádně upraven i naším dopravním řádem a není příčiny, abychom si musili stále naříkati, že by obecenstvo v tomto směru bylo naprosto bezbranné.

Ze všech těchto příčin, poněvadž pan posl. Fischer neuváděl jiných momentů než ty, kterou jsou již známy, a poněvadž opakuje také návrhy, které přinášel v rozpočtovém výboru, kde byly zamítnuty, doporučuji slavné sněmovně, aby návrh pana posl. R. Fischera, jakož i druhé dva návrhy jeho klubu byly zamítnuty a aby osnova ta byla přijata tak jak vyšla z rozpočtového výboru (Výborně!)

Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Při hlasování míním postupovati takto:

Nejprve jest nám rozhodnouti o návrhu na přechod k pořadu, který podali posl. R. Fischer, Schweichhart a soudr.

Bude-li zamítnut, budeme hlasovati meritorně o osnově samé, tímto způsobem:

Nejprve o článku I: a) v úpravě, kterou navrhují posl. Kirpalová, Dietl a druzi, b) nebude-li přijata, ve znění zprávy výborové.

O článku II budeme hlasovati a) v úpravě, navržené posl. Hirschem, Grünznerem a druhy; b) bude-li zamítnuta, ve znění zprávy výborové.

O článku III. zákona, nadpisu a úvodní formuli, k nimž není pozměňovacích návrhů, hlasovali bychom ve znění zprávy výborové.

Jsou snad proti tomu námitky? (Nebyly.)

Námitek není. Budeme hlasovati podle uvedeného způsobu hlasování.

Sněmovna je schopna se usnášeti.

Nejprve jest nám rozhodnouti o návrhu na přechod k pořadu, který podali páni posl. R. Fischer, Schweichhart a soudr. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

1. Návrh posl. R. Fischera, Schweichharta a druhů:

Sněmovna se usnáší, že se přes předlohu tisk 4352 přechází k dennímu pořadu.

Předseda: Kdo souhlasí s návrhem, jejž podali pp. posl. R. Fischer, Schweichhart a druzi, aby přes osnovu přešlo se k pořadu, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh pana posl. R. Fischera, Schweichharta a druhů je zamítnut.

Teď budeme hlasovati meritorně o osnově samé. Nejprve o čl. I v úpravě, jak ji navrhují pp. posl. Kirpalová, Dietl a druzi. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

2. Pozměňovací návrh posl. Kirpalové, Dietla a druhů:

V čl. I, odst. 2 budiž číslice 15 nahrazena číslicí 5.

Předseda: Kdo souhlasí s článkem I v úpravě, jak ji navrhli pp. posl. Kirpalová, Dietl a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh pp. posl. Kirpalové, Dietla a soudr. je zamítnut.

Teď budeme hlasovati o čl. I. ve znění zprávy výborové.

Kdo s ním souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Článek I je schválen podle zprávy výborové.

K čl. II jest pozměňovací návrh pp. posl. Hirsche, Grünznera a druhů. Žádám o jeho přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

3. Pozměňovací návrh posl. Hirsche, Grünznera a druhů:

Poslední věta §u 22 zákona ze dne 30. června 1921, č. 242 Sb. z. a n. má zníti: "Zákon pozbývá účinnosti dnem 31. prosince 1924."

Předseda: Kdo souhlasí s čl. II ve znění, jak je navrhují pp. posl. Hirsch, Grünzner a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh tento jest zamítnut.

Nyní budeme hlasovati o čl. II podle zprávy výborové. Kdo s ním souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh je schválen podle zprávy výborové.

Teď budeme hlasovati o čl. III, nadpisu zákona a úvodní formuli podle zprávy výborové. K tomu není pozměňovacích návrhů.

Kdo s nimi souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Čl. III, nadpis a úvodní formule jsou schváleny podle zprávy výborové.

Tím poslanecká sněmovna přijala osnovu tohoto zákona ve čtení prvém.

Druhé čtení navrhnu na pořad schůze příští.

Vyřízen jest odstavec druhý pořadu dnešní schůze.

Přejdeme k třetímu, jímž jest:

Za ministerstvo soc. péče je přítomen odborový přednosta dr. Kubišta.

Zpravodajem za výbor soc.-politický za omluveného posl. Dubického jest posl. Malík, za výbor rozpočtový posl. Biňovec.

Uděluji slovo panu zpravodaji posl. Malíkovi.

Zpravodaj posl. Malík: Slavná sněmovno! Vládní návrh zákona o stavebním ruchu (tisk 4351) má jasně za účel poskytnouti podpory jen těm stavbám obytných domů, u nichž nebyla splněna ta či ona podmínka nyní platného zákona ze dne 25. ledna 1923, čís. 35 Sb. z. a n., nebo prováděcího nařízení k němu vydaného ze dne 19. července 1923, čís. 160 Sb. z. a n. Vládní návrh týká se totiž, povšechně řečeno, jen těch staveb, s kterými bylo již roku 1923 začato, nebo pro něž stavebník již roku 1923 vykonal takové přípravné práce, že by se stavbou mohl začíti již roku 1923, s kterou však nezačal pravidelně proto, že mu úřady buď vůbec ještě nebo včas nevyřídily žádost za podporu, ač ji náležitě a včas podal. Z obsahu vládního návrhu jest patrná tendence jeho zabezpečiti podporu všem těmto stavbám k tomu konci, aby stavebníci mohli stavby, ke kterým se chystali, skutečně provésti, aby náklad, který vynaložili na přípravné práce, nepřišel nazmar. S tímto úmyslem a účelem navrhovaného zákona možno plně souhlasiti nejen v zájmu jednotlivého stavebníka, ale i v zájmu celku.

Vládní návrh liší se od dosavadních zákonů o stavebním ruchu hlavně tím, že až na zcela výjimečné případy, o nichž bude zmínka později, nepřináší podpory těm stavbám, které byly nebo měly býti projektovány teprve na rok 1924. Úprava státní podpory staveb projektovaných teprve roku 1924 musí býti předmětem nového zákona o stavebním ruchu, do jehož vydání má platiti právě zákon, jehož osnovu výbor projednává. Ve vládním návrhu jest spatřovati počátek likvidace státní podpory stavebního podnikání. Jest očekávati, že slibovaný nový zákon o stavebním ruchu přinese konečné zlikvidování státní podpory staveb v dosavadním způsobu a že sjedná přechod pro stavební podnikání bez materielní podpory státu v nynějším způsobu. Ačkoliv podle návrhu zákona prodlužuje se účinnost nejdůležitějších ustanovení dosavadního zákona, jak se ve vládním návrhu praví "až do vydání nového zákona, nejdéle však do 31. prosince 1924", a vláda měla by tedy možnost, slibovaný nový zákon předložiti teprve ke konci roku 1924, přece nutno právem očekávati, že vláda učiní tak pokud možno nejdříve. Jest toho potřebí, aby stavební podnikání, které se pod vlivem dosavadního zákona v četných obcích zvlášť utěšeně rozvilo, nebylo najednou ke škodě celku zabrzděno.