Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: dr. inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.

Zapisovatelé: Anděl, dr. Gažík.

214 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři inž. Bečka, Bechyně, dr. Beneš, dr. Dolanský, Habrman, Malypetr, dr. Markovič, inž. Novák, Srba, Stříbrný, Šrámek, Udržal; za ministerstvo soc. péče odb. přednosta dr. Kubišta, za ministerstvo spravedlnosti min. místotaj. dr. Srb.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupci Nebuška, dr. Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 258. schůzi poslanecké sněmovny.

Do dnešní schůze dostavili se pp. poslanci dr. Andrej Gagatko, dr. József Gáti, dr. Endre Korláth, Ivan Kurťak, Ivan Mondok, inž. Jaromír Nečas, Nykolaj Sedorjak, Emanuel Šafranko, povolaní volbami, konanými na Podkarpatské Rusi dne 16. března 1924 do poslanecké sněmovny. (Poslanci povstávají.)

Dovolte mně, vážené dámy a pánové, abych nové naše kolegy při vstupu jejich na parlamentní půdu uvítal co nejvřeleji.

Přicházejí jako zástupci nejvýchodnější části naší republiky, krásné Podkarpatské Rusi, jejíž zástupci ve chvílích rozhodných samostatně a dobrovolně prohlásili připojení k naší republice a utvořili s námi po převratu jednotný, nedílný stát, jehož samosprávné území Podkarpatské Rusi zůstává nedílnou součástí.

Spoluosvobozeni ze staletého jařma podali jsme si tehdy ruce k založení společného, svobodného státu. Pracujme tedy nadále ruku v ruce, abychom trudně vydobytou svobodu upevnili a udrželi, abychom lidu v republice naší usedlému dopomohli, aby mohl na podkladě svobody úplně rozvinouti své schopnosti a vlohy a uplatniti hospodářské kulturní síly a možnosti.

Spoléháme, že páni volení zástupci Podkarpatské Rusi budou nás při této práci účinně a všemožně podporovati a že dobrou vůlí a upřímností obou stran náš vzájemný poměr bude přátelský a srdečný.

Jménem svým sněmovny mohu je ujistiti, že zde najdou opravdové porozumění pro oprávněné snahy, tužby a požadavky, jež z Podkarpatské Rusi přinášejí a jež zde budou také tlumočiti.

Přeji jim k parlamentní činnosti, kterou dnes zahajují, hojného úspěchu, přeji, aby tato činnost jejich přinesla jejich domovině mnoho zdaru, přeji, aby mezi námi našli blahý pocit domova a přátelství, jako stejné od nich čekáme my.

S tím přáním je znovu upřímně vítám v našem středu a přistoupíme k vykonání jejich slibu poslaneckého.

Ježto jmenovaní páni před tím podle §u 6 jedn. řádu ve sněmovní kanceláři podepsali slibovací formuli, přikročíme ke slibu podle §u 22 ústavní listiny a §u 6 jedn. řádu tím způsobem, že přečtena bude ústavou předepsaná formule slibu, a to podle §u 49 jedn. řádu v řeči české, slovenské, ruské (maloruské) a maďarské a páni poslanci ke mně přistoupí a vykonají slib podáním ruky a slovem: "slibuji", nebo: "sľubujem", nebo: "prirjekaju", resp.: "obješčaju", neb: "fogadom", podle toho, ke které národnosti se ve sněmovní kanceláři přihlásili.

Žádám o přečtení slibovacích formulí a jmenované pány poslance žádám, aby ke mně při-i stoupili k vykonání slibu.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Slibuji, že budu věren republice Československé a že budu zachovávati zákony a mandát svůj zastávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Sľubujem, že budem verný Československej republike a že budem zachovávať zákony a svoj mandát zastávať podľa svojho najlepšieho vedomia a svedomia.

Tlumočník Wolf (čte):

Tlumočník Pecháček (čte):

Fogadom, hogy hű leszek a Csehszlovák köztársasághoz és hogy a törvényeket megtartani és mandátumomat legjobb tudomásom és lelkiismeretem szerint gyakorolni fogom.

Předseda: Pan posl. dr. Gagatko.

Posl. dr. Gagatko (podávaje předsedovi ruku):

Předseda: Pan posl. dr. Gáti.

Posl. dr. Gáti (podávaje předsedovi ruku): Fogadom.

Předseda: Pan posl. dr. Korláth.

Posl. dr. Korláth (podávaje předsedovi ruku): Fogadom.

Předseda: Pan posl. Kurťak.

Posl. Kurťak (podávaje předsedovi ruku):

Předseda: Pan posl. Mondok.

Posl. Mondok (podávaje předsedovi ruku):

Předseda: Pan posl. inž. Nečas.

Posl. inž. Nečas (podávaje předsedovi ruku): Slibuji.

Předseda: Pan posl. Sedorjak.

Posl. Sedorjak (podávaje předsedovi ruku):

Předseda: Pan posl. Šafranko.

Posl. Šafranko (podávaje předsedovi ruku): Sľubujem. (Poslanci usedají.)

Předseda (zvoní): Nemocí omluvil se posl. Haupt.

Byly provedeny změny ve výborech. Žádám o jich sdělení.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Do výboru ústavně-právního vyslal klub poslanců republikánské strany zeměděl. a malorol. lidu dne 7. dubna 1924 posl. Valáška za posl. dr. Medveckého, dne 8. dubna 1924 posl. Chlebounovou za posl. Valáška a posl. Karlovského za posl. Berana.

Předseda: Byly podány některé dotazy, odpovědi atd. Žádám o jich sdělení.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Dotazy:

posl. Fr. Navrátila a druhů ministru školství a nár. osvěty a trýznění žáků učitelem Bohumilem Jášou v Tovačově,

posl. Schälzkyho ministru soc. péče, aby byl předložen návrh zákona o povinném propůjčování míst válečným poškozencům ve státních a soukromých podnicích,

posl. Patzela předsedovi vlády a ministru financí o protizákonném jednání předsedy opavského finančního ředitelství proti německému úředníkovi.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Odpovědi:

vlády na dotaz posl. Šamalíka a druhů o stranicky provedené pozemkové reformě v Stránecké Zhoři u Vel. Meziříčí,

ministrů spravedlnosti a soc. péče na dotaz posl. Tausika o používání trestanců na Slovensku k soukromým pracem,

ministra financí na dotaz posl. Čuříka ve věci určitých opatření o dani z příjmu,

ministra železnic na dotaz posl. dr. Matouška ve věci Žitavsko-Liberecké dráhy,

ministra financí na dotaz posl. dr. Keibla o poskytnuté úlev při vymáhání daně z příjmu ze stálých služebních požitků,

vlády na dotaz posl. Hrušovského v záležitosti škol v Nových Zámcích,

ministrů nár. obrany a financí na dotaz posl. Hampla a soudr. v záležitosti určení právního podkladu pro čs. státní zbrojovku,

ministra vnitra na dotaz posl. G. Navrátila a Myslivce o nesprávném postupu při jmenování policejních nadstrážníků, resp. gážistů policejního ředitelství v Praze, obvodními inspektory II. tř.,

vlády na dotaz posl. A. Chalupy, Kasíka a soudr., o poškozování zemědělských dělníků a zaměstnanců vůbec na zabraných pozemcích v Kolinci a okolních obcích,

ministra financí na dotaz posl. H. Bergmanna a spol. v záležitosti poukázání drahotního přídavku na manželku vrchnímu poštmistrovi v. v. Janu Havlíčkovi v Uhlířských Janovicích,

ministra školství a nár. osvěty na dotaz posl. H. Bergmanna a spol.:

o vypsání místa katechety při státním reálném gymnasiu v Brandýse n. L.,

o poškození zřízenců na vysokých školách,

ministra financí na dotaz posl. Sladkého o zadání tabáční prodejny invalidovi Ant. Královi v Karvinné.

Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány zprávy.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Tisk 4546. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 4521) o účinku žádostí za souhlas sněmoven k trestnímu stíhání členů Národního shromáždění na běh promlčecí lhůty.

Tisk 4547. Zpráva výboru imunitního o žádosti zem. trest. soudu v Praze za vydání k trestnímu stíhání posl. Jos. Mayera pro zločiny podle § § 81, 152 a 155 b) a 85 a) tr. z.

Předseda (zvoní): Přejdeme k projednávání pořadu schůze, a to k odst. 1, jímž jest:

Dávám slovo dalšímu řečníku zapsanému, jímž je pan posl. Schälzky.

Posl. Schälzky (německy): Dámy a pánové! Již v soc.-politickém výboru se ohradili zástupci oposičních stran proti nedůstojnému nakládání s tak důležitými předlohami zákonů. Po měsících parlamentní nečinnosti promrskávají se kvapem nejen zákony terminované, nýbrž jiné velmi důležité osnovy zákona. Na takové metody jsme již zvyklí. Po tuhém boji se shodly koaliční strany na tomto znění osnovy zákona. Věděli jsme to již v soc.-politickém výboru a zažijeme nyní zase takovou podívanou, že se na osnově nezmění ani čárka, a že všecky podané pozměňovací návrhy se zamítnou bez dalšího odůvodnění. Přes to pokládáme za svoji povinnost zaujati stanovisko k této osnově a vyložiti, jak si představujeme řešení této obtížné otázky.

Bytová nouze se zjevy ji provázejícími se válkou velice přiostřila bytová otázka byla již před válkou, byť ne v takové formě jako dnes. Je zjevem provázející hospodářský vývoj, který přivodil hrnutí se obyvatelstva do průmyslových míst. V bytové otázce spatřujeme důležitou část otázky sociální, na jejímž řešení musí spolupůsobiti všichni veřejní činitelé. Bytová nouze přiostřila se tím, že stavební ruch za války naprosto usnul a nemohl býti zahájen po válce v potřebném rozsahu, že se pro nesmírné zdražení stavebního nákladu nemohlo vyhověti potřebě novostaveb, a na druhé straně tím, že následkem založení četných nových domácností - číslice sňatků jak známo po válce značně vzrostla - zvětšila se silně poptávka po bytech a že se použitím mnoha bytů pro účely úřadů, přeložením hospodářských podniků do území Československé republiky zvýšil nedostatek bytů. Nesmí se přezírati význam bytové otázky pro zdraví lidu, mravnost a sociální mír. Vybudování pokud možno největšího počtu přiměřených bytů, obzvláště bytů rodinných, dělnických a úřednických, musí býti snahou promyšlené sociální politiky. Dnes však není na velkou poptávku po bytech přiměřené nabídky, bytová nouze trvá neztenčeně dál, počet byt hledajících dostupuje v různých místech často úžasné výše. Jest litovati, že není přesné statistiky o potřebě bytů v republice.

Za takových poměrů se musí nájemníku poskytnouti zákonná ochrana, aby nebyl se svojí rodinou vyhozen na ulici, aby se nájemné nezvyšovalo nesnesitelně aneb aby nájemník se skrovným příjmem nebyl nucen hledati byt v nově vystavených domech, v nichž nájemné je mnohým nedostupné. Z těchto důvodů jest za dnešních poměrů nutna ochrana nájemníků, která jest sice zlem, avšak nutným zlem. Metou musí býti pozvolné odklizování ochrany nájemníků, aby se opět uvolnilo vlastnictví domu a aby se majetníci domu opět dostali k svému právu. Nesmí se však zneuznati, že za dnešních poměrů největší část nájemníků při malém platu a mzdě v době snižování gáží a mezd není s to, aby snesla značné zvýšení nájemného a nestlačila při tom životní úroveň pod existenční minimum. Velikou otázkou jest, v kterém okamžiku a v jakém rozsahu je všeobecné zvýšení činže snesitelným a přípustným. Při ochraně nájemníků připadá veřejnému zájmu velká úloha, udržovati zdraví lidu a chrániti mravnost. Tomuto všeobecnému zájmu musí ustoupiti osobní zájem jednotlivců. Ochranu nájemníků nelze odstraniti rázem, rychle, nýbrž jen pozvolna a to v té míře, v jaké se získá nových bytů, a jak vzroste nabídka bytů. Problém ochrany nájemníků nelze tudíž posuzovati sám o sobě, nýbrž pouze ve spojení s problémem státní podpory stavebního ruchu, jakož soukromé a státní stavební činnosti. Nejúčinnější prostředek, jímž se dá ochrana nájemníků odstraňovati a konečně naprosto zrušiti, aby se na bytovém trhu opět uplatnila hospodářská svoboda, je podpora stavební činnosti. Tu se však praví z různých stran, že právě ochrana nájemníků překáží stavební činnosti, poněvadž se ve starých domech ochranou nájemníků udržují nízké činže. Naproti tomu nutno připomenouti, že nové domy nepodléhají ochraně nájemníků, že v nich může býti nájemné libovolně vysoké, tak vysoké, pokud to snese hospodářská zdatnost nájemníka. Pouze zlomek může si dovoliti bydlení v nových drahých domech, které se staví bez státní subvence. Byty ve starých domech jsou plně obsazeny a při nabídce bytů nemají významu. Kdyby se činže citelně zvýšila, musila by většina nájemníků své byty zmenšiti, musila by přibrati podnájemníky a lidé byli by tím v bytech ještě více stísněni, popud k stavbám by se zmenšil.

Ochranu nájemníků nelze posuzovati pouze se stanoviska těch, kdož mají byty, nýbrž s hlediska těch, kdož bytu nemají, kdož jsou bez bytu a hledají byt. Tu nutno probrati účinky zákona o ochraně nájemníků na těch, kdož bytu nemají. Nelze popříti, že ochrana nájemníků přivodila tento vedlejší účinek, že mnozí majitelé domů, kteří by za normálních poměrů mohli ještě zadati pokoje a části bytu, použijí jich raději pro sebe a pro své příbuzné, poněvadž se nechtějí na tak dlouhou dobu vzdáti volného disponování svým domovem a nechtějí převzíti nepříjemnosti pronájmu. Aby se majitelé domů pobídli k pronajímání přebytečných pokojů, nemá se podle §u 31, odst. 2, této osnovy v obcích s více než dvěma tisíci obyvateli vztahovati ochrana nájemníků na části bytu majitele domu, jež se pronajímají po vyhlášení tohoto zákona. Předloha zákona zachovává všeobecně ochranu nájemníků a jeví snahu o její odstranění v některých ustanoveních. Řada důvodů k výpovědi se zvětšuje o dva. Bude se souhlasiti s ustanovením, že vlastníci domku o jednom nebo dvou bytech, kteří zpravidla potřebují rovněž tak ochrany jako nájemníci, mají míti možnost nastěhovati se do domku, nabyli-li jeho vlastnictví před vyhlášením zákona. Chceme však vyčkati, prospěje-li bytové politice právo výpovědi obcí a státu podle §u 1, odst. 16, jak tvrdí důvodová zpráva. Včera a ve výboru mluvilo již několik řečníků proti tomu, že správa železnic neposkytuje žádné ochrany pensionovaným železničářům, kteří bydlí v domech vystavěných z pensijního fondu. Mohu se pouze připojiti k těmto stížnostem. Proti výpovědi nájemníkům s velkým příjmem nelze ničeho namítati. Při tom si pouze přejeme, aby při ročním příjmu 60.000 Kč brán byl také zřetel na početnost rodiny. Tím má býti dán popud k tomu, aby tito lidé pomýšleli na stavbu vlastních bytů aneb, poněvadž jsou lépe situováni, nastěhovali se do nově vystavených bytů.

Bytová péče byla by již v tak mnohém na tom lépe, kdyby byl stát již v dřívějších létech, v době lepších konjunktur, bankám, velkým výdělečným společnostem, určitým kapitalisticky silným kruhům uložil povinnost stavěti byty.

Proti požadavku, aby obchodní místnosti byly vyňaty z ochrany nájemníků, zastáváme mínění, že by takové opatření znamenalo velké poškození stavu živnostenského. Obchodníci jsou odkázáni na určitý kruh zákazníků v okolí svého obchodu, přestěhováním musejí se velmi často ohlížeti po nových zákaznících. Zvýšení nájemného z obchodních místností musilo by působiti jako nepřímá daň a způsobiti všeobecné zdražení. Co se tkne nájemného, přináší novela jako důležitou změnu, že nájemné z bytů, které se nově pronajímají po nabytí účinnosti tohoto zákona, může se zvýšiti podle velikosti bytu o 50 až 80% základního nájemného. Kromě toho se dovoluje, zvýšiti nájemné z bytu o více než pěti pokojích o 20 %, je-li počet obyvatelů menší nežli o jednu zvětšený počet obytných místností. Naproti tomu nutno žádati, aby se obytné místnosti, jichž je potřebí k vykonávání povolání, do tohoto počtu nepočítaly, aby se povoláním inteligentů přiznala i místnost jako pracovna, knihovna atd.

Obtíž tkví v tom, nalézti střední cestu mezi přáními nájemníků a majitelů domů. Každé řešení této otázky dotkne se jedné z postižených stran. Majitelé domů nesmí přehlížeti, že jim všeobecně byla zachována substance vlastnictví, kdežto majitelé cenných papírů museli snésti velké znehodnocení. Nesmějí přehlížeti, že přílišné zvýšení činží placených z výtěžku práce nájemníků muselo by stlačiti životní úroveň mnoha rodin a zhoršiti způsob jejich bydlení, že největší část nájemníků, obzvláště úředníci, důchodci, pensisté, nemohou přesunouti zvýšení činže na jiné, zejména v době všeobecného snižování mezd a platů, jak je to i u dělnictva vyloučeno. Nájemníci jsou slabší stranou, bez zákonné ochrany byl by jejich stav namnoze zoufalý. Za takových poměrů považujeme státní podporu stavebního ruchu za naprosto nutnou, aby se získalo co možná nejvíce bytů. Bohužel posledním zákonem o stavebním ruchu ze dne 7. března 1924, č. 58, byla zastavena státní podpora staveb. Praví se, že prý to bylo nutno, poněvadž nebylo již možno zpracovati a vyříditi množství došlých žádostí. Nebylo-li by jiných úvah, podle našeho mínění pocházejí asi od finanční správy, muselo by po našem soudu býti možno, aby se v přiměřené lhůtě provedlo administrativní vyřízení podaných žádostí. Přednesli jsme opětně při projednávání zákona o stavebním ruchu v té příčině svá přání a požadavky, jež by byly umožnily hbitější vyřizování těchto žádostí o subvence na př. zjednodušení agendy, ustanovení přiměřeného počtu úředníků v oddělení ministerstva pro bytovou péči, přiměřené honorování za větší výkonnost atd. Vleklým vyřizováním ztrácí k stavbám ochotní podnikatelé, soukromníci, obce, obecně prospěšná stavební družstva veškerou chuť použíti státní podpory pro stavbu. Bylo by velmi poučné, kdyby ministerstvo vydalo podrobné seznamy všech žádostí o subvenci, poskytnutých subvencí, jakož i provedených projektů. Z toho by bylo zřejmo, kolik z těchto osob a korporací zamýšlelo stavěti se státní podporou, kolik z nich tento úmysl také provedlo, kolika se poskytla podpora, kolik bylo zamítnuto pro nedostatečnou úpravu žádosti, kolik jich musilo upustiti od svého úmyslu pro nedostatek potřebného stavebního úvěru a z jiných příčin. (Posl. dr. Luschka: [německy]: A jak dlouho poukaz výplaty a jiné překážky mařily vyřízení těchto žádostí!) Zcela správně, jak dlouho trval poukaz výplaty a vyřízení žádosti o státem povoleném úvěru. Při tomto seznamu by nás velice zajímalo zvěděti, kolik bylo poskytnuto na subvencích jednotlivým národům. Co jsme se dosud mohli dověděti, je pro nás Němce velice tíživé. Při tak důležitých státních subvencích, které se dávají ze společných břemen daňových, jest nutno sledovati příčinu této velmi značné nerovnosti a tohoto nestejného nakládání. Také se pravilo, že se již nemůže dáti tak dalekosáhlá státní podpora se zřetelem na zlevnění stavebních nákladů a že se proto zákon odstraňuje. Jde-li o to, aby se vzal zřetel na skutečně nastalé zlevnění stavebních nákladů, mohlo by se snad vyčkati, jak se stavební náklady vyvinou v nejbližší budoucnosti. Ve veřejné diskusi učiněn byl v poslední době návrh, aby se sestavil index stavebních nákladů. Podle jeho kolísání měla by se říditi subvence na stavby, zvyšovati nebo snižovati podle vzestupu nebo klesání stavebních nákladů. (Souhlas na levici.) Odstranění státní podpory staveb musí míti za následek krisi v stavební činnosti, úpadek stavebního průmyslu, nezaměstnanost stavebních živností. (Posl. Böhr [německy]: Tu již máme!) Máme ji, bohužel. Nechceme zneuznati, že státní podporou staveb, vynaložením tří miliard získány byly byty, že se vykonal značný kus práce. Náhlé odstranění, zastavení státní podpory stavebního ruchu považujeme za velký přehmat. Proto dovolujeme si podati návrh: Vláda se vyzývá, aby ještě v tomto stavebním období předložila sněmovně nový zákon na podporu stavebního ruchu. (Souhlas na levici.)

V bytové otázce mají otázky daňové velký význam. Nutno žádati, aby se upustilo od dosavadního způsobu. Domy nesmí již býti více pouze daňovým objektem. S připočtením přirážek dosáhli jsme smutné slávy, že platíme nejvyšší domovní daň v Evropě. Zákon poskytující průmyslovým podnikům za podpory stavebního ruchu daňové úlevy vypršel a nebyl již bohužel obnoven. Největší potíže a největší starost způsobilo podnikatelům staveb sjednání úvěrů. Že při tom nevyřešená otázka válečných půjček je jednou z hlavních překážek a že v tom musíme spatřovati na každý způsob také příčinu nedostatečné stavební činnosti, bylo již opětně řečeno. Ve veřejnosti poukázalo se na různé možnosti, jak zaopatřiti stavební činnosti potřebné úvěry. V poslední době probírá se při projednávání předlohy o sociálním pojištění - poněvadž sociální pojištění bude vyžadovati velice značných částek národního hospodářství - otázka, aby části volného jmění, a to značná jeho část byly dány k disposici všeobecně prospěšné stavební činnosti. Podle dosavadních jednání v subkomitétu nutno míti za to, že s přiměřenou částkou, s níž vysloven byl souhlas, nebude možno mnoho provésti a vykonati. Na každý způsob měla by vláda s odborníky vážně uvažovati o tom, jak by bylo lze uvolniti část velkých vkladů v peněžních ústavech pro účely stavební činnosti.

Nutno opětovně poukázati na souvislost mezi ochranou nájemníků a podporou staveb. Pozvolné odstraňování může se díti pouze v té míře, jak se získávají nové byty. Tomu musí se po našem mínění věnovati při této otázce hlavní pozornost. Mimo to měl by se pracovati rozsáhlý stavební program. Ve veřejnosti navrhovalo se a včera podal také jeden z řečníků přede mnou takový návrh, aby se k tomu účelu zřídil poradní sbor znalců, aby rozvrhl potřebný program bytové politiky a připravil nutná zákonodárná opatření. Nynější zákon má opět platiti na jeden rok. Měla by se přece uvážiti otázka, je-li záhodno uváděti veřejnost každý rok v rozčilení tímto projednáváním a změní-li se za rok situace na trhu bytovém tak značně, že se ochrana nájemníků stane méně nutnou nežli dnes. Žádáme tudíž delší lhůtu platnosti tohoto zákona a budeme hlasovati pro příslušné návrhy.

Aby se soustavně a promyšleně čelilo bytové nouzi a abychom se přiblížili k vyřešení bytové otázky rozsáhlým programem, považujeme za velice účelné záměry, které se probíraly v posledních dnech ve veřejnosti, aby se totiž zřídila při ministerstvu odborná rada znalců v oboru bytové péče a stavebních odborníků, která by měla za úkol vypracovati velkolepý stavební program pro bytovou politiku a připraviti zákonodárná opatření. Prozatím považujeme za nejnutnější úkol předložení nového zákona na podporu stavebního ruchu, návrh, který jsme také podali ve formě resoluce. (Potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Slovo má dále p. posl. Biňovec.

Posl. Biňovec: Slavná sněmovno! Právě projednávaná předloha vládního návrhu zákona na ochranu nájemníků je výsledkem velice vážných a obsažných porad nejenom kruhů parlamentárních, ale také organisací zájemnických. Jak vážným problémem je otázka, kterou tato předloha řeší, ukázala právě anketa všech zájemnických organisací, na které byly zřejmy diametrální rozdíly v názorech na řešení této otázky. Proto je opravdu se strany majitelů domů příliš úzkoprsé nazírání na věc, když své provolání a svá stanoviska v této věci klausulují tímto prohlášením: "Zákon na ochranu nájemníků měl býti krátkým provisoriem v době válečné, nemá však již žádného oprávnění v době dnešní, kdy hospodářské, výdělkové a valutární poměry v tomto státě jsou už celkem stabilisovány. Bohudíky se dnes již takřka všeobecně uznává, že zákon ten měl býti odstraněn, avšak z důvodů volebních není bohužel leckde k jeho odstranění dostatečné odvahy."

Na adresu pánů, kteří stylisovali a nám zaslali toto prohlášení, mohu říci, že strany této sněmovny a zejména strany zastoupené v koalici a odpovídající za vnitřní i zahraniční poměry tohoto státu jsou daleky toho, aby z problému tak vážného, jakým je otázka bydlení našeho obyvatelstva, dělaly nějaké stranické a stavovské experimenty. Koaliční strany a zejména naše strana příliš vážně sleduje úkoly a účely tohoto zákona a nepovažuje jej za nějaký válečný experiment, nýbrž za vysoce důležitou sociální otázku, kterou se jako pořádný stát budeme musiti ještě dlouhá a dlouhá léta v budoucnosti zabývati.

Nouze bytová není problémem dneška a není také problémem válečným. Ten, kdo nezapomíná a zná poměry předválečné, byl si toho vědom, že již v té době soukromé podnikání selhalo a nesplnilo všech potřeb našeho obyvatelstva po stránce bytové a že již tehdy vytvořeno bylo na sta družstevních organisací, které svépomocí lidí nebydlících nebo špatně bydlících počaly řešiti bytovou otázku. Že se poměry předválečné v otázce bytové válkou nenapravily a nezlepšily, je samozřejmé. Sedm roků se nestavělo, 7 roků se nepomáhalo tomu, aby nouze bytová byla odstraněna, a právě proto tím více v době poválečné řešení bytové otázky na nás dolehlo. Proto jest v zájmu velikosti tohoto problému, aby si všechny interesované stavy a zejména majitelé domů dobře uvědomili skutečnou závažnost a podstatu této otázky a řešili ji tak upřímně a tak nestranně a poctivě, jak jsme ji řešili také tenkráte my, sociální demokraté.

Ukazuji na to, že majitelé domů mohli již opravdu hodně učiniti po stránce finanční i bytové. Mně je dobře známo, že na př. jedna část tak zvané zájmové organisace majitelů domů organisovala nákup domů v Berlíně, Drážďanech a v sousedních zemích v době, kdy pomocí naší lepší valuty mohly se tam domy levně nakupovati. Proč právě tito pánové, kteří se vrhli na nákup domů v cizině, nedbali toho, aby tady svou finanční schopností řešili bytovou otázku, aby zde vytvořili potřebný počet bytů, aby právní stav, ve kterém se dnes nalézáme a na který si naříkají, se mohl poněkud uvolniti. Kritisovati dnešní naše zákonodárná opatření, dokonce skoro neomaleným způsobem kritisovati všecko to, co ministerstva soc. péče, veřejných prací a financí v ohledu bytové otázky pomocí zákona o stavebním ruchu vytvořila, není místné a je také neodůvodněné, zejména když nepřirozeným a lživým způsobem se nadhazuje širokým vrstvám otázka, že se snad zde plýtvá penězi na výstavbu vil a různých luxusních domů pro jedince. Opak je pravdou. Ani ministerstvo sociální péče, ani ministerstvo financí, ani ministerstvo veřejných prací nikomu na luxus nic nepřidalo. Ministerstvo veřejných prací po stránce technické velice opatrně si vždy počínalo při sondování různých projektův a rovněž tak zástupci ministerstva financí dbali toho, aby jen to nejnutnější ve smyslu státní záruky dali stavebníkům, kteří si své byty za velkých obětí finančních a fysických chtěli vybudovati. Jestliže někdo si na vlastní pěst a účet vystavěl lepší dům, jestliže někdo dal na místo zedníkovi vydělati architektovi a některému umělci, je to jeho věcí. Ale mám za to, že stavební ruch nemůže býti zkostnatělý a prkenný, a nemůže při řešení této otázky konec konců nechati zastarati všechnu naší podnikavost po stránce umělecké a výtvarné. Mám za to, že bylo věcí každého podnikatele a každého stavebníka, aby na svůj účet si udělal, co za dobré uzná a co finančně zmůže, ministerstva v meziministerských komisích pečují o to, aby vždy jen takový obnos skutečně potom dotyčnému stavebníku garantovalo, který odpovídá rozsahu bytu a jeho nejnutnější potřebě.

Vážené shromáždění, kritika se strany pánů majitelů domů, jak jsem pravil, je nemístná a já bych s mého hlediska a také se stanoviska mé strany raději viděl, kdyby páni domácí ukázali už jednou opravdu poctivy smysl a zřetel pro řešení této otázky a kdyby řekli, my se budeme už dnes s nájemníky našimi dohodovati - ovšem na podkladě lidskosti a určitého sociálního cítění, a ne, jak právě ve svém pamětním spise říkají, že se dožadují 500% zvýšení nájemného vedle pořádného ještě využití § 12, který znamená, že všecky opravy si nechají ještě na účet nájemníků zaplatiti.

Právě memorandum majitelů domů dokazuje, že dnes ještě nejsou tito na výši doby a že dosud nepoznali, v jaké situaci finanční, sociální atd. se nalézají nájemníci domů, kteří nemají takových příjmů, jak říkají majitelé domů, totiž 5-7 krát tak velikých jako před válkou, nýbrž že mezi nimi jest spousta nájemníků, kteří jistou část doby roční jsou dokonce bez zaměstnání a také bez příjmů.

Předloha, kterou projednáváme a i dřívější zákon umožňoval v dostatečné míře majitelům domů, aby svoji toleranci, o které tolik mluví, vůči nájemníkům také uplatnili. § 14 dřívějšího zákona a nynější osnovy dává možnost majitelům domů, aby s nájemníky, kteří jsou poněkud situovanější, uzavírali smlouvy, aby se dohodli s nájemníky a z působnosti tohoto zákona se vyprostili. Měli tedy příležitost, aby svoji dobrosrdečnost, svoje sociální cítění právě v tomto odstavci poněkud uplatnili a ukázali nám zákonodárcům, že už pro ty lidi a nájemníky, o kterých mluví § 14, není potřeba zákona na ochranu nájemníků, poněvadž se se všemi těmi nájemníky, na něž se vztahuje § 14, dohodli. Ale, vážené dámy a pánové, není tomu tak. Asi před 2 roky nás došla zpráva, že se organisace majitelů domů a organisace nájemníků dohodnou na určitém limitu, na němž by se mohla potom podstata zákonné úpravy vyrovnati. Marně jsme však čekali na dohodu. Naopak, když jsme pojednou zájemníky a organisace jejich sezvali dohromady, viděli jsme, že dohoda ještě dlouhá léta nebude možná, poněvadž názory na problém jsou příliš různé. Také tentokráte, přes to, že zákon už má svoji tradici, máme různé zkušenosti z tohoto zákona. Nebylo možno příliš mnoho uvolniti působnost tohoto zákona proto, poněvadž organisace zájemnické jsou příliš daleko od sebe ve svých názorech, a proto také, že bychom nebyli pomocí veřejných úřadův a orgánů našich s to, abychom experimenty, kterých by se chytili i páni domácí, odvrátili anebo aplanovali.