Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: dr. Czech, dr. inž. Botto, Buříval, dr. Hruban.

Zapisovatelé: J. Marek, dr. Spina.

213 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři inž. Bečka, dr. Dolanský, Habrman, dr. Hodža, dr. Markovič, inž. Novák, Srba, Šrámek; za ministerstvo financí odb. přednosta dr. Vlasák.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupci Nebuška, dr. Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 284. schůzi poslanecké sněmovny.

Udělil jsem dovolenou: dodatečně na včerejší, jakož i na dnešní schůzi posl. dr. Budayovi, na dnešní schůzi posl. Křemenovi, Al. Křížovi - vesměs pro neodkladné záležitosti.

Lékařské vysvědčení předložili posl. Stodola a Budig.

Byly provedeny některé změny ve výborech. Žádám o sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Do výboru ústavně-právního vyslal klub poslanců čsl. strany socialistické posl. dr. Patejdla za posl. H. Bergmanna.

Do výboru živnostenského vyslal klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické posl. Maxiana za posl. Al. Kříže.

Do výboru zásobovacího vyslal týž klub posl. Bendu za posl. Biňovce; klub poslanců republikánské strany zeměděl. a malorol. lidu posl. Karlovského za posl. Vaculu; klub poslanců "Bund der Landwirte" posl. Pittingera za posl. Röttela.

Předseda: Došly některé spisy. Žádám o jich sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Súrna interpelácia posl. dr. Labaya a spol. ministrovi vnútra v záležitosti straníckeho pokračovania trnavského okr. náčelníka a tamojšieho četníctva na ľudovom shromaždení v Trnave.

Dotazy:

posl. dr. Patejdla a Davida ministrům vnitra a spravedlnosti pro výnos o "Sudetendeutschlandu",

posl. Krause předsedovi vlády, aby byly zaplaceny válečné půjčky, by byla konečně převedena pohledávka v rakouské poštovní spořitelně a aby byl podán návrh zákona o úpravě požadavků proti bývalému rakousko-uherskému mocnářství,

posl. inž. Kalliny ministrovi soc. péče o vdovském důchodu pro Marii Kitzmannovou z Olšových Vrat u Karlových Varů,

posl. dr. Korlátha:

ministrovi zemedelstva o prepustení hajníkov Jána Dána a Fraňa Patakyho,

ministrovi spravedlnosti o penzii Jozefa Botha, riaditeľa kanceláríe v Kosine.

Odpovědi na dotazy posl. dr. Körmendy-Ékese:

ministra vnitra:

o propuštění bývalého notáře Desidera Szarky,

ve věci pensionování obvodního notáře Vojtěcha Kemecheyho v Rade,

o náhradě za koblinu a rokovinu řeckokatolickému duchovenstvu,

ministra železníc o prepustení Jozefa Goldfingera, vrchného lampárskeho majstra štátných dráh,

ministra spravedlnosti o uspořádání pozůstalostní věci roku 1922 zemřelého Alfonza Aichelburga v Maršově,

ministra školství a nár. osvěty o zadržených požitcích profesorů bývalého vysokého učiliště v Bratislavě,

ministra financí:

o pensi vdovy Kláry Gebé, roz. Héthársy, obyvatelky v Levoči,

o tom, že Bela Wittchen, obyvatel v Mníšku, nedostává na svoje podání odpovědi,

ministra pošt a telegrafů o bezprávném zadržení požitků košickým poštovním ředitelstvím poštovnímu vrchnímu kontroloru ve výslužbě Vojtěchu Kaszapovi, náležejících mu od 1. dubna 1919 do 31. března 1920.

Odpověď ministra s plnou mocou pro správu Slovenska na dotaz posl. dr. Lelleyho o protizákonnom postupe notára v Jagersegu.

Předseda: Výboru imunitnímu přikazuji žádost sedrie v Báňské Bystřici ze dne 31. srpna 1924, č. Tk VIII 476/24-3, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Bratislavě ze dne 6. září 1924, č. 10.883/24, za souhlas k trestnímu stíhání posl. Bartáka pro přečin násilí proti vrchnosti podle § 69, odst. I tr. z. a § 4, odst. I zák. čl. XL z roku 1914 a pro přečin utrhání na cti podle § 1, § 3, č. 1 a 2, § 9, č. 4 zák. čl. XLI z roku 1914, jichž se dopustil dne 25. října 1923 v Lučenci (č. 501 im.).

Iniciativní výbor usnesl se ve schůzi dne 11. září 1924 přikázati tyto návrhy k řádnému projednání výborům:

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Výborům zemědělskému a rozpočtovému:

4751. Návrh posl. Windirsche a druhů stran škod způsobených povodní v obcích Mníšku, Schönbornu, Oldřichovu v Hájích, Voigstbachu, Radčicích, Růžodole, Starém Habendorfu, Vesci, Doubí, Nové Vsi, Chrastavě, Bílém Kostele n. N., Chotyni (v pol. okrese libereckém) a Frýdlantu, Bílém Potoku, Hejnicích, Mildeneichen, Mildenavě, Předláncích, Černousech (v pol. okrese frýdlantském).

4782. Návrh posl. Warmbrunna a druhů o živelných škodách způsobených průtrží mračen a povodní v území Voigtsbach-Oldřichovském, ve Starém Habendorfu, Horní a Dolní Chrastavě, Bílém Kostele nad Nisou a v jiných obcích severních Čech.

4783. Návrh posl. Roschera, Hausmanna, Hoffmanna, Schäfera a druhů, aby byla osobám poškozeným povodní v severních Čechách poskytnuta státní podpora.

4786. Návrh posl. Simma a druhů ve věci škod způsobených povodní v Harrachově.

4787. Návrh posl. Tausika a soudr. na poskytnutí náhrady a pomoci obyvatelům Spišských Vlachů, postižených požárem 11. července 1924.

4797. Návrh posl. J. Fischera a druhů o živelných škodách, způsobených v okrese podbořanském.

4798. Návrh posl. Pittingera a druhů o škodách, způsobených krupobitím v okrese znojemském a moravsko-krumlovském.

Výboru ústavně-právnímu:

4752. Návrh posl. Zierhuta a druhů, aby byl znovu předložen návrh zákona o výkonu vazby na politických provinilcích.

4791. Návrh posl. dr. Czecha, Hackenberga, dr. Haase a druhů na změnu zákonných předpisů o stálých voličských seznamech.

4792. Návrh posl. dr. Czecha, R. Fischera, Tauba a druhů na zrušení zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n., kterým se vláda zmocňuje činiti opatření k úpravě mimořádných poměrů způsobených válkou (současně přikázán výboru rozpočtovému).

Výboru soc.-politickému:

4755. Návrh posl. Wenzela a druhů na zřízení poradního sboru pro stavební živnosti k potírání bytové nouze a k podporování stavitelského a pomníkového umění.

4756. Návrh posl. Simma, inž. Junga a druhů na úpravu drahotních přídavků a přídavků na děti pensistů (současně přikázán výboru rozpočtovému).

4764. Návrh posl. Blažka a soudr. na vydání zákona o jmenování úředníků v kancelářské službě (současně přikázán výboru rozpočtovému).

4784. Návrh posl. Wenzela a druhů na osnovu zákona o zajištění stavebních pohledávek (současně přikázán výboru živnostenskému a rozpočtovému).

4788. Návrh posl. Pohla, Schäfera, Hausmanna, Palmeho a druhů, aby byl vydán zákon o placených dělnických dovolených.

Výboru živnostenskému:

4785. Návrh posl. Wenzela a druhů na vydání zákona, jímž se zřizuje poradní sbor pro živnostenská a hospodářská družstva živnostenských výrobců.

4790. Návrh posl. Wenzela a druhů, aby byl vydán zákon, jímž se zakazuje prodávání kuřiva a kouření mladistvým (současně přikázán výboru zdravotnímu).

Předseda: Zápis o 281. schůzi byl ve sněmovní kanceláři po 48 hodin vyložen a, poněvadž nebyly proti němu podány písemné námitky, jest schválen podle §u 73 jedn. řádu a bude podle téhož paragrafu vytištěn.

Přejdeme k projednávání dnešního pořadu, a to k 1. odstavci, jímž jest:

Budeme pokračovati v rozpravě. Dávám slovo dalšímu řečníku, jímž jest pan posl. Hackenberg.

Posl. Hackenberg (německy): Dámy a pánové! Průběh rozpravy o zákoně, o němž nyní jednáme, jak v plenu této sněmovny, tak také ve výboru ukazuje nám tak správně smutné poměry, v nichž nyní v této sněmovně žijeme. Několik hodin se již mluví v plenu sněmovny o tomto návrhu a dosud jste slyšeli jen řečníky oposičních stran. Žádný řečník z většinové strany se nezúčastnil rozpravy o tomto tak důležitém návrhu a ponechává se zcela oposičním stranám, aby zaujaly stanovisko k tomuto návrhu. Ještě později budu míti příležitost poukázati na to, že nejde o návrh, na němž mají zájem jen určité strany této sněmovny nebo o který má zájem jen oposice, nýbrž že tento návrh má zájem všeobecný. A tak, jak se koná nyní tato rozprava ve sněmovně samé, tak to bylo také při jednání o tomto předmětu v rozpočtovém výboru. Mluvil zpravodaj a, jak uznávám, dosti podrobně odůvodnil nejen jednotlivá ustanovení návrhu, ale v závěru se zabýval také podanými návrhy, při čemž dokonce musil připustiti, že mnoho podaných návrhů jest úplně odůvodněno a že za jiných poměrů a jiných okolností by se dalo o mnohých z nich mluviti, že jich však nelze přijmouti, poněvadž na návrhu nedá se nic měniti. Tyto události ve výboru a rozprava, jak se nyní koná, ukazují nám, jak se poměry v této sněmovně staly neudržitelné. Ve sněmovně se již nevyjednává, již se neradí, nýbrž na sněmovnu se pohlíží jako na nutné zlo. Návrhy se projednají v pětce, snad se také dříve o nich pojedná v poradách stran, které náležejí koalici, usnesou se na nich a pro strany většiny nemá to poté účelu, aby se ve sněmovně samé nebo ve výboru zúčastnily jednání o návrhu.

A nyní mi dovolte, abych přešel k předmětu samému. Včera jeden řečník prohlásil, že dělnická třída má malý zájem na tomto návrhu, jednak, poněvadž jde o válečné zbohatlíky a o lidi, kteří projevovali své válečné nadšení upisováním válečných půjček, a jednak o lidi zámožné. Poněvadž bylo vysloveno toto mínění, je potřebí vyložiti, proč my zástupci německé sociálně-demokratické strany máme zájem na tomto návrhu a usilujeme o to, aby na něm byly provedeny přiměřené změny. Kdyby bylo možno zjistiti, kdo upisoval válečnou půjčku z válečného nadšení a aby se válka prodloužila, a koho jest mezi upisovateli válečné půjčky pokládati za válečného zbohatlíka, byli bychom ovšem pro to, aby se pro tyto lidi nepodnikalo nic. Bohužel nemáme však možnosti tuto věc zjistiti, ba ani ne, kolik je velkých a kolik drobných upisovatelů válečných půjček. Žádali jsme od zástupce ministerstva financí při poradách o návrhu o válečných půjčkách v rozpočtovém výboru vysvětlení, zda by bylo možno podati výboru podklad pro porady ve formě seznamu, z něhož by bylo viděti, která vrstva obyvatelstva bude postižena jednotlivými předpisy návrhu. Opětovně bylo nám prohlášeno zástupci vlády v rozpočtovém výboru, a to v poznámkách za řeči, že není možno takovýto průkaz podati. Nuže, musíme se poněkud ohlédnouti, kdo to tedy je, jenž upisoval válečné půjčky, a jak v mnoha případech došlo k úpisu válečných půjček.

Nejsou to jen lidé, kteří z nadšení pro válku nebo, poněvadž válkou získali a jinak měli zájem na válce, upisovali válečné půjčky, ale mezi upisovateli válečných půjček jest ohromné množství lidí, kteří neupisovali dobrovolně, nýbrž kteří byli k tomu donuceni různými okolnostmi. Kolik vojáků bylo, kteří byli venku na bojišti dlouhou dobu a nemohli dosíci dovolené a jimž se pak řeklo, že mohou býti puštěni ke svým příslušníkům domů jen pod jednou podmínkou: kdyby umožnili, aby se upisovala válečná půjčka, kdyby oni sami nebo jejich příslušníci upsali válečnou půjčku. Byly to tak zvané dovolené na válečné půjčky, které byly mužstvu poskytovány a které mnohým zavdaly příčinu upisovati válečné půjčky nad svou moc, nad své prostředky. Poukazuji na dělníky, kteří byli zaměstnáni v závodech konajíce válečné úkony a kteří při příznivější konjunktuře, kterou za války závody, v nichž se konaly válečné úkony, měly, mohli dosíci poněkud větších výdělků než dělníci mnohých jiných závodů. Jaký nátlak se vykonával na dělníky a zřízence těchto závodů, aby byli přinuceni upsati válečnou půjčku! Věděli, co jim hrozilo, jestliže se neukázali povolnými v každém směru. Tak mnohý upsal válečné půjčky, aby nemusil nastoupiti vojenskou službu, aby nebyl vyslán na bojiště, ač byl nejkrutějším protivníkem války, zbrojení a dalšího vedení války. Týž nátlak, jehož se užívalo vůči jednotlivcům, byl také vykonáván na korporace. Což myslíte, že lidé, kteří seděli v sociálních pojišťovnách, že dělníci, kteří spravovali nemocenské pokladny, byli nadšeni pro válku, že z nadšení nebo z vlastní vůle upisovali válečné půjčky? Jaký neslýchaný nátlak byl vykonáván na všechny tyto funkcionáře, aby majetek, který jim byl svěřen, uložili do válečných půjček! Nejsvědomitější úředníci, kteří byli pověřeni poručenstvím nebo vrchním poručenstvím, byli nuceni sahati na peníze sirotků a ukládati je do válečných půjček. Obce, obecní spořitelny a jiné ústavy byly nuceny, a to dozorčími činiteli, komisaři, které měla vláda ve správních sborech těchto ústavů, aby upisovaly válečné půjčky. Avšak nebyl to jen nátlak, s nímž se musilo počítati, ale i vliv, ovšem za pomoci všech prostředků, i pomocí vyhrůžky. Tohoto vykonávání vlivu se-dopustili i činovníci malých ústavů a také činovníci na nejvyšších místech, a to nejen u úřadů, ale i činovníci sborů a ústavů, kteří nejednali pod tlakem poměrů. Vzpomeňme si jen na jednotlivce, kteří se za války zvláště přičiňovali, aby válečné půjčky byly upisovány. Tehdy jsem byl v Brně a mohu se ještě docela dobře upamatovati, že pán, který zde v této sněmovně seděl jako předseda vlády, dřívější předseda vlády Černý, jenž tehdy za války působil u moravského místodržitelství, vynaložil veškerý svůj vliv, aby dosáhl, aby se upisovalo pokud možno nejvíce válečných půjček. A tak to bylo nejen u místodržitelství a okresních hejtmanství, tak to šlo také dolů až k obcím. Kolik starostů i v nejdrobnějších vesnicích, kteří byli zproštěni vojenské služby jako nepostrádatelní, vykonávalo nátlak na obyvatele a vynaložilo veškeré svoje umění, aby přemluvili a dosáhli, aby se v obci pokud možno nejvíce upsalo válečných půjček, jen aby jejich zproštění nebylo opět zrušeno. Což myslíte, že to byli jen Němci? Nikoli, neboť jestliže se poněkud podíváme po lidech, kteří činili propagandu pro upisování válečných půjček, najdeme je ve všech národnostech. Na jednom příkladu jsem již ukázal, že to nebyli jen němečtí úředníci, ale i vlivní čeští úředníci, kteří pod tlakem poměrů vykonávali nátlak na všechna podřízená místa. Již dříve jsem řekl, že i politikové se k tomu propůjčili a se vší rozhodností se zasazovali o upisování válečných půjček. Jestliže se dnes činí pokus v časopisech a také v řečech vylíčiti věc tak, jako by při válečných půjčkách šlo o otázku národní nebo o dar Němcům, o jití vstříc Němcům, pak jest již potřebí poněkud zdůrazniti, že to nebyli jen Němci, kteří vyzývali k upisování válečných půjček, kteří jsou spoluodpovědni za to, že se tolik ubožáků dalo svésti k upisování válečných půjček, a to často nad své poměry. Jestliže prohlížíme, co nám zůstalo jako památka z doby válečné - výroky politiků, shledáváme, že nepředstižitelné vychvalování válečných půjček, jako dobrých papírů, jako dobrého uložení kapitálu, vychází nejen od Němců, ale že i Češi vybízeli k upisování válečných půjček, a to nejen bankovní ředitelé a banky jako ústavy mající na tom zájem, ale i osobnosti nezávislé. Ze seznamu vyzvání upisování válečných půjček jen některé poskytují zajisté dostatečného důkazu, že i Češi vybízeli k upisování válečných půjček a že na náležitém řešení zákona o válečných půjčkách mají zájem i české vrstvy, které se daly svésti provoláními k upisování, a že řešiti problém válečných půjček jsou povinny také všechny ony osoby, které tehdy, stojíce na čelných místech, využily svého vlivu k tomu, aby přiměly obyvatelstvo k upisování válečných půjček.

Dne 7. května 1916 při úpisu IV. válečné půjčky vyšel v "Národních Listech" článek, podepsaný panem Růžičkou, tehdejším vrchním ředitelem Živnostenské banky, a z článku, který byl velmi rozsáhlý a obsahoval výzvu k upisování válečné půjčky, chci vyjmouti jen jednu větu: "Upsáním IV. rakouské válečné půjčky může si každý zjednati možnost, aby své důchody z uložených úspor zvýšil o více než polovici a zajistil si tímto způsobem vítanou korekturu proti zdražení všech životních potřeb. Pokládám za svoji povinnost se vším důrazem upozorniti na tuto okolnost zvláště ony vrstvy drobných kapitalistů, kteří jsou odkázáni na výtěžek úroků ze svého jmění." Tedy zvláště na drobné důchodce, na drobné kapitalisty, kteří své úspory někde uložili, měl tehdy spadeno vrchní ředitel Živnobanky Růžička. A v článku dále praví: "Peníze na válečné výdaje, jež nám byly uloženy, zůstanou ve vlasti, posílí výrobnost všech výrobních odvětví. Ze všech uvedených momentů jest patrno, že válečná půjčka jest nejjistějším uložením kapitálu, která také má všechny výhody, které z ní činí nejpopulárnější papír."

Nebo pan dr. Karel Mattuš, vrchní ředitel Zemské banky království Českého, prohlásil ve článku ze dne 7. května 1916 také v "Národních Listech": "Válečné půjčky jsou sice důležité pro hladké financování války, především však musíme jejich význam spatřovati v tom, že jsou důležitou přípravou pro ohromné úkoly doby poválečné. Kdo přispěje ke zvýšení upsané celkové částky, přispívá také k lehčímu vyrovnání těžkých finančních otázek po válce a pomáhá urovnávati cestu ke spořádaným poměrům. V tom jest tedy spatřovati význam úspěchu úpisu válečné půjčky." Apeloval na ty, kteří nebyli dosti náležitě nadšeni válkou, na ty, kdo počítali s dobou poválečnou, a uložil jim za povinnost, aby se přičinili o válečnou půjčku.

Dále na příklad pan předseda nynější vlády, který neměl zájmu jako bankovní činitel přičiňovati se o úpis válečných půjček, který byl tehdy jen vynikajícím politikem a vůdcem české politiky ve starém Rakousku, psal ve svém článku z 9. května 1916: "Válečné půjčky mají však býti také upisovány zároveň z toho důvodu, poněvadž úpisem válečných půjček každý vkladatel dostane papír skutečně vnitřní hodnoty a naprosté jistoty." Upustím od odůvodňování nutnosti upisovati z jiných důvodů, neboť právě pan Švehla mluvil také o citu povinnosti k státu a nutnosti, aby právě zemědělské obyvatelstvo bylo zavázáno upisovati válečné půjčky a mezi jiným řekl také: "Tak se tedy obracíme ještě v poslední chvíli k těm, kteří dosud válečné půjčky neupsali, aby to ihned učinili a aby přispěli k jejímu konečnému výsledku, který musí býti aspoň rovněž tak skvělý" atd. Touto svou větou, kterou jsem vpředu uvedl, potvrdil, že jde vskutku o jisté uložení peněz vnitřní hodnoty, a obyvatelstvu doporučoval, aby upisovalo.

Nebo jiný pán. Jest mezi agrárníky, z kteréžto strany vyšel pan předseda vlády, a ještě dnes vlivným politikem, pan kol. Prokůpek, předseda českého odboru zemědělské rady, který dne 12. května 1916 psal: "Právě na nyní vyložené půjčce jeví živou účast nejširší vrstvy našeho zemědělského obyvatelstva a jsme přesvědčeni, že obligace IV. rakouské válečné půjčky pro výhody, které skýtají, stanou se všeobecným druhem ukládání úspor naší země. Neboť to, co státu půjčujeme, půjčujeme vlastně sami sobě."

Dřívější ministr dr. Fořt prohlásil dne 29. května 1917: "Lze. . . . (Posl. dr. Kafka [německy]: Chcete prospekty Živnobanky?) Již dříve jsem uvedl výroky vrchního ředitele Živnobanky, avšak jde méně o banky než o výroky jednotlivých osobností. "Lze tedy", psal dr. Fořt, "chovati pevné přesvědčení, že účast Čechů na VI. válečné půjčce bude velmi vydatná." Pan ministr financí československého státu Sonntág, který se uklidil na poněkud lepší místo, než jaké zde zastával, rovněž se tehdy ve své funkci u válečného obilního ústavu velmi živě zajímal o upisování válečných půjček a nejen domlouval, ale použil také všech prostředků hrozby a vlivu, aby dosáhl, aby lidé, kteří byli v nějakém obchodním spojení s válečným obilním ústavem, upisovali válečné půjčky. Rozesílal seznamy a dotazníky a v nich bylo napsáno: "Údaje došlých dotazníků budou předloženy c. k. moravskému místodržitelství v Brně a válečnému obilnímu ústavu ve Vídni." To je tedy nepřímý nátlak, aby se dosáhlo upisování válečných půjček. V jednom oběžníku pak pravil: "Vysoká rentabilita válečných půjček ve spojení s okolností, že naše finanční správa jest pevně odhodlána za všech okolností zajistiti vyplácení úroků, zaručuje upisovateli válečných půjček výnosný obchod."

Z těchto krátkých výtahů, které ovšem bylo by možno ještě doplniti mnoha jinými výroky, vidíte, že na nátlaku, na vykonávání vlivu na upisování, na umění přemluviti, aby se podporovalo upisování válečných půjček mezi obyvatelstvem, měli účast nejen patrioti s jedné strany, ale i patrioti, tehdy c. k. patrioti, s druhé strany a že pod vlivem této agitace nejen Němci, ale i mnoho Čechů z nejchudších vrstev obyvatelstva se dalo svésti k upisování válečných půjček. Doufali, že si opatří lepší uložení svých často nepatrných úspor. Jestliže se mohly ukládati sirotčí peníze do válečných půjček, proč se toho měl zaleknouti jednotlivý drobný střádal, který doufal, že si upsáním válečných půjček zajistí vyšší zúročení a lepší živobytí ve stáří, aby si své drobné úspory nepřeměnil ve válečné půjčky? Za mé činnosti za války často se mi stalo, že ženám vojínů, kteří konali vojenskou službu a jimž po dlouhé době a po velké námaze prostřednictvím rekursu zemská vyživovací komise přiznala doplatky vyživovacích příspěvků a jimž tedy byly vyplaceny poněkud vyšší částky, buď na berním úřadě nebo prostřednictvím obecního starosty oné obce, bylo uloženo, aby tyto peníze uložily do válečných půjček. A tak také na mnoho žen, které doma často v nouzi a bídě žily, byl vykonáván nátlak veřejnými činiteli, aby těchto pár haléřů uložily ještě do válečných půjček. Nebo jakou propagandu rozvinuli všichni funkcionáři, aby dosáhli, aby ti, kdo šli na bojiště nebo jejich příslušníci, dali se pojistiti na válečné půjčky. Jak často člověk, který šel do pole, uzavřel pojišťovací smlouvu na válečné půjčky, aby, kdyby se mu venku něco stalo, bylo aspoň postaráno o jeho příslušníky. A příliš často se stalo, že se vydržovatel rodiny nevrátil a jeho vdova má dnes válečné půjčky.

Z příkladů, které jsem uvedl, vidíte, že není správné, že zástupce dělnické třídy nemůže míti zájmu na otázce válečných půjček. Poněvadž však není možno činiti rozdíl mezi upisovateli válečných půjček, kteří upisovali dobrovolně a kteří nabyli zisků válkou, kteří upisovali z nadšení a kteří z donucení musili upisovati, žádali jsme, aby válečné půjčky byly zaplaceny zcela. Ovšem ani nám nenapadá chtíti, aby váleční zbohatlíci nebo osoby nadšené válkou dostali ještě od státu náhradu a ještě z toho měli zisk, nýbrž projevili jsme také, aby těm, kdo mají peníze a z války měli zisk, byly opět odňaty ve formě daní.

Nyní máme před sebou návrh zákona, který je pokračováním zákona z roku 1920 a o němž můžeme říci, že v mnohém směru je špatnější, než návrh, který podala vláda Benešova roku 1922 v této sněmovně. V rozpočtovém výboru jsme se pokusili přivoditi změnu a zlepšení. Jak jsem již dříve konstatoval, byly v rozpočtovém výboru všechny naše pozměňovací návrhy zamítnuty, aniž některý řečník z většiny zaujal k návrhu nebo k podaným pozměňovacím návrhům stanovisko. Pan zpravodaj sice učinil svoji poklonu a prohlásil, že ten či onen návrh je dobrý, že za jiných poměrů bylo by lze jej přijmouti, že však nelze nyní návrhů přijmouti, poněvadž nelze změniti základních zásad tohoto zákona. Nesměl ani dáti svého souhlasu, aby byl přijat byť i jen jediný návrh, který podaly ve výboru oposiční strany. S návrhy, které jsme se snažili marně přivésti k platnosti ve výboru, přijdeme ovšem nyní do sněmovny.

Při těchto návrzích jde často zdánlivě jen o maličkosti. Tak na příklad shledáváme, že § 3 návrhu činí placení závislým na bydlišti dotčeného, od 1. ledna 1924 musí bydliti v Československu. Již to jest krutost. Mnohem horší je, vidí-li se, že se činí výjimka u státních úředníků, avšak jen ve prospěch činných státních úředníků. Kolik je československých státních občanů, kteří pro rodinné poměry nebo z jiných okolností tráví svoji pensi v cizině, dokonce se svolením vlády. Avšak účast na tomto dobrodiní zákona, lze-li o takovém mluviti, mají jen aktivní státní zaměstnanci, nikoli však neaktivní. Žádali jsme, aby slovíčko "činný" bylo škrtnuto a aby zákon byl rozšířen na všechny státní úředníky, kteří jsou usedlí v cizině. Také to bylo zamítnuto. Žádali jsme ovšem také, aby majetková hranice, do níž má se zaplatiti válečná půjčka podle tohoto návrhu bez úpisu státní půjčky, byla zvýšena. Majetková hranice činí 25.000 Kč. Včera prohlásil zde ve sněmovně řečník komunistické strany posl. Bubník, že ten, kdo kdysi měl jmění 25.000 K a za války upsal 100.000 K válečných půjček, není chudák a že není potřebí se o něj nějak starati. Kolega Bubník zákona důkladně neprostudoval, když toto tvrdil, neboť nerozhoduje majetek upisovatele válečné půjčky dnes, nýbrž v době, kdy byla uložena dávka z majetku. Co to tehdy znamenalo, míti 25.000 K? Mnoho drobných domkářů a rolníků vykázalo při uložení dávky z majetku jmění 25.000 K a byli tehdy a ještě dnes jsou ubozí chudáci. A také se ovšem majetkové poměry od té doby, kdy byl soupis majetku pro dávku z majetku, značně změnily a je to tedy nesmyslné ustanovení návrhu, že má rozhodovati jmění tehdejší, a ne dnešní. Kolik lidí, kteří tehdy byli chudáky, od té doby zbohatlo, a neuznáváme, proč by se jim mělo dostati účasti na dobrodiní zákona, a naopak ti, kteří tehdy něco měli a dnes nemají nic, proč by měli býti vyloučeni z dobrodiní zákona, poněvadž tehdy něco měli. Posl. Bubník to vylíčil včera tak, jako by šlo o osoby, které dnes mají jmění 25.000 K a tehdy byly tak bohaté, že mohly upsati 100.000 K válečných půjček. Což nepamatoval na to, že se tam nepraví 25.000 K a 100.000 K válečných půjček, nýbrž že hranice jmění jest 25.000 Kč a že 100.000 K válečných půjček má význam jen u zadlužených, neboť v té chvíli, kdy oněch 100.000 K válečných půjček není lombardováno, mají býti přece podle tohoto zákona hodnoceny 40%, představují tedy majetek podléhající dávce z majetku v částce 40.000 Kč a to přesahuje majetkový stav 25.000 Kč. Tento člověk tedy nespadá více pod ochranu zákona. Jen, má-li dluhy, takže jeho majetek nepřesahuje 25.000 Kč, dovoluje se mu v návrhu přeměniti papíry. Již z toho vidíte, že je potřebí zvýšiti hranici příjmu a že v tomto návrhu i při hranici 25.000 Kč nejde o bohaté, zámožné lidi, jak tvrdili komunisté. Právě z tohoto důvodu jsme povinni a máme také příčinu usilovati o zlepšení tohoto návrhu a právě proto se nemůžeme postaviti na velmi lehké stanovisko komunistických zástupců a říci: Do válečných půjček nám nic není a proto budeme hlasovati proti nim. Naopak, musíme se pokusiti zlepšiti, co je možno, a nepodaří-li se tento návrh náležitě zlepšiti, je samozřejmé, že jsme nuceni proti tomuto návrhu nejen zaujmouti stanovisko, ale i proti němu hlasovati, nikoli však z důvodů, jaké uvádějí komunisté, že snad nemáme na té věci zájmu, a poněvadž nejde o naše lidi, poněvadž nás tento návrh nezajímá, poněvadž jde o válečné zbohatlíky a lidi nadšené pro válku, nýbrž musíme hlasovati proti, poněvadž nepřináší to, čeho je potřebí, poněvadž nemůžeme zmírniti nezaviněnou bídu spousty drobných držitelů válečných půjček.

Tak jsme na příklad podali návrh - abych jen ukázal, jaké návrhy byly v rozpočtovém výboru zamítnuty a jaké pravděpodobně také budou zamítnuty dnes zde - aby se ke příjmu a jmění přednosty domácnosti připočetla určitá částka pro každého člena domácnosti, aby se tedy majetková hranice a hranice příjmu u jednotlivých držitelů válečných půjček zvýšila. Ovšem ani lhůty, které jsou ustanoveny v návrhu, nemohly nám vyhovovati a musili jsme se tedy přičiniti, aby byly prodlouženy. Avšak i to většina zamítla. Nejhorší však na této předloze je, že papír, který se chce dáti držitelům válečných půjček, není papír slosovatelný, nýbrž zůstává v rukou držitelových jako věčný dlužní úpis a znamená tak zvané věčné úročení. S tímto papírem nemůžete nic vhodného počíti. (Výkřiky německých sociálních demokratů.) V době nejhorší nouze nemůžete toho papíru prodati, a z toho důvodu musíme ovšem usilovati o to, aby neslosovatelný papír byl přeměněn v papír slosovatelný. Úroková míra byla určena 3%. Řekl jsem již, že tento návrh je horší, než jaký podala vláda Benešova. Roku 1922 přiznala Benešova vláda ve svém návrhu úrokovou míru 3 1/2 %. Avšak nejde jen o výši úroků, ale také o dobu, do níž se mají úroky platiti, a tu jest v návrhu ustanovení, že se zúročení počne teprve od 1. ledna 1925, kdežto v návrhu Benešově bylo ustanoveno od 1. ledna 1921. Ovšem i to znamená těžké poškození držitelů válečných půjček a musil býti učiněn pokus i zde přivoditi zlepšení tohoto návrhu.

Jestliže ještě nyní v poslední chvíli neukážete lepšího uznání, než jak tomu bylo v rozpočtovém výboru, a nepřijdete ještě k přesvědčení, že přece v zájmu obyvatelstva a zvláště nuzných vrstev obyvatelstva by bylo potřebí návrh náležitě zlepšiti, pak je samozřejmé, že jsme nuceni proti němu hlasovati. (Souhlas na levici.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Stenzl.

Posl. Stenzl (německy): Slavná sněmovno! Jako zástupce německé živnostenské strany považuji za svou povinnost promluviti několik slov k předloze o vykoupení válečných půjček. Čtyři léta to trvalo, než si československá vláda dala říci a předložila nový zákon o úpravě tak vysoce důležité otázky válečných půjček. Viděli jsme však, že tato předloha zákona nebyla vlastně, jak by na parlamentní půdě mělo býti nutno a mělo býti prováděno, před jejím podáním předložena k posudku také zástupcům oposice, nýbrž že zcela prostě bylo s ní provedeno překvapení. Byla vržena klidně do sněmovny, a nebyli při tom tázáni ani přibráni k poradě nejpovolanější zástupci držitelů válečných půjček. Vidíme znovu zcela zřetelně, že právě tato sněmovna není lidovou sněmovnou, jak by měla býti, nýbrž že právě jen několik osob ve formě "pětky", tak zvaný výbor pěti, diktuje, a na čem se usnese, musí býti v této sněmovně přijato beze změn, i kdyby byly sebe lepší pro národní hospodářství.