Tedy z těchto důvodů stanoví nynější naše osnova zákona některé normy, které mají zavésti více pořádku. Především vystupuje se zde unifikačně a stanoví se, že zde se činí určitý rozdíl mezi společnostmi bankovními, které již existují a mezi těmi, které teprve v budoucnosti budou vyvolány do života. Pro budoucnost podmínky možnosti přijímání peněžních vkladů mají býti více restringovány než u dosavadních ústavů, poněvadž je pochopitelno, že proti takovým ústavům, které dnes za laxnějších podmínek se uvedly v život hospodářský, není možno přísně vystupovati, poněvadž bychom je vyřadili z dosavadní struktury národohospodářské. Proto se stanoví, že takové podniky, které dosud přijímaly opravdu vklady na knížky, zůstávají v tomto svém oprávnění, jestliže aspoň 10% svých vlastních prostředků věnovaly jako zvláštní reservní fond pro zajištění vkladatelů a vedle toho jestliže aspoň 2% budou věnovány členy představenstva resp. správní rady takového ústavu specielně pro zajištění zájmů vkladatelských. Je samozřejmo, že 2% složená nebo zajištěná členy správní rady resp. představenstva nemohou býti samy o sobě věcnou zárukou zájmů vkladatelských, ale tolik je jisto, že tato norma s celou řadou ostatních norem, o kterých se ještě zmíním, je s to, aby tuto odpovědnost, na kterou se v praksi pozapomínalo, která podle dosavadního práva nebyla tak přísně formulována, jako v tomto zákoně, více uváděla na mysl příslušným členům správních rad a představenstev v bankovních ústavech.
Je všeobecně známý fakt, že namnoze s velkou lhostejností si počínali správní radové dotčených ústavů, kdežto nyní, když budou viděti, že majetkově jsou na eventuelním nezdaru podniku angažováni, lze očekávati, že postup jejich po této stránce bude v budoucnosti opatrnější. Těm ústavům, které by teprve v budoucnosti vznikly, může ministerstvo financí uděliti povolení k přijímání vkladů na knížky za určitých tužších kautel. Vyžaduje se, aby takový ústav měl nejméně 5 mil. akciového kapitálu. Je pravda, že samo o sobě to není důkazem, že by šlo o velice dobrý podnik, dobře fundovaný. Je to však lepší než dosud, kdy na území práva uherského bylo možno zakládati podniky slabé s několika desítkami tisíců. Vyžaduje se dále, aby vedle této kvalifikace kapitálové dotčený ústav aspoň po 3 léta osvědčil zdárným vývojem a zdárným spravováním svých záležitostí, že je hoden důvěry, kterou mu na základě povolení k přijímání vkladů na knížky veřejnost ponese vstříc. Když nějaký mladý ústav do života vyvolaný po 3 léta i bez takových vkladů peněžních na knížky přijímaných se mohl obejíti, když osvědčí, že na těch počátcích si opatrně počínal, když prokáže svůj správný rozvoj aspoň po 3 léta, pak to nebezpečí, které by mohlo vzniknouti, není tak veliké pro veřejnost, a státní správě dává se možnost, aby takové povolení udělila. Avšak podmínky jsou ještě dále ztíženy v tom smyslu, že musí býti zřízen 15%ní reservní fond z vlastních prostředků, kdežto u ústavů starších stačí 10%, a ukládá se členům správní rady resp. představenstva, aby z vlastních prostředků zřídili 4%ní fond, tedy dvojnásobný, nežli u ústavů starších.
Po této stránce snaží se zde naznačené normy o to, aby důkladnějším způsobem, nežli tomu bylo dosud, zaručily, že ty ústavy, které budou přijímati vklady na knížky, jsou ústavy lépe fundované, než dříve, aby v zájmu vkladatelů a tedy v zájmu bezpečnosti našeho sociálně-politického vývoje takové nebezpečí ztrát vkladů u různých peněžních ústavů, pokud je to vůbec v rukou zákona, pokud vůbec nějaká instituce může to zaručiti, bylo zmenšeno.
Ze stejného základu myšlenkového vychází další norma, která stanoví, že přebytky, hotovosti pokladní, denní peníze atd. u ústavů, které přijímají vklady na knížky, nemohou býti libovolným způsobem ukládány, nýbrž že mohou býti ukládány u takových ústavů, které jsou oprávněny přijímati vklady na knížky. Dovolím si uvésti příklad: Nějaká spořitelna, záložna nebo banka má určitý počet milionů pokladní hotovosti, který potřebuje přechodně umístiti. Podle §u 5 může tak učiniti tím, že příslušný přebytek svěří jinému ústavu, který je oprávněn přijímati vklady na knížky. Nemůže tak učiniti u soukromého bankéřského domu, třeba by se mohlo státi, že by soukromý bankéřský dům byl kapitálově silnější, než některý jiný ústav oprávněný přijímati vklady na knížky. Poněvadž tam není kautel, které zákon uvádí, nelze také bráti odpovědnost za prosperitu takového podniku, tam se může státi, že při té disposiční volnosti jednotlivce mohou nastati velmi podstatné změny ode dneška do zítřka v jeho hospodářské situaci. A proto se dovoluje, aby pokladniční příslušné přebytky byly umístěny u jiných ústavů, oprávněných přijímati vklady.
Konečně pokud se týče ještě té okolnosti, že ne po právu, ale proti právu vyvinula se prakse, že ústavy, které povahou svou naprosto nejsou určeny k tomu, aby se zabývaly přijímáním vkladů, zavedly takovou praksi, že formálně vydávaly potvrzenky na přijaté peníze, vyhrazujíce si právo splatiti je doručiteli té knížky, jak tomu je u cukrovarů, prohlašuje tento zákon všeobecně, že jen určité právní útvary jsou pro budoucnost oprávněny tímto způsobem bankovních obchodů se zabývati.
Praví se to všeobecně o komunálních spořitelnách, dále o záložnách, ať podle spolkového zákona z r. 1852 nebo ať jsou to útvary záloženské s ručením omezeným nebo neomezeným podle zákona z 9. dubna 1873. Mimo to sem patří také přirozeně zemské úvěrní ústavy, tedy oba hypoteční ústavy u nás a Zemská banka a vedle toho všeobecně za podmínek, o kterých jsem se zmínil, bankovní společnosti a společnosti s ručením omezeným, pokud se zabývají dotčenými bankovními obchody.
A nyní máme ještě řadu důležitých norem, které nově nám upravují způsob obchodování dotčených obchodních ústavů a vesměs, jak bude zřetelno při jednotlivých zmínkách o nich, mají za účel zabezpečiti více hospodářskou stabilitu a jistotu příslušných peněžních ústavů. Tak především v § u 7 zakazuje se všeobecně obchodování zbožím. Je známo, že příčinou některých smutných událostí v bankovnictví bylo to faktum, že dotčené peněžní ústavy, zapomínajíce na primární své poslání, aby na jedné straně byly sběrnami kapitálu a na druhé straně zase poskytovaly průmyslu, obchodu atd. příslušné obnosy, jednostranně vrhly se na obchodování zbožím, na věc značně riskantní, kde potom utrpěly podstatné konjunkturální ztráty. Aby této věci bylo zabráněno, docela striktně zakazuje se obchodování se zbožím na vlastní účet, čímž ovšem není řečeno, že by v budoucnosti bylo znemožněno, aby společnosti akciové a bankovní společnosti s ručením omezeným nezakládaly si snad nějaké pomocné společnosti pro obchod zbožím. Ale zde nemohou tyto ztráty býti tak katastrofální, jako při vlastním, přímém obchodu zbožím na vlastní účet. Ovšem život hospodářský nedá se vtěsnati do úzkých zákonných norem. Zde bylo nutno respektovati faktum, že v určitých případech jistá volnost musí býti ponechána. Tedy komisionářské obchodování zbožím ve velkém zakázáno není. Rovněž dovoluje se ústavům peněžním, aby koupily zboží, když je toho potřeba, aby zachránily vlastní pohledávky.
Další důležité ustanovení, které také různé události vyvolaly v život, je, že se zakazuje ujednávání obchodů v bance členy její dozorčí rady. Zde už máme jedno z těch ustanovení zákonné osnovy, kterými ona se snaží význam a moc dozorčí rady v takovém ústavě povznésti na vyšší niveau, než tomu bylo dodnes. Zde tedy takovéto hospodářské souvisení členů dozorčí rady, jejich hospodářská závislost na jednotlivých obchodech má býti eliminována, aby oni pak v očekávání příslušných zisků nezamhouřili tu a onde oko v neprospěch bezpečnosti dotčeného ústavu, aby - se stanoviska lidského mluveno - nejsouce angažováni a nemohouce sami ze zdaru obchodu něco pro sebe očekávati, spíše věnovali svoji pozornost bezpečnosti dotčeného obchodu.
Pokud se týče tohoto poměru vůči členům správních rad, nebylo možno z hospodářských důvodů analogicky postupovati, poněvadž právě mnohdy ten a onen člen správní rady má pro dotčený ústav velký hospodářský význam, ježto on je to, který svou osobou přináší dotčenému podniku velkou základnu hospodářskou a on svým členstvím ve správní radě je příčinou toho, že dotčený podnik právě v tom určitém odvětví značně prospívá. Po této stránce, kde jde o otázku odpovědnosti, není zde potřebí, abychom jednotlivě ty detailní normy probírali. Ale na zvláštní a dalekosáhlé ustanovení musíme pamatovati a zvláště je vytýkati, které tato osnova zákona ohledně členů správní rady a vedoucích úředníků nám zavádí, že oproti dosavadním normám nevyžaduje konkrétního důkazu o tom, že nastalo hrubé zavinění nebo opomenutí, nýbrž že stanoví celou řadu zákonných předpokladů o zavinění dotčených funkcionářů.
Každé překročení zákona, každé překročení stanov, každé nedodržení norem jednacího řádu je opomenutím péče řádného hospodáře, kterou dotčení funkcionáři jsou povinni zachovávati. Jakmile se objektivně zjistí takové překročení, odpadá důkaz o subjektivní vině, stačí toto objektivní faktum a presumce pro zavinění se strany dotčeného funkcionáře je dána sama sebou.
Vedle toho je tu důležité ustanovení, jakmile byl porušen zákon nebo jestliže bylo opomenuto ustanovení stanov nebo jednacího řádu a z dotčeného obchodu vznikla ústavu škoda, že za tu škodu dotčený funkcionář je plně odpověden. Musím zdůrazniti, že se zde nežádá kausální souvislost mezi oním opomenutím a nastalou škodou. Stačí úplně, jestliže ta škoda z důvodů objektivních sama o sobě nastala, jestliže se dopustil funkcionář formálního opomenutí. Snad konkrétní případ by mohl to objasniti lépe.
Osnova naše mezi jiným stanoví také, že úvěr jednomu jedinému dlužníku, který by převyšoval 10% vlastních prostředků dotčeného ústavu, může býti poskytnut jenom tenkráte, stane-li se to s předchozím souhlasem dozorčí rady. Intence toho je zřejmá. Je pravda, že se stanoviska bankovního několik větších úvěrů bývá technicky pohodlnější, ale na druhé straně nesmíme přehlížeti, že risiko, které vyplývá z nezdaru jednoho úvěru, je nepoměrně větší nežli to risiko, které se rozkládá na celou řadu úvěrů malých. Jestliže se ztratí tu a onde při úvěru malém, nemůže to míti pro angažování peněžního ústavu takového katastrofálního následku, jako když utrpí nebo ztratí při jednom nebo dvou úvěrech, které pro sebe spotřebují většinu anebo značnou část jeho vlastních kapitálových prostředků. Na druhé straně není možno zešněrovati hospodářský život do té míry, aby poskytnutí takového úvěru se vůbec znemožnilo. Proto zákon chce respektovati požadavek jeden i druhý. A pro ty případy, kde by jaksi hospodářsky byli všichni tak zabezpečeni, že by přece jenom bylo žádoucí, aby se příslušný peněžní ústav angažoval větším obnosem, jenž je jedna desetina jeho prostředků, dovoluje to zákon, když podle všech zkušeností a rozumu všech funkcionářů, jak vedoucích úředníků, tak správních radů a dozorčí rady společně je dotyčný obchod vhodný a tou měrou bezpečný a do té míry dobře fundovaný, že je možno jej bez risika uzavříti. Dejme tomu, že takový obchod by byl uzavřen správní radou a vedoucím úředníkem bez předchozího dojednání s radou dozorčí. Takový obchod sám o sobě byl by také správně sjednán, ale je zde proti zákonné normě ta formální vada, že to bylo podniknuto osobami, jejichž kompetence je obmezena. A nyní ne pro to opominutí, nýbrž z důvodů hospodářských, z důvodů, které stojí vůbec mimo jakoukoliv možnost dosahu zmíněných funkcionářů, z příslušného obchodu vznikne škoda ústavu. Není tedy škoda způsobena zaviněním příslušných funkcionářů, ani v žádné souvislosti s nimi, ale přece za toto opominutí formálně padá zodpovědnost na příslušné funkcionáře z toho důvodu, aby oni na každém kroku jednak pamatovali na to, jak veliké risiko na sebe béřou, jednak aby touto normou zákona byli povzbuzeni, aby více péče, než bylo dosud zvykem, věnovali vedení hospodářství toho ústavu, v jehož čelo a k jehož správě byli povoláni. Kdyby v témž případě obchod sám byl úplně stejně sjednán, ale byly dodrženy formální předpisy, že předem musí býti dožádán také souhlas dozorčí rady, a kdyby přes všechny tyto opatrnosti nastala z příčin objektivních škoda z tohoto obchodu, neodpovídají za to příslušní funkcionáři, poněvadž jimi to zaviněno nebylo, a za ztrátu nezaviněnou, která pochází z příčin objektivních, přirozeně nikdo nemůže býti činěn odpovědným. Příslušné normy dávají nám docela jasně a zřetelně poznati, co jest jejich intencí. Ony vycházejí z těch správných předpokladů a postřehů minulosti, že zde někdy velmi laxní nazírání a malé uvědomění příslušných funkcionářů zavinilo jistou lehkomyslnost ve správě a z této lehkomyslnosti vyplývající snazší možnost ztrát.
Dovoluji si upozorniti ještě na další normy po této stránce, kde zákon zakazuje t. zv. syndikátní obchody. Věc se prováděla v praksi někdy takovým způsobem, že členové správní rady, po případě vedoucí úředníci uzavřeli určitý obchod, kde řekli, že z očekávaného čistého zisku z příslušného obchodu připadne - dejme tomu - bance 50% a 50% že se rozdělí mezi ony syndikátní účastníky, členy správní rady a vedoucího úředníka. Když takový obchod se zdařil, tedy těch 50% dostala banka a ostatní čistý zisk se rozdělil na zúčastněné. Když se obchod nezdařil, ačkoliv ho příslušní funkcionáři měli ve svých rukách, šla přece celá ztráta na účet banky. Aby tyto věci byly v budoucnosti znemožněny, je nyní nepřípustné uzavírání takových obchodů, kde by syndikátně na očekávaném čistém zisku členové správní rady nebo vedoucí úředníci spolu s bankou, které mají sloužiti, byli angažováni.
Pokud se týká třetí části tohoto zákona, je to souhrn norem, které upravují revisní povinnosti všech těchto peněžních ústavů. Poněvadž zákon sleduje jaksi tu intenci, aby pokud je to vůbec možno, všechno spočívalo na svépomocném základě, nařizuje norma zákona, že se má vytvořiti zvláštní společenstvo podle pravidel zákona z 9. dubna 1873; stanoví závazné členství pro všechny příslušné ústavy, které jsou oprávněny podle zákona přijímati vklady na knížky, a ponechává volnost jiným peněžním ústavům, aby přistoupily za členy toho revisního společenstva. Revisní společenstvo jakožto společenstvo podle zákona z roku 1873 muselo by býti podrobeno také svazovému dozoru podle zákona z r. 1903. Aby tato nutnost odpadla, stanoví se výjimka pro toto společenstvo, že ono není podrobeno této zákonné normě a podléhá přímé revisi ministerstva financí. Tedy zvolil se zde útvar společenstva, které má svoje podíly, a to v ten způsob, že dotyčné zúčastněné osoby budou musiti na každý čtvrt milionu vlastních vkladů převzíti jeden podíl. Děje se to za tím účelem, aby výlohy, které s revisí dotyčného ústavu budou spojeny, nějakým způsobem již předem byly zaručeny.
Kdo budou zakladatelé tohoto společenstva, bude potom ještě stanoveno zvláštním způsobem ministerstvem financí; tedy i o tuto stránku revisní má býti nynější zákonnou osnovou postaráno.
Je nesporno, že na tomto ústavě bude spočívati nesmírně veliké břímě a že zde bude potřeba opravdu kvalifikovaných vynikajících sil, které by odbornicky dovedly zdolati různé obtíže, které z revise někdy velmi složitých věcí různých peněžních ústavů budou vyplývati, ale bude také záležeti nesmírně mnoho na jejich osobní poctivosti a mravní kvalifikaci, aby vědomosti, kterých nabudou při vykonávání důležitého a zodpovědného úřadu, nezneužívaly nijakým způsobem ve prospěch ústavů konkurenčních.
Že příslušné trestní normy snaží se potom doplniti i trestní sankcí jednotlivá ustanovení, o kterých jsem zde podal zprávu, je samozřejmo, ale poněvadž nevymykají se z rámce všeobecných obvyklých ustanovení, považoval bych za přebytečné podávati zde o nich vysvětlení zvláště.
Vzhledem k tomu, že celá tato osnova zákona nemá nic jiného za účel, než aby spolu s ostatními osnovami zákonnými sloužila k vyjasnění dosavadních hospodářských poměrů a pro budoucnost zajistila větší bezpečnost v celém našem národním hospodářství, uznal tuto snahu, intence i prostředky, kterými se k tomu má dojíti, rozpočtový výbor za správné, návrh za vyhovující a proto doporučuje, aby této zákonné osnově dostalo se také plenem sněmovny ústavního schválení. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Zahajuji společnou rozpravu o odstavcích 5, 6 a 7 pořadu.
Sděluji, že za ministerstvo financí k jednání o této skupině odstavců dnešního pořadu dostavili se pp. odb. přednosta dr. Vlasák, min. rada dr. Stretti a min. rada Pára; za ministerstvo spravedlnosti min. rada dr. Voska a vrch. soud. rada dr. Kozel.
Zapsáni jsou na straně "proti" pp. posl. Windirsch, Skalák, dr. Kafka, Dietl, Mark; na straně "pro" pp. posl. inž. Kallina a Kraus.
Než udělím slovo prvnímu řečníku, navrhuji ve smyslu usnesení presidia řečnickou lhůtu 30minutovou. Je snad nějaká námitka? (Nebyla.)
Není jí. Návrh můj je přijat.
Dávám slovo prvnímu řečníku zapsanému na straně "proti", jímž je pan posl. Windirsch.
Posl. Windirsch (německy): Slavná sněmovno! Mám dojem, že v prostorách sněmovních vládne zase nálada rozpaků. Jinak by nedošlo k tomu, aby byla navrhována přeměna denního pořadu, to jest, aby byl první bod pořadu odložen a aby se projednávaly nejprve odst. 5, 6 a 7. Mohu si také vysvětliti, proč se to stalo. Přeskupením dnešních bodů jednání chce se dosíci, a snad si to přejí různé vládní strany pro jisté koncese, aby ti, kdož trpí pod převelikým tlakem berním, právě čekali ještě tak dlouho a čekati museli, až se koaliční strany dohodnou o projednání prvního bodu dnešního jednacího programu.
Pokud se týká osnovy o vytvoření všeobecného fondu peněžních ústavů, chci zdůrazniti, že tato osnova byla vypracována bez dotazu interesovaných kruhů. Pokud jsem slyšel, české spořitelny sice žádaly, aby se o této věci provedla všeobecná rozprava, avšak správa Svazu českých spořitelen k projevenému takovému přání nepřihlížela a také schůzi Svazu nestanovila. Tak stojíme nyní před skutečností, že povolaní a ti, kdo podpory potřebují, pakli dojde k přijetí tohoto zákona, neměli příležitosti, aby řekli většině ve sněmovně, co si o obsahu tohoto zákona myslí. Pokud jsme byli informováni, mohli jsme opětovně slyšeti, že české spořitelny nijak nejsou nadšeny osnovou a že ani české obyvatelstvo nemá příčiny k enthusiasmu nad zákonem. Posud platily vklady u spořitelen, okresních záložen a raiffeisenek za jisté. Nyní dochází k tomu, že zřízením všeobecného fondu házejí se všecky ústavy do jednoho pytle, t. j. smazává se jakýsi rozdíl v bonitě peněžních ústavů. Je proto lehce pochopitelno, že ústavy, které mají zájem na tom, aby něco znamenaly, podaly proti zřízení Všeobecného fondu peněžních ústavů námitky. My rovněž takové námitky uplatňujeme, a to z té příčiny, poněvadž zcela dobře víme, že účinek tohoto zákona nebude jiný než ten, že ty peněžní ústavy, které poskytují vyšší úroky a které to se svým hospodářstvím neberou příliš přesně, stáhnou na sebe peníze, slibujíce vyšší úroky. Proto dojde dále k tomu, že ústavům, na nichž mají zájem zvláště zemědělství a živnosti a které dosud nemohly platiti příliš vysokých úroků, budou peníze odňaty. V dalším důsledku může přijíti k tomu, že peněžní ústavy, které si dnes dobře stojí, na konec upadnou do tísně, a toto nebezpečí tísně je předem ještě zesíleno, když přece již z rozhodnutí otázky válečných půjček víme, že tím byla peněžním ústavům způsobena ještě zvláštní škoda. Budou jim tudíž scházeti potřebné peníze; dalším následkem nedostatku peněz však potom bude, že dojde ke zvýšení úroků z úvěru. Zvýšení úroků z dluhů nezpůsobí pak nic jiného, než zdražení životních poměrů, zdražení, jež je nám všem trnem v oku, ježto si všichni již přejeme zlevnění, avšak k udržení drahoty tato projednávaná osnova bude dále přispívati.
Mluvím-li tu jménem zemědělství, chci znovu zdůrazniti, že zemědělství nemůže snésti vysoké míry úrokové, neboť je známo, že zadlužení rolnictva postupuje nesmírně za dnešních poměrů. Již z tohoto důvodu samotného jsme proti zřízení všeobecného fondu. Musíme však býti proti tomu, aby z úroků, jež mají přijíti k dobru vkladatelům, bylo sráženo 1 1/2 % a přikazováno fondu. Při tom je pro nás ještě významno, že se německým peněžním ústavům zákonem nepřiznává právo, aby mohly vykonávati nějaký přímý vliv na správu a zúčtování odvedených peněžních částek. V osnově v tom nenacházíme opory, jak si vláda představuje národnostně rozdělené zúčtování a správu částek fondu odvedených. Když přesně zkoumáme osnovu, přijdeme k tomu, že ostatně ani tak zvané státní národnosti nemají nijakého vlivu na tyto věci, nýbrž vliv na ně vyhradila si sama vláda, která také, aniž se někoho ptá, jmenuje kuratorium, a je jisto, že při tomto jmenování bude se především uplatňovati vliv vládnoucích politických stran.
Osnova má však také mezery, které mohou poskytnouti volnost k veliké libovůli. Připomínám jen, že kuratorium povolané ke správě fondu může zkrátka ujednati smlouvy se Zemskou bankou, která vezme fond do úschovy. (Místopředseda Buříval převzal předsednictví.) Ujednaná smlouva je pevná a ani finanční ministerstvo nemůže na ní ničeho měniti. Bylo by důležito, aby vláda sama vykonávala přímý vliv na schválení této smlouvy, neboť ona je vlastně povinna parlamentu odpovědností, když správa fondu dá nějak podnět ke stížnostem. Tedy již pro odpovědnost by bylo oprávněno, aby finanční ministerstvo dávalo k ujednání smlouvy svoje schválení, po případě je odepřelo. V osnově však nenalézáme ani údaje o výši fondu. Zákon obsahuje o tom jen všeobecná ustanovení, v nichž se praví, že kuratorium samo určí dobu, kdy fond dosáhl náležité výše. Vládní zástupce při jednání v rozpočtovém výboru výše fondu neudal, přece však jsme tehdy mohli slyšeti, že ročně má býti na tento fond odvedeno asi 30 milionů korun. Tato částka není jistě maličkostí za dnešních poměrů, poněvadž znamená pro naše národní hospodářství větší zatížení. Na jedné straně slyšíme, že vláda ukazuje vážnou snahu - a o tom jsme byli již častěji ujišťováni - aby snížila daňové břemeno, jež se pociťuje nadmíru tísnivě. Nyní shledáváme, že se najednou pod novou podobou zavádí nová daň, která ročně vykazuje 30 milionů Kč. Abychom měli pro srovnání měřítko, chci jen uvésti, že částka, jež má býti tímto způsobem odvedena, dosahuje výše obnosu, který se sejde na dani z vodní síly. Proti této dani majitelé vodních sil se rozhodně stavěli, a dnes vidíme, že se k dosavadním břemenům zavádí ještě ve formě těchto částek, jež mají býti fondu odevzdány, zcela nová, jistě těžce citelná daň. Bylo by důležito, kdyby již dnes bylo pojato do zákona přesné ustanovení, které stanoví pro každou skupinu peněžních ústavů určitou výši fondu. Zvláště veliká libovůle však je také v zákonných předpisech o složení výboru, který má býti povolán k rozhodování jako rozhodčí soud. V osnově se praví: Kuratorium, po případě ministerstva, povolají zástupce rozhodčího soudu. Tento soud nemá dále co dělati, než vyslechnouti strany, o jichž osudu má rozhodovati. Pak se bez dalšího ta věc rozsoudí. Bylo by přece mnohem správnější a skutečně důstojnější objektivního rozhodčího výroku, když by byla slyšena nejen zúčastněná strana, nýbrž když by k zástupcům, jmenovaným vládou, byli přibráni ještě také zástupci ze skupiny peněžních ústavů, ke které náleží dotčená strana, jež si přeje rozhodčího výroku, a kdyby dále strana měla sama příležitost spolu jmenovati člena rozhodčího soudu. Nestrannost soudu bude proto tímto jednostranným ustanovením již předem postavena do světla velmi pochybného. V zákonných předpisech však schází potom ještě dále jasné ustanovení o výši úroků, jež má Zemská banka poskytovati všeobecnému fondu z peněz u ní uložených. Odvede-li se ročně 30 milionů, pak již velmi na tom záleží, zda sazba úroková, jež se z uložení dostane, je vyšší nebo nižší o zlomky procenta. Tato okolnost byla nám právě podnětem k podání návrhu, že za uložené peníze musí býti dán aspoň takový úrok, jaký je běžný pro vkladatele, a poněvadž jde o vklady dlouhodobé, aby dokonce nad tuto úrokovou sazbu bylo fondu poskytováno zúročení vyšší. Poněvadž nemáme příčiny nadchnouti se pro tento zákon, budeme ze samozřejmých důvodů hlasovati proti němu.
My však budeme také hlasovati proti tomu zákonu, o němž podával zprávu pan kol. dr. Nosek, proti zákonu o ochraně vkladatelů a o revisi. Činíme tak proto, poněvadž vůbec nemáme podnětu podporovati nějak zákonné osnovy, které podle našeho mínění nemají práva na existenci. Jestliže tato osnova byla předložena, stalo se tak jedině z uvážení, že před několika měsíci nebo roky dostalo se do veliké tísně následkem různých poměrů několik peněžních ústavů, jichž jména jsou dostatečně známa, a to několik bank. Tíseň však je vždy průvodním zjevem kritických dob. Pro opatrné peněžní ústavy je věcí svědomí, aby se proti tísni opatřily, aby opatrně nakládaly s odevzdanými penězi, které jim důvěřiví vkladatelé odvádějí, a aby se nepouštěly do odvážných spekulací. Kdykoli nastaly kritické doby, byly vždy na venek provázeny krachem peněžních ústavů, především krachem těch peněžních ústavů, které právě nedbaly nejprimitivnější opatrnosti. A nyní za to, co se stalo, má býti najednou trestáno veškeré naše peněžnictví a zataženo tím spolu do nepříjemné posice, že se zákonem dekretuje ochrana vkladatelů a bezvýjimečná revise peněžních ústavů.
Při této příležitosti musíme poukázati na to, že peněžní ústavy, na nichž máme zájem, raiffeisenky, okresní záložny, spořitelny jsou, pokud se týče náležité kontroly, již dostatečně pod dozorem bezvadné revise. Všichni ti, kdož těmto ústavům peníze odvádějí, jsou pod dobrou ochranou. Druzí naproti tomu, kteří snad pro vyšší zúročení dávají peníze do banky, musí ovšem nésti risiko za to, že se k dosažení vyššího úroku pouštějí do spekulace. Ti, kdož spekulují, mají býti také potrestáni za to, když jde věc špatně. Avšak se své strany shledáváme v tom, že má zde býti usnesen tento zákon, překážku a závadu v tom smyslu, že to, co bylo doposud dobré a jako dobré platilo, má býti najednou hodnoceno právě tak málo jako ty peněžní ústavy, proti nimž se již předem cit lidu sám o sobě brání. Stane-li se dnes osnova zákonem, a o tom můžeme býti jisti, pak tento zákon obsahuje pro větší peněžní ústavy podle našeho mínění také újmu. Proto nijak nechceme tyto ústavy bráti do ochrany, avšak když osnova bude uzákoněna, když tato revise se svými kontrolními orgány vstoupí v činnost, pak se snadno může státi, že kontrolující orgány v peněžních ústavech získané zkušenosti dají dále ústavům jiným. V zákoně se sice zcela přesně stanoví povinnost mlčelivosti, kontrolní orgány se zcela přesně zavazují, aby zachovávaly nejkrajnější mlčení o tom, co vidí. Avšak my nechceme rozbírati příští kontrolní orgány a víme na druhé straně, že oni jsou také lidmi, kteří především vykonávají svůj úřad v placeném postavení, a že je velmi lehce možno, že, když peněžní ústavy projeví na jistých informacích zvláštní zájem, mohou nabídkou peněz lehce dosáhnouti žádoucích zpráv. Neboť vy byste měli mysliti na to, že už byly případy také v tomto státě, a není tomu ještě dávno, že úředníci ve vysokých ministerských místech zneužili svého důvěrného postavení v tom směru, že pro osobní prospěch stát podvedli. Potom nepomáhá nic, když jsou pak za to, co dělají, zavřeni. Škodu má vážnost úřednictva, škodu má vážnost finanční správy nebo celé státní správy, a v případě, o němž zde mluvíme, mají škodu peněžní ústavy, u nichž se špionáž provádí a jichž tajemství jsou na druhé straně vydána na pospas. Proto pravíme, že budeme hlasovati i proti tomuto zákonu. Za to však hlasujeme pro ten zákon, o němž byla rovněž podána zpráva, totiž pro zákon o povinnosti bank k úschově cenných papírů. V celku se domníváme, pokud tu přichází v úvahu peněžnictví, že opatrné a důvěryhodné hospodaření peněžních ústavů nezpůsobuje tíseň. Jsou-li tyto ústavy - a tu míním především raiffeisenky, okresní záložny a spořitelny - správně kontrolovány, pak je zbytečné každé zákonné ustanovení. Jsou-li při těchto ústavech nekalé živly, jsou samy vylučovány, a k tomu není třeba tohoto zákona. (Potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále p. posl. inž. Kallina.
Posl. inž. Kallina (německy): Dámy a pánové! Již dva týdny je sněmovna v plné činnosti. Po měsících choroby, nečinnosti, která byla přerušena jen pro vnější zdání několika formálními schůzemi, v nichž mělo se rozhodnouti o odnětí imunity několika oposičních poslanců, vládne nyní zase jednou čilý život v prostorách této sněmovny. Nezasvěcený člověk mohl by se dáti svésti k úsudku podle vnějšího zdání a věřiti ve znovuobrození tohoto umírajícího a od "pětky" k smrti uvládnutého parlamentu. My zasvěcení však víme, že jest to jen poslední záblesk, že je to poslední škubnutí, které brzy ustoupí rozkladné ztrnulosti. Je kletbou zlého činu, že zlo ploditi musí zase zlo! Potlačováním nečeských národů tohoto státu zakotveným v ústavě, usnesené bez zástupců těchto národů, nemohlo ani první Národní shromáždění zvolené na základě tak zvaného rovného a tajného volebního práva dostati se k plodné práci. Uměle vytvořený český národní stát mohl sice na základě takto oktrojované ústavy čilý ministr zahraničí dr. Beneš na venek natříti červenobílo-modře; počešťovací parní válec mohl po léta bez překážky supěti sudetsko-německým územím a zasazovati našemu německému kmeni nejtěžší rány na poli hospodářském a kulturním. I když čas dosud žádné z těchto ran nezhojil, nýbrž ještě byly prohloubeny, přece nás doba, která uplynula od založení tohoto slavného státu, poučila, že nežijeme naprosto v konsolidovaných poměrech a že přes smlouvy o hanebném míru a Svaz národů přece jednou přijde čas, kdy uhnětení a o své nejsvětější přirozené právo podvedení národové evropští odhodí tato pouta. Přehlédneme-li poslední pětiletí, můžeme zjistiti v oboru zahraniční politiky mocné změny. Příznačno je pro poměry, že nejmenší loupežnické státy nejčileji pracují o to, aby byly vytvořeny základy věčného míru mezi národy. To však nikoli z humanismu nebo z demokratických úvah, nýbrž jen, aby si zajistily lup z roku 1918. Přehnaná čilost prozrazuje špatné svědomí těchto zastanců světového míru. Neboť na venek káží věčný mír a ve svém vlastním státě vedou všemi mocenskými prostředky státního aparátu, jenž jest jim k disposici, nejbrutálnější vyhlazovací boj proti potlačeným kmenům národním. Na venek se ti držitelé moci tváří jako patentovaní demokraté, vnitřně však odříkají se vždy více a více vybudování demokratických zařízení, neboť poměry zavládnuvší v tomto parlamentě jsou krvavým výsměchem demokracie. Sněmovna byla snížena na hlasovací stroj, neboť skutečnou moc má v rukách pět mocných straníků, kteří tu už po léta bez omezení diktují. Vývoj zahraničních politických poměrů zvláště se svými účinky na poli hospodářském dává však i československým držitelům moci poznati, že snad v době nepříliš vzdálené nastanou změny v oboru zahraničním, a proto se snaží, aby této doby co možná využitkovali, kdy tu je Německo ještě bez moci a bez vlivu.