Dámy a pánové, v tomto zákoně o vkladních knížkách akciových bank jsou mnohá ustanovení, se kterými beze všeho souhlasíme. Jestliže na př. je bráněno bankám v provozování obchodů se zbožím, souhlasíme s tím úplně, také úplně souhlasíme s tím, aby byl odstraněn onen nešvar, který povstal z účasti bankovních ředitelů a správních radů na tak zvaných konsorciálních a syndikátních obchodech. Jak vsak zákon béře právě toto ustanovení? Vykládá-li se toto ustanovení, možno bez obtíží vyčísti z toho, že zakázána je pouze účast na zisku. Jestliže tedy jde o obchod zcela bez nebezpečí, možno provésti účast tak, že ředitelé a správní radové se formálně súčastňují na zisku a ztrátě, když si před tím ovšem vypočetli, že při tomto syndikátním nebo konsorciálním obchodě nedá se očekávati ztráta. Tak bylo by možno provléci konsorciální účast beze všeho širokými kličkami zákona. Každá taková ochrana bude vždy slabou. Nechci mluviti proti celému formalismu, na příklad u vkladních knížek atd., ani slova, avšak myslíte skutečně, že má veliký význam? Uvažte jen jedno ustanovení, jež stanoví v určitých případech osobní záruční závazek členů představenstva, prohlášení záruční za případné ztráty, jichž závažnost přirozeně závisí na tom, zda tento člen představenstva má skutečně peníze, aby nějakým způsobem ztrátu hradil. Kdyby tomu i jen tak bylo, že by se dělal pokus o ochranu s pocitem, že se nedosáhne všeho, čeho se chce dosíci, přece musil by býti ten pokus učiněn a nebylo by možno proti tomu ničeho říci. Avšak nedostatečnosti na jedné straně odpovídá na druhé straně nebezpečí, které nesmí býti podceňováno. Neboť jestliže nyní předložíte tento zákon lidu, jestliže mu řeknete, že bude vydán zákon na ochranu vkladů, jestliže mu řeknete, že bude celý poměr akciových bank upraven, pak má pojednou všechen lid pocit, jakoby skutečně již byla zaručena úplná čistota, dostane pocit spolehlivosti, bude stále více a více ztráceti poznání, že se má o své vlastní záležitosti v každém směru sám svědomitě starati, uloží státu do jisté míry odpovědnost za jisté zjevy, jež by se mohly přihoditi, aniž by stát skutečně mohl tuto záruku přijmouti. (Místopředseda dr. inž. Botto zvoní.)
Budu velmi stručný, musím však přece ještě pronésti několik poznámek a zabývati se poněkud oběma fondy, o nichž již několik pánů předcházejících řečníků mluvilo. Postačí proto několik doplňků. Jestliže již má býti utvořen fond k nápravě nedostatků, škod, které již povstaly, je to něco, o čemž možno jistě mluviti s hlediska, že se zde, zda dobře nebo špatně, čistí špinavá věc. Jestliže však přistupujete k tomu, že zřizujete zárukový nebo sanační fond pro budoucnost, neznamená to podstatně nic jiného, než že všem ústavům bez ohledu na jich hospodaření a důvěryhodnost posilujete postavení a že děláte výhody neloyálnímu a nereelnímu zvyšování úrokové sazby a shonu po vkladech. Ukládáte reelnímu ústavu povinnost pečovati o to, aby nereelní ústav mohl dále pracovati, jak chce, a ukládáte svědomitému a opatrnému střádalovi, který již bez toho je poškozen, protože jde k ústavům, které mu mohou dáti jen poměrně nízké zúročení, povinnost přispívati k tomu, aby následkem zřízení tohoto fondu mohli nesvědomití a lehkomyslní lidé ukládati v bezpečí své peníze u ústavu, který jim poskytuje lepší podmínky.
Vážené dámy a pánové, to vše mně připadá velmi zvláštním, právě od vládní většiny, jež si osvojila odkaz dr. Rašína, že má býti podporován smysl pro šetření, že má býti střádal chráněn a povzbuzován. O všemocném vlivu kuratoria nechci dále mluviti. Pan zpravodaj kol. dr. Srdínko mluvil o svépomocných fondech. Ano, svépomocné fondy jsou to potud, pokud ústavy největší část těchto fondů vybudují z vlastních prostředků, avšak svépomoc nesmí jít tak daleko, aby tyto ústavy samy spravovaly tyto fondy, nýbrž tento fond bude jim spravován kuratoriem, jež bude jmenováno vládou. Okruh moci kuratorií jde nekonečně daleko. Dokonce fuse mohou býti vynuceny. Novými zákony o fondech má vláda v každé době možnost, zasáhnouti prostřednictvím kuratoria hluboce do okruhu volného hospodářství. Jaký je závěr? Že právě fondem, který pro budoucnost je budován, je vlastně hospodářská a finanční krise prohlašována za stále se vyskytující. Musím upozorniti na to, že to má význam nejen s hledisek, která jsme dosud probrali, nýbrž také s hlediska ocenění našich poměrů cizinou, na jejíž úvěr, na jejíž kapitálové příspěvky jsme odkázáni. Myslíte, že některému Angličanu nebo Američanu, který zde v některém ústavě chce uložiti své peníze, je lhostejno, jestliže se mu srazí sebemenší částka z úroků a jestliže na otázku po důvodu této prazvláštní srážky se mu odpoví: "Zajišťujeme se pro všechny případy proti bankovním krisím, o nichž předpokládáme, že budou stálým zjevem hospodářského života." Nemyslím, že to je po stránce státně finanční a národohospodářské dobrá politika.
Tak shledáváme, že mnohá dobrá myšlénka a mnohý velmi žádoucí cíl je v těchto zákonech obsažen, že však provedení bohužel na mnohých místech úplně selhává. Tento nedostatek záleží v tom, že se nekonaly přiměřené objektivní předběžné porady a nebyl navázán potřebný styk se znalci a příslušnými korporacemi. V Československu máme tak zvanou hospodářskou sněmovnu, hospodářskou radu. Nemyslím, že tato byla dotázána, a slyšíme od zástupců záložen, že ani ony nebyly tázány. Svaz bank byl ovšem dotázán, avšak u toho se má věc tak, že jestliže jednou Živnostenská banka podala své vyjádření, jde u ostatních bank již jen o dekorativní projevy. Rozhodně však pokud jde o zástupce příslušných organisací na německé straně, nekonaly se s nimi ani předběžné porady ani nebyly navázány styky. Již to samo je podezřelé, dámy a pánové, a i jinak je široké rozpětí zmocnění správy podezřelé. Nechci jíti tak daleko, abych tvrdil, že všechny tyto zákony byly udělány proto, aby opět jednou byly učiněny soustředěné útoky proti německému národnímu hospodářství, avšak jednoho podezření nás při tomto způsobu předběžných porad a obsahu těchto zákonů nikdy nezbavíte, že při všech těchto zákonných opatřeních béře se spolu oslabení německého národního hospodářství za vítaný vedlejší cíl, jakožto vítaný vedlejší cíl, který pak při provádění těchto zákonů časem vezme na sebe povahu hlavního cíle. (Souhlas na levici.) To však je methoda, kterou není možno trvale provozovati politiku. Vzpomínám si na velmi krásná slova, kterými pan dr. Kramář posledně ukončil svou řeč k sociálnímu pojištění, v níž s jistou pýchou poukázal na to, že všechny vrstvy českého obyvatelstva spolupracovaly na tomto díle, že spolupracovaly s největší loyalitou průmyslníci, živnostníci, dělníci, zemědělci atd. Pánové! Nikterak nezkoumám, jak to za kulisami vypadalo s tou loyální spoluprací. Mohli jsme tu a tam konstatovati alespoň odpírání této loyální spolupráce, avšak konečně ta věc je vykonána, a naprosto nechci ironisovati tuto pýchu, se kterou pan dr. Kramář hledí zpět na tuto spolupráci českých stran. Jestliže však dr. Kramář mluví o tom, že jde o dílo národa pro národ, pak to není při nejmenším správné a mimo to velmi povážlivé vyjádření. Takové dílo sociálního zákonodárství má býti vykonáno státem pro stát. Panu dr. Kramářovi je ovšem lehko, přejíti přes tento rozpor. Zmiňuje se alespoň vedle toho také o státě; on totiž ztotožňuje národ a stát. My jsme snad v tom za jedno, že toto neoprávněné ztotožňování, chcete-li, může jistě se přihoditi v pathetických slovech krásné řeči, že však nemůže obstáti před skutečnostmi. Skutečnosti jsou to však na konec, jež v politice rozhodují a nejvíce v onom jejím oboru, do něhož předloha o sociálním pojištění a nynější předlohy patří, v oborech národního hospodářství a ve financích. Zde není pštrosí politiky. Zde možno nejtíže zavírati oči před skutečnostmi. Zde nutno bráti zřetel na dané číslice, ať jsou to již číslice statistiky obyvatelstva, číslice daní, číslice hospodářské moci. Je-li nemožno dělati v některém oboru zdravou politiku proti milionům státních občanů anebo bez milionů státních občanů, pak je taková zdravá politika nejméně možná v oboru národního hospodářství a financí a především v době, jako je příští, pro kterou se stále jasněji ohlašují významné problémy a tak závažné zjevy. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Dietl.
Posl. Dietl (německy): Slavná sněmovno! Projednáváme právě serii zákonů, které byly vyvolány určitými příčinami. Události, které máme všichni na paměti, velmi vážně otřásly důvěrou vkladatelů. Vůbec to, co se stalo v různých bankách a v několika ústavech, vyvolalo takové vzrušení, že bylo naprosto nutno hledati prostředek, aby bylo toto rozčilení odstraněno, aby byla aspoň trochu znovu upevněna důvěra střádalů, vkladatelů. K tomu cíli směřuje několik spolu souvisících zákonů. Nevím, proč při těchto zákonech nebylo dbáno zkušeností s podobnými zákony v zemích, kde se tyto předpisy osvědčily, jako na př. v Anglii, proč nebyl také učiněn pokus, přivlastniti si všechno dobré, jež je v těchto zákonech obsaženo. Jeden zákon byl ovšem částečně kopírován; zákon o depositech, který máme před sebou, jest velmi podobný zákonu, na němž se r. 1896 usnesl německý říšský sněm. Domnívám se, že když už se přikročilo ke kopírování, ježto nebylo možno vytvořiti všechno z vlastního, že by nebylo nikterak škodilo, kdyby zejména při ochraně vkladatelů - a při zákoně bankovním byly bývaly vzaly na poradu také zkušenosti jiných zákonodárství.
Chci se zabývati především prvním zákonem, zákonem na ochranu vkladatelů. Již několik řečníků jej kritisovalo. Mohl bych říci, že ve všech těchto zákonech je mnoho ustanovení, která nám nejsou nesympatická, avšak tato ustanovení nebo aspoň část jich nejsou, bohužel, dosti jasná a nejsou vyjádřena tak, jak bychom si přáli a jak by to bylo v zájmu vkladatelů a vůbec všech zákonů. A to nám také působí obtíže, že nemůžeme všeobecně dáti souhlas k tomuto zákonu. Především kuratorium. Kuratorium jest zahaleno ve velmi tajemná ustanovení. Víme sice, že kuratorium je jmenováno ministrem financí, avšak nevíme, do jaké míry bylo při tom dbáno skutečně zájmů vkladatelů. Vím, že pojem "vkladatel" je velmi obtížný; avšak tam, kde je dobrá vůle, najde se také cesta a důvěra vkladatelů byla by bývala jistě neobyčejně posílena, kdyby bývalo také vkladatelům umožněno, aby spolupůsobili v kuratoriu. Podáváme několik návrhů, jimiž chceme zákon zlepšiti. Přáli bychom si dále, aby bylo ustanoveno, že nárok z tohoto fondu má vzejíti po 5 letech. Kterýsi řečník přede mnou již vyložil, že příjmy z tohoto fondu podle povšechných výpočtů mají činiti ročně asi 30 milionů a že se z tohoto fondu poskytují jen výpomoci, tedy splatné půjčky. Jest zde také ustanovení o nucených fusích. Ústavy, které se octnou v nějakých nepříjemných poměrech, mohou nebo musí provésti fusi. Domníváme se, že by bylo přece jen ve všeobecném zájmu, kdyby ustanovení o těchto fusích byla poněkud zřetelnější, aby jich nesmělo býti zneužíváno k násilnostem, nýbrž aby bylo nutno přihlížeti k poměrům a ke všem průvodním zjevům vyplývajícím ze stavu věcí. Mají býti vydány fondovní dlužní úpisy a ústavy jsou povinny, usnese-li se na tom kuratorium, za 1/4 % vkladů převzíti těchto fondovních dílčích dlužních úpisů. Dnes podle posledních statistických výkazů máme vkladů asi přes 30 miliard korun, tedy částku velmi znamenitou a 1/4 % těchto vkladů znamená podle okolností již velkou část toho, co zde lze vynaložiti. Avšak v zákoně není jasně vysloveno, zda tohoto usnesení kuratoria má býti použito na jednotlivé skupiny nebo všeobecně na celý fond, či zda budou při tom činěny také výjimky, kde by bylo možno učiniti výjimky - ustanovení jsou tak nejasná - a nutiti jen jednotlivé ústavy, aby převzaly tyto dílčí dlužní úpisy. V tomto případě museli bychom se již obrátiti proti takovému ustanovení. Avšak za zcela zbytečné považujeme, že v zákoně je zcela stydlivě obsaženo také místo, které praví, že by se tohoto fondu mohlo použíti také k podpoře měny. Buď se utvoří fond, který poskytuje vkladatelům skutečně jakousi jistotu a znamená jakousi ochranu a pak má býti tohoto fondu používáno jedině a pouze k tomuto účelu. Založí-li se jiný fond, jehož má býti využíváno politicky nebo státně, pak musí býti vybudován jiným způsobem, než je tomu zde. Při zákonu o depositech, který rovněž náleží k této serii zákonů, jest pamatováno na to, že všechny hodnoty musí býti spravovány podle určitých donucovacích ustanovení, jen papírové peníze a nezastupitelné cenné papíry a splatné kupony nejsou podrobeny ustanovením tohoto zákona. V jiné části zákona, v zákoně o bankách, jest sice ustanovení, které by snad mohlo býti vykládáno tak, že i peněžní vklady jsou jím vázány a podléhají povinnosti depositní. Bylo by však účelné, aby to bylo jasně a zřetelně vyjádřeno.
Máme ještě poslední zákon, a to zákon o zabezpečení vkladů a o revisní povinnosti. V tomto zákoně se nařizuje ručení funkcionářů a praví se, že k přijímání úsporných vkladů jsou oprávněny jen ústavy, které mají nejméně 5 milionů akciového kapitálu a u nichž jest již také 15% akciového kapitálu nahromaděno jako reserva. Tím se vyslovuje, že všechny tyto zákony dohromady slouží vlastně většinou jen k tomu, aby zajistily dnešním velkobankám výjimečné postavení. Zdá se, že je to vůbec hlavním účelem tohoto zákona. Ztěžuje se tím zřizování takových peněžních ústavů jinými. Stanoví se, že banky, až zákon vstoupí v platnost, nesmějí již provozovati obchod zbožím. To je velmi pěkné, neboť banky octly se v nesnázích hlavně tím, že se pustily do obchodů, které jsou daleko mimo obor jejich působnosti, do obchodů, které přivodily tyto ohromné ztráty a úpadky.
Avšak tímto ustanovením nezabráníte, aby banky přece jen nemohly provozovati obchod se zbožím. Dospějete zcela prostě k tomu, že si banky zřídí vlastní ústavy, na něž převedou obchody se zbožím a budou moci klidně obcházeti platné předpisy. Nebudete míti možnosti tomu zabrániti. Chcete-li skutečně zameziti bankám obchod se zbožím, museli byste přijmouti zcela jiná ustanovení, museli byste proti tomu bojovati mnohem ostřejšími prostředky a museli byste i zde návrhem dokázati, že tento boj míníte vážně.
Co se týče omezení při poskytování úvěru, praví se zde, že se musí hospodařiti s opatrností řádného kupce, což je opakování toho, co je velmi zřetelně vyjádřeno již v obchodním zákoníku, takže toto rčení je zde vlastně zbytečné. Neboť jest zcela přirozené, že takoví funkcionáři mají hospodařiti s opatrností řádného kupce a že by to bylo právě jejich hlavní povinností. Domníváme se, že by bylo mnohem důležitější, kdybyste pojali do zákona také ustanovení, že jednotlivé osoby nemají zastávati mnoho míst správních radů. (Souhlas na levici.) Právě tím, že jednotlivci ovládají všechna místa správních radů v nových ústavech, způsobuje se vlastně vázanost. Radil bych pánům, kteří vypracovali tento zákon, aby studovali "Kompas", shledali by, že jednotliví pánové jsou tak zdatní, že mohou zastávati až 30 míst správních radů. (Německé výkřiky: Slyšte, slyšte!) Jak je možno nésti takovou spoustu odpovědnosti a zastávati také plně a zcela své funkce? Každému rozumnému člověku se to bude zdáti nejasné, ba nemožné. Avšak to jsou ovšem spojení vyplývající z koncernů, které se tvoří v jednotlivých skupinách průmyslu; zde musí býti právě napěchováni jen lidé, kteří platí za zasvěcené. Musejí býti pověřováni funkcemi, aby se příliš nerozšiřoval kruh zasvěcených a tak nebylo snad prozrazeno veřejnosti něco z vnitřního dění těchto institucí.
Jako donucovacího opatření používáte dozorčí rady. Trvalo to velmi dlouho, než jste se rozhodli vybudovati takový dozorčí orgán s donucovacími funkcemi. Dosud to bylo vždycky tak, že jste to sice dovolovali, že jste dávali ústavům právo, aby si přibraly dozorčí rady, avšak ponechávali jste svobodné vůli akciových společností a společností s ručením omezeným, zda si mají voliti dozorčí rady či nikoli. Zavedení dozorčí rady bude míti jistě také dobré účinky a pokoušíte se pojmouti do zákona mnoho takových ustanovení, jimiž se rozšiřuje kontrola a zvětšuje bezpečnost. Neboť zavádíte v bankách s více než 25 úředníky několik kontrolních míst a chcete tím dosáhnouti, aby tato kontrola vykonávala vliv přímo na obchodování těchto institucí. Velectění pánové! Pak byste však byli museli poskytnouti také těmto kontrolním orgánům zvláštní, zvýšenou ochranu, než jak je tomu zde. Neboť jestliže bude takový kontrolní orgán na sebe příliš upozorňovati, jest obava, že bude odvolán, že se najde nějaká cesta, aby mu byla jeho funkce ztrpčena nebo svěřen jiný úřad. Zavádíte nucené revise, vlastní společnosti k věrné ruce, jimž svěřujete revisi všech těchto institucí, pokud zde takových ještě není, a stanovíte, že tyto společnosti k věrné ruce mají vybírati podíly po 250.000 korun. O výši podílů se zákon nevyjadřuje, ale můžeme vyčísti, že je zde úmysl, shromažďovati v těchto společnostech k věrné ruce také kapitály a marně se ptám, jaký to má účel. Společnost přece nepotřebuje vůbec žádného provozovacího kapitálu. Přirážkovým řízením, tím že se ročně předpíší příspěvky, lze zcela dobře hraditi náklady revisí a byly by tak zjištěny také potřebné příjmy k tomu, aby instituce mohla zahájiti působnost. Všechno to ponecháváte dalšímu vývoji, nemáte žádného určujícího vlivu a podle celého rázu zákona je zde vlastně úmysl, nahromaděným kapitálem a výtěžkem z něho hraditi náklady režie této společnosti. To je zlo, které se nám zdá rovněž neupotřebitelným, a proto bychom si přáli, aby zde nastala změna.
Revisní zpráva jde nejprve k předsedovi společnosti k věrné ruce. Proti tomu nemáme žádných námitek. Ale tážeme se: Má tento předseda právo revisní zprávu revisního orgánu pozměniti, nebo je povinen podati ji dále ve znění vypracovaném revisním orgánem? To má rozhodující význam. Revise musí jednati na svou vlastní odpovědnost, revisor je vyzbrojen určitým mocenským oprávněním a jeho revisní zpráva měla by býti jaksi nedotknutelným spisem, aniž má předseda nějakou možnost, prováděti na ní snad nějaké změny a pak se změnami, jež za dobré uzná, zaslati ji dále jednotlivým ústavům. Sami se bohdá z prakse přesvědčíte, že takovýmto způsobem skutečně není možno dosáhnouti toho, co máte v úmyslu, že je k tomu potřebí jiných, ostřejších a přísnějších ustanovení.
O trestních ustanoveních se nechci šířiti. Jest to správné, že máte mnoho trestních ustanovení, zda jsou dostatečná či nikoli, to ukáže teprve prakse; avšak již dnes bychom chtěli říci, že nemáte a nesmíte používati trestních ustanovení proti orgánům ústavů, které snad v jednotlivých případech na nátlak svých představených jsou nuceny porušiti ustanovení zákona. Měli byste se postarati také o to, aby orgány nemusily ručiti za všech okolností, nýbrž aby se přihlíželo také k tomu, za jakých okolností jednaly, zda pod mravním nebo fysickým nátlakem, takové orgány by slušelo zbaviti trestnosti a rozšířiti trestnost na ty, kdož k takovým nemravným obchodům donucuj . To jsou okolnosti, které nás nutkají, abychom vám řekli, že tyto návrhy nepovažujeme za dostatečné, aby splnily účel, který od nich očekáváte. (Souhlas na levici.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. V. Mark.
Posl. V. Mark (německy): Slavná sněmovno! Sněmovně bylo předloženo několik návrhů zákonů, které jsou zvláště důležité pro hospodářství vůbec a též pro určité skupiny ústavů, zvláště pro ty, které obstarávají peněžní obchody. Třeba předně litovati, že vzhledem k této okolnosti bylo opět opominuto, vyslechnouti odborné organisace takových ústavů, po případě vyslechnouti jejich názor, aby se při revisi osnov mohlo sáhnouti k těmto názorům a k nim snad přihlížeti. To musí býti řečeno, protože by bylo bývalo lépe v zájmu všech zúčastněných, jak státní správy tak i příslušných ústavů a zájemců, ba i k zmenšení břemena státní správy jakožto dozorčího úřadu, aby se vyslechly zkušenosti odborných organisací, po případě aby se poznalo jejich stanovisko k osnově.
Chceme-li se blíže zabývati osnovou zákona, zvláště onou, která leží před námi v tisku 4811, tážeme se mimovolně napřed po důvodech, které asi mohly přiměti státní správu, aby tuto osnovu předložila sněmovně. Sledujeme-li tuto otázku, dá se zjistiti, že důvody k takovéto osnově leží především v úmyslu, aby se předcházelo poškozování vkladatelů peněžních ústavů, které, řekněme, by mohlo povstati neobchodnickým hospodařením, nedostatečným dozorem a vznikem jiných událostí. Dosavadní zákony sice mají předpisy o dozoru a revisi peněžních ústavů, všech ústavů podléhajících povinnosti veřejného účtování, ale nikoli v takovém způsobu, že by byla zaručena naprostá jistota a vyloučeno pro vkladatele jakékoli poškození. Předložené zákony zařizují úpravu dozoru a revise takových ústavů tím, že tyto se mají státi členy revisního a důvěrnického společenstva, jež má býti zřízeno. Budiž zde k tomu připomenuto, že, chce-li státní správa ve zřízení zvláštního revisního společenstva utvořiti a najíti dostatečnou jistotu pro obchodování, je při nejmenším zbytečné zřizovati ještě zvláštní všeobecný fond k zajištění těchto ústavů. Chci zjistiti ony důvody a pohnutky, které mohou ústavy, které se zabývají přijímáním peněžních vkladů, přivésti do finančních nesnází, a uvážiti, které ústavy jsou, po případě mohou býti vystaveny nejsnáze tomuto nebezpečí. Do nouze se mohou ústavy dostati neobchodnickým hospodařením, hospodářskými krisemi a podvodnými manipulacemi. Příčiny prvního a posledního druhu se však dají snadno zameziti účelným dozorem a snad docela učiniti nemožnými. Události druhého způsobu, to jsou hospodářské krise, se nedají většinou ani předvídati ani zadržeti, zvláště tehdy ne, když se vyvinou z politických událostí. Tážeme-li se dále, při jakém způsobu událostí by všeobecný záruční fond mohl skutečně poskytnouti pomoci, musíme odpověděti, že beze sporu se dají finančně regulovati jen jednotlivě se vyskytující případy prvého a druhého způsobu. Může-li však utvoření zvláštního revisního ústavu podati jistotu, že se může předejíti takovým ojedinělým zjevům, proč pak ještě zakládati zvláštní záruční fond? Hospodářské krise by pak přirozeně při svých rozsazích a na všechno se vztahujících následcích nepostihly jenom peněžní ústav, jenž má býti chráněn, ale i onen ústav, jenž má poskytnouti ochrany, a vzaly by mu proto možnost, aby dostál svému účelu, jenž mu jest vlastní. Proč se má něco utvořiti, co nikdy nemůže dostáti svému účelu? (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
K osnově zákona samé: Všeobecný fond jest míněn jako pojišťovací fond pro hospodářské krise, po případě také pro zvláštní nehody, jež stihnou ojediněle úvěrní ústavy. Fond má býti utvořen z příspěvků, které mají ústavy ročně platiti, a to podle výše úroků vyplacených nebo připsaných vkladatelům u ústavů povinně přispívajících. Tyto příspěvky se vyměřují částkou 1 1/2 % takových úroků. Vklady peněz na vkladní knížky a vklady na běžný účet činily koncem roku 1922 ve spořitelnách v republice 8.261 milionů korun. Stav vkladů u bank se nedal statisticky zjistiti, bude však asi o něco větší než dvakrát tolik; bylo by tedy třeba počítati s úhrnným stavem vkladů asi 25 až 30 miliard korun. Tomuto stavu vkladů odpovídají roční úroky, lhostejno, byly-li vyplaceny nebo nikoli, při průměrné úrokové míře 4 1/2 % asi 14 miliard, příspěvky pro pojišťovací fond tedy ročně asi 18 milionů. Stát sám nepřispívá nijak na utvoření tohoto fondu. Správu tohoto fondu má obstarávati Zemská banka v Praze a práva a povinnosti spravující banky budou upraveny zvláštní smlouvou, jež má ještě býti ujednána mezi členy kuratoria a Zemskou bankou. Asi sotva lze míti za to, že celá správní služba tohoto zajišťovacího fondu bude obstarávána Zemskou bankou bezplatně. Bude asi upotřebeno části příspěvků na vydání správní, a tento příspěvek na výlohy lze asi sotva rozpočísti na méně než 10% příspěvků. Čisté roční výnosy uvedených 1 1/2 %ních příspěvků budou tedy činiti asi okrouhle 16 milionů Kč. Všeobecný zaručovací fond má býti dotován ročními příspěvky potud, pokud nedosáhne takové výše, že se jeví cíl jeho účelu býti dosažen. Ani znění zákona, ani důvodová zpráva nestanovují tento cíl časově nebo ciferně. Uváží-li se, že v dobách krise jednotlivé podpory již mohou vyžadovati výše několika set milionů, mohl by býti jako dostačující fond považován jen takový, který činí při celkovém stavu vkladů 25 až 30 miliard aspoň 2 1/2 až 3 miliardy. Aby bylo dosaženo takové výše zajišťovacího fondu, je zapotřebí při příspěvcích 16 milionů ročně - při čemž je vyloučeno, aby tohoto fondu bylo za této doby vůbec použito - s připočítáním úroků z úroků doby několika desítiletí. I ten, kdo zákon sepsal, byl si toho již asi vědom, neboť v odůvodnění na to poukazuje, že celkem méně půjde o financování přetížených ústavů než o dodání hotovostí aktivním podnikům, které se octly okamžitě v nesnázích. Také při jinak dobře založených podnicích může neodůvodněný strach obecenstva a s tím spojené mimořádné vybírání vkladů vésti ke zkáze podniku. Cítí-li se obecenstvo ale kryto zajišťovacím fondem, nedojde ani v dobách krise k překotnému vybírání. Jak správným se jeví tento předpoklad, musí přec jenom býti uváženo, že obecenstvo může také pochybovati o tom, je-li zajišťovací fond dostatečný nebo ne, a tyto pochyby nebudou moci býti odstraněny ani tehdy, kdyby zajišťovací fond skutečně vyhovoval všem požadavkům. Dosažení zajišťovacího fondu vyhovujícího všem požadavkům předpokládá bezpodmínečně při poměrně nepatrných ročních příspěvcích, že tyto příspěvky budou moci býti placeny po dlouhou řadu let neomezeně. Předpokládá-li se to, je tím již pro dlouhou řadu let použití fondu a tím i dosažení účelu zákona vyloučeno. Osnova zákona předpokládá tři skupiny ústavů, které, přihlíží-li se blíže, by měly býti, i pokud se týče jistoty vkladů, skoro stejným způsobem takto roztříděny. Zvláště ústavy první skupiny poskytují při jejich způsobu používání hotovostí a stávající záruky obcí a okresů vždy úplné jistoty vkladů. I ústavy druhé skupiny, jichž hlavní obchod je poskytování úvěrů svým členům, dosud podle zkušenosti velice zřídka doznaly takových ztrát, že by jejich existence nebo existence jejich vkladatelů byla bývala ohrožena. Tyto obě skupiny peněžních ústavů, které jsou nuceny pro omezení stanovami na peněžní obchody se sirotčí jistotou postupovati v celém svém hospodaření penězi opatrně, jsou základními pilíři domácí soustavy úspor a úvěrů. K nim má obecenstvo největší důvěru, a tato důvěra nesmí býti zviklána tím, že i tyto ústavy se počítají mezi ony, které mají zapotřebí ochrany. Pro tyto ústavy byly dosud jen dvě příčiny, které je uvedly do nesnází. To byla rozluka měny a následky převzetí válečných půjček. Následky takových událostí nemohou zameziti ani pojišťovací fondy. K tomu jsou povolány zákonodárství a správa, selže-li toto zákonodárství, není povolán zajišťovací fond, aby smazal stopy a následky jednostranného a krátkozrakého zákonodárství. V dalším je osnova zákona příliš nepřesně vypracována, jak vzhledem k správě, tak i ohledně způsobu podpory ústavů, jež vyžadují pomoci. S mnohem větším zájmem a mnohem větším souhlasem než tato osnova zákona by se byla setkala u obecenstva okamžitě jiná osnova zákona, a to onoho, který by byl konečně jednou odstranil hroznou bídu pensistů, a druhá osnova zákona, který by utvořil náhradový fond, který by přinesl záchranu a pomoc majitelům válečných půjček, z nichž byli bez milosti učiněni žebráci. (Potlesk na levici.) Z těchto příčin bude moje strana hlasovati proti této osnově zákona. (Souhlas na levici.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen. Debata je skončena.
Žádám o přečtení podaných návrhů.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
A. K odst. 5 pořadu (osnova 4829):
1. Návrh posl. Windirsche a druhů:
Navrhujeme, aby se přešlo k pořadu přes osnovu 4811 (4829) o všeobecném fondu peněžních ústavů.
2. Pozměňovací návrh posl. Dietla a druhů:
§ 3, odst. 1, nechť zní:
"Příslušníky fondu, to jest subjekty, které za předpokladů předepsaných zákonem mají nárok na výpomoc z fondu, jsou akciové společnosti a společnosti s ručením obmezeným, které provozují bankovní a peněžní obchody, vydávají-li vkladní knížky (listy), nebo přijímají-li vklady na běžný účet."
3. Doplňovací návrh posl. Windirsche a druhů:
§ 9 budiž doplněn:
"Smlouva podléhá schválení ministerstva financí."
4. Pozměňovací návrh posl. Dietla a druhů:
V §u 10 buďtež slova "ministerstvu financí" nahrazena slovy "Národnímu shromáždění" a slova "na vědomí" buďtež škrtnuta.
5. Doplňovací návrh posl. Windirsche a druhů:
V §u 10 za slovy "na vědomí" budiž vloženo "a ke schválení".
6. Pozměňovací návrh posl. Dietla a druhů:
V §u 19, odst. 1, budiž škrtnuta lit. c) a budiž lit. d) přejmenována na lit. c).
7. Pozměňovací návrh posl. Dietla a druhů:
V §u 19, odst. 2, buďtež slova "zamezuje nebo ztěžuje" nahrazena slovy "zřejmě zamezuje" a místo slov "ministrem financí v dohodě s jinými příslušnými ministry" budiž vloženo "vládou".
8. Pozměňovací návrh posl. Windirsche a druhů:
Odst. 3 §u 20 nechť zní:
"Rozhodčí výbor se skládá z 3 členů jmenovaných vládou k návrhu ministra financí, vnitra a spravedlnosti a ze 3 členů z oné skupiny peněžních ústavů, k nimž patří stěžovatel. Z nich ustanovuje 2 členy skupina, 1 člena jmenuje stěžovatel. Poslední 3 členové se ustanovují od případu k případu."
Poslední věta zůstává beze změny.
9. Pozměňovací návrh posl. Dietla a druhů:
V §u 20, odst. 3, budiž po slovech "po návrhu ministrů financí, vnitra a spravedlnosti" vloženo "učiněném po slyšení svazů a jiných ústředí příslušníků".
10. Pozměňovací návrh posl. Windirsche a druhů:
V §u 21, odst. 1, místo slov "budiž uloženo na úrok u Zemské banky" stůjž "budiž uloženo u Zemské banky na úrok obvyklý pro dlouhodobé vklady".
11. Pozměňovací návrh posl. Dietla a druhů:
§ 27 nechť zní:
"Dosáhnou-li fondy výše, která podle § 12, odst. 1, je důvodem, aby vláda zastavila placení příspěvků, jest kuratorium povinno podati ihned zprávu Národnímu shromáždění."
12. Resoluční návrh posl. Windirsche a soudr.:
Všeobecný fond peněžních ústavů bude súčtován a spravován rozděleně podle národnostních poměrů přispívajících ústavů peněžních.
13. Resoluční návrh posl. Dietla a druhů:
Vláda se vybízí, aby, jmenujíc kuratorium (§ 7, odst. 2) a rozhodčí výbor (§ 20, odst. 3), náležitě přihlížela k vkladatelům podle návrhů jednotlivých politických stran.
B. K odst. 6 pořadu (osnova 4830):
14. Doplňovací návrh posl. Dietla a druhů:
§ 17 budiž doplněn tímto novým odst. 2:
"Zaměstnanci jsou trestni jen tehdy, když nejednali na rozkaz svého zaměstnavatele, jeho zástupce nebo svého představeného".
C. K odst. 7 pořadu (osnova 4837):
15. Pozměňovací návrh posl. Dietla a druhů:
V odst. 1 §u 13 buďtež škrtnuta slova "které zaměstnávají více než 25 zaměstnanců".
16. Doplňovací návrh posl. Dietla a druhů:
§ 17 budiž doplněn tímto novým odst. 5:
"Zaměstnanci ručí jen potud, pokud nejednali na rozkaz svého zaměstnavatele, jeho zástupce nebo svého představeného".
17. Pozměňovací návrh posl. Dietla a druhů:
V odst. 2 §u 18 budiž místo slov "ministerstvo financí" užito slova "vláda".
18. Pozměňovací návrh posl. Dietla a druhů:
Odst. 2 §u 21 budiž škrtnut.
19. Pozměňovací návrh posl. R. Chalupy, Trnobranského, dr. Noska, dr. Srdínka, dr. Matouška a soudr.:
§ 26, věta první a druhá nechť znějí:
"Revise [§ 21, odst. 1, lit. a)] provádí společenstvo zvláštním revisním oddělením. Představenstvo jmenuje přednostu i ostatní členy revisního oddělení; jejich služební poměr ke společenstvu upravuje se služební smlouvou. Jak přednosta revisního oddělení, tak jeho zástupce složí při nastoupení své služby do rukou ministra financí nebo jeho zástupce slib, že budou plniti svědomitě povinnosti uložené jim tímto zákonem. Odvolání přednosty a ostatních členů revisního oddělení může se státi jen se souhlasem ministra financí."
Ostatní zůstane podle zprávy výborové.