Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda: Kdo souhlasí s přečteným návrhem na úpravu §u 13, jak ji navrhují pp. posl. Dietl a soudr., prosím, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Je zamítnuta.

Kdo souhlasí s § 13 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. § 13 je schválen podle zprávy výborové.

O §§ 14 až 17 budeme hlasovati podle zprávy výborové.

Kdo s nimi souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. §§ 14 až 17 jsou schváleny podle zprávy výborové.

K §u 17 je doplňovací návrh pp. posl. Dietla a soudr.

Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

16. Doplňovací návrh posl. Dietla a druhů:

§ 17 budiž doplněn tímto novým odst. 5:

"Zaměstnanci ručí jen potud, pokud nejednali na rozkaz svého zaměstnavatele, jeho zástupce nebo svého představeného."

Předseda: Kdo souhlasí se vsunutím tohoto nového odst. 5 do §u 17, jak jej navrhují pp. posl. Dietl a soudr., prosím, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh je zamítnut.

K §u 18 je tu úprava, jak ji navrhují pp. posl. Dietl a soudr.

Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

17. Pozměňovací návrh posl. Dietla a druhů:

V odst. 2 §u 18 budiž místo slov "ministerstvo financí" užito slova "vláda".

Předseda: Kdo souhlasí s přečteným návrhem pp. posl. Dietla a soudr., prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je menšina. Je zamítnut.

Kdo souhlasí s § 18 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. § 18 je schválen podle zprávy výborové.

Teď budeme hlasovati o §§ 19 až 20 podle zprávy výborové.

Kdo s nimi souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. §§ 19 a 20 jsou přijaty podle zprávy výborové.

O §u 21, odst. 1 budeme hlasovati podle zprávy výborové.

Kdo s ním souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. § 21, odst. 1 je schválen podle zprávy výborové.

K odst. 2 §u 21 je návrh pp. posl. Dietla a druhů na škrtnutí, ale budeme hlasovati positivně podle zprávy výborové.

Kdo souhlasí s odst. 2 §u 21 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Odst. 2 §u 21 je schválen podle zprávy výborové a tím je současně zamítnut negativní návrh pp. posl. Dietla a druhů.

Teď budeme hlasovati o §§ 22 až 25 incl. podle zprávy výborové.

Kdo s nimi souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. §§ 22 až 25 incl. jsou schváleny podle zprávy výborové.

K §u 26 je návrh pp. posl. R. Chalupy, Trnobranského, dr. Noska, dr. Srdínka, dr. Matouška a soudr. Žádám, aby byl přečten.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

19. Pozměňovací návrh posl. R. Chalupy, Trnobranského, dr. Noska, dr. Srdínka, dr. Matouška a soudr.:

§ 26, věta první a druhá nechť znějí:

"Revise [§ 21, odst. 1, lit. a)] provádí společenstvo zvláštním revisním oddělením. Představenstvo jmenuje přednostu i ostatní členy revisního oddělení; jejich služební poměr ke společenstvu upravuje se služební smlouvou. Jak přednosta revisního oddělení, tak jeho zástupce složí při nastoupení své služby do rukou ministra financí nebo jeho zástupce slib, že budou plniti svědomitě povinnosti uložené jim tímto zákonem. Odvolání přednosty a ostatních členů revisního oddělení může se státi jen se souhlasem ministra financí."

Ostatní zůstane podle zprávy výborové.

Předseda: Kdo souhlasí s přečteným návrhem pp. posl. R. Chalupy, Trnobranského, dr. Noska, dr. Srdínka, dr. Matouška a soudr., za nějž se přimlouvá také pan zpravodaj, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh pp. posl. R. Chalupy, Trnobranského, dr. Noska, dr. Srdínka, dr. Matouška a soudr. je přijat. Tím odpadlo hlasování o §u 26 podle zprávy výborové.

Teď zbývá nám hlasováním rozhodnouti o zbývajících §§ 27 až 37, o nadpise zákona, o nadpisech jednotlivých částí a o úvodní formuli zákona podle zprávy výborové.

Kdo s nimi souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. §§ 27 až 37, nadpis zákona, nadpisy jednotlivých částí a úvodní formule zákona jsou schváleny podle zprávy výborové.

Tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu ve čtení prvém.

Čtení druhé navrhnu na pořad schůze příští.

Tím vyřízen je odst. 7 denního pořadu dnešní schůze.

Teď ve smyslu usneseného přesunutí dnešního pořadu přistoupíme k odstavci 3, jímž je:

Zpravodajem je p. posl. J. Černý ze strany republikánské. Ale pan poslanec je vážně churav, proto pověřuji referátem o této věci předsedu rozpočtového výboru, jímž je pan posl. Bradáč. Žádám ho, aby se ujal slova.

Zpravodaj posl. Bradáč: Slavná sněmovno! Vláda předložila osnovu zákona o zvláštním fondu, kterým se zmirňují ztráty povstalé z poválečných poměrů. Světová válka, která zanechala tolik bolestí ve veřejném životě, poškodila i v národním hospodářství celou řadu existencí a složek tak důležitých, že bylo nutno, aby vláda přemýšlela o tom, jak ztráty, ať už povstaly nezaviněně poválečnými poměry neb dokonce snad i někdy spekulacemi, upraviti, by byly snesitelně kryty a neotřásly právě tímto národním hospodářstvím státu.

Vláda zřizuje fond, který bude spravovati kuratorium, jehož sídlem je Praha. Spravovati fond bude kuratorium 17členné, z nichž předsedu, místopředsedu a 3 kurátory jmenuje vláda ze státních úředníků a jiných zájmově nezúčastněných kruhů jakožto své zástupce v kuratoriu po návrhu ministra financí, učiněném v dohodě s ostatními zúčastněnými ministry. Ostatní členy kuratoria jmenuje vláda po návrhu ministra financí, učiněném v dohodě s ostatními zúčastněnými ministry tak, aby byly v kuratoriu zastoupeny skupiny ústavů, vyjmenovaných v odst. a) až d) §u 2, každá třemi kurátory.

Velevážení pánové! Jsou-li určité námitky proti tomuto fondu, který má býti zřízen, pak nejsou do té míry oprávněny, jak se uvádí, neboť víme, že jde tu o 4 kategorie ústavů, které budou musiti správně pohlížeti na další vývoj hospodářských poměrů a budou musiti dbáti, aby bylo znemožněno jakékoli katastrofální zasáhnutí našeho národního hospodářství spekulacemi a event. ztrátami, které by tyto spekulace přivodily. Jestliže se vytýká, že v této věci snad jednostranně je postupováno, pak opětně my, kteří sledujeme vývoj našich národohospodářských věcí a specielně našich malých, ať družstevních či svépomocných institucí, tvrdíme, že jest správné, bude-li vláda moci tyto věci upravovati. Příspěvky, které musejí přinášeti ony 4 kategorie v osnově uvedené, jsou nám zárukou, že bude obezřetněji hospodařeno.

Obnos, který má stát ročně přinášeti a jenž je v § 12 vyjádřen 50 miliony Kč ročně, bude jistě bohatě, a řekl bych, velmi bohatě státu vrácen. Vývoj našich národohospodářských poměrů půjde jistě cestami správnějšími, neboť bude přímo kontrolovatelným se strany státu, který bude míti v kuratoriu, jež má býti zřízeno, přímý dozor. Jsme také naprosto bez obavy, že by jakýmkoli způsobem mohlo býti zneužito jmění fondu, neboť vláda v osnově pověřuje Zemskou banku, tedy jeden z nejlepších našich finančních institutů, aby obstarávala správu peněz těch jak po stránce národohospodářské a účetní, tak i kancelářské. Velevážení pánové! Rozpočtový výbor zkoumal tuto předlohu po stránce rozpočtové a národního hospodářství a usnesl se doporučiti ji velmi vřele poslanecké sněmovně ku přijetí. Lituji, že se nemohu přizpůsobiti některým návrhům se strany pánů podaným. Jeden z prvých návrhů je návrh p. kol. Holitschera, kterým se žádá, aby věc byla vrácena rozpočtovému výboru.

Rozpočtový výbor trval na tom, aby předloha dnes byla projednána, a usnesení tohoto výboru doporučuji slavné sněmovně.

Předseda (zvoní): Navrhuji ve smyslu usnesení předsednictva, aby rozprava o tomto 3. odstavci pořadu sloučena byla s rozpravou o odstavci následujícím, jímž je zpráva výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 4814), jímž se vláda zmocňuje převzíti pohledávky vzniklé z dodávek za dobu války (tisk 4827).

Je snad proti mému návrhu nějaká námitka? (Nebyla.)

Není tomu tak. Návrh můj je přijat.

Přistoupíme tedy k odst. 4 pořadu, jímž jest:

Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan posl. Remeš, jemuž dávám slovo.

Zpravodaj posl. Remeš: Slavná sněmovno! Projednávaná předloha, jíž se dává vládě zmocnění k převzetí pohledávek vzniklých za doby války, je součástkou souboru osmi osnov, jimiž se mají zlikvidovati ještě některé důsledky války, dotýkající se citelně našeho hospodářského života, a udělati čisto na stole.

Předlohu nutno proto také posuzovati s hlediska národohospodářského, nikoliv se stanoviska náhrady škody. Válečných škod nelze nahraditi. Nestačila by na to finanční potence státu a nedostává se ani možnosti fysické. Státu však musí záležeti na tom, aby hospodářské podnikání nebylo podvazováno a ve vývoji zastavováno. Na chodu továren a dílen spočívá existence dělníků, úředníků, živnostníků právě tak, jako život samosprávných svazků i samého státu. Tyto důvody vedly také vládu k předložení osmi zmíněných finančních návrhů, mezi něž patří i předloha o převzetí pohledávek vzniklých za doby války, za dodávky bývalému státu rakouskouherskému. Pohledávky ty povstaly následkem státního převratu za bývalým erárem rakouským, uherským i za společným erárem. Representují částku okrouhle 700 milionů Kč a podílí se na nich kolem 3.000 účastníků částkami menšími i stamilionovými. Pro některé z těchto podniků znamená to samozřejmě vázání, ale také citelné oslabení provozovacího kapitálu tou dobou tak drahého. Podle ustanovení posledního odstavce článku 205 mírové smlouvy Saint-Germainské a článku 188 mírové smlouvy Trianonské mají povinnost zaplatiti tyto dluhy vlády rakouská a uherská. Dosud však žádná z nich své povinnosti nesplnila. Rovněž tak brání se vyrovnati dluh ten pomocí clearingu z těch důvodů, že clearingem lze vyrovnati toliko pohledávky a závazky soukromoprávní, kdežto zmíněné pohledávky lze pokládati za dluh veřejno-právní.

Náš stát přistoupil od převratu již po druhé, minulého týdne a tentokráte k definitivnímu řešení otázky válečných půjček. Je tedy věcí spravedlnosti, jestliže zastavujeme se i u pohledávek vzniklých z práce a dodávek zboží. Vláda, vedena jsouc důvody národohospodářskými, rozhodla se předložiti sněmovně návrh zákona, podle kterého má stát ve formě cesse tyto pohledávky převzíti.

Přes to, že tito věřitelé Rakouska a Uherska slevili již z původních pohledávek polovičku, nelze poskytnouti úplné náhrady ani v této snížené míře. Lze učiniti jen to, čeho nevyhnutelně vyžadují tyto ohledy národohospodářské. Valnou část břemene vzniklého z tohoto titulu i pro budoucnost budou musiti nésti dotčené podniky. Neuhrazený zbytek nebudou ovšem moci, se zřetelem na výsledky bilanční a z nich plynoucí důsledky jak pro ně, tak pro stát a samosprávné celky, odepsati najednou, nýbrž postupně, snad asi v desíti letech.

Převzetím pohledávek nevzdává se stát náš práva později uplatňovati proti Rakousku a Uhersku nároky na zaplacení těchto pohledávek. I když tedy převzetí děje se ve formě cesse, přece jen je nutno jaksi pokládati vydané papíry za zálohy na dotčenou pohledávku.

Někteří pánové v opravných návrzích, které jsou předloženy zároveň k jednání a k nimž zaujmu své stanovisko, projevují starost o to, co se stane v tom případě, když stát uplatní tento převzatý nárok a dostane za původní pohledávku více, než za ni sám dal. V tom směru jsem zmocněn finanční správou státní prohlásiti, že podaří-li se skutečně prosaditi u reparační komise, že budou tyto pohledávky plně od reparačních povinností odpočítány, pak nebude státní správa zajisté váhati, těmto původním věřitelům vhodným způsobem nahraditi to, oč se tímto způsobem státní správa, jak se někteří pánové domnívají ve svých návrzích, případně snad obohatila. To je věc samozřejmá a je to příkazem veřejné morálky, aby v takovém případě, kdy by stát došel plné úhrady, nahradil původním věřitelům to, nač měli proti bývalému státu nárok.

Co do výše náhrady doporučila vláda ve svém návrhu vydati na převzetí pohledávky 3% neslosovatelné dluhopisy v poměru 50 Kč jmenovité hodnoty ku 100 K pohledávky k původním tedy 100 K rakouským. Rozpočtový výbor přihlížeje k tomu, že dluhopis ten pravděpodobným kursem nebude representovati ani 10% původní pohledávky a že naproti tomu držitelům titrů válečných půjček dostává se 75% náhrady nominální hodnoty, ačkoliv stát vůbec není povinen k jejich převzetí, usnesl se za souhlasu zástupců vlády na tom, aby dluhopisy tyto byly slosovatelné a v 90 letech umořitelné, počínaje dnem 1. dubna 1935, jak je tomu obdobně u válečných půjček honorovaných v souvislosti se IV. státní půjčkou. Převod pohledávek na stát není povinný a může býti proveden jen po předchozí žádosti, podané do 6 měsíců ode dne platnosti zákona. Poněvadž převzetí pohledávky neděje se na základě občanského práva, nýbrž podmínky převzetí upravují se jedině tímto zákonem, jsou vyloučeny případné spory z pořadu práva. Převzetí je osvobozeno od poplatků. Zákonem ukládá se věřiteli povinnost, vydati finanční správě všechny právní a zjišťovací prostředky, aby převzatá pohledávka mohla býti uplatněna. Postoupením pohledávky převádí věřitel na stát veškerá práva z pohledávky a nemá se své strany naproti státu žádných jiných nároků ani povinností kromě těch, které plynou z tohoto zákona.

Návrh týká se oněch pohledávek, které povstaly od 28. července 1914 do 28. října 1918. Nárok na výhody plynoucí z tohoto zákona mohou účelně uplatniti toliko českoslovenští státní občané, kteří od převratu trvale bydlí v tuzemsku. Pokud jde o osoby právnické, vyžaduje se tuzemské sídlo a hospodářské vedení do 1. července 1924 podle zákonů nostrifikačních č. 417 z r. 1919 a č. 12 z r. 1920 anebo aspoň do té doby, kdy za přenesení sídla zažádal. Ustanovení o sídle platí též i pro ony společnosti obchodní, kterých podle převládajícího mínění nelze pokládati za osoby právnické, tedy zvláště pro veřejné obchodní společnosti. V těch případech je úplata resp. záloha omezena na tu míru, kterou jsou zúčastněni na společnosti společníci vyhovující podmínkám vyžadovaným pro osoby fysické.

Jinou podmínkou převzetí pohledávky je, že tato byla přihlášena k dávce z majetku. Rovněž totožnost původního a dnešního věřitele je přední nutností pro převzetí pohledávky. Vyloučeny jsou zásadně pohledávky, u nichž nastala změna v osobě věřitelově. Návrh zákona má na mysli poskytnouti úplaty resp. zálohy jen v případech, kde podnikateli za dodávky nedostalo se již jiné protihodnoty. Rozumí se, že vláda musí pečlivě zkoumati každou přihlášku a nutné pomoci poskytne jedině tam, kde to výrobní a hospodářská potřeba nezbytně odůvodňuje. Nabytí pohledávky posloupností nevylučuje uplatnění nároku, ovšem jde-li o osoby náležitě legitimované. Také fuse nemůže býti pokládána za důvod k vyloučení z nároku. Rovněž tak pohledávky vzniklé z dodávek financovaných peněžním ústavem nejsou vyloučeny z převzetí. Státu je vyhrazeno právo podle §u 6 dotčené předlohy zadržeti dluhopisy onomu věřiteli, za nímž má stát pohledávku z daní, poplatků nebo jiných dávek, na krytí takovéhoto pohledávání. Pro tyto případy bude vládním nařízením stanoven kurs, podle kterého budou papíry pro krytí podobné pohledávky přepočítány.

Rozpočtový výbor projednal tuto osnovu zákona ve své schůzi 5. září t. r. a usnesl se na tom, doporučiti ji plénu sněmovny ve znění ve zprávě obsaženém k ústavnímu schválení.

K předloze byly v plénu sněmovny předloženy některé pozměňovací návrhy, k nimž jsem povinen zaujmouti stanovisko, pokud mám návrhy v ruce. Je to především nejširší návrh p. posl. dr. Holitschera a soudr., který navrhuje, aby osnova vrácena byla výboru rozpočtovému. Nevidím důvodů, pro které by sněmovna návrhu tomuto měla vyhověti, a to z té příčiny, poněvadž výbor rozpočtový předlohu vládní projednal velmi podrobně do všech důsledků bez jakýchkoli zmatečností, a mám za to, že by na svém stanovisku nemohl naprosto ničeho měniti. Proto nemohu slavné sněmovně přijetí tohoto návrhu doporučiti a navrhuji jeho zamítnutí.

Dále je tu návrh p. kol. Patzela a soudr. k §u 2, aby v odst. 2 bylo škrtnuto: "a že bydlí od té doby nepřetržitě v tuzemsku". Tento návrh p. kol. Patzela nemohu doporučiti k přijetí, poněvadž osnova má na mysli poskytnouti hospodářskou pomoc domácím podnikům za tím účelem, aby mohly vyráběti a netrpěly ve svém provozu.

Je pochopitelné, že nemá náš stát žádného zvláštního zájmu na tom, aby nějakému občanu, který bydlí za hranicemi, nebo jeho podniku pomáhal svými penězi k prosperitě. To není v intencích státu, a proto musím doporučiti zamítnutí tohoto návrhu pana kol. Patzela.

K §u 4 navrhuje pan kol. Patzel tyto změny:

V §u 4, odst. 1 budiž číslice 3% nahrazena číslicí 3 1/2 %.

V odst. 1 buďtež slova "v poměru 50 Kč jmenovité hodnoty dluhopisů" nahrazena slovy "v poměru 100 Kč dluhopisů za 100 K pohledávek".

Také tohoto návrhu nemohu doporučiti k přijetí, poněvadž v návrhu vládním, změněném výborem rozpočtovým, byla stanovena krajní možnost státu.

Pan posl. Patzel činí dále k §u 4 eventuální návrh pozměňovací tohoto znění: Bude-li zamítnut návrh k §u 4, navrhujeme, aby slova "v poměru 50 Kč jmenovité hodnoty dluhopisů" byla nahrazena slovy "v poměru 75 Kč jmenovité hodnoty dluhopisů za 100 K pohledávky."

Navrhuji zamítnutí tohoto návrhu z důvodů předešlých.

Další pozměňovací návrh k §u 4 podává pan posl. inž. Kallina v tomto znění:

V §u 4, odst. 1 budiž číslice 3% nahrazena číslicí 4%.

Navrhuji zamítnutí z důvodů již oznámených.

K témuž paragrafu navrhují kol. posl. Kostka, dr. Kafka a soudr. tuto změnu:

První věta §u 4 má zníti: "Za převzatou pohledávku až do další zákonné úpravy budou dány . . . . .".

Návrh tento stává se bezpředmětným vzhledem k tomu, co jsem byl právě prohlásil, že se rozumí samo sebou pro ten případ, uplatní-li náš stát naproti Rakousku a Uhersku nároky u větší míře, nežli v jaké přebírá a úplatou vyrovnává pohledávky původních věřitelů, že nalezne jistě vhodnou formu, kterou vyrovná případné diference.

K §u 6 navrhuje pan kol. inž. Kallina tuto změnu:

§ 6 budiž škrtnut a nahrazen tímto zněním:

"Tyto dluhopisy musí býti přijímány k placení daní a poplatků, a to v jmenovité hodnotě."

Návrhu tohoto nemohu doporučiti ku přijetí z důvodů zásadních, poněvadž bychom to museli také u všech ostatních dluhopisů dělati.

K §u 8 navrhuje p. kol. Patzel tuto změnu:

Odst. 2 § 8 budiž škrtnut a nahrazen tímto novým zněním:

"Vyúčtuje-li později Československá republika s reparační komisí převzaté pohledávky, vyhrazuje se další náhrada věřitelům bývalé vojenské správy zvláštnímu zákonu."

Také tento návrh pokládám za bezpředmětný z důvodů, které jsem zde již uvedl.

Konečně pan kol. inž. Kallina a soudr. navrhují, aby odst. 2 §u 8 celý byl škrtnut.

Navrhuji zamítnutí úpravy navrhované panem kol. inž. Kallinou, a to z těch důvodů, poněvadž není možno sněmovně udělati zákon, který by umožňoval množství případných sporů. Ustanovení, o něž jde, je do předlohy dáno právě za tím účelem, aby se stát podobných sporů vyvaroval.

Doporučuji slavné sněmovně, aby osnovu zákona přijala tak, jak se na ní usnesl výbor rozpočtový. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu společnou pro oba odstavce, jak to bylo sněmovnou usneseno.

Ke slovu jsou dosud přihlášeni: na straně "proti" pp. posl. Warmbrunn, inž. Kallina, dr. Luschka, Patzel, dr. Holitscher, V. Mark; na straně "pro" R. Chalupa, dr. Hajn, Horák, dr. Gagatko.

Než udělím slovo prvému řečníku, navrhuji podle usnesení presidiálního řečnickou lhůtu 25minutovou.

Je snad proti tomu nějaká námitka? (Nebyla.)

Námitek není. Návrh můj jest přijat.

Dávám slovo prvému řečníku zapsanému na straně "proti", jímž je p. posl. Warmbrunn.

Posl. Warmbrunn (německy): Dámy a pánové! V době, kdy po dlouholetém stlačování mzdy a ustavičném zhoršování živobytí pracujících vrstev přikvačila na nás, řekl bych, přímo jako prudký příval neslýchaná vlna drahoty, parlament si krátí čas tím, že vyřizuje celou sbírku finančních návrhů shodujících se zcela zřejmě v tom, že rozdávají majetným milionové dary - to jest jejich podstatný smysl - a představují soustřeďování kapitálu. Myslím, že kdyby v tom měl býti úmysl, provokovati dělnické masy ztrýzněné politickými šikanami a stoupající bídou, výběr zákonných návrhů nemohl by býti proveden rafinovaněji, než se to stalo touto sbírkou návrhů. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)

Avšak koruna v tomto směru náleží vládnímu návrhu, který má číslo 4814, v němž se dostává vládě zmocnění, aby honorovala pohledávky z válečných dodávek vzniklé v době války, tedy od 28. července 1914 až do 28. října 1918. Tedy, oč zde běží? Oč běží v době největší bídy, stoupající drahoty, politického šikanování pracujícího obyvatelstva? O odškodnění a zaplacení válečným dodavatelům! V době tak zvané konsolidace poměrů, kdy mimo všechny útoky na životní míru pracujících mas mají býti do chleba míšeny otruby, v době, kdy vláda pomýšlí na snížení počtu zaměstnanců a omezení jejich příjmů, poněvadž již nemůže sehnati peněz, v takové době uvolňuje se téměř na 700 milionů - tolik bude návrh vyžadovati a bude to pravděpodobně ještě více - jen aby byla úhrada pro tento jeden návrh. Tedy z veřejných peněz se odejme 700 milionů, aby byli uspokojeni různí velkododavatelé šrapnelů, děl a ostatního válečného materiálu. Podle mého mínění nebyl zde ve sněmovně na lavicích hned takový návrh jako tento, který tak vyzývavým způsobem ukazuje dělníkům, že vláda zcela otevřeně drží s bohatými a nejbohatšími, že je vládou třídní. Zde běží skutečně o odškodnění velkých peněžníků, o odškodnění sloupů rakouského militarismu, o zaplacení těm, kdož chtěli válku vydržeti až do konce a válečným zbohatlíkům největšího kalibru. Jest také příznačné, že návrh neobsahuje nikde hoření hranice pro odškodnění; kdežto na př. při návrhu o válečných půjčkách nacházíme přece jen jakési omezení v ustanovení, že půjčka nesmí převyšovati 100.000 korun a podmínkou odškodnění jest majetek ne přes 25.000 Kč, válečným dodavatelům se vyplatí všechno bez jakéhokoli omezení, co se týče majetku, a bez jakéhosi omezení sumy. Jestliže § 7, který mluví o převzetí pohledávek, praví, že o pohledávce věřitelově, kterou má přihlásiti do 6 měsíců od počátku působnosti tohoto zákona, rozhoduje ministerstvo financí, víme, že ministerstvo financí - vždyť je známe z praxe, víme, v jakých je rukou - že toto ministerstvo samozřejmě nezpůsobí bolest velkým věřitelům, zejména ne těm, kteří přenesli svou pohledávku na některou banku živnokoncernu; to se rozumí samo sebou. Ministerstvo financí rozhoduje zde - a to je velmi pozoruhodné - samostatně o platnosti pohledávky, která s jejich strany žádným paragrafem není přesněji formulována. Jen v §u 8 se praví, že přesnější ustanovení se ponechávají opět prováděcímu nařízení. To jsou důležitá slova. Tedy to, co je v zákoně nejdůležitější a nejpodstatnější, zase není řečeno v zákoně, nýbrž v prováděcím nařízení. Vedle toho ještě právní poměry - a to je věru to nejkrásnější - mezi válečným dodavatelem a státem podle tohoto zákona nejsou občanskými právními záležitostmi, a všechny spory, jež by mohly vzniknouti, jsou vyloučeny z pořadu práva. Kdyby v tomto zákoně neběželo o tak ožehavou a řekl bych přímo nebezpečnou látku, museli bychom se již z důvodů čistě zákonné techniky co nejostřeji ohraditi proti tomuto způsobu dělání zákonů. Jestliže však uvážíme, že zde bude běžeti o rozhodování o milionových pohledávkách z nejvýznačnějších válečných dodávek - ještě jednou zdůrazňuji, z nejvýznačnějších válečných dodávek - že toto rozhodnutí vydá několik úředníků, de facto však na konec jen jeden jediný, k tomu s vyloučením případného soudního rozhodování, divím se opravdu udatnosti sociálně-demokratických kolegů v koalici, kteří setrvali při tomto návrhu a neutekli od něho. Zajímavá je konečně i četba důvodové zprávy, která se v dalším ani dost málo nesnaží třebas jen slůvkem podati veřejnosti mravní odůvodnění nebo podepříti mravní oprávnění návrhu, kdežto jinak na př. každý návrh ministerstva sociální péče, běží-li o nějakého žebráka, o několik krejcarů pro pracující obyvatelstvo nebo o péči o invalidy, jest opatřen vytrvalým odůvodněním oprávněnosti a nutnosti návrhu. Zde se dostává odměny válečným dodavatelům starého Rakouska, tedy vlastně dodavatelům nepřátelského státu se samozřejmostí, která říká opravdu mnoho. Tento návrh ukazuje, že právě mentalita vlády a celého vládního ústrojí, jakož i parlamentu náleží jen jedné třídě a jejich péče se obrací jen k těm, kteří z bídy a nouze jiných vždycky jen vydělávali, k oné třídě, pro niž zabíjení a umírání jiných bylo vždycky jen zdrojem nejneslýchanějších prospěchů. Tato mentalita má ovšem zcela opačné právní vědomí než masa dělníků. Kdo se ptá statisíců válečných invalidů, jak velké jsou jejich pohledávky proti vládě a společnosti? Kdo se ptá tisíců žen a dětí, které musily vydati živitele, po případě otce, jak vysoké jest jejich odškodné? Jak směšná jest naproti tomu námitka, že se válečným dodavatelům provádějí také citelné škrty jejich pohledávek, nebo že snad miliony jsou přímo nebo nepřímo k dobru zas zaměstnancům. Vždyť celý svět ví, že tyto škrty u válečných zbohatlíků byly již dávno při kalkulaci napraveny a že při konjunktuře poměrů, kdy byla naprostá anarchie ve tvoření cen a kdy tito dodavatelé sami prováděli s cenami neomezenou diktaturu, tyto tak zvané škrty, které se jim nyní činí, jsou již dávno mnohonásobně v jejich kapse.

Návrh, jako je tento, který tak zřejmě odporuje právnímu cítění převážné většiny obyvatelstva a který tak výrazně projevuje třídní sklon nynějších zákonodárců, nejen že odmítáme, nýbrž potíráme jej, poněvadž v době největší tísně a do nebe volající bídy pracující masy přímo uráží. Budeme také hlasovati proti tomuto, jakož i proti druhému návrhu. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. R. Chalupa.

Posl. R. Chalupa: Slavná sněmovno! Není potřebí ztráceti mnoho slov, že předloha, o níž dnes se jedná, o zvláštním fondu pro zmírnění ztrát utrpěných ve válce a po válce, není nikterak naším ideálem. Nejlépe by bylo, kdybychom nemusili vůbec o ní jednati. Zejména byli bychom velmi neradi, abychom upadli v podezření, že schválením této předlohy dáváme také souhlas k tomu, co úpadku některých ústavů předcházelo.

Předloha podle našeho soudu je východiskem nouzovým, nutným opatřením proti větším škodám. Nejde nám tu o banky, nýbrž o drobné vkladatele, o nutný klid a možnost dalšího podnikání, jde o zaměstnanost a zabránění dalšího utrpení pracující třídy. Nutno však k důvodům ve zprávě uvedeným připojiti i jeden velmi závažný, totiž lehkomyslnost, neodpovědnost, ba co více, zločinnost, s jakou některé podniky byly vedeny. Předloha jednající o všeobecném fondu v §u 16 má trestní ustanovení pro nedbalé funkcionáře ústavu, totiž: "Kuratorium je také oprávněno až do výše poskytnuté výpomoci vymáhati na odpovědných činitelích náhradní nároky ústavu." Ustanovení takového v této předloze postrádáme. Bylo by tedy spravedlivo, aby jmění funkcionářů upadnuvších bank a také jejich příbuzných bylo podrobeno bedlivému šetření v tom směru, zda vzrůst uvedeného jmění není ve spojení se zkázou podniku. Státní správa došla k poznání, že, třebas i se značnými vlastními obětmi, nutno přispěti k ozdravění hospodářského života, především k upevnění našeho peněžnictví a zabezpečení podnikání všeho druhu. Zdá se však, že při této práci záchranné nedbá nebezpečí vlastního, totiž, že chod státní správy ohrožen je zchudnutím a vyčerpáním státního úřednictva a zřízenectva, což je rovněž důsledkem neuspořádaných poměrů válečných a poválečných. Toto přehlédnutí může býti osudné nejen pro dočasné vlády, ale především pro existenci tohoto státu. Československá republika m ve svých službách přes 342.000 úředníků a zřízenců, kteří prošli strašlivým utrpením válečným a poválečným, a celé úsilí státní pomoci soustřeďovalo se pouze na minimum, aby se poskytla možnost pouhého přežití, zachování života v nejhorších dobách. O nějakém urovnání a zahlazení škod nemůže býti řeči.

Ptám se při této příležitosti, když stát poskytuje štědrou podporu rozvrácenému hospodářství bank a průmyslových podniků, co učiní na sanování desítitisíců rodin úřednických a zřízeneckých? Co učiní v tom dravém přívalu drahoty všech životních potřeb, co učiní, aby zaměstnanci státu byli vybaveni z dluhů, aby, zbaveni všech tíživých starostí a závislosti na svých věřitelích, mohli pracovati jen pro svého zaměstnavatele, pro stát? Odpověď na tyto otázky musí býti nevyhýbavá, jasná. Žel, nebylo zde dosud potřebné odvahy říci, jak si vláda představuje řešení jedné z nejnaléhavějších otázek, reformu státní správy. A to jest je dna ze základních chyb, na niž se věsí nové a nové. Vše, co bylo vykonáno v tomto směru v 6 letech naší samostatnosti, je dílem pro nejbližší dny a týdny, východisko z nouze a jen nuzné. Problém uspořádání a vybudování účelné a dobré státní správy stává se den ze dne obtížnější. Staré požadavky různých oborů státní správy - namnoze se křižující - postrádají jednotného vedoucího hlediska. A tak naříká se na jedné straně na drahou státní správu, aby byly odráženy spravedlivé požadavky státních zaměstnanců - na druhé straně však se opravdově ničeho nečiní k zlepšení a ulehčení státní správy. Politické strany jsou si toho dobře vědomy a mají dobrou vůli pomoci - což není již možno říci o činitelích rozhodujících ve státě. My máme dnes několik návrhů služební pragmatiky, ale ani jediného návrhu vládního. Poslední dobou opět proskakují zvěsti, že vláda chystá se k větší úpravě poměrů státního zaměstnanectva. Dočítáme se v novinách, že to bude úprava podle vzoru rakouského - ale poslanci této sněmovny jsou již takovou "quantité négligeable", že o tom věděti nemusí, leda až v poslední chvíli, poněvadž taková předloha, která se týká osudu téměř milionu lidí, počítáme-li příslušníky rodin státních zaměstnanců, má býti hotova v několika dnech, ba hodinách.