Byly proneseny také v té věci námitky. Tvrdilo se, že toto rozvrstvení břemen přináší demokracie. Myslím, že by nebylo chybnějšího výkladu, nežli je tento. Demokracie přináší stejná práva a ukládá stejné povinnosti, tedy opak toho, co bylo řečeno.
O daních platí totéž, co o jiných výdajích, totiž jaká je proti nim protidávka. V tom směru není žádná daň drahá, která zpět přináší poplatníkovi kulturu, zdraví, bezpečnost, blahobyt a ochranu slabých. V tom směru v našem rozpočtu ovšem nemůžeme zjišťovati, že skutečně způsob opatření příjmů a také jejich využití směřoval na věci nejlepší a nejpotřebnější. Nicméně za daných okolností je velmi prospěšný rozdíl v tomto směru mezi starým rakouským rozpočtem a rozpočtem naším. Nevzdáváme se dalšího boje o zlepšení, ale vědomi povinností, jež máme k dělnému lidu a k tomuto státu, s jehož existencí pracující lid jest spojen, budeme pro rozpočet hlasovati. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. dr. Hnídek.
Posl. dr. Hnídek: Slavná sněmovno! V rozpočtu ministerstva financí, který právě teď projednáváme, je vlastně klíc k celému rozpočtu. V rozpočtu ministerstva financí totiž jsou zdroje, ze kterých hradí ostatní resorty své výdaje. A rozpočet se má sestavovati, jak už zde bylo mnohokráte řečeno, podle toho, jaké jsou příjmy. A ten rozpočet je řádně sestaven a svědčí o řádném hospodářství státu, kde výdaje odpovídají příjmům.
V prvních letech naší republiky jsme to dělali naopak. My jsme dělali příjmy podle výdajů. A tu samo sebou se rozumí, že takový rozpočet nemohl svědčiti o řádném hospodářství státním atd. Dnes ovšem sestavujeme rozpočet jinak, jak jsem již řekl. Dnes vydáváme tolik, abychom vystačili s příjmy, a škrtá se tolik, aby výdaje odpovídaly příjmům. Ovšem samo sebou se rozumí, že také škrty mají své meze a že by nebyly na místě škrty v položkách, které jsou položkami produktivními, tedy že jistě můžeme škrtati v rozpočtu při položkách neproduktivních, ale při produktivních tyto škrty by přinesly více škody, nežli užitku. Přes to, že byl náš rozpočet pečlivě sestaven a že hledělo ministerstvo financí uvésti do jisté míry rovnováhu do našeho rozpočtu, přece jenom nepodařilo se to úplně a objevil se tam deficit. Ovšem tento deficit je daleko menší, nežli deficit z let minulých, a je potěšitelno, že tento deficit se rok od roku menší a samo sebou se rozumí, že rozpočet pak ovšem je menší také.
S deficitem musí počítati každý začátečník hospodář, musí s tím počítati také stát a tím spíše stát mladý, stát nový. Deficit hlavně v dobách poválečných je něco docela přirozeného, není nic neobyčejného, a neshledáváme se s ním snad jen u nás, najdeme ho také ve státech jiných, ve státech snad hospodářsky ještě lépe řízených, než u nás. Cifry našeho rozpočtu svědčí, že tento rozpočet není fingovaný, že je reálný, že spočívá na reálných číslicích. Nemusíme se tedy s tímto rozpočte nějak schovávat, nebo za něj se stydět; svědčí o snaze řádně hospodařit. Proto tím trapněji dotýká se nás kritika ciziny, která za těch 5 let existence našeho státu se přesvědčila o schopnosti a snaze hospodařit a to za cenu těch největších obětí. Mám totiž zde na mysli článek anglického časopisu "Times" z minulého týdne. Tento článek anglického časopisu "Times" kritisuje naši finanční situaci a kritisuje ji velmi pesimisticky. Kritisuje naše vyjednavače o zahraniční půjčku v Anglii a udává jako podmínku půjčky rovnováhu našeho rozpočtu a přál by si pisatel tohoto článku užší spolupráci se succesorními státy. Pro Československo bylo by prý dobré, kdyby se podrobilo odborné kontrole ciziny. Nemůžeme jistě tento článek snad bráti příliš tragicky, ale nesmíme ho také podceňovati a to právě proto, poněvadž se objevil v tak vážném časopisu, jako je anglický časopis "Times". Především budiž mi dovoleno ohraditi se proti radě, abychom se podrobili finanční kontrole jako Rakousko, Německo, Maďarsko. Proč byla dána kuratela Německu, Rakousku a Maďarsku? Kuratela byla dána proto, poněvadž v těchto státech neměli dobré vůle a neměli také schopnosti dáti své finanční hospodářství do pořádku. V Německu schválně hospodařili tak, aby měli velký deficit v rozpočtech, dávali velké sumy, schválně tam nepředpisovali daní, Němci skoro neplatili daní, a rozpočty byly sestavovány takovým způsobem, aby Německo dokázalo, že nemůže platiti, že nemůže platiti reparací. Zde se narazilo na zlou vůli Německa, tedy Německo nemělo dobré vůle pořádně hospodařit; proto dostalo kuratelu. V Rakousku nedovedli řádně hospodařit, tam bylo také hospodářství od 5 ke 4, proto dostalo Rakousko kuratelu. Rovněž tak tomu bylo v Maďarsku, kde ani nedovedli, ani nechtěli řádně hospodařit. Tedy v těchto státech byla kuratela Dohody něčím zcela přirozeným. Kuratela se dává jednak marnotratníkům, jednak bankrotářům. My jsme ale dosud dokázali, že chceme řádně hospodařit a také řádně hospodařit dovedeme. My jsme přinesli ty největší oběti a bude-li třeba, pro svůj stát přineseme tyto oběti ještě. Mezitím co v Německu, jak jsem již řekl, neplatili skoro žádných daní, my jsme v pravém slova smyslu pod tíhou daní se prohýbali. U nás proti předválečným dobám zvýšila se poplatnost na 1 hlavu průměrně 17kráte, tedy my jsme se přiblížili poplatnosti poplatníků anglických a francouzských co se týče daní. My jsme přinesli největší oběti, bylo viděti, že máme nejlepší vůli, abychom řádně hospodařili ve státě a že dovedeme řádně hospodařiti. Toho je důkazem hospodářská bilance našeho státu, která je aktivní. Zde celá veřejnost, celý svět se může přesvědčiti, že máme schopnosti a dovedeme řádně hospodařiti. Deficit, který objevuje se v našem rozpočtu, je stále menší a menší a rok od roku klesá. Obtíže finanční má každý stát, nevyjímaje ani Anglii. Musíme tedy nabídku kurately odmítnouti co nejrozhodněji. Jdu tak daleko, že ji musím odmítnouti jako národní urážku.
Ale nyní musím se ptáti, kdo a co je za tímto článkem. Může býti snad za tímto článkem bursovní spekulace, může za ním býti inspirace z Rakouska a Maďarska anebo může tento článek vyjadřovati zbožné přání některých anglických kruhů, které do dnes nemohou zapomenouti starého Rakouska. Tyto kruhy - a jistě jsou to vážné kruhy - jsou i dnes austrofilské. Proto snad můžeme viděti z tohoto článku snahy těchto austrofilů.
Co se týče prvních, totiž bursovní spekulace, myslím, že by bursovní spekulace, bursovní manévr jistě selhal, poněvadž dnes celá veřejnost ví, v jaké jsme situaci hospodářské, ví o naší hospodářské potenci, ví, že ten manévr bursovní by selhal. Jistě, že jsou v Anglii tak chytří, aby věděli o hospodářské situaci našeho státu.
Co se týče spolupráce, na kterou naráží dotyčný článek, když říká, že má náš stát pracovati v užší spolupráci s nástupnickými státy, tedy s Maďarskem a Rakouskem, tedy pod tím se může skrývati všelicos. Může se pod tím skrývati celní unie, může se pod tím skrývati podunajská federace atd. atd. Ale přece veřejnost evropská ví, že naše republika dokázala svoji životnost a že nikdo nepůjde do jařma, ze kterého se právě vyzul. Rok 1526 začal také dosti nevinně, začal volbou Ferdinanda I. Náš stát neměl tehdy docela nic společného s Rakousy, byla to čistě personální unie, ale postupem času jsme se dostali až k těm nejhorším dobám. My jistě nepolezeme do pasti, kterou by nám snad mnozí austrofilové přáli.
Zbývá jen ta eventualita, že snad ten časopis byl inspirován určitými kruhy z Maďarska anebo z Rakouska. To je přirozené, poněvadž Maďarsko a Rakousko má kuratelu, kdežto my jsme takovou oasou v Evropě, takže jsou žárliví na naše postavení a přáli by si, aby něco podobného, co oni mají, potkalo také nás, abychom také my musili pod kuratelu. Samo sebou se rozumí, že zůstane při tomto zbožném přání. My chceme s nimi žíti v přátelství, my nechováme žádných agresivních úmyslů proti nim, ale abychom toužili po bližším soužití s nimi, jako tomu bylo před rokem 1918, toho jsme dalecí. Proto znovu musíme odmítnouti rady, které nám byly dávány v dotčeném článku časopisu "Times".
S finančním hospodářstvím souvisí také otázka měny. O této otázce měnové bylo mluveno v jedné z předešlých schůzí této slavné sněmovny; ale bylo mluveno způsobem, kterého musíme litovati. Nebylo mluveno s tou vážností, které zasluhuje otázka tato; tak důležitá pro existenci našeho státu a prosperitu milionů našich občanů. Máme-li mluviti o této otázce, musíme jistě o ní mluviti s tou největší vážností a také u vědomí důležitosti a dosahu cele této věci. Mluví se mnoho o deflaci, inflaci, devalvaci atd. Co se týče deflace a inflace, musíme mluviti o této věci docela objektivně, ne podle toho, komu přinesla l prospěch nebo škodu. O deflaci a inflaci musíme mluviti se stanoviska státu. Musíme se tázati, přinesla-li deflace nebo inflace prospěch státu. Co se deflace týče, jistě měla za následek hospodářské otřesy v mnohých odvětvích našeho hospodářského života. Natropila jistě mnoho škody, ale výsledky tohoto deflačního finančního hospodářství dokazují, že tato deflace byla u nás přece jen nutná. V Německu inflace ožebračila nejširší vrstvy lidové. Byla to nesvědomitost, se kterou činitelé německé vlády přistoupili k zaplavení papírovými penězi Německa. Onen cíl, o němž jsem právě mluvil, měl ukázati, že Německo nemůže platiti reparace. U nás deflace pro přechodnou krisi dokázala života schopnost státu a učinila náš stát opravdu oasou v hospodářském životě ve střední Evropě. Stálo nás to mnoho obětí,-ale práce nebyla nadarmo. Dnes se objevují zase snahy jednak po deflaci, jednak po inflaci, nebo po devalvaci. Dnes máme ustálenou valutu a bylo by nebezpečným sáhnouti k nějakému experimentu s naší korunou, ať je to směr nahoru nebo dolů. Mluví se o devalvaci. Co znamená devalvace? To je přeměna dnešní jednotky v jednotku novou v určité relaci, na př. 6:1. Ale věc není přece tak jednoduchá, aby se zdálo, že se zde operuje jen číslicemi" že je to jedno, řeknu-li 6 Kč nebo 1 fr. O ne, ta věc není tak jednoduchá, v Německu také provedli devalvaci, jednoho bilionu k jedné marce rentové. Tato devalvace nebyla jen jednoduché přeměnění cifer, ale objevila se v cenách. Tam nebyl poměr cen k poměru devalvace. Jinými slovy, nedostalo se tam po provedené devalvaci zboží za 1 marku rentovou tolik, jako za bilion marek papírových. Tedy, kdo nám ručí za to, že týž případ nebude také u nás, kdybychom provedli dnes devalvaci? Může se to státi rovněž tak, a pak ovšem následky budou dalekosáhlé, poněvadž se to bude jeviti v cenách a tak dále. Musíme v této věci býti velmi a velmi opatrní, položiti otázku, jestli již přišla doba, abychom my takovouto finanční operaci provedli. Dle mého názoru, tedy čistě názoru soukromého, jistě tato doba ještě nepřišla, poněvadž na valutu mají vliv hospodářské poměry toho kterého státu, ale nejen hospodářské poměry uvnitř státu, nýbrž hospodářské poměry celé Evropy, takže my k tomuto kroku můžeme přikročiti tehdy, až budou ustáleny hospodářské poměry jak v našem státě, tak také v celé Evropě. Potom můžeme si dovoliti takovouto devalvaci. Samo sebou se rozumí, že dosavadní stav dlouho trvati nemůže. Budeme musiti přistoupiti jednou ke změně valuty, ale za podmínek, o kterých jsem právě mluvil, až budou úplně stabilisovány hospodářské poměry a konsolidovány.
O jedné věci se musím zmíniti, mluvím-li o otázkách valutárních, totiž, že bohužel dnes tyto otázky valutární stávají se předmětem bursovní spekulace. Na výkyvy jednotlivých valut měly vliv právě ne hospodářské poměry té které země; a tu bursovní spekulanti, kteří vydělávali na těchto bursovních obchodech ohromné sumy, způsobili přirozeně škodu hospodářství státnímu a širokých kruhů obyvatelstva.
Bankovní úřad dosud počínal si jistě obezřetně v této otázce a jsem přesvědčen, že i napříště v této otázce zachová náležitou opatrnost a že si bude napříště počínati tak, jak až dosud si počínal. Řekl jsem, že klíčem k celému rozpočtu je rozpočet ministerstva financí, poněvadž tam jsou zdroje, ze kterých se platí položky ostatních resortů. Ovšem řekl jsem, že náš rozpočet je dělán tím způsobem, aby výdaje byly kryty příjmy. Ale nyní je otázkou, jestli stoupání těchto příjmů může jíti do nekonečna, jinými slovy, jestli platební schopnost občanstva může se napínati, jako se napínala dosud. Kdyby se přepnula platební schopnost občanstva, jistě to bude míti zhoubný vliv nejen na hospodářskou potenci toho kterého poplatníka, nýbrž také na hospodářství celého státu, poněvadž co je to stát? To jsou občané - poplatníci všichni a poplatníkem jsme dnes každý. Jeden více, druhý méně. Proto každé přepnutí v tomto ohledu mělo by dalekosáhlé následky. Musíme se na tuto otázku příjmovou, na otázku daní, dívati velice vážně, probrati ji důkladně a hledati prostředky, jak by se uchovala platební schopnost našeho poplatnictva. Jak dnes poměry vypadají, je to opravdu chaos. Dnes v daňových věcech se nikdo nevyzná. Je nutna likvidace celého tohoto chaosu. Dnešní berní správy jsou v pravém slova smyslu zatlučeny, že bude uměním, jestli berní správy dnes z toho všeho, z těch papírových pyramid dostanou se ven. Dnes jsou u berních správ rekursy z dávky z majetku. Jest tam provedení novely dávky z majetku, jsou tam žádosti o § 5 novely dávky z majetku, jsou tam rekursy proti předpisu daní z roku 1919, 1920, jsou tam předpisy za poslední léta 1921 a 1923. Přirozeně, že berní správy dnes nevědí, kde jim hlava stojí z celého tohoto ohromného chaosu, ve kterém se ocitly. Berní správy si stěžují, že mají málo zapracovaného personálu. A je to pravda. Berní správy opravdu nemají mnoho personálu, který by byl schopen a který by byl s to, celou tuto ohromnou látku zpracovati a nějak se z ní dostati ven. Ovšem personálu je tam dostatek, ale namnoze takového, na který se berní správcové nemohou spolehnouti a který potom způsobuje namnoze více zla, než udělá práce. Je proto oprávněná stížnost berních správců, že jsou prací přetíženi, že pracují přes úřední hodiny, ovšem málokdy jsou také za to řádně zaplaceni. Ale to musíme říci, že namnoze tímto stavem je vinna finanční správa sama. Finanční správa totiž uložila si větší úkol, než byla s to provésti. Starý hřích se zde mstí. Původně kořen všeho zla byl v předpisech pro dávku z majetku. Tam je to největší zlo, totiž, že předpisy pro dávku z majetku jsou tak komplikované, že měly za následek celé pyramidy a stohy popsaného papíru, ve kterém se nyní berní správy v pravém slova smyslu utápějí.
Tedy finanční správa měla pamatovati na to, jaký má aparát a mnoho-li má toho aparátu, a podle toho měla tyto předpisy vydávati ven. Ovšem vymlouvají se berní správy: Vždyť si to tam ti poslanci odhlasovali; tedy vinna je sněmovna, stát, a nejsme vinni my. My jsme neodhlasovali takové komplikované, do nemožnosti jdoucí předpisy pro dávku z majetku, nýbrž tyto předpisy vycházely od finanční správy, a nyní důsledky toho se objevují dále, že nemůže se finanční správa za žádnou cenu dostati z tohoto chaosu.
A nyní, jaké jsou potom následky jednak nezapracovaného personálu u berní správy a potom celé této kupy předpisů? V žargonu berních správ se říká, že následkem nedostatku personálu a nahromaděné práce se potom daně "mastí". Tedy je to v pravém slova smyslu pravda a jediným důvodem snad potom toho jest, že se řekne: My nemáme příliš času na to, tedy my to opravdu musíme jen dělat a předpisovat podle oka. - Skutečně to také dělají. Mám důkazy, že předpisy daňové se dějí podle oka, že se nedějí podle žádných příjmů, ale jen podle toho, jak se dotyčnému pánovi u té berní správy uzná za dobré. Dnes se většinou docela předpisují daně mám na mysli hlavně daň z příjmu - paušálně, podle určitého klíče. Řekne se: Na jeden hektar příjem byl takový a takový, a teď se jednoduše počet hektarů násobí a platební rozkaz je hotov hned. Ale jaké to potom má následky? Již loňského roku při projednávání rozpočtu měl jsem příležitost poukazovati na některé nesrovnalosti a hrubé případy při předpisech daní všech. Tehdy poukazoval jsem na příkl. na okres ledečský, kde je nájemce Mikšovský, kterému za 2 léta ze dvora, který měří 225 ha, předepsána byla úhrnná daň v obnosu 548.595 Kč. Jedině daň výdělková za r. 1922 byla mu předepsána obnosem 33.396 Kč, tedy takovou ohromnou sumou, a mám podezření, že snad se mu to vyměřilo, protože jsem udělal zde ve sněmovně veřejnou zmínku o takovém hrubém nedopatření. Vede mě k tomu okolnost, že právě soused jeho měl skoro polovinu předepsaných daní, ačkoliv měl větší dvůr v nájmu, než on sám. Jiné hospodářství uvedu z téhož okresu, kde na př. František Jiran měl hospodářství 65 ha a bylo mu jen na dani z příjmu předepsáno roku 1915 234 koruny, v roce 1920 10.650, za rok 1921-1923 31.950. To jsou hospodáři větší. Avšak berní správa i u těch malých nedělá žádných rozdílů. Tak na př. tesařský mistr v Dolních Kralovicích měl předepsáno výdělkové daně za rok 1919 1243 Kč a za rok 1921 2216 Kč. Tedy jistě suma, která je nad jeho poměry. Jeden krejčí v Dolních Kralovicích, který má nanejvýše jednoho učedníka, měl předepsánu výdělkovou daň za rok 1922 456 Kč. Tak bych mohl pokračovati dál a dál. Tím chci jen ilustrovati nemožnost udržitelnosti dosavadního stavu.
Jaké mají následky tyto neodůvodněné předpisy těchto daní? Tyto předpisy mají za následek rekursy, které zůstávají ležet, a teď se kolo točí dokola. Rekursy se nemohou vyřizovati, potom přicházejí nové předpisy, které rovněž mají za následek nové rekursy.
Jsem přesvědčen, že nic nenatropí tolik škod, jako nespravedlivě předepsaná daň. Nic snad nedovede rozhořčiti poplatníka, jako když má vědomí, že mu daň byla nespravedlivě předepsána, ale zároveň také vědomí bezmocnosti. Dnes je poplatník úplně bezmocný, poněvadž berní správa číhá, aby jej mohla kontumacovat, a skutečně berní správy z těchto kontumací v pravém slova smyslu žijí. Ony se jich rády chopí. Poněvadž jsou zavaleny takovým množstvím práce, chopí se každé záminky, aby nemusily případ meritorně projednávati. Řeknou: nedodržel lhůtu a následkem toho rekurs se zamítá. Budiž mi prominuto, že zde řeknu něco, co je opravdu trapné při berních správách, totiž že zde musíme mnohdy počítati se zlomyslností některých úředníků. Někteří úředníci vidí v poplatníku a zvláště v zemědělci podvodníka a sami vlastně k podvodům navádějí, poněvadž dnes je situace taková, že i když poplatník řádně podá přiznání k dani z příjmu, nepřihlíží se k tomuto přiznání a daň vypisuje se paušálně. Ať udělal toto přiznání sebe lépe, přece předepíše se daň úplně libovolně. Proto namnoze poplatníci, aby snad se neřeklo: Dobrá, ten přiznává tolik a tolik, tedy jistě měl větší příjem, radši udělají přiznání menší. Takový způsob předpisování daní nepůsobí na morálku berní. Dochází někdy ke směšnostem při této věci. Znám případ, že jedna berní správa vyměřila daň z příjmu menší, než dotyčný poplatník sám přiznal. Proč? Poněvadž jednoduše berní správa nedívá se na přiznání, nýbrž udělá prostě paušál. Podívá se, kolik má hektarů a jednoduše to znásobí. (Posl. Ant. Novák: A protestoval?) Při takové věci se ovšem neprotestuje. Ačkoliv, kdyby byly daně spravedlivě předpisovány, jsem přesvědčen, že by šel na berní správu a řekl: Chci býti pořádně zdaněn. Když řádně přiznal svůj příjem, jistě měl za to, že se mu spravedlivě daň předepíše a neměl nic proti tomu, aby mu daň spravedlivě předepsána byla. Avšak, když se mu na druhé straně daň řádně nepředepíše, pomyslí si: Byl bych blázen, abych šel na berní správu a řekl: Zdaň mne víc.
Jaké jsou následky těchto nespravedlivých předpisů daní? Samozřejmě, že potom musí dotyčný poplatník platiti podle posledního předpisu. Musí platiti před vyřízením rekursu. Podání rekursu nezbavuje povinností placení. Jestliže včas nezaplatí, musí platiti úroky z prodlení, dále přichází exekuce, proklínání atd. Další následky jsou, že namnoze vyřizují se rekursy velkým poplatníkům, hlavně v průmyslu, a malým poplatníkům nechávají se rekursy ležet. Jaký má následek tato praxe? Přichází k následujícímu: Některé závody zaplatily přirážku okresní a obecní, rekursy se jim vyřídily, daně jim byly sníženy, a co se stalo? Obce a okresy musí nyní mnohdy velké sumy vraceti zpět. Tyto přirážky jsou zkonsumovány obcemi a okresy a najednou musí vraceti peníze zpět. To jsou důsledky takových předpisů a takové praxe. Připomínám praktický případ. Stalo se na př. ve Strakonicích, kde tamějším fesárnám byla snížena daň výdělková, přirážky byly předepsány a musí je tedy obec a okres vraceti. Rovněž takový případ je v obci Mezimostí. Tam firmě Fischl rovněž byla snížena daň výdělková a přirážky se musí vracet. Kde je mají nyní ty obce a okresy vzíti? Kdyby byly daně předepisovány s náležitou rozvahou a spravedlivě, nemohlo by k takovýmto absurdnostem docházeti. Ovšem zde také zasluhují výtky odhadní komise samy, neboť musím říci, že namnoze nekonají povinnosti své tak jak by měly, že zanedbávají své povinnosti a nechávají volné pole tomuto způsobu předepisování daní. Některé okresy potom nemají ani pořádně odhadní komise doplněny, někde nejsou všechny vrstvy pořádně zastoupeny, tak na příklad vrstva zemědělská není zastoupena, pokud vím, v okrese rychnovském, v Polici a Úpici. Politický okres vysokomýtský má jen jediného zástupce zemědělského.
Rovněž se tak děje při vybírání daně; vybírají se na příklad daně, které byly už zaplaceny. Příkladem uvádím případy u vinohradské berní správy. Rovněž daně, které byly zaplaceny a přeplaceny, nepřepisují se potom na daně ostatní. To platí hlavně o dávce z majetku. Ta v mnohých případech byla přeplacena, ale není ten zbytek přeplacené daně převáděn na ostatní daně.
A jaké je východisko z tohoto chaosu? Rozumí se samo sebou, že jediným východiskem je udělat z toho všeho, co bylo, bílý stůl, vyčistiti stůl, a potom je nutno co nejdříve projednat nový chaosu vůbec nedostaneme. Ovšem je tu už udělán krok kupředu. Máme zákon o úlevách daňových, ale obávám se, aby tohoto zákona nebylo používáno snad jen pro velké poplatníky, hlavně v průmyslu, a aby to neodnesli ti malí poplatníci, hlavně v zemědělství. Bude třeba náležité kontroly a bedlivě sledovati tu věc, aby se tento zjev nemohl stát.
Dále je třeba vyříditi konečně jednou rekursy. Není možno, aby tato záplava rekursů trvala ještě dále, rekursy musejí býti nějak zprovozeny se světa. Ti, kterým byly předepsány nesmyslné a nespravedlivé daně, je samo sebou zaplatiti nemohou, rekursy nějak vyřízeny býti musí, ale je otázka, jak? Ministerstvo financí už vydalo svého času výnos, aby berní správy dohodly se s jednotlivými poplatníky o tom, jak by mohli opravdu platiti daně, hlavně daň z příjmu, aby potom na základě dohody mohly býti rekursy vzaty zpět. Je tedy třeba jen, aby ministerstvo financí připomnělo tuto povinnost berním správám, aby také tohoto prostředku, jak rekursy odstraňovati, užívaly, ale také užívaly rozumně a užívaly blahovolně a ne snad aby na poplatníka, když přijde k berní správě, se ještě utrhovaly a nechtěly s ním ani mluviti nebo dokonce, jak mám zjištěn případ, kde berní inspektor radil bernímu správci, když nemá času se stranami jednati, aby je vyhazoval ven. Takovým způsobem si dohodu nepředstavujeme. Kde je možna dohoda, kde je možno jí dosáhnouti, přimlouváme se, by také k tomuto prostředku, k odstraňování těchto nemožných rekursů bylo sáhnuto. Jinak, kdyby se tyto rekursy měly normální cestou vyřizovati, nebudou vyřízeny za 5 let. Kdyby všechny rekursy měly jíti od berních správ řádně instruovány k zemskému finančnímu ředitelství a zemské finanční ředitelství kdyby o všech těchto rekursech mělo rozhodovati, nebudeme hotovi ani za 5 let. Je třeba užíti nějakého zvláštního mimořádného prostředku, jak zde udělati bílý stůl a začíti znovu. Ovšem zemské komise nemohly by býti schopny, aby celý tento materiál náležitě zpracovaly, poněvadž se scházejí dvakráte do roka a těchto rekursů je tam tisíce a tisíce. Docela správně berní správcové si stěžují na přetíženost a nedostatek zapracovaného personálu. Je to pravda, k tomu, aby zmohly celou tuto práci, nemají dostatek zapracovaného personálu, a tu je jistě dobré, aby personál, který by byl schopen tyto věci projednávati, z resortů, kde je ho snad přebytek, byl přeložen do resortu, kde je ho nedostatek. Tím způsobem by se také ulehčilo berním správám. Hlavní věcí potom jest také dohled se strany finančních úřadů na vykonávání nařízení a na vykonávání předpisů, které berním správám jsou ukládány.
Řekl jsem již, že je také nutně třeba nového zákona. Nového zákona je třeba pro unifikaci předpisů, kterých dnes je ohromné množství. Je třeba unifikovati předpisy platící na Slovensku a u nás.
Dále je třeba zjednodušení unifikace předpisů o jednotlivých daní platných v t. zv. zemích historických. Vždyť o některé dani platí až 500 předpisů. Samozřejmým jest, že ani berní úředník v těchto předpisech se nemůže vyznati a že je zde třeba zjednodušení. Je také třeba snížení daní. Mluvil jsem již o tom, že dnes již schopnost poplatnictva, nevyjímám zde nikoho, ty největší ani nejmenší, jest v pravém smyslu přepnuta. Řekl jsem, že dnes máme proti předválečné době průměrně na hlavu 17kráte větší daně, nežli před válkou, a ceny všech produktů, ať průmyslových, ať zemědělských, jsou 12kráte tak velké, tedy zde vidět, že je nemožno, aby se tato relace nějakým způsobem zde udržela. Je potřebí zde za každou cenu, aby daňová břemena byla snížena, neboť kdyby daňová břemena snížena nebyla, je přirozeno, že bude se také snižovati platební schopnost poplatnictva a utrpí tím největší škodu stát.
Nyní je otázka, jak tento nový zákon, který nesmí na sebe dlouho nechati čekati, musí vypadati. Tento zákon musí, a to je condicio sine qua non, zvednouti u našeho poplatnictva berní morálku; to je první požadavek tohoto zákona, aby byl tak vypracován, aby berní morálka byla zvýšena, jinými slovy, aby poplatník řádně přiznával své příjmy, aby je nezapíral, aby se nemusil při tom obávati, i když spravedlivě podá přiznání, že mu bude snad nějakým způsobem daň zvýšena. Tedy to musí býti následek. Ovšem to se stane jenom tehdy, jestliže bude míti příslušný poplatník jistotu, že mu bude daň spravedlivě předepsána. V tomto smyslu musí býti tento nový zákon vypracován. Stát nesmí viděti v poplatníkovi snad jen stále podvodníka a poplatník zase nesmí ve státu viděti vydřiducha. Tedy na tomto novém základu musí býti nový zákon vypracován. Potom tento nový zákon musí posuzovati platební schopnost každého poplatníka v celku, tedy nemůže se vytrhnouti jenom daň a nevzíti ohled na přirážky a ostatní břemena. Všechny tyto povinnosti musíme vzíti jako jeden celek a při tom říci: Ty budeš platiti tolik, abys to zaplatit mohl, a ne více. Takto musí nový zákon posuzovati celou tuto otázku.
Musíme dnes říci, - já jsem to již řekl s tohoto místa - že daně samy o sobě nejsou tak tíživé, jako na př. přirážky. Mám případ, že daň výdělková za dva roky u jednoho poplatníka činila 5000 Kč a s přirážkou vzrostla tato daň na 50.000 Kč. Tedy zde je důkaz nad slunce jasnější, že nesmíme bráti pouze zřetel k daním jako takovým, ale také k celkové povinnosti každého poplatníka. Samo sebou se rozumí, že nový zákon musí obsahovati také zjednodušení předpisů daňových vůbec.
Ale nyní je otázka: Je možna nějaká reforma tak veliká a tak pronikavá, aby celý systém daňový byl změněn? Jinými slovy, aby snad byly některé daně zrušeny a zavedena jedna nějaká veliká daň? To je veliká otázka. Celá tato otázka byla již předmětem veřejné diskuse, je-li možna nějaká kodifikace pronikavější reformy daňové. Já jsem již řekl, že je nutna změna předpisů daňových, že je nutno snížiti daně, že je nutno zjednodušiti předpisy: ale nyní na otázku, je-li dnes vhodná doba k nějaké takové veliké reformě daňové, neodvážil bych se říci, že dnes je doba vhodná a příhodná. Dokud ještě nejsou úplně zkonsolidovány poměry hospodářské, dokud my ještě nemáme definitivní valutu, dokud ještě není provedena reforma správní, není dle mého názoru možno nějakým revolučním způsobem zasáhnouti do dnešního systému daňového, a dělati nějakou velikou daňovou reformu. Jak jsem dříve řekl, to snížení a zjednodušení daní je nutné a musí k němu dojíti. Ale nevím, zdali by dnes byla vhodná doba k tak velké daňové reformě, abychom nepřišli k těm důsledkům, k jakým jsme přišli při dávce z majetku, která byla uzákoněna za zcela jiných poměrů než potom byla placena. K takovým důsledkům mohli bychom dojíti, kdybychom sáhli dnes k nějaké pronikavé daňové reformě. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
A když jsem již u těchto dávek, budiž mně dovoleno zmíniti se také o t. zv. zemské dávce z přírůstku hodnoty. Byla to stará zemská dávka, která dnes připadá obcím k dobru. Předně je to neudržitelnost výše této dávky z přírůstku hodnoty. Předpisy - bylo to vládní nařízení o dávce z přírůstku hodnoty - byly vydány za docela jiných okolností a poměrů než jsou poměry dnešní. Proto také škála, podle které se má platiti dávka z přírůstku hodnoty, odpovídala snad poměrům před 4 roky, kdy vyšlo toto nařízení, ale dnes jsou poměry jiné. Není možno, aby teď se tato dávka udržela. A potom také musím se zmíniti o kontumačních ustanoveních. Co jsem dnes řekl o kontumaci ohledně daní státních, platí ještě ve větší míře o dávce z přírůstku hodnoty. Není možno, aby tyto kontumační lhůty se udržely, aby zůstaly dále v platnosti, poněvadž podle těchto předpisů, jakmile někdo nedodrží lhůty, která mu byla dána k vyjádření nebo ustanovení ceny atd., ihned je to záminkou, aby zemský výbor mohl podle svého dobrého zdání určiti cenu majetku, a přirozeně podle toho potom stanoviti dávku z přírůstku. Je to neudržitelné a nemožné a sami úředníci, kteří vyměřují tuto dávku z přírůstku hodnoty, říkají, že není možno, aby tento předpis se dále udržel. Jsou to kolikráte případy, že oni sami trnou, když mají předepsati dávku z přírůstku hodnoty, a vidí, že by dotyčného poplatníka přivedla na žebráckou hůl, ale předpis je předpis a oni se ho musejí držeti, a namnoze není ani žádného opravného prostředku. Dochází k důsledkům dalekosáhlým a hrozným a proto je třeba, aby toto nařízení celé vlády bylo změněno.