O č. 17 §u 1 mluviti nebudu, ale jenom pro zajímavost zmíním se o § 4 zákona na ochranu nájemníků, který mluví o těch milionářích a říká: Dostane-li ten, který má milion anebo společnost, která má 15 milionů, výpověď z bytu, musí býti na dobu nejméně jednoho roku. Obyčejný smrtelník, chudák, chudý nájemník v Praze, dostane výpověď z bytu na dobu tří měsíců, v Brně na měsíc, ale milionář a ti, kteří mají 15 milionů, výpověď nejméně na 1 rok! Jestliže tomuto říkáte spravedlnost, je to věcí vaší, ale chtíti to odůvodniti tím, že když dostanou výpověď, budou nuceni stavěti domy, zdá se mně více než směšné.
Pánové! Nyní k §u 9. Podle tohoto paragrafu má se nájemné od července letošního roku zvýšiti o 10 % a každý další rok o nových 10%. Pan zpravodaj to odůvodňoval tím, že je to taková náhrada těm domácím pánům za to, že nesmějí napříště požadovati od nájemníků úhrady opravy domů anebo obnovy domů. Já odpovídám: Jsem přesvědčen o tom, nechci říci jako ráno, že 80%, nýbrž jistě více než 50% majitelů domů, dalo si provésti opravy a obnovy domů, a nájemníci z velké části již opravy a obnovy dávno zaplatili; tedy to, co se nyní majitelům domů dá, je nový present, který jim zákon na ochranu nájemníků skýtá. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Pan zpravodaj také dokazoval, že 10% nic neznamená. Jinak to však vypadá, vezmeme-li další odstavce v §u 9, kde se říká: když nájemník dostane výpověď z bytu a nastěhuje se do nového bytu, nastupuje nové zdražení a má právo majitel domu zvýšiti nájemné u malých bytů takto: Roku 1926 z pokoje a kuchyně 70%, u 2 pokojů o 90%, u více pokojů o 100%; roku 1927 z malých bytů o 80%, u 2 pokojů o 100%, u více pokojů o 110%.
Také nutno připomenouti, že tady ještě není hranice dalšího zdražování bytů, poněvadž ministerstvo soc. péče v důvodové zprávě povídá: "Bylo by jistě v zájmu brzkého návratu do normálních poměrů i v poměrech bytových, aby činže ve starých domech mohla se vyrovnati s činží v novostavbách v době co nejkratší." Tedy z toho dedukuji, že ministerstvo soc. péče bude se snažiti, aby jakmile doprší tento zákon a bude se novelisovati, nastoupila nová zdražovací akce.
Pánové, k §u 12! Bylo nám slibováno, že § 12 bude sprovozen s tohoto světa. Když prohlížíte vládní návrh, přijdete však k tomu, že § 12 nezmizel, § 12 ve vládním návrhu zůstal a zůstaly v něm i ty nejasnosti, které v platném zákoně v § 12 jsou uvedeny. Dovolil bych si říci, že mám pochybnosti i o tom, budou-li příště opravy a obnovy domů platiti domácí páni. Naopak, mám dojem, že právě nejasnosti §u 12 zákona na ochranu nájemníků dávají možnost nesvědomitým majitelům domů, aby i nové opravy a obnovy domů na nájemníka uvalovali.
Je to zejména odst. 4 §u 12, který svou nejasností vévodí a nebýti čís. 7 jmenovaného paragrafu, vůbec bychom jasnosti nenabyli. Ale lidé, kteří se zákonem nebudou zaměstnávati, dají si říci od majitele domu vše.
Pánové, ke konci něco o §u 31. V §u 31, v odst. 7, se praví: "Na domy, které jsou od 1. listopadu 1918 ve vlastnictví osady, obce, okresu, župy, země atd. . . ." V tomto ustanovení vidíme, že hrozí celé řadě nájemníků veliké nebezpečí. Bojím se, že na základě přijetí tohoto odstavce budou starostové v obcích, kteří mají dům ve svém vlastnictví, z politické nebo i náboženské nenávisti vypovídati nájemníky ze svých bytů.
Ale teď dále o tom státním majetnictví. Byl jsem informován, že na př. v Praze VII je kolonie domků, která přináleží železničním dílnám. V této kolonii bydlí 160 až 200 nájemníků. Dále v Plzni vlastní vídeňská úrazovna také obytné domy, které dnes přejímá správa železniční. I v těchto domech je více než 200 nájemníků. Dohromady jenom ve dvou případech jde téměř o 400 nájemníků, o kterých není jisto, dostanou-li výpověď z bytu čili nic. Tedy s výklady, které zde dělal p. kol. Langr, že zákon nedoznal zhoršení, že naopak zákon měli bychom vítati jako veliký úspěch, pánové, domnívám se, že on na veřejné schůze nepůjde. A kdyby šel, bude to vykládati lidem, kteří neznají praxe, jak se zákon na ochranu nájemníků provádí. Tyto důvody mne vedly, abych zde prohlásil, že nemůže strana komunistická vzhledem ke zhoršení zákona na ochranu nájemníků pro něj hlasovati. (Potlesk komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Slovo má dále p. posl. Heeger.
Posl. Heeger (německy): Slavná sněmovno! Již několik týdnů sleduje veškeré obyvatelstvo tohoto státu v napjatém očekávání události, které se odehrávají v jednotlivých výborech při projednávání ochrany nájemníků. Víme, že tato otázka ochrany nájemníků měla v samotné koalici velmi důležitý význam, že byla příčinou velmi mocných bojů a rozmíšek, avšak víme také, že přes všechny tyto sobě odporující a vzájemně se potírající názory a mínění přece se nalezla dohoda, a ze dílem této dohody byl konečně shnilý kompromis, zhoršení zákona o ochraně nájemníků, že výsledkem tohoto smutného boje byl čistě československý zákon, který nám byl dnes předložen, abychom jej projednali. Zdánlivě jest tento zákon zahalen také do pláštíku sociální péče, avšak obsah tohoto zákona nemůže uspokojiti ani nás, ani veškerou veřejnost.
Avšak nejen se stanoviska sociálně politického musíme vysloviti těžké pochybnosti o obsahu tohoto zákona, nýbrž musíme pronésti i několik slov protestu proti způsobu, jak tento návrh zákon byl projednáván po strance formální. Jest to zcela zvláštní zjev v parlamentním ústrojí, který nese s sebou, že zákony velmi důležité pro veškerý národohospodářsky a politický život v tomto státě jsou usnášeny s takovým chvatem a spěchem, že poslanci oposičních stran nemají ve většině případů ani času ani možnosti, aby vysoce důležité návrhy a zákony prostudovali a o nich se poradili. Výsledek toho jest, že se zákony vyrábějí ledabyle, což pro spěch a kvap, s jakým jsou usnášeny, působí velmi mnoho škod. Rovněž tak tomu bylo s nesmírně důležitým zákonem o ochraně nájemníků. Také zde dostal soc.-politický výbor rozkaz, aby během několika málo hodin zákon vyřídil. Považme jen, v několika hodinách vyříditi zákon, na němž má velkou měrou zájem veškerý veřejný život! Otázka ochrany nájemníků již před mnoha týdny přiměla obyvatelstvo k protestním schůzím, aby na nich zaujalo stanovisko k zamýšlenému zhoršení. Touto otázkou se zabývala obecní zastupitelstva a jiné sbory, zkrátka a dobře veškerý veřejný život s napjatým očekáváním sledoval veškeré události, avšak páni z "pětky" nestarají se o takovéto veřejné mínění. Nestarají se o vše, co z toho vznikne, rozhodují o tom zcela autokraticky, v nejužším kroužku se smlouvá, výsledek tohoto smlouvání se přímo hodí poslancům, soc.-politickému výboru se určí lhůta k projednání, oposici se nejmilostivěji dovolí, aby k tomu zaujala stanovisko a podala návrhy, avšak zákon sám, tak zvaný zákon "pětky", i kdyby byl sebe špatnější, jest nezměnitelný, jest netýkavka a musí býti usnesen se všemi chybami a špatnostmi, jak se právě hodí členům "pětky", aby jej podali poslanecké sněmovně. Pokládáme tedy za nutno, abychom to i u tohoto zákona opět konstatovali. Víme, že se to pánů z koalice vůbec nedotkne, víme, že po této stránce jsou tak zatvrzelými hříšníky, že všechny tyto rozklady zůstanou u nich vůbec bez významu, přece však pokládáme za svou povinnost, abychom konstatovali formální postup projednávání tak důležitého zákona, jako je ochrana nájemníků, aby také veřejnost slyšela, jak se zde takovéto otázky projednávají.
I dále jest pro nás také jasno, že ani samotná ochrana nájemníků není s to, aby zmírnila bytovou nouzi nebo ji sprovodila se světa. Víme již, že k tomu patří zcela jiná opatření, že by především musilo býti provedeno podporování stavby bytů, a že by se musila s větší pozorností prováděti bytová péče vůbec, než jak se to děje zde. Člověk by se musil domnívati, že i státní správa a páni z většiny hájí zásadu, že úkolem každé státní správy musí býti, aby se postarala, aby každý občan měl zabezpečeno místo, kde by bydlil, avšak musíme ovšem říci, že se po této stránce příliš mnoho nevykonalo, že se právě tento stát nesmí příliš chlubiti, že v oboru sociální bytové péče vykonal něco zcela zvláštního. Stačí, ohlédneme-li se po jiných státech, co vykonaly po této stránce za poměrů daleko nepříznivějších; mělo by se použíti jen části toho, co vykonaly jiné státy v oboru bytové péče, a bytová nouze byla by z velké časti zmírněna. Z toho však nevidíme nic. Co se zde vykonalo? Ovšem, byl vydán zákon o podpoře stavebního ruchu, avšak ani ten již dnes neplatí. Ani tento zákon neposkytl obcím a stavebním družstvům možnost, aby čelily bytové nouzi takovou měrou, jak by toho bylo bývalo třeba. Stačí nahlédnouti jen do uveřejněné úřední statistiky, a vidíme, jak dalece státní správa vyšla vstříc bytové péči. V statistice shledáme, že podle zákona o stavebním ruchu bylo do 30. září 1924 vystavěno 19.778 domů se 43.376 byty. To jest však také vše a celkové zatížení státu vyžaduje ročně 158·5 milionů korun. Porovnáme-li to s ročním rozpočtem 17 miliard, není to téměř nic a také porovnáme-li to s náklady na militarismus, který činí téměř 3 miliardy, jest to sotva dvacetina výdajů, jichž se použilo na militarismus. Avšak ani to málo, co se dosud mohlo vykonati podle zákona o stavebním ruchu, není již nyní více možno, poněvadž tento zákon již neplatí, ježto pozbyl již své působnosti. A o tom, co se má díti dále, v této chvíli se nic neví, o tom se halí odpovědní činitelé v mlčení nebo se dále tajně smlouvá. Ať už to skončí jakkoliv, jednu věc víme: Nic příliš velkého z toho pro stavební ruch nevzejde. Všechny tyto důležité otázky, jež by se byly musily najisto řešiti, kdyby se bylo vážně pomýšlelo na to, aby se bytová nouze sprovodila se světa, nesetkávají se u většiny této sněmovny s oním porozuměním, jehož by bylo třeba, a zákon o ochraně nájemníků není sám s to, aby zmírnil bytovou nouzi, již musí trpěti v tomto státě statisíce lidí se svými rodinami. Zákon o ochraně nájemníků stane se dále zrušením záboru bytů téměř bezúčinným. Vidíme, že přes stavební činnost v tomto státě, která není příliš veliká, přes to, že bylo postaveno 43.376 nových bytů, jen poměrně zcela nepatrná část bytů se uvolnila pro pronájem. Z toho jest patrno a zřejmo, že se zrušením zákona o zabírání bytů byty, které se uvolnily novostavbami, dále nepronajaly a bylo by tedy třeba, má-li zůstati ochrana nájemníků pro nájemníky nejen v platnosti, nýbrž mají-li se také uvolniti byty, aby tento zákon umožnil přikazovati byty, které se uvolní, lidem hledajícím byt.
Vidíme tedy, že nový zákon, který nám byl podán, naprosto neuspokojuje. Tento zákon znamená ovšem malý pokrok, jakýsi záblesk naděje a to v tom, že tento zákon nemá platiti jen na jeden rok, nýbrž na tři léta. Tímto ustanovením, že nájemníci nemají býti jako dosud každoročně souženi starostí, že je majetník domu, až uplyne platnost tohoto zákona v případě, že nebude obnovena, může vyhoditi, jsou přece do jisté míry chráněni na dobu tří let. Ani my nejsme toho mínění, že zákon o ochraně nájemníků má zůstati věčným zařízením. Avšak domníváme se, že, pokud trvají takovéto nepravidelné bytové poměry, jaké máme dnes, musí býti povinností státní správy, aby chránila nájemníky a poněvadž máme nyní ještě takové smutné bytové poměry, musíme se stavěti proti každému zhoršení zákona o ochraně nájemníků. Co však musíme označiti jako zvlášť přitěžující okolnost a co se zdá přímo nemožným - když přece tvůrci tohoto zákona a členové "pětky", kteří tento zákon vyrobili, musili jistě věděti, co se po této stránce vykonalo ve všech jiných státech, jak velkolepě se tam snažili řešiti tuto otázku a jak tam vybírajíce určité přirážky a daně z bytů, podporovali stavby bytů - jest to, že se tohoto zásadního názoru při budování tohoto zákona vůbec nedbalo. V §§ 8 a 9 shledáváme zvýšení nájemného a to v té formě, že u malých bytů lze zvýšiti základní nájemné o 30%, u bytů se dvěma pokoji a kuchyní o 50% a u větších bytů o 70%, dále vidíme, že u místností užívaných k výdělečné činnosti, které nejsou částí bytu, jde-li o malé provozovny, lze zvýšiti nájemné o 40%, jde-li o střední provozovny o 50% a o velké provozovny o 70% a že dále dne 1. ledna 1926 a 1. ledna 1927 má býti nájemné zvýšeno o dalších 10%. My jsme aspoň toho názoru, když se již tedy myslí, že od veřejnosti, od dělníků a zaměstnanců, kteří musí tak strašně trpěti nynějšími drahotními poměry, ode všech těchto vrstev se smí žádati zvýšení nájemného, pak musilo by se toto zvýšení státi především ve prospěch všeobecného stavebního ruchu a nesmělo by beze zbytku zmizeti v kapsách vlastníků domů. Již to jediné ukazuje, že se nedbalo zde této zásadní otázky, která byla ve všech jiných státech rozřešena. Jest snad dokonce spravedlivé a slušné, aby se těm, kdo mají byty a mohou bydliti ještě poměrně levně, uložilo za povinnost, aby přispěli jakousi částkou, aby se mohly pro ubohé a politování hodné nebydlící vystavěti byty. Jestliže se však nájemné zvýší prostě jen proto, aby toto zvýšení mohlo beze zbytku zmizeti v kapsách majetníků domů, jest to něco, čeho bychom byli neočekávali právě od českých socialistických stran.
Zvýšení nájemného postihuje dělníky a zaměstnance velmi těžce již samo o sobě, především proto velmi těžce, poněvadž se dělnictvu teprve v letech 1922 a 1923, a to nikoliv nepatrně, snížily mzdy. Státní správa pokládala za svou povinnost, aby při svých zaměstnancích a dělnících předcházela příkladem soukromý průmysl, takže nyní dochází k tomu, že drahota uplatňující se velmi silně v posledních měsících, značně zhoršila živobytí dělnictva. Podle výpočtů shledáváme, že se na vedení domácnosti čtyřčlenné dělnické rodiny roku 1913 vyžadovalo týdenního vydání 32 K a že k uhrazení nákladů na takovouto domácnost koncem roku 1924, přepočítáváme-li ceny kupovaného zboží v poměru k roku 1913, jest třeba neméně než 314 Kč týdně. Kde máte dělníka, jehož pracovní příjem se zvýšil rovněž touto měrou? Chrániti tyto lidi musilo by býti především úkolem státní správy, především však oněch stran, které v koaličních a vládních kruzích vystupují jako zástupci dělnictva a jejich povinností by bylo, aby jejich zájmů plně hájily. Vlastníkům domů, kteří na sebe v poslední době velmi upozorňovali, nedaří se daleko ještě tak špatně. Již dříve správně někdo zvolal, že jejich majetek stoupl v ceně, avšak i jinak nedaří se jim ještě daleko tak zle, jako všem upisovatelům válečných půjček a držitelům předválečných rent, kteří ztratili téměř všechno. Vlastníci domů mohli by se pravděpodobně ještě také potom uživiti, kdyby se těchto 10% dostalo všeobecnému podporování staveb a nedostali jich jednotliví majetníci domů.
Dalším paprskem naděje v tomto zákoně má prý býti zrušení §u 12, paragrafu, který opravňoval majetníky domů, aby případné opravy, které dali na době provésti, přesunuli na nájemné a započítali si je. Právě § 12 jest příčinou velkého bezpráví, které bylo spácháno na nájemnících. Mohli bychom uvésti případy, že podle tohoto paragrafu zákona byly dělány nejnemožnější věci, že jednotliví majetníci domů dali své domy zevně i uvnitř opraviti na útraty nájemníků, že i jinak byla opatřena zařízení, která by byla nikdy nebyla opatřena, kdyby podle těchto zákonných předpisů nebyli musili útraty těchto zařízení platiti nájemníci. Bylo by tedy jen vítati, kdyby tento paragraf skutečně zmizel. Bylo to slibováno do jisté míry jako ekvivalent zvýšení nájemného, poukazovalo se na to, že zvýšením nájemného zmizí tento § 12. Avšak nyní shledáváme, že jest to jen zdánlivé. Vidíme, že nynější znění §u 12, odst. 4, jest tak nejasné, že umožňuje majetníkům domů i dále, aby přesunuli táž břemena jako dříve na bedra nájemníků. Jest to tedy veliká lež, tvrdí-li se, že tento § 12 zmizí, a že ho nebude možno více používati jako dříve. Musíme se však také se vší rázností vysloviti proti jakémukoliv rozšiřování důvodů k výpovědi. Již dosud byly možnosti k výpovědi tak veliké, že bylo možno tisíce a tisíce nájemníků vyhoditi na ulici podle starého zákona a další rozšíření těchto důvodů k výpovědi jest najisto těžkou ranou namířenou proti zákonu o ochraně nájemníků vůbec. Rovněž takové těžké pochybnosti musí vzbuditi ustanovení zákona, že se dává obcím, okresům, župám, zemím, stavebním sdružením a sociálním ústavům atd. právo, že pokud jde o jejich domy, nelze užíti zákona o ochraně nájemníků. Ve starém zákonu o ochraně nájemníků bylo ustanovení, že železniční správa, pokud jde o její domy, jest osvobozena od zákona o ochraně nájemníků, že tedy zákon tam neplatí. Dámy a pánové! Praktické zkušenosti, jichž jsme nabyli během doby, skutečnost, že lidé, kteří celý svůj život prožili věrně a čestně plníce své povinnosti ve službách železniční správy, že staří pensisté byli prostě vyhozeni na ulici, skutečnost, že vdovy se svými dětmi byly vyhozeny na dlažbu, skutečnost, že železniční správa bezohledně používá tohoto zákonného ustanovení proti těmto politování hodným lidem, jistě nás opravňuje, abychom vyslovili velmi těžké pochybnosti, bude-li se používati tohoto ustanovení ještě také na jiné budovy, spravované jinými korporacemi. (Posl. Kaufmann [německy]: Také továrníkům se prokazuje laskavost!) To je kapitola sama pro sebe. Právě tak vidíme, že takovéto nadržování určitým budovám, vzhledem ke všem zkušenostem z posledních měsíců a let, činí najisto zákon o ochraně nájemníků pro velkou část nájemníků bezúčinným.
Další zhoršení dosavadních předpisů shledáváme v §u 1, čís. 11, podle něhož se majetníkům podniku továrního, živnostenského, nebo zemědělského má dáti právo, aby dal nájemníkovi výpověď, potřebuje-li obývaného bytu pro své jiné zaměstnance. Velectěné dámy a pánové! Ve starém zákoně bylo to dosud tak, že výpověď bylo možno dáti jen z bytů, které byly označeny jako naturální, které byly přímo v blízkosti podniku nebo s ním souvisely, kdežto dosud nebylo možno, aby některý podnikatel dal výpověď dělníkovi z jiných svých domů. Nyní má býti toto ustanovení rozšířeno a podnikatelům má se tím ponechati úplně na vůli, aby disponovali svými pracovními otroky, i když bydlí v domech mimo podnik. Pánové, jest přímo nepochopitelno a nelze tomu věřiti, že se mohly najíti socialistické strany, že se mohli najíti zástupci odborových organisací, kteří dali svůj souhlas k takovémuto ustanovení. (Posl. Beutel [německy]: Prosím, řekněte, které odborové organisace to jsou, aby nedošlo k nedorozumění. Německé to nebyly, to dlužno konstatovati!) Domnívám se, že jest to v celém politickém životě státu dobře známo. Věc jest povážlivá především tedy proto, poněvadž právě závislost dělníkova, především v otázce bytové, pokud můžeme sledovati hospodářské boje, byla často překážkou pro dělníka, aby mohl zastupovati a hájiti svých práv a zájmu, jak jest toho třeba. Považte jen, dámy a panové, abych uvedl jen jeden případ, jak vypadá tato věc ve velké ostravské průmyslové oblasti! 44% dělníků v Ostravě bydlí v takovýchto závodních bytech. Jaká zbraň, jaká příležitost, jaká možnost se dává podnikatelům vůči zaměstnancům tímto zákonným předpisem! Kdo v podniku nebude vyhovovati, kdo se odváží vznésti požadavek, kdo se opováží hájiti lepšího postavení svých dělnických zájmů, kdo nebude jednati tak, jak se to hodí podnikatelům, nejen že bude nyní vyhozen z práce, nýbrž ztratí ještě také byt, a jest nevysvětlitelné, jak české socialistické strany a především odboráři mohli dáti svůj souhlas k takovémuto ustanovení!
Dále musíme vznésti požadavek, aby byl z ponechán lex Meissner, poněvadž se domníváme, že musíme všemi prostředky zabrániti, aby rodiny, které dostaly výpověď, i když se namáhaly, aby si našly byt, a nemohly ho nalézti, mohly býti podle vůle majetníků domů vyhozeny na ulici. Jsme toho mínění a názoru, že z nejprostších humanitních ohledů, z lidského soucitu jest třeba, aby byl zachován lex Meissner.
I o tom se má ještě smlouvati; zda a do jaké míry budeme ještě obšťastněni takovouto změnou, nemůže předvídati žádný člověk z oposičních stran.
Dámy a pánové! Podali jsme množství pozměňovacích návrhů. Domníváme se, že pozměňovacími návrhy, které jsme podali k jednotlivým ustanovením zákona, přece bychom mohli poněkud zmírniti zhoršení a krutosti, obsažené v zákoně. Dále jsme toho mínění a názoru, že ti, kdo to vskutku vážně myslí se zákonem o ochraně nájemníků, kdož mají na tom zájem, aby statisícům lidí poskytli tímto zákonem skutečnou oporu, že všichni tito lidé musí hlasovati pro naše pozměňovací návrhy. Jsme tedy - a to praví také zcela otevřeně, naše návrhy - proti každému zhoršení ochrany nájemníků, jsme proti každému zhoršení nájemného, zvláště, má-li toto zvýšení sloužiti jen domácím pánům, a nikoliv všeobecné podpoře stavebního ruchu. Ze všech těchto důvodů podali jsme tyto pozměňovací návrhy a žádáme vás, záleží-li vám vážně na tom, aby se dostalo nájemníkům ochrany, jaká jim přísluší, abyste pro tyto návrhy hlasovali. (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Přerušuji rozpravu, jakož i projednávání pořadu vůbec.
Než ukončím schůzi, mám ještě některá sdělení.
Dovolené na dnešní schůzi udělil jsem posl. Ulrichovi, J. Bečkovi, Pikovi, dr. Wintrovi, Kleinovi; na zítřejší schůzi posl. Křemenovi - vesměs pro neodkladné záležitosti.
Chorobou omluvili se posl. Bubník, Koudelka a Němec.
Byly provedeny změny ve výborech. Žádám za jich sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Klub poslanců čsl. strany lidové vyslal do výboru soc.-politického posl. Koška za posl. Bezděka.
Klub slovenských ľudových poslancov vyslal do výboru ústavně-právního posl. dr. Budaye za posl. dr. Gažíka.