Předseda: Všecky tyto návrhy jsou dostatečně podepsány a jsou předmětem jednání.
Ke slovu není nikdo přihlášen, debata je skončena.
Závěrečné slovo má zpravodaj p. posl. dr. Medvecký.
Zpravodaj posl. dr. Medvecký: Slávna snemovňa! Reagujúc na reči v tejto debate prednesené, musím v prvom rade sa zmieniť o slovách pána prof. dr. Engliša, a to nie kritizujúc a polemizujúc, ale vyzdvihujúc ich ako hlavné uznanie a konštatovanie istej ďalšej práce na poli konsolidácie tým, že sa tento zákon utvorením národnej banky prijíma.
Tým, že pán kolega dr. Engliš zo svojich námietok, ktoré proti tomuto vládnemu návrhu zákona pozdvihnul, len jednu ponecháva, ostatné všetky vidí vlastne odstránené, dáva dôkaz toho, že tento zákon všetky tie chyby a nedostatky, ktoré by sa mohly v ňom najsť, odstraňuje.
I tá námietka, ktorú podržuje, je vlastne len námietkou teoretickou, účetnícko-technickou a má len istý časový dosah. Slová pána kol. dr. Engliša sú posilou a najlepším dôkazom uznania toho, že tento návrh zákona je správný a dobrý.
Ku slovám kol. Stodolu, ktorý banku cedulovú víta menom Slovenska a Podkarpatskej Rusi, s radosťou musím poznamenať, že Slovensko a Podkarpatská Rus očakáva od tejto banky, menovite od jej činnosti na úverovom poli značné zlepšenie, lebo je isté, že národná banka cedulová, ako najvyšší orgán, ktorý bude rozhodovať o povoľovaní požičiek, bude môcť zdarne vplývať na nápravu v organizácii peňažníctva a bude môcť odstrániť ešte isté pozostatky tezaurácie.
Kol. Skalák snižuje náš štát na koloniu, keď predpokladá, že ten nový člen správy bankovej rady, ktorý podľa XX. a XXI. článku môže byť volený, má byť zástupcom cudziny preto, aby naša cedulová banka bola kontrolovaná. V tom sa veľmi mýli, lebo toto ustanovenie smeruje len k tomu, aby prípadne cudzí účastníci, ktorí majú opravdový záujem o náš štát, našli tiež primerané zastúpenie.
Ostatní rečníci, pp. posl. Křepek a R. Fischer vytýkali, že je úhrada malá, že nie je stanovená povinnosť zamenenia bankoviek a inými svojimi poznámkami kritizovali tento vládny návrh zákona ešte v jeho pôvodnom znení, a to bez tých opráv, ktoré boly pozdejšie prevedené.
Keď uvážime, že väčšina tých námietok, ktoré boly týmito pány rečníkmi proti vládnemu návrhu prednesené, smeruje proti vládnemu návrhu v jeho pôvodnom znení, vidíme, že nedostatky tohoto vládneho návrhu zákona sa odstránily.
Z celej debaty vyznievala ako jednotná myšlienka, že cedulová banka musí pracovať menovite v tom smere, aby rozpočet bol primeraný našim pomerom, aby reštringovaním rozpočtu naozaj produktívné výdavky bola rovnováha do štátneho života uvedená.
Zo dvoch povinností banky, menovite z menovej a obchodnej, je samozrejmé, že obidve musia byť ruka v ruke prevádzané, že nesmie byť jedna zanedbávaná na úkor druhej, lebo keď by v jednej sa stala chyba, má to účinok na druhú. Je pravdepodobné, že práve úverová obchodná činnosť banky bude v terajších časoch, keď isté hospodársky vážné chvíle prežíváme, dôležitá. Tu bude potreba, aby národná banka československá sa starala o to, že by hospodárske jednotky neboly ničené, ale podporované a že by pri prevádzaní rôznych reformných inštitúcií nebola produktivita štátu nijakým spôsobom marená a zoslabovaná. Isté je, že trebárs naša cedulová banka nemá ešte úplnú úhradu, úplné krytie zlatom, že tento zlatý podklad musí, môže a má byť nahradzovaný prácou všetkých ľudí, všetkých obyvateľov tohoto štátu. Tejto práce sa môžu zdarne a s úspechom zúčastňovať všetci obyvatelia bez rozdielu národnosti, keď budú nie politiku prevádzať v tejto banke, ale keď sa ako hospodárski faktori zúčastnia na hospodárskom živote tejto banky. Keď takto bude prevádzaná činnosť jednotlivcov, tak je isté, že zdar, ktorý od tohoto zákona, od uvedenia národnej banky očakáva každý jednotlivec a celý štát a súčasne i cudzina, že ten zdar tejto vážnej inštitúcie nevystane.
Odporúčam prijať vládny návrh zákona tak, ako je rozpočtovým výborom podaný. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Při hlasování míním postupovati takto:
O článcích I a II hlasovali bychom podle zprávy výborové, neníť pozměňovacích návrhů.
O čl. III bychom hlasovali nejprve v úpravě, navržené pp. posl. Rud. Fischerem a soudr.; nebude-li přijata, podle zprávy výborové.
O článcích IV a V, k nimž není pozměňovacích návrhů, hlasovali bychom podle zprávy výborové.
O čl. VI budeme hlasovati nejprve v úpravě, navržené pp. posl. Rud. Fischerem a soudr.; nebude-li přijata, podle zprávy výborové.
Pak bychom hlasovali o článcích VII a VIII podle zprávy výborové, neníť pozměňovacích návrhů.
Poté bychom hlasovali o vsunutí nového čl. VIII a), jak to navrhují pp. posl. Rud. Fischer a soudr.
O článcích IX až XI bychom hlasovali podle zprávy výborové, neníť pozměňovacích návrhů.
O čl. XII budeme hlasovati nejprve v úpravě, navržené pp. posl. Rud. Fischerem a soudr.; nebude-li přijata, podle zprávy výborové.
O článcích XIII až XX hlasovali bychom podle zprávy výborové, neníť pozměňovacích návrhů.
O čl. XXI hlasovali bychom nejprve v úpravě, navržené pp. posl. Rud. Fischerem a soudr.; nebude-li přijata, podle zprávy výborové.
O článcích XXII a XXIII, k nimž není pozměňovacích návrhů, hlasovali bychom podle zprávy výborové.
O čl. XXIV budeme hlasovati nejprve v úpravě, navržené pp. posl. Rud. Fischerem a soudr.; nebude-li přijata, podle zprávy výborové.
Pak hlasovali bychom o článcích XXV až XXVIII, o nadpisu zákona a úvodní jeho formuli, k nimž není navrženo změn, podle zprávy výborové.
Je snad proti tomuto způsobu hlasování nějaká námitka? (Nebyla.)
Není tomu tak, budeme hlasovati, jak jsem právě uvedl.
O článcích I a II budeme hlasovati podle zprávy výborové.
Kdo s nimi souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Články I a II jsou schváleny podle zprávy výborové.
K čl. III je návrh pp. posl. R. Fischera a druhů. Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
1. Pozměňovací návrh posl. R. Fischera a soudr.:
Ve čl. III, odst. 3 budiž číslice "15" nahrazena číslicí "10".
Předseda: Kdo souhlasí s touto úpravou čl. III, jak ji navrhují pp. posl. R. Fischer a soudr., prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je menšina, návrh pp. posl. R. Fischera a druhů je zamítnut.
Kdo souhlasí s čl. III podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina, čl. III je schválen podle zprávy výborové.
O článcích IV a V budeme hlasovati podle zprávy výborové.
Kdo s nimi souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina, články IV a V jsou schváleny podle zprávy výborové.
U čl. VI je úprava, jak ji navrhují pp. posl. R. Fischer a soudr. Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
2. Pozměňovací návrh posl. R. Fischera a soudr.:
Ve čl. VI, odst. 1, nechť poslední věta zní: "Tato hodnota budiž uvedena též v řeči německé, slovenské, maďarské, ruské a polské."
Předseda: Kdo souhlasí s přečtenou úpravou čl. VI, jak ji navrhují pp. posl. R. Fischer a soudr., prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je menšina, návrh pp. posl. R. Fischera a soudr. je zamítnut.
Kdo souhlasí s čl. VI podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina, čl. VI je schválen podle zprávy výborové.
O článcích VII a VIII budeme hlasovati podle zprávy výborové.
Kdo s nimi souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina, články VII a VIII jsou schváleny podle zprávy výborové.
Vsunutí nového článku VIII a) navrhují pp. posl. R. Fischer a soudr. Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
3. Doplňovací návrh posl. R. Fischera a soudr.:
Jako nový čl. VIII a) buď vloženo:
K §u 43 zákona bankovního budiž připojena tato závěrečná věta:
"Příděl akcií děj se v pořadí, jak byly upisovány, a v poměru k výšce úpisu."
Předseda: Kdo souhlasí se vsunutím tohoto nového článku VIII a), jak byl přečten a jejž navrhují pp. posl. R. Fischer a soudr., prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je menšina, návrh pp. posl. R. Fischera a soudr. je zamítnut.
O článcích IX až XI incl. budeme hlasovati podle zprávy výborové.
Kdo s nimi souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina, články IX až XI jsou schváleny podle zprávy výborové.
Ke čl. XII je úprava, kterou navrhují pp. posl. R. Fischer a soudr. Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
4. Pozměňovací návrh posl. R. Fischera a soudr.: Ve čl. XII buď odst. 5 škrtnut.
Předseda: Kdo souhlasí s touto úpravou čl. XII, jak ji navrhují pp. posl. R. Fischer a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh pp. posl. R. Fischera a soudr. je zamítnut.
Kdo souhlasí s čl. XII podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Čl. XII je schválen podle zprávy výborové.
Teď budeme hlasovati o čl. XIII až XX incl. podle zprávy výborové.
Kdo s nimi souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Články XIII až XX incl. jsou schváleny podle zprávy výborové.
O čl. XXI budeme hlasovati nejprve podle návrhu pp. posl. R. Fischera a soudr. Žádám, aby byl přečten.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
5. Pozměňovací návrh posl. R. Fischera a soudr.:
Čl. XXI buď škrtnut a jako nový čl. XXI budiž vloženo:
"V §u 73 zákona o akciové bance cedulové budiž po slovech "na dobu šesti let" vloženo "podle zásad poměrného zastoupení".
Předseda: Kdo souhlasí s přečteným návrhem, jejž podali páni posl. R. Fischer a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh pp. posl. R. Fischera a soudr. je zamítnut.
Kdo souhlasí s čl. XXI podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Čl. XXI je schválen podle zprávy výborové.
O článcích XXII a XXIII budeme hlasovati podle zprávy výborové.
Kdo s nimi souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. Články XXII a XXIII jsou schváleny podle zprávy výborové.
Při čl. XXIV je úprava, navržená pp. posl. R. Fischerem a soudr. Žádám o sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
6. Pozměňovací návrh posl. R. Fischera a druhů:
Odstavce 2 a 3 článku XXIV buďtež škrtnuty.
Předseda: Kdo souhlasí s touto úpravou čl. XXIV, jak ji navrhují pp. posl. R. Fischer a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh pp. posl. R. Fischera a soudr. je zamítnut.
Kdo souhlasí teď s čl. XXIV podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Čl. XXIV je schválen podle zprávy výborové.
O článcích XXV až XXVIII incl., o nadpisu zákona a úvodní jeho formuli budeme hlasovati podle zprávy výborové.
Kdo s nimi souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Články XXV až XXVIII incl., nadpis zákona a úvodní jeho formule jsou schváleny podle zprávy výborové.
Tím poslanecká sněmovna přijala tuto os novu zákona ve čtení prvním.
Čtení druhé provedeme eventuelně ještě v dnešní schůzi podle §u 55 jedn. řádu, jak je to na pořadu dnešní schůze.
Vyřízen je odst. 1 pořadu a přejdeme teď ke 2. odst. pořadu, jímž je:
2. Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu (tisk 5129) zákona o vzájemných poměrech náboženských vyznání (tisk 5136).
Zpravodajem je pan posl. dr. Matoušek, jemuž dávám slovo.
Zpravodaj posl. dr. Matoušek: Vážené Národní shromáždění! Předložená osnova zákona je další splátkou na slibovanou rozluku církve od státu. Není pochyby, že by bylo správnější, kdybychom tuto otázku řešili jedním velikým zákonem, abychom celý poměr, celou úpravu poměru státu k církvi vyřešili najednou. Avšak v naší republice různé poměry nás nutí, abychom určité otázky této věci se týkající rychle a neodkladně řešili, a proto vláda, aniž předkládá systematicky celý zákon o úpravě poměru církve ke státu, řeší otázky nejakutnější a nejvíce na nás doléhající, a takovou osnovou je předložený návrh zákona, jímž se upravují některé otázky poměrů náboženských vyznání. Řeší se tím vlastně to, co bylo u nás řešeno některými, zejména květnovými zákony z r. 1868 pro zemi českou a pro Slovensko zákonem z r. 1895, takže předložený návrh zákona je vlastně jedním z článků unifikačních, jimiž se mají upraviti tyto otázky pro celou republiku.
Nový návrh zákona předloženého recipuje zásadní ustanovení zákona z r. 1868, čís. 49 ř. z., a rozšiřuje jejich platnost na celou zemi.
Dosud platily pro Slovensko předpisy bývalého zákona uherského, které na př. při vystupování z církve byly tak spletité, že přímo znemožňovaly vystoupení z církve anebo přestoupení do církve jiné. V tom směru návrh zcela právem přejímá pro celou zemi předpisy u nás platné, podle nichž stačí pouze oznámení o vystoupení nebo přestoupení. Jen při hromadném vystupování jsou stanovena určitá omezení. Žádá se, aby toto odhlášení nebo vystoupení dělo se individuelně a nikoli hromadně na základě nějaké petice, podepsané účastníky schůze nebo oběžníku, podepsaného těmi, jimž oběžník byl k podpisu předložen. Podle §u 6 předložené novely připouští se takovéto kumulativní ohlášení jen tenkráte, když jde o členy téže rodiny. Návrh upravuje předpisy o vyznání dětí v manželství stejného vyznání, eventuelně různých vyznání - to je § 1.
V §u 4 pak posunuje dobu, kdy mohou děti bez svolení rodičů vystoupiti z církve, ze 14. roku na 16. rok. V tomto směru již roku 1906 prof. Henner psal, že 14. rok je příliš nízký, ježto dostatečná rozvaha nedá se předpokládati při osobách tohoto věku. V §u 5 se stanoví, že změnou náboženského vyznání zanikají veškerá společnostní práva opuštěné církve nebo náboženské společnosti vůči vystoupivšímu stejně jako nároky jeho vůči ní. To jest praktické pro Slovensko.
V §u 8 výslovně se praví, že každý má platiti příspěvky jen na svou církev, vyjmuty jsou jen povinnosti plynoucí z patronátu.
Dále upravuje § 10 užívání konfesních hřbitovů. Upravení to bylo již dávno žádoucí, ježto v tom směru dopouštěly se církve, resp. jich representanti často značných přehmatů. Bezvěrci, po případě jinověrci pohřbíváni sice na konfesních hřbitovech, ale na potupných postranních místech, při čemž odpíráno bylo nejprimitivnější uctění památky zesnulého. Rovněž popel zemřelých nebyl připouštěn k pohřbení na konfesních hřbitovech. V tom směru teprve druhá nebo třetí instance musela rozhodovati a také toto rozhodování nebylo vždy jednotné. Docházely mne projevy pochybnosti, zdali § 10 úplně vyhovuje přání o pohřbívání na konfesních hřbitovech, a také pochybnosti, zda v §u 10 se připouští, aby byli pohřbíváni jinověrci na zvláštních odděleních, pro jinověrce stanovených, a řeklo se, že tím ustanovením se bude připouštěti, aby jinověrci byli na nedůstojných místech pohřbíváni. Na to pamatovala osnova tím, že v §u 10 praví, že tato oddělení mohou býti stanovena jen se souhlasem politického úřadu (administrativní vrchnosti), takže v tomto směru bude postaráno, aby obejitím §u 10 nedocházelo k stejným nepřístojnostem, jako za stavu dosavadního zákona. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Ustanovení o nedělích a svátcích (klid práce, zvonění, náboženské vyučování atd.) převzato ze zákona z r. 1868, č. 49 ř. z., a rozšířeno na celou zemi. V ústavně-právním výboru byla vyslovena pochybnost, zdali toto ustanovení §u 11 a následujících nejsou v odporu se zákonem o svátcích, který jsme nedávno přijali. Proto jsem také v důvodové zprávě, vytištěné a předložené Národnímu shromáždění, podotkl, že podle jednomyslného názoru ústavně-právního výboru nemohou se tyto paragrafy dotýkati ustanovení o nedělním klidu, která jsme nedávno přijali.
V §u 15 stanoví se, že náboženským vyznáním rozuměti je i stav bez vyznání.
V §u 16 přejímá se znění §u 27 zákona č. 277 Sb. z. a n. z r. 1920 a stanoví se v něm, že všechna podání a protokoly sepsané na podkladě tohoto zákona, jsou prosty kolků a poplatků.
Ústavně-právní výbor jednal v dnešní schůzi o této osnově a v podstatě se k ní připojil učiniv některé menší změny stylistické a některá doplnění, po případě změny.
V §u 10 přijal jasnější stylisaci konce odst. 1 a přidává místo "nesmějí obsahovati ničeho, čím by city náboženské obce . . . byly uraženy" přesnější znění, totiž "nesmějí obsahovati urážky náboženské obce". Jde o náhrobky, totiž o náhrobní nápisy, jež jinověrci pořídili na náhrobcích na konfesních hřbitovech a které neměly podle původního znění urážeti city té církve nebo společnosti, jíž patřil hřbitov. Ústavně-právní výbor pokládal slovo "city" za příliš kulaté a proto přijal jasnější znění, že "nesmějí obsahovati urážky náboženské obce". Slovo "urážka" má jistý zvuk v našem zákonodárství a dá se lépe subsumovati ve skutečnosti pod tyto termíny.
V §u 16 bylo místo: "jsou prosty kolků a poplatků" přijato znění: "jsou prosty kolků a státních poplatků a dávek".
V §u 19 za slovo "sněmu" vloženo "v mezích jeho působnosti", aby nebylo pochybnosti o tom, že v Podkarpatské Rusi budou platiti tato ustanovení jen potud, pokud mohou býti měněna usnesením podkarpatoruského sněmu, ovšem v mezích jeho kompetence.
K §u 11 se upozorňuje, že ustanovením tím není dotčen zákon o nedělích a svátcích, což jsem při všeobecném výkladu uvedl.
Z těchto důvodů ústavně-právní výbor ve své schůzi dnes konané se usnesl doporučiti poslanecké sněmovně Národního shromáždění, aby dala tomuto návrhu se změnami, jak jsem je uvedl, své schválení. (Výborně!)
Místopředseda Buříval (zvoní): Zahajuji debatu. Přihlášeni jsou na straně "proti" pp. posl. Burian, Schweichhart a dr. Buday; na straně "pro" posl. dr. Patejdl a Prášek.
Nebude-li námitek, navrhuji, aby řečnická lhůta stanovena byla na 30 minut. (Námitek nebylo.)
Námitek není. Návrh můj je schválen.
Dávám slovo prvnímu řečníku "proti" panu posl. Burianovi.
Posl. Burian: Slavná sněmovno! Zákon, který bude dnes zde odhlasován, vznikl ze známého boje o pastýřský list slovenských biskupů. Je to zákon nicotný. Ve veřejnosti došlo sice k velikému protiklerikálnímu boji, tentokrát však občanstvo dostane zákona, který vyhovuje nejvíce klerikálům. Klerikálové mohou býti tímto zákonem spokojeni. My však přece jen máme příležitost, abychom vytýčili své stanovisko k náboženstvím, k církvím a pastýřskému listu, a máme příležitost zde vytýčiti, jakým způsobem vlastně poměr mezi státem a církvemi by měl býti upraven. Této příležitosti zde používáme.
Otázka církví a tím i otázka pastýřského listu slovenských biskupů je jednak náboženského, jednak politického rázu.
My komunisté stojíme na stanovisku Marxova učení dějinného materialismu, zdokonaleného bojovným materialismem Leninovým, které předpokládá materialistický názor na přírodu a vylučuje jakékoliv náboženské nazírání, ať již církevní, či jiné, zahalené v roucho některé idealistické filosofie. Pro nás jest náboženství církevní i mimocírkevní jenom jedním z ideologických prostředků, kterým vládnoucí třídy majetné zadržují duševní vývoj pracujících tříd k třídnímu uvědomění a k revoluční bojeschopnosti. Naprosto správný je výrok Marxův, že náboženství je uspávacím prostředkem pro pracující třídu. Proto nám náboženství není věcí soukromou. Důležitou součástí výchovy dělnictva k sociální revoluci je nám úplné odstranění náboženského smýšlení a cítění z hlav pracujícího lidu. Boj proti náboženskému ohlupování pracujícího lidu patří k naším úkolům. Tento boj vedeme a povedeme proti každému druhu takového ohlupování, ať to pochází z lůna římské či jiné církve, nebo z různých více či méně vědecky natřených učení.
Že náboženství a náboženské otázky dnes, v době neslýchaného pokroku vědy a techniky, mají ještě takovou důležitou úlohu a že moc církví a páterů je ještě tak veliká, má dvojí příčinu. Kapitalistické hospodářství v honbě za ziskem a v boji o světové panství podrývá a ničí existenci pracujících tříd, vrhá je do vykořisťování, bídy, krisí a válek a hraje si s jich osudem tak nesvědomitě a bezohledně že tyto třídy ztrácejí půdu pod nohama a jsou trvale existenčně nezajištěny. Pocit nejistoty a nezajištěná existence celých tříd a stálé nebezpečí bídy a zoufalství životního a hrůz válek, ztroskotání všech velkých nadějí a zklamání kdysi očekávaných a oprávněných náprav sociálních, národnostních a pokrokových, to je plodná půda pro šíření náboženských ilusí a útěch různého druhu.
Vy měšťáčtí pokrokáři a sociální patrioté nemůžete náboženskému ohlupování lidu vůbec čeliti, poněvadž jste ho sami zavinili. Vy jste svou zradou na revoluci pod vedením národně demokratických kapitalistů vybudovali tento čistě kapitalistický stát, kterému neomezeně vládne finanční kapitál. Vy jste pod heslem národní samostatnosti svou zahraniční politikou stát a národ dostali do hospodářské a politické odvislosti od imperialistických cizích mocí a tím státu připravujete takovou mezinárodní posici, že bude zapleten do všech sporů a válek imperialismu. Pracující třídy celého státu se staly mzdovými otroky jak vlastního, tak i cizího kapitalismu a staly se zkrvavělými obětmi dohodového imperialismu. Zklamali jste veliké naděje lidu v národní, ideové a sociální osvobození. Nedivte se proto, že veliká část oklamaného lidu odvrací se od vámi opuštěných, zkomolených, zfalšovaných a zrazených ideálů a hesel. Nedivte se, že důsledkem vaší činnosti tak veliké massy lidu, vámi opuštěného a zrazeného, imperialismu prodaného, obracejí se na víru náboženskou a stávají se obětmi různých církví, zvláště však církve římské, která na základě tisíciletých svých zkušeností dovede zatemňovati mysl lidu nejlépe. Proti jejímu vlivu nic cenného nepodnikáte a nepodniknete. Máte proti ní jen různé, lidu nepřístupné filosofie, různé hračky nových církví, impotentní měšťácké volnomyšlenkářství, vyhýbavě vykládáte, že náboženství je soukromou záležitostí jednotlivce, čímž vším ukazujete, že nejste s to soustavně, otevřeně a energicky bojovati proti náboženskému opiu národů a proti vlivu páterů a církví všech vyznání.
Jádro vaší slabosti a nedůslednosti vůči náboženství a církvím spočívá však v tom, že náboženství, církve i klerikalismus jsou nepostradatelnými sloupy otřeseného hospodářského řádu kapitalistického a důležitou oporou panství buržoasie nad proletariátem. V tom tkví druhá příčina moci náboženství a církví dnešních států. Od uzavření paktu mezi římskou církví a římským císařem Konstantinem roku 325 hraje římská církev úlohu státní církve, to znamená, že je pomocnicí vládnoucích tříd při ovládání a vykořisťování potlačovaných vrstev. Od té doby církev pomáhá všem vládnoucím mocem při potlačování a vykořisťování lidu tím, že žehná každému hospodářskému a politickému systému, každé svrchovanosti, založené na vyssávání širokých mas pracujícího lidu. Římská církev je nástrojem všech otrokářů a potlačovatelů. Došlo-li mnohdy k ostrým sporům a prudkým srážkám mezi církví a světskou mocí, stalo se tak jen z živé touhy církve po větším podílu na hospodářském vykořisťování mas a po větší politické moci, ba často po uchvácení celé vlády, kdežto na druhé straně u vládnoucích tříd a kruhů jevila se snaha, aby církev byla jim co nejvíce oddána a stala se naprosto nesamostatnou složkou vládní moci. Tak docházelo k vytvoření různých nových národních církví od Říma odpadlých. Leč všechny církve líčí ovládanému lidu stávající hospodářské a politické řády jako ztělesnění vůle boží. Neexistoval ještě žádný druh vládní soustavy vykořisťovatelské a nežil ještě žádný panovník, byť i nejkrvavější a nejhanebnější, kterému by byli nežehnali páteři té či oné náboženské firmy.
Až po dobu diktatury proletariátu v Rusku neexistoval však také dosud ještě žádný vládní systém, který by byl nepotřeboval pomoci náboženství a církve. Proto všechny potlačovatelské vládní soustavy váží si této cenné pomocnice proti pracujícímu lidu. To je příčina, že i v zemi veliké a slavné vzpoury Husitů a Táboritů proti Římu dnešní měšťácko-sociálně-patriotický vládní systém nemůže postrádati podpory církve a páterů.
Populárně vyjádřeno, je neuskutečnění odluky církve od státu a sílení vlivu klerikalismu založeno na této jednoduché kalkulaci. Církve praví: "My nechceme pryč od státu, my jsme pro stát, neboť my potřebujeme od něho 60 mil. Kč." Kapitalistická třída jim na to odpovídá: "Vy potřebujete od nás ze státní pokladny 60 mil. Kč? Vy potřebujete církevní statky? Dobře, dostanete je, za to však se nám musíte k něčemu zavázati! Vy máte veliký vliv mezi drobným lidem, kterého potřebujeme vykořisťovati. Budete se starati, aby nám zůstal pokorný a poslušný, abychom ho mohli ovládati." Na tomto základě je založen pevný pakt mezi církvemi a dnešním kapitalistickým režimem.
Stejně tak, jako měšťáčtí a sociálně-patriotičtí potomci Husitů nemohou postrádati četníků, policajtů a soudů, nemohou postrádati vlivu římské církve proti proletariátu. Římská církev je jimi šetřena, aby mohla býti vykonávána diktatura velkoagrárníků a kapitalistů nad vykořisťovanými massami pracujícího lidu Československé republiky.
Upadající třída buržoasie, která kdysi v době svého bouřlivého mládí hnala se hrdě proti všemu tmářství a chtěla bourati nejen svět šlechticů, nýbrž i církev i pána boha, blíží se nyní k hrobu, který kopá revoluční proletariát, a tak na stará kolena stala se pobožnou a církvi oddanou. Stejně tak ve vlnách kapitalistického vývoje tonoucí maloměšťáctvo a jeho duchem naplněná inteligence padá do rozevřeného náručí různých církví nebo se uchyluje k nějaké mlhavé idealistické filosofii. Dnešní hospodářské a společenské řády, otřesené chronickou krisí kapitalismu a ohroženy sociální revolucí, mobilisují všechny pomocné síly, mezi nimi i náboženství, církve, pátery, aby pomáhaly uklidniti massy vykořisťovaného lidu. A sociální patrioté oportunismem zbahnění musejí spolu hráti i tuto ponižující hru a jsou nuceni zastaviti boj proti klerikalismu, tomuto odvěkému nepříteli pracujícího lidu.
Tyto okolnosti vysvětlují výsledek sporu ve vládní koalici o pastýřský list slovenských biskupů. Klerikálové cítí, že třídy majetné jich proti proletariátu zase nutně potřebují, že z důvodů odporu veliké části vrstev inteligence a maloměšťáctva proti socialismu upadá v těchto vrstvách smýšlení protiklerikální a protiřímské, a proto odvažují se ofensivy proti všem socialistickým i svobodomyslným stranám. Starý protiklerikalismus jest v úplném úpadku. Všechny vládní strany dohodnou se s klerikály na tom podkladě, že Řím bude jim pomáhati při udržování pracujících vrstev k oddanosti a poslušnosti k dnešní u vládnímu systému. Sociální patrioté, policejní obušek a kropáč jsou věrnými spojenci ve službách téhož kapitalistického systému. Komunistická strana bude bojovati jak proti násilným prostředkům buržoasní diktatury, tak také proti duševnímu znásilňování a otravování lidu prostředky náboženskými a církevními.
V otázce církevní naše požadavky znějí: Úplná odluka církve od státu. Odstranění náboženského vyučování jak církevního, tak všeobecného ze všech škol. Církve a náboženské společnosti nebo obce buďtež zbaveny všech veřejných funkcí a vší veřejnoprávní povahy a proměněny ve volné spolky těch, kteří si přeji provozování bohoslužby nějakého druhu a chtějí se starati o její organisování a finance na základě dobrovolných příspěvků svých členů či stoupenců. Veřejné finanční prostředky nesmějí býti věnovány náboženským nebo církevním účelům. Buďtež zrušena trestní ustanovení o rušení náboženství pro veškeré bohoslužby nebo obřady, při kterých se mluví o nenáboženských, zvláště politických otázkách. Nechceme zákaz politických řečí s kazatelen, poněvadž přeměna kazatelny na politickou tribunu je nejlepším poučením věřících o tom, že církev není náboženskou, nýbrž politickou institucí. Jakmile však kněz mluví o nenáboženských otázkách, pozbývá jakékoli zákonné ochrany, a pro takovou bohoslužbu platí tytéž předpisy zákonné, jako pro ostatní politické schůze a projevy, takže i každý posluchač se může podle toho zachovati. Čistě náboženské výkony církví, jako na příklad t. zv. svátosti římské církve, jsou podle našeho názoru vnitřními záležitostmi církve, které si její příslušníci musí sami s ní vypořádati a do kterých státní moci nic není. Nemůžeme přece uznati konstruování nějakého právního občanského nároku na udělování těchto svátostí. Proto také nemůžeme souhlasiti se zasahováním úřadů nebo soudů do této čistě vnitřně-církevní a ne veřejnoprávní záležitosti.
My komunisté nevidíme v odpírání svátostí církve příslušníkům našich organisací ničeho, na což by někdo měl nějaký právní nebo lidský nárok, nám je to pouze vypovězení boje se strany popů proti našemu hnutí, pro nás to bude skvělá příležitost pro poučování dělnických a malorolnických mass o čistě politické povaze církve.