Během tohoto období zvykli jsme si velmi často, že sněmovna stále více klesala na hlasovací stroj, že se nedbalo vůle sněmovny, že byla jen na oko dotázána, že poslanci jsou tu jen, aby zdvihali ruce, aby schválili, co nějaké instance usnesly, instance, které původně v ústavě uvedeny právě nebyly, které však dnes jsou přímo pokládány za ústavní instituce. Máme tedy tu sotva ještě co mluviti a toto vyřazení sněmovny se pociťuje v celém našem zákonodárství. Také zákony, které vydalo během posledních let ministerstvo zdravotnictví, a o něž usilovalo, byly nedokonalé, nepostačující a špatné. Byly usneseny přes to, že se velká část poslanců postavila proti nim, také velká část poslanců z lavic koalice. Také oni tenkráte již prohlásili, že tyto zákony nepostačují a že jsou špatné - poukazuji jen na převzetí zdravotní agendy státem. My všichni jsme se tenkráte bránili proti zhoršení tohoto zákona, k němuž došlo prosincovým zákonem z r. 1922. Všichni jsme tenkráte věděli, že původní záměry a účel zákona z 15. dubna 1922 byl zhoršen a znemožněn, že to nemůže přinésti nic dobrého lidovému zdravotnictví. Přes to však bylo šetřeno v oboru, v němž by se smělo nejméně šetřiti, v oboru zdravotnictví. Všichni národové tohoto státu bez rozdílu, příslušejí-li k většině či menšině, musí těžce trpěti tím, že tenkráte byl vyloučen a vymýcen původní úmysl zákona, aby byli venku ustanoveni lékaři, kteří by se mohli starati o profylaksi a hygienu, že se těmto obvodům a obecním lékařům venku poskytla maličkost, pár haléřů, a proto jsou nuceni, přes to, že to jsou obvodní a obecní lékaři, veškerý svůj čas věnovati praxi v nemocenských pokladnách a praxi soukromé. Výsledek toho jest, že se poměry dnes proti dřívějšku zhoršily. Avšak na tom není dosti: jdete ještě dále; šetří se ještě více, spojují se obvody. Dříve rozhodovalo obyvatelstvo samo, kde má býti sídlo lékaře, a obvody byly tvořeny podle potřeby. Dnes se nařizuje, kde mají býti zřízeny obvody z Prahy. Velké obvody v horách jsou spojovány, lékařské pomoci pro nemocné lze dnes dosíci mnohem hůře než před tímto zdravotním zákonem. Tak se dnes dělají zákony, jen na venek, jen aby se zdálo, že se něco děje, a hlavní účel vždy ovšem jest, všechno zcentralisovati a způsobiti, aby všechno musilo vycházeti odtud, aby samospráva, která již beztoho byla dříve velmi omezena, zašla úplně, aby lidé venku, samosprávné úřady, města, okresy a obce neměli již do toho co mluviti, aby zaměstnanci byli ustanovováni odtud, aby bylo možno dnes nechati provisoria, aby bylo lze připustiti, aby půl nebo tři čtvrti roku v některém obvodu zastupoval lékaře sousední lékař. Můžete si představiti, jak tím trpí lékařské ošetřování obyvatelstva. Nemůžeme tedy míti důvěry k zákonu, jak jest nám dnes předkládán, jímž se znovu uděluje ministerstvu nejrozsáhlejší plná moc, poněvadž víme, že při jeho provádění, jako vždy, má prvé slovo ministerstvo financí, že se bude šetřiti, že ministerstvo zdravotnictví nemá moci uplatniti, čeho by bylo třeba v zájmu lidového zdravotnictví.
Nyní bych se zmínil ještě o druhé věci, a to o úplně neupraveném právním poměru porodních asistentek nebo porodních babiček, jak jest ještě v tomto státě. Chtěli jste se zde odrakouštiti, chtěli jste učiniti přítrž zlořádům ze starého Rakouska; avšak věc, která jest tak jasná a tak jednoduchá, poskytnouti konečně porodním babičkám, porodním asistentkám, jak se jim dnes říká, postavení, které jim přísluší, to se dodnes ještě nestalo. Zákon o porodních asistentkách, kterého odedávna žádáme, dodnes ještě nebyl vydán. A stále ještě jest tento stav v úplně nezákonitých poměrech, právně neupraven, jak tomu bylo ve starém Rakousku, stav, který již naprosto neodpovídá dnešním moderním nárokům. Porodní asistentky podléhají stále ještě řádu pro porodní babičky z r. 1897. Tímto řádem pro porodní babičky, který ostatně nikdy nebyl uveřejněn v říšském zákoníku, byla porodním asistentkám uložena velmi těžká břemena. Porodní asistentka, která se nepostarala o své zastoupení, nesmí se přes noc vzdáliti ze svého bydliště. Jak to možno požadovati od státního občana? Který zákon dovoluje něco takového? Porodní asistentka musí jíti do města k úřednímu dnu, do sídla úřadu, k okresnímu lékaři. Potřebuje na to celý den. A nikdo jí nedá náhrady, že promeškala výdělek za celý den. Porodní asistentka nesmí převzíti nový případ, ošetřuje-li šestinedělku, v jejímž domě jest nakažlivá nemoc. To jest docela správné, musíme to žádati ve veřejném zájmu; pak by však bylo třeba, aby se jí dostalo náhrady za to, že 14 dní nebo 4 neděle nemůže vykonávati svého povolání. Nikdo se neptá, z čeho má žíti porodní asistentka a její rodina během těchto týdnů. Žádáme, aby konečně byl vydán zákon o porodních asistentkách, jehož se již po léta dovoláváme a který, jak se nám oznamuje, leží již vypracován ve stolku některého referenta, dodnes však ještě nespatřil světlo světa.
Vedle toho ještě poukazuji na křiklavou nespravedlivost, že porodní asistentky, které byly odsouzeny soudem pro přestupek §u 144 tr. zák., jsou administrativně zbavovány diplomu. Správní úřady zakazují porodním asistentkám, které byly odsouzeny pro porušení §u 144, aby vykonávaly po celý život praxi, i když tento rozsudek byl jen podmíněný. Soud tedy odsuzuje podmíněně k lehkému trestu, avšak správní úřad ukládá těžký trest, který připravuje porodní asistentku o životní výdělek vůbec. Vídeňský ústavní soud rozhodl, že takovýto postup rakouských správních úřadů jest úplně nezákonný. Jako v Rakousku, tak také u nás dovolává se guberniálního nařízení generálního zdravotního normativu, vydaného dne 2. ledna 1770 císařovnou Marií Terezií. Z tohoto normativu z r. 1770 zůstaly v tomto nařízení jedině tři řádky, o ostatní se již nikdo nestará. Avšak hodí se; v těchto 3 řádcích se praví, že porodní babička, která se dopustila vyhnání plodu, má býti zbavena místa. Vídeňský ústavní soud nyní prohlašuje, že jest to úplně nezákonné, že tento generální zdravotní normativ z r. 1770 již dávno neplatí, poněvadž od té doby vyšlo množství řádů pro porodní babičky, v nichž o tomto nařízení z r. 1770 není ani slova. Dámy a pánové, takovýmito prostředky nelze bojovati proti vyhánění plodu. Jsme nepřáteli §u 144, poněvadž víme, že potrestají-li se ti, kdo vyhánějí plod, nedojdeme ke zlepšení, poněvadž víme, že přes tyto tresty dochází dnes k tisícům a tisícům vyhnání plodu, a v boji proti §u 144 neustaneme. Avšak již dnes musíme žádati, aby byla učiněna přítrž tomuto nezákonnému stavu, jímž jsou porodní asistentky připravovány o svou existenci, i když je soudy odsoudí jen k lehkému trestu podmíněně; neboť správní úřady nemají k tomu nejmenšího práva.
Tento návrh zákona, který dnes máme před sebou, vyplňuje malou mezeru v zdravotním zákonodárství tohoto státu. A těchto mezer jest ještě velmi mnoho. Naše strana podala před několika týdny v této sněmovně interpelaci, v níž jsou vypočteny všechny zákony, jichž jsme oprávněni žádati, které jsou nám již léta slíbeny a dodnes ještě nebyly předloženy na stůl sněmovny. Při této příležitosti urguji, aby byly podány tyto scházející zákony: byl nám slíben lékařský řád, nemáme zákona o porodních asistentkách, nutně potřebujeme zákona lékárnického. Venku v lékárnách jsou poměry, které volají do nebes. V ministerstvu to všichni vědí, není člověka, který by o tom nebyl přesvědčen, a přes to musíme rok od roku znovu na tento zákon čekati. Urguji, aby byly všechny tyto zákony podány. Zřízení tohoto Státního zdravotního ústavu béřeme na vědomí jen jako malou splátku a doufáme, že ze zřízení tohoto ústavu dostane se lidovému zdravotnictví skutečně prospěchu. Doufáme také, že věda tam nalezne sídlo, že se tam něco učiní pro hygienu, která jest, bohužel, u nás ještě zanedbávána, zvláště pokud jde o hygienu sociální a průmyslovou. Doufáme, že tato odvětví budou tam pěstována a odtud se rozšíří do celého státu. Doufám také, že tam budou lékaři vycvičeni ve všech disciplinách, které při jejich vzdělání byly dosud zanedbávány. Doufám také, že se zřízením tohoto ústavu provede reforma fysikátní zkoušky. Tato zkouška jest zastaralá, zkoušejí se předměty, jichž obecní a obvodní lékaři nepotřebují. Naproti tomu však není lékař zkoušen z věcí, jichž musí nezbytně potřebovati. Doufáme, že nebudeme musiti čekati příliš dlouho na zřízení tohoto ústavu, že jej dostaneme brzy, aby z něho zavanul nový duch, jenž by prodchl zdravotní péči a hygienu v tomto státě. (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Slovo si vyžádal pan ministr veř. zdravotnictví a tělesné výchovy Šrámek.
Uděluji mu je.
Ministr Šrámek: Slavná sněmovno! Pan řečník přede mnou, který právě skončil, zdůrazňuje, že v této věci, kterou projednává ctěná sněmovna, je všeobecný souhlas také u oposice a že jest jen litovati toho, že neviděti živějšího zájmu pro tak významnou předlohu. Sám se strany oposice ohlašuje radost a uspokojení nad tím, že tato předloha teď, i když v době velmi politicky zachmuřené, má býti vyřízena.
On arciť urgoval při tom celou řadu jiných zdravotnických zákonů a nařízení. Není mi možno na všechny tyto jeho urgence vejíti a projednávati důvody, pro které ještě ta či ona nezralá věc nebyla předložena Národnímu shromáždění. Ale z toho, že dnes i v politicky velmi rozrušené době vláda přichází s činem, může také ctěná oposice i pan řečník přede mnou opravdu dovoditi, že nikterak se nezapomíná ve vládě, zvláště v resortu k tomu především povolaném, že zdraví národa, zdraví lidu je statek tolik významný, že když věci jeho se dotýkající dospívají ke zralosti a zároveň se opatřily i dostatečné prostředky, vláda přichází i v politicky zatížené chvíli s vážnými činy. A mohu ubezpečiti pana posl. dr. Holitschera, že nemusí se obávati, že by zůstalo pouze při tomto zákoně. Předem ohlašuji, že ještě letos na podzim bude činnost zdravotního ústavu státního také skutečně zahájena.
Potřebujeme ho jistě, jak bylo řečeno oběma pány zpravodaji, i panem řečníkem z oposice, opravdu jako soli.
Ctěná sněmovno! Po světové válce, kde ne pouze v bojích samých, nýbrž i v tak zvaném zázemí všecko bylo zařízeno proti zdraví lidovému, kde se tolik trpělo, je přirozeno, že dnes veškero lidstvo a zvláště lidstvo ve státech, které byly světovou válkou přímo zasaženy, dívá se na zdraví lidu docela jinak, než tomu bylo před válkou. U nás před válkou přece jen převážně při zdravotnické své péči myslili jsme na léčení. Léčili jsme nemoci. Začalo se sice již také o tom uvažovati, že je potřebí starati se, aby zdraví vůbec nebylo narušeno a poškozeno. Ale teprve teď po válce se rozbřesklo nám všem. V zemích západní civilisace již hned v prvém desetiletí XX., tak zv. století sociálního, kladla se vždy větší váha na péči o ochranu zdraví, na preventivní medicinu, než na medicinu kurativní. U nás k tomu dospíváme dnes, i z důvodů našich zvláštních. V našem státě tak zprůmyslovělém, jakým právě jsme, kde lidé takovou měrou poměšťují se čím dále více, jsou masy v městech nedostatečně zdravotnicky zabezpečeny přes všechna dosavadní hygienická zařízení. Při tom všeobecném moderním neklidu životním ve městech je zdraví mnohem více zasaženo u veškerých vrstev lidových a právě u těch nejméně majetných než dříve, a i u nás jest již celkově všeobecný názor: Musíme se o preventivní zdravotnictví mnohem více, mnohem soustavněji starati, než tomu bylo až doposud.
Začali jsme, pravda, již před válkou, ale přece jen nesoustavně a sporadicky. Dnes přicházíme i my do nového období, kde považujeme za důležitější a významnější starati se o to, aby lid ve svých masách nepřicházel o zdraví, než teprv léčiti neduhy, které už nastaly. Známe to ze svých několika případů epidemií velmi dobře.
A proto, když dnes pro všechny naše dosavadní ústavy zřizujeme středisko veškeré naší odborně-vědecké opory pro naše zdravotnictví a zároveň také středisko propagace lidu, přecházíme - dovolte, abych to tak řekl - do nové kapitoly dějin naší péče zdravotní v republice. Provádíme, co učinily jiné státy před námi, hlavně Amerika, ačkoliv také v některých sousedních státech, hlavně ve velikém Německu nás předhonili a nejen před válkou. Zřizujeme veliký ústav, který by byl ústředím veškeré naší preventivní péče zdravotní na vědeckých základech pevně budované.
Bylo zde oběma pány zpravodaji s dostatek vylíčeno, co všechno bude hlavním úkolem našeho nového Státního ústavu zdravotního.
Pan řečník z oposice vytýkal, že není všechno už předem jasně řečeno v zákoně. Upozorňuji, že tento zákon jsme doprovodili zdůvodněním tak obšírným, že by snad i p. dr. Holitscher mohl býti po této stránce spokojen. Právě při takovém zdravotním ústavě státním, kde věda je ustavičně v pokroku, kde po nových a nových výzkumech nikdy nevíme, co bude třeba nového zařizovati nebo odstraňovati, nesmíme si dávati pout zákonných, abychom musili pak každou chvíli přicházeti ke slavnému Národnímu shromáždění s nějakými novelisacemi.
Základ bylo třeba postaviti zákonem. To se dnes také děje. K čemu směřujeme, říkáme zcela jasně a upřímně velmi obšírným doprovodem, takže každému, kdo se věcí obírá, může se docela plasticky jeviti celý tento tak mnohostranný úkol našeho střediska preventivní zdravotní péče do budoucna.
Arci, nebudeme moci tento podzim v celém rozsahu zahájiti činnosti ústavu, bude to zatím pouze v rozsahu, jak asi mají takové ústavy jednotlivé státy Unie severoamerické.
Náš ústav, až bude dobudován, bude něčím opravdu typicky novým, v takové úplnosti soustředění ústavů, které mají býti podkladem vědecké práce, výzkumné, vědecké kontroly, praktické odborné výchovy zdravotního personálu, jakož i výroby sér a různých vakcin. Ani Polsko, ani Jugoslavie, které zařizují podobné ústavy stejně jako my s pomocí mezinárodní Rockefellerovy nadace, nebudou míti tak rozsáhlé instituce.
Tímto dílem bude zároveň vnesen soustavný program do všech našich dosavadních zdravotně-sociálních ústavů a do veškeré zdravotnické preventivní péče, která se kolem nich doposud soustřeďovala. Novým vědeckým podkladem a soustavnou kontrolou státní bude možno doplniti všecko to, co bylo až doposud po této stránce jednotlivými našimi svépomocnými institucemi pro zdraví lidu vykonáno.
Celá řada nových vynálezů zdravotních nebyla v našem státě doposud ve prospěch širokých vrstev lidových využitkována. Na to v prvé řadě zakládáme si Státní zdravotní ústav a budeme odtud moci docela jinak využíti všeho bádání na př. ve prospěch hygieny průmyslové, na ochranu proti různým nákazám a pod. Budeme však moci i zdravotní správu samu docela jinak prováděti než doposud, když budeme míti velký zdravotní ústav s pobočkami po celé republice.
Epidemie tyfová na př. bude se moci mnohem rychleji a soustavněji potírati, když bude možno uvésti v činnost takový ústav s celým jeho aparátem. Bylo přede mnou již řečeno, že jsme doposud vydávali miliony za léčivá séra, za různé vakciny. Upozorňuji, že vydávali bychom jich čím dál více po nových a nových vynálezech na očkování proti celé řadě různých nemocí.
Uvádím zde na př. jen ten náš veliký boj proti tuberkulose. Používali jsme dosud proti ní všech vědou vyzkoušených prostředků léčebných. Nejsme za jinými zeměmi, ale nyní bude nám patrně nastoupiti cestu, kterou jdou ve Francii na př. slavný badatel Calmette, a v Německu Friedmann. A podaří-li se nám účinným očkováním působiti proti tuberkulose, můžeme mnohem více vykonati než všemi svými dosavadními dispensáři a sanatořemi.
Tak zřízení zdravotního ústavu státního znamená mnoho finančně; nebudeme museti všecko to platiti cizím výrobnám. Ale třeba ještě uvážit: kdyby nastaly mezinárodní konflikty, nebudeme bez léčebných, po případě diagnostických prostředků, jimiž séra čím dál více se stávají.
Bylo zde už na to poukázáno, jak nám vykonaly velmi platné služby po této stránce naše vysoké školy, naše medicínské fakulty. Jménem národa za všecko, co se doposud stalo, s těchto míst vzdávám povinované díky a ujišťuji, že není potřebí se obávati, že by jakkoliv neblahým způsobem bylo teď zasaženo do dosavadního vědeckého bádání a zkoumání universitního v odvětvích, pro něž se zřizuje nový náš Státní zdravotní ústav. Naopak bude povinností státní správy zdravotní, aby součinnost vědeckých kruhů, našich fakult lékařských s novým naším Státním ústavem zdravotním zabezpečila. A jsem přesvědčen, že mnoho nových příležitostí badatelských i dostatečného materiálu studijního se naskytne i pro vysoké školy zřízením Státního zdravotního ústavu a jeho poboček.
Při nejlepší vůli nebylo možno profesorům, kteří měli pedagogický a čistě badatelský úkol v jednotlivých ústavech universitních v prvé řadě na mysli, aby se plně věnovali praktické posudkové a kontrolní práci, kterou budeme žádati od našeho Státního zdravotního ústavu. Jím otevře se velké pole působnosti badatelské celé řadě těch, kdož nemohli zasednouti na katedry vysokoškolské. Naše medicinská věda kurativní má velmi dobrý zvuk za hranicemi, měli jsme celou řadu koryfeů, máme je ještě. Dnešní náš počin pro preventivní medicinu bude i v cizině zaznamenán s plným porozuměním. Počinem tím vstupujeme do řady národů, které pojaly do svého programu soustavnou, vědecky opřenou předběžnou péči o zdraví nejširších vrstev svého lidu po nekonečných válečných útrapách světových.
Dovolte jen ještě, vzácní pánové a velectěné dámy, abych vykonal zvlášť milou povinnost a jménem státu zde osvědčil, že náš národ nikdy nezapomene mezinárodní Rockefellerově nadaci, že v začátcích tohoto státu v r. 1919, kdy se ještě o státotvornosti národa nesoudilo v cizině jako dnes, hned po Francii v řadě několika desítek států, přispěla svojí vzácnou pomocí na vybudování tohoto Státního ústavu zdravotního.
Konstatuji zde se stejným povděkem, že kromě vybudování tohoto ústavu nemáme naprosto žádných závazků k Rockefellerově nadaci. Nechať všichni ti vzácní lidé, a zvláště Rockefeller sám, který právě před několika dny slavil své 84. narozeniny, od nás z dáli přijmou náš opravdový dík za velkomyslný čin v ranních dobách našeho státního ústrojí, kdy bylo potřebí jakéhosi pobídnutí i odjinud, abychom se při všech svých velkých ostatních starostech rozhodli zaříditi Státní zdravotní ústav. Pokud jsem informován z návštěv jednotlivých zástupců Rockefellerovy nadace u mne, myslím, že budou plně spokojeni s tím, co konáme. Děje se to ve prospěch nejširších vrstev lidových a přicházíme s činem, jenž bude požehnáním pro dlouhé doby. (Výborně!) Byl bych velice povděčen, aby tak, jako dnes při této debatě, všechny strany, i oposice, jsou za jedno v tom, že běží o velmi významný a vzácný čin ve prospěch našeho lidu, aby tento ústav budil týž živý, ba radostný zájem veškerého našeho obyvatelstva i do budoucna. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Kasík.
Posl. Kasík: Slavná sněmovno! K zákonu, který projednáváme, je třeba říci zprvu slovo: "Konečně!" Od r. 1921 až do r. 1925, čtyři léta, táhne se jako červená nit zdravotnickým naším snažením otázka zřízení Státního zdravotního ústavu republiky Československé. Kdo pročetl si program, který je v důvodové zprávě obsažen, jen s radostí může uvítati, že konečně onen velký dar Rockefellerovy nadace na české půdě se uplatnil.
Já chci v této věci přinésti některé náměty do budoucna. Nepřihlásil bych se ke slovu, kdybych nevěděl, že tato schůze je snad poslední před větší přestávkou v naší činnosti. Chci jenom jako předseda zdravotního výboru volati právě do ministerstva zdravotnictví a do celé naší veřejnosti, aby otázka vybudování domu pro léčení osob rakovinou stižených nebyla tak přehlížena. Otázka léčení lupusu je tu zrovna tak palčivá. Nemáme nemocnic pro lidi postižené těžkou tuberkulosou, které dnes veřejné nemocnice nechtějí přijímati a odbývají je tím, že do nemocničního léčení nepatří. V Praze samé trpí přes 70 žen rakovinou. Tyto ženy nejsou přijímány do nemocnic jen proto, že jejich nemoc je již v pokročilém a nezhojitelném stavu. Tento zoufalý stav zvětšuje se nejméně 400 případy pokročilé tuberkulosy.
O ohromném významu zákona, který projednáváme, nemáme ještě dnes představy. Přes to chci však pánům z ministerstva zdravotnictví něco připomenouti. Pánové! Velké ústavy vědecké, kterými chcete napravovati, co lidská společnost na lidech spáchala, nestačí. Nezapomínejte, že naše široká veřejnost čeká na důležitý zákon o bytové reformě. Mluvíme, bohužel, o bytové krisi, ale bytovou reformu neřešíme, zapomínajíce na tisíce a tisíce lidí, kteří bydlí ve špatných a zamořených bytech, nemohouce dostati bytů lepších, třebaže se k odpomožení v bytové nouzi staví pěkné a zdravé domy. Nejhorší však je, že zamořené byty zůstávají nepovšimnuty. Řeklo se zde před chvílí, že máme dohlédací úřady, které mají zavírati tyto byty. Rád bych znal statistiku, kde a kdy se to děje. Tu právě nejvíce bolí, že zákon o podpoře stavebního ruchu - mám předem do jisté míry strach, zda splní to poslání, jaké má míti - nacházíme ve stavu blokovaném, takže nám bytovou krisi zhoršuje. Chci tím říci, že třeba zákon, který by rozluštil bytovou reformu, je nedostatečný, je přece lepší než vůbec žádný. Vznáším také apel na kruhy, které tomuto zákonu kladou překážky, aby včas obrátily, neboť příští podzim bude velmi bolestný. Řada lidí čeká na práci ve stavebním ruchu, řada lidí čeká na byty, řada lidí chce zlepšení bytových poměrů!
Dovolávám se dále při této příležitosti velice důležitého zákona o tělesné výchově, který je již propracován. Těžce neseme, že tento zákon není dosud uveden v život, ačkoliv víme, že není tak finančně nebezpečný. Jaké však může přinésti výsledky po stránce zdravotní, když budeme míti organisaci tělovýchovy v náležitém stavu, o tom jsme zde ještě široce nediskutovali. Apeluji proto na ministerstvo zdravotnictví, aby co nejvíce urychlilo práce spojené s tímto zákonem o tělovýchově, abychom se mohli v krátké době posunouti ještě více ku předu.
Mnoho nám ve zdravotnictví chybí, mnoho bychom potřebovali. Tímto předloženým zákonem mnoho se zlepší a napraví, takže můžeme doufati, že položíme jím našemu zdravotnictví nové základy.
Připojuji se k díkům, jež s tohoto místa pronesl ministr zdravotnictví zakladateli této nadace - Rockefellerovým ústavům americkým - a vyjadřuji také znovu své potěšení, že touto pomocí se nám umožnilo uvésti v platnost tento zákon, který jistě vykoná blahodárné poslání. Kéž ani druhé zákony, které tak toužebně v tomto směru očekáváme, nejsou odkládány, abychom mohli naše zdravotnictví vybudovati tak, jak je moderní státy mají vybudováno. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata je skončena.
Závěrečné slovo dávám zpravodaji výboru zdravotního, pí. posl. Purkyňové.
Zpravodaj posl. Purkyňová: Vážená sněmovno! Z řečí zde pronesených je vidno, že celá sněmovna s oprávněnou radostí vítá zákon, který má sloužiti blahu a dobru občanstva celé naší republiky, a že zákon tento chápán je v celé své ceně tak, že skutečně můžeme se těšiti z tohoto činu vlády, jež založením Státního zdravotního ústavu bude působiti nejen přímo pro zdraví našeho lidu, ale i dále na základě tohoto zdraví pro náš duchovní vývoj a pro naši hospodářskou zdatnost.
Byla tu jediná námitka učiněna se strany řečníků, totiž p. kol. dr. Holitscherem, na kterou bylo již odpověděno samotným p. ministrem. Připomínám jen p. dr. Holitscherovi, že je nemožno, aby zákonem, který má za úkol vývoj naší všeobecné hygieny, byly jakýmkoli způsobem poutány ruce ministerstva zdravotnictví. My naopak musíme plně důvěřovati tomu, že odborníci v ministerstvu zdravotnictví, jichž životním úkolem je, aby co možná ve svém oboru získali nejnádhernějších výsledků, splní, co na nich tento zákon požaduje. Není možno způsobiti zde určitým striktním zákonem, vyměřujícím dopodrobna úkoly v tom onom smyslu, nehybnost, naopak výhodou tohoto zákona jest, že ponecháme odborníkům volné ruce, aby se řídili podle poměrů, jak se vyvinou, zejména podle pokroku hygieny samé.
Poněvadž nebylo jiných námitek, nemám co bych připojila k referátu svému a navrhuji proto, aby slavná posl. sněmovna tuto osnovu zákona ve znění zprávy výborové schválila. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Uděluji slovo k doslovu druhému zpravodaji za výbor rozpočtový p. posl. R. Chalupovi.
Zpravodaj posl. R. Chalupa: Slavná sněmovno! Úkol můj jako rozpočtového referenta je značně zkrácen. Řečník, který se přihlásil se strany oposice, nevyslovil se proti předloze přímo, jenom vytýkal některé její nedostatky, jinak však předlohu skutečně vítal. Po této stránce, jestliže nebyly vzneseny vážné námitky proti meritu, není možno ani očekávati, že by zde byly nějaké zvláštní námitky proti nákladům, které skutečně mají uvésti předlohu v život. Musíme však konstatovati, že to, co zde bylo předneseno se strany oposice, nezbavuje nás úkolu, abychom myslili, že co dnes je vybudováno, nemůže býti vybudováno lépe a dokonaleji. My se nemůžeme žádným způsobem uzavírati nákladům dalším, to pro nás plyne přímo z povinnosti státu našeho, jako státu převážně průmyslového. Aby výkonnost dělnictva byla co možná největší, musí býti podepřena především skutečnou zdatností tělesnou a především zdravím. Po této stránce, myslím, tato předloha značně vychází vstříc právě potřebám tohoto státu. My všichni víme, co znamená ztráta pracovních dnů, co by skutečně znamenalo, kdybychom my dnes právě v době poválečné, kdy na nás jsou kladeny veliké úkoly, nedovedli z těchto poválečných dob vyjíti opravdu posíleni a konkurenčně schopni na poli národohospodářském s národy ostatními. Máme naději, že po této stránce také bude moci značně mnoho stát náš vykonati, poněvadž do značné míry se jeví ulehčení také jinými sociálně-politickými opatřeními - na př. sociálním pojištěním, které především bude míti značný náklad na zaopatření invalidní, když této invaliditě bude bráněno včasnými preventivními prostředky. Po této stránce pamatuje předloha zákona v §u 4, odst. 2, kde se stanoví, že státní zdravotnický ústav je povinen vyhověti žádostem sociálně pojišťovacích ústavů a autonomních korporací veřejnoprávních. Když Státní zdravotní ústav půjde s institucemi právě jmenovanými ruku v ruce, bude ovšem možno do značné míry skutečně naši péči o zdravotnictví v tomto státě dobudovati a splniti.
S tohoto místa bylo zdůrazňováno, že jsme velikým díkem povinni nadaci Rockefellerově, která nám dala možnost, abychom v těžkých počátcích našeho státu mohli ihned přistoupiti k vybudování ústavu tak významného, jako je právě Státní zdravotní ústav. Byl bych nerad, abychom se dovolávali jenom tohoto dobrodiní, naopak bych zdůrazňoval povinnost, aby tato pomocná akce z ciziny došla uznání tím, že my skutečně vlastní silou, vlastní prací chceme tento Státní zdravotní ústav udržeti.
Z důvodů uvedených doporučuji znovu slavnému Národnímu shromáždění tuto předlohu, jak vyšla z výborů zdravotního a rozpočtového, ke schválení. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Osnova zákona tohoto má 10 paragrafů, nadpis a úvodní formuli. Pozměňovací návrhy podány nebyly. Míním proto dáti hlasovati o celé osnově zákona najednou. (Námitky nebyly.)
Námitek proti tomu není; budeme hlasovati, jak jsem právě řekl.
Kdo souhlasí s celou osnovou zákona, to je s jejími 10 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, ve znění navrženém pány zpravodaji, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina, tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve čtení prvém.
Čtení druhé navrhnu na pořad schůze příští.
Vyřízen je odst. 1 dnešní schůze a přejdeme k odst. 2, jímž je: