Ale paragraf, o kterém jsem se zmínil, budí námitky také po jiné stránce. V ustanovení o třetím skrutiniu čteme (čte): "Ústřední volební komise rozdělí strany, ke kterým se při druhém skrutiniu přihlíželo, ve dvě skupiny: I. skupinu tvoří strany, na jejichž kandidátních listinách je nadpoloviční většina kandidátů jedné nebo více národnostních menšin, německé, maďarské nebo polské. Pro otázku, ke které z těchto menšin dlužno kandidátní listinu přičísti, je rozhodnou národnost, k níž se přihlásila (§ 23) větší část kandidátů téže strany; přihlásí-li se kandidáti k různým jazykovým menšinám ve stejném počtu, rozhodne los. II. skupinu tvoří všechny strany ostatní."
Abychom to tedy stručně formulovali: Skupinu první tvoří kandidátky jiného jazyka nežli československého aspoň většinou, skupinu druhou tvoří strany ostatní.
Nyní naskýtá se otázka: co s kandidátkami, které nejsou ani kandidátkami příslušníků národností menšinových ani kandidátkami československými? O těchto platí ustanovení I. skupiny, že se zařadí podle většiny kandidátů, kteří se prohlásili pro určitou národnost. Mně se to zdá nedomyšleným. Jestliže již se udělala kategorie kandidátek jiných jazyků nežli československého a kategorie kandidátek československých, tedy kategorie, která není ani ryba ani rak, měla by býti v třetím skrutiniu pomíjena. Avšak když již obavy před tímto důsledkem byly, konstatuji, že toto ustanovení zdá se mi nesprávným potud, že nerozhoduje při kandidátce jen většina kandidátů určité strany, nýbrž rozhodnou jest spíše také okolnost, které kandidáty ta která strana postaví na místa volitelná. A jest pro mne docela myslitelno, že by strana, kterou mám na mysli, postavila sice většinu kandidátů československých, naproti tomu na místech volitelných by postavila většinu kandidátů národností menšinových. Avšak podle ustanovení §u 53 by měla při tom právo reflektovati na zbytky československé. A tato okolnost byla by pro ni potud výhodnou, že opět s lítostí to konstatuji - pravděpodobnost těchto zbytků při větší početnosti stran českých bude na straně československé větší. Zdá se mi tudíž, že toto ustanovení jednak není logicky domyšleno, a za druhé, že jest možno formulace této zneužíti.
Docházím ještě k jednomu bodu, který jest pro celou naši další politiku svrchované důležitosti. Nebude-li spravedlivý poměr příslušníků národa československého k národnostem menšinovým zvrácen neúčastí volební relativně u nás větší. Dovolávám se důvodové zprávy, která konstatuje, že již při volbách minulých byla neúčast okresů německých daleko menší nežli v okresích našich. Abych konkrétní fakta uvedl: vidíme na př., že neúčast v Košicích dosáhla abnormní cifry 35·7% a že v samotné Praze III. a na Hradčanech neúčast voličů činila 19·7% vidíme dále, že poměrně veliká účast zase byla v okresích hospodářského složení průmyslového. Z těchto zjevů - zvláště kdyby ještě byly posíleny absencemi určitých vrstev - mohl by nadejíti případ, že menšina, lépe svoji volební povinnost konající a lépe organisovaná, by se stala v parlamentě silnější, nežli většina hůře organisovaná a ve vykonání svých povinností nedbalejší. Nepotřebuji dovozovati, jaký důsledek by mohl míti tento politický přesun, když není tu konstantní državy, nýbrž vše záleží právě na účasti volební a každé procento menší účasti u příslušníků našeho národa umožňuje potom povážlivé ztráty državy, tím povážlivější, čím méně mohu sdíleti stanoviska dr. Czecha, že my bychom byli dělali nějakou geometrii proti národnostem menšinovým, naopak musím konstatovati, že se v určitých případech jistě stala křivda okresům a voličům československým.
Zde jest velké nebezpečí, a já u vědomí odpovědnosti, která padne na každého našeho příslušníka, svojí absencí znemožňujícího, aby pravá většina našla svého pravého výrazu, na každého našince musím vznésti vážnou výstrahu před důsledky, ke kterým by vedla omrzelost, byť v ledačem byla pochopitelná, poněvadž nemůžeme říci, že by režie koaliční byla tak přesvědčivá, jako je sama koaliční idea.
Při této příležitosti musím věnovati pozornost také §§ 14 a 38, ve kterých se mluví o možném konání voleb do obou sněmoven v týž den a ve kterých se činí ustanovení pro tento případ. Ježto je prý úmyslem vlády tyto volby vypsati na jeden termín, musím dnes apelovati na všechny činitele odpovědné, aby dobře uvážili možný důsledek tohoto opatření. Viděli jsme r. 1920, že výsledek prvých voleb byl přece jenom do jisté míry zkorigován volbami do senátu a že zastoupení národa československého v senátě je příznivější nežli v posl. sněmovně. Nebudou-li volby konány v týž den, mnoho našich lidí, kteří příliš podléhají rozmrzelosti a jí dávají nejnevhodnější výraz pasivitou, vidouce důsledky neúčasti v den prvního utkání, vyburcovalo by se ze své lethargie a vykonalo by svoji povinnost aspoň při volbách do senátu. Myslím, že tento moment je velmi důležitý a že dnes nechati, při možnosti velikých absencí, všecko na rozhodnutí jediném, je velmi na pováženou. Myslím, že názorný příklad, názorné vyučování je daleko účinnější, než veškeré argumenty. Bude ovšem na všech stranách, které mají dnes odpovědnost za stát, aby poukázaly na důsledky pasivity, ale s tím můžeme počítati, že veškeré toto případné poukazování u značného procenta voličů nebude míti takového výsledku, jak bychom si v zájmu národním a státním přáli. Tu je právě možnost korektury při volbách do senátu, a budou-li se volby konati téhož dne, tyto korektury úplně odpadají. Já tudíž nemohu se kloniti k názoru, že by důvody určitého pohodlí při výkonu volebním v jeden den, nebo určité důvody stranické, mohly býti tak naléhavé, aby překonaly tento moment národní a státní, a opakuji tuto svou výstrahu. Nebylo by dobře, aby se dávalo v sázku příliš mnoho. (Výborně!)
Budiž mi dovoleno konstatovati, že dobrý volební řád je hezká věc, ale nejlepší volební řád je dobrá, lidu srozumitelná, lidu jasná politika. (Výborně!) A tu myslím, že daleko důležitější než projednávání této předlohy, o níž budeme hlasovati, jsou jiné předlohy, o které v této vážné chvíli jde a které mohou vrhnouti svůj stín potom na celou kampaň volební. My bychom se toho nebáli v zájmu strany, ale bojíme se toho v zájmu celostátním a celonárodním, a proto je pevná naše naděje, že ve věcech, které se týkají nejdůležitějších našich zájmů, vykonají koalované strany svoji povinnost. Vždyť je dosti bolestné již pomyšlení, že věci tak velmi důležité se ponechávají do poslední chvíle a umožňuje se rozladění, které také, myslím, není zrovna nejkrásnější předehrou pro volební kampaň. (Výborně!)
Myslím, že je daleko důležitější, aby určité tyto potřeby se respektovaly a aby parlament, dříve než se rozejde, ještě tyto dluhy splatil, a pak myslím, že nebude důvodu, abychom se báli prognosy, kterou nám zde opětovně přednesl p. dr. Czecha která ovšem byla pro koalici velmi nepříznivá.
Vážená sněmovno! Tento parlament tím, že odhlasuje tuto osnovu, podepíše ortel své smrti. Dříve nemohl býti rozpuštěn, poněvadž nebylo platného volebního řádu. Možnost rozpuštění bude dána teprve odhlasováním této novely. Je marno kázati tomu, kdo nemá vůle k životu, že má ještě životní podmínky a že má také životní úkoly. Vzdávám se s přáním, aby aspoň to, co ještě jest možno vyříditi, se vyřídilo - tohoto nevděčného úkolu, ale končím s přáním dalším, aby v zájmu státním a národním ti, kteří nejvíce kvapili s předčasnými volbami, neměli v zájmu národním, státním - a snad i stranickém důvodů litovati osudného svého spěchu! (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem jest p. posl. dr. Gáti. Dávám mu slovo.
Posl. dr. Gáti: Paní a pánové! Ještě nebyly vypsány volby, a přece všechny koaliční strany v zoufalé snaze, zachrániti si život, pracují horečně s pochopitelným rozčilením k tomu, aby všemi prostředky, korupcí a podvody ovlivnily massy voličské a zkroutily vůli lidu.
Před rokem konány byly volby v Podkarpatské Rusi, které přinesly ohromné, jedinečné vítězství komunistické strany. Vládní strany, které daly na Podkarpatskou Rus ohromné peníze a proudy kořalky, koupily si těmito úplatky sotva několik mandátů. Kupování duší není na Podkarpatské Rusi zjevem novým, avšak to, co nyní se tam děje, zejména v Jasině, kde agrární strana plundruje státní lesy nikdy nevídaným, ukrutným způsobem, kde terorisuje v pravém slova smyslu drobné zemědělce a vyhání tyto nelítostně z drobných pachtů, přesahuje všecky meze lidské představivosti.
Agrární strana, strana ministerského předsedy Švehly a ministra vnitra Malypetra, vyvlastňuje na Podkarpatské Rusi půdu, lesy i pastviny drobných chudáků k tomu, aby mohla těmito výtěžky krádeží platiti nejničemnější své korteše a lidi . . .
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím, aby pan řečník mluvil k věci. Volám ho pro neparlamentární výrazy k pořádku.
Posl. dr. Gáti (pokračuje) . . . kteří jsou ochotni voliti její kandidátku. Jako příklad tohoto svého tvrzení-uvádím lesní hospodářství v Jasině. Tam agrární strana neprodává palivového dříví chudákům, kteří by ho nejvíce potřebovali, nýbrž rozdává je svým kortešům v takovém množství, že podplaceni jsouce mohou dále dary agrární strany prodávati obchodníkům dřívím, kteří trží za ně statisíce. Ovšem, poklad republiky, státní lesy v Podkarpatské Rusi jsou v pravém slova smyslu ničeny.
Jasina leží v okresu rahovském. Prvním kandidátem agrární strany je dr. Stefan, advokát z Rahova a bývalý komunistický lidový komisař. Tento pán, který sloužil každé maďarské vládě, byl původně monarchista, potom republikán, dále r. 1919 byl oddaným lidovým komisařem pro Podkarpatskou Rus ve vládě maďarské republiky rad. Za času českého vpádu na Slovensko utekl p. dr. Stefan s ohromnými penězi do Maďarska, poněvadž nevěřil, že se československé panství v Podkarpatské Rusi udrží. Později na příkaz maďarské vlády byl špionem v Polsku, ve společnosti Jehličkově a organisoval tam pro maďarskou vládu maďarsko-polské legie proti Československé republice. Toto vše potvrzeno je spoustou aktů u vojenského velitelství v Užhorodě a řadou spisů u různých ostatních soudů. Když se však toto dobrodružství ne povedlo, zaklepal p. dr. Stefan skromně u dveří vlády československé s prohlášením, že je ochoten ke všem službám. Byl ovšem přijat s otevřenou náručí, neboť takového kandidáta mohla vláda a československá agrární strana velmi dobře potřebovati. Bude-li zvolen, nemůže ničeho podniknouti proti svým protektorům, kteří mají jej právě pro jeho minulost zcela v hrsti.
První touhou tohoto tolikráte vyzkoušeného pána, bydlícího v Rahově, bylo zpracování okresu rahovského, zejména Jasiny, která má nejen komunistického starostu a většinu zastupitelstva, ale je i nejsilnější baštou komunismu vůbec.
Pan dr. Stefan chce kupovati pro agrární stranu v Jasině voliče za peníze, samozřejmě nikoliv za své peníze. Pan dr. Stefan dovede býti kavalírem jen za peníze státní! Okres rahovský je pln státních lesů. Pan dr. Stefan jménem agrární strany uvědomil všechny chudé jasinské obyvatele, že každý, kdo vstoupí do agrární strany a je ochoten pro ni ve volbách agitovati, dostane přednostní právo nákupu na 100 až 2000 kubických metrů dřeva za poloviční cenu, t. j. za 1 kubický metr nikoliv dražební cenu 65 Kč, nýbrž od 20 do 35 Kč. Chytrácky při tom agrární strana ustanovila, že dříví dostane a povolení k vývozu získá každý zapsaný až po volbách, když před tím splnil svou povinnost k agrární straně.
Tak dostal na př. Močernak Michajlo 1500 m3 dříví, Reščuk Nikolaj 1000, Jančiu Ples 1000, Kopančuk Nikolaj 1000, Havjak Juro 1000, Bach Desider 500, Lojzik Oleksa 500, Vizaver Josef, nový vládní komisař v Jasině, 2000 m3 dříví za poloviční cenu, a taková povolení dostali ještě Vizdarjuk Ivan, Barcabjuk Juro, Kločurak Stefan a Vasil, Čereščuk Vasil, Kuvik Stefan, Bilajuk Ivan, Tulojdon Fedor Fedorko, Lupurek Petro, Popadjuk Ivan, Kabaljuk Juro, a ještě více jiných jasinských obyvatel. Tito chudí lidé nepotřebují však pro sebe tolik palivového dřeva a nemohli by ani poloviční cenu najednou zaplatiti. V Podkarpatské Rusi jsou však velkoobchodničtí spekulanti dřevem, kteří kupují poukázky na dřevo a připlácejí prodávajícím chudákům 15 až 20 Kč nad cenu těmito zaplacenou. Tak na př. náš soudruh Stebljuk dostal rovněž za slib kortešských služeb povolení na 300 kubických metrů dřeva, které prodal velkoobchodníku a vydělal tak 4800 Kč.
Hlavní důvěrník dr. Stefana nazývá se Benjamin Halen. Tento 27letý sensál je cizím polským příslušníkem. Pan dr. Stefan brává s sebou tuto ztracenou existenci do Prahy a Halen chvástá se pak v Jasině, že obědval společně s ministrem Hodžou. Tento hlavní pomocník dr. Stefana dostal povolení na 7000 m3 dřeva a mimo to bez veřejné dražby bylo mu dáno 6 státních pil. (Výkřiky komunistických poslanců.) Ale Benjamin Halen jest i dobrý bratr. Polskému židu Mojžíši Halenovi bylo rovněž bez veřejné dražby dáno do prodeje 5000 metrů plotních kůlů k vývozu. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Toto vše stalo se v zájmu agrární strany s povolením lesní správy, vlastně vrchního ředitele Navrátila, který klidně přihlíží k divokému plundrování státních lesů. Agrární strana mrhá majetkem chudého karpatoruského lidu k ničemnému kupování duší. Tím se ovšem jasně vysvětluje, proč správa státních lesů na Podkarpatské Rusi pracuje s deficitem a proč je vláda nucena tam ještě dopláceti.
Ale kdo dává sankci k takovému rabování? Jaké právo má agrární strana na státní majetek, na staleté lesy Podkarpatské Rusi? Spojila se snad Podkarpatská Rus s Československem dobrovolně proto, aby jedna vládní strana vykradla a vyvezla karpatoruské lesy? Činíme vládu odpovědnu za všechny tyto ničemnosti a žádáme o okamžité vyslání parlamentní komise k vyšetření hospodářství. Této komisi jsme ochotni všechna svá tvrzení doklady doložiti. Jsme rovněž ochotni podati doklady o tom, jak několik chudých státních úředníků lesní správy v Rahovu opustilo státní služby, zbohatlo ve službách maďarských firem na účet eráru a dnes užívá k dovršení všeho ještě státních automobilů.
Agrární strana však ví, že i toto vše jest slabé k zničení komunistické strany v Jasině. Proto zmobilisovala do svých služeb i policejní ředitelství v Užhorodě, státní zastupitelství a županský úřad v Sevljuši. Tyto úřady dostaly za úkol podle známého receptu odhaliti v Jasině komunistické spiknutí a na základě toho "objevu" komunistické obecní zastupitelstvo rozpustiti.
To se také stalo. Dne 7. t. m. přišel do Jasiny dr. Welner, zástupce policejního ředitele v Užhorodě v průvodu mnoha četníků a policistů a celou noc konány byly těmito pány domovní prohlídky u soudruhů Borkaňuka, Roščuka, Kašpara a Maničuka. Nalezen byl u soudruha Borkaňuka opis dopisu, kterým se tento soudruh tázal sekretariátu komunistické strany v Užhorodě, jak má jako příslušník a zástupce komunistické strany v obecním zastupitelstvu postupovati při jednání o stavbě nových kasáren, které mají státi 4 mil. Kč. Dále skonfiskováno několik složenek, kterými platili soudruzi sekretariátu v Užhorodě stranické příspěvky a jeden blok volebního 3 Kč fondu. U druhých soudruhů zabavili páni jednu vojenskou knížku, jednu cizí pracovní knížku a u Maničuka, bývalého strážmistra, jednu starou karabinu a revolver.
Komise, hledající moskevské peníze a dopisy Zínověvovy, měla tak ubohý lov, že její kořist nestačila ani za podklad k zatčení našich soudruhů. Stačilo to však sevljušskému županu panu Morávkovi, aby rozhodnutím č. 1279 ai 1925 rozpustil obecní zastupitelstvo v Jasině. Motivy tohoto rozpuštění jsou, že starosta Borkaňuk ohrožoval zájem státu tím, že byl ve spojení s protistátními živly, t. j. sekretariátem komunistické strany, že nechtěl obecní příspěvky jasinské zvýšiti dávkou na 4 milionový náklad na nové kasárny a že obecní rada Roščuk a starosta Borkaňuk byli účastni sjezdu komunistické strany a že Roščuk prohlásil, že sympatisuje se sovětským Ruskem. V důvodech se uvádí dále, že všechno obyvatelstvo Jasiny bylo demoralisováno, protože starosta a členové zastupitelstva prováděli komunistickou agitaci.
Nejsměšnější je, že podle mínění pana župana není proti tomuto rozhodnutí žádného odvolání. My se však proti tomuto "neodvolatelnému" rozhodnutí odvoláváme k nejširší veřejnosti a jsme zvědavi na mínění Nejvyššího správního soudu.
Županský úřad jmenoval také ihned vládního komisaře, agrárního korteše Josefa Vizareva. Tento divoký maďarský pán byl za války maďarským starostou rusínské obce Jasiny. Bil a trýznil ubohé obyvatelstvo, prodával mouku za máslo a slepice, a byl tak nenáviděný, že musil za revoluce utíkati před rozhořčením lidu, hrozícím mu smrtí. Takováto kreatura je dnes jmenována vládou "osvobozující" ČSR za starostu jasinského. Je to tak dobře. Lid alespoň tímto způsobem názorně pozná, co je vláda koalice a celá vládní soustava. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Tak připravuje se koalice a hlavně agrární strana k volbám do Národního shromáždění. To, co se děje v Jasině, je zjevem charakteristickým. Podobně jedná vláda - třeba i v menším měřítku - v celé republice.
Na Podkarpatské Rusi vydala již volební machinace koaliční první květy. Strana ministerského předsedy Švehly a ministra vnitra Malypetra, která utrpěla s celou koalicí před krátkou dobou ohromnou blamáž v t. zv. špionážské aféře proti několika našim mladým soudruhům a která právě nyní k volebním účelům zkonstruovala proces pro špionáž proti soudruhům Jílkovi, Houserovi a Neurathovi, tato strana staví v čelo své kandidátní listiny na Podkarpatské Rusi všeobecně známého špiona. Tato strana, která spolu s koalicí se snaží k účelům volebním vyvolati pogromovou náladu proti komunistické straně, protože neodmítá případně i finanční pomoc mezinárodně organisovaného proletariátu, nejnestydatějším způsobem plení k účelům volební korupce lesy chudého podkarpatského lidu. Korupční řemeslo koalice zde však selže. Ministr Malypetr může sice ve svém ministerském saloně korumpovati špionážská individua rázu Grossmanova, ale nezíská za nic na světě masu chudých dělníků a rolníků v Podkarpatské Rusi.
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Volám pana řečníka za tyto výrazy k pořádku. Prosím, aby mluvil k věci.
Posl. dr. Gáti (pokračuje): Nestrpíme, aby tisíciletý majetek rusínského národa byl cizáckými kupci plundrován. Nestrpíme vypovídání drobných zemědělců ani kupování duší za sliby, že budou-li voliti agrární stranu, dostanou své maličké pachty do majetku. Země Podkarpatské Rusi nepatří žádné agrární straně a stejně lid této země nedá se nikdy koupiti žádnou agrární stranou, toužící zaplatiti své volební vítězství lesy Podkarpatské Rusi.
Nechť se vláda chrání hněvu Karpatoruského lidu. Jeho pobouření je tak veliké, že nejen volebními lístky, ale i činy dovede súčtovati se svými potlačovateli, dnešním vládnoucím režimem. (Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr. Luschka. Uděluji mu slovo.
Posl. dr. Luschka (německy): Dámy a pánové! Volební reforma, která se projednává velice urychleně, jest zajisté posledním podstatným životním ruchem tohoto parlamentu, znamením k rozpuštění. Při projednávání a v obsahu návrhu opakuje se podívaná všech jiných návrhů z posledních let. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid.
Posl. dr. Luschka (pokračuje): Podívaná měsíčních porad ústavně neznámých výborů za kulisami, a před kulisami příslušné sněmovní výbory a plenární shromáždění snižují parlament na bezprávný hlasovací stroj. . . . . (Výkřiky komunistických poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím znovu o klid.
Posl. dr. Luschka (pokračuje): . . . postup, proti kterému se tentokráte marně bránil dokonce jeden zákonodárný sbor, senát. Tím spíše musíme my zástupci menšin při tomto návrhu volební reformy býti na vše připraveni. Dokonce silně omezený obsah návrhu není s to, aby odstranil velkou nedůvěru, kterou chováme k tomuto návrhu, pročež jej také odmítáme. Nejvyšší politické právo, volební pravo, upravuje se bez přibrání menšin, v demokracii nemáme do toho co mluviti, ačkoliv první zásada ústavy zní: "Lid jest jediný zdroj veškeré státní moci". Avšak milionové části obyvatelstva jsou vylučovány a proto lze jen příliš snadno odůvodniti dojem, že účinek této volební reformy jest namířen proti menšinám. Volební právo bylo několikráte předmětem zvláštního vychvalování. Tak právě nedávno pan generální rozpočtový zpravodaj rozepěl se pochvalnou hymnou na dokonalost našeho volebního práva a připomínám si, že také před dvěma lety na sjezdu Meziparlamentní unie v Kodani tamnější řečník české většiny pěl velký chvalozpěv na volební právo a jeho demokratickou dokonalost. Bohužel však tomu ve skutečnosti tak není a dnes se přistupuje dokonce k tomu, aby toto volební právo nejen nebylo vybudováno, nýbrž omezeno a to znovu a jedině s toho hlediska, aby dnešní většina byla zajištěna také pro příští volební období parlamentu, zvláště pro nejbližší volební období. Jako důkaz toho uvádím, že tento zákon znovu ztěžuje tvoření nových politických společností stejně smýšlejících lidí. Kdežto dříve stačilo 20.000 hlasů v jednom volebním kraji, aby politické skupině bylo umožněno parlamentní zastoupení, jest nyní parlamentní uplatnění politické skupiny vázáno dosažením jednoho mandátu v prvním skrutiniu. Srovnají-li se volební číslice roku 1920 s volebními číslicemi pro nastávající volby, pak si teprve člověk dobře uvědomí, jakým ztížením jest toto ustanovení pro uplatnění politického smýšlení. Kdežto dříve, při prvních volbách do sněmovny, asi 22.000 hlasů v prvním skrutiniu přineslo mandát, dlužno podle výpočtů důvodové zprávy volební čísla příště stanoviti podstatně výše. Jsou volební kraje, jako na př. Liptovský Sv. Mikuláš, kde podle předběžných výpočtů volební číslo bude činiti 19.264, kdežto v sousedním volebním kraji košickém bude pro jeden mandát zapotřebí 32.714 hlasů. V tomto rozpětí mezi 19.264 a 32.714 leží jiné volební kraje. Má-li stran uplatnění nějaké strany v Národním shromáždění býti rozhodné volební číslo, musily by přece volební kraje býti spravedlivě rozděleny tak, aby ve všech volebních krajích bylo nutné aspoň přibližně stejné volební číslo. Není-li tomu tak, vyplývá z toho nestejný význam krajů, nerovnost při dosažení mandátů, což může míti nejpovážlivější následky pro politické skupiny. Nestejné rozdělení mandátů na kraje jest patrné ve zvláštním případě dnešního návrhu. Bývalý kraj těšínský s 9 mandáty se zrušuje a část Těšínska, jež se stala československou, připojuje se k volebnímu kraji moravsko-ostravskému. Podle počtu obyvatelstva zbylo z bývalého těšínského kraje 6 mandátů, které by měly býti přidány moravsko-ostravskému kraji. Přesto však považuje se za vhodné přiděliti moravsko-ostravskému kraji jen 5 mandátů, jeden kraji brněnskému a zbývající 3 mandáty krajům pražským. Myslím, že to je důkaz pro to, že při této volební reformě měla velký význam také volební geometrie. Obyvatelé Těšínska mohou se právem cítiti zkrácenými ve svém volebním právu. Positivní stránka návrhu, že totiž tato území přijdou konečně ke svému volebnímu právu, toho neruší. Marně se namáhají již šest let, aby směly zvoliti své zástupce do zákonodárného sboru, aby měly tlumočníka svých citů a požadavků. Zástupci těchto území budou teprve v příštím Národním shromáždění. Tato radost bude ovšem zkalena jinými okolnostmi a jest to především okolnost, že se tam bohužel bude příliš silně provozovati vliv na svobodně volby, vliv, jako snad při obecních volbách, které jsou truchlivým obrazem do budoucna. Připomínám obecní volby v okrese hlučínském, při nichž se vykonával nehorázně vliv na volby a páchaly se volební podvody, takže do dneška volební právo státních občanů do obcí není tam stále ještě úplně zachováno. Také zcela libovolným rozpouštěním obecních zastupitelstev bylo toto právo znovu uvedeno v niveč. Připomínám dále, že se totéž ukázalo na Těšínsku a že tam teprve zasáhnutí Nejvyššího správního soudu, kde se to dosud stalo, přispělo k nápravě této správní praxe. Ale nikoliv na posledním místě ukazuje se tato skutečnost, zasluhující politování, také v jiném oboru kraje moravsko-ostravského. Poukazuji na město Opavu, jež má již 1 1/2 roku zvolené měst. zastupitelstvo, které do dneška nemohlo se pravoplatně ustaviti a vykonávati své zákonité úkoly. Další případ se týká obce Holasovice u Opavy, kde se rovněž udál zcela nekvalifikovaný volební podvod, jejž Nejvyšší správní soud také případně označil. Tamější německé menšině bylo až do dneška znemožněno v poměrném zastoupení hájiti práv německých voličů. Tak nám to skýtá smutný pohled pro nastávající volby v tomto území, a na základě zkušeností, jež jsme tam skutečně učinili, žádán zcela rozhodně čistotu voleb.
Sněmovny samé jistě nikdo neželí. Všechny velké návrhy, které měly okrášliti odchod této sněmovny, úřednický zákon, zákon o podpoře stavebního ruchu, berní reforma, byly již patrně odloženy pravoplatně až do nového volebního období. Všechny naděje, jež se s nimi spojovaly, byly znovu zničeny. Ale zajisté jako v rozporu s tím vyznamenal se minulý parlament velkým počtem opatření, která podle citu velké části obyvatelstva jsou těžkým omezením svobody státních občanů po stránce hospodářského, sociálního a kulturního blahobytu. Připomínám zde jen zákon na ochranu republiky, novelu k tiskovému zákonu, na omezení svobodné judikatury zákonem o přesaditelnosti soudců, zákon o omezení imunity změnou konce promlčecí lhůty pří žádostech o vydání, poukazuji na hluboko sáhající zákon po stránce hospodářské o skutečném nezaplacení válečné půjčky, na nekontrolované a nedající se kontrolovati provádění t. zv. pozemkové reformy, které vždy mocní v této sněmovně schvalovali a podporovali. Zpolitisování školství, jež vedlo k hrozivému rdoušení našeho školství, zpolitisování úřadů, jež vedlo k hromadnému propouštění tisíců státních zaměstnanců (Předsednictví převzal místopředseda Buříval), připomínám boj o zbavení školy křesťanského rázu a proti katolické církvi, připomínám, jak menšinové jazyky byly zbaveny práv, zvláště německý jazyk trýznivým a spekulativním výkladem zákonů a v této věci převzatých mezinárodních závazků. Vše to nedovoluje, abychom želeli tohoto parlamentu. Ale naopak vzrůstá v nás přesvědčení, že tento parlament nesloužil podle předpovědí blahu, míru a spravedlnosti, nýbrž jednostrannému hladu po moci a hluboké, nenasytné touze po pomstě, jimiž tak nevýslovně trpíme. Velebnost této soustavy měla býti tímto parlamentem vybudována a dobudována. Bojíme se a strachujeme se, že také nyní se užije všech prostředků, aby sláva této soustavy byla přenesena také na pozdější volební období. Jsme přesvědčeni, že ve svém boji stojíme na půdě práva a že nám pomáhá genius práva, jenž se nedá trvale urážeti bez trestu. Neplodnost zákonodárství pod zorným úhlem politického, kulturního, národního, hospodářského a sociálního blaha obyvatelstva a neproveditelnost tolika zákonů v praxi to dokázaly. My Němci jdeme do volebního boje s pevným přesvědčením, že se naše právo na svobodu a rovnoprávnost zde v tomto státě jako v radě národů nedá potlačiti a že nemůže býti zničeno ani touto volební reformou. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. Burian.
Posl. Burian: Ctěná sněmovno! Za komunistickou stranu prohlašuji, že vládní předlohu o změně volebního řádu zamítáme a že budeme hlasovati proti ní. Máme k tomu důvody věcné i politické. Dnešní vláda měla příležitost do voleb vkročiti způsobem zcela jiným, než to činí předlohou o změně volebního řádu. Velký počet dělníků je ve vězeních, větší ještě je počet těch, kteří jsou odsouzeni, jiní političtí odpůrci dnešního režimu jsou soudy pronásledováni. Před volbami měla vláda možnost prohlásiti: Všem bude dána amnestie, poněvadž ve volbách nesmí býti žádných vězněných a politicky stíhaných. Takové gesto rytířskosti mohla vláda před volbami udělati, ale rytířský zápas volební jest jí cizí. V Podkarpatské Rusi dosud pro volební schůze je platný starý zákon maďarských beťárů: Voličské schůze musejí býti ohlašovány, mohou býti zakázány, a konají se pod policejním dozorem. Vláda snadno mohla ukázati, že je pro reformy, mohla změniti starý maďarský zákon, mohla jej zrušiti a mohla prohlásiti, že také v Podkarpatské Rusi platí pro voličské schůze stejný volební řád jako v ostatních částech Československa. Ani takovou reformu vláda neučinila. Zato však v Praze pořádá nesmyslný protikomunistický proces a sněmovně dá odhlasovati zákon, kterým pamatuje jen a jen na svou záchranu.
Původní předlohou vládní učinila vláda velmi smělý pokus zabezpečiti si porušením ústavních předpisů svou državu. Předloha ona znamenala naprosté odvrácení se od toho, co bylo duchem převratového osvobozenského vlnění v širokých masách lidových. Jediným škrtnutím pera měly býti neplatné protikoaliční hlasy takové strany, která by nebyla dosáhla 135.000 hlasů. Hlasy ty chtěly si prostě přisvojiti vládní strany. Zůstane vždy pozoruhodno, že v řadách koaličníků mohl se zroditi takový nápad.
Všeobecný odpor veřejnosti smetl původní vládní předlohu, ale přesto vládní strany dohodly se na změně volebního řádu, kterým koalice si umělým způsobem pojišťuje svoje mandáty. Neděje se to již tak křiklavým a nápadným způsobem, jak to bylo osnováno před několika měsíci, ale původní tendence zůstala.
Poukazuji jen na několik okolností, kterými má býti znemožněno vytvoření se nekomunistických protikoaličních stran. Pravím nekomunistických proto, poněvadž změna volebního řádu směřuje právě proti takovým politickým frakcím, které nejsou komunistické, ale v nichž objevují se nálady proti dnešní vládní koalici. Vládní změna volebního řádu jest udělána proti nespokojencům v lůně vládních stran a vládního tábora. Veliké a bdělé komunistické straně Československa vládní změna volebního řádu celkem uškoditi nemůže. Jednotlivá její ustanovení jsou dojista namířena proti nám, ale při zvýšené naší pozornosti a ostražitosti dovedeme se ochrániti proti všem nástrahám proti nám namířeným.