Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
1. zasedání.
32.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne .................. 1920
o odčinění odsouzení vojenskými soudy.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
a) Odsouzenému, jenž byl dříve soudně bezúhonným, poskytne se odčinění odsouzení, napravil-li dle sil škodu činem způsobenou a nebyl-li až k uplynutí určité lhůty opětně odsouzen.
b) Dřívější nebo pozdější odsouzení pro přečin nebo přestupek nepřekáží však odčinění, je-li trestní čin jemu za základ sloužící podle okolnosti nepatrným a nezakládá-li se na bezectném smýšlení.
c) Odsouzení nelze odčiniti, zní-li rozsudek na přísnější trest, než na jednoroční trest na svobodě, leda že trestní čin náleží ke zločinům vojenského trestního zákona obdobným skutkovou podstatou se zločiny dle druhého odst. §u 6. zák. ze dne 15. listopadu 1867, č. 131 ř. z. neb k následujícím zločinům dle druhé části v. tr. z. (zločinům vojenským): §§ 149 až 155; §§ 159 až 163; §§ 165 až 169; § 170, poslední věta, týkající se spoluviníků; § 171; § 176, nepoužito-li ku zprotivení se zbraně smrtící; § 177; § 179; §§ 193 až 198; § 206; § 218, pokud se jedná o účastníky spiknutí; § 219; § 221; § 227; §§ 231 až 240; §§ 243 až 257; § 259; § 264; § 265, první případ; §§ 266 až 268; §§ 271 až 290; §§ 293 až 297.
§ 2.
Odčinění odsouzení se povoluje po uplynutí lhůty:
1. patnáct roků, byl-li odsouzený uznán vinným zločinem, leda že zločin náleží ke zločinům §u 1. c) uvedeným;
2. deset roků při odsouzení pro zločiny §u 1. c), neb při odsouzení k trestu vězení šest měsíců převyšujícímu;
3. pět roků ve všech ostatních případech.
Lhůta počíná, jakmile jest trest vykonán neb milostí prominut.
Čas zadržení v ústavech donucovacích nebuď do lhůty vpočten.
§ 3.
Je-li odsouzení odčiněno, pokládá se odsouzený nadále za osobu soudně bezúhonnou, pokud tomu nepřekáží jiné ještě neodčiněné odsouzení. Odsouzený jest osvobozen od povinnosti udati odsouzení na dotaz před soudem nebo před jiným úřadem.
Práva třetích osob, jež se zakládají na odsouzení, zůstávají nedotčena.
§ 4.
Odčinění odsouzení buď poznamenáno v trestním spise na trestním lístku trestního rejstříkového úřadu a v záznamech správních úřadů. Odčiněné odsouzení nesmí býti pojato do vyhotovení trestního lístku a do vysvědčení bezúhonnosti, ani jakýmkoliv jiným způsobem v nich vyznačeno.
Obsahuje-li trestní lístek jen jediné odsouzení a nezní-li rozsudek na přísnější trest, než na jednoroční trest na svobodě, nebudiž toto odsouzení i nebylo-li by odčiněno, pojato do vyhotovení trestních lístků a do vysvědčení bezúhonnosti, uplynulo-li od výkonu trestu neb od udělení milosti patnáct roků.
§ 5.
O tom, má-li býti odsouzení odčiněno, rozhodne divisní soud, jenž rozhodl ve stolici prvé, neb v jehož obvodě leží brigádní soud, rozhodnuvší jako stolice prvá.
Byl-li někdo odsouzen vojenskými soudy bývalé monarchie Rakousko-Uherské mimo obvod nynější Československé republiky před 28. říjnem 1918, rozhodne divisní soud, v jehož obvodě jest domovská obec odsouzeného. Není-li tato známou, neb ležela-li v čas odsouzení mimo oblast československého státu, rozhodne divisní soud v Praze.
Vojenský zástupce zařídí o žádosti odsouzeného nenápadně potřebná vyhledávání, šetře jak možno čest odsouzeného.
Nabude-li z jiného podnětu vědomostí o skutečnostech, které bez jakéhokoliv dalšího šetření mohou odůvodniti odčinění odsouzení, navrhne z úřední moci, aby odsouzení bylo odčiněno.
Divisní soud rozhodne v neveřejném sezení ve shromáždění tří důstojníků justičních, z nichž nejvyšší (nejstarší) předsedá, - po slyšení vojenského zástupce - usnesením.
Má-li soud za to, že škoda nebyla ještě dle sil napravena, oznámí odsouzené osobě před rozhodnutím obnos, který má ještě nahraditi, a ustanoví lhůtu přiměřenou, aby byl složen.
Do rozhodnutí jest odsouzenému a vojenskému zástupci vyhražena stížnost; podána buď do tří dnů a má odkládací účinek (§ 327. v. tr. ř.).
§ 6.
Nejsou-li dány podmínky hořejších §§ 1. a 2., náleží pouze presidentu republiky, aby povolil odčinění odsouzení.
§ 7.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
§ 8.
Provedení zákona tohoto ukládá se ministru Národní obrany v dohodě s ministry spravedlnosti a vnitra.
Důvodová zpráva
Zákon ze dne 21. března 1918, č. 108 ř. z. o odčinění odsouzení (změněn zákonem ze dne 10. dubna 1919, č. 208 Sb. zák. a nař.) platí pouze pro občanské soudy.
Navržený zákon, směřující k tomu, aby osoby odsouzené vojenskými soudy byly na roveň postaveny osobám odsouzeným občanskými soudy, odpovídá slohově úpravě zákona ze dne 21. března 1918.
Co do obsahu byl navržený zákon také přizpůsoben svému vzoru, bylo však nutno míti na zřeteli, že i v jistých lehčích případech "vojenských" zločinů, kterýchžto zločinů občanský trestní zákon nezná, sluší připustiti jako u politických deliktů odčinění odsouzení.
Ve formálním směru se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena a za tím účelem přikázána výboru právnímu k podání zprávy do 1 měsíce.
V Praze dne 7. června 1920
Správce ministerstva Národní obrany:
V. Tusar v. r.