Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
1. volební období.
1. zasedání.
56.
Návrh
poslanců R. Berana, Jaroslava Hálka a soudruhů,
aby zajištěna byla výroba strojených hnojiv v tuzemských továrnách na strojená hnojiva.
Strojená hnojiva jsou jedním z nejdůležitějších prostředků k povznesení výroby rostlinné. Zemědělství republiky Československé používalo látek těchto před r. 1914 ročně průměrně 600.000 tun. Z části byla to strojená hnojiva původu tuzemského, povětšině však hnojiva vyrobená z cizozemských surovin k nám dovážených neb i hotové cizozemské zboží. V době válečné došlo k velikému poklesu tuzemské výroby strojených hnojiv a dovoz strojených hnojiv a surovin k jich výrobě z ciziny byl zastaven. Okolnosti ty měly za následek nedostatečné krytí potřeby strojených hnojiv a tím obrovský pokles sklizní všech kulturních rostlin u nás pěstovaných.
Poměry v oboru zásobení zemědělství strojenými hnojivy nedoznaly ani po převratu v průběhu r. 1919 a jarním období 1920 podstatné změny. Zemědělství naše trpí dosud nedostatkem strojených hnojiv, a veškeré akce v příčině dovozu pomocných látek těchto z cizozemska ministerstvem zemědělství resp. vládou republiky až dosud podniknuté budou míti za následek jisté zlepšení teprve na jaře r. 1921.
Proti veškerému očekávání, v souhlase však s neutěšenými vnitřními poměry zhoršila se tuzemská výroba strojených hnojiv velmi značně. Bylo-li možno na jaře r. 1919 dodati celkem 62.840 tun a v roce 1919 dohromady 143.020 tun strojených hnojiv, bylo na jaře r. 1920 (do konce dubna) k disposici pouze 39.410 tun.
Srovnáme-li výrobu strojených hnojiv v jarním období r. 1919 s výrobou ve stejném období r. 1920 (do konce dubna), jeví se pokles výroby na př. u Thomasovy moučky o 38.5 %, u síranu ammoného o 31.5 %. U superfosfátu činí pokles výroby více než 50 %.
Jako příčinu tohoto nezdravého a nejen zemědělství ale i celostátnímu hospodaření škodlivého zjevu sluší uvésti, vedle všeobecných potíží výrobních, zvláště nedostatečné a nepravidelné zásobování továren na strojená hnojiva a zpracování kostí uhlím. Na př. továrna na Thomasovu moučku v Bubenči trpěla ve svém provozu pro nedostatek uhlí na jaře 1920 a bylo jí toto docela i zabaveno pro jiné účele. Pražská železářská společnost, dodávající jí surovou Thomasovu strusku ku mletí, následkem nedostatečného přídělu koksu a uhlí musela omeziti provoz ve vysokých pecích, takže po dlouhou dobu místo 4 vysokých pecí byly v chodu pouze 2 a na krátko docela jen jedna. Továrna na superfosfáty v Kolíně s pobočními závody v Pečkách a v Čes. Budějovicích nebyla s to v podzimu m. r. pro nedostatečný příděl uhlí zpracovati zásoby několika set vagonů vyklížené kostní moučky a omletiny, ačkoliv zařízena jest na roční výrobu 6-8 tisíc vagonů superfosfátu. Továrna na zpracování kostí firmy Kutscher v Klatovech na jaře r. 1920 pro nedostatek uhlí nezpracovala včas ani pouhých 40 vagonů kostí. Podobné poměry byly i v ostatních továrnách, na které zvláště tuto se neupozorňuje.
Nemá-li dojíti k dalšímu opakování se těchto zjevů, jež měly by za následek další pokles zemědělské výroby rostlinné, na níž stát v současné době je tolik interesován, navrhují podepsaní, aby urychleně postaráno bylo o dostatečné zásobení továren na strojená hnojiva uhlím a aby dodáváno jim bylo uhlí přednostně. Stejně tak žádají podepsaní důrazně, aby učiněna byla opatření v příčině přídělu uhlí oněm továrnám na strojená hnojiva, které dle právě prováděného plánu o zásobení strojenými hnojivy zpracovati mají cizozemské suroviny, t. j. surové fosfáty a sírné kyzy na superfosfát.
V Praze 10. června 1920.
Beran, J. Hálek,
Dr. Hnídek, Dr. Černý, Udržal, Tůma, Dubický, Křemen, J. Černý, Ing. Botto, Dr. Medvecký, Mach, Vacula, Molík, Vahala, Štolba, Chlebounová, Branecký, Dr. Srdínko, Rychtera, Dr. Hálek, Janček, Dr. Kubíček.