Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

Ministerská rada usnesla se dle úředních zpráv v časopisech na zabavení celé polní sklizně, což hodlá provésti cestou nařizovací.

Považujeme toto rozhodnutí vlády ve dvojím směru za nesprávné.

Vláda republiky Československé zabavuje cestou nařizovací soukromý majetek zemědělců na základě zmocňovacího zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 337, přes to, že § 1. zmíněného zákona výslovně praví, že opatření mimořádná státi se mohou tehdy, jeví-li se toho nutná potřeba, a když by průtah, spojený s předložením věci sboru zákonodárnému, byl věci na újmu.

Tohoto předpokladu v tomto případě není. Již dne 19. února 1920 podali Josef Šamalík a soudruzi pod č. 2453 v Národním shromáždění návrh na zabezpečení výživy obyvatelstva Československé republiky z dosavadní a nové sklizně, na zrušení ústředen a uvolnění obchodu s životními potřebami. Zásobovací výbor projednával tento návrh, avšak neučinil hlasováním rozhodnutí, až jak rozhodne se ministerská rada.

Dne 1. června 1920 podali Jos. Šamalík, prof. Šrámek a soudruzi pod č. 34. návrh na zabezpečení výživy obyvatelstva čsl. republiky z nové sklizně. V téže příčině podali posl. Fr. Mašek a soudr. pod č. 76. interpelaci.

Projednání návrhu č. 2453 mohlo býti v Národním shromáždění provedeno, kdyby ministerská rada již dříve zaujala stanovisko k upotřebení nové sklizně.

Neprojednání návrhu na upotřebení příští sklizně pro výživu obyvatelstva zavinila sama ministerská rada; rovněž nové návrhy na zabezpečení výživy obyvatel mohly býti projednány, když 1. června t. r. byly podány.

Poněvadž není žádných průtahů, jež by znemožňovaly záležitost upotřebení příští sklizně parlamentním způsobem projednati, zůstává v platnosti § 109. ústav. zákona ze dne 29. února 1920, dle něhož "vyvlastnění soukromého vlastnictví jest možné jen na základě zákona a za náhradu".

Cestou vládního nařízení nelze zabaviti soukromé vlastnictví zemědělců, t. j. jejich sklizeň polní, když tu není předpokladu, obsaženého v § 1. zákona zmocňovacího ze dne 15. dubna 1920, č. 337, zvláště, zasedá-li poslanecká sněmovna i senát Národního shromáždění, kde už návrhy na upotřebení sklizně letošní podány jsou.

Druhou nesprávnost spatřujeme v tom, že sklizeň zemědělců má býti zabavena, aniž by se se strany vlády vyjednávalo se zástupci neb korporacemi zemědělskými.

Takové jednání vlády vyvolává v kruzích zemědělských pochopitelný rozruch, zvláště také proto, že nenáviděné centrály mají býti na dále udržovány, a tím republika do nových zásobovacích a finančních nesnází přiváděna.

Odpor proti centrálám, proti rekvisičnímu systému a dosavadnímu systému obhospodařování polní sklizně jest u zemědělců všech politických stran tak velký, že asi marnými budou všecky donucovací prostředky vůči zemědělcům, aby centrálám obilí odevzdávali. Odpor tento bude u zemědělců zvyšován tím, že vláda používá neoprávněně zmocňovacího zákona, aby mohla absolutisticky v tvrdých opatřeních proti zemědělstvu postupovati, aniž by vyžádala si souhlas u zásobovacího výboru.

Zemědělci českoslovenští volají, a to vším právem, po volné hospodářské výrobě.

Proč má ještě nyní býti zemědělec odměřován ze své vlastní sklizně skývou chleba, nač má býti všecko to trýznění zemědělců vedením soupisů, mlecích výkazů a povolení, nač je potřebí domovních prohlídek u zemědělců za účasti úředníků, četníků a vojska, jež se prováděly dříve pouze u zlodějů?

Když má býti předepsán zemědělci přiměřený kontingent dodávky obilí, proč má se zabavení sklizně vztahovati i na zásoby, které on pro svou vlastní spotřebu nutně míti musí?

Proč nemá zbytek sklizně zemědělci, pak-li předepsaný kontingent odevzdá, býti uvolněn pro jeho domácí a hospodářskou spotřebu? Proč má býti na dále držen systém centrál, které stojí ohromné sumy, jež republika musí doplácet?

Návrhem č. 34, který podepsaní předložili dne 1. června t. r. poslanecké sněmovně, žádají, aby konsumentům bylo umožněno, by mohli na úřední poukázky zakoupiti přímo u zemědělce z obilí, jež mu po odevzdání kontingentu zůstane, za úředně stanovenou cenu pro hlavu a rok nejvýš 200 kg obilí. Kdyby bylo možno lidu spotřebnímu vůbec přidělovati obilí, průměrně po 200 Kč za 1 q, pak by při zavedení nouzové akce pro chudobné vrstvy lidu jevilo se zásobení chudobných vrstev lidu asi tímto způsobem:

Získalo by se mouky:

30 kg pečivé,

20 kg vařivé,

100 kg chlebové,

42 kg otrub.

Cena mouky by vyšla:

Pro chudobné vrstvy obyvatelstva povoliti by se mohla nouzová akce tím způsobem, že by na 1 kg mouky poskytla se na státní náklad sleva 1 Kč.

1 kg mouky přišlo by průměrem po 3 Kč při nouzové akci po 2 Kč.

Lid by dostal mouku čistou a zdravou.

Jak se dosud hospodařilo?

Obilní ústavy kupovaly žito za 80 Kč 1 q. Režie celková obnáší as 40 Kč při 1 q. Mouky se získalo z 1 q žita 80 kg. Tržba činila za mouku po 80 h = 64 Kč, otruby asi 6 Kč, celkem 70 Kč. Výkup a spracování žita 1 q obnášelo 120 Kč, tržba 70 Kč, doplácela dosud republika na 1 q žita 50 Kč. Při výkupu 20.000 vag. žita činí to celkem 100 milionů Kč.

Kdyby se mělo tak hospodařiti dále a centrály obilní měly při zvýšené ceně obilí (na př. žita na 200 Kč) dodávati mouku pouze za 80 hal., pak jen při chystaném výkupu žita - 25.000 vagonů - doplnila by republika 425 milionů Kč. Při ostatních druzích chlebovin byly rovněž obrovské ztráty.

Jsme jisti, že spotřební vrstvy obyvatelstva nežádaly by nouzové podpory od státu, pak-li by jim umožněno bylo nakoupiti za pevně stanovenou maximální cenu obilí přímo u zemědělce.

Při přísném uzavření hranic republiky proti vývozu musí stačiti domácí sklizeň pro výživu celého státu.

Každopádně znamená částečné uvolnění sklizně dle našeho návrhu č. 34 velkou, několika sta milionovou úsporu pro státní pokladnu a pro lid spotřebný znamená to zabezpečení výživy čistou a zdravou moukou.

Nákupem obilí neb moukou pod rukou, jímž každý, nejen prostí občané, ale i osoby v republice vysoko stojící, se zajišťují, poněvadž jim slíbené příděly nebyly centrálami obilními zaopatřeny, zdraží se cena mouky mnohem více, než by obnášelo celoroční zdražení mouky při ceně 200 Kč za 1 q obilí.

Poněvadž chystaným vládním nařízením poškozeny by byly zájmy republiky jak po stránce zásobovací, tak i finanční, táží se podepsaní:

1. Jak odůvodníte, pane ministerský předsedo, s celou vládou republiky, že chcete použitím zmocňovacího zákona v době zasedání poslanecké sněmovny i senátu vydati nařízení o zabavení příští sklizně, aniž jste se dohodli se zástupci neb korporacemi čsl. zemědělců, a to bez zákonodárného sboru, který zasedá a který pro řešení otázek zásobovacích zvolil zásobovací výbor?

2. Jste, pane ministerský předsedo, ochoten zaříditi, aby místo chystaného vládního nařízení o zabavení sklizně, předložen byl vládou návrh zákona o upotřebení polní sklizně, jež by předán byl poslanecké sněmovně a senátu k řádnému projednání ústavnímu, a jež by obsahoval tyto oprávněné zemědělské požadavky:

a) spravedlivou úpravu cen obilních produktů,

b) stanovení nejmírnějších dodávacích kontingentů,

c) uvolnění zbytků sklizně pro zemědělskou spotřebu, uvolnění všech ostatních plodin zejména ovsa, brambor, luštěnin, dále zrušení soupisných, mlecích výkazů a povolení, spotřebních kvot a j. zemědělce ponižující a trýznící dosavadní ustanovení,

d) zrušení centrál, zejména obilních, a zavedení dodávek kontingentů prostřednictvím zemědělských družstev a legálních obchodníků?

V Praze dne 18. června 1920.

Dr. Hruban, Hlinka, Košek, V. Myslivec, Tománek, Dr. Nosek, Alois Roudnický, Rozsypalová, Hancko, Dr. Buday, Juriga, Záruba, Dr. Mazanec, Šrámek, Dr. Dolanský, V. Sedláček.