Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

Zákon ze dne 27. května 1919, č. 318 sb. z. a n. vyhlášen byl sice dne 12. června 1919, ale § 12. určil lhůtu ku přihláškám pachtýřů na 12 neděl, tedy do 18. září 1919 a k vyjádření se vlastníkovu do 26. listopadu 1919 (§§ 15. a 31.). Tuto lhůtu bylo vyhrazeno soudům přiměřeně prodloužiti. Soudy již podle toho nemohly zahájiti řízení s účastníky před uplynutím lhůty, tudíž vůbec před koncem listopadu 1919. Po 18. září 1919 mohly nejvýše si opatřiti lustra ze zemských desek a pozemkových knih, jak také ve výnosu ministerstva spravedlnosti z 30. června 1919, č. 12314/19 (věst. min. sprav. z 1919 č. 19) vydaném ku provedení zákona byly poučeny (čl. III.).

Pozemky, jichž se týče zákon, patří velkou většinou k deskovým statkům; došlo tudíž na tisíce žádostí za lustrum zemských soudů jako soudů vedoucích zemské desky a mohly býti jen postupně vyřizovány. Podle zpráv okresních soudů, jichž došlo již kolem 200, hlavně o podávaných stížnostech a dílem o všeobecném výnosu o postupu prací, jsou překážky vadící rychlejšímu vyřizování dvojího druhu: všeobecné a zvláště týkající se přihlášek. Soudní agenda, jež poklesla za války, značně stoupla u všech soudů; třebas ve sporném a exekučním řízení zůstává pozadu, přibývá jí stále ve věcech nesporných (pozůstalostních, poručenských, knihovních) a zvláště v trestních. Naproti tomu ubylo soudců téměř u všech soudů, arciť především venkovských, a přes veškerá opatření vlády aby získala způsobilých sil, není lze obsaditi systemisovaná místa, tím méně přidělovati soudce na výpomoc, kde by jich bylo nezbytně třeba. Taková opatření byla: přijímání právníků s dvěma státními zkouškami, advokátů, advokátních a notářských kandidátů s přípustnými úlevami zkrácení soudní praxe potřebné ke zkoušce na dvě léta, úlevy při zkoušce a pod Vedle vzrůstající ostatní agendy přibyla soudům, a to především okresním, kromě jiných nových prací jako při provádění zákona k ochraně nájemců, lichevního soudnictví a pod., také tato práce: u okresních soudů v Čechách (227) podáno bylo podle zpráv původně 125.272, na Moravě (81) 28.413 a ve Slezsku (19) 3376 přihlášek; některé přihlášky byly podány společně od několika osob nebo i pachtýřů v jedné obci a i po lhůtě docházely, tak že skutečný počet jest o něco vyšší. Naproti tomu jest snížen počet soudců tak, že u mnohých okresních soudů jsou pouze dva, kde byli před válkou systemisováni čtyři, anebo jediný, kde bývali dva až tři. Jsou okresní soudy, u nichž bylo podáno přes tisíc přihlášek (Čáslav původně 2618, Louny 2250, Blansko 1869, Dobříš, 1428, Příbram 1493, Horní Planá 1362, Chlumec n. C. 1626, Jičín 1435, Vimperk 1629 a pod.).

Kdyby přihlášky mohly býti hladce vyřizovány, znamenalo by to práci několika měsíců pro jednoho soudce, který by se pouze této práci mohl věnovati, a denně vyřídil 15 až 20 přihlášek; neboť musí podle zákona, kde platí zásady nesporného řízení, z úřední povinnosti vyšetřiti všechny skutečnosti pro usnesení rozhodné (§§ 1. a násl. zák.), vysloviti náhradu za požadovaný pozemek (§ 8.), tudíž, jak bylo při projednávání zákona výslovně zdůrazněno nespokojiti se pouhou dohodou stran, nýbrž i dohodu v tom bodu přezkoumati, odpovídá-li přejímacím cenám v ostatních případech zjištěným, vyšetřiti služebnosti, které pachtýř přejímá a nově zříditi má nebo které sám požadovati může a pod. Řízení samo není tak jednoduché, jak přemnozí z pachtýřů se domnívají; ze stížností přednesů deputací jest patrno jejich mínění, že soud jest povinen, vydati zcela prostě bez dalšího vyšetření usnesení přiznávající jim pozemek, jakmile se oň přihlásili. Došlyť i stížnosti, že soud volal k výslechu členy rodiny a jiné osoby, aby zjistil, má-li žadatel nárok na pozemek podle § 3., když nárok byl popřen, anebo měl-li jej po celou zákonnou dobu v pachtu, když to popřel vlastník. (§ 1. zák.) Podle zpráv soudů vyskytují se častěji případy, že sami pachtýři doznávají, že tu ne-jsou náležitosti pro jejich požadavek, ale houževnatě na tom stojí, že jim pozemek přiznán býti musí a že vyvolávají rozsáhlé šetření a to bezvýsledné.

Zvláštními překážkami pro rychlé vyřizování jsou však i nedostatky přihlášek a vyjádření. Podle zpráv bylo podáno na sta přihlášek neoznačujících ani přibližně pozemek, vlastníka, dobu pachtu, vlastní výměru a pod., takže některý soud skoro všechny přihlášky musil dáti doplniti nebo sám doplňovat. I ve vyjádřeních, když bylo i docíleno dohody, nebývá udána výměra pozemku neb opět přesná přejímací cena takže musí dáti soud doplniti vyjádření o dohodě stranami podané.

V přemnohých případech jde o dílcové pachty; tu sice stačí pro předběžné práce k orientaci soudu náčrt podle § 15. zák., ale, aby mohlo býti vydáno usnesení podle § 17. zák., bude vždy třeba přesného označení jednotlivých dílců a to nejen, aby mohla býti určena přejímací cena, zvláště, je-li uvedena v dohodě nebo zjištěna znalci jen podle jednotky za ar, korec a pod., jak z pravidla bývá, nýbrž také, aby usnesení jako listina o nabytí vlastnictví byla přesnou a ke knihovnímu vkladu způsobilou. Nejen podle § 20. zákona rozhodný jsou pro rozsah požadovacího práva pachtýřova v mezích vlastnického práva propachtovatelova skutečné hranice pozemku, nýbrž i podle všeobecných právních pravidel o nabývání věcí musí býti v listině nebo smlouvě přesně označena věc i kupní cena (§ 1053. a násl. ob. z. obč., § 433. ob. z. obč. ve znění § 17. nov. III.). Soudy musí na tom trvati, že nutno předložiti nákresy dělených pozemků, než vydají usnesení podle § 17. zák., ježto by bylo usnesení jinak nejasné a ke vkladu nezpůsobilé, zejména když podle tohoto usnesení z pravidla jiný soud, zemský, povolí odepsání toho kterého dílce. Požadování polohopisných nástinů nelze považovati za věc příliš formálního rázu. Podle zprávy jednoho soudu bude dělena jedna parcela až na 178 dílců. Bylo by možno vydati usnesení přiznávající 178 pachtýřům dílce do vlastnictví, když není tu ani nástinu ani přesné výměry a označení polohy ani přejímací ceny? I tato musí v usnesení přesně udána býti s poznámkou, kde a jak má býti splacena.

Pachtýři po většině dávají si odměřiti takovéto dílce, ale mnohde odpírají předložiti nástiny, ač podle § 20. zák. vyměření státi se má na jejich útraty. Podle zpráv některých soudů žádali sami, aby vyměření provedeno bylo ve žních, aby sklizeň nebyla poškozována. Jinde nestačí měřiči k tomu oprávnění k práci a na požádání ministerstva spravedlnosti povolilo ministerstvo financí a dalo zemským finančním ředitelstvím pokyn, za jakých podmínek mohou pozemky vyměřiti evidenční geometři.

Dohlédajíc stále na postup řízení a vyžadujíc si o každé stížnosti zprávy, shledalo ministerstvo spravedlnosti, že u všech soudů, pokud možno jen poněkud, vyřizovány jsou přihlášky drobných pachtýřů bez zbytečných průtahů a vysloviti musím plné uznání velmi četným referentům, kteří nedbajíce a neznajíce úředních ho din a nedělního klidu věnují své síly za těchto obtížných dob a poměrů této práci bez únavy, aby co nejrychleji vyhověli požadavkům na ně činěným. Mám nesčetné zprávy, že soudcové jednajíce mezi dnem se stranami a zvláště s drobnými pachtýři, dlouho do noci pracují na písemném vyřízení. Kde ministerstvo shledalo neodůvodněný neb úmyslný odklad, dosud vždy zakročilo prostřednictvím nadřízených dozorčích úřadů neb i přímo a rovněž i v budoucnosti o každé poněkud odůvodněné stížnosti zakročí. Ovšem nelze po každém jednání s několika pachtýři vydati okamžitě usnesení a není tu patrného pochopení se strany žadatelů pro tuto práci. Ani není-li třeba delšího šetření, již podle § 17. odst. 2. zák. má soud vydati pro každou knihovní vložku dosavadního vlastníka zvláštní usnesení, uzná-li to pro další řízení za vhodné. Byla podána na př. zpráva, že jedno takové usnesení rozhoduje o 120 nárocích; ve všech případech vedle jmen, označení dílců, výměty, ceny, způsobu splacení upravují se služebnosti a věcná práva a toto usnesení obsahující 12 archů musí vyhotoveno býti více než 120kráte. Jen jeho sepsání a rozmnožení vyžaduje pak několika neděl pilné a nerušené práce. Soudy postupují většinou podle zpráv po obcích, vyřizujíce jednu po druhé a tu stává se, že stěžují si pachtýři z obce na niž dosud nedošlo, že soud o jejích přihláškách "dosud ani prstem nehnul", přehlížejíce, že pracuje zatím pilně na jiných obcích.

Podle zprávy okresního soudu v Kroměříží bylo tam podáno celkem 1411 přihlášek; z nich bylo do 10. června t. r., kdy byla zpráva podána, vyřízeno 638 a nevyřízených bylo 773. Přihlášky pachtýřů, kteří požadují pozemky od velkostatku ve Kvasicích, patřícího Dru. J. Thunovi a ke kterým patří i pachtýři z obcí Silimova a Karolínova, nemohly býti vyřízeny, poněvadž učiněné dohody, jež byly v dubnu soudu předloženy, neuváděly přesnou výměru požadovaných dílců ani jejich přejímací cenu. Dohody nebyly dosud znova předloženy, poněvadž civilní geometr, který byl pověřen vyměřováním pozemků nemohl tyto práce ve lhůtě dokončiti a bez vyměření nelze udati výměru dílců a jejich přejímací cenu. Lhůta k opětnému předložení končí 1. červencem t. r. Kde nebylo překážek, zvláště kde byly předloženy úplné dohody a nebylo třeba jejího schválení vyššími úřady, byly již všechny přihlášky vyřízeny.

Dokud nebylo vydáno usnesení, kterým byla přesně stanovena přejímací cena, a toto nenabylo právní moci (§ 21.), nemohou pachtýři přejímací ceny složiti; státi se to má u knihovního soudu, který bude z pravidla jiný, než okresní soud věc vyřizující soud zemský, a tento není do té doby zpraven, kdo a kolik má každý složiti. Správy velkostatků však podle několika zpráv nepožadují vůbec pachtovného za běžný rok, kde uznaly nárok přihlásivších se a učinily dohody, a poněvadž jest rozhodným pro požadovací právo pachtýřovo den, kdy zákon nabyl účinnosti, mám za to, že nejsou pachtýři, jejichž nárok byl uznán na přihlášku v čas podanou, povinni platiti pachtovné, ale budou povinni nahraditi z přejímací ceny úrok od té doby, kdy zákon nabyl účinnosti až do jejího složení, nechtějí-li až do složení pachtovné platiti.

Ministerstvo upozornilo opětně soudy na to, že třeba považovati řízení o drobných pachtech za naléhavé a je urychliti seč možno, a to jak všeobecnými výnosy z 30. června 1919, č. 12314/19 (věst. min. spr. 1919. č. 19), z 10. listopadu 1919. č. 27734/19 věst. str. 136, ze 24. ledna 1920, č. 2706/20 a z 10. dubna 1920, č. 11895 (věst. str. 44) tak i při jednotlivých stížnostech a přesvědčil jsem se, že soudy, pokud jen možno, tomu vyhovují. Kde věc vázla pro přetížení soudu a nedostatek sil, bylo hleděno vypomoci alespoň občasnou substitucí, ale nedostává se ani výpomocných sil k tomu účelu. Přípravné práce, jako zjednávati dohodu mezi stranami a pod., mohou provésti důvěrníci podle § 16. zák. a také byli na návrh soudů jmenováni a zajisté při pracech vypomáhají, jak z některých zpráv vychází. Ale rozhodovati náleží jen soudci a nelze tuto práci přenésti na jiné osoby, aniž by byl zákon změněn. Návrh takový nemám za vhodné učiniti dnes, kdy některé soudy a to značný počet práce dokončují, jiné provedly veškeré přípravné práce a nyní vyřizují ve věci přihlášky.

Kde však pachtýři sami neúplnými a úplně vadnými přihláškami nebo oznámeními podle § 15. zák., která spolu podepsali, zavinili průtah, nemohou zaň činiti zodpovědným soud.

V Praze dne 5. července 1920.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Meissner v. r.