Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

o bezdůvodném přepadení a ztýrání Aloise Muny a ohrožování jeho osobní svobody částí legionářů 6. legionářského pluku v Olomouci. 

Na sobotu dne 26. června t. r. večer svolána byla na "Střelnici" v Olomouci důvěrná schůze příslušníků československé soc. dem. strany dělnické, na níž měl promluviti na program "Úkoly československého proletariátu" Alois Muna, redaktor z Kladna. Ač schůze svolána byla pouze na legitimace, vniklo těsně před zahájením schůze do místnosti asi 150 legionářů, kteří si do schůze zjednali přístup násilím, prohlašujíce, že chtějí býti schůze přítomni.

Schůzi zahájil tajemník kovodělníků Ludvík Novák. V úvodním proslovu zaručil všem účastníkům schůze volnost slova a žádal je, aby klidně vyslechli řečníka. Na schůzi bylo přítomno asi 400 osob. Jakmile uchopil se slova stanovený řečník redaktor Alois Muna spustili legionáři křik, že Muna mluviti nesmí. Než-li se předsednictvo nadálo vrhli se na řečníka a zuřivě do něj tloukli. Muna udeřen byl sklenicí do hlavy a nožem bodnut do zad. Legionáři byli ozbrojeni revolvery a bodnými noži a ohrožovali každého, kdo se pokusil Munu brániti. Tajemník Ludvík Novák, který pokusil se svým tělem Munu brániti, byl rovněž zbit. Rovněž tak stalo se ženám na schůzi přítomným, které pokusily se svými těly redaktora Munu chrániti. Když legionáři byli z části svou zuřivost ukojili, redaktora Munu ztýrali, (týž spadl téměř v bezvědomí pod piano), pobízel je k dalšímu týrání tajemník "Národní Jednoty" v Olomouci pan Kubis následujícími slovy! "Ejhle hrdina schovává se pod piano". Po těchto slovech uchopili legionáři znovu svou obět a znovu do Muny na zemi ležícího kopali a tloukli. Všichni účastníci schůze měli dojem, že schůze byla plánovitě přepadena, neboť část legionářů ve schůzi přítomných obsadila východy. Na to odvlékli legionáři ztýraného Aloise Munu do kasáren, kde ubytován jest 6. pluk. Událost tato měla v zápětí ohromné vzrušení lidu v Olomouci, který se dozvěděv o tomto nelidském činu legionářů a jeho uvěznění, shromáždil se před kasárnami a žádal o vydání redaktora Muny. Když druhý den tázal se poslanec Geršl s dvěma důvěrníky dělnictva na velitelství 6. pluku legionářů v Olomouci, zda velitelství může uvésti nějaký konkrétní případ, jímž by mohlo býti dokázáno, že Alois Muna byl by býval v Rusku intelektuelním původcem činu, z něhož by legionářům v Rusku byla vznikla škoda nebo nehoda nějaká, prohlásil pan podplukovník Jaroš, že plukovní velitelství takového konkretního případu nemá, ale že zášť legionářů proti Aloisu Munovi a všem vůdcům českých komunistů na Rusi byla všeobecná.

Vzhledem k výroku pana podplukovníka Jaroše mají podepsaní za prokázáno, že Alois Muna se v Rusku nedopustil žádných zločinů proti legionářům a že všechna nenávist v radách legionářů jest nenávistí třídní, uměle od určité části legionářských důstojníků mužstvu vštěpovanou a mezi nimi rozšiřovanou, podepsaní se táží:

1. Jest pan ministerský předseda ochoten k olomouckému násilí zaujmouti stanovisko veřejným prohlášením ve sněmovně?

2. Jest ochoten v tomto prohlášení sděliti jaké kroky byly podniknuty jeho orgány vojenskými a soudními nejen proti vojákům účastnivším se násilného přepadení, sroceným ve velkém počtu a se zbraněmi v rukou, ale také proti důstojníkům uvedeného oddělení, kteří jsou v důvodném podezření, že nejen proti pachatelům nezakročili, nýbrž že je přímo kryli a povzbuzovali?

3. Jest ochoten pan ministerský předseda veřejně ve sněmovně konstatovati, z jakých kruhů pachatelé násilného činu pocházejí, aby bylo zřejmo, že dělničtí uvědomělí členové legií, kteří už v Sibiři kladli rozhodný odpor intrikám Kolčakovských a důstojnických skupin, také s olomouckým násilím nemají nic společného?

4. Jest pan ministerský předseda ochoten konečně aspoň nyní poslanecké sněmovně předložiti všechny listiny a dokumenty, související se sibiřskou výpravou, které vláda už delší dobu má v rukou a které úmyslně tají, aby před soudem veřejnosti, ale hlavně před soudem prostých dělnických sibirských dobrovolců kryla tu kliku osob, jež nad čs. dobrovolnou armádou v Sibiři uchvátila moc, které žádný prostředek intrik a vědomě nesprávného informování nebyl dost špatným, aby z armády udělala nástroj protirevoluce ve službách francouzského kapitalismu?

5. Kdyby tyto dokumenty předloženy býti neměly, čím vysvětlí pan ministerský předseda jejich další utajování.

6. Konečně jest pan ministerský předseda ochoten sděliti, co podnikly orgány podřízené panu ministru spravedlnosti proti civilním osobám, o nichž jest prokázáno, že na násilném činu olomouckém braly podíl?

V Praze 8. července 1920.

Houser, Alb. Chalupa, Karpíšková, Skaunicová, Al. Kříž, Kasík, Zverec, Merta, Kreibich, Dr. Hahn, Warmbrunn, Mikulíček, Kovačič, Krejčí, Hvizdák, Tayerle, Biňovec, Ant. Černý, J. Černý, Dr. Šmeral, Darula, Čundrlík, Němec, Koutný, Blažek, Kubál, Stivín, R. Chalupa, Marek.