Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

ve věci pronásledování poštovních úředníků pro řeči na schůzích. 

Ministerstvo pošt a telegrafů bylo upozorněno jednak novinářskými články, jednak sdělením ministerstva vnitra, na povážlivou činnost poštovních zaměstnanců adjunkta Josefa Scholze a přednosty telegrafního stavebního úřadu, stavebního rady Jindřicha Löwiga v Liberci.

Nařízeným vyšetřováním bylo zjištěno na podkladě bezpečném, a zcela objektivním toto:

1. Poštovní adjunkt Scholze súčastnil se jako zástupce zájmové organisace "Gewerkschaft der Postler" schůze stávkujících železničních dělníků v Liberci, na níž učinil projev, odporující jeho služebnímu postavení a příčící se služební pragmatice, odporučuje a schvaluje dopravní stávku.

Projev ten v souvislosti s jeho předchozí činností přivodil rozhodnuti ředitelství pošt a telegrafů v Praze, jímž byl Scholze přeložen z Liberce do Prahy a to tím spíše, že jmenovaný úředník, jsa značně zaměstnán činností mimoúřední, nemůže se, jak vyšetřováním bylo zjištěno, věnovati svým služebním povinnostem jak náleží a že jest tudíž tichým přáním každého přednosty úřadu, aby co nejdříve byl přeložen jinam, kde by nemohl svoji mimoúřední činnost vyvíjeti v tom rozsahu jako dosud.

Stavební rada Löwig súčastnil se jako předseda naznačené organisace mezinárodního kongresu sociálně-demokratických poštovních a telegrafních zřízenců ve Vídni; u příležitosti protestu proti míru ve St. Germain tlumočil Löwig stesk do nátlaku, jenž prý se vykonává na Němce v Čechách a projevil očekávání, že internacionála je osvobodí a zruší hranice, které je dělí.

Tento projev, nesporně nepřípustný u státního zaměstnance vůbec a přednosty úřadu zvláště, jest jenom manifestací smýšlení, jímž se stavební rada Löwig nijak netají. Projev tento, publikovaný v německých listech, vzbudil pochopitelný rozruch a byl v tisku komentován.

Jak bezpečně bylo zjištěno věnuje se i stavební rada Löwig mimoúřední činnosti tou měrou, že nedbá vlastních úředních povinností, zejména, že nemůže vykonávati a nevykonává patřičný dozor nad stavbami a personálem tak, jak toho zájem průmyslového města i okresu vyžaduje, a bylo proto příkazem nezbytné nutnosti, stavebního radu Löwiga ze služebních důvodů, zejména v době, kdy obchodní zájmy zřízením libereckých veletrhů na telefonní a telegrafní provoz kladou zvýšené požadavky, přeložiti na jiné působiště, kde by změněné poměry daly právem očekávati, že mu bude dána možnost, aby se více věnoval výkonu služby.

Z důvodů těchto bylo ředitelstvím navržené přeložení stavebního rady Löwiga z Liberce do Pardubic výnosem ze dne 17. března 1920, č. 10.496/P schváleno.

Oba zmínění úředníci nemohli již vzhledem k přesnému znění §u 24. a 25. zákona ze dne 25. ledna 1914, č. 15 ř. z. o služebním poměru státních úředníků a státního služebnictva (služební pragmatika) býti z důvodů discipliny na žádný způsob ponecháni na svých dosavadních služebních místech a nebylo-li proti nim zakročeno v cestě disciplinární, ačkoliv hrubě porušili své povinnosti vůči státu a úřadu, jednak svými protistátními výroky, jednak zanedbáváním úředních povinností a podkopáváním discipliny poštovních zaměstnanců, nutno uznati, že poštovní správa počínala si vůči nim zajisté ohleduplně.

Ovšem měly-li by se podobné případy opakovati, bylo by nutno v zájmu světového významu poštovní správy, kterýžto naprosto nesnese jakýchkoliv poruch, jevících důsledky i na vztahy mezinárodní, zakročiti proti vinníkům beze všech ohledů.

Při intervenci zájemníků v měsíci březnu t. r. byla sice projevena ochota přezkoušeti spisy, po tomto přezkoušení nenašlo však ministerstvo důvodů, proč by učiněné rozhodnutí měnilo. O nějakém výslechu obou úředníků se přirozeně nejednalo, ježto poštovní správa stojí za daných okolností na půdě §u 67. služební pragmatiky, který jí dává možnost přeložiti z úřední moci úředníka na jiné služební místo, tedy i bez výslechu a udání důvodů.

Podotknouti sluší, že původně Scholze sám přeložení svoje do Prahy vítal jako vhodnou příležitost naučiti se češtině a přeložení své sám nikdy jako trestní nekvalifikoval.

Později snažil se provedení přeložení obejíti tím, že hlásil se nemocným a podal si ihned žádost o tříměsíční dovolenou za karence služebních požitků, aby mohl obstarávati agendu spolku "Gewerkschaft der Postler".

Výnosem ze dne 13. května 1920, č. 28070/l byla mu povolena jednoměsíční dovolená, která později výnosem ze dne 11. června 1920 č. 31.602/I, prodloužena byla do konce srpna t. r.

Poštovní asistent skupiny D Josef Seidel, byl ředitelstvím pošt a telegrafů v Praze na žádost poštovního úřadu ve Vimperku přeložen do Plzně vzhledem k svojí nepatrné služební schopnosti.

Službu v Plzni nenastoupil, hlásil se nemocným a byla mu na základě lékařského posudku udělena tříměsíční zdravotní dovolená do 1. června 1920.

Před uplynutím této lhůty žádal Seidel o prodloužení dovolené s poukazem na svůj nepříznivý zdravotní stav.

Dříve než mohlo o žádosti jeho býti rozhodnuto, byl týž pro podezřeni z krádeže poštovních balíků dodán do vyšetřovací vazby okresního soudu ve Vimperku.. Z důvodu toho byl Seidel ve smyslu §u 144 služební pragmatiky z výkonu služby suspendován a zavedeno proti němu disciplinární řízení, které bude provedeno, jakmile skončí se řízení trestní.

Z vylíčených a zcela objektivně vyšetřených případů je patrno, že o přeloženi všech tří zaměstnanců rozhodnuto bylo pozralé úvaze, a že důvodem byly především zájmy služební.

Jest nesporno, že poštovní správa je pro světový svůj význam povinna postaviti se proti všem pokusům a snahám, jež mají za účel podrývati disciplinu a rušiti přesný chod poštovního provozu a ohrožovati tím tak důležitou složku kulturní a hospodářskou.

Z těchto důvodů musí poštovní správa trvati bezpodmínečně na provedení nařízeného přeložení všech tři úředníků.

Co se týče posledního bodu interpelace ohledně zastoupení poštovních zaměstnanců sdružených v "Gewerkschaft der Postler" v poštovní komisi, zamýšlí poštovní správa, nevyskytnou-li se nepředvídané překážky, vybudovati tuto komisi v dohledné době na novém podkladě a to jako výbor zastupující zájmy veškerého personálu a vznikající bezprostřední volbou personálu samého, tedy i oné části jeho, která je organisována v "Gewerkschaft der Postler".

V Praze dne 22. července 1920.

Ministr pošt a telegrafů:

F. Staněk, v. r.

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

betreffend die Verfolgung von Postbeamten wegen ihrer Reden an Versammlungen. 

Das Ministerium für Post- und Telegraphenwesen wurde teils durch Zeitungsnachrichten, teils durch Mitteilungen des Ministeriums des Innern auf die bedenkliche Tätigkeit der Postangestellten Adjunkten Josef Scholz und des Vorstandes des Telegraphen-Bauamtes, Baurats Heinrich Löwig in Reichenberg aufmerksam gemacht. Auf Grund der angeordneten Untersuchung wurde auf sicherer und vollständig objektiver Grundlage folgendes festgestellt:

1. Der Postadjunkt Scholze beteiligte sich als Vertreter der Standesorganisation "Gewerkschaft der Postler" an der Versammlung der streikenden Eisenbahnarbeiter in Reichenberg, in welcher er eine Erklärung abgab, die mit seiner dienstlichen Stellung und der Dienstpragmatik in Widerspruch steht, indem er den Verkehrs treik empfahl und guthieß.

Diese seine Äußerung, sowie seine vorgehende Tätigkeit führten die Entscheidung der Post- und Telegraphendirektion in Prag herbei, mit welcher Scholze aus Reichenberg nach Prag versetzt wurde, umso mehr, als der genannte Beamte wegen seiner starken außeramtlichen Tätigkeit, wie sicher gestellt wurde, seiner Dienstpflicht nicht gehörig nachkommen kann und daß es daher stiller Wunsch eines jeden Amtsvorstandes ist, den Beamten so bald als möglich dorthin zu versetzen, wo er seine außeramtliche Tätigkeit nicht in dem Maße ausüben kann wie bisher.

Der Baurat Löwig beteiligte sich als Vorstand der bezeichneten Organisation am internationalen Kongresse der sozial-demokratischen Post- und Telegraphenangestellten in Wien, gelegentlich des Protestes gegen den St. Germainer Frieden brachte Löwig Besohwerden gegen die Unterdrückung zum Ausdrucke, welcher angebl ch die Deutschen in Böhmen ausgesetzt sind und äußerte die Erwartung, daß die Internationale sie befreien und die sich scheidenden Grenzen auflösen wird.

Diese, zweifellos für einen Staatsbeamten überhaupt und für einen Amtsvorstand insbesondere unzulässige Äußerung, ist nichts als eine Gesinnungsmanifestation, aus welcher Baurat Löwig kein Geheimnis macht. Diese, in deutschen Zeitungen publizierte Äußerung, rief begreifliche Erregung hervor und wurde in der Presse kommentiert.

Wie einwandsfrei festgestellt wurde, widmet sich auch Baurat Löwig der außeramtlichen Tätigkeit in dem Maße, daß er seine eigene Amtspflicht vernachlässigt, namentlich deshalb, weil er eine entsprechende Aufsicht über Bauten und Personal nicht ausübt und nicht ausüben kann, wie das Interesse einer Industriestadt ind des Bezirkes erfordert, und es war deshalb das Gebot der unerläßlichen Notwendigkeit, den Baurat Löwig aus Dienstrücksichten, in einer Zeit in der die Geschäftsinteressen, durch die Errichtung von Reichenberger Messen auf den Telephon- und Telegraphenverkehr erhöhte Anforderungen stellen, auf einen anderen Posten zu versetzen, wo die veränderten Verhältnisse mit Recht die Annahme zulassen, daß ihm die Möglichkeit geboten wird sich dem Dienste mehr zu widmen.

Aus diesen Gründen wurde die von der Direktion beantragte Versetzung des Baurates Löwig aus Reichenberg nach Pardubitz mit Erlaß vom 17. März 1920, Zahl 10.496/8 genehmigt.

Beide erwähnte Beamte konnten schon mit Rücksicht auf den genauen Wortlaut der §§ 24 und 25 des Ges. vom 25. Jänner 1914, Zl. 15 R.-G.-Bl. vom Dienstverhältnisse der Staatsbeamten und bediensteten (Dienstpragmatik) auf keinen Fall aus Disziplinargründen auf ihren bisherigen Dienstposten gelassen werden. Und wenn nicht gegen sie im Disziplinarwege vorgegangen worden ist, trotzdem sie ihre Pflicht gegenüber dem Staat und dem Amte, teils durch ihre staatsfeindlichen Äußerungen, teils durch Vernachlässigung ihrer Amtspflichten und Untergrabung von Disziplin bei den Postangestellten in grober Weise verletzen, so muß anerkannt werden, daß die Postverwaltung beiden gegenüber sicherlich mit Rücksichten vorgegangen ist.

Sollten sich derartige Fälle wiederholen, wäre es notwendig im Interesse der Weltbedeutung der Postverwaltung, die keinerlei Störungen, deren Folgerungen sich selbst in internationalen Beziehungen äußern, zuläßt, gegen die Schuldigen mit aller Strenge vorzugehen.

Anläßlich der Intervention der Interessenten im Monate März dieses Jahres wurde zwar das Entgegenkommen geäußert, die Schriftstücke zu überprüfen, das Ministerium fand jedoch nach dieser Überprüfung keine Gründe, die gefällte Entscheidung zu ändern. Von irgend einem Verhör der beiden Beamten wurde natürlich nicht verhandelt, da die Postverwaltung unter den gegebenen Umständen auf dem Boden des § 67 der Dienstpragmatik steht, er ihr die Möglichkeit gibt, aus Amtsgewalt einen Beamten auf einen anderen Dienstposten zu versetzen, also auch ohne Verhör und Angabe von Gründen.

Es sei noch bemerkt, daß Scholze selbst ursprünglich seine Versetzung nach Prag als willkommene Gelegenheit begrüßte um tschechisch zu erlernen und seine Versetzung selbst niemals als Strafverfügung qualifizierte.

Später bemühte er sich die Durchführung seiner Versetzung damit umzugehen, daß er sich krank meldete und ein Gesuch um einen dreimonatlichen Urlaub unter Karrenz von Gebühren eingab, um die Agenda des Vereines "Gewerkschaft der Postler zu versehen.

Mit Erlaß vom 13. Mai 1920, Zl. 28.070/I wurde ihm ein einmonatlicher Urlaub bewilligt, der später mit Erlaß vom 1. Juni 1920, Zl. 31.602/I bis Ende August dieses Jahres verlängert wurde.

Der Postassistent der D-Gruppe Josef Seidel, wurde von der Post- und Telegraphendirektion Prag unter Wunsch des Postamtes Winterberg nach Pilsen wegen seiner geringen Dienstfähigkeit versetzt.

Den Dienst in Pilsen trat er nicht an, meldete sich krank und auf Grund eines ärztlichen Befundes wurde ihm bis 1. Juli 1920 ein dreimonatlicher Krankenurlaub bewilligt.

Vor Ablauf dieser Frist suchte Seidel um die Verlängerung des Urlaubes an, unter Hinweis auf seinen ungünstigen Gesundheitszustand.

Doch bevor über sein Gesuch entschieden werden konnte, wurde der Cenannte wegen Verdacht des Diebstahles von Postpacketen in Untersuchungshaft des Bezirksgerichtes von Winterberg eingeliefert.

Aus diesem Grunde wurde Seidel im Sinne des § 144 der Dienstpragmatik aus dem Dieeste suspendiert und gegen ihn das Disziplinarverfahren eingeleitet, welches durchgeführt werden wird, sobald das Strafverfahren abgeschlossen ist.

Aus den geschilderten und ganz objektiv untersuchten Fällen ersieht man, daß die Versetzung aller drei Angestellten nach reifer Überlegung erfolgte und daß vor allem Dienst interessen ihr Grund waren.

Es ist zweifellos, daß die Postverwaltung wegen ihrer Weltbedeutung verpflichtet ist, sich allen Versuchen und Strömungen entgegenzustellen, welche die Disziplin und den exakten Gang des Postverkehres zu untergraben bestimmt sind und damit diese so wichtige Kultur- und Wirtschafts-Komponente bedrohen.

Aus diesen Gründen muß die Postverwaltung auf der bedingungslosen Durchführung der angeordneten Versetzung aller drei Beamten bestehen.

Was den letzten Punkt der Interpellation betrifft, rücksichtlich der Vertretung von in der "Gewerkschaft der Postler" organisierten Postangestellten in der Postkommission, beabsichtigt die Postverwaltung, falls keine unvorhergesehenen Hindernisse aufkommen, in absehbarer Zeit diese Kommission auf neuer Grundlage aufzubauen, und zwar als ein Komitee, das die Interessen sämtlicher Angestelltenvertritt und das durch die unmittelbare Wahl des Personals selbst ins Leben tritt, also auch jenes Teiles, der in der "Gewerkschaft der Postler" organisiert ist.

Prag, am 22. Juli 1920.

Der Minister für Post- und Telegraphen:

F. Staněk. m. p.