Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

Die Unterzeichneten fordern die sofortige Aufhebung der ungesetzlichen Verfügungen, die sich aus der rechtswidrigen Interpretation des Schulerrichtungsgesetzes vom 3. April 1919 S. d. G. u. V. Nr. 189 durch den Landesschulrat, bez. dessen Vorsitzenden ergeben und durch welche insbesondere das deutsche Schulwesen hart betroffen wird. Dieses Gesetz ist nicht, wie es fälschlich gehandhabt wird, ein Schulerrichtungsgesetz überhaupt, sondern bloß ein Minderheitsschulgesetz, was sich schon aus dem Charakter des ganzen Gesetzes ergibt, insbesondere aber aus dem § 2, der ganz klar von der Errichtung von Schulen spricht, wenn in einer Schulgemeinde keine öffentliche Schule mit der Unterrichtsprache besteht, welche die Muttersprache dieser Kinder ist. Dies wird weiters durch den § 2 des Schulverwaltungsgesetzes vom 9. April 1920, S. d. G. u. V. Nr. 292 erhärtet, der darauf sich bezieht, indem er besagt: "Minderheitschulen im Sinne des vorstehenden Gesetzes sind Schulen, errichtet nach dem Gesetze vom 3. April 1919, S. d. G. u. V. Nr. 189. und nationale oder Mutterschulen für nationale Minderheiten, vor der Giltikeit es eben angeführten Gesetzes errichtet nach den bisherigen Vorschriften und das namentlich in Böhmen, Mähren und Schlesien nach dem Artikel 19 des Gesetzes vom 12. Dezember 1867, Z. 142 des R. G." Ferner wird dies auch durch die Sprachpraxis einzelner Behörden bewiesen. So hat der L. V. A. unter Zahl 19.448 vom 3. April 1920 ein Gesuch der Stadtgemeinde Zwodau um Errichtung einer gemischten Bürgerschule daselbst mit der Begründung abgewiesen: "Das Gesetz vom 3. April 1919, auf welches sich der Landesschulrat beruft, kann in diesem Falle nicht angewendet werden, weil es sich nur auf Minderheitsschulen bezieht und die Bürgerschule in Zwodau eine solche Minderheitsschule nicht ist."

Aus diesen Ausführungen ergibt sich klar, daß auch der § 9 des Gesetzes vom 3. April 1919 sich nur auf Minderheitsschulen beziehen kann und zwar auf alle, ob sie nun nach diesem Gesetze oder auf Grund älterer Gesetze errichtet wurden, in keinem Falle aber auf Schulen, die keine Minderheitsschulen im Sinne des § 2 des Gesetzes vom 9. April 1920 sind, daß demnach die Auflassung oder Zusammenziehung solcher Schulen oder von Klassen an denselben durch den Vorsitzenden des L. S. R. auf Grund desMinderheitsschulgesetzes ungesetzlich war und ist, das schließt nicht aus, daß wegen Auflassung oder Zusammenziehung solcher Schulen und Klassen, die nicht unter das Minderheitsschulgesetz fallen, jederzeit von amtswegen das vorgeschriebene Verfahren eingeleitet werden kann, wenn infolge zu geringer Schülerzahl oder ausanderenberücksichtigungswürdigenGründen eine Ánderung in dem Bestande oder der Organisationdieser Schulen als notwendigerscheint. Dochwäre auch dann in allen Fällen daran festzuhalten, daß die endgiltige Entscheidung nach § 20 des Schulerrichtungsgesetzes vom Jahre 1870 dem Minister für Schulwesen und Volkskultur oder wenn es sich um die Auflassung einzelner Lehrstellen, bez. Klassen handelt, nach § 11 der R. V. G. der Landesschukbehörde als solcher, nicht aber dem Vorsitzenden derselben zukommt.

Die Regierung wird daher aufgefordert:

1. Die ungesetzlichen Verfügungen, die sich aus der rechtswidrigen Interpretation des Gesetzes vom 3. April 1919 S. d. G. u. V. 189 durch den Landesschulrat ergeben, sofort außer Kraft setzen zu lassen und an den betroffenen Schulen den vor dem Inslebentreten des Gesetzes vom 3. April 1919 bestandenen Rechtszustand wieder herzustellen;

2. anzuordnen, daßweiterhinkeineVerfügung des Vorsitzenden des Landesschulrates getroffen werde, die sich nicht bloß auf Minderheitsschulen bezieht.

Prag, den 9. Juli 1920.

Kirpal, Deutsch, Kreibich, Palme, R. Fischer, Leibl, Dr. Haas, Häusler, Dr. Hahn, Taub, Schäfer, Grünzner Hausmann, Schuster, Kaufmann, Schweichhart, Beutel, Heeger, Dietl.

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

Podepsaní žádají okamžité zrušení nezákonných nařízení, která vyplývají z protiprávního výkladu zákona o zřizování škol ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n., zemskou školní radou, pokud se týče jejím předsedou, jímž jest obzvláště německé školství krutě postiženo. Tento zákon není zákonem o zřizování škol vůbec, jak se při provádění jeho chybně za to má, nýbrž je zákonem o menšinových školách, což vyplývá již z charakteru celého zákona, obzvláště však z § 2., který jasně mluví o zřizování škol, "když ve školní obci není veřejné školy s vyučovacím jazykem, který jest řečí mateřskou těchto dětí." To potvrzuje § 2. zákona o správě školství, z 9. dubna 1920, č. 292 Sb. z. a n., který k tomu poukazuje svým ustanovením: "Menšinové školy ve smyslu předcházejícího odstavce jsou jednak školy, zřízené podle zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n., jednak školy národní a mateřské, zřízené pro národnostní menšiny před účinností právě uvedeného zákona podle dosavadních předpisů a to zejména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku podle čl. 19 zákona ze dne 21. prosince 1867. č. 142 ř. z." Dále poukazuje k tomu také nynější judikatura jednotlivých úřadů. Tak zamítl zemský správní výbor pod č. 19.448 z 3. dubna 1920 žádost města Zvodavy za zřízení smíšené měšťanské školy s tímto odůvodněním: "Zákona z 3. dubna 1919, na nějž se odvolává zemská školní rada, nelze v tomto případě použíti, ježto se vztahuje jen na menšinové školy a měšťanská škola ve Zvodavě takovou menšinovou školou není."

Z těchto vývodů jde jasně na jevo, že také § 9. zákona z 3. dubna 1919, může se vztahovati jen na menšinové školy, a to na všechny, ať už byly zřízeny na základě tohoto zákona či starších zákonů, nikdy však na školy, jež nejsou menšinovými školami po rozumu § 2. zákona ze dne 9. dubna 1920, že proto zrušení nebo sloučení takových škol nebo tříd na nich předsedou zemské školní rady na podkladě zákona o menšinových školách bylo a jest nezákonné, to však nevylučuje, aby o zrušení nebo spojení takových škol a tříd, které nespadají pod zákon a menšinovém školství, úřady nemohly kdykoli zavésti předepsané šetřeni, ukáže-li se nutnou změna v trvání nebo organisaci těchto škol pro menší počet žáků nebo z jiných, zřetele hodných důvodů. Přece bylo by však potom ve všech případech na tom trvati, aby příslušelo konečné rozhodnutí podle § 20. zákona o zřizování škol z r. 1870 ministru školství a národní osvěty nebo, jde-li o zrušení jednotlivých učitelských míst, pokud se týče tříd, podle § 11 ř. z. zemské školní radě jako takové, nikoli však jejímu předsedovi.

Vyzýváme proto vládu:

1. Aby ihned zrušila nezákonná opatření, jež povstávají z protiprávního výkladu zákona z 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n., a aby obnovila právní stav na postižených školách, jaký byl před tím, než vstoupil v platnost zákon z 3. dubna 1919.

2. Aby nařídila, aby na příště předseda zemské školní rady nečinil nižádných opatření, jež se nevztahují pouze na menšinoví školy.

V Praze dne 9. července 1920.

Kirpal, Deutsch, Kreibich, Palme, R. Fischer, Leibl, Dr. Haas, Häusler, Dr. Hahn, Taub, Schäfer, Grünzner Hausmann, Schuster, Kaufmann, Schweichhart, Beutel, Heeger, Dietl.