Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

Die gefertigten Abgeordneten bringen den obigen Ministerien zur Kenntnis, daß das Gesetz über die Umwandlung des Gemeindegutes in Gemeindestammvermögen vom 17. Juli 1919, Nr. 421 Sg, kundgemacht 30. Juli 1919 schwerwiegende juristische und praktische Widersprüche beinhaltet, welche den Erfolg dieser gesetzgeberischen Maßnahme abschwächen, wenn nicht ganz außer Frage stellen. Der § 1 des Gesetzes lautet:

§ 1. Liegenschaften, welche nach den Bestimmungen der Gemeindeordnung Gemeindegut (Bürgergut) sind, werden als Gemeindestammvermögen erklärt.

Obwohl hier klipp und klar gesagt wird, daß das Gemeindegut in Gemeindestammvermögen umgewandelt wird, gibt es noch eine Unzahla von Gemeinden, in denen dem Gesetz bisher noch nicht Rechnung getragen wurde. Die Erklärung für diesen merkwürdigen Zustand liefert der § 5, in welchem es heißt:

§ 5. Benützungs- und Nutznießungsrechte, welche aufGrund derBestimmungen der Gemeindeordnung auf den Liegenschaften des Gemeindegutes in den Grundbüchern eingetragen sind, sind über Antrag der Gemeinde oder derAufsichtsbehörde im Grundbuch zur Löschung zu bringen.

Da erst über Antrag der Gemeinde die Benützungs- oder Nutznießungsrechte zur Löschung zu bringen sind, leiten alle Gemeinden, in denen Nutznießer des bisherigen Gemeindegutes sind, den Schluß ab, daß es von der Stellung eines Antrages abhängt, ob ihnen das Gemeindegut entzogen wird oder nicht. Da nun diese Gemeindevertretungen einen solchen Antrag nicht stellen, bleibt den Nichtnutznießern nur ein Weg offen zur Durchsetz ng der Umwandlung und das ist der im Wege der Bezirksvertretung gegen die Nichtlöschung der Rustikalistenrechte Beschwerde zu führen und dort die Durchführung zu verlangen. Da jedoch die bis erigen Nutznießer des Gemeindegutes (Rustikalisten) überall in den Gemeinden die wirtschaftlich Stärkeren sind und ihnen genügend wirtschaftliche Machtmittel zu Gebote stehen, sind derartige Antragsteller begreiflicherweise den schwersten materienlen Schädigungen ausgesetz. Ebenso findet das Gesetz eine falsche Auslegung bei § 6, der Folgendes enthält:

§ 6. Übertragungen von Liegenschaften in das Eigentum der Anteiihaber, welche auf Grund nach dem 1. August 1914 abgeschlossener Verträge und Rechtshandlungen durchgeführt wurden, wird das Buchgericht auf Antrag der Gemeinde oder der Aufsichtsbehörde im au ßerstrittigen Verfahren für unwirksam erklären u. s. w.

Dieser Paragraph find et vielfach die Auslegung, daß es in die Kompetenz der Gemeinde fällt, in Eigentum übertragenes Gemeindegut zu nehmen oder nicht. Dazu kommt noch, daß die Bezirksausschüae, die gegenüber den Gemeinden die Aufsichtsbehörde erster Instanz darstellen und berufen wären, die Durchführung des Gesetzes zu überwachen, vielfach noch mit Parteigängern der bisherigen Nutznießer besetzt sind, daß Rekurs und Beschwerde in dieser Angelegenheit von vielen Bezirksvertretungen überhaupt nicht beachtet werden.

Diese Unklarheiten im Gesetze haben zur Folge, daß in den meisten Gemeinden das in Rede stehende Gesetz über die Umwandlung des Gemeindegutes in Gemeindevermögen bisher noch nicht durchgeführt und somit einfach ignoriert wurde. Die Gefertigten sind iedoch der Ansicht, daß es die Aufgabe der gesetzgebenden Körperschaften und der Regierung ist nicht nur die Gesetze zu beschließen und auf das Papier zu bringen, sondern auch deren Durchführung zu überwachen, wenn sie nicht jeden moralischen Kredit bei der Bevölkerung verlieren wollen. Aus diesen Erwägungen stellen die Gefertigten an den Herrn Minister folgende Anfrage:

Ist der Herr Minister bereit dafür einzutreten, daß durch eine Verordnung der drei beteiligten Ministerien den Gemeinden ein mit längstens sechs Monaten bemessener Schlußtermin für die Durchführung des Gesetzes vorgeschrieben wird, ganz unabhängig davon, ob ein diesbezüglicher Gemeindebeschluß vorliegt oder nicht?

Ist der Herr Minister gewillt, durch eine gemeinsame Verordnung der drei beteiligten Ministerien die Gemeinden und Gerichte dahingehend aufzuklären, daß die Nutznießungsrechte der Rustikalisten bis zu einem Endtermin von längstens sechs Monaten zu löschen sind und in dieser Verordnung auch einen Termin anzuführen, bis zu welchem die Übertragungen von Liegenschaften in das Eigentum der Anteilhaber, welche auf Grund nach den am 1. August 1914 abgeschlossenen Verträgen und Rechtshandlungen durchgeführt wurden, für unwirksam anzusehen sind.

Prag, am 20. Juni 1920.

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

Podepsaní poslanci uvádějí svrchu zmíněným ministerstvům na vědomost, že zákon o přeměně obecního statku v obecní kmenové jmění ze dne 17. července 1919, č. 421 sb. z. a n., vyhlášený 30. července 1919, obsahuje vážné právní a praktické rozpory, které oslabují, ne-li zcela znemožňují úspěch tohoto zákonodárného opatření § 1. zákona zní:

§ 1. Nemovitosti, jež jsou dle ustanovení obecního řádu obecním statkem, prohlašují se za obecní kmenové jmění.

Jakkoli se zde úplně jasně prohlašuje, že obecní statek přemění se v obecní kmenové jmění, jest ještě bezpočet obcí, kde nebylo zákonu dosud učiněno zadost. Vysvětlení tohoto prazvláštního stavu podává § 5, v němž se praví:

§ 5. Užívací a požívací práva, která jsou vtělena do pozemkových knih na nemovitostech obecního statku na základě obecního řádu, jest na návrh obce nebo dozorčího úřadu vymazati z pozemkové knihy.

Poněvadž teprve na návrh obce jest vymazati užívací a požívací práva, vyvozují všechny obce, v nichž jsou uživatelé dosavadního obecního statku, závěr, že závisí na podání návrhu, bude-li jim obecní statek odňat nebo ne. Poněvadž tato obecní zastupitelstva nečiní takového návrhu, zbývá nepožitečníkům jenom jedna cesta, aby prosadili přeměnu, totiž stěžovati si prostřednictvím okresního zastupitelstva do nevymazání práv rustikalistů a žádati tam provedení. Poněvadž však dosavadní uživatelé obecního statku (rustikalisté) jsou všude v obcích hospodářsky silnější a mají k disposici dost mocenských hospodářských prostředků, bývají takoví navrhovatelé pochopitelně vysazeni nejtěžšímu hmotnému poškozování.

Rovněž tak nesprávně vykládá se § 6, zákona, jenž stanoví:

§ 6. Převody nemovitostí ve vlastnictví podílníků jež byly provedeny na základě smluv a právních činů po 1. srpnu 1914 uzavřených, prohlásí knihovní soud v nesporném řízení za neúčinné na návrh obce nebo dozorčího úřadu atd. Tento paragraf se namnoze vykládá tak, že spadá do kompetence obce vzíti nebo nevzíti do vlastnictví převedený obecní statek. K tomu druží se ještě okolnost, že okresní výbory, jež jsou vůči obcím dozorčími úřady první stolice a byly by povolány dozírati na provádění zákona, jsou ještě namnoze obsazeny stranníky dosavadních uživatelů, takže četná okresní zastupitelstva si vůbec nevšímají rekursu a stížnosti v této záležitosti.

Tyto nejasnosti v zákoně působí, že ve většině obcí nebyl zákon v přeměně obecního statku v obecní kmenové jmění dosud ještě proveden a tím byl prostě ignorován. Podepsaní však soudí, že jest úkolem zákonodárných sborů a vlády nejen se usnášeti na zákonech, sepisovati je, nýbrž také kontrolovati jejich provádění, nechtějí-li u obyvatelstva ztratiti veškeré mravní důvěry.

Proto podepsaní činí na pana ministra tento dotaz:

Jest pan ministr ochoten, zasaditi se o to, aby nařízením tří zúčastněných ministerstev byla předepsána obcím ku provedení zákona nejvýš šestiměsíční konečná lhůta, nezávisle na tom, bylo-li příslušné usnesení obce učiněno nebo ne?

Jest pana ministr ochoten poučiti společným nařízením tří zúčastněných ministerstvech obce a soudy o tom, že požitková práva rustikalistů jest vymazati až do konečné lhůty nejvýš šesti měsíců, a v tomto nařízení stanoviti také lhůtu, do které převody nemovitostí ve vlastnictví podílníků, které byly provedeny na základě smluv, uzavřených 1. srpna 1914, a právních činů, jest povazovati za neúčinné?

V Praze dne 20. června 1920.