Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

Das Abgeordnetenhaus wolle beschliessen:

vom ................................................... 1920,

Artikel 1.

Der Teil des Gesetzes vom 15. April l920, Nr. 311 SgdGuV., womit zur Ergänzung einiger Bestimmungen des Gesetzes vom 27. Mai 1919, Nv. 318 SgdGuV. über die Sicherung des Bodens für Kleinpächter der Begriff der Kirchengüter ausgelegt wurde, wird mit einer auf den Beginn der Wirksamkeit des ergänzten Gesetzes rückwirkenden Kraft ausgestattet.

Artikel 2.

Die Anforderungsrechte, welche sich auf diese rückwirkende Gesetzeskraft stützen, sind bis zum 1. Jänner 1921 beim zuständigen Bezirksgerichte anzumelden, widrigens sie verloren gehen.

In derselben Frist können auch noch diejenigen Pächter nachträglich ihre Anforderungsrechte beim zuständigen Bezirksgerichte anmelden, welche infolge der vor der Kundmachung des Gesetzes vom 15. April 1920, Nr. 318. SgdGuV bestandenen Unklarheit über die. Auslegung des Begriffes der Kirchengüter ihre Anmeldung bis zum 18. September 1919 anzubringen unterlassen haben.

Artikel 3.

Alle dem gegenwärtigen Gesetze wiedersprechenden Entscheidungen der Gerichte sind wirkungslos.

Artikel 4.

Dieses Gesetz tritt mit dem Tage der Kundmachung in Wirksamkeit. Der Vollzug obliegt dem Justizminister.

Das ergänzende Gesetz über die Bodensicherung der Kleinpächter hat noch eine Lücke. Die materialrechtliche Bestimmung über die Auslegung des Begriffes der Kirchengüter ist nicht mit rückwirkender Kraft ausgestattet worden, wodurch es geschehen konnte, dass Pächter, deren Anforderungsrechte von den Gerichten infolge der Unklarheit über die Auslegung des Begriffes der Kirchengüter schon vor dem Erscheinen des ergänzenden Gesetzes rechtskräftig abgeeiesen wurden, nunmwhr hilflos dastehen. Sie sollen ihre Anforderungsrechte daher noch anmelden können.

Aber auch diejenigen Pächter, welche infolge derselben Unklarheit die Anmeldung seinerzeit unterlassen haben, bedürfen noch einer nachträglichen Frist zur Anmeldung, um ihre jetzt unzweifelhaft feststehenden Rechte noch geltend machen zu können.

Der Gesetzgeber hat die Verpflichtung dort noch abzuhelfen, bevor es zu spät ist, wo ein Mangel der Gesetzestechnik offenbar wird. Im Wege der Rechtssprechung lässt sich da eine Abhilfe nicht mehr erwarten. Es muss also der Gesetzgebungsapparat hier noch rechtzeitig eingreifen, soll nicht unwiederbringlicher Schaden entstehen.

Die Beschwerden über die durch die erwähnte Gesetzeslücke verursachten Nachteile laufen immer mehr ein; die Antragsteller empfinden, dass diese beschwerden berechtigt sind.

Die Frist zur nachträglichen Anmeldung wurde auf den 1. Jänner 1921 beantragt, damit genügend Zeit ist, dass die Kleinpächter sie noch einhalten können; denn bekanntlich dringt die Kenntnis der kundgemachten Gesetze erst allmählich unter das Landvolk. Eine kürzere Frist kann daher nicht genügen.

Prag, den 6. Juli 1920.

Křepek, Heller, Pittinger, Dr. Spina, Windirsch, Dr. Schollich, Dr. Keibl, Dr. Lodgman, Böllmann, Röttel, Matzner, Ing. Kallina, Dr. Baeran, Dr. Kafka, Kostka, Kaiser, Dr. Lehnert, Dr. E. Feyerfeil, Dr. Brunar, Dr. Radda.

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

ze dne ....................................................... 1920,

Článek 1.

Část zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 31 1 Sb. z. a n., kterou na doplněni některých ustanovení zákona ze dne 27. května 1919, č. 318 Sb. z. a n. o zajištění půdy drobným pachtýřům byl vyložen pojem církevních statků, působí nazpět od počátku účinnosti doplněného zákona.

Článek 2.

Požadovací práva, jež se opírají o tuto zpětnou působnost zákona, jest ohlásiti do 1. ledna 1921 u příslušného okresního soudu, jinak pomíjejí.

V téže lhůtě mohou svá požadovací práva přihlásiti u příslušného okresního soudu také ještě ti pachtýři, kteří následkem nejasnosti pojmu církevních statků, která byla před vyhlášením zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 31 1 Sb. z. a n., opomenuli učiniti svou přihlášku do 18. září 1919.

Článek 3.

Všechna rozhodnutí soudů, odporující tomuto zákonu, pozbývají účinnosti.

Článek 4.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provésti jej přísluší ministru spravedlnosti.

Doplňující zákon o zabezpečení půdy drobným pachtýřům má ještě mezeru. Materielně-právní ustanovení o výkladu pojmu církevních statků nebylo vybaveno zpětnou působností, čímž se mohlo státi, že jsou nyní bez pomoci pachtýři, jichž požadovací práva soudy zamítli pro nejasnost o výkladu pojmu církevních statků. Budiž jim dána možnost, svoje požadovací práva ještě přihlásiti.

Ale také ti pachtýři, kteří opomenuli své doby učiniti přihlášku pro tutéž nejasnost, potřebují ještě dodatečné lhůty k přihlášce, aby mohli uplatniti svá nyní nesporná práva.

Zákonodárce jest povinen, než bude příliš pozdě, odpomoci ještě tam, kde nedostatek zákonné techniky jest zjevný. Nelze čekati odpomoci cestou práva. Musí zde ještě včas zasáhnouti zákonodárný aparát, nemá-li vzniknouti nenahraditelná škoda.

Dochází stále více stížností o škodách, vzniklých zmíněnou mezerou v zákoně; navrhovatelé cítí, že tyto stížnosti jsou oprávněny.

Lhůta pro dodatečnou přihlášku byla navržena na den 1. ledna 1921, aby drobní pachtýři měli dost času ji dodržeti, neboť, jak známo, vniká znalost vyhlášených zákonů jen pozvolna mezi lid na venkově. Kratší lhůta proto nepostačuje.

V Praze dne 6. července 1920.

Křepek, Heller, Pittinger, Dr. Spina, Windirsch, Dr. Schollich, Dr. Keibl, Dr. Lodgman, Böllmann, Röttel, Matzner, Ing. Kallina, Dr. Baeran, Dr. Kafka, Kostka, Kaiser, Dr. Lehnert, Dr. E. Feyerfeil, Dr. Brunar, Dr. Radda.