Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

ze dne ........................................ 1920

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Jednotné vedení všech záležitostí zeměměřických náleží v obor působnosti ministerstva veřejných prací; evidence katastru daně pozemkové zůstává podřízena ministerstvu financí.

§ 2.

Veškeré geodetické triangulace pro vědecké a technické účely, prováděné státními úřady, nebo veřejnoprávními korporacemi z příspěvků veřejných fondů, pokud vzdálenost nejodlehlejších bodů v síti jest větší nežli 3 km, buďtež připojeny závazně na jednotnou státní trigonometrickou síť, pokud jsou k používání dány trigonometrické body, na něž jim lze navazovati nejbližší bod nové triangulace přípojnými stranami délky do 5 km. Jinak se dovoluje založiti triangulaci na základnu měřenou s předepsanou přesností a zatímně usměrněnou ku stranám světovým. Řadu triangulací, jichž rozsah jest jednotlivě menší nežli 3 km, dlužno považovati za celek, nepřesahuje-li mezera mezi jednotlivými sítěmi vzdálenost 5 km.

§ 3.

Veškeré trigonometrické body prací v § 2 uvedených buďtež řádně zajištěny. Vzory značek, zajišťovací úprava trigonometrických bodů a případné pokyny k jich volbě ve smyslu § 7. budou udány ve zvláštních předpisech. Náklad na zajištění a celé dílo nese zadávající.

§ 4.

O umístění trigonometrických značek a opatřeních k jich zachování podle ustanovení § 3, vyhotoví v § 2 uvedené orgány místopisné záznamy, jež se po provedené obhlídce území a pokud možno před započetím měření v síti zašlou ministerstvu veřejných prací ku vědomosti, případným připomínkám, ale hlavně ku zhodnocení a stanovení řádu (I., II., III., IV.) jednotlivých bodů, zároveň s grafickým znázorněním polohy značek na snímku katastrálního plánu, případně místopisné mapy podrobné 1 : 25.000 a s triangulačním nástinem, obsahujícím zjištěné určující paprsky v místopisné mapě 1 : 25.000.

§ 5.

Polní měření triangulační jest provésti s přesností a metodami, obsaženými v podrobných předpisech, vydaných ministerstvem veř. prací na základě tohoto zákona.

§ 6.

Údaje nově provedených triangulaci podle § 2 buďtež zaslány provádějícím orgánem prostřednictvím zadávajícího buď v původních měřičských a počtářských zápisech, ověřených co do správnosti příslušným prováděcím orgánem, nebo v obdobně ověřených opisech ministerstvu veřejných prací, které předložené pomůcky po zpracování a případném opisu vrátí zasilateli.

Také údaje o dosud provedených triangulacích podle § 2, pokud byly zajištěny a řádně geodeticky zpracovány podle dosavadních předpisů triangulačních, a jichž značky zajišťovací jsou pro použití převážně a v praktické míře zachovány, buďtež sděleny ministerstvu veřejných prací k dalšímu řízení případně použití ve způsobu svrchu uvedeném.

§ 7.

Ministerstvo veřejných prací zkoumá zaslané pomůcky triangulací, hodnotí jich odbornou cenu, případně na místě, sestavuje podle nich přehledy vyšetřených údajů trigonometrických bodů a zařizuje potřebné ku sestavení, patrnosti, doplňování a zajištění jednotné sítě pevných bodů polohopisných ve státě.

Výsledky své činnosti sděluje ministerstvo veřejných prací na požádání ke všeobecnému použití za poplatky zvlášť stanovené a mimo to je uveřejňuje občasně ve svých úředních zprávách a tiskopisech.

Ministerstvu veřejných prací přísluší patrnost nad všemi trvale v území osazenými trigonometrickými značkami a vedení seznamů o nich.

§ 8.

Úřední orgány a dělníci státní správy, zaměstnaní při pracech, spojených s triangulacemi neb dohledem na triangulační zařízení, jsou oprávněni vstupovati na cizí nemovitosti, do budov však zpravidla jen za dne, při tom musí se podle možnosti napřed ohlásiti u majitele nemovitosti neb jeho zástupce a na požádání prokázati své oprávnění úředním průkazem.

Ku postavení triangulačních výtek (křížových znaků, pyramid, lešení) užívá státní správa cizích pozemků beze vší úplaty. Toto užívání pozemků musí se však díti tak, aby jejich vlastníka nebo užívatele co nejméně rušilo v hospodaření na pozemku.

Při stavbě zajišťovacích značek lze použíti sousedních pozemků v rozsahu pro účel nezbytně nutném. Vždy po použití nutno pozemek uvésti s urychlením do náležitého stavu.

Státní správa triangulačních prací jest oprávněna vlastním nákladem odstraňovati stromoví (keře), překážející triangulačním pracem neb zařízením (okleštění) v rozsahu nezbytně pro účel nutném a v tom případě, neprovede-li to v naznačeném rozsahu a v přiměřené lhůtě vlastník neb užívatel nemovitosti sám.

Vzejde-li oprávněným osobám výkonem práv v tomto §u uvedených značnější škoda, určí se náhrada státní správou příslušných prací. Nedohodnou-li se strany, určí na žádost jedné z nich rozsah škody a přiměřenou náhradu okresní soud místně příslušný v nesporném řízení.

§ 9.

Státní správa triangulačních prací, případně ministerstvo veřejných prací, může žádati za vyvlastnění pozemku potřebného k ustálení a používání triangulačních bodů.

Vyvlastniti lze plochy v rozsahu pro účel potřebném, pravidelně ne větší než-li 4 m², a pokud možna na místech hospodářsky méně významných.

Vyvlastňovací řízení provede okresní politická správa, na Slovensku a v území Podkarpatské Rusi administrativní vrchnosti I. instance, v jejichž správním obvodu jest vyvlastňovaný předmět. V návrhu budiž vyvlastňovací plocha přesně vyznačena a budiž připojen její situační nástin.

Knihovní soud na požádání vyvlastňovacího úřadu poznamená zahájení vyvlastňovacího řízení.

Toto knihovní poznamenání jest účinným proti každému, kdo později dobude knihovního zápisu na vyvlastňovanou nemovitost.

Řízením se zjistí, jsou-li tu podmínky v odstavci 1. a 2. tohoto § uvedené.

Nedohodnou-li se strany, vydá úřad vyvlastňovací nález po případném výslechu znalce místních poměrů. V nálezu určí zároveň náhradu za vyvlastňovanou plochu podle obecné hodnoty pozemku (§ 305 obč. z.). Z nálezu lze se odvolati do 8 dnů od doručení k zemské politické správě, na Slovensku a v území Podkarpatské Rusi k županovi. Další opravný prostředek jest vyloučen.

Náklady vyvlastňovacího řízení nese státní správa. Váznou-li na vyvlastněném pozemku knihovní závady a nevykáže-li vlastník do 14 dnů po právní moci nálezu listinou soudně nebo notářem ověřenou, že oprávnění z knihovních závad souhlasí s tím, aby náhrada byla vlastníku vydána, složí náhradu státní správa u knihovního soudu. Soud rozvrhne náhradu v nesporném řízení podle zásad exekučního řádu, na Slovensku a v území Podkarpatské Rusi podle uherského zákonného článku XLI. z r. 1881. Jakmile vyvlastňovací nález nabude právní moci a náhrada bude vyplacena nebo složena, odevzdá vyvlastňovací úřad vyvlastněnou plochu v držení státní správě.

§ 10.

Ministerstvo veřejných prací může na žádost propůjčiti právní výhody ustanovené v §§ 8 a 9 také triangulačním pracem, prováděným veřejnoprávnými korporacemi, pokud tyto práce slouží veřejným zájmům.

§ 11.

V přírodě osazená triangulační znamení chrání se jako veřejný majetek. Úřady obecní a politické I. stolice, pak orgány veřejné bezpečnosti a finanční stráže dohlédají nad neporušeným stavem přejatých, neb ministerstvem veřejných prací oznámených značek.

Zjištěné poškození neb zničení značky budiž hlášeno ihned tomuto ministerstvu. Stavby všeho druhu, dále otvírání lomů a pískoven, zakládání lesů a pod. v bezprostředním okolí trigonometrických značek, přejatých ministerstvem veřejných prací, buďtež tomuto ministerstvu oznamovány buď úřadem obecním neb úřadem udělujícím provozovací povolení, a to způsobem, aby ministerstvo veřejných prací mohlo zavčas učiniti opatření, nutná buď ku zajištění neb ku vhodnému přemístění ohrožených značek

§ 12.

Pro přestupek bude soudem potrestán.:

1. Vězením (uzamčením) do jednoho měsíce, kdo zúmyslně a neoprávněně poruší triangulační výtky neb zajištěné triangulační kameny a značky beze změny jich polohy a tak, že lze jich ještě použíti.

2. Vězením (uzamčením) do tří měsíců, kdo zúmyslně a neoprávněně posune, odstraní nebo zničí triangulační výtky neb zajištěné triangulační kameny a značky a poruší jich polohu tak, že učiní je nepotřebnými pro geometrické účely.

§ 4 uherského zákona článku XLI. 1891 pozbývá platnosti.

§ 13.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

§ 14.

Provedením zákona a vydáním bližších ustanovení dalších pověřují se ministr veřejných prací v dohodě se súčastněnými ministry.

Zárukou technické i finanční zdárnosti každého inženýrského díla - ať již jest to stavba silnic, železnic a plavebních cest, regulace řek a hrazení bystřin, meliorace a zcelování pozemků, výstavba měst, městských kanalisací a vodovodů, aneb jakékoliv dílo hornické - jest v první řadě účelně zhotovený projekt neb regulační elaborát, založený na přesných podkladech zaměření situačního a výškového území, potřebného ku provedení díla.

Při rozsáhlých technických pracích (jako ku př. železnicích, vodních dílech a pod.) vyžaduje zaměření mnoho pracovní energie, značné doby a citelných výdajů.

Aby tyto obtíže mohly býti snadněji překonány a aby zároveň docílena byla jednota v podkladech technických projektů, předkládaných ku veřejným řízením, stanoveno jest u nás úředními předpisy (viz zákony a nařízení železniční, silniční, vodohospodářské stavební řády a pod.), že ku zhotovení projektů, předkládaných úřadům ku veřejnému projednávání, má býti použito mimo jiné měřických podkladů, zhotovených státem a to jednak stávajících map topografických (chybně zvaných vojenské), dále map katastrálních, vypracovaných pro rakousky katastr daně pozemkové.

Mapy tyto, vyhotovené bývalým státem na základě provedeného měření terrainu s použitím určitých, pevně osazených značek v přírodě, tak zvaných pevných bodů polohových a výškových, tvoří souvislé sítě po celé rozloze bývalého mocnářství a jsou nesporně technická díla velkého významu i značné ceny. Na topografických mapách pracováno ve vojenském zeměpisném ústavu ve Vídni od jeho založení roku 1818 až do převratu roku 1918. Pro situační práce použito ponejvíce pevných bodů polohových - tak zvaných bodů trigonometrických rakouského katastrálního měření. Pro výškové údaje na mapách provedeno od roku 1873 na základě usnesení první všeobecné konference vládních komisařů pro středoevropské stupňové měření tak zvané precisní nivellement terrainu bývalé říše, které vztaženo bylo na střední hladinu Jaderského moře u Mollo Sartorio v Terstu jako na základ. Do roku 1898 bylo dle zpráv vojenského zeměpisného ústavu ve Vídni osazeno v bývalé říši celkem 12.391 pevných výškových bodů, z tohoto počtu připadá na hlavní body - tak zvané Urmarken - 7 značek, na reperní body I. řádu - tak zvané Höhenmarken - 3252 značek a na reperní body II. řádu - tak zvané Stein- und Strichmarken - 9 132 značek; znivellováno bylo 18.210 km cest a železnic, rozdělených do 275 větví, z nichž tvoří 69 větví uzavřené do sebe polygony, dále 12 menších polygonů okolo větších měst - Prahy, Vídně atd. -, konečně 441·5 km dvojitých a 25·9 km jednoduchých postranních větví, spojujících triangulační body, říční normály a meteorologické stanice s ostatní výškovou sítí.

Na katastrálních mapách, jichž zhotovení nařízeno bylo císařským patentem z 23. prosince 1817, kterým určeno, že vyměření pozemkové daně má se díti na základě plochy a čistého výnosu pozemků, zanesených do přesných map, zhotoveny pro celou bývalou říši - pracováno bylo od roku 1817 do roku 1861.

Pro situační práce (katastru i topografických map) osazeno bylo celkem 12.589 pevných značek trigonometrických a zaměřeno jen v Čechách, na Moravě a Slezsku celkem přes 15·3 mil. parcel.

Výškové práce však při tom úplné ponechány stranou a zanedbány. Náklad na pořízení katastru v říši odhaduje se na 36 mil. korun, nepočítaje v to nádenickou práci a různé výdaje, které hradily jednotlivé obce během měření a stabilisování značek.

Při používání obou tuto popsaných druhů veřejných map pro potřebu inženýrského projektování ukazovalo se však stále zřetelněji, že se tyto mapy pro účely technického projektování nehodí a že map topografických možno použíti nejvýše jen pro zhotovení některých generelních projektů, map katastrálních pak jen pro účely výkupů pozemků, nutných pro stavbu. Důvody, proč tyto, velkými státními náklady pořízené mapy se nehodí pro používání v technické praxi, vyplývají z následující úvahy, všeobecně platné.

Pro generelní projekty technické používané mapy topografické zhotoveny jsou s hlediska výhradně vojenského a strategického. Mapy následkem toho technickým účelům dobře nevyhovují a vyžadovaly by, aby dosavadní methoda byla opuštěna a nahražena methodou žádanou technickou praxí. Tento fakt uznán byl ostatně i vůdčími orgány bývalého technického zeměpisného ústavu ve Vídni (tak zejména velitelem ústavu O. Frankem a přednosty oddělení ústavu Koreserem, Peroutkou, Ginselem). K nápravě však nepřikročeno.

Pro detailní práce a pro výkup pozemků dotčených projekty technickými předepsané, použíti katastrálních plánů selhává v technické praxi z důvodů nespolehlivosti, jednostrannosti a zastaralosti plánů. Vady tyto jsou zaviněny tím, že rakouský katastr, kdysi epochální technické dílo, mající za úkol přesně zobraziti terrain Rakousko-Uherské monarchie ve velkém měřítku, byl ponechán v rukou finanční - tedy netechnické - správy státní, kterou byl odsouzen zůstati pro celou budoucnost jednostranným podkladem pro vyměření daně pozemkové a tím stal se úplně neschopným sloužiti účelům, pro které byl původně určen, totiž účelům technického projektování všeho druhu a všech úřadů. Nespolehlivost katastrálních map prokázána byla až dosud téměř při všech technických pracích (viz jen ku př. nesouhlas mezi katastrem, knihou pozemkovou a parcelními protokoly, nedostatečnost ohraničení pozemků, nemožnost přesného stanovení hranic mezi pozemky pobřežními a říčními, nedostatek jakýchkoliv výškových kot, nevhodnost měřítka).

Nedostatky obou zmíněných druhů po ruce jsoucího mapového materiálu a nemožnost docíliti účelné nápravy pro strnulost bývalých státních správ, vládnoucích tímto materiálem (vojenské a finanční), nutily technickou veřejnost (a sice jak úřady státní, zemské a obecní tak i různé korporace technické) ku provádění samostatných a často velmi rozsáhlých technických prací poloho- i výškopisných, zakládajících se na použití různých geodetických method označených obecně jako triangulace a nivelace. Při tom každý úřad a každá korporace osazovala vlastní pevné značky (kameny a pod.) a prováděla vyměřovací práce pro sebe aniž se starala o seznání a použití toho co jiný vykonal na témže území již dříve a v tomže směru.

Práce prováděly: vojenský zeměpisný ústav, úřady katastrální, úřady agrárních operací, různé inženýrské úřady v resortech ministerstev veřejných prací, železnic a obchodu, pak autonomní technické úřady a též orgány civilně technické. Tím se stalo, že jedny a tytéž vyměřovací práce opakovány byly na témže území s použitím vždy nových značek pro různé technické účely během doby i vícekráte (ku př. v Praze, Brně, Mor. Ostravě) a jest samozřejmo, že opakování těchto prací trvající celá desetiletí způsobem právě popsaným a bez jakéhokoliv systému, poskytujícího možnost sjednotiti jich výsledky v jediný celek, znamená zbytečné ztráty duševní práce, času a značných peněžitých nákladů. Jelikož pak dále opomenuto bylo vydati v čas nějaká - po případě zákonná - ustanovení, která by zaručovala do budoucnosti zajištění značek před poškozením neb dokonce zkázou, pak volný přístup ku značkám, při měřeních jednou v přírodě osazených a to ani pro měření topografická a katastrální, tím méně pak pro pozdější nahodilá měření, musilo býti technickou veřejností nečinně, případně bezradně hleděno na to, jak se tyto velecenné, při měření často s velkým nákladem v přírodě osazené pomůcky znehodnocují a ničí, a tím znemožňují i případné práce doplňovací a navázání jich na měření již provedená pro všechny doby pozdější.

Jaký význam má opomenutá zákonná ochrana značek, vidmo ku příkladu z toho, že při katastrálním měření Čech, Moravy a Slezska osazeno do roku 1840 celkem 3692 trigonometrických značek, z nichž však již v padesátých letech minulého století scházelo 625 značek, tedy 20 %.

Bývalé ministerstvo veřejných prací ve Vídni vystihlo zanedbání veřejných zájmů a státního prospěchu, zaviněného desolátním stavem veřejného vyměřování a zamýšlelo docíliti nápravy a to soustředěním činnosti orgánů státních, zabývajících se zeměměřickými pracemi v jednom ústředí, dále vydáním zákonných ustanovení o jednotném vedení a provádění měřických prací, jakož i opatřeními pro ochranu značek, osazených v terrainu.

Po rozpadnutí se Rakousko-Uherského mocnářství uskutečněna první část zamýšlených reforem ve Vídni ihned. Taktéž ministerstvo veřejných prací republiky Československé považuje za jednu ze svých povinností, aby odstraněna byla i u nás právě vypsaná neúčelnost a nehospodárnost ve veřejném vyměřování, nedůstojná mladého a moderního státu, a aby uveden byl pořádek a hospodárnost do oboru veřejného vyměřování a to tím více, že rozpadnutím se Rakouské říše roztrženy byly i základní sítě měření topografického a katastrálního, a tím přivoděno bylo další zhoršení beztak již neuspokojivých podkladů veřejného měření. Ministerstvo veřejných prací cítí oprávnění k tomuto kroku vzhledem na svůj zákonný obor působnosti a vzhledem na podporu, plynoucí z daného mu souhlasu ve věci oněmi československými ministerstvy, která na veřejném vyměřování mají zvláštní zájem jako ministerstva železnic, zemědělství a Národní Obrany.

Ministerstvo veřejných prací nezamýšlí však rozřešiti úkol na sebe vzatý nějakým novým citelným zatížením státních financí, které by jinak nezbytně musilo následovati, kdyby mělo býti uvažováno o event. novém měření Československé republiky, jak uvádí státní rozpočet na rok 1920, kap. XIV, tit. 1, § 4.

Ministerstvo veřejných prací jest totiž přesvědčeno, že náprava jest možna daleko jednodušeji a hospodárněji a sice tím způsobem, že bude sebrán a prohlédnut onen rozsáhlý a zajisté velmi cenný materiál měřický, použitý pro vypracování projektů již uskutečněných, který jest uložen v archivech technických úřadů a korporací Československé republiky; hodnotami nalezenými při této práci bude zajisté možno doplniti obě sítě jak polohopisného, tak výškového měření, zbylé na území našeho státu z prací, provedených vídeňským zeměpisným ústavem a katastrem. Dále třeba vydati zákonná ustanovení, obsahující předpisy, které zaručují:

1. Jednotnost geodetických měření, prováděných na účet veřejných úřadů a korporací, jich evidenci v jednom ústředí a zužitkování nalezených hodnot jak ku všeobecnému prospěchu, tak i ku potřebě dalšího doplňování jednotné sítě pevných bodů situativních a výškových ve státě.

2. Přístupnost, neporušené zachování, evidenci a ochranu viditelných značek měřických výško- i polohopisných, umístěných v přírodě pro všechny zaměřující úřady.

3. Trestnost jednání, majících povahu zúmyslného poškozován těchto zákonných pomůcek veřejného vyměřování.

4. Soustavné a přehledné uveřejňování popisu a dat o zasazených značkách, jakož i hlavních výsledků provedených měřičských prací za správně uznaných ústředním orgánem, ku snadnému upotřebení technickou veřejností v případě nahodilé a mnohdy rychlé potřeby.

O vydáních zmíněných opatření pro měřičské práce výškopisného postaralo se ministerstvo veřejných prací tím, že na jeho popud vydáno bylo nařízení vlády republiky Československé ze dne 20. ledna 1920, sbírky zákonů a nařízení číslo 43, kterým na základě zákona ze dne 27. června 1908, ř. z. č. 123, byla upravena jednotná organisace přesných výškových měření a to úplné ve smyslu důvodů v předchozí úvaze uvedených. Pro tento druh měření, při kterém nepadají soukromé zájmy příliš na váhu, uznána byla forma nařizovací za postačitelnou.

Jinak tomu jest při pracích měření polohového či situativního. V těchto případech dotýkají se ustanovení, potřebná pro dosažení předsevzatého úkolu, jednak zájmů majetkových jednotlivců, jednak trestních předpisů, a jest proto zapotřebí, upraviti látku cestou zákonnou. Návrh tohoto zákona projednán byl ve společné anketě se zástupci súčastněných ministerstev a zástupcem inženýrské komory a upraven ve formě, jak uvedeno na konci této zprávy.

K jednotlivým článkům návrhu zákona jest poznamenati následující:

Ku § 1: Za účelem výslovného stanovení příslušnosti (§ 85 ústavní listiny) vymezuje se působnost ministerstva veřejných prací dle usnesení ministerské rady ze dne 1. července 1920.

Ku § 2: Z bývalého státu převzaté a podklad zamýšlené jednotné státní trigon. sítě tvořící triangulace sestávají ze sítí I., II. a III. řádu, zajištěné v přírodě jen neúplně a to mnohdy jen značkami pochybné ceny. Při vybudování sítí postupováno bylo od velikých trojúhelníků sítě I. řádu o stranách délky as 50 km po celém státním území položených systematicky rozloženými trojúhelníky II. a III. řádu až do trojúhelníků IV. řádu.

Činitelům, podnikajícím nové práce triangulační ukládá se za povinnost, navazovati tyto své práce na sítě po ruce jsoucí a tím umožniti orgánu, pečujícímu o systematické další vybudování sítě, aby měl k disposici, pokud možno jednotný materiál triangulační pro zhuštění sítě potřebný.

Prováděcí orgány mají připojiti své nové triangulace do stran 5 km na dané triangulace, pokud to jest totiž hospodárné a bez zvláštních výdajů možné. V jiném případě připouští se provisorně uzavřený operát, o jehož připojení se stará ústřední orgán.

Ku § 3: Triangulační síť v přírodě má se realisovati správným označením a zajištěním bodů, a dle jednotných předpisů, aby se budoucí měření na body v přírodě existující dala založiti.

Ku § 4: Doplňují se předcházející ustanovení a činí opatření, by již projektování triangulací různými orgány dálo se s širšího technického hlediska pro potřebu interesovaných kruhů a tudíž s vědomím ústředního evidenčního orgánu, jemuž se dává možnost k nahlédnutí, by se žádoucí případné doplňky volených disposic včasně daly vzíti v úvahu.

Ku § 5: Bližší technická ustanovení o jednotném provádění všech v zákoně označených triangulací vyhražuje se instrukcí, která bude zpracována v dohodě se súčastněnými ministerstvy tak, aby brala zřetel na jich potřeby.

Ku § 6: činí opatření, by veškeren materiál triangulační, tedy i onen, již v dřívějších letech nashromážděný, pokud spadá v definici zákona, byl sdělen s ústředním orgánem a tímto získán ku zpracování v jednotnou triangulační síť.

Ku § 7: Naznačuje se postup, jak se má zásadně ústředním orgánem využíti sděleného triangulačního materiálu a v jaké formě se mají výsledky v konečné úpravě sděliti s technickou veřejností.

Ku § 8: Činí se opatření k umožnění provádění triangulací s právního stanoviska. Dle platného právního řádu nepožívaly totiž až dosud práce a zařízení triangulační právních výhod, jsouce závislé na dobré vůli majitelů nemovitostí. Tento stav jest namnoze překážkou intensivního a jednotného postupu v triangulačních pracích. Ustanovení osnovy mají odstraniti nedostatky a státní správě úkoly dle tohoto zákona usnadniti. To se děje: právem vstupovati na cizí nemovitosti, právem k užívání cizích pozemků, právem okleštění stromů.

A dle § 9 nárokem na vyvlastnění, při čemž se béře slušný zřetel na vlastníky i užívatele nemovitostí.

Vyvlastnění se má používati jen v nejdůležitějších případech, totiž k stabilisaci triangulačních bodů I, II a III řádu (v celé republice as 1000 bodů) výminečně bodů IV řádu (počet celkový as 2000), poněvadž dle zkušeností jen tato cesta zabezpečí výsledky nákladných prací, stabilisaci předcházejících. S pouhou služebností se tu nevystačí. Vyvlastnění vede ke knihovnímu provedení a také na zevnějšek odliší se vyvlastněná plocha od sousedního pozemku meznými kameny.

Naproti tomu dobrovolně propůjčená práva upadají časem u majitelů v zapomenutí a body triangulační postupným odoráváním okolní půdy přicházejí na zmar. Vzhledem k nepatrné pravidelně hodnotě půdy zjednodušuje se řízení a zavádí se jakési bagatelní řízení vyvlastňovací, čímž se mají také zameziti nepoměrné náklady řízení, jež nese státní správa. Tato snaha po zjednodušení vyjadřuje se i při vyplacení náhrady za vyvlastněnou plochu tím, že k výplatě částky do 1000 Kč netřeba souhlasu osob oprávněných z knihovních závad. Ustanovení to není v právním řádu novým, stačí poukázati př. na zákon ze dne 11. května 1894, č. 126 ř. z. v příčině knihovního oddělování pozemků pro účely veřejných silnic podle něhož až do hodnoty 50 zl. takového souhlasu rovněž netřeba. V dnešních hospodářských poměrech nelze v přímém vyplácení částky do 1000 Kč spatřovati zkrácení osob oprávněných z knihovních závad. Při vyšších částkách zájmy ty docházejí v zákoně ochrany.

Ku § 10: Právní výhody dle paragrafů předchozích příslušejí zásadně jen státní správě. Pouze pokud triangulační práce veřejno-právních korporací poslouží též účelům státní triangulační sítě a jsou tedy ve veřejném zájmu, může jim ministerstvo veřejných prací propůjčiti na žádost zmíněné právní výhody.

Ku § 11: Obsahuje ustanovení o povaze osazených značek v přírodě, jich bezpečnosti, ochraně a vedení ve stálé patrnosti.

Ku § 12: Má-li se dosáhnouti vytčených cílů, nutno jest doplniti předpisy o právních výhodách i sesílenou trestně právní ochranou triangulační zařízení. Potřeba také ochrany se v odborných kruzích již pociťuje, došla výrazu i v ustanoveních vládního návrhu rakouského trestního zákoníka z r. 1912 (§§ 219 a 407). Zapadá však též do systému platného trestního práva neboť sesílená ochrana tohoto druhu uznává se i v ustanoveních §§ 85, 89, 317, 318, 319 trestního zákona.

Ku § 13: Ustanovuje se den vyhlášení účinnosti zákona.

Ku § 14: Provedením zákona pověřuje se ministr veřejných prací, jako chef technického resortu na věci nejvíce súčastněného, jemuž dle § 1. zákona ze dne 27. června 1908, ř. z. č. 123, přísluší legislativa a vykonávání zákona o stavebnictví povšechně (Legislative und Handhabung der Baugesetze im allgemeinen).

Návrh budiž projednán a schválen Národním shromážděním a za tím účelem přikázán jak v poslanecké sněmovně tak později po přijetí poslaneckou sněmovnou v senátě výboru technickému.

V Praze, dne 23. července 1920.

Ministr železnic v zastoupení

ministra veřejných prací:

Stříbrný v. r.