Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

O předmětu interpelace jednáno bylo již svého času v živnostenském výboru prvního Národního shromáždění po návrhu p. poslance Mlčocha a soudruhů, kdy také podával zástupce ministerstva financí o věci zevrubnou zprávu, jež byla výborem vzata na vědomí.

K jednotlivým bodům dotazu dovoluji si sděliti toto:

V době před kolkováním bankovek od 26. února do 1. března 1919 - 2. března byla neděle, takže nepřichází téměř v úvahu - obchodníci a živnostníci museli ovšem stejně jako všichni ostatní občané přijímati neokolkované bankovky jakožto jedině platné platidlo.

Aby však obchodníci a živnostníci nebyli nuceni i v době kolkovací akce, t. j. od 3. do 9. března 1919 přijímati nekolkované bankovky a aby tím nepoměrně nestouply jejich hotovosti a tudíž i zadržené vklady, bylo ustanoveno v § 3. nařízení ministerstva financí ze dne 25. února 1919, č. 86 Sb. z. a n., že každý, kdo obdržel okolkované bankovky, jest povinen již v týdnu od 3.-8. března 1919 jimi platiti. Obchodníci a živnostníci, prodávající předměty denní potřeby, měli právo žádati od těch, kdož měli povinnost bankovky předložiti k okolkování, neb obdrželi mzdu a služné v okolkovaných bankovkách, zaplacení v těchto bankovkách; u jiných zákazníků buď měli volbu přijati bankovky nekolkované, nebo povoliti k zaplacení tržní ceny, úvěr do 10. března 1919.

Ze stejných důvodů bylo ustanoveno v posledním odstavci §u 10. cit. nař., že v době od 26. února do 9. března 1919 není nikdo povinen přijímati zaplacení svých pohledávek vzniklých v době před 26. únorem 1919.

Jiných výhod v tomto směru nebylo lze pro obchodníky a živnostníky poskytnouti, ježto by tím byl jednak denní život značně trpěl, jednak by výjimky z pravidla o zadržení poloviny peněz k okolkováni předložených byly ohrozily účel opatření tohoto, totiž zmenšiti oběh bankovek a urychliti návrat k peněžnímu hospodářství úvěrovému, které právě pro obchod a živnosti jest nejzdravější.

Jest přirozeno, že akce tak dalekosáhlá jako naše úprava valuty, nemůže se obejíti bez některých příkrostí, jež více méně postihnou každého jednotlivce a každý stav.

Vláda, jsouc si toho vědoma, snažila se také, aby v mezích daných celým systémem úpravy valuty příkrosti tyto co nejvíce zmírnila.

Nejprve uvolněny byly nařízením ze 7. března 1919, č. 118 Sb. z. a n. zadržené obnosy nepřesahující 250 Kč, později vydán výnos ze dne 22. července 1919, č. 13992 pres., kterým bylo povoleno uvolniti vrstvám nejpotřebnějším na žádost obnosy větší až do 1000 Kč, resp. rodinám do 2000 Kč, v případech však zvláštního zřetele hodných (živelní pohromy, nemoci) obnosy ještě větší. Žádosti dotyčné vyřizují berní správy resp. zemská finanční ředitelství.

O obchodnictvo a živnostnictvo válkou poškozené bylo pak v intencích celého systému pečováno zejména snahou umožniti mu levný úvěr, což stalo se zákonem ze dne 23. května 1919, č. 276 Sb. z. a n.

Týmž zákonem (čl. VII.) povoleno bylo živnostníkům válkou poškozeným domáhati se pro soukromoprávní pohledávky vzniklé do 31. prosince 1918 soudcovského příročí nejprve do 31. prosince 1919, kterážto lhůta postupně prodlužována až do 31. prosince 1920 (nařízení z 24. června 1920, č. 393 Sb. z. a n.).

Ad 2. Systém úpravy valuty a nastávající předpis dávky z majetku vylučují zásadně, aby vklady zadržené při okolkování již nyní, byly všeobecně uvolněny; uvolniti je příslušníkům některého stavu bylo by pak tím méně možné, ba zajisté i povážlivé.

Uvolniti vklady při okolkování bankovek zadržené před vybráním dávky z majetku znamenalo by - ježto dalo by se provésti jenom tiskem nových státovek - rozmnožiti oběh nad obnos měnovým zákonem z 10. dubna 1919, č. 187 Sb. z. a n. (§ 10.) stanovený, tudíž porušiti zákon a celý systém úpravy valuty.

Jaké důsledky mělo by další rozmnožení oběhu státovek, netřeba se zajisté šířiti.

Pokud se dosud podle svrchu zmíněného výnosu z 22. července 1919, č. 13992 pres. uvolňují v závažných případech vklady při okolkování zadržené, děje se tak jedině z hotovostí státních. Jak daleko správa finanční tu žádostem obyvatelstva vyšla vstříc, viděti jest nejlépe z toho, že obnosy takto vyplacené přesahují již 600 milionů korun, takže dalším žádostem možno vyhovovati jen v případech nejkrajnějších.

Ad 3. Již z toho, že vyplacená suma dosáhla tak značné výše, jest zřejmo, že finanční zemská ředitelství a berní správy, jímž agenda tato byla předána, vyřizovaly žádosti stran s nejmožnějšími ohledy, ba některé zacházely až příliš daleko, takže bylo ministerstvo financí nuceno upozorniti berní správy, aby výplaty obmezovaly na případy skutečně nutné, neboť stav státních pokladen byl příliš všeobecným postupem berních správ citelně dotčen.

Ze spisů, jež ministerstva financí došly, bylo zpravidla seznáno, že berní správy podrobují každou žádost důkladnému šetření úřednímu, používajíce často i orgánů jiných ku zjištění potřebnosti žadatelovy. Pro rozhodnutí byly vždy směrodatny pouze vyšetřené důvody věcné.

Proto nepokládá ministerstvo financí účelným, zřizovati zvláštní vyšetřovací komisi, nehledíc ani k tomu, že by žádosti podrobeny byly takto dvojímu úřednímu zkoumání, což by zajisté bylo rychlému jich vyřízení na újmu.

Mimo to celá akce spěje ku konci, takže každá další úprava byla by jen mrháním sil a času.

Zadrženými vklady lze platiti dávku z majetku a z přírůstku na majetku dle § 1. zákona z 25. února 1919, čís. 84 Sb. z. a n. a § 55. čís. 2., zákona z 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n. a výnosu těchto dávek bude dle § 1. tohoto zákona použito zejména též k úplnému uvolnění zadržených vkladů.

Při dobrovolných splátkách na dávku z majetku zúročí se dle nařízení ze dne 27. července 1920, čís. 452 Sb. z. a n., též splátky konané zmíněnými vkladními listy šesti procenty.

V Praze dne 12. srpna 1920.

Ministr financí:

Dr. Engliš v. r.