Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
1. zasedání.
457.
Odpověď
ministra zahraničních věcí
na interpelaci poslance Anny Malé a soudruhů (č. tisku 81)
v záležitosti zajatců ze Srbska.
K interpelaci posl. Anny Malé a soudr. v záležitosti zajatců ze Srbska, ministerstvo zahraničních věcí dovoluje si sděliti následující:
Repatriaci válečných zajatců byla věnována všemožná péče od prvních dnů našeho státního života. Zabývalo se jí v prvé řadě ministerstvo zahraničních věcí, vydatně však spolučinným byl zajatecký odbor československého Červeného kříže i zdravotní odbor ministerstva Národní obrany - nyní zvláštní repatriační oddělení při ministerstvu Národní obrany. Dík spojeným snahám těchto orgánů vykonán již roku 1919 značný díl předsevzatého úkolu. Během minulého roku bylo úplně evakuováno Srbsko, Italie, Anglie, Francie, Egypt a všechny do té doby přístupné části Ruska (Jihozápadní Rusko a Kavkaz - někdejší sféry vlivu generála Denikina). Toto vše ovšem při nesčíslných obtížích, které přináší dnešní, někde i válečné poměry a neurovnané mezistátní vztahy a při kusé dosud organisaci naší konsulární služby. To padá hlavně na váhu při otázce repatriace ze vzdálenějších, zámořských anglických kolonií. Přímé intervence u anglické vlády zůstávaly do ratifikace míru St. Germainského bez výsledku a při pozdější ochotě anglických úřadů vyjednávání bylo značně stěžováno různými technickými obtížemi. Ostatně podle zpráv úředních i soukromých přihlášek interesentů možno mluviti jen o dvou anglických dominiích, kde se nalézali aneb snad ještě nalézají internovaní českoslovenští příslušníci. A sice jest to Malta, na niž se interpelace rovněž odvolává, a je to Indie.
První intervence našeho vyslanectví v Londýně stran internovaných na Maltě byly bezúspěšny s odůvodněním, že se jedná. o válečné zajatce rakouské, kteří nemohou býti propuštěni, dokud status a hranice Československé republiky mírovou konferencí nebudou stanoveny. I následující zakročení, při nichž bylo vyslanectvím londýnským anglické vládě sděleno, že dotyční internovaní jsou ochotni vstoupiti do československé armády, a z Malty, že budou převezeni do Italie, zůstala bez úspěchu. Teprve v srpnu 1919 setkala se intervence vyslanectví s úspěchem a s vládou anglickou ujednáno, že na Maltu bude vyslán československý důstojník, aby osobně zjistil jména a příslušnost našich zajatců na Maltě a postaral se o jich další transport Italií. Na Maltu byl vyslán našim vojenským poselstvem v Římě důstojník, který repatriaci československých zajatců obstaral prostřednictvím našeho koncentračního táboru v Italii. Propuštěno bylo 71 zajatců československé příslušnosti. Tito zajatci, až na několik úplně nemajetných, odjeli do Čech, někteří pak do Řecka a Egypta, kdež byli do svého internování před válkou usedlými. O tom, že by na Maltě mimo výše uvedených 71 internovaných československých příslušníků nacházelo se 13.000 zajatců ze Srbska, mezi nimiž také příslušníci Československé republiky, není u kompetentních úřadů ničeho známo a také dotaz u československého Červeného kříže, na nějž se interpelace odvolává, zůstal bezvýsledný. Seznam evakuovaných z Malty jest k disposici v repatriačním oddělení ministerstva Národní obrany.
V Indii nalézalo se asi 50 našich příslušníků z části to internovaných občanů usedlých před válkou v anglických koloniích na Dálném Východě a z části válečných zajatců, kteří přeběhli do Indie z ruského Turkestanu. První intervence počátkem května 1919 byly bezvýsledny. Postupem času však přece získán seznam internovaných našich příslušníků a vyjednáváno, aby vzhledem k tomu, že naše republika nemá v Indii svého zástupce, pověřen byl zastupováním zájmů našich příslušníků francouzský konsulát v Bombayi, aneb aby byl do Indie vyslán zvláštní repatriační, plnou mocí opatřený komisař, který by obdobně, jako se stalo v Egyptě na místě samém osvobození našich příslušníků provedl. Mezitím část internovaných, hlavně váleční zajatci, byli repatriováni společně s německými válečnými zajatci a druhá část, ponejvíce staří indičtí usedlíci, zůstali v Indii pod policejní dohlídkou. K úplnému osvobození tohoto zbytku poslán byl zvláštní zmocněnec repatriační komise, který setkav se v Port-Saidu s generálem Syrovým, vrchním velitelem sibiřské armády, učinil společně s ním a se zástupcem Ústřední hospodářské komise ve Vladivostoku opatření k evakuaci zbytku našich příslušníků. Zájmy našich příslušníků v Indii dostanou pevné opory a ochrany i v nově zřizovaném konsulárním úřadu Československé republiky v Bombayi.
Seznamy všech našich příslušníků internovaných v Indii jsou rovněž k disposici v repatriačním oddělení ministerstva Národní obrany.
V Praze 27. července 1920.
Ministr:
Dr. Beneš v. r.