Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
1. zasedání.
470.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne ..................................................... 1920
o rozšíření stížnostního práva finanční prokuratury.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Stížnostní právo dosud finančním prokuraturám (generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě, finančnímu referentu při civilní správě na Podkarpatské Rusi v Užhorodě) příslušející rozšiřuje se na všechny případy zápisů do rejstříku obchodního a společenstevního.
§ 2.
Zákon ten nabývá účinnosti šest neděl po vyhlášení. Tímto dnem pozbývá účinnosti nařízení ministra s plnou mocí pro Slovensko z 9. prosince 1919, č. 26041, jímž zřízen byl firemní komisař pro Slovensko.
§ 3.
Provedení tohoto zákona ukládá se ministrům spravedlnosti, financí, obchodu a ministru pro sjednocení zákonodárství a správy.
Důvodová zpráva.
Bezpečnost právní jest jedním z hlavních podkladů právního státu.
Této bezpečnosti právní slouží stejnoměrnost rozhodování soudních stolic.
Stejnoměrnosti této docíliti lze, pokud jde o zápisy v rejstřík obchodní nebo společenstevní tím, že bude tu orgán jednotný, jenž bude bdíti nad tím, aby firmy zákonu neodpovídající zapisovány nebyly. Stává se totiž, že následkem nesprávného výkladu zákona zapisují se v rejstřík firmy, jež by zapsány býti neměly.
Vláda zamýšlela původně zaříditi zvláštní úřad po způsobu t. zv. firemního komisaře (cég biztos) dle nařízení ministerstva obchodu v Uhrách ze dne 31. května 1883, č. 1022, také na Slovensku výnosem ministra Československé republiky s plnou mocí pro Slovensko ze dne 9. prosince 1919, č. 2604 (obchod. odd.) zavedeného.
Poněvadž anketa o této otázce zahájená vyzněla negativně a poněvadž většina prohlásila se pro rozšíření dosavad již finanční prokuratuře v příčině společností s r. o. (§ 102 zákona z 6. března 1906, č. 58. ř. z.) příslušející pravomoci, předkládá se nyní tato osnova Národnímu shromáždění.
Již před vydáním zákona o společnostech s r. o. byla v literatuře pociťována potřeba, aby tu byl orgán, který by přezkoumával rejstřík jak po stránce té, zda zápisy jsou správné, tak, zda není tam zapsána firma již ve skutečnosti neexistující: Randa Handelsrecht I. S. 106 praví: "Soudcovská autorita nesmí sloužiti ochraně zápisů v rejstřík, jehož nesprávnost jest soudu známa." Týž v poznámce 166 výslovně odporučuje v zájmu veřejném, aby finanční prokuratura po zákonu byla zmocněna, aby periodicky působiti mohla, by zápisy v rejstřík, jež v odporu jsou se skutečností byly opraveny, pokud se týče vymazány.
Dr. Ed. Steinbach Ger. Ztg. 1902 č. 1. v článku: "Vertretung der öffentlichen Interessen auf dem Gebiete des Privatrechts" navrhuje rovněž zřízení zvláštního orgánu zastupitelského jakéhosi civilního státního návladnictví za účelem podávání stížnosti proti rozhodnutím soudu, jež nehájí dosti zájem veřejný.
Judikatura nejvyššího soudu kolísá. Kdežto rozhodnutí uveřejněné ve sbírce Adler Clemens pod č. 2131 připouští rekurs finanční prokuratury proti zápisu společenstva v rejstřík, poněvadž soudům jest dle § 3 nařízení ze dne 14. května 1873, č. 71. ř. z., toho dbáti, aby zápisy byly spolehlivé a nebyly patrně protizákonné, poněvadž je v zájmu veřejném, aby nebyly zapsány v rejstřík zápisy nezákonné.
Naproti tomu rozhodnutí novější A Cl. 2452 a 2495 odpíraje finanční prokuratuře právo si stěžovati do zápisu společenstev nebo veřejných společností se týkajících. Odůvodňuje se odepření to tím, že z § 2 od. III. instrukce finanční prokuratury ze dne 4. března 1898, č. 4. ř. z., toto právo dedukováno býti nemůže.
T. zv. služební instrukce finančních prokuratur vydaná nařízením veškerého ministerstva ze dne 9. března 1898, č. 41 ř. z., předpisuje v § 2 III., že jest finanční prokuratura povolána ku zastoupení veřejných zájmů před soudem, je-li ku ochraně jich zakročení státního úřadu přípustným a pak-li finanční prokuratura je o to příslušným úřadem požádána a není-li tu jiného orgánu určeného ku zakročení.
Profesor Dr. Ott ve svém spise: Rechtsfürsorge Verfahren St. 114. odvozuje z cit. předpisu instrukce právo finanční prokuratury si stěžovati vůbec i po uplynutí lhůty rekursní do protizákonných zápisů jak v rejstřík firemní, tak společenstevní.
Aby otázka oprávněnosti finanční prokuratury autoritativně luštěna byla, navrhuje vláda rozšíření oprávnění příslušející finanční prokuratuře dle § 102 zákona o společnostech s r. o., pokud se týče čl. I. zákona z 15. dubna 1920, č. 71 Sb. z. a n., a § 5 nařízení z 20. dubna 1920, č. 272 Sb. z. a n., stěžovati si do zápisů této společnosti se tykajících též na všechny ostatní zápisy firem a společenstev. Poněvadž bude jediný rejstřík námořní v Praze, zápisů v něm málo a povolení bude zkoumáno jednak plavebním úřadem, jednak rejstříkovým úřadem, nenavrhuje se rozšíření práva stížnosti též do zápisů do tohoto rejstříku zákonem ze dne 15. dubna 1920, č. 316 Sb. z. a n., zavedeného.
Prováděcímu nařízení ponecháno bude naříditi, jakým způsobem dosud 4 v naší republice se nalézající finanční prokuratury a jim na roveň postavené úřady nastupovati budou musiti, aby zachována byla jednolitost, resp. aby účelu jednotnost jejich nahlížení na zápisy firemní bylo vyhověno, jednak aby správnosti zápisů v rejstřík plně dosaženo bylo.
Při tom bude uvažováno o tom, aby pokud jde o zápisy společenstev (družstev) finanční prokuratury braly v potaz odborná sdružení a organisace družstevní po případě pokud na jich dobrá zdání vázány by býti měly.
Ve formálním směru se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena a za tím účelem přikázána v poslanecké sněmovně výboru právnímu a po přijetí jejím touto sněmovnou v senátě výboru ústavně-právnímu k podání zprávy ve lhůtě 14tidenní.
V Praze, dne 20. srpna 1920.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Meissner v. r.