Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
1. zasedání.
494.
Prozatímní odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslanců Tausika, Tadlánka, Daruly a soudruhů (č. tisku 80),
o nezákonném popravovaní občanských osob ve východním Slovensku vojenskými orgány a o nezákonném postupu velitelů vojenských oddílů.
Jest skutečně pravda, že za válečných operací proti maďarským bolševikům v létě 1919 se provinily bojující oddíly našeho vojska na Slovensku několika případy nezákonných poprav civilních osob, ve kterých vojsko právem či neprávem spatřovalo maďarské špehy a vlastizrádce.
Dlužno uvésti, že na dotčeném území Slovenska zavládl v té době téměř všeobecný chaos: úřady přestaly fungovati, úředníci i exponovaná část obyvatelstva prchala valem ze země, šířily se nejdivočejší zprávy o ukrutnostech, páchaných bolševiky a o případech špionáže i zrady se strany části domorodců, Maďarům nakloněné a docházely namnoze víry. Při zmatcích některých bojů nebylo dobře možno také rozeznati civilních osob od protivníkova vojska, jež z velké části nebylo uniformováno a nad to doplňováno stále, ať již dobrovolně se hlásícími, či nuceně odváděnými civilisty.
V této době zmatků a rozruchů nebylo možno vždy vojsku zabrániti samovolné, jistě politování hodné justifikaci, zejména když zavládl někdy takřka úplný rozvrat kázně a potom byli ve vojště důstojníci bezmocni oproti mužstvu.
Zprávy o případech bezpráví, spáchaných jednotlivými isolovanými oddíly, docházely vyšších vojenských velitelství opožděně, jestliže došly vůbec.
Ve všech oznámených případech bylo ovšem zahájeno úsilovné pátrání příslušnými vojenskými soudy, jakož i se strany jednotlivých velitelství. Poměry shora vylíčené ukazuji však, jak obtížno bude skoncovati úspěšně zahájené řízení úřední, i když se vinníkům nepodaří úplně se vymknouti odpovědnosti.
Jsem proto nucen odložiti konečnou odpověď na dobu pozdější a omeziti se na ujištění, že se strany vojenské správy i justice byla učiněna všechna opatření, aby vinníci byli vypátráni.
Tolik jest mi možno prohlásiti již dnes, že generál Destremeau rozkazu k popravám vůbec nedal.
Co se týče třetího, posledního bodu dotazu o náhradě a zadostiučinění, nutno rovněž vyčkati výsledků řízení trestního.
V Praze dne 21. srpna 1920.
Ministr národní obrany:
Dr. Markovič v. r.