Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

K podanému dotazu kladu si za čest sděliti následující:

U lesního ředitelství v Liptovském Hrádku je zaměstnáno jednak při ředitelství, v účtárně, na dvou pilách, dřevoskladu, konsumu a devíti lesních správách 34 osob. 24ti úředníkům tohoto ředitelství je přidělen mimo louky v údolí řeky Váhu, vzdálené od Liptovského Hrádku až 22 km, deputát úhrnem 36·5 jitra roli. Z toho hospodaří úředníci na 28·5 jitrech. Zbytek pronajali jednotliví úředníci, kteří jednak z finančních ohledů, jednak pro nedostatek stavisk nebo osiva, či z ohledu na jich služební přiděleni, nemohli se odhodlati, aby obdělání přídělu provedli ve vlastní režii, a to 3/4 jitra za naturální odměnu, 5 1/4 jitra za 45 q bramborů a 2 1/2 q ječmene a o zbytku nebyla učiněna dohoda.

Poněvadž Liptovský Hrádek jest vlastně pouhou kolonii zaměstnanců státního ředitelství, kde není obchodů, je přirozeno, že úřednictvo žádá naturalie, poněvadž pro nedostatek komunikace, času a prostředků, není jim možno, aby si potřebné potraviny mohli nakoupiti jinde.

V Liptovském Hrádku nelze vůbec koupiti ani másla, ani mléka, ani brambor, a kdyby úředníci sami sobě nevypomáhali, nebyl by jejich pobyt tam možný.

Z toho důvodu musí míti každý lesní úředník, jak při ředitelství, tak u lesní správy tolik pozemků, aby mohl býti živ a byl od obyvatelstva neodvislý. Ostatně předmětný nájem za odvedení naturalií stal se způsobem v místě obvyklým, v dohodě se stranou druhou, která sama o nájem za těchto podmínek žádala a zajisté by neuvítala, kdyby si onen úředník výše uvedené plochy převzal do vlastní režie.

Půda v Liptovském Hrádku jest velice chudá a výtěžek z roli jest následkem drsného podnebí ještě chudší. Režie z 1 q obilí při 8 hodinové práci a vysoké mzdě činí 170 korun i více, proto jest přirozeno, že úředník pole ve své režii by nedržel, kdyby si mohl obilí opatřiti za ceny maximální.

Ředitelství v Liptovském Hrádku zaměstnávalo v měsíci dubnu až červenci t. r. průměrně 2.000 osob. Z těchto většina pracuje v rubaniskách, na pilách a v dřevoskladech v akordní práci. Na denní mzdu pracovalo se nejvíce v lesních kulturách a při stavbě a udržování lesních drah.

Práce jest vesměs osmihodinová a tam, kde se jedná o dělníky, kteří nastupují práci v pondělí, odjíždějíce úzkokolejnou drahou do hor, a práci opouštějí až v sobotu, se příchod i odchod z práce započítává.

V rubaniskách, kde se pracuje v akordu, vydělají si dělníci při práci v létě asi jedenáctihodinové, podle jejich píle 30-45 K, při plavení až 55 K i více denně.

V Lubochni pracovalo se za denní mzdu a sice 30 K za práci 11 hodinovou. Dělníci byli dováženi do práce v pondělí a nastoupili práci v úterý a opouštěli tuto práci druhou sobotu. Pracovali tedy effektivně úhrnem 10 dní. Příjezd do práce i odjezd z práce se jim započítával do pracovní doby a dostávali tedy zaplaceno za 12 dní, ve dvou týdnech. Cesta do práce nemůže býti jinak vyměřena. Kdo zná poměry, musí uznati čirou nemožnost toho, aby dělníkům nastupujícím práci na vzdálených místech daleko v horách započítávaly se příchod i odchod z práce do pracovní doby a kdyby se tak státi mělo, znamenalo by to nejen úžasné zkrácení pracovní doby, ale i úžasné Zatížení režie, zdražení práce i produktu, ale i krok nazad, protože není lidu, který by všechnu potřebnou práci vy konal a cizí dělníci nejsou trpěni ani jich nelze umístiti. Ostat ně možno pozorovati, že dělníci shromažďují se na místě práce již dlouho před jejím počátkem.

Zásobování zaměstnanců letošního roku bohužel úplně selhalo. Ředitelství, které zásobuje veškeré dělnictvo, nemohlo nikde dosáhnouti pravidelného přídělu mouky přes bezpočetné intervence u všech kompetentních úřadů ani v Praze u ministerstva zásobování. Nedostatek potravin měl za následek, že ředitelství muselo zadati jednu třetinu celé výroby rozličným kupcům dřeva, kteří mouku svým dělníkům zaopatřili, ačkoliv státní ředitelství pro své úředníky a své zřízence mouky nemělo. Zásobování dělnictva v budoucnu jest - jak samozřejmo - závislým od příští celkové situace zásobovací. U ředitelství zaměstnaní dělníci náležejí politicky jednak straně soc. demokratické, jednak straně lidové.

Vzhledem k tomu pokládalo také ředitelství za odůvodněno, nevcházeti v jednání s organisací jedné politické strany, která nerepresentovala zastoupení veškerého dělnictva. Dotčená žádost byla zamítnuta s upozorněním, že ředitelství bude jednati beze všeho se samými dělníky odborově organisovanými a na tomto podkladě byla také na žádost dělníků mzda přiměřeně zvýšena.

Na požadavky kolektivní smlouvy,kterou dělníci ředitelství počátkem května t. r. předložili, nebylo však možno přistoupiti. Dle tohoto návrhu měla býti mzda zvýšena o 50 i více procent a robotníkům mělo býti dáno 52 q dříví ročně. Vyhověti těmto požadavkům znamenalo by jednak veliký úbytek dříví určeného k prodeji, jednak úžasné zvýšení režie a v důsledcích toho i enormní zvýšení cen dříví.

Úředníků bylo při Liptovském Hrádku z maďarských úředníků zaměstnáno 32 i více, z toho 26 stavebních a 6, ale i mnohem více (až 14 kandidátů) t. zv. ministerielní zkoušky. Povážíme-li, že letošního roku převzal stát do vlastní režie obě pily v Liptovském Hrádku, na kterých se zpracuje nejméně 40.000 prost. metrů kulatiny ročně a ze zásobí v konsumu ca 3000 osob proti 500 před válkou, jest zřejmo, že úřednictva není ani absolutně ani relativně více a že bude nutno přiměřeně rozmnožiti dosavadní počet úřednictva hlavně u správ a u pily. Za maďarského režimu byli v VI. hodnostní třídě dva úředníci, dnes je jeden, V VII. hodnostní třídě bylo pět úředníků, dnes dva. V VIII. hodnostní třídě čtyři úředníci, dnes pět.

Podnik není pasivní, jak o tom svědčí konečná bilance pro rok 1920. Výsledek však nemůže býti docílen úsporou na mzdě dělníků, nýbrž spíše zpracováním dříví na dřevo užitkové, využitím dřevního trhu a poctivostí úředníků.

V Praze dne 14. září 1920.

Ministr pověřený správou

ministerstva zemědělství:

Sonntág, v. r.