Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
1. zasedání.
530.
Vládní návrh,
kterým se předkládá ke schválení národnímu shromáždění mezinárodní smlouva ve příčině schválení ujednání, přijatých na mezinárodní konferenci práce ve Washingtoně roku 1919.
Ratifikační usnesení.
Národní shromáždění republiky Československé, račiž se usnésti:
1. Mezinárodní smlouva ve příčině schválení ujednání, přijatých na mezinárodní konferenci práce ve Washingtoně r. 1919 se schvaluje.
2. Svoluje se, aby tato smlouva byla presidentem republiky ratifikována jménem státu Československého.
3. Vládě se ukládá, aby smlouvu tuto publikovala ve Sbírce zákonů a nařízení státu Československého.
4. Ministru zahraničních věcí se ukládá, aby v dohodě se súčastněnými ministry učinil další opatření, jichž je třeba ku provedení této smlouvy.
Důvodová zpráva.
Mírovými smlouvami, uzavřenými ve Versailích dne 29. června 1919 a v Saint-Germaine dne 10. září 1919 bylo ujednáno aby Společnost národů vytvořila jednotné mezinárodní zákonodárství, které by směřovalo k tomu, aby osud dělnictva byl co možná zlepšován a postupným vybudováním sociální spravedlnosti zajištěn obecný mír mezi všemi národy. Na základě toho sestoupila se na pozvání vlády Spojených států severní Ameriky dne 29. října 1919 generální konference mezinárodní organisace práce Společnosti národů, která přijala níže uvedené osnovy smluv za tím účelem, aby je členové mezinárodní konference práce v souhlasu s ujednáními, obsaženými v částce nadepsané "Práce" uvedených mírových smluv, schválili.
Osnovy ty jsou:
1. Smlouva, aby byla stanovena pro obor hornictví a těžařství všeho druhu, pro obor průmyslu a živností, jakož i podniků stavebních, dále dopravy osob i zboží po zemi i moři, pracovní doba 8 hodin denně a 48 hodin týdně;
2. smlouva, aby každý stát organisoval za ústředního vedení veřejné, bezplatné a paritní sprostředkování práce;
3. smlouva, aby ženám těhotným a šestinedělkám, které jsou zaměstnány v hornictví a těžařství všeho druhu, v průmyslu a živnostech, jakož i podnicích stavebních, dále při dopravě osob i zboží po zemi i po moři anebo v obchodě, přiznána byla přiměřená placená dovolená bezprostředně před porodem a po porodu, a aby jim bylo umožněno kojiti novorozeně také během doby pracovní;
4. smlouva, aby bylo zakázáno pro obor hornický a těžení všeho druhu, dále v průmyslu, živnostech a podnicích stavebních zaměstnávati ženy při pracech nočních;
5. smlouva, aby bylo zakázáno v oboru hornictví a těžařství všeho druhu, v průmyslu a živnostech, v podnicích stavebních, dále při dopravě osob i zboží po zemi i po moři, přijímati děti k pravidelné práci před dokonaným 14. rokem věku;
6. smlouva, aby bylo v oborech, uvedených v předcházejícím odstavci zakázáno zaměstnávati mladistvé dělníky před dokonaným 18. rokem věku při pracech nočních.
Podle čl. 405. mírové smlouvy jest vláda povinna předložiti tato usnesení během jednoho roku zákonodárným činitelům ke schválení. - Vláda, vyhovujíc tomuto závazku, předkládá osnovy smluv s těmito poznámkami:
K čl. 1. Co se týká osnovy mezinárodní smlouvy o 8hodinné době pracovní, jest náš zákon ze dne 19. prosince 1918, č. 91. Sb. z. a n. co do zásadní délky pracovní doby stejný s usnesením Washingtonským, přesahuje ho však v tom směru, že se vztahuje netoliko na hornictví, nýbrž také na obchod, zemědělství, práce domácí - a veškeré práce námezdní vůbec. Odchylně od našeho zákona vyžaduje Washingtonské usnesení, aby za účelem přesného provádění 8hodinné doby pracovní byly vydány zvláštní předpisy kontrolní, které sice u nás scházejí, mohou však býti každý oka mžik jako dodatek k nynějšímu zákonu o 8hod. době pracovní prohlášeny. Jelikož za těch okolností jest ustanovením v mezinárodní smlouvě obsaženým u nás již vyhověno, lze ke smlouvě bez rozpaků přistoupiti.
K čl. 4. Co se týká osnovy mezinárodní smlouvy ve příčině zákazu noční práce žen, jest vláda názoru, že ustanovení §u 9. našeho zákona ze dne 19. prosince 1918, č. 91. Sb. z. a nař. usnesení Washingtonskému nejen úplně vyhovuje, nýbrž stanoví mnohem dále sahající ochranu žen, takže v případě ratifikace smlouvy nebylo by třeba vydávati nějakých nových předpisů.
K čl. 5. Ve příčině mezinárodní smlouvy o zákazu dětské práce do 14 let nutno poukázati na předpisy §u 10. našeho zákona ze dne 19. prosince 1918, č. 91. Sb. z. a nař. a na zákon ze dne 17. července 1919, č. 420. Sb. z. a nař., jimiž jest pravidelná dětská práce do 14 let úplně zakázána a zaměstnání příležitostné takovým způsobem upraveno, že lze usnesení Washingtonské bez nějaké změny nebo doplnění těchto předpisů přijmouti.
Co se týká ostatních ujednání, podotýká se toto:
K čl. 2. Osnova smlouvy o sprostředkování práce obsahuje zásady, o jejichž správnosti nestává žádných pochybností. V našem státě jest vybudováno sprostředkování práce vzorným způsobem v Čechách; jedná se pouze o to, aby tato organisace rozšířena byla na ostatní státní území. Ministerstvo sociální péče vypracovalo osnovu nového zákona, jíž se tato otázka řeší pro celý stát a vláda zamýšlí ji podati co nejdříve Národnímu shromáždění za účelem ústavního projednání.
K čl. 3. Podobná situace jest, co se týká osnovy mezinárodní smlouvy o ochraně mateřství. Naše zákony stanoví pouze zákaz zaměstnávati šestinedělky po dobu 6 neděl po porodu a ponechávají uvážení nemocenských pokladen, aby poskytovaly ženám v posledním stupni těhotenství nanejvýše však po dobu 4 týdnů zvláštní dávky. Podle ujednání Washingtonského bylo by však ještě třeba zajistiti těhotným ženám po dobu 6 neděl před porodem nárok na dovolenou a zajistiti podporu stačící na výživu matky i dítěte po dobu zákonitého vyloučení z práce. O této otázce chystá vláda rovněž návrh zákona, třeba tedy také s přistoupením k této smlouvě posečkati.
K čl. 6. Poslední návrh mezinárodní smlouvy týká se zákazu noční práce mladistvých dělníků pod 18 let. Podle §u 9. zákona ze dne 19. prosince 1918, č, 91. Sb. z. a n. jest u nás již zakázáno zaměstnávati při noční práci mladistvé mužské pracovníky ve stáří 16 let. Zda a za jakých podmínek může býti tento zákaz rozšířen na mladistvé dělníky do 18 let, jest předmětem šetření, podle jehož výsledku bude pak lze zaujati v této otázce konečné stanovisko.
Na základě toho navrhuje vláda přijetí první skupiny smluv a vyhražuje si předložení návrhů ve příčině druhé skupiny do té doby, až budou osnovy zákonů, zajišťující soulad našeho zákonodárství -s ostatními Washingtonskými smlouvami, ústavně projednány.
Po stránce formální vláda navrhuje, aby osnova byla přikázána nejprve v poslanecké sněmovně a po schválení poslaneckou sněmovnou v senátě výboru sociálně-politickému a zahraničnímu, aby o ní podaly zprávu ve lhůtě osmidenní.
Smlouva předkládá se ve zvláštním exempláři.
V Praze dne 4. září 1920.
|
Dr. Gruber, v. r. |
Dr. Beneš, v. r. |
Mezinárodní smlouva
ze dne ................ 1922
ve příčině schválení ujednání přijatých na mezinárodní konferenci práce ve Washingtoně r. 1919.
Mírovými smlouvami, uzavřenými ve Versaillích dne 29. června 1919 a v Saint-Germaine dne 10. září 1919, bylo ujednáno, aby Společnost národů vytvořila jednotné mezinárodní zákonodárství, které by směřovalo k tomu, aby osud dělnictva byl co možná zlepšován a postupným vybudováním sociální spravedlnosti zajištěn obecný mír mezi všemi národy. Na základě toho sestoupila se na pozvání vlády Spojených států severní Ameriky dne 29. října 1919 generální konference mezinárodní organisace práce Společnosti národů, která přijala níže uvedené osnovy smluv za tím účelem, aby je členové mezinárodní konference práce v souhlasu s ujednáními obsaženými v částce nadepsané "Práce" uvedených mírových smluv schválili.
Osnovy ty jsou:
I.
Smlouva, směřující omeziti počet pracovních hodin v závodech průmyslových na 8 hodin denně a 48 hodin týdně.
Článek 1.
Za "podniky průmyslové" ve smyslu této smlouvy považují se jmenovitě:
a) doly, lomy a podniky těžařské všeho druhu,
b) podniky, v nichž se výrobky zhotovují, pozměňují, čistí, opravují, dokončují, připravují pro prodej, nebo v nichž se látky přeměňují, počítaje do toho stavbu lodí, podniky zabývající se bouráním hmot podobně jako výroba, přeměna a převod hnací síly vůbec a elektřiny,
c) stavba, přestavba, udržování, přizpůsobování nebo bourání všech staveb a budov, železnic, pouličních drah, přístavů, doků, hrází, kanálů, zařízení pro plavbu vnitrozemskou, cest, tunelů, mostů, sběracích stok, studní, zařízení telegrafů a telefonů, zařízení elektrických, plynáren, vodovodů nebo jiné práce stavební, podobně jako práce přípravné a zakládací, jež uvedeným pracím předcházejí,
d) doprava osob nebo zboží po cestách nebo drahách železných nebo cestách vodních, mořských nebo vnitrozemských, včetně správy zboží v dokách na nábřežích, a v loděnicích a skladištích, vyjma dopravu ruční.
Předpisy ve příčině dopravy po moři a po cestách vodních vnitrozemských stanoví zvláštní konference pro práci námořníků a lodníků.
V každé zemí určí příslušný úřad hranice mezi průmyslem s jedné strany a obchodem a zemědělstvím s druhé strany.
Článek 2.
Ve všech podnicích průmyslových, veřejných nebo soukromých, nebo v odděleních k nim přináležejících, nechť jsou jakéhokoliv druhu, vyjímaje podniky, v nichž jsou zaměstnáni výhradně členové jedné a téže rodiny, nesmí délka pracovní doby zřízenců převyšovati 8 hodin denně a čtyřicet osm hodin týdně s těmito výjimkami:
a) ustanovení této smlouvy nevztahují se na osoby, jež zastávají nějaké místo dohlížitelské nebo ředitelské nebo místo vyžadující důvěry.
b) Když na základě zákona nebo následkem zvyku nebo úmluv mezi sdruženími zaměstnavatelů a dělníků (nebo když nestávají taková sdružení mezi zástupci zaměstnavatelů a dělníků) je délka pracovní doby po jeden den nebo po více dní v týdnu kratší než 8 hodin, může příslušný úřad nebo smlouva mezi organisacemi nebo zmíněnými zástupci zájemníků ospravedlniti překročení hranice 8 hodin jiné dny v týdnu. Překročení vzaté v úvahu v tomto paragrafu nemůže nikdy převyšovati jednu hodinu denně.
c) Pracuje-li se ve směnách, může býti délka pracovní doby prodloužena přes 8 hodin denně a čtyřicet osm hodin týdně pod podmínkou, že průměr pracovních hodin v období tří neděl nebo v období kratším nepřekročuje osm hodin denně a čtyřicet osm hodin týdně.
Článek 3.
Hranici pracovních hodin zmíněnou v článku 2. lze překročiti, když se udá nebo když hrozí nějaká nehoda, nebo když jest nutno provésti pilné práce na strojích nebo nářadích, nebo v případě vyšší moci, ale pouze v rozsahu nutném, aby se vyvarovalo vážné nesnázi vyplývající pro řádný chod podniku.
Článek 4.
Hranici pracovních hodin zmíněnou v článku 2. lze překročiti při pracích, jejichž nepřetržitý výkon následkem povahy práce musí býti zajištěn postupnými směnami s podmínkou, že pracovní hodiny nepřevyšují průměrně 56 týdně. Tato úprava nesmí se dotýkati prázdně, která může býti zajištěna dělníkům zákonem domácím jako náhrada za jejich týdenní den odpočinku.
Článek 5.
Ve výjimečných případech, kde by se hranice stanovené v článku 2. nedaly dodržeti, a pouze v těchto případech, může býti smlouvami mezi sdruženími dělníků a zaměstnavatelů zaveden pro delší období rozvrh upravující délku denní pracovní doby, jestliže úřad, jemuž smlouvy ty třeba předložiti, přemění dotyčná ujednání v řád.
Prostřední délka pracovní doby rozpočtena na počet neděl, obsažených v rozvrhu, nesmí na žádný způsob převyšovati čtyřicet osm hodin týdně.
Článek 6.
Předpisem veřejného úřadu budou stanoveny pro jednotlivé druhy průmyslu a řemesel:
a) stálé výjimky, jež třeba připustiti pro práce přípravné nebo doplňující, jež musí býti nutně obstarány mimo hranice vykázané pro všeobecnou práci podniku, nebo pro jisté druhy osob, jejichž práce jest jen občasná.
b) Dočasné výjimky, jež třeba připustiti, aby bylo umožněno podnikům, aby zdolaly přírůstek práce mimořádné. Tyto řády mají býti vydány po předchozí úřadě organisací zaměstnavatelů a zúčastněných dělníků tam, kde takové organisace pozůstávají. V nich se určí nejvyšší počet hodin přes čas, jež mohou býti v každém případě povoleny. Sazba mzdy za tyto hodiny přes čas zvýší se aspoň o 25 procent u porovnání se mzdou obyčejnou.
Článek 7.
Každá vláda zašle mezinárodní kanceláři práce:
a) seznam prací, jež jsou vyznačeny na základě své povahy jako nezbytně nepřetržité ve smyslu článku 4,
b) obšírné zprávy o provádění dohod zmíněných v článku 5.,
c) obšírné zprávy o opatřeních vydaných ve formě řádu na základě čl. 6. a o jejich provádění.
Mezinárodní kancelář práce podá každého roku zprávu o tomto předmětu generální konferenci Mezinárodní organisace práce.
Článek 8.
Aby bylo usnadněno provádění obsahu této smlouvy, jest každý zaměstnavatel povinen:
a) oznámiti nápadnými návěštími ve svém závodě nebo jiným způsobem úřadem schváleným hodiny, kdy práce započíná a končí, nebo když se práce koná ve směnách, hodiny, kdy počíná a končí střída každé směny. Hodiny budou stanoveny takovým způsobem, aby nepřekračovaly hranic naznačených v této - smlouvě a jsouce jednou oznámeny, nemohou býti změněny než způsobem, jejž úřad schválil;
b) oznámiti tímže způsobem přestávky povolené během doby pracovní, jež se nepovažují za část hodin pracovních;
c) zapisovati do záznamů způsobem schváleným zákony té které země nebo řádem příslušného úřadu všechny hodiny přes čas vykonané na základě článků 3. a 6. této smlouvy.
Zaměstnávati osoby mimo hodiny stanovené na základě paragrafu a) nebo během - hodin stanovených na základě paragrafu b) jest zakázáno.
Článek 9.
Provádění této smlouvy v Japonsku bude podléhati těmto změnám a podmínkám:
a) Za "podniky průmyslové" se považují zejména: podniky vypočtené v paragrafu b) článku 1., jestliže zaměstnávají aspoň 10 osob;
podniky, vypočtené v paragrafu c) článku 1. s výhradou, že podnik spadá pod definici "továrny", stanovenou příslušným úřadem;
podniky, vypočtené v paragrafu d) článku 1., vyjma dopravu osob nebo zboží po cestách, správu zboží v dokách na nábřežích, v loděnicích a skladištích, rovněž jako dopravu ruční, a bez ohledu na počet zaměstnaných osob ony z podniků průmyslových vypočtených v paragrafech b) a c) článek 1., jež příslušný úřad by prohlásil za velmi nebezpečná nebo spojená s pracemi nezdravými.
b) Délka skutečné pracovní doby každé osoby ve stáří aspoň 15 let zaměstnané v podniku průmyslovém, veřejném nebo soukromém nebo odděleních k němu přináležejících, nesmí překročovati padesát sedm hodin týdně, vyjma v průmyslu surového hedvábí, kde nejdelší pracovní doba může obnášeti šedesát hodin týdně.
c) Délka skutečné pracovní doby nesmí v žádném případě překračovati čtyřicet osm hodin týdně pro děti mladší patnácti let zaměstnané v podnicích průmyslových, veřejných nebo soukromých nebo odděleních k nim přináležejících, dále pro osoby zaměstnané pracemi podzemními v dolech bez rozdílu jejich stáří.
d) Obmezení pracovních hodin může býti pozměněno za podmínek naznačených v článcích 2., 3., 4. a 5. této smlouvy, avšak poměr mezi dobou přiznaného prodloužení a dobou normálního pracovního týdne nesmí překračovati rozsah vyplývající z ustanovení zmíněných článků.
e) V období týdenním přiznává se všem dělníkům bez rozdílu odvětví nepřetržitý klid 24 hodin.
f) Předpisy průmyslového zákona japonského, které obmezují jeho platnost na závody, kde jest zaměstnáváno alespoň 15 osob, budou pozměny tím způsobem, že se toto zákonodárství bude na příště vztahovati na závody, kde jest zaměstnáváno alespoň 10 osob.
g) Předpisy předcházejícího paragrafu tohoto článku nabudou platnosti nejpozději 1. července 1922, předpisy však obsažené v článku 4., tak jak jsou pozměněny paragrafem d) tohoto článku, nabudou platnosti nejpozději 1. července 1923.
h) Hranice 15 let zmíněná v paragrafu c) tohoto článku bude zvýšena na 16 let nejpozději dnem 1. července 1925.
Článek 10.
V Indii britanické bude přijata zásada šedesátihodinného týdne pro všechny pracovníky zaměstnané v závodech průmyslových toho času spravovaných zákonodárstvím průmyslovým, jehož provádění zajišťuje vláda indická, podobně jako v dolech a v odvětvích prací železničních, jež budou za tím účelem vypočteny příslušným úřadem. Tento úřad nemůže schváliti změny v mezích tuto uvedených, musí však při tom bráti zřetel k předpisům článků 6., 7. této smlouvy.
Ostatní předpisy této smlouvy pro Indii neplatí, ale dále sahající obmezení pracovních hodin bude uvažováno na některém příštím zasedání generální konference.
Článek 11.
Ustanovení této smlouvy neplatí pro Čínu, Persii a Siam, avšak obmezení pracovní doby v těchto zemích musí býti vzato v úvahu na některém příštím zasedání generální konference.
Článek 12.
Pro provádění této smlouvy v Řecku může býti doba počátku platnosti její ustanovení odsunuta v souhlasu s čl. 19. do 1. července 1923 pro tyto závody průmyslové:
1. Továrny na sirouhlík,
2. továrny na kyseliny,
3. koželužny,
4. papírny,
5. tiskárny,
6. pily,
7. skladiště tabáku a podniky, kde se tabák připravuje,
8. práce důlní, konané pod širým nebem,
9. slévárny,
10. vápenky,
11. barvírny,
12. sklárny (foukači),
13. plynárny (topiči),
14. nakládání a skládání zboží, a nejpozději do 1. července 1924 pro tyto podniky průmyslové:
1. Průmysl strojnický: stavba strojů, výroba železných pokladen, vah, postelí, cvočků, broků, slévárny železa a bronzu, klempířství, dílny cínařské, výroba přístrojů hydraulických;
2. průmysl stavební: vápenné pece, cementárny, sádrárny, cihelny, továrny na dlaždičky, závody hrnčířské, řezání mramoru, práce zemní a stavební;
3. průmysl textilní: přádelny a tkalcovství všech druhů, vyjma barvírny;
4. průmysl poživatin: pekárny, výroba jedlých těstovin, výroba vína, lihovin a nápojů, olejny, pivovary, výroba ledu a šumících vod, výroba cukrovinek a čokolády, výroba uzenek a konserv, jatky a řeznictví;
5. průmysl chemický: továrny na barvy syntetické, sklárny (vyjma foukače), výroba tresti terpentýnové a vinného kamene, výroba kyslíku a výrobků lékárnických, výroba lněného oleje, výroba glycerinu, výroba karbidu vápenatého, plynárny (vyjma topiče);
6. průmysl kožařský: továrny na obuv, továrny na zboží kožené;
7. průmysl papírnický a tiskařský: výroba obálek, záznamních knih, krabic, sáčků, dílny knihařské, litografické a zinkografické;
8. průmysl oděvní: dílny pro výrobu šatstva a prádla, výroba ložních pokrývek, umělých květin a prýmkářství, úprava peří, výroba klobouků a deštníků;
9. průmysl dřevařský: stolařství, bednářství, kolářství, výroba nářadí a židlí, výroba rámů, výroba kartáčů a metel;
10. průmysl elektrářský: dílny k výrobě proudu, dílny pro zařízení elektrické;
11. doprava po zemi: zaměstnanci železnic a pouličních drah, řidiči, vozkové a povozníci.
Článek 13.
Pro provádění této smlouvy v Rumunsku může býti doba počátkem platnosti její odsunuta v souhlasu s čl. 19. do 1. července 1924.
Článek 14.
Vláda každé země může ustanovení této smlouvy nařízením zastavit v případě války, nebo když se vyskytnou události, jež ohrožují bezpečnost národní.
Článek 15.
Úřední ratifikace této smlouvy za podmínek naznačených v části XIII. Versaillské smlouvy ze dne 28. června 1919 a Saint-Germainské smlouvy ze dne 10. září 1919 budou oznámeny generálnímu sekretáři Spolku národů a budou jím zaznamenány do rejstříku.
Článek 16.
Každý člen mezinárodní organisace práce, který schválí tuto smlouvu, se zavazuje, že ji bude prováděti také ve svých koloniích, državách, a těch ze svých protektorátů, které se nespravují úplně samy, za těchto výhrad:
a) že ustanovení smlouvy nebudou neproveditelným následkem místních poměrů;
b) že změny, které by byly potřebné k tomu, aby úmluva se přizpůsobila místním poměrům, budou moci býti do ní pojaty.
Každý člen musí oznámiti Mezinárodnímu úřadu práce rozhodnutí, jež má v úmyslu učiniti vzhledem na každou ze svých kolonií neb držav, neb každý z těch svých protektorátů, jež se nespravují úplně samy.
Článek 17.
Jakmile bude u sekretariátu zapsána ratifikace dvou členů mezinárodní organisace práce, oznámí generální sekretář Spolku národů tuto skutečnost všem členům mezinárodní organisace práce.
Článek 18.
Tato smlouva nabude platnosti dnem, kdy generální sekretář Spolku národů provede toto oznámení, a bude vázati jen členy, kteří dali zapsati svou ratifikaci u sekretariátu. Po této době smlouva nabude platnosti ve příčině všech ostatních členů dnem, kdy bude zapsána ratifikace člena u sekretariátu.
Článek 19.
Každý člen, který ratifikuje tuto smlouvu, se zavazuje, že bude prováděti její ustanovení nejpozději dnem 1. července 1921, a že učiní opatření potřebná k tomu, aby její ustanovení byla uskutečněna.
Článek 20.
Každý člen, který ratifikoval tuto smlouvu, může ji při uplynutí období desíti let ode dne, kdy nastala počáteční platnost vypověděti spisem zaslaným generálnímu sekretáři Společnosti národů, který je zapíše do rejstříku. Výpověď nabude účinku teprve za rok od té doby, kdy byla zapsána u sekretariátu.
Článek 21.
Správní rada mezinárodní kanceláře práce musí aspoň jednou během 10 let předložiti generální konferenci zprávu o provádění této smlouvy a rozhodne, zda má býti dána na denní pořádek konference otázka revise nebo změny zmíněné smlouvy.
II.
Smlouva ve příčině noční práce žen.
Článek 1.
Za "podniky průmyslové" ve smyslu této smlouvy považují se jmenovitě:
a) doly, lomy a podniky těžařské všeho druhu;
b) podniky, v nichž se výrobky zhotovují, pozměňují, čistí, opravují, dokončují, připravují pro prodej, nebo v nichž se látky přeměňují, počítají do toho stavbu lodí, podniky zabývající se bouráním hmot, podobně jako výroba, přeměna a převod hnací síly vůbec a elektřiny;
c) stavba, přestavba, udržování, přizpůsobování nebo bourání všech staveb a budov, železnic, pouličních drah, přístavů, doků, hrází, kanálů, zařízení pro plavbu vnitrozemskou, cest, tunelů, mostů, sběracích stok, studní, zařízení telegrafů a telefonů, zařízení elektrických, plynáren, vodovodů nebo jiné práce stavební, podobně jako práce přípravné a zakládací, jež uvedeným pracím předcházejí.
V každé zemi určí příslušný úřad hranice mezi průmyslem s jedné strany a obchodem a zemědělstvím s druhé strany.
Článek 2.
Ve smyslu této smlouvy značí slovo "noc" období aspoň 11 souvislých hodin, obsahující v sobě dobu mezi 10. hod. večer a 5. hod. ráno.
V zemích, kde se žádný veřejný předpis nevztahuje na zaměstnání žen v noci v podnicích průmyslových, může "noc" vyznačovati dočasně a nejdéle po dobu tří let podle rozhodnutí vlády období pouze 10. hodin, které obsahuje dobu mezi 10. hod. večer a 5. hod. ráno.
Článek 3.
Ženy bez rozdílu stáří nesmí býti zaměstnávány v noci v žádném průmyslovém závodě veřejném nebo soukromém, ani v žádném oddělení k němu přináležejícím, vyjma závodů, kde jsou zaměstnáváni výhradně členové jedné a téže rodiny.
Článek 4.
Článek 3. neplatí:
a) V případě vyšší moci, přihodí-li se v podniku nepředvídaná porucha přechodní povahy, kterou nebylo lze předvídati;
b) v případě, kdy se jedná o zpracování surovin nebo polotovarů, které podléhají velmi rychlé změně, je-li nutno zachrániti tyto látky před nevyhnutelnou zkázou.
Článek 5.
Uplatnění článku 3. této smlouvy v Indii a v Siamu může býti vládou zastaveno, vyjma továrny, jak jsou definovány zákonem domácím. Vyjmutí každého průmyslu třeba oznámiti mezinárodní kanceláři práce.
Článek 6.
V průmyslových podnicích, podléhajících vlivu počasí, a ve všech případech, kdy toho vyžadují okolnosti zvláštní, délka noční doby naznačená v článku 2. může býti zkrácena po 60 dní v roce na 10 hodin.
Článek 7.
V zemích, kde podnebí práci denní velmi stěžuje, může býti doba noční kratší než jest stanoveno v předešlých článcích s podmínkou, že se přizná náhradní odpočinek za dne.
Článek 8.
Úřední ratifikace této smlouvy za podmínek naznačených v části XIII. Versaillské smlouvy ze dne 28. června.1919 a Saint-Germainské smlouvy ze dne 10. září 1919 budou oznámeny generálnímu sekretáři Spolku národů a budou jím zaznamenány do rejstříku.
Článek 9.
Každý člen mezinárodní organisace práce, který schválí tuto smlouvu, se zavazuje, že ji bude prováděti také ve svých koloniích, državách a těch ze svých protektorátů, které se nespravují úplně samy, za těchto výhrad:
a) že ustanovení smlouvy nebudou neproveditelným následkem místních poměrů;
b) že změny, které byly potřebné k tomu, aby úmluva se přizpůsobila místním poměrům, budou moci býti do ní pojaty.
Každý člen musí oznámiti Mezinárodnímu úřadu práce rozhodnutí, jež má v úmyslu učiniti vzhledem na každou ze svých kolonií neb držav, neb každý z těch protektorátů, jež se nespravují úplně samy.
Článek 10.
Jakmile bude u sekretariátu zapsána ratifikace dvou členů mezinárodní organisace práce, oznámí generální sekretář Spolku národů tuto skutečnost všem členům mezinárodní organisace práce.
Článek 11.
Tato smlouva nabude platnosti dnem, kdy generální sekretář Spolku národů provede toto oznámení, a bude vázati jen členy, kteří dali zapsati svou ratifikaci u sekretariátu. Po této době smlouva nabude platnosti ve příčině všech ostatních členů dnem, kdy bude zapsána ratifikace člena u sekretariátu.
Článek 12.
Každý člen, který ratifikuje tuto smlouvu, se zavazuje, že bude prováděti její ustanovení nejpozději dnem 1. července 1921, a že učiní opatření potřebná k tomu, aby její ustanovení byla uskutečněna.
Článek 13.
Každý člen, který ratifikoval tuto smlouvu, může ji při uplynutí období desíti let ode dne, kdy nastala počáteční platnost, vypověděti spisem zaslaným generálnímu sekretáři Společnosti národů, který je zapíše do rejstříku. Výpověď nabude účinku teprve za rok od té doby, kdy byla zapsána u sekretariátu.
Článek 14.
Správní rada mezinárodní kanceláře práce musí aspoň jednou během 10 let předložiti generální konferenci zprávu o provádění této smlouvy a rozhodne, zda má býti dána na denní pořádek konference otázka revise nebo změny zmíněné smlouvy.
III.
Smlouva, jíž se stanoví nejnižší věk dětí pro připuštění ku pracem průmyslovým.
Článek 1.
Za "podniky průmyslové" ve smyslu této smlouvy považují se jmenovitě:
a) doly, lomy a podniky těžařské všeho druhu;
b) podniky, v nichž se výrobky zhotovují, pozměňují, čistí, opravují, dokončují, připravují pro prodej, nebo v nichž se látky přeměňují, počítaje do toho stavbu lodí, podniky zabývající se bouráním hmot podobně jako výroba, přeměna a převod hnací síly vůbec a elektřiny;
c) stavba, přestavba, udržování, přizpůsobování nebo bourání všech staveb a budov, železnic, pouličních drah, přístavů, doků, hrází, kanálů, zařízení pro plavbu vnitrozemskou, cest, tunelů, mostů, sběracích stok, studní, zařízení telegrafů a telefonů, zařízení elektrických, plynáren, vodovodů nebo jiné práce stavební, podobně jako práce přípravné a zakládací, jež uvedeným pracím předcházejí;
d) doprava osob nebo zboží po cestách nebo drahách železných nebo cestách vodních, mořských nebo vnitrozemských, včetně správy zboží v dokách na nábřežích a v loděnicích a skladištích, vyjma dopravu ruční.
V každé zemi určí příslušný úřad hranice mezi průmyslem s jedné strany a obchodem a zemědělstvím s druhé strany.
Článek 2.