Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
587.
Návrh
poslanců Václava Draxla, Dr. Vrbenského a spol. na zvýšení přídavku a mimořádného platu hornickým provisionistům.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Zákon
ze dne ................................................... 1920,
kterým se mění § 1. zák. ze dne 29. října 1919 č. 608, jímž stanoví se další zvýšení platu hornickým provisionistům.
§ 1.
Článek 1.
Bratrská pokladna (odděl zaopatřovací) jest povinna poskytovati mimořádné přídavky k zaopatřovacím platům (provisím) podle těchto pravidel:
Odstavec 1.
Úhrn mimořádného přídavku a zaopatřovacího platu náležejícího podle stanov bratrské pokladny členu, jenž se stal po 30. červnu 1919 nezpůsobilým k výdělku (§ 4. zák. o bratrských pokladnách), činí pro dělníky nejméně 1200 K ročně a pro dělnice nejméně 600 K ročně a postupuje se po ukončení 5. roku zaměstnání v podniku povinném k pojištění u bratrské pokladny, rok od roku u dělníků o 96 K a u dělnic o 48 K.
Služební doba předcházející případnému vybrání záložního podílu (§ 7.—9. zák. o bratrských pokladnách) nevpočítá se při výpočtu dávky do let služebních.
Nebyl-li poslední rok služební úplně dokonán, vypočte se stupňování poměrně pro každý úplný služební rok.
Odstavec 2.
Úhrn mimořádného přídavku a zaopatřovacího platu náležejícího podle stanov bratrské pokladny dělníku provisionistovi, jenž nabyl před 1. červencem 1919 požadavku na zaopatřovací plat, činí nejméně 1200 K ročně, přiznala-li bratrská pokladna dotčenému provisionistovi členskou dobu delší pěti let, stupňuje se úhrn ten o 36 K za každý další rok.
Úhrn mimořádného přídavku a zaopatřovacího platu činí pro dělnice, jež nabyly nároku na zaopatřovací plat před 1. červencem 1919 polovic sazeb uvedených v předchozím odstavci.
§ 9.
Peníze, jichž je třeba k účelům ústředního fondu zaopatřovacího a k zapravení výloh správních, opatří se poloročními příspěvky, které platí zaměstnavatelé.
Ku krytí úhrady, které jest potřeba ku zvýšení provisí podle čl. 1. bod 1. o provisi vdov a sirotků po členech, po případě provisionistech, kteří byli dne 1. července v činné službě, poskytuje ministerstvo financí z celého výnosu uhelné dávky 2 1/2 %, zbývající náklad hradí členové bratrských pokladen polovinu a ostatní polovinu hradí zaměstnavatelé.
Úhradu potřebnou ku zvýšení ostatních provisí bod 2. čl. 1. kryje ministerstvo financí 2 1/2 % z celého výnosu uhelné dávky a ostatní náklad zaměstnavatelé.
Zaměstnavatelé jsou oprávněni osobám u nich zaměstnaným část příspěvku na ně připadajícího sraziti při výplatě ze mzdy a podle ustanovení platných pro vybírání příspěvků k zaopatřovacímu oddělení bratrských pokladen zaslati.
Ministr veřejných prací ustanoví s ministrem sociální pece způsob výpočtu a vybírání příspěvků.
Důvody:
Navrhovaná úprava obnáší následující zvýšení:
Základní zvýšení pro provisionisty po 1. červenci 1919:
Z dosavadních 600 K za prvních 5 let na 1200 K t. j. 100% zvýšení, za každý postupný rok místo 24 K 96 K t. j. 300 %ní zvýšení.
U provisionistů bod 2. před 1. červencem 1919:
Na místo za prvních 10 let navrhuje se 5tiletá čekací lhůta jako u provisionistů bod 1. a sice s platem místo 600 K 1200 K, tudíž zvýšení o 100%, a na místo 30 K za 5 let po 10ti letech, navrhuje se 36 K za každý další rok po prý nich 5 letech, což jest zvýšení o 500%.
Tato úprava navrhuje se, aby nespravedlivý rozdíl mezi staropensisty a novopensisty z roka 1919 byl zmenšen. Provise budiž placena za tolik let, kolik let bylo vypracováno. Přes půl století mají horníci zákonité povinné pojišťování, platí vysoké příspěvky a při jich důležité práci a neocenitelné službě jež poskytují lidstvu, dostává se jim 50—80 K měsíční provise, almužna, při které jsou odsouzeni zemříti hlady.
Úžasná drahota, kdy vše bylo zdraženo o 1500 až 3000% jest pro provisionisty-horníky nesnesitelná a navrhují tudíž shora uvedenou úpravu, jež by obnášela za 30 let práce v dolech u staroprovisionistů 2100 K) u novoprovisionistů 3600 K, tedy obnos, který jest velmi nízký na dnešní drahotu.
Uhelná dávka má vynésti státu půl druhé miliardy, při 5% obnášel by tento příspěvek nejméně 50 milionů, ostatní by hradili horníci a zaměstnavatelé při počtu 130.000 horníků a asi 60.000 provisionistů, vdov a sirotků.
Po této nové úpravě volá dnes těchto 200.000 horníků a společnost jest povinna těmto skromným požadavkům vyjíti vstříc.
S tímto návrhem současně jest podán návrh novelisace zákona ze dne 9 dubna 1920 č. 260, část II., aby z výnosu uhelné dávky odvádělo se 5 % na ústřední fond bratrských pokladen.
Návrh budiž k projednání přikázán výboru sociálně politickému a rozpočtovému.
V Praze, dne 26. října 1920.
Draxl, Vrbenský,
Sladký, Trnobranský, Dr. Franke, Tučný, Laube, Pechmanová, Hrizbyl, Dr. Uhlíř, Netolický, Langr, Zeminová, Hrušovský, Špatný, Stříbrný, Slavíček, Drobný, Landová-Štychová, Sajdl, Dr. Bartošek, Buříval.