Bylo-li zabaveno zapovězené náčiní, když bylo k rybolovu vyloženo, aniž by určitá osoba mohla býti stihána neb odsouzena proto, že náčiní toho užívala, budiž o sobě rozhodnuto, že náčiní to propadá ve prospěch poříčního svazu.
§ 66.
Pokuty peněžité a výtěžek z propadlých ryb plynou do státního fondu ku zvelebení rybářství. (§ 24.)
§ 67.
Spolu s nálezem trestním budiž uložena také náhrada škody přestupkem způsobené, ačli potřeba dalších průkazů nevyžaduje nezbytně toho, aby nárok na náhradu odkázán byl před soudy civilní.
Byla-li dle toho náhrada škody v právoplatném nálezu trestním přiřknuta neb odepřena, jest tomu, jenž s výrokem tím není spokojen, volno, aby nastoupil řádný pořad práva.
§ 68.
Vyšetřování a potrestání přestupků tohoto zákona odpadá promlčením, jestliže vinník do šesti měsíců od doby, kdy se dopustil činu trestného, nebyl vzat do vyšetřování, avšak bez újmy závazku odstraniti stav nezákonný, který následkem přestupku snad trvá.
Osoby pro přestupky tohoto zákona trestané pozbývají práva na vydání lístku rybářského po dobu 3 roků.
§ 69.
Co se týče příslušnosti úřadů politických k vyšetřování a potrestání přestupků tohoto zákona, lhůt odvolacích a dotyčného řízení, platí předpisy, které platnost mají pro politické řízení trestní vůbec.
O trestech a spojených s nimi náhradách škod a nákladu rozhoduje v nejvyšší instanci ministerstvo vnitra v souhlasu s ministerstvem zemědělství.
Ustanovení závěrečná.
§ 70.
Zákonem tímto zrušují se dosavadní, na území státu československého platné zákony, upravující právo rybářské ve vodách vnitrozemských.
Dosavadní zákony a nařízení rybářsko-policejní, pokud neodporují tomuto zákonu, zachovávají se naproti tomu v platnosti potud, pokud nebudou nahrazeny nařízeními vydanými na základě tohoto zákona.
Pokud lístky rybářské vydané dle dosavadních předpisů zůstanou v platnosti, ustanoví a vyhlásí ministerstvo zemědělství.
§ 71.
Provedení tohoto zákona ukládá se ministerstvům zemědělství vnitra, veřejných prací, spravedlnosti a financí.
Důvodová zpráva:
V měsíci květnu 1920 konati byl v Praze sjezd rybářských spolku v Českosl. republice, jehož súčastnili se zástupci všech tří zemských svazů rybářských spolků českých i německých, a to 115 delegáty, dále zástupce ministerstva zemědělství, zemědělské rady a poslanci různých politických stran. Podkladem jednání sjezdili byla úprava rybolovu na tekoucích vodách, při čemž bylo zjištěno, že naše říční rybářství jest v plném úpadku, organisačním i hospodářském a že jsou to jedině rybářské spolky, jež způsobem racionelním a nevýdělečným obhospodařují naše tekoucí vody. V československé republice je nyní přes 150 rybářských spolků s 15.000 členy, z nichž většina trvá již několik desetiletí a pečlivě se stará o uměle zarybňování tekoucích voď násadou, obdrženou od zemědělských rad nebo vypěstěnou ve vlastních líhních. Od roku 1896 včetně do r. 1907 bylo v Čechách vypuštěno 13,193.700 násad českými rybářskými spolky a 4,173.067 německými rybářskými spolky. V počtu jest zahrnuto 4,394.000 rybek a 2,036.000 jiker candátů.
Při úpravě tohoto návrhu rybářského zákona, schváleného sjezdem rybářských spolků, bylo přihlíženo v podstatě k následujícímu :
§ 1.
Dožadujeme se, by všechny tekoucí vody v Československé republice byly dle zákonů vodního majetkem statním, při čemž veškeré užitky těchto tekoucích vod přináležely by státu. Z důvodu čisté hospodářských žádáme, by užitky těchto vod, a to rybolov sekání ledu, dobývání písku, pěstování a zužitkování vodních rostlin, nebyly od sebe děleny — by tvořily jedno nedělitelné právo rybářské. V zájmu racionelního hospodářství nelze připustiti, by dobývání písku a zužitkování vodních rostlin patřilo jinému majiteli než rybáři, neboť hlavně v době tření musí obě tato práva býti vykonávána v souhlase s jeho říčním hospodářstvím.
§ 3.
Dosavadní zkušenosti zřejmě ukazují, že sebe lepší rybářský zákon nestačí k zadržení úpadku říčního rybářství, není-li také zabezpečeno jeho provádění řádnou organisací. Z té příčiny veškeré snahy rybářských špalků i československé jednoty rybářské ve Vodňanech vedly k tomu, by ústřední správní organisaci byla zabezpečena možnost co největšího, dohledu a vlivu nad výkonem práva rybářského každého jednotlivce. Uskutečnění těchto snah spatřujeme dle návrhu prof. Dr. A. Frice v sestátnění veškerých tekoucích vod v Československé republice. Sestátnění jest ideální prostředek k racionelnímu obhospodařování tekoucích vod, a jest zároveň pro zákonodárce zárukou, že v tomto případě rybářský zákon bude prováděn důsledněji, jak vyžaduje to hospodářská závislost jednotlivých revírů i celých povodí.
§ 8.
V tomto paragrafu přihlíží se k historickému vývoji práva rybářského v Českosl. republice. V Čechách, na Moravě a Slezsku vyvíjelo se právo rybářské v celku stejně, a bylo původně svobodné. Později stalo se regálem čili právem zeměpánovým a jako takové bylo propůjčováno městům, klášterům i jednotlivcům. Během patnáctého a šestnáctého století dostalo se v moc vrchností světských nebo církevních. Roku 1849 byla s vyvážením pozemků rybářská práva vrchnostenská na cizím pozemku zrušena; stalo se tak prov. nařízením ze dne 27. června a ze dne 11. července 1849. Minist. nařízením ze dne 31. ledna 1852, číslo 460, bylo pak stanoveno, že ten, kdo se zrušení vrchnostenského práva rybářského domáhá, musí provésti důkaz, že jest řečiště jeho vlastnictvím. Důkaz takový byl ovšem velmi obtížný, poněvadž nestačilo prokázati vlastnictví ku břehům, mezi nimiž rybná voda protéká a důsledek toho jest ten, že dnes velkostatky vlastní" si právo rybářské na tratích vodních, jež protékají cizím pozemkem, po většině několika katastry pobřežních obcí. (Panství v Brandýse nad Labem vlastní si právo rybářské v katastrech 32 pobřežních obcí. Panství křivoklátské vlastní si rybolov v řece Berounce v katastrech 20 obcí.)
Obecný zákon občanský prohlašuje § 287 řeky za veřejný statek a rybolov v těchto § 382. za volný. Právo volného rybolovu bylo zrušeno říšským zákonem rybářským z roku 1885 a jeho vlastnictví upravuje se zákonodárstvím zemským. Na Moravě rybářským zákonem z roku 1895 připadl volný rybolov zemi, v Čechách pak zemský rybářský zákon dosud vydán nebyl. Oba tyto zákony rybářské, říšský z roku 1885 a moravský z roku 1895, vydávají předpisy o vlastnictví pouze pro ty vody, v nichž byl dosud provozován rybolov volný; dosavadních práv rybářských se nedotýkají, a tu jest příkazem sociální spravedlnosti, aby také tato práva byla podrobena státní revisi, a to ve smyslu tohoto paragrafu, jenž béře zřetel ku státu, co jedinému oprávněnému majiteli rybářství v řekách dle historického vývoje práva rybářského.
K odčinění nespravedlnosti, povstalé nemožnosti provedením výše citovaného min. nařízení z roku 1852, přihlíží se v odstavci čtvrtém, větě druhé.
§ 11.
Rybářské spolky mají býti kostrou organisace dohledu a správy nad výkonem práva rybářského. Tímto řešením vyhovuje se snaze pobřežních obcí, aby tyto na výkon práva rybářského měly patřičný vliv a to bez ujmy a ohrožení racionelního obhospodařování tekoucích vod; volný rybolov, jenž patřil by pobřežním obcím jest z důvodu hospodářské závislosti jednotlivých revíru zamítnouti.
§ 21.
Rybářské výbory jsou ústřední dohlédající a správní organisace nad výkonem práva rybářského pro jednotlivé země. Jsou hlavou celkové zemské organisace a mají z větší části nahraditi působnost zemských politických úřadu, zvláště pokud týká se Otázek hospodářských. Dožadujeme se, aby v těchto zemských organisacích byli zastoupení pouze nájemci tekoucích vod, aby jim přináležela v otázkách hospodářských a správních úplná samospráva; zamítáme, by o těchto otázkách rozhodovaly politické úřady jako. dosud.
S návrhem, by místo zemských rybářských výboru byly zřizovány v každé župě hospodářské sbory jednající o otázkách říčního rybářství nelze souhlasiti z těchto důvodů:
a) hospodářská závislost jednotlivých revíru i celých povodí vyžaduje soustředění správy, zvláště pokud týká se doby hájení a racionelního zarybňování tekoucích vod;
b) jednotlivé řeky protékají několika župami (Vltava třemi), čímž při decentralisaci správy utrpěla by jednotnost v obhospodařování těchto toků;
c) veškeré povinností, jež návrh zákona ukládá poříčním svazům, zřejmě ukazují potřebu scelení správy organisační v rámci jednotlivých zemí.
§ 24.
V případě nemožnosti uskutečniti tento úřad bylo by třeba zříditi v ministerstvu zemědělství rybářský odbor, tak jak již při reorganisaci tohoto ministerstva byl projektován; zřízení poradního sboru rybářského při stát. ryb. úřadě nebo rybářském odboru min. zemědělství jest nutné také z důvodů součinnosti samosprávy a státního ministerského úřadu.
§ 25.
Rybářům z povolání není možno dáti náhrady za případnou snad ztrátu živností z důvodů, že rybářský zákon dává jim možnost získati hospodářsky cennější revíry.
Provedení zákona nezatíží nijak státní pokladnu. Po stránce formální budiž návrh tento předán výborů iniciativnímu a právnímu.
V Praze 30. října 1920.
Hrizbyl, Dr. Bartošek, Drobný,
Slavíček, Stříbrný, Draxl, Netolický, Špatný, Langr, Dr. Uhlíř, Dr. Franke, Tučný, Buříval, Pechmanová, Trnobranský, Laube, Sajdl, Dr. Vrbenský, Landová-Štychová, Hrušovský, Zeminová, Sladký.