Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
808.
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance Dra Brunara a soudruhů (tisk 404)
o dosazování legionářů k finanční stráži, jejich používání a chování se v pohraniční službě.
Po určení našich státních hranic nastal finanční správě velice těžký úkol, uvésti v život horlivý a obětavý strážní sbor pohraniční, který by i za poměrů nejobtížnějších zůstal oddán státu a nedal se zviklati v plnění svých povinností ani nástrahami z různých stran naň činěnými, ani násilím na něm páchaným od nepřátel republiky.
Za tímto účelem byla ihned po převratu obsazena celá státní hranice vojskem, jež vedeno jsouc sice nečetnou, avšak prakticky vycvičenou finanční stráží provádělo hlavně z počátku dostatečnou ochranu státu jak v ohledu vojenském, tak politickém i finančním. Současně pečovala fin. správa disponujíc pouze nepatrným zlomkem fin. stráže, jež by byla potřebná k obsazení celých hranic, o pokud možno nejrychlejší výchovu potřebného dorostu a tak dosáhla toho, že po odvolání vojska, jež se stalo z důvodů čistě vojenských, měla již takový počet fin, stráže, že mohla definitivně zorganisovati ostrahu celých hranic. Sbor tento pozůstává kromě menšího počtu: starších služebníků, skoro vesměs národnosti německé, pocházejících z mateřských zemí čsl. státu a zaměstnanců převzatých z jiných zemí býv. Rakouska, hlavně z nováčků, kteří po odbytých cvičných kursech, výjimkou prozatím i bez kursů, ve větších jednotkách byli vysílání většinou ku nově zřízeným úřadům pohraniční fin. stráže. Převážná většina těchto nových zřízenců přijata byla, jak interpelace uvádí, z řad našich zahraničních bojovníků a to z těchto důvodů:
1. Finanční správa sledujíc cíle vytknuté v zákoně ze dne 24. července 1919, č. 462 Sb. z. a n., snažila se těmto zasloužilým budovatelům naší svobody opatřiti pevné povolání, čímž umožnila mnohým z nich přechod do civilního života.
2. Pro úkoly pohraniční finanční stráže, jež jest sborem vojensky organisovaným a jehož kázeň jest přizpůsobena kázní vojenské, hodí se nejlépe vysloužilý vojín, který jsa otužilého zdraví dovede nejlépe vzdorovati různým útrapám služby, jež jest zvláště za nynější pohnuté doby nad míní těžká a životu nebezpečná.
3. K ochraně životních zájmů státu, jakými jest správná ostraha hranic, hleděla finanční správa nalézti služebníky povinnosti plně dbalé a ty obdržela hlavně z řad našich, legionářů. Jiní uchazeči nebyli z tohoto sboru nikdy vylučováni a ani v budoucností vylučováni nebudou. Pokud se národností týče, postupuje finanční správa při vyřizování žádostí úplně nestranně, žádá však při tom mimo ostatní služebním předpisem stanovené podmínky hlavně též průkaz znalostí úředního jazyka. Že uchazečů z řad nelegionářských jest poměrně malé procento, dlužno vysvětliti různými okolnostmi. Po odvolání vojska z hranic musela býti služba zorganizována s největším za daných okolností možným spěchem. Jelikož přijímali jsme za tímto účelem, jak výše dotčeno, hromadně žadatele z řad legionářských, jichž měli jsme s přispěním min. nár. obrany dostatek, stalo se, že počet v této době přijatých nelegionářů činí pouze mizivou část. Uchazečů nelegionářů o místa dozorců pohr. fin. stráže, spojená s platem nikterak skvělým, byl však i později vzhledem na obtížnou službu celkem malý počet a není pochyby, že při nynější výši všech mezd jistě by se nebylo podařilo finanční správě velice rozsáhle hranice státu v tak krátké době obsaditi, kdyby nebylo bývalo legionářů, kteří v dostatečném počtu o místa tato se ucházeli. Že legionářům obor této služby konvenuje, vysvětluje se tím, že posavadní jejich vojenská služba odpovídá povolání i životu pohr. fin. stráže, neboť legionáři poměrně lehko snáší obtíže tohoto povolání i v oněch krajích, kde není pro ně ani bytu, případně ani nejnutnější stravy a kde jsou namnoze i nenávidění obyvatelstvem. Jaké obtíže musí překonávati tito státní zřízenci plyne z hlášení podřízených úřadů o úkladných vraždách a těžkých zraněních příslušníků finanční stráže ve službě a o obtížích, jaké jim mnohdy byly činěny při nástupu služby se strany obcí i obyvatelstva, jen aby pobyt jim byl co nejvíce znepříjemněn a znemožněn. Ale i se strany starších kolegů skoro vesměs národnosti německé jest dozorcům vyšlým z řad legionářských snášeti různé útisky, takže finanční úřady musily v několika případech se vší rázností zakročiti. Zášť obyvatelstva proti ním šla na př. tak daleko, že si starosta obce Něm. Pavlovic ve Slezsku dovolil pohroziti násilným zamezením zřízení oddělení pohr. fin. stráže v uvedené obci. Není pravdou, že většina legionářů službu pro neznalost německého jazyka konati nemůže, za to jest pravdou, že úředníci pohraniční finanční stráže, dále celní výběrčí a starší zřízenci pohr. fin. stráže jsou z převážné části národnosti německé a v mnohých případech neznajíce úředního jazyka konají službu též v českých krajích.
Co se týče disciplíny a vykonávání služby, není u zřízenců pohr. fin. stráže z řad legionářských nejmenší příčiny ku stížnostem; naopak vykonávají službu velmi svědomitě a obětavě, čehož nejlepší důkaz jest, že někteří z nich i život položili ve výkonu svého povolání, byvše ve službě podloudníky zavražděni, o četných případech těžkého zranění ani nemluvě.
Podání předmětné interpelace souvisí s odsouzením Ericha Heinze, soukromého úředníka v Suchomlatech, zaměstnaného u firmy Michnik a Bambinek tamtéž, bývalého rakouského nadporučíka, pro přestupek dle §u 312 trestního zákona spáchaný tím, že dne 20. května t. r. v Ondřejovicích (Endersdorf) u Suchomlat nad-dozorce finanční stráže Bonifáce Kutzera, nacházejícího se u výkonu své služby, slovně urazil. Dle trestních spisů tyto slovní urážky spočívaly ve výrocích: ťDas geht Sie einen Schmarn an!Ť Sie sind wohl betrunken!Ť ťIch bin österreichischer Offizier und venn Sie das nicht verstehen, werde ich es Ihnen zeigen!Ť ťSie werden eine Anzeige machen und werden die Lügen auf Ihren Diensteid nehmen!Ť ťWarts, Bagage!Ť ťSie lügen!Ť
Erich Heinz byl pro tyto výroky dle 30. července 1920 u okresního soudu v Suchomlatech odsouzen dle §u 313 trestního zákona ku pokutě 20 K, v případě nedobytnosti této pokuty ku vězení v trvání dvou dnů, při čemž výkon trestu dle §u 1. a 3 zákona z 17. října 1919, Sb. z. a n. č. 562, byl podmínečně odložen na dobu jednoho roku. V řízení odvolacím byl tento rozsudek změněn v tom směru, že zemský jakožto odvolací soud v Opavě rozsudkem ze dne 21. srpna 1920 zvýšil pokutu onu na obnos 100 K a zrušil podmínečný odklad trestu.
Celá záležitost jest tudíž rozhodnuta právoplatně soudem, na jehož řízení finanční správa neměla pražádného vlivu. V průběhu řízení soudního bylo zjištěno, se odsouzený Erich Heinz se v době spáchaného přestupku zdržoval v noci nápadným způsobem poblíže zemské hranice a stanoviště finanční stráže, takže finanční stráž měla závažné důvody míti za to, že se v těch místech zdržuje úmyslně, aby pozoroval, co zřízenci finanční stráže dělají, a tím asi chtěl býti nápomocen podloudníkům. Při té příležitostí povstala slovní potyčka mezí odsouzeným a těmito zřízenci finanční stráže: naddozorcem Bonifácem Kutzrem a vrch. respicientem Glatzlem (národnosti německé náležejícími ku starším slezským zřízencům finanční stráže), dále dozorci Votavou a Kutou (oba národnosti české, legionáři, jsou teprve krátkou dobu ve službě). Ve slovní potyčce použil odsouzený výroků, které přivodily jeho odsouzení.
Při té příležitostí dle zprávy naddozorce Bonifáce Kutzra (čís. jedn. U 118/20/1), potvrzené dozorci Karlem Votavou a Emilem Kutou, dozorce Votava na výrok Hein-zův že je rakouským důstojníkem, odpovědel česky: ťJestliže to ještě jednou řeknete, že jste rakouským důstojníkem, dostanete ode mne facku!Ť, načež Heinz odpověděl: ťGehen Sie mit Ihrem böhmischen Gequatsch, das verstehe ich nicht!Ť. Tento výrok dozorce Votavy dlužno však vykládati si nikoli vytržený z jiných okolností, za kterých se případ udál, nýbrž právě v souvislosti se všemi těmito druhými okolnostmi.
V prvé řadě padá tu na váhu ta okolnost, že ona slovní potyčka odehrála se za velikého rozčilení všech zúčastněných, Soud právě tuto okolnost uznal za přilehčující okolnost při výměře trestu ve prospěch žalovaného. Jest tudíž nutno tuto polehčující okolnost přiznati i druhému, který do oné hádky byl právě odsouzeným zapleten.
Dle interpelace cítil se Erich Heinz býti dotčeným právě oním výrokem Votavovým. Výrok tento nebyl však vůbec předmětem soudního řízení, Heinz sám Votavu pro tento výrok nezažaloval i není o tomto výroku v soudních spisech vůbec zmínky.
Nezdá se též, že by Heinz sám byl výroku o rakouských důstojnících přikládal zvláštního významu vůbec. Vysvítá to i z toho, že dle jeho vlastního udání (jedn. čís. U 118/20/1) i naddozorce Kutzer (Němec) se k němu vyjádřil slovy: ťOffiziere hätten überhaupt nicht zu reden, dieses Lumpengesindel wäre an allen Elend schuld.Ť A přece Heinz pro tento výrok nežaloval, a rovněž i interpelace se o tomto výroku Kutzerově ani nezmiňuje.
Následkem toho musí interpelace vzbuditi dojem, že výrok ten shledáván jest nesprávným pouze proto, že jej učinil zřízenec finanční stráže Čech.
Další vývody interpelace, že jeden nebo druhý představený legionářův se v soudní síni vyjádřil, že nemohl legionáři učiniti žádné výtky, jelikož jest proti němu bezmocný, dále že jest odvážno legionáři něco vytknouti, i když tento jest podřízeným orgánem, — nejsou v soudních spisech zjištěny.
Naopak bylo mi hlášeno, že právě u výše uvedeného oddělení v Ondřejovicích chovali se starší zřízenci proti nově přijatým legionářům velmi nepřátelsky a popouzeli dokonce i obyvatelstvo proti nim, takže musel býti jeden naddozorce okamžitě přeložen, aby dalším nepřístojnostem byla učiněna přítrž.
Úsudek pp. interpelantů, že z uvedeného případu je vidno jednání nepřátelské vůči německému obyvatelstvu, jest nesprávným, poněvadž Erich Heinz byl odsouzen, jelikož urazil vrch. dozorce Kutzera, tudíž fin. zřízence německé (nikoliv české) národností, který legionářem nebyl.
K druhému bodu dotazu odpovídám, že nějaký přehmat bývalých legionářů nyní v pohr. fin. stráži ve Slezsku sloužících nebyl doposud ani předmětem řízení soudního, ani disciplinárního a že tudíž žádného zakročení v tomto směru nebylo dosud třeba.
V Praze dne 19. října 1920.
Správce ministerstva financí:
Dr. Engliš, v. r.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
808.
Antwort
des Finanzministers
auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. Brunar und Genossen (Druck 404)
wegen die Einstellung von Legionären in die Finanzwache und deren Verwendung und Verhalten im Grenzdienste.
Nach Festsetzung unserer Staatsgrenzen entstand für die Finanzverwaltung die sehr schwierige Aufgabe, ein eifriges und opferwilliges Grenzwachkorps ins Leben zu rufen, welches auch unter, den schwierigsten Verhältnissen dem Staate ergeben bliebe und sich in der Erfüllung seiner Pflichten weder durch von verschiedenen Seiten an es gerichteten Verlockungen noch durch gegen es von den Feinden der Republik begangenen Gewalttätigkeiten abbringen liesse.
Zu diesem Zwecke wurde sofort nach dem Umsturze die ganze Staatsgrenze mit Militär besetzt, welches geführt von einer zwar nicht zahlreichen, aber praktisch geschulten Finanzwache hauptsachlich am Anfange einen hinreichenden Schutz des Staates sowohl in militärischer, als auch politischer und finazieller Beziehung bildete. Gleichzeitig sorgte die Finanzverwaltung, welche nur über einen geringfügigen Bruchteil der zur Besetzung der gesamten Grenze erforderlichen Finanzwache verfügte, für die möglichst rasche Heranbildung des erforderlichen Nachwuchses und so erzielte sie, daß sie nach Abberufung des Militärs, welche aus rein militärischen Gründen erfolgte, schon einen derartigen Stand an Finanzwache hatte, daß sie definitiv die Grenzwache reorganisieren konnte. Dieses Korps besteht außer einer geringen Zahl älterer Bediensteten, welche fast durchwegs deutscher Nationalität sind und aus den Ländern des čechoslovakischen Staates stam men und den aus anderen Ländern des ehemaligen Österreich übernommenen Angestellten hauptsächlich aus Neulingen, welche nach Absolvierung der Ausbildungskurse, ausnahmsweise provisorisch auch ohne Kurse, in größeren Einheiten größtenteils zu den neu errichteten Grenzfinanzwachämtern entsendet werden. Die überwiegende Mehrheit dieser neuen Angestellten wurde, wie die Interpellation anführt, aus den Reihen unserer Auslandskämpfer und zwar aus folgenden. Gründen entnommen:
1. Die Finanzverwaltung bemühte sich in Verfolgung des im Gesetze Vom 24. Juni 1919, Nr. 462 Sig. d. G. u. V., angeführten Zieles diesen verdienten Begründern unserer Freiheit feste Berufe zu verschaffen, wodurch sie vielen, von ihnen den Übergang in das Zivilleben ermöglichte.
2. Für die Aufgaben der Finanzwache, welches ein militärisch organisiertes Korps ist und dessen Disziplin der militärischen Disziplin angepaßt ist, eignet sich am besten der ausgediente Soldat, welcher wegen seiner abgehärteten Gesundheit am besten den verschiedenen Strapazen des Dienstes, der besonders in der jetzigen bewegten Zeit überaus schwer und lebensgefährlich ist, trotzen kann.
3. Zum Schutze der Lebensinteressen des Staates, wie es der richtige Grenzschutz ist, suchte die Finanzverwaltung Bedienstete zu finden, welche ihre Pflicht voll erfüllen und diese erhielt sie hauptsächlich aus den Reihen unserer Legionäre, Andere Bewerber waren von diesem Korps nicht ausgeschlossen und werden auch in Zukunft nicht ausgeschlossen sein, Bezüglich der Nationalität geht die Finanzverwaltung bei Erledigung der Gesuche vollkommen unparteiisch vor, verlangt aber dabei außer den übrigen in den Dienstvorschriften festgesetzten Bedingungen hauptsächlich auch den Nachweis der Kenntnis der Amtssprache. Daß aus den Reihen der Nichtlegionäre ein verhältnismäßig kleiner Prozentsatz von Bewerbern war, läßt sich durch verschiedene Umstände aufklären. Nach Abberufung des Militärs von der Grenze mußte der Dienst mit größtmöglicher Beschleunigung reorganisiert werden. Weil wir zu diesem Zwecke, wie oben bemerkt, massenhaft Bewerber aus den Reihen der Legionäre aufnahmen, von denen wir durch Hilfe des Nationalverteidigungsministeriums genügend hatten, geschah es, daß die Zahl der zu dieser Zeit aufgenommenen Nichtlegionäre nur ein verschwindender Bruchteil ist. Von Bewerbern die nicht Legionäre waren, um die keineswegs mit glänzenden Gehalt verbundenen Stellen als Grenzfinanzwachauf-seher waren freilich auch später mit Rücksicht auf den beschwerlichen Dienst, eine kleine Anzahl und es besteht kein Zweifel, daß bei der jetzigen Höhe aller Löhne es sicherlich der Finanzverwaltung nicht gelungen wäre, die sehr ausgedehnten Grenzen in so kurzer Zeit zu besetzen, wenn nicht die Legionäre gewesen wären, welche sich in genügender Zahl um diese Stellen bewarben. Daß den Legionären dieser Dienstzweig konveniert, erhellt daraus, daß ihr bisheriger militärischer Dienst dem Berufe und dem Leben der Grenzfinanzwache entspricht, denn die Legionäre ertragen verhältnismäßig leicht die Beschwerden dieses Dienstes auch in jenen Gegenden, wo für sie eventuell weder Wohnung noch die notwendigste Nahrung zur Verfügung ist und wo sie vielfach auch von der Bevölkerung gehaßt sind. Welche Beschwerden diese Staatsangestellten überwinden müssen, geht aus den Meldungen der unterstellten Behörden über Meuchelmorde und schwere Verletzungen an Angehörigen der Finanzwache im. Dienste und über die Schwierigkeiten, welche ihnen vielfach von Seite der Gemeinden und der Bevölkerung beim. Dienstantritte gemacht wurden, nur um ihnen den Aufenthalt möglichst unangenehm und unmöglich zu machen. Aber auch von Seiten der älteren Kollegen größtenteils deutscher Nationalität müssen die aus den Reihen der Legionäre hervorgegangenen Aufseher verschiedene Drangsalierungen erleiden, so daß die Finanzbehörden, in einzelnen Fallen mit aller Energie einschreiten mußten. Der Haß der Bevölkerung gegen sie ging z. B. soweit, daß der Gemeindevorsteher von Deutschpawlowitsch in Schlesien sich erlaubte, mit der gewaltsamen Verhinderung der Errichtung einer Grenzfinanzwache in der genannten Gemeinde zu drohen. Es ist nicht wahr, daß der größte Teil der Legionäre wegen Unkenntnis der deutschen Sprache den Dienst nicht viersehen kann, dagegen ist es wahr, daß die Beamten der Grenzfinanzwache größtenteils deutscher Nationalität sind und in vielen Fällen trotz Unkenntnis der Amtssprache den Dienst auch in čechischen Gegenden versehen.
Was die Disziplin und die Dienstesverrichtung betrifft, so liegt bei den Angestellten der Grenzfinanzwache aus den Reihen der Legionäre nicht der geringste Grund zu Beschwerden vor; sie versehen im Gegenteil ihren Dienst sehr gewissenhaft und opferwillig, wofür der beste Beweis ist, daß einzelne von ihnen in Ausübung ihres Berufes ihr Leben verloren, indem sie von Schmugglern ermordet wurden, von den vielen Fällen einer schweren Verletzung gar nicht zu reden.
Die Überreichung der gegenständlichen Interpellation hängt mit der Verurteilung des Erich Heinz, Privatbeamten in Suchomlat, angestellt bei der Firma Michnitz und Bambinek, ebendort, ehemaligen österreichischen Oberleutnants wegen Übertretung nach § 312 Str. G. begangen dadurch, daß er am 20. Mai 1920 in Enderdorf bei Suchomlat den Finanzoberwachaufseher Bonifaz Kutzer, der sich in Ausübung seines Dienstes befand, wörtlich beleidigte, hervor. Nach den Strafakten bestanden die wörtlichen Beleidigungen in den Ausdrücken: ťDas geht Sie einen Schmarn anŤ, ťSie sind wohl betrunkenŤ, ťIch bin österreichischer Offizier und wenn Sie das nicht verstehen, so werde ich es Ihnen zeigen, Sie werden eine Anzeige machen und werden die Lügen auf Ihren Diensteid nehmenŤ, ťWarts Bagae!Ť, ťSie lügenŤ.
Erich Heinz wurde wegen dieser Ausdrücke am 30. Juli 1920 beim Bezirksgerichte in Suchomlat nach § 313 Str. G. zu einer Geldstrafe von 20 K, im Falle der Nichteinbringlichkeit dieser Geldstrafe zu Arrest im der Dauer von zwei Tagen verurteilt, wobei der Vollzug der Strafe nach § 1 und 3 des Gesetzes von 17. Oktober 1919, Slg. G. u. V. Nro. 562, bedingt auf die Dauer eines Jahres aufgeschoben wurde. In Berufungsverfahren wurde dieses Urteil in der Richtung, abgeändert, daß das Landes- als Berufungsgericht in Troppau mit Urteil von 21. August 1920 jene Geldstrafe auf den Betrag von 100 K erhöhte und den bedingten Aufschub der Strafe aufhob.
Die ganze Angelegenheit ist also rechtskräftig durch das Gericht erledigt, auf dessen Verfahren die Finanzverwaltung absolut keinen Einfluß hat. Im Verlaufe des gerichtlichen Verfahren wurde sichergestellt, daß der verurteilte Erich Heinz zur Zeit der Begehung der Übertretung in der Nacht sich in auffallender Weise in der Nähe der Landesgrenze und des Standplatzes der Finanzwache befand, so daß die Finanzwache gewichtige Gründe für die Annahme hatte, daß er sich an diesen Stellen absichtlich aufhalte, um die Tätigkeit der Finanzwachangestellten zu beobachten und dadurch etwa Schmugglern behilflich zu sein. Bei dieser Gelegenheit entstand ein Wortwechsel zwischen dem Verurteilten und diesen Finanzwachangestellten: Oberaufseher Bonifaz Kutzer und Oberrespizient Glatzl (deutscher Nationalität, der zu den älteren schlesischen Finanzwachangestellten gehört), ferner Aufseher Votava und Kuta (beide čechischer Nationalität, Legionäre, die erst kurze Zeit im Dienste sind). Bei dem Wortwechsel gebrauchte der Verurteilte die Ausdrücke, die zu seiner Verurteilung führten.
Bei dieser Gelegenheit antwortete nach dem Berichte des Oberaufsehers Bonifaz Kutzer (G. Z. U. 118/20—1), welcher durch die Aufseher Karl Votava und Emil Kuta bestätigt wird, auf die Äußerung des Heinz, daß er österreichischer Offizier sei, čechisch: ťWenn Sie das noch einmal sagen, daß Sie österreichischer Offizier sind, bekommen Sie von mir eine OhrfeigeŤ, worauf Heinz erwiderte: ťGehen Sie mit Ihren böhmischen Gequatsche, das verstehe ich nichtŤ. Diese Äußerung des Aufsehers Votava ist aber nicht losgelost von den anderen Umständen des Falles auszulegen, sondern gerade im Zusammenhange mit diesen anderen Umständen.
In erster Linie fällt hier in's Gewicht, daß sich jener Wortwechsel unter großer Aufregung aller Beteiligten abspielte. Das Gericht hat eben diesen Umstand als mildernd bei der Strafbemessung zu Gunsten des Angeklagten angenommen, Man muß also diesen mildernden Umstand auch dem anderen zuerkennen, welcher in diesen Streit gerade durch den Verurteilten verwickelt wurde.
Nach der Interpellation fühlte sich Heinz gerade durch jenen Ausspruch des Votava getroffen. Dieser Ausspruch war aber nicht Gegenstand des gerichtlichen Verfahrens, Heinz selbst klagte den Votava wegen dieses Ausspruches nicht und es ist auch in den Gerichtsakten von diesem Ausspruche keine Rede.
Es scheint auch nicht, als ob Heinz selbst dem Ausspruche über die österreichischen Offiziere besondere Bedeutung beigelegt hätte. Es erhellt dies auch daraus, daß nach seiner eigenen Angabe (G. Z. U 118/20—1) auch der Oberaufseher Kutzer sich zu ihm äußerte: ťOffiziere hätten überhaupt nicht zu reden, dieses Lumpengesindel wäre an allem Elend schuld.Ť Und dennoch klagte Heinz wegen dieser Äußerung nicht und auch in der Interpellation wird diese Äußerung des Kutzer nicht erwähnt.
Infolgedessen muß die Interpellation den Eindruck erwecken, daß diese Äußerung nur deshalb als ungerechtfertigt angesehen wurde, weil sie ein čechischen Finanzwachangestellter machte.
Die weiteren Ausführungen der Interpolation, daß der eine oder andere Vorgesetzte der Legionäre sich im Gerichtssale äußerte, er könne einen Legionär keine Anstellungen machen, weil er gegen ihn machtlos sei, weiters, daß es gewagt ist, einem Legionär etwas auszustellen, auch wenn dieser ein unterstelltes Organ ist — sind in den Gerichtsakten nicht festgestellt.
Es wurde mir im Gegenteile gemeldet, daß bei der oben angeführten Abteilung in Endersdort sich die älteren Angestellten gegen die neu aufgenommenen Legionäre sehr feindselig benahmen und schließlich auch die Bevölkerung gegen sie aufhetzten, so daß ein Oberaufseher augenblicklich versetzt werden mußte, um weitere Umzukömmlichkeiten zu vermeiden.
Der Schluß der Herren Interpellanten, daß aus dem angeführten Falle ein feindseliges Verhalten gegen die deutsche Bevölkerung ersichtlich ist, ist unrichtig, weil Erich Heinz verurteilt wurde, weil er den Oberaufseher Kutzer, also einen Bediensteten deutscher (keineswegs čechischer) Nationalität, welcher nicht Legionär war, beleidigt hat.
Zum zweiten Punkte der Anfrage antworte ich, daß irgend ein Übergriff gewesener Legionäre, welche jetzt bei der Grenzfinanzwache in Schlesien dienen, bis jetzt Gegenstand weder eines gerichtlichen noch eines Disziplinarverfahrens war und daß daher ein Einschreiten in dieser Richtung bis jetzt nicht erforderlich war.
Prag, am 19. Oktober 1920.
Der Leiter des Finanzministeriums: